Full text of "České postilly"

See other formats

Google 



This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 

to make the world's books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was never subject 

to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge that's often difficult to discover. 

Marks, notations and other maiginalia present in the original volume will appear in this file - a reminder of this book's long journey from the 

publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing tliis resource, we liave taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the files We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personal, non-commercial purposes. 

+ Refrain fivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's system: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each file is essential for in forming people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be used in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the world's information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the world's books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 

at |http: //books .google .com/I 



. ^ ^ ^ 

^ ^ 4 ^ 



M 



,\TV(^ 



.•^ 






K 









M 






I\ 



^ ^ f 



n 



■^^^^ 



M 



.^ 






♦^ ^ ^ > 

y ^ ^ ^ 



^J^ 

%'^S 



i^ 



n 






M 






Vi 









n 







^ > > 






K 









M 









n 






ATYq^ 



.•<%. 



.^ 






n 



M 









.^^C 



p 




SPISUV 



POCTENYCH JUBILBJNI CENOU 



. KRAl CESKE SPOLEIiNOSTI NAUK V PRAZE 



CISLO XII. 



Prof. HYNEK HRUBY 



(V:E^KK PO^^I'lkkY. 



V prazp: 

NAKLADKM JUItll.KJNJIlO K<iNI>l' KIlAl.. (''KSKK SI>tll,K.r.'Ni)STI NATK. 

I '.Mil. 



CBSKE POSTILLY 



STUDIE LlTERARNli A KUI.TURN£ HISTORICKA, 



NAI'SAL 



HYNEK HRUey, 

professor c. k. vysii rtalky v Kulni Ho^«. 



SPiSUV POCTKNYCH JUhllJCJNI rKNOlJ KRAL. C'ESKK SI»Ol>:CNOSTl NAUK 

CfSLO XII. 



CKNA IvOR. 4..TO. 



V PRAZK. 

NAKLADP.M .n'nil-E.IMIln FONIM' KUAL. ('K8KF. SIM)LKrNO>Tl NA! K. 

1<.M)I. 






NAlez 

o spiso p. prof. H. Ilriibeho „0 deskych postillAch" se zyUStnim dodatkem 
o posttile Rokycanove, ktery yc ilifttc dopadli^ dne 31. prosincc 1900 licastnil 

se soutc2e o honoraf z jubilejuiho fondn. 

Kralovskil Ceskii Spolecuost Nauk ve schuzi dne I. kv^tna 19()1 
konan6, vyslechSi posudky zde nfSe uvedene, usuesla se jinenovaiiy 
spis p. prof. H. Hrubeho poctiti honorafeni z jubilejuiho fondu pro 
y^deckou literaturu Ceskou a vydati jej ndkladem teho2 fondu. 

V Praze, dne I. kv6tna 1901. 



Za KrAlovskou Ceskou Spolecnost Nauk: 

Dr. V. E. Mourek, W. W. ryt. Tomek. 

bl. tajemnfk. prcdseda. 



Posudky 

o rukopisn^ prAd, nadepaaii^: „0 deskych postillAch" a opatfend healem 
f,FravUou k iivotu** (stran 464), jakoz i o dodatku: lloziircua staf o postille 

Rokycanove (stran 170). 

I. 

Slavnd Kr^l. Ceskil spolecnost nauk — podle pHpisu svelio hlav- 
nlho tajeninfka p. prof. dr. V. Mourka ze dne 12. ledna 1901 c. 7 — 
vznesla ua mne Cestny ukol, abycli jl pod.il posudek o dvou ruko- 



|H«uych prucicii, naclepsanych „0 ceskydt postillddi^^ a ,^Jak soudi 
liokycana v postille o soudasnych pomerech v zeini 6esk6'\ kter^ pod 
heslem ,,Prav(lou k 2ivotu" k sout^^^i jubilejniho fondu na r. 1900 
byly zaslauy; a si. SpoleCiiost setrvala pH sv^ ^^dosti, i kdy2 js^n 
ji urednd ozndmili ^ mi iiejinenovany dosud autor obou tech rozpra? 
je povSdom. 

Dovoluji si nyiii ozndiuiti ddle, 2e jsem k ob6uia t6mto pracfm 
kdysi zavdal podndt a 2e jsem o obou svym casern iK)dal pffzoive 
U8udky lifediiL 

Postilly j(Mlnotlive v plsemnictvf cesk^m — jako i v pfsemnict?! 
ndrodu jinych — jsou ceny nestejn6 a klesajl (Casern tak, 2e cisti je 
iiebyva ani toiiiu pHjemno, kdo so 6eskym piseiiinictvim obfr^ ex professo. 
A pfect' je tfeba poznati jejich obsah, aspoft do jisW miry. Je toho po- 
trebf pro historii literdruf, kter6 neinu2o staciti eklektick^ pozQ&nf postill 
jen u^kolika, a kten^ proto niusi i^.ddati, aby cel6 toto rozsdhl^ pole 
6esk^ho pfsemniotvf bylo ohledtlno a zpracovdno inonograficky ; a je 
toho d^le potfebi pro historii kulturni, nehoC v postill^ch ulo^ili 
skladatel^ jejich hojnost nardzek na zivot svvch dob, nard2ek^ kter^ 
druhdy ovsem upriliSujf, ale pfes to pfece pro kritick^ho badatele 
innoho poucn^ho obsahuji. Ku praci v tomto sm^rii pobfzel jsem 
op^tn^y k(ly2 se mi k tomu naskytala pfile2itost, a z podnitu tako- 
v6ho vzuikly tak6 ob6 priice nahofe jmenovane. Schvalil jsem je svym 
('asem v posudcfch mi iilo2euych, a vyslovil jsem i pfdnl, aby vy§ly 
tiskem. Nynl pak, podavaje tak6 si. SpoleCuosti 2ddany posudek, ue- 
mohu jiuak ne2 opakovati, 4e feCen6 pnice prvii jako velmi dobrii 
monografie liter^rii6 historickti, di uhi jako vitan]^ pHsp6vek k historii 
kulturnl — vytiSt^ni zasluhujf, a proto doporoucim je si. SpoleCnosti 
k vydiinf z fondu jiibilejnihn. 

Na Kr. Vinohradech %\, diibua 1901. 

J. Qebauer, 

raduy clen Knil. i\ Spol. uaok. 



II. 



.\utor peciivo vazil z pramenn samych, prihledaje zjlroveii k hlavni 
literature pfedmt^tu. Teclito iKunflcek casto sice se dovoMvji zpflsobeia 
wi pfiliS hojnyni, tfni vSak si neusnadnuje zkoumuiii vlastniho, nybri 



je potvrzuje. ChvAly hoduo je tak6, 2e prace nepfesWvil oa rozborech 
spisuv oje(lin6l]^ch, ufhvi ie zpravidla se sna2i prohle^dati k individu- 
ality spisovatele celdho, k lAzu doby, z iilz vyrostl, i k casovym ten- 
denciuo, v jejich2 sluibdch stal. 

Nad jine dOkladnd je rozSffena stat o postille Rokycanove, ac 
svou obSfrnostf se vymykjl ostatnf osnov6 celkov^ : tak6 zejui^na v6k 
XV. a XVIII. majl mnoho pozoruhodn^bo. Za to doba pfedbusitskii 
mSIa bfti probrdna pon^kud zevrubn^ji, a tak6 v6tsl pozornosti 
zasluhovala analogickd produkce oa Slovensku v stoleU XVIII. 

V Praze dne 22. brezna 1§01. 

Dr. Jaroslav Vl6ek, 

V 

mimoh dlen Krdl. (>. Spolecnosti Naiik. 



Pripomenuti. Drahd price, totii dodatekj pojedndvajfci o kulturnS histo- 
rickd strdnce poatUly Rolcycai^vy, vioiena jest celd pro souyislost do spisn 
„0 cesk^ch postilUclr na str. 73 — 150 a jest opatfena nadjnsem: „Jak soudi 
Rokycana t postille o soucasnych pomdrech v zemi desk^'?** 

PAyodem sv^m jest spis mAj pracf statnf (z r. 1H9B) a dodatek pracf pro 
slovansky seminiif ceskd uniyersity (z r. 189<>). 11. liruhy, . 



Prameny. 



I. Spisy: 

Ba88krmann D. Hkinb.^ Handbuch der geistlichen Beredsamkeit, Stattgart 
1B85. — BoRovY Dr. Klrm., Ant. Brus z Mohelnice, Praha 1873. — Cruel R., 
Geschichte d. deut. Predigt im Mittelalter, Detmold 1879. — Denis, Konec samo- 
statnosti desk^, pi^el. Yaniura. — DoBRovsKf, Gesch. d. b6hm. Sprache u. &lt. 
Lit, Praba 1818. — DudIk Beda, Forscbungen in Scbweden, Brno 1852. — Krben, 
Sebran^ spisy Ilusovy III. (o spisfch desk^ch M. J. Husi a jich uyndj§fch pra- 
menech). — Gindrly A., Gesch. der Gegenreformation in Bdhmen, Leipzg. 1894. — 
GoLL J., Quellen und Unters. zur Gesch. der bobm. Brtider. — Helfert Jos. Alx 
svob. p4n, M. J. llus, Novoc. bibl. XIX., Praha 1867. — JiRBdEK J., RukorSt I., 
II. (zkratka: Jir.) — Jungmann J., Hist. lit. d., 2. vyd. 1849. (zkratka: Jg.) (Do- 
pinky lIanu§OTy 1869.) — Krummel L., Gesch. d. bdhm. Reformation, 186G. — 
Lechlrr Gotthard, Jan Has, pfel. Bohumil Mares, Pardubice 1891. — Limbemmaybr 
A., Geschichte der Predigt in Deutschland von Karl dem Gr. bis zum Anf. der 
14. Jh., MOnch. 1886. — Loescur Grorg, Johannes Mathesius, I. Bd. Gotha 
1895, II. - Mu^iK Ant., Strucny d^jepis literatur slovanskych, Praha 1875. — 
Palack*, D6j. nar. c. III., IV. — Rothe Richard, Gesch. der Predigt hrsg. von Aug. 
TrQmpelmann, Bremen 1881. — Sabina, DSjepis lit. deskoslovenskd. — Spachta 
DoM. Al., Homiletika dfl I., Praha 1852. — Tomer, D6j. Prahy IV., VIH., IX.; 
Deje univ. prai^sk^ I. — Winter Zigm., ^ivot cfrkevnf y Cechdch I., II. ; Kiilturni 
obraz ces. mest 11. — Vl6bk J., D6j. 6. lit. — 



2. Casopisy: 



BlahoY^st 186P, 1886. — 6asopis ccs. musea (COM.): 1840, 1851, 1861, 
1863, 1874, 1875, 1878, 1879, 1881, 1884, 1886, 1888, 1891, 1892, 1893, 1895, 1896, 
1897, 1898, 1899. — Oasopis katol. duchovenstva (C. kat. duch.) 1828, 1833, 1861, 
1862, 18«54, 1870, 1871, 1876, 1876, 1S77, 1888. — Cesk^ iasopis historick^ 1896. 
a 1899. 1900.— Evangelick^ cfrkevnik 1874, 1880, 1890. — HlasyzeSiona 1863, 
1867. — Hus 1893. — Jahrbuch der Gesellsch. fttr die Gesch. des Protestantismus 
in Osterreich 1880, 1882, 1888. — Krok, listy v6deck6, vyd. Dastich, NoYOtn^, 

Jubilejnich spis& c. XIL i 



II 

Zoubek 1864. — Listy fil. 1890, 1894, 1896, lOOO. — Orloj, narod. evang. ka- 
lendilif ua r. 1898.— Osveta 1«76. — Pojednanf kr^l. ces. ucen^ spolecnosti 1881^ 
1890; Sitzuugsbcrichte der kgl. bdhu. Ocsellsch. der Wiss. 1864. — Kadhost 
(PalackJ) 11. — Sbornik historickj, 1886, 1886. — Slovenske Pohlady 1887, 1890. — 
Sfitozor. list pro zdbaTU a poii6en( (FHloba k Slovenskym novinto.) 1858 a£ 
1859. — SvStoEor (Simadk&v) 1892. — Vistnik dcs. akademie 1893, 1897, 1898, 
1899. - ZlaU Praba 1898. 



3. Sloviiiky: 

OttAv SloT. nauc. (XL, XII., XIV., XVII.). — Riegruv Slovnik naui. (4.) — 
Brockhaus, Con v. Lex. (13.) — Meyer, (on?. Lex. (l.S.) — Aschbach J., Allg. 
Kirrhcnlexicou (IIL; — Herzog, Kealcncyclopaedie filr prtitesL Theologie uud 
Kircbe rJ. — Wetzer 11. Welters Kirchenlexicon, Heft 9o, 100, 101. 

Poznamka. Pfesnejsf oznaienf tSchto pramenu jest y praci sam^, kde jsou 
uvedeny stniiiky spisA, iasopisfl a slovnikfi, jakoz i dlanky t dasopisecb. 



UVOD/) 

Jiz V prvnfch kfesfanskych shromii^dSnfch byl vyklad pfsma 
sv. podstatnym iivlem kizdiif; v prvnich dobAch cfrkve kres(an8k6 
i^italy se v ned61i a ve svdtek pH msi sv. Cistky z evangelil 
a epiStol, k nimi bud bisknp sdm nebo jiny knez pHpojoval vy- 
klad a napomenutf. Pro vyklady pfsma sv. ujal se zdby ndzev 
6(ii?Ju, kter^ znacil pflvodng shromdidSnf za li^^elem rozhovom, potom 
kfestansk^ vya^ovdnl shrom^ddn^ho lidu; podn^t k zavedenf slova 
tohoto do cirkevnf terminologie zavdalo asi mfsto ve Skut. Ap. 20^ 
11. txavov t€ ofitXi^tyag, Vyklad Mstf pfsma sv. (homilie) d61 se pu- 
vodn^ ve zpusobu dflvirne rozmluvy a smefoval k pouCenf a napome- 
nutf poslucha^flv; pozd^ji byla to duchovnf pfednd§ka, vztahujfcf se 
k nSjakdmu oddflu pfsma sv. (perikopd), s u6elem^ aby pffsIuSny 
oddfl byl prakticky vysv6tlen. Nazev ^homilie" nabyl pak SirSfho vy- 
znama pro kdzdnf vflbec. Latinfci u2fvali k oznacenf kfestansk^ho kd- 
zjlnf vyrazu „sermo", ktery cdpovfdil uplnft feck^mu &^ikla\ vedle 
toho u^fvali jeSti slova „tractatus'^ Cdstky pfsma sv., kter^ byly 
vykWdduy, vybfrany byly z poCatku v^hradnS ze Star^ho Zdkona; 
pozd^ji se pHpojovalo Hi mfsto z Nov^ho Zakona, ale tak^ je§t6 
V pozdSjsf dob6 m61 v t^ veci Stary Zdkon pfednost pfed Novym. 



K drodu uzil jsem techto pramenftr: 

K. CRVELy Gesch. der deut. Predigt im Mittelalter, Detmold 1879, 2, 38 
a sl.y 123 a si., 633 a si. — Kotiik, (iesch. der Predigt 2 — 7, 14 a si., 24 a si., 
43, 77 a si., 165 a sL, 17U, 181—182. — Dom. Al. Spacuta, Ilomiletika, dil 1. 
▼ Praze 1862, I., 5. — D&. Herzoo, Realcncyklop&die fur protest. Theologie und 
Kirche 12. Bd., s. 80. — Wetzer u. AVklte's Kircheulexicon 2. Aufl. 1896, Heft: 
90 (8. 321 a si.), 100 (s. 104), 101 (s. 239—210). — Buockuaus, Conv. Lex. 13. 
Bd. 1896, 8. 316; Mryek, Conv. Lex. 13. Bd. 1866, s. 161, Otto, Slov. nau6. 
ST. 11, 627; RiEaEH, Slov. nauc., 4. dfl 718—719. — C as op is katol. ducho- 
venstva 1876, s. 2*i5— 226. — Predmluva k 1. dilu Desoldova pfe- 
kladu Goffinovy postilly z r. 1875, str. YIL 

1* 



IV 

UrCit6 perikopy nebyly tehdy jeSt6 sef azeny, nybr2 v^b^r 
zileiel na biskupovi. Cdstku pfsma sv. vyloi^iti, aby jf shroindid^nf 
rozuni6lo, a o pravddch v nf skrytych poucovati, bylo hlavnfm ukolem 
kdzdnf. Pokrok v kazatelstvf zp&soben byl Origenem. Tento roze- 
zndv^ didaktick^ a pareneticky zpflsob kdzdnl, pro oba m& pak vSe- 
obecn^ v^raz „prophetia*'. Kazatel m<i die Origena i vysvStlovati i za- 
hfivati; hlavnfm jeho ukolem jest ov§em, pfiv^sti poslncha6e k po- 
rozum^ni pfsma sv. ; co do formy Origenes i^H, aby bylo kdz^uf 
prosit, bez umilkovanosti. V kdzdnfch svych Origenes podal soavisli 
vysvStlenf textflv. 

S povy§enfm kfesfanstvf na ndbo2enstvf stdtnf povzneslo se tak6 
k^zdnf; kterd se stalo vecf aesthetick^ho poiitku^ co2 vlastnf slu2b6 
bo2f bylo casto na ujmu. Zdkladem kdzdnf byl stdle biblick^ 
text. V^jimku Cinf homilie Makaria starSfho*) (4. stol.), 
kter^ jsoa vSak spf§e vzd^Iavateln^i fo6mi k mnichfim. V dobS t^to, 
zvWSt6 V pozd6jSf dob6 4. stoletf, vyvfjel se iAi system perikop. 
Co do formy chyb^lo kdzanfm je&td p^esn^ logick^ serazenf a methoda. 
Vrcholu dostoupilo po8vdtn6 feCnictvf t6 doby ve sv. Janu Zlato- 
ust 6m. Od nSho jest nejvfce homilif, kter^ se sklddajf z livodu a ze 
dvou Cdstf : 1. z vlastnfho vysvdtlenf, 2. z moraind parenetick^ho zdv^ru. 
V polovici 5. stoletf Leo Velik^ spojil starou Skolu oratorskou 
8 novou vzd^lavatelnou. Po nem vynikl zvld§td v homiletick^ litera- 
ture feehof Veliky, jen2 zavedl lipln^ system perikop evan- 
gelickych i epiStolnfch a proslul sv^mi 40 homiliemi na 
evangelick^ perikopy rozlicn]^ch ned^l i svdtkfl. V nich ftehof poddvd 
obyfcejnft historicky a doslovn^ smysl perikopy, a pak hledd smysl 
tajn^, moralnf a allegoricky. Stoletf 7. a 8. jest dobou sv62fho kfe- 
stansk^ho 2ivota v cfrkvi zdpadnf; Beda Venerabilis vyklddfl 
text pfsma velmi dflkladn^ a applikuje v^klad svfij na mravnf 2ivot 
v^ffcfch. (33 Homiliae aestivales de tempore, 32 Homiliae aestivales de 
Sanctis, 22 Homiliae quadragesimales.) 

Homilie cfrkevnfch otcfl — homilie patristick6 — byly 
zdkladnfm kamenem homiletick^ literatury pozd^jSf. Die nich se 6asto 
vykUdalo, z nich se 6asto citovalo. ^; 



*) Vyddny nejprve od W. Morkla v Pahzi 1669, Idpe od J. G. Pritutsa 
V Lipsku 1699 a 1714 v 8«. ZCestil je J. Vlckk (60 homolif duchornlch). 

^) Homilie vftbec ddli senaanalytickou (ni^sf) asynthetickon 
(yy§si). H. analytickH vysy^tliije ur^ity oddii pisma sy. 6ist po ciisti, a ne- 
8tar& se o jednotnost mysienek. H. synthetick^ stanoyf urcit^ y^chodiltd, 
z n^hoi obsah pfisIuSneho oddilu pisma sy. y}6yetluje, a tfm pfechod iini ke 



Velikou zAsluhu o rozvoj kazatelstvf md Karel Veliky. Za- 
vedl pravideM farni kdzdni o ned^Uch a svdtcich, kde^to 
dfive byl jen biskup povinen kdzati. Alcuinovi ulo^il, aby zrevi- 
doval a opravil sbfrka perikop (lectionarium). Cht^I t^2, aby 
kazatel^ m^li sbfrku k^zdni, pfipravenou kbohosluSbg; proto najeho 
rozkaz Paulus Diaconus sloiil homilidf, obsahujici patiistick^ 
homilie^ seFazen^ die poi^ddku roku cirkevnfho. 

Homili^( tento mfl^eme zvdti prvni postUlou. Slovo 
„postilla'' vysv6tlaje se staienim prvnich slov z „Post ilia verba 
text us", ciin2 poCfoal se po precteni textu v^^klad. Tak po- 
vstalo substantivom postilla, kterd znaCilo soabor vykladfl ne- 
d61nich a svdtediich perikop. N^ktefl tvrdili, ie zmfn^u^ 
homili^f byl skutecnd }\i za Karla Velik^ho nazv^u postilllou. 
R. Cruel, Herzog a jini vSak dokazujf, ie byl tak nazvdn a2 
pozdeji. Die Cruela n^zev ,,postiIla" dd se doIo2iti teprve 
poidtkem 13. stoletl, kdy2 Nicolaus Trivettus ve svd kro- 
nice anno 1228 pravi o arcibiskupovi §t6pdnu z Canterbury: „Hic 
super bibliam postillas fecit^S a anno 1238 o biskupovi Alexandru 
z Castres: „Super psalterium postillas scripsit". (Du Cange etc. 
Glossarium mannale Y., 395.) Pojem slova npostill^'^.s^ 
rozSifoval, a u2fvalo se ho nejen k pojmenovdnf v;^klad& perikop, 
n^br2 t6i pii vykladech celj^ch biblick^ch knih. ^Postil- 
lare" znacilo pak ve stfedov^ku psdti b^2n6 vysv^tleni biblick^ch 
knih. Vyklady ndsledovaly z pravidia bezprostrednd po kaid^tn ver§i 
textu. Byly to postilly v Sirgfm smyslu; z nich jsou nejvzdc- 
n6j§l postilly MikuKSe z Lyry*), proslul^ho exegeta (nar. v 2. 
polovici 13. stoletl v Lyfe [Lire] v Normandii), pHvr^ence scholastiky, 
jen2 hledi v nich vypdtrati a dolo2iti pfesn^ smjsl slov PIsma sv. 
a jen n^kdy sna2f se vylo2iti t6i mysticky smysl jejich (intendo 
circa litteralem sensum insistere et paucas valde et breves expositi- 



kiz&ni, od n^ho2 se liii Urn, ie obsahu ceU perikopy ? jedn^ myslence ne- 
soustfedtge. 

*) „Postillae perpetuae in Vetus et Novum Testamentum" (5 s?., iiim 1471 
&2 1472). — V univ. knihovn^ v Praze, v rukopise XVII C20 (pap., foL), 
jest pfeklad rykladu Mikul&se z Lyry na evangelium sv. Matou§e. 
Po dlouh^ pfedmluve (6 listA, ^Przemluwa myftra slowutneho MykulafTe rzecze- 
neho Lyra na cztwero cztenye'*) nilisleduje ^Wyklad zwelyczeneho myftra a vczytele 
pyfma Swateho MykulaiTe rzcczeneho Lyra na przemluwu prwny gyzto vczynyi 
Swaty Jeronym w Cztenye fwateho MathufTye" ; pak jest vyklad na 2. pfedmluvu 
sv. Jeronyma a po t4 n&sieduje teprve vyklad sto na ev. sv. Mat. Jak Dobbovsk^ 



VI 

ones mysticas aliquando iuterponere licet raro).'^) Na hrobS MikuldSe 
z Lyry bylo napsano: ^postillavit Biblia ad litteram aprincipio 
asque ad finem''. 

V Nomecku objevily se pfed dobou reforniafinf knihy n&hoiensk^f 
kterd maji ndzev „plenarium". (Dr. J. Alzog, Die deutscheo Ple- 
narien im If), und zu Anfang dos IG. Jahrh. (1470 — 1522) Freiburg 
1874, C kat. dudi. 1870.) Plenariuin, t. j. plenariuiii Missale znacf 

V ui§im smyslu nemecky preklad niSI svatych za cel^ rok pHpada- 
jiclch s vykladein cili glossou epiStol a evaugelil, s ndbo2nymi plsnt^mi 
atd. V §ir§fm smyslu patfl k plonarifm Hi postilly. Nd- 
pisy techto knih v n^meckem jazyku byvajf tyto: „Ein Plenari" nebo: 
„Ewangeli und Epistel", „Ewangelibuch'', zHdka: „Postiir'. Z veli- 
k6ho poCtu vydanych plonarii patrn6 vysvitA, ie katolick]^ lid v N^- 
mecku pilne v nich cital, tak jako u nas v Cechdch ,,Postilla" byvala 
knihou mezi lidem oblibenou. V n^meck^ literatufe udrJtel se titui 
„Plenarium*' az do reformace. S knihou tiStSnou v Hasileji r. 1522 
s nazveni: „I)a8 new Plenarium o<ler Ewangelybuch" zniizel asi 
tento latiusky tituI; na jeho misto nastupuje titul „Ewangelibuch", 
a koneCn6 v5eobecn6 titul „Postilla". 

Luther zavedl slovo „postilla'^ u protestantii svym vykladem 
bible ; za sv^ho pobytu na Wartburce napsal postillu k bohosluieb- 
ndinu uiivdnf (zum gottesdienstlichen Gebrauch). 

Postilly byly ve stfedoveku knihy nad nifru dflle- 
4it6. V nich nalezal lid nc^en pou6enf ve vecech vfry, nybr2 i ve 
v6cech tykajicfch se ruznych ponieru iivota lidsk^ho. Mnoh6 z nich 
jsou obrazeni tehdejslch nazoril ntibo^enskych, tehdej§fch luravflv 
a zvykuv, neboC obsahujf casto nejen pouhe vyklady pHsluSnych pe- 
rikop, ale i znilnky o zivot6 sou(;asndin, hojne nard?.ky a polemiky; 
mnoh6 postilly majf tudi^ velikou cenu kulturn^ historickou. 
Miino bibli byly postilly nejobllbenejSi CtenI lidu. 

Ceskd literatura jest velmi bohata postillaini, kterd zvl^t6 

V stoletl If), a IG. inaji dobu svdho rozkv6tu. Poddme obraz 
Cesk6 literatury postillov6 a ocenime postilly po strdnce lite- 
rarnf, pfi cewvi prihhieti budeme t^^ k strdnce kulturnft historick6 
i k nazoruin theologickym a k sporflni ndboi^enskym, je2 v nich se 
obrii^ejf. 



vyklidd (Gesch. d. b. Spr. str. 223), patri! rukopis tento dn'ye bibliot^ce Krum- 
lovske, kde jcj nalezl Balbfn a podal o nom zpravu v Bob. docta III 173. 

') Pauhis Hurgensis (f 1453) napsal k postilldm Mikiil^se z Lyry ^An- 
notationes". 



I. 



Doba pf'ed Husem. 



f V 



(Waldhauser, Milic.) 

Stoletl 13. a 14. jest v zipadnf cfrkvi evropsk^ dobou fci- 
leho i^ivota v oboru kazatelsk^m. K tomu prisplvalo hlavn^ 
inocn^ vystoupeni Cetnych antihierarchickych stran, 
usilujicich reformaci kfesfansk^ spoleinosti ji2 od 
konce stoletl 12. 

Hnutf to vySlo z ji^ni Francie a pfeneslo se odtud do Italie, 
N^mecka a Nizozemf; Sifitel6 jeho byli Albigenstf, Katharovtf a Val- 
den§ti. Tyto sekty d(fily sv^ uceni horlivym kdz^nim. Proti niin 
kiizaly zvhl§t6 fddy mnichii i^ebravych, fratres praedicatores. M Na- 
stala tedy opposice proti clrkvi, kterA ve stfedovfeku pfedstavo 
vala osvStu a pokrok. Opposice ta z po(^dtku dordi^ela jen na vedlejsi 
a zevndjSl formy; pH torn pH vSem ndrodov^ zfistdvali verni vffe 
katolick^; tak^ nepopfrali jejfch dogmat, ne2 jenjistd dfisledky krajnf, 
a neprotivili se moci llima, nei jen zloMdflm, kterd pHvodila nad- 
vldda prfliS na sebe samu spolehajfcf. Lid^ jemn^ho sv6doml trpeli 
Y2dy kfiklav^jglm odporem inezi idealem, ktery kn62l kdzali svStu, 
a mezi okoloostmi, za jakych se vykondvalo jejich panstvi; ideje, 
V jejich i jm6n6 papeiov^ zaloiili svou vlAdu, odsuzovaly jejich cho- 
vdnf. VflCi vzrflstajlcf opposici cirkev sldbla. Ale ani teii- 
krdte narodov^ nepomySleli na revoluci. Poraienf nejpohor§liv6j§fch 
zloMdfi, trochu vetSi samostatnost pro cfrkve ndrodnf, t6mito opra- 
vami nesmfil^mi byla vy6erpdna jejich pfdnf. ^) 



*) Srovn. Rothe, Gesch. d. Predigt, 221—224. 
*) Dknib, Konec samoBlatnosti desk^, Btr. 2 — 3. 



V Cechdch Karel IV. a arcibiskup Arnost z Par- 
dubic starali se o povznesenf roravniho 2ivota zvIdSt^ 
V duchovenstvu; podn^t k tomu zavdaly spory o platy za obfady 
boho8lu2ebn6, kter^ vznikly r. 1334 mezi farifi praiskymi a mnichy 
iebrav^mi. Karel povolal r. 1358 zRakous znanieniteho 
kazatele Konrdda z Wdldhu^ dili Waldhausera, ktery na kazdnfch 
u sv. Havla, pozdfeji v Tyn6 pHsn6 vystupoval proti zloMdilm ve stavu 
svfitskem i duchovnim. J. VlCek piSe o nSm (I. 50 — 51, Dejiny lit. . 
fies.): „Ostr^ slovo jeho zasahovalo i kliStery, ... bujnd tehdy se- 
meniska nepravostl. Text o faleSnych prorocich byl jeho 
oblfbenou lAtkou: feCnfkovy vytky s kazatelny pfed tfm nesly- 
chan^ mifily hlavng proti svatokupectvi f ehoH ^enskych, 
je2 za novicky pfijfmaly pouze dfvky s hojnyra v6nem, a feholf 
muiskych, kter6 pr^ o t61a zemfelych bohatcfiv „pro sv6 kostely 
rvaly se fcasto jako hladovi dravci o mrchu'^; jejich zakladatel^, kdyby 
z hrobu vstali, nepoznali by sveho dlla, je2 z dobrovolno chudoby, po- 
kory a kfesfansk^ Wsky zvrhlo se pry v lakotu, sobectvl a p^cliu, atd." 

Waldhauserovi vydal Ferd. MenCIk rozpravu v Pojedadnfch 
krdl. fees. spoleCnosti niukVI.ll., v Praze 1881; poddvd mnolio po- 
uin^bo kazatelsk^m tonu Waldhauserovi. ,,Darmo jste 
vzali, darmo dajte!", volal prj^ Waldhauser na svych kdzdnich proti 
mnichflro, kteN, kdy2 kdzali, volali: ,;Dejte ndm a pomodllme se 
za vds 1" (Menc. 5.)MniSi 2ebravf naffkali na Waldhausera, ie odvraci 
lid od pouti k tilu sv. Barbery v Prusku (Men5. 7.) ,• na den sv. Jana 
Ev. (27. pros. 1363) tekl mnichiim iebrav^m do oCi, ze jsou jako psi 
n6mf, ktef f St6kati neura^jf. Vytykal jim jeSitnost. Pen^z pry jsou U\k 
chtivl, ie by i po druh^ Erista zaprodali. (Menc. 9.) 

Tak pilsnfi kdzal Waldhauser. Byl vSak netoliko prosluly ka- 
zatel, nybriidobry ndboiensk^ spisovatel. Psal latinsky. 
K 2ddosti a k potrebd studentA pra2sk6 university 
sepsal obSfrnou latinskou postillu^ kterd se zachovala v cet- 
nych rukopisech. Palacky (Radhost II., str. 297— 35G) zini- 
iuje se o rukopise universitnlm, kapitolnlm a musejnfm, a pravi, 
^evestarych biblioth6k4ch naSich postilla Waldhause- 
rova vubec hojnfi se nachdzf (str. 308). MknC^Ik uvddl z dvornf 
bibliotheky ve Vfdni dva exempldre (6. 3691., 3692.), pak rukopis klii- 
Stera Kotvick^ho c. 176., ve sv. Floriane L 334. a v Lambachu 
fc. 191. B. DuDiK nalezl mezi kldfiternfmi rukopisy bibliotheky V Upsale : 
„Postilae reuerendi domini Kuonradi. Incipit: „Postilla studen- 
tium sancte pragensis universitatis etc.'' (pap., fol., r. 1366) 



„Cat. N. Serinones 4. (Bohera. docta III. pg. 205.)" (B. Dudik, For- 
schungen in Schweden str. 318.) 

Ladislav Klicmann ve V6stniku Ces. Akademie II. 1893 
(Zpi*dva cest6 po knihovn^ch v Rakousku a N^mecku . . .) pod^vd 
mnoho zajfmavych zprdv o Waldhauserov6 postille. RozezndvA 
dvojf vzdSldnf jejf, 1. oUirnejH a 2. hratH (postilla ac- 
curtata.) 

ad 1. Postilla Waldhauserova (ob§frn6j§l) jest mezi latiiiskymi 
pracemi pfedchfldcfl Husov^ch nejrozSffen^jgf. Stala se majetkem 
dirok^ch kruhft knfiiskj^ch. Crac. Un. 1651 (rkp. bibl. univ. 
Jagellonsk^ v Krakovd) obsahuje pod nadpisem Postilla studen- 
cium sancte Cracoviensis universitatis bez uddni autora 
kdzdni na urcit^ dni adventni, pro ka2d^ den dv6 i vice k&zdni na 
evangelia i na epistoly. K d z d n f natext evangelia jsou vesmSs 
z postilly Waldhauserovy, z kter6 t62 livod jest vzat doslovne, 
tak 2e p&vodnS v rukopise docela i stdlo: ,,Pragensis^ universitatis, 
kter^2to slovo nemnoho pozd^jSf rukou pfepsdno na ^Cracoviensis**. 
Kdzdni epiStolnl nejsou od Waldhausera, n^br2 asi od n^jak^ho pol- 
sk^ho kazatele. Podobny pfiklad, jak voln6 s postilion Wald- 
haaserovoa bylo nakUddno, poddvd Wr. Un. I. Q. 284 (rkp. 
univ. knihovny ve Yratislavi), zo sam^ho ji2 konce v^ku 14. Die sta- 
r^ho nadpisu v XV. stol. mdme pry pfed sebou „Postille domini Con- 
radi Pragensis'^ Za to vSak jsou tu mnohd kazdnf, kterd ve zn&mi 
postille nejsou, a ta, kterd jsou spolecnd, pripominajf sice Wald- 
hausera, ale tak, ze to inohou byti pouze vytahy nebo voind 
spracovdnf z postilly pra2sk^. Ani tato sbirka vdak nenf 
uplnd. 

Vlastnf postilla Waldhauserova obsahuje pouze 
„Sermones sacri'S t. j. kdzdnf na texty evangelii na ne- 
dSle a svdtky Kristovy. DSli se na &dst zimnf a letni. Hra- 
nicf jest Hod Boil Velikonocnf. Mimo n6kter6 nedostatky v n6kterych 
rukopisech cinf vSechny rukopisy dojem pevn6 ustdlendho 
textu, nehled6 ovSera k podffzenym slohovym zmSndm nebo interpo- 
lacfni. Forma postilly jest jako ceiek ustdlend, na kter6 ve 
vSech ruzny. h krajindch, v nich2 se vyskytla, od Alp Svycarskych ai 
po Odru, nifceho nebylo podstatne m6n6no, tak 2e na pf. i rukopisy 
piivodu notoricky nemeck6ho inajl na konci kdzdnf Hodu Boziho Veliko- 
nocnfho: „Unde theutunice et bohemice cantate dicentes: Boh wsse- 
mohuczy.'* 



V 

Zddny spis ostatnlch pfedchudcuv Husovych n e- 
doSel takov^ho rozSffenf jako postilla Waldhauserova. 
Nejen v Cechd.ch, na Morav6 a ve Slezsku, ale i v BavoHch, zvlAStS 
jiinlch, a v obojfch Rakousfch byla u velik6 oblib6. Nejjihozdpadnejsi 
Klir.mannovi zndmd stopa jest v bibliott^ce kla^tera Svatohavelsk^lio 
ve Sv]^carsku, nejsevern6j§i v Karthouse u Frankfurtu n. Odrou. 

ad 2. Postilla accurtata jest vj^tah z velikd postilly, 
kter^ samostatne byl u2fvdn a parallelnS 8 ni se rozsiioval, ac 
ovSem mnohem skrovn^jdi m^rou. Kficinan nalezl ji ve dvorui a stdtiif 
knihovnS v Muichov6 (Clm. 7015.), a tento rukopis pfedstavuje inu 
2. redakci toho vytahu, obSfrnejSl uei rukopisy vfdeiisk^. ') 

Zajfuiavo jest, 2e i ze zkrdcen^ postilly byly cin6ny 
vytahy. Mimo Vfdeu znd Klicmann v§ak pouze jediny pfiklad toho 
druhu, v Mnichov6 Clm. 9733., Prothemata magistri Conradi 
de haltusa per circulum anni, obsahujfcf themata (nikoli pro- 
themat^i) zkrdcen^ postilly, a5 po6tem ne zcela uplnd. 

Nejpatrn6j§f dukaz obllbenosti postilly Waldhauserovy poddvd 
fcesky pfeklad jejf v rukopise 01. Lye. 2. IV. 7. (stud, knihovna 
olom.), n6ini& JireCkk v CCM. 1861 pronesl domn^nku, a naposledy 
8 apodiktickou urcitostf tvrdil, ie prf je to zbytek Cesk6 postilly 
MiliCovy. Kdy byl pfeklad poHzen, nesnadno fici. Rukopis sam 
pochdzl z pocdtku 15. stoletl; jest velmi pravidelnS psdn, 
pfsmo ukazuje jeSte nekten^ elementy ze stol. XIV. Prvnfm majetnfkein, 
kter^ho Ize vystopovati, byla jest6 v stol. XV. n6jakd ve s\6 duv^ie 
sklamand dama. Ko konci teho2 stoletf pl*e§el rukopis do knihovny 
kartliousy Dolansk6 u Olomouce. Preklad neni ani zcela verny, 
ani zcela volny, a 5te se, ac Jirecek tvrdl opak, pekn6 
a plynnS. (Die Klicnianna.) 

V pf edmluvdch k jednotlivym kdzdnf m poddvd ndm 
Waldhauser na nfikterych mfstech iidzory toho casu. 
Tak vypravuje, 2e, pon$vad4 sluiebuf rok o masopuste v2dy se po- 
cfnal, V tento 6as 5ele(I sob6 hledala pdna, kdy 2 pfedeSly s nf ne- 
milosrdnS naklddal. Pfi nedSli Velikonocnl zniiiinje se o toin^ kterak 
man^elky v nedgli tuto biji man^ele sv^ metlanii nebo rukou, coz 
naz^valo se „schmeckostern*' ; v tu ned^li nosfvali t&i do kostela vodu 
a mI6ko k posv6cenf. Tak referuje Mencfk, I. c. 13 — 14. 



') MRMCiK <1. c. str. 14.) zna rukopisy dvorni knihovny Wd. i. 37*22, 4385, 
obsahujici skoro jen citaty, urien^ patrud pro znalejaf kazatole. 



KarAsek V predmUiv^ k vyddni D^kberych kdzaui Petra Chelci- 
ck^ho (Comenium III.) referuje na str. IX.— X. o Postille dvornf 
bibl. ^. 3691:^ ,,PostiIla pragensium, raagistri Chunradi 
de Walthauser''. Na str. 86. pocioA se v^klad takto: Simile est 
regnum celorum lioinini etc. Matheus 20. In hodierna doininica, quae 
vocatur dominica in septuagesima^ sancta mater nostra ecclesia diio 
tempora miserabilia reputat . . ^ Kdyi byl ddbel svr^en, se sna^il 
sv6sti prvniho clovgka. Hospoddf jest Bflb, ktery se o vSe stard ; vi- 
nice sklddd se z mno2stvl r^v, rovn^^ dude z mnoh^ch schopnostf. 
Vyklad o smyslech : „Deus conducit operarios in vineam suam, turn 
iusticiam suam dedit in sensibus nostris non propter suam utilitatem 
sed propter nostrani." My jsme povoldni k sldvd boii ; nedostojfme-li 
8v6 povinnosti, jak obstojfme pfed tvdff bo2f? Sv. flehof vyklddd 
jednotliv4 hodiuy takto: lUno nebo prvni hodina sv^ta byla od Adama 
a2 k Noemovi, tret( od Noema do Abrahama, od Abrahama az do 
Moj2iSe iesti, od MojiiSe a2 do pflchodu F&n6 jedendctd. Prvnfcb 
jedendct hodin pracoval na vinici Pdn6 lid israelsky. V jedendctou 
hodinu povolal Bflb pohany. Nebo se mu2e rozum^ti t^mto hodindm 
jako y£ku lidsk^mu (puericia, adolescencia, plenitude roboris, senectus) ; 
po t6 vypofcJtdvd Waldhauser, kterf v kter^ra v6ku vstoupili na vinici 
bo2i.^ Tolik ku pozndni vykladu Waldhauserov]^ch. 

Klementinsky rukopis IB33 (Postylla Conrady de tempore) 
patfil kdysi knihovn^ klaStera Tfeboiisk^ho. PfiiiesI jej 
tarn biblit^fil Oldfich Kfi2 z Telce, vstupuje do kldStera r. 1478. 
Rukopis je z let 1377-84. (CCM. 189(3 (Fr. Makes, Lit. pflsobeni 
klaStera Tfeb.), VSstnfk cesk^ Akad. 1897 (Tki ulAh, Paberky 
strana 472.) 

WaldhauserovS postille pfSe te2 Dr. Ant. Linsenmayer ve 
spise ^Geschichte der Predigt in Deutschland von Karl dem Grossen 
bis zum Ausgange des 14. Jh." Miiiichen 1886. vyklad ech 
Waldhauserovych pravf, ze se fldf slovo od slova bibli- 
ckym textem, 4e se pobybujf v allegoricko-moralnlch 
nardikdch a jednotlivosti ie jsou vesmes rdzu scho- 
lastick^ho. VysvStlenr textu ph dehdzf ki dtk 6 exordium, jemui 
kazatel pfedcsild castfeji je§t6 livod, od nfilio „prothema" na- 
zvany. (465.) Podivno jest vSak, ie Linsenmayer neuzndvd 
Waldbausera za pfedchudee husitstvl, proto pry, ie ve- 
snifis duslednft zacliovdval uCenf cirkve. To v§ak neni dflvodem, 
proc bychom ho nenazyvali pfedchudcem liusitstvi; nejednd se tu 
pfece odch^lenf od cfrkve, — v2dyi! ani Hus se neodchylil, — 



nybri jcdnd se o mySlenky mravokdrnd, o snahu, napraviti mravy 
a obroditi cirkev pokleslou v hlav6 a t udech; to byla snaha hu- 
sitstvi, a po6dtky t^to snahy jevf se rozhodnS u Waldbausera. 

PHklad Waldhauserflv povzbudil jin^ho znamenit^ho kazatele t^ 
doby, Moravana MiUie z Krotnerize, Byl to muz ducha t6m6f proro- 
ck^ho, kter^ hroze se mravnl zkdzy sv^ doby, jevfcf se v bezm^rn^ 
pyde a lakot^, pfedpovfdal pffchod Antikristflv a kooec 
sv^ta, a uchvacoval (esk^ lid silou svdho ohniv^ho pfednesu. Jebo 
vyznam tkvi v ii\6m slova jebo kdzdni; literarnl (innost 
jebo neni tak skv6U^ jako kazatelskd, neboC byl mu2 inspirace, 
mni slova. (VlCek I., 51. — 52.) Piivab jebo kdzAnf nez41eiel 
tak V jasnosti mySlenek a v trefn^, 5asto peprn^ pfiro- 
zen6 pravdivosti, jak to bylo pfi Konradovi^ u^bri ve 
zboznd vroucnosti a obraznosti s mystickym nddecb em 
avmravni nad^enosti. FtA\6 jebo vyznam jako cesk^bo ka- 
zatele a jebo Idska k i^esk^mu lidu 6ini bo duchem pfibuzna 
Husovi, (LECHLtR, Hus, str. 9., 12.) Co se jebo spisovatelsk^ 
6innosti ty6e, napsal 6esky jeo u6kolik modliteb po kdzdoi; z la- 
tiDsk]^ch jebo spisfi vynikajf zyU&t6 jeho postillf/, Palacky (Radhost II., 
str. 321.) domnfvi se, 2e Milic vydal Ceskou postillu, kterd pry 
byla pozd^ji vytiSt6na, coi soudi z Eonid§ova „K116e ci Rejstfiku 
knib zapov^zenych". Doklddd ovSem: „Ndm v§ak neni o 2ddn6m 
exempldfi vSdomo." T62 Jungraann tak soudil. (Hist. lit. 6., 2. vyd. 
1849, str. 39.) I. J. HaniS opravuje tuto domnfinku v Dodatclch 
a doplilcich k Jg. Hist. I. c. (I., Praha 1869, str. 21.) na zdklade 
referatu J. JireCka v Lit. oznamovateli Casopisu kat. duch. 18C4, 
str. 318 — 320. Citdt z „KlfCe'^ KoaidSova jest mylny, nebof zdpov^d 
tj^kd se nikoli Postilly MilfCovy, n^bri „Knib o zarmoucenfch velikych 
cfrkve a o antikristovi a jebo sedmi raodcb*' vydanych od Pavla Byd- 
2ovsk<::ho a BaiKciiio z Licka a prohld§enycb od t^chto omylem za 
dilo Milf6ovo. 

V nov6jSf dob6 dokdzal L. Klicmann v Listech filol. XVII., 29, 
ve studii o Milffiovi, ie „Kniby o zarmoucenfcb etc.'^ nesloiil MillC, 
nybr2 Jan z Pffbramfe v 1. 1427—1429. Viz i&2 Ottflv Slov. naucn^ 
XVII., str. 341. 

Klicmann poddvd ve V6stnfku Ces. Akademie (II., 1893) zprdvu 
oMiHcov]^ch postilldcb. St^^.uje si, ie jako o Waldhauserovi, 
tak6 Milicovi nemdme 2ddn6 monografie. Literamf 5innost Mil(6ova 
byla bobatSjSf nei Waldbauserova. Z postill jebo zndmy jsou dve: 
Oratiae Dei tx Ahortivus, Zajimavo jest v&ak, 2e iipln^ exempldre 



postilly Gratiae Dei patfi pom^rne k vzdcnostem. Na 
ceI6 cest6 po knihovniich v Rakousku a N^mecku nalezl Elicmann 
(miroo Prahu) pouze jediny uplny exempli ve Wr. com. (v mfistskd 
knihovnfi ve Vratislavi) 1187 a 1188; druhy, Wr. com. 1181, jest 
ji2 kus^. VSecky ostatnl obsahaji z pravidla jen jeden dil, a i ten 
jest casto neiipln]^. NejvgtSf cdst rukopisfi Gratiae Dei jest 
kus^, a to zpusobem nejrozmanitSjSfm. Crnm. Min. 72 
(v knihovnS minorit. kldStera v Krumlovd jest vlastnc jen Quadragesimale 
z Gr.D. s n6kter]^mi dodatky. V jinych postill^ch jsou vynech^na y§ecka 
kaz^nf na svdtky Kristovy a svat;^ch a ponechdna jen kdzdnf ned^lnf 
(01. Lye. 2., III., 8.); nebo jinde zase jen svdteCul (Crac. Un. 1621). 
Od t^clito systematicky zkrdcen;^ch rukopisu jest tfeba rozezndvati 
takov^, jei ziistaly ndhodou nedokonteny. Tak na pf. ve Wr. com. 
1181 pisaf pfestal uprostred kdzani na popeleCnf stredu. PH tom 
vSak zase nSkterd rukopisy obsahujf (dsti, kterych jin^ nemaji. Geld 
skupina rukopisuv obsahuje na pf. kdzdni na den 5 bratfl, kterych 
bychom v jinych nikopisech mara^ hledali; jsou to rukopisy piivodu 
slezsk^ho nebo po1sk<^ho. Jest to dflkazem, ie Gr. Dei i v cizin^ 
byly vlfdnd pfijatya domdcfm pomSriim pfizpflsobov^ny, jako 
zase jednotlivd kdzdnf z nicb pNjata byla i do jinych sbfrek homi- 
letickych. 

A pres to, ie byla Postilla Milf6ova dosti rozSffena, setkdvame 
se s faleSnym uddnim autora: Grum. Min. 72 md na pf. na poslednfm 
listu pfipisek: „PostilIa mag. Gonradi super euangelia per totam qua- 
dragesimam d&\ a to rukou jeSt^ 14. stoletf. 

Go se tyce obsahu kdzdni, raajf vSecky rukopisy tfi vzor. 
Jednotlivd kdzdnf z Gr. Dei vyskytujf se t6i o sob^. Jsou to : Ex- 
posicio passionis Ghristi a Sermo de corpore Ghristi. (Wr. Un. I. 
F. 311, 1 F. 579, 01. Lye. 3. IV. 7.) 

Druh^ postille dal Milic jm^no Abortivus. D6lf se^ jako 
postilla Gr. Dei, na pars hiemalis a p. aestivalis, jsoac opa- 
tfena zvldStnf pfedmluvou a rozmno^ena dv6ma kdzdnlmi synodalnfmi. 
(Die Klicmanna.) 

V knihovnS universitnl v Praze jsou tyto rukopisy Milicovych 
postill: IILD.20, XIL G. 12, XILD. 1; v mus. knihovng: XV. G. 5. 
Ferd. MenCik (Sitzungsber. der k. bohm. Ges. der Wiss. 1890, 
str. 309 a si.: Milfc a jeho dva spisy z roku 1367) uvddi t^i ruko- 
pisy knihovny vfdeflsk^. 

Ackoliv postilla Milfcova jest nrCena hlavnfi pro idkovstvo, 
a tudl4 se pfedevSfm tyka iivota a pom^ru stavu duchovnlho, majfc 



podobu spise katechetickou, pfece v ni nalez^me tu a tarn 
drobty, ktert^ se vztaluijf k inrav&m a zvykiim obyva- 
1 1 s t V a. Tak pravf Men6ik ve svem pojednAni a podavA ukdzky, 
V nich2 jest mDo2stvf uhr&iek kalturii6 historickj^ch, o ii- 
vot6 kne2f, o zvycfch a povSrich tehdejsfcb, a j. 

J. JiheCek referuje v Casopise kat. duch. 1864 o rukopise 
c. k. bibliotheky olomouckd (sign. 2. III. 8.)- Jost to foliant 
150 listech hrub6ho, tlust^ho papfru. Na 9. listu pocfnd se teprve 
text, jen2 jest nadeps^n: Incipitur postilla de tempore ho- 
norabilis viri domini Mylicii predicatoris pragensis. 
Napfed poloiena jest pfedmluva, v nf^ ukazuje se horoucf po- 
vaha Milicova. JireCek poddv^ delSf ukjizku z pfedmluvy. Uvi- 
d(me z nf tento vynatek: „Scis, Domine, quod virtus in me non est, 
nee cognovi literaturam. Quomodo ego in tuas potencias introibo et pro 
justitia pugnabo, nisi docueris me a iuventute mea et me usque ad sene- 
ctutem non relinquas, ut senectus mea sit in vinea uberi et non deficiam 
in confitendo justitiamet veritatem? Cumdeficerit virtus mea, ut vocentur 
hii sermones grade Dei, nullis procedentibus meritus, sed preveniente 
me nuntia tua, ut non ingerat se sathanas, transfigurans se in angelum 
lucis, nee suggerat michi errorem pro veritate, nee ponat mihi tenebras 
lucem et lucem tenebras, amarum dulce et dulce amarum , malum bonum et 
bonum malum . . Ideo peto, da michi palatum sanum, quo discemam 
verum a false . . Aperi michi thesauros infimorum sermon um tuorum, ut 
intelligam et confiderem ab inicio viam tuam, quo mode te sequar . / 
Eon6f pak takto: „Hec tua me caritas ab omni (me) faciat corruptela 
extraneum et nuUius vicio mutabilitatis obnoxium, sed super omnii, que 
carnaliter diliquentur, excelsum^ dominice contemplationis avidum, 
persecutorem, zelatorem virtutum, exquisitorem et reformatorem bo- 
narum consuetudinum atque morum I . .'^ etc. Prvnl vyklad pffsluSf 
k 1. nedgli adveninl, poslednf ke kHiovym dnflm. Ku konci polo2en 
jest vyklad jednotlivych proseb OtcenASe na 5 listech. V^klady 
jsou piny citatA ze spisovatelfl cfrkevnfch: Bernharda, 
Chrysostoma, Gregoria, Lva papeiie, Ambrose, Angus tina, Petra Dam., 
Hrabana, Origena, Jeronyma, Bedy, Innocentia, Hilaria, Valeria, Re- 
migia, atd. 

Vztahii k dSjflm soucasn^^m Jire6ek v rukopise nenalezl; vy- 
klady pr^ jsou pffsn^ n&bo2ensk6, beze v§ech nar^iek a refiexi. 
Rukopis prvotni ndleiel konventu „St. Bernardini extra Bru nam*', po 
jeho2 zruseni pfenesen byl do bibliotheky v Olomouci. 



9 

Milic slo^il t.e2 Sermon es quadragesi males, k^z^nl 
postni. V universitnf bibl. jsou obsazena v rukopisech IX. C. 14 
(cod. mixt, vro6enf : 1389) a IX. A. 5 (cod. mixt., vrocenf : 1390). 
Klicmann znd podobo^ ^Quadragesimale^, neuplnd, v kaplansk^ kni- 
hovnfi V Krumlove, C. 250. AvSak v Crum. Min. 39 nal^zA se, jak 
Klicmann drlle pravf (VSstnik C. A. 1893), Quadragesimale Jacobi de 
Voragine, kter6 na vlas stejn6 poCfni; nebylo by pry divu, kdyby 
skutecn^ toto dflo MilfCovo se krylo s Jakubov^m de Voragine. 

KizAni Waldhauserova a MiUcova maji pro rozvoj Ce- 
sk^ho kazatelstvf velik^ vyznam. Obsahujf mnoho mySlenek, 
jimi2 se prozrazoval poftdtek doby, kdy vzplanul odpor 
proti moci clrkevnl silou daleko v6tSf. 

Podobn6 mySlenky jsou t6i ve sbirce starych idzdnideskych, v r u k o- 
pise c. k. bibliotheky olomuckd (cod. mixtus, k^z.^n( na 1. 56 
a2 126). Rukopis tento patHI kdysi kIdSteru Dolansk6mu. Obsahuje 24 
nedilnfch kdzdnf od Hodu Boifho VelikonoCnIho a2 do 11. ned^le 
po sv. Duchu. Rukopis psdn jest asi na po^^dtku 15. stoleti. Jest to 
pfepis na mnoze chybny vinou pfsafovou. J. JireCek klade pii- 
vodnf sloieni do polovice 14. stol. (6CM. 1861, J. J^reCek: 
Drobnosti k hist. 6. lit. str. 270. a si.) NasvMfuje tomu povaha 
jazyka a nard^ky na spory s mnichy ^ebravymi v 2.pol. 
14. stoleti. Uk&zka odporu kazatelova proti feholnlkum: 
,,A ka2d^ se toho varuj, aby sv^ho syna neb dlt^te neddval do zdkona, 
kdeito nenie ndboienstvie, ale 2ebrota a roztrienie." (Jir. CCM. 1861, 
str. 271.) Nemilosrdn6 tepe v§ak kazatel t6i knSze sv6tsk6, fardfe, 
kteff vedou „marnost tance, p6kn6 2eny milujfce, s chrty a krahujci 
honiece, p^^chu tiem plodiece, v lenosti s6 kochajfce a na svatd ho- 
diny rdno nevstdvajfce, do poled ne spiece a v noci do puolnoci na 
vine, na piv6, vrchcdby hrajfce..." (na 1. 69.) Kazatel chvilf 
zase naopak dobr^, fddnd kazatele a pravf, ie skrze n6 „ny- 
Q&jSiech Casov mnohem viece s6 divov stdvA" (1. 84). Ji- 
recek soudf, 2e kazatel nard2f tSmito slovy na blah^ pflsobeni Wald- 
hauserovo a Milf6ovo; kazatel znal zajist^ dobfe kdzani techto 
mu2fl, nebof byl v Praze, jak sv6dcf uapomenuti iia 1. 57., ie 
gVselijaky jazyk mA chvdliti, ie V&n JeifS je v chvdle Boha Otce 
VSemohucieho ; protoze nemdmy viece jazykov v Praze, zpievajte^: 
B6h y&emohucf vstal z mrtvych ^dducf.'^ 

Z doby okolo r. 1400 pochizejf t6i tak zvanA kdedni Djsikowskd, 
nich2 pravf Aug. Bielowski (Bibl. OssoliAskych. Pocz. nowy, torn IV. 
186): „W WiiSlicy jeszcze za Kazimierza Jagielloiiczyka miewano 



10 

w kodciele kazania do ludu w j^zyku czeskiin, a spory r^kopisu tych 
kazaii znajduje si^ w Dzikowie w bibliotece lir. Tarnowskicb." (Jir. 
Ruk. I. 179.) Tato kdzdnf vydAna byla od WI. Wislock^ho 
vKrakovfir. 1875, v 8^ s titulem iKazania niedzielneiswia- 
teczne w jezyku taciiiskim i czeskim z pocz^tku XVgo 
wieku, podlag kodeksu biblijotekywDziekowie. tomto 
vyddnl v. referaty v C(5M. 1875 od J. Jiuei'^ka (442—443) a v Cas. 
kat. dncb. 1876 od VAglava §tulge. Rukopis obsabuje fe6i ned61nf 
latinsk^ (187) a svdtecni promluvy cesk^ (88 ceskych kiz&ni). 
Die Wislock^ho byl sklndatel ceskycb kdzdnf Moray an, ktevf iil 
pfed po6etfin zmatkA husitskych, a sepsal je bezpochyby bud r. 1390 
nebo 1401. Podle prvotnfho rukopisu autorova u&inin byl roku 1420 
pfepis rukopisu od dvou pisafu, kteff pfepisovali zdrovefi. Stalo se 
tondkde na Morav6. Nasv6d6uje tomu na pf. dialektick^ c ve slovech : 
celo m. t^lo, zavftaci, varovaci se a p. Z n6kter;^c)i pozd^jsfch pH- 
piskfl V pfepise yychdzf na jevo, ie se pfepis pozd^ji dostal d o 
Uher, naCei na konci 16. nebo na zaCdtku 17. stohti zavezen byl 
do Polska, kde zustal a2 na nase Casy. Jsou to, jak pHpoiuenuto, 
k&z&ni svdtecni, v nich2 skladatel rozjlmd o iivotS a ctno- 
stech svatych, i6i o ^svatych dSdicfch Ceskych". Vyklad 
dSje se zpusobem prostym, jak se hodil lidu obecn^mu, 
pri torn jest vSak nad unfru uSlecbtily. V rukopise jest t&i piseii 
sv. Duchu, oti§t. v Cas. kat. duch. 1876 v referatfe Stulcovfe. — 

Hnutf ndbo^ensk^ v Cechdch, jehoi^ hlavni zastupci 
za doby Karlovy byli Waldhauser a MiU6, rostlo a Si- 
filo se. Horlivf kazatel^ videli, ie duchovenstvo opustilo cesty, 
po nicli2 krdceti m^lo za nejjasnSjSim pfikladem ^ristovym, a proto 
nepfcstdvali volati, aby lid n^sledoval Krista, aby se 
vr^til k prav^mU; kfesfansky mravn^mu 2ivotu. Mezi kazateli vynikali 
Mat^ z Janova a jeho stoupenci, kteti Sli cestami, naznace- 
nymi Waldhauserem a MiliCem, ale nebyli s to, aby odolali 
8tar6 moci cfrkevnf. Bylo tfeba popudu z ciziny u6enfm Wiclifovym. 
V t^to pfechodnl dobS povstal mu2, kterj^ nadSen jsa ^ohflo- 
vymi slovy" k&zdnl MillCovych, praktickou svou moralkou 
snaiil se o „u§lecht6ni a prohloubeuf skuteCn^ho 2ivota 
ve smyslu cist^ho, skutkem vyznavan^ho kfesfanstvi"- 
Byl to Toma ze Stitneho^ ktery stal se uCitelem nejprve svych ditek, 
potom sv^ho ndroda. Jii v Knfzkdch Sesterych, jejicb2 duSevnim otcem 
byl MilfC, horlf proti inravnf zk^ze tehdej§(ch kWSterflv, doporoucl 
iasto [)fijfmati t61o Pdnfi a svobodnfe mluvi o v§em, co za dobr6 



11 

uznalo jeho svMomi^ nedotykaje se pfi torn doginat cfrkevnlch. Kd- 
z^nf Mili6ova byla pffcinou^ ie sepsal ndbo^nd rozji- 
mini Pisme sv. na iied^le a svdtky, „]^eci ned^Ini 
a svdtecnf". 

Idealem StftDeho byla spolecud prdce y§ech stavfi^ zalo^end na 
vzAjemn6 cisM evangelickd Usee, ale vroucl slova jeho k tomu sm6- 
fujlcf pfiSla ji* pozd6. „Bylo tfeba zdkladnlch oprav v hlav6 i v lidech 
spoleCensk^bo tfelesa v Cecbdch, prohnil6ho do kofene, a neodvratnou 
srd2ku protiv nemohla \ii zastaviti sebe dumysla^j^f nauka veIik6ho 
staroCosk^ho mravokdrce a myslitele." (OStftn^in die V16ka I. 53 — Gl.) 

Smutny byl zajist^ obraz kfesfansk^ho zivota ve 
8tfedov6k6 Evrop6 koncein 13. a po cel6 14. stoletf. Ta- 
pe istvf chtSlo sebe povzn^sti za nejvySdl moc nejen nad cirkvf, 
ale i nad cel]^m svfetem. VnSjSi 2ivot cfrkevnl rostl, ale vnitfnf 
zivot byl ubohy. S velikymi statky, jichi cfrkev nabyla, vzrustal 
pfepych a s nliu zkdza mravfl. „Vykony duchovni, na pf. kdzdni^ 
lp61y na allegorifch, lichotdch obecenstvu a jednot- 
livym osobdm, nebo na tbeologickj^ch disputaclch, 
aneb obohacovaly na ukor vnitfnl strdnky jen strdnku 
yu6j&f, pastvu o£im: duch a srdce odcbdzelo pfi torn 
s prdzdnem". (VlCek I. 67.) Bylo tfeba reformy, a tato razila si 
cestu do Cech z Anglie a z Francie. Rektor a professor univer- 
sity paffisk^, Marsiglio zPadovy (1270—1343) vybfzl k ndsledo- 
vdni Krista v chudobS, k povrhovdnl sv6teni a ke kfesfansky mrav- 
ntou 2ivotu na zdkladS Pisma sv. Professor bohoslovi na university 
pafi2sk6, AngliCan Vil6m Occam (f 1349), litoCl ve svych knihach 
proti 8vrchovan6 *nioci pape2sk^ a bojuje za knWskou chudobu. Nd- 
sleduje ho Francouz Petr d' Ailli. Vrstevnikem tohoto na vysok^m 
ucenf paH2sk^m jest Mat^j z J an ova, mistr paHzsk^ university. 
,,Jeho slovo, 2e v6ci lidsk^ cenf se nad bo2sk6, 2e vsak jednou tra- 
dice ty a zMzenf a obfady vezmou za sv^ a zustane jen Bflh a jeho 
slovo, jako bylo za dob apostolskych, kdy Kristus byl chlebem Zi- 
vota, naplnilo se zdhy po jeho smrti." (VUEii, I. 75) 



Jubilejnkh spisu £. XH. 



II. 
Hus, Jakoubek, Chelcicky, Rokycana. 

Ideje Marsigliovy a Occamovy ozvaly se znovu 
zuniversity oxfordskt^ Tani teprve probudil se zfejiny, revo- 
luCnf odpor proti panujfcf cirkvi. Vyvolal jej „doctor in theologia 
eminentissimus in diebus illis", Jan fFirf//* (1324—1384), mui iivota 
asketicky pffsn^ho, jen2 zavrbuje utvar cirkve 14. stoletl 
srovndvaje ji 8 pfivodnl svatou cirkvf apoStoIekou. 
Cirkcv die n^bo jest souhrn lidf pfedur^enych k spasenl; 
kdo uenl pfedur6en k spasenf, neni pravy krestan a bude zatracen, 
tfebas by] papeiem. Nikdo nevl o tonito sv6m ptediircenf, a proto 
neni treba prostfednfkft inilosti Bo21 na zemi, proto^e 
tito sami nevedf, k Cemu jsou predurconi. Vlastnf cirkev jest 
tedy neviditelnd, v nebesfch, a jediny znak jejich pNsluSnfkii 
zde na zemi jest vzorny 2ivot HIavou jejf jest Kristus. Proti 
t6to prav6 cfrkvi jest viditelnd, zka2eni cfrkev. HIavou jejl 
jest Antikrist. Prfcinou zkdzy jest knSistvo samo, starajlc 
86 statky sv6tsk^, nikoliv o statky diichovni. Wiclif uzndvd 
jen svdtost kHu, oltdrni a man2elstv(, ostatnf zavrbuje, 
zc svdtkft pak uzndvd ony, je2 pfipomfnajf Spasitele^ 
vAnoce, velikonoce, letnice, ostatni pry jsou v^niyslem lidskym. Za 
hiavnf prostfedek k ndprav^ ^lovcka pokMdd kd/dnf, modlitbu 
Pdn6 aapoStolsk6 synibolum. Obecnou tehdy nauku o trans- 
substanciaci zavrbuje jako kacifskou: podlc neho chleb 
a vino zustdvajf chlebem a vfnem ; v nich Kristus jest ph'tomen sku- 
tejind sice, ne v§ak podstatou svou tdlesnou, kterd dif v nebesich. 
MniSi zdvihli proti Wiclifovi pro tuto nauku nejvetSi odpor. Wiclif 
ostfe 8 nimi polemisuje nazyvaje je svatokupci, odpfirci probouzejiciho 
se ducba evangelick^bo, zhoubci ndroda a zem^^ pfedni hidou vojfiv 



13 

Autikristovych atd. — Wiclif usiloval o obrozenf kfesdao- 
stvl na zdklad6 evangelia. V Anglii bylo ucenf jeho dosti 
ryclile mod potlaCeno a oiilo zase a2 v anglick^ reforinaci. Vniklo 
do Cech, kde nalezio pfldu pHzniv^jSf. Z university oxfordsk^ pfi- 
naSeli praiSti student! ucenf Wiclifovo. Jeho spisy byly brzo 
zndmy. Filosoficksi dila jeho byla na pra2skd university zndnia u2 
od r. 1381. (VlCek, I., 75-79.) 

Myslenky Wiclifovy oiily zvldstc v Mistru Janu Hn- 
soviy jen2 znal filosofickd dila Wiclifova od r. 1389 a mnoh6 z jeho 
traktatu bud pfepisoval nebo pfeklildal do CeStiny. „V jeho osobfi 
oba hlavnl proudy protihierarchicke, uCeny a lidov)S 
jei jdou Evropou od poCdtku 14. stoletf, spojily se na 
pud 6 ftesk^." (VlCek, I., 79.) Ustanoven byv r. 1402 kazatelem 
V kapli betl^msk^, kdzal lidu v duchu Milf5ov6. Kdyi pak 
poznal Wiclifa, nabyla k^zdnf jeho hloubky, jasnosti, 
pfesnosti a logiftnosti. Nejl^pe se to jevf v jeho Pastille^ v nfi 
,;prakticky shrnul v§ccky positivnf n&zory a opravn^ 
vyklady sv6 podle ned^lnfch a svdtecnfch textfi bibli- 
ckych'*. iVlCek, I., 92.) 

Postilla Husova zachovala so ndm v nSkoIika rukopisech 
a tiscfch. Hus dopsal ji v fljnu r. 1413 na hrade Kozlm. 
Original jejf se nezaclioval; rozSifovdna byla v Cetnych pfepisech. 

Z rukopisu (^eskych zasluhujf zmfnky: 

1. Vzdcny rukopis musejnf 2D 18, novd sign. IVC18, jen2 
kdysi ndleiel akad. maliti Frant. HorCiCkovi (na zadnf strand pfednf 
desky jest napsAno: Ex Bibliotheca Francisci Hor6iCka, pictoris aca- 
demici). VsAn jest plsmem drobnym a pravopisem Husovyra (fol , pap., 
233 listfl). Postilla pocina se jako v jinych rukopisech ukazadlem, 
ale teprve od fddky: „Milosr(lnf skutkov^, ktefl jsii", nebot 1. list 
schdzf. Na konci rukopisu poznanieutlno jest cervenyni pisinem: „Tyto 
knihy sii skondny v sobotu pf^d svatii Katefinii l^ta od narozenie 
boiieho tisfcieho ctyrst^ho 6trnddct(5ho skrze ruku Zigniundovu z Do- 
ma^Iic. Daj2 Pdn Boh, abychom Ctiice skutkeni plnili, coz jest tuto 
psdno. Amen.'' (Sebran^ spisy Husovy, vyd. Euben, III., 324 — 325.) 

2. Rukopis t6i musejnf, v rukopisn^m sbornfku DouchovS, 
2 D 1811, novd sign. Ill B 11. (pap., fol.) Erben nepfipomfnd tohoto 
rukopisu, protoie Fr. Doucha daroval sbornfk Museu teprve n6kdy 
pfed svou smrtf. Prvnf zmfnku mX o n6m Karel NovAk ve Sbor- 
nfku hist. IV. 1886 (Pffsp6vky kbliilSfmu sezndnf spisu Husovych 
a jeho iivota.) Postilla jest v n^m na 1. 5*— 154^, zaCfnajfc ukazadlem 

2* 



14 

od pfsmeny B : „Berauek velikonoCnf,** atd. Inicialka iia str. 8* jest 
nevkusna. Rukopis psdn jest velmi zfetelne a pravopisem Ilusovyni. 
Text evangelia psdn jest v^dy pfsniein velikym v tfdkych fddcfch, 
mezi nimiil nad kaidyni pHsluSnyin slovem pHpsdny jsou ihned vy- 
8v6tlivky Husovy. Citaty oznaCovany jsou v2dy po stranfi. Postilla konCi 
se na str. 154** slovy: „na hradS, jen2 slove Kozf, toto vylo^enie 
svatych Cteni jest skondno Amen." (V. Sbornik hist. 1886, str. 335 a si.) 

3. Rukopis ve sbornlku bibliotbeky Gersdorfsk^ 
V Budi§ln6, psauy na perg., fol., okolo roku 1440. Postilla jest na 
1. 148—311. Na poCdtku jejlm byla pam^tihodnd ozdoba; uprostfed 
pfsmeny M vyobrazen byl v (^ern(^m poll Hus na hranici v plamenech; 
ale hranice i h postavou Husovou byla vySkrabdna, tak ie jen oheil 
na obou strandch zflstal a'na mlsto vyskraban^ nakreslen byl znak 
Wartenbersky ve vc>ku 17. - Jitngmann (Hist. lit. (1849) str. 107 
a2 108.) opfraje se o mylnou zprdvu v CCM. 1840 str. 407 pravf, 
ie jest to nejstarSl rukopis postilly z roku 1412. Neni tomu tak; 
y2dyf Hus sdm oznamuje na konci postilly, kdy ji dokon£il, kter^2to 
zprdvy v rukopise budidinsk^m neni. K omylu tomu dala pHjiinu po- 
zndmka Husova na konci „vykladu vfry", 2e jej totii dokouCil 1412, 
co2 se y§ak t]^kd sloieni p&vodnfho ; zapomn^lo se, ze jest to opis. 
(V. Erben, III., 327-330.) 

4. Rukopis m6stsk6 bibliotbeky v Norimberku. Do- 
BRovsKt (Gescb. d. b. Spr., str. 224.) o n^m plSe: „Hussens Postille, 
auf Papier in 4^, auf der Stadtbibliothek zu Niirnberg. Solger scbrieb 
diese Worte bei: o stupenda raritas libri hujus manu pro- 
pria beati Johannis Hussii scriptil AUein schon Hr. von 
Murr zweifelte darau. Nach meiner Untersuchung dieser Hs. ist sie 
etwa 30 oder 40 Jahre nach Hussens Tode geschrieben." 
Srov. tii Jg. 107, Jir. I., 280, Erb. Ill, 326. Dobrovsky pravl ddle : 
,Die Hs. in Fol. in der off. Bibl. hier zu Prag kann auch 
nicht alter sein." Dobrovsky mfnl tfm 

5. rukopis univ. bibliotbeky v Praze sign. 17B13. 
(Jg. 107, Jir. I., 280, Erb. III., 326.) Jest obsazeu v rukopisn^m 
sbornlku (cod. mixt , fol.), jen2 poCind se prdvfi Husovou postillou. 
Na 1. 1*— 3* jest index, na 1. 3* ^: ,Aby, ktoi budeS cfsti... neb 
su jemu to Cinili." K tomu jest pfiddno:- „a to jest dobfe vfidomo''; 

na 1. 3^—4* jest pfedmluva: „Milosrdny Spasitel a6 ne ovSem 

tym2 obycejem, jako kd2i.'* K tomu pfiddno : „ale jakz mil^mu bohu 
bude libo." V^klady poCfnajf se na 1. IV'. Rukopis ndleJel pdnflm 
z Ro2mberka. 



15 

6. Rukopis, t6i universitnl, 17 A 11 (pap., 4"). Listy 
!•— 5» obsahuji index, 1. 5*»: „Aby kto2 budeS cfsti . . .**, 1. 6. pfed- 
mluvu, 1 ?•— 325** postillu vlastuf, kterd se konCf slovy: ,jeho2 16ta 
tisfcieho Ctyfst^ho a tfinadcWho v deu postny svatych apo§tol6v Si- 
mona a Judy na hrad6, jeni slove Kozl, toto vyloienie svatych cteui 
jest skondoo. Jan Hus Mistr.'^ Z tohoto pHpisku na konci postilly 
soudil myln6 Dobrovsk]f, ie rukopis tento jest psdn 
vlastni rukou Husovou. (Dobr., Gesch. d. bohm. Spr. 224.) 
Erben (III., 325—326) to vyvracf. Hus zaji8t6 na cisto sdm ne- 
pfepisoval. Oncn zdv^r ndle^l k textu slo^enf pflvodnfho 
a nal^zd se v kazd^m upln^m pfepise. Pfsmo, pravopis 
i chyby v textu zjevnfi svedci, ie je to pfepis pozd6j§f, 
asi z polovice 15. stol. Ye (^tenf 3. jest na pf. psdno „mnoh6 
v§ci ciniece'* m. „cinieSe" (16^, Erb. II. 15, h 11.), ve cteni 11. 
mlsto „a ty rozumy mistfi'' psdno „rozumfj*' (48*, Erb. II. 57, i. 2.), 
ve Ctenl 22. mlsto „pHjlmdnie v oplatcft bo^ieho tHW psdno „v od- 
platS'^ (114% Erb. II. 142, f. 2. z dola); na konci t6ho2 Ctenf pfidal 
pfsaf: „A tak by m61o byti'* (l4^ srov. Erb. II. 143); ve Ctenf 23. 
vynechaljednou: „stred u vosku jest'*, (118*, Erb. II. 148, f. 18.), ve 
cteni 34. pojal Husftv v^klad: [„to jest, aby chud^m milosrdui byli'*] 
do textu tak, jakoby to byla slova sv. ftehofe (193', Erb. II. 249, 
f. 23.) atd. VSimnemei si tak6 pravopisu! Na pf.: kdyz pfiblizil fie gezis 
k geruzalemu a priffel geft . . . k horze oliwetfke tehdy poflal geft 
gozis dwa vczedlniky fwa rzka jim Dieta do hradka genz proti warn 
geft . . . M^kkost souhldsek oznacovdna nestejn^, ddlka^samohldsek ne- 
oznaSena. Kdyby to byl psal Hus, byl by dbal zajist^ pfesn6ho pra- 
vopisu. V rukopise 17 B 13 jest pravopis presnSjsl nei v 17 A 11, 
zvlditg m^kkost jest oznaCena pfesn^ji. 

To jsou nejdftleiitfejSi ceskd rukopisy Husovy po- 
stilly. (J. JiheCek uvddf m tti rukopisy, z nich2 dva byly kdysi 
V bibliotbece krdlovny Kristiny (Dudik, Schw. Reise 87 a 89) a jeden 
1695 V bibliotbece stockkolmsk^ (ib. 117.) (Jir. I. 280). Ve V6stniku 
krdl. cesk6 spol. nauk 1887 poddvd F. X. Prusik zprdvu o plzeilsk^ui 
znacn6 odchyln^m rukopise Postilly Husovy z 1. pol. 15. stol.) 

Tisky jsou tyto: 

1. „Postylla svat6pam6ti M. Jana Husi, muCedlnfka bo- 
iihOy na evangelia, kterdi se Jtau pies cely rok. . . K niito pf iddny jsau 
mnoh6 jin6 knihy t6ho2 M. Jana Ilusi, kter^i jsou je§t6 uikdy ne- 
byly imprimovan6, a jiz nynl teprve na svStlo jsau vydan6. MDLXIIL^ 



16 

Pfed vlastnl postillou pfedchdzf: a) pfedmluva ,,Milosrdny spa- 
sitel'' etc.; b) pfedmluva impressorova; c) ,,Aby, ktoz tfsti biuIeS . . .*' 
atd.; d) vyobrazenl M. J. Husi na hranici s ndpisem nahofe: 

Haec fuit effigies quoudam veuerabilis Hussi, 
Duiu sua pro Christo membra cremanda dedit; 

a dole: „Jenfs v§ecky pUiky ptev^Sil v b^Iosti, 

Cecliuom Tvyin, Husi, podnes jsi v milosti. 
Tob6 v6Cnd cest, tv6 pam6tne jm^uo 
vikem, lst( ^ddnau nebudet shlazeno. 
A(i krkavec 6erny nosem svym 6ernym 
b6lost tvau l8tiv6 odjlti chce vernym; 
v§ak neui Cecliuom Mdoy vztictuejSf pUk, 
by( se mold iivym Idasem vrovnnti tak. 
Stado ptiictva zi)^vem svym teSl u§i: 
ty slovcm, ctnym skutkem, srdce i dusi " 

c) Zivot M. Jana Husi, muCedlnika bo^fho ,• f) dva podvrieud listy 
M. J. Husi, tykaj(c( se |>Hjimd«l |)od obojf; g) po si ilia. 

M i m li m y s 1 II d z m 6 n y v t e x t u s r o v n d v a s e t o t o v y- 
dduf nejvfce s rukopisem musejufm (IV C 18) tak, ze 
i chyby pfsarsk^ jsou vytiSteny. Piviil dil („8tiana*') obsa- 
buje kdzauf od 1 . nedele adv. ai. do kvt^tn6 iiedtMe (iiicl.) (—C)T'). Potom jest 
druhd „strana'* postilly (1 — 102''), ktenlobsahujc kdzdni od Hodu l\. 
Velik. a2 dokonce roku cirkovn(li'>. Pakmlsledujf kazaui' a) ua den Zvesto- 
vaiif Panny Marie, 6) ua den Nav§t(veni Panny Marie, c) da den Nauebevzetl 
Panuy Marie, rf) vyklad na paSiji. Tfetf pak dll (103 -213) obsaliuje 
kdzdnf a) na den sv. Ondieje, b) sv. Mikulas.*, c) sv. TomdSe, d) Na 
rozeni Bo^iho, e) sv. Jana Evangelisty, /) pamdtky Tela Poiiho, </) sv. 
Martina, h) sv. Alzbety, /) sv. Kateriny. Erben pochybuje, 2e 
vSecka tato kd/ dnf pochdzejf od Husa, vyjnia kdzdnf ua 
den pamatky Tela Boilbo, ale nov6 objeveny kodex kuibovny 
Strabovske (I C 5), obsaliujfcf te2 rukopis svdtoCnfcb kdzdnj 
Husovych dokazuje zbytecnost pochybnosti Erbenovycli. (Casopis 
Ces. Musea 1900: V. Flajsuans, Novy ruko|)is Husuv, str. 185) 
postille jest vytisteno je§t6 n6kolik vykladfi a traktatfl Husovych. Na 
konci: ,,Vy tiSteno v slavndni a fi§sk6m meste Nornberce 
u Jana Montdnaa Ulryclia Neubera.'* (Ekben, III. 337— 341.) 
(uuiv. r4A47.) 



17 

Poddme zajimavou ukdzku z „predniluvy impressorovy ^) 
ke vSem zbo^uym ttendfiim'*. (uii. 54 A 47.) Iicpressor pravl, 4eprdce 
M. J. Husi jest jen na oko skrovnd Jest pry so diviti, ie ndrod 
cesky knih sv^lio niistra dosud malo si v.^fmal a „jich k zvo§kliv6nl 
bezbo2n6ho ku^istva vflbec vyjeviti zanedbal. Neb v t^to Postille nic 
ni^n6 nei jak i v knize o Gfrkvi Svat6 (^astd se nachdzeji 2ehrdnl 
a narikdtif na zle ku6Mvo a jicb ^ivoty nemravn^, tak ie, bylo-li 
jest CO za prI6iiiu smrti Mucedluika Bo^lho, to jest knilia tato byti 
musela a ta jemu hrdlo strcila . . . ." V postille Hiisov6 „zachovjln 
jest zpusob v^rn^ho a uprfniD^ho kazatele vedaucibo lid k poho^n^mu, 
k mravn6niu, i k kfestansk^mu obcovdnl. Neb Mistr Jaa Hus byl jest 
prdv6, jak2 fikdme: Moralis coucionator, Ucitel ctuostl 
a dobrych mravuov'^ 

Vn6j§f liprava tisku jest p^knd; jest ozdoben mnohymi drevo- 
rytinami. 

2. „Postylla svat6 pamt^ti Mistra JanaHusi, Mu^^edl- 
nika Boilfho, na Euan^'elia, ktei*d2 se 6tau pfes cely rok 
ve Dni Ned61nf, jii po dnihe vytibttnd, i s Registruin, kte- 
r^hoito prv6 nebylo, znovu It^pe zpravond, i bedlivSji d61and, neb Co- 
rygovand. 

K teto Postylle pfidan6 jsau EpiStoly Ned^lnl i6l 
s Vyklady ua cely Rok, Mistra Jakobella^ Knfize a Kazatele 
Zdkona Pdn6, V^ruelio a mil^ho ThovarySo t^lioz Mistra Jana Husi, 
kter62 jsau jest6 nehyly Tiskuut^, ale jiz nyni teprv n.i svfitlo jsau 
vydan6. Tak6 pHddn jest i Zivot t6ho2 Mistra Jana Husi,^) 
a k tomu n6kter6 E))istoly, ktere2 jest z Koiistancf, jsa 
u Vezenl, k Cecbiim psal. Utha Pau6 M.D.LXllII/' Tisk tenlo 
obsahuje (un. 54 A 4G, mus. 35 B 3) : 

a) pfedmluvu iinpressorovu, doslova otiSt^uou z vyddnf r. 15(53; 

6) „Registrum aneb Ukazadlo blavnfch n^kterych Artikuluov 
V teto postille .... poloien^ch'' ; 

c) „predmluvu Mistra Jana Husi z Hnsince k pobo2n6mu cte- 
ndfi": Aby, kdo2 cfsti budeS etc.; 



') Bylo zvykem psati k postilldm dlonh^ pfedmluvy. „Kdoz se pak pred- 
mluvami tdmi . . . probiri, pfizna zajfmavost jich nemalou. Je v nich ulozeno 
mnoho literArnC i kulturni Iiistorie." (Fkrd. CisAft v Pfedmluv6 k postille „Chldb 
iiYota** vyd. v Uslavi r. 1892.) 

^) od Petra Mladenovice. V tisku mus. 35 B 3 jest pH tomto zivotopise 
pHpisek: „Sepsany (t. zivot Husftv) od Mistra Petra z M!adeno(Yic), kteryi byi 
oditej sv^dek vsech t6ch . . . (v6ci), kter^z se toho <iasu v Konstanci diily).** 



18 

d) „pfedmluvu na Postyllu Mistra Jana Husi . . . .*^: Milosrdny 
Spasitel aid.; 

e) 1. dil postilly (od 1. ned. adv. a2 k sv. Duchu); 
/) 2. dil. postilly (od sv. Ducha a2 k 1. ned. adv.); 
g) vyklad na paSiji; 

h) kdzdnl na dni rfiznych svat]^ch, jako v tisku 1563, s tim 
rozdilem, 2e kdzdnf Ha den ZvSstovdnf a Nanebevzeti Fanny Marie 
ndsleduji ai za kdz&nim na den sv. Maitina. Za kdzdnfm na paindtku 
T61a Bo2fho jest pfid^no „Dnih6 kdzAnl o pKjfmsinf t§la a krve PdnS" 
a potom „!^d posluhovdni ve6eff P^n6 pod obojf Spuosobau . . . .^^; 

t) 7 epiStol ze 2aldfe a list pdnfl 6eskych a mor. do Konstancf 
odeslany ; 

A:) postillu Jakoubkovu (1 — 204). 

Uprava tohoto tiskii jest jeSte p^kn^jSi nei tisku z roku 1563. 
Pfed evang. texty jsou dfevoiytiny, jin6 ne2 v tisku 1563, 16pe pro- 
veden6. Tisk tento vySel v Praze u Melantricba. 

3. Druh6 vyddnf tisku norimbersk^hozr. 1563 vySlo 

V Norimberce r. 1592. 

tiscfch srov. Jg. 107 — 108, Jir. I 280, Gotthard Victor Lechleb, 
Jan Hus. Pardul)ice 1891. Pfel. Boh. MareS. (Pfedmluva MareSova, 
str. X.) Po bitv6 bSlohorsk^ v 17. a 18. stol. nebylo z Husa 
nic tigteno. Brdnili tomu Jesuit<$, kteH slldili po ,,kacifskych'^ 
spisecb Husov^ch. Tajnf ctitel6 Husovi ovsem skrj^vali, 
pokud niohli, postillu Husovu. Charakteristick^ jest 
v t6 v6ci pHpisok v tisku z r. 1563, chovan($m v 6es. Musou 
(35 B 3), pfed listem titulnfin: „Tuto knihu vzitcuau nalezl FrantiSek 
Ilnik, byvaly far^f blfie Jaromftfe ....u jednoho tajn6ho 
odpadlce ve Spalku, na nemi ?e dflvf Stipe, kam2, by vypAtrdna 
byti nemohla, scbovdna pred katolickyini kn^^fuii byla. Pan Hnik dal 
ji panu Jozefovi Pingasovi, napotom kanovnfkovi a kapitolnimu d^kanu 
Bud^jovickdmu ; a ten zase, by do nejistych rukou nepriSla, ran6, 
VojtSchovi Juhnovi, Cechackovi Pelhrimovsk^mu, prof. Tbeolog. star, 
i nov. zcikona v Bud^jovicfch, dne 23. Dubna 1807." (Erb. III. 319.) 

V 19. stoletl vyddna byla postilla Husova tiskem r. 1866 
die rukopisu nius. IV C 18 vErbenovk vyddnlspisft Husovych^) 

V dfle II., potom, s transkripcl novoCeskou, r. 1900 od V. FlajS- 
HANSE s illustracemi Lad. NovAka. (UkAzky z Postilly jsou otist6ny 



") Strauick^ posouzenf v Blahovestu 18G8. 



19 

to, ve Vyboru lit. 6. 11. (Praha 1868), ve Spiessovfe Vyboru z lit. c. 
doby stf. 1876, a j.) 

Nfemecky pfeklad pf ipomind MareS v pf edniluvS k Lechlerovu 
spisu (8. XII., XIII.): R. 1854. 55. Job. Hus Predigteu uber die 
Sonn- und Festtagsevangelien des Kircbenjahres, 1. Abth. J. No- 
votuy ... 3 seSity, v Zhotelci (Goiiitz), obs. pfeklad prvnl Cdsti 
postilly. 

R. 18G6 L. Krummel podavd na d&kaz kazatelsk6 vymluvoosti 
Husovy vo spise „Geschichte der bobrn. Reformation'' mimo tri syno- 
dilnl feci, z latiny pfelozen^, tfi kdzdul z postilly, otisk to z vydanl 
Novotn^ho. 

V rukopisn^ sbfrce spisu Husovych, jei chovd se v ces. Museu 
23B 23; jest „Kdzdnl na den pamdtky t61a bo^ieho''. Ehben 
otiskl je V III. 170 — 177 a klade sepsdnf jelio na den 22. iiervna 
1413. Tiskem vySlo nejprve v Praze r. 1545; vydal je Pavel BvDiovsKY 
cesky i n^mecky, a pfipsal Duchkovi Chmelifi ze Semechova, me§t6- 
nlnu Star^ho M^sta Pr., jako^to milovnlku a sberateli starych spisuv 
Husovych. (Jir. I 280, Erb. Ill 321—322.) Potom tiStfeno bylo pfi 
postilldch Norimbersk^ a Melantrichov^, kde jest poIo2eno za k^iz^iuira 
na 13. ned^li po sv. Trojici. Pfed tfmto kdzdnfm jest v tisku 1563 
vyobrazenf vecefe Pdne, v tisku 1564 vyobrazeni pfijfmdnf pod obojf 
zpiisobou. Toto kdzdn( obsaJeno jest t^z v lukopise plzenskem (v. str. 10.) 

Pozndmka. V knibovnS dvorni jest rukopis (C. 4310): 
„Johanues Hus: Tbemata sermonum tarn pro domlnicis 
qua in pro festis'^ z r. 1414. Byl snad vlastnictvim Husovym. 
Obsahuje hlavni Idtky (tbemata), jak si je tebdejsi kazatel6 ku kd- 
zdnim pfipravovali. Jsou to snad v^pisky z Husovych kdzilni Cili 
sennonfl latinskych. (V. Fekd. MenCjk, CCM. 1897 str. 77—78, dvou 
spisech Husovych.) Takovd kdzi\nl latinskd, jen svilteCuf, objevil Jos. 
Truhldf pH katalogisovdnf rukopisii Kiementinskych a podiivd o nich 
zprdvu ve Vfistnlku Cesk6 Ak. 1898 str. 48—50. Tato svdtecni 
latinskd postilla obsahuje vyklady (64), zcela rozdIln6 od ceske po- 
stilly nedSlnf. Jest v rukopise un. IE 45, z po6. 15. stol. Kdzdnf 
Husova V nf obsaiend jsou z nejv6t§i (^dsti homilie nizSi. Nejvlce kd- 
zdnf (vlastng jen materialu) obsahuje sbfrka na svdtky Mariansk6; 
pak jsou tam t6i kdzdni na jednotliv6 sv6tce a svStice, a nfekterd kd- 
zdnf obecnd. Na spodnim okraji listu 256. jest seSkrabdno, ale pfece 
Be dd cfsti: „Explicit postilla magistri Hus super evangelia et epistolas 
de Sanctis.^' (Truhldf 1. c.) Jako2to prvnf majitel kudexu zapsdn jest na 
rubu posledniho listu ^Johannes de Guleu, canouicus Olomucensis et 



20 

Cremsirensis^'; potom rukoi)is dostal se do klddtera Tfeboilsk^lio, odtud 
do bibliotheky Ro2inbercik^, pak do knihovny univ. Obsahuje trpk6 pole- 
miky proti pape^i a prelatfim, citujc i^i Wiclifa a id& D6kter6 vsuvky 
tesk^ V texte latinskeiu. *) (Doklady viz v clAiiku TruhWfove. Otisk jedn6 
strduky tohoto rukoi>isu jest v ZlaW Pra'C 1898 (XV. roi^.) na 
8tr. 274; na W2e strdnce ziniiluje se o n6m V. FlajShans, jen2 tvrdi, 
2e skoro vSecka ceskd kdzdni sv^tecnf; obsa2en& v tisku z r. 1564, 
nichi^. Erben se doinnfval, ^.e od Husa nepochdzejf, jsou obsaiena 
y nov6 objevend postille. V. W4 CCM. 1898 str. 162 a si. (V. FlajShans, 
Klasobrauf po rukopisech) a posudck J. TiiuHLAfiG v Case c. 18. a 24. 
(roc. 1899). Cf. Ces. Casopis historicky 1899 str. 25.: V. Novotny, Nov6 
publikace o dobe husitske. V tonito clduku N<)Votny plSe t^z o jiu6m ruko- 
pise latinsk^m. objeven^ui pri katalogisovdiif rukopisA Klemeutiuskych, 
sign. Ill B 20 (z 1. pol. 15. stol.). Truhldf podfivd o n6ni krdtkou zprdvu ve 
Vestnfku 1898 na str. 271. (pod Jarou). Jsou to pry vStSinou kdzdni Uii- 
sova (nikoli pouh^ v]^klady): Sermones per circuluni anni de tempore et 
Sanctis et per totain quadragesimani epistolae cum evangeliis. Zejsou 
to kdzdnf Husova, jevf se Truhldrovi z nardiky na 1. 43*; kazatel 
uiIuvS posluSnosti pravf: „Tu Hus, non vis esse subditus tuis pre- 
latis? Respondeo: ego volo esse asina Balaaiiu^' Y textu pfimidena 
jsou slova i cel6 v^ty Cesk^. Ze jsou to kd/dni Uusova, potvrzuje te2 
Novotuy ve zmfn^ii6m i-ldnku v Ces. Cas. hist. Novotny zab^val se 
rukopisem n6ktery cas, a pravi, ie kdzdnf ta v/uikia patru6 vesniis 
V Praze v I. 1*109—1410, ie nazory v nich vyslovovaniS shoduji se 
s Husovymi a ie velmi casto najdenie nifsta, jei^ potom v zpracovdni 
jen Cdstecne jiu^ni najdeme v Postille; liojnost fieskych slov a frasi 
do textu vloienych neodporuje pry iii zpflsobu tvofeni Husova. Ko- 
necn6 Novotny zniinuje se jeSt6 o jinych 2 rukopisech objevenych 
J. Truhldfem v knihovn6 univ. Jest to rukopis IIIB3 (lat. Lectio- 
narium aestivale epistolarum et evangelioruni s v^klady Husovymi, 
z nichi mnoh^ jsou tyt62 jako v I E 45, z tele pry doby jako III B 20j, 
n^mi^ 5ini zminku J. TuuiilIk ve V^stniku ces. ak. 1898 str. 271 
(pod Carou), a druhy rukopis V C 4, o n6in2 TruhlAk referuje ve VSst- 
niku 1S99 (str. IbO:) Jest to pouhy lekciondf s mezifddkovym vykladem, 
pfimykajlcl se asi Idtkou toliko k rukopisu I E 45^ li§fcf se v§ak od 
n6ho uspoMddnfm, a obsahujicl leckde hojn^jsi vyklad svdte£nfch 
textfi; pochdzl asi z l^ho2 v6ku, v uiini pfepsdn odex IE 45 (1410 

*) Na pf. na 1 14i*b vykldda se, ie Kristns a Jan Ev. byli ssetrzycuczy 
neb sseisrzyenata a Kristus a Jan Krt. tetynata neb tetyei czy. Obsabuje t4'i ne- 
kter6 meziHdkoY^ glossy ceskd. (TrubUf, 1. c.) 



21 

a2 1430), i pismo obojf jest dosti podobno, ale ovSem ani toto ani 
ono nenf Husovo. N^kterych doplftku neshleddvdine v I E 45. Oba majf 
do jisW mfry iy{6i glossy mimofddkov^, VC4 mimo to je§t6 jin6, 
psan^ rukou cizf, ale rdzu skoro souCasn6I)o. 

Seznam ruko|)isii a tiskft poddvd V. FlajSiians v bibliografii 
liter, fiinnosti M. J. Hnsi (Ces. Ak. 1900); ocen^nf prdce t6to od K. 
Novdka v. v Listech fil. 1900 strana 389—392. a tamie od V. Novo- 
tn^ho str. 457—504. 

K rozboru cesk6 postilly Husovy uiijeme Erbknova vy- 
ddni rukopisu mus. 1VC18 (2D 18), Erbknovycii Sebranych spisfl 
Husovych dll II. 

Postilla Vjlozenie svat^ch ctenf ned61nlch. 

Pfedmluva (1 — 2). Obsah: Kristus pfiSol ua sv6t, „aby 8v6- 
dectvie pravde vydal, o nebesk^m krdlevstvf kdzal, ovc6 zahyuul^ 
shledal, a c^stu jini slovem i skutkem k v^in6 radusti ukdzal, v toni 
pln6 voli otce svelio, pdna Boha." Kristus kdzal lidu v pokofe, ii- 
cliosti a chudob^. Mnoho jest lidf, kteH by rddi slySeli slovo boif, 
ale mdlo jest vfirnych kazatelflv, kterf by pravou cestou vedll lid 
k Bohu. Hus doklddd to slovy sv. Rehofe a pravf, ie pam^tliv jsa 
sv^ho kn6^.sk^ho poslanf, umfuil si ,,pro chvdiu bozl, pro spa- 
seiiie Cechov v^rn^ch, kteri2 itddaji voli bozf pozuati 
a plniti, ctcnie ned^lnie vSecka krati^ce s bozl po- 
rno cf vyloziti^', ku prospecbu a spdse vsech, kteN to budou cisti 
aneb slyseti. Hus vyklddd dale, ie polozi vzdy za zdklad Ctenf 
evangelia, a k u6inu teprve pripoji prisluSuy vykhid, proto^e liil 
neiud „obecn6 Ctcnl ce^ky psanych a vyklad ue tak s6 brzy pfijnie 
bez zalo2eiiio." Uvdd^Je smysl slov Spasitelovych : „Blazen( ti, kteili^ 
slySie slovo bozie a ostfiehajf ho,'' kondf Ilus preihnluvu slovy: 
„I indmt limy si, abycb. coz mohu, iiajIehCejie vyloiil 
k rozuniu Ctenic, ac no ovSem ty mz oby Cej em, jako kdii.'^ 

Po pfedniluv6 ndsleduje: Cteuie ned61e prv^ v Adven^ 
PlSe sv. Mat. v 21. kapitole. K slovim evangelia pfidavd 
Hus nfekterd vysv§tlenf. Jest to jak^si pozudmkov^ vyddni evan- 
gelia, aby lid niu dobfe rozum^l. Tak na pi.: ,.K(lyz pribH2il s6 
JeilS k Jerusal^mu, a pri§el jest k Betfage^) k hoie Olivetsk^, 
tebdy poslal jest Je2f§ uCedlnlky^) svd, Tka jiui: D6te do hrddka, ^; 
jeni proti vdm^) jest..." atd. K tomu pozudmky: *) t^ vescS. 
^ Peira a Filipa. ^) do Jeruzal6mu. *) pf^d vdmi, atd. 

Hus poClnd jednotli ve vyklady casto livody, v nich^. vy- 
svStluje, proC se Cte pffsluSne evangelium toho due (ct. 1.), nebo 



22 

shrnuje tarn krdtce, o Cera byla fee v pfedeSl^m vykladg (Ct. 2.)» 
nebo ukazuje, cemu uC( kfesfany pffsluSnd slova sv. evaugelia (ct 4.), 
nebo poddvd struCny vj^tah, jddro tobo, o Cem bude ve vyklad^ fee 
(fct. 8: dva divy Spasitelovy: nzdraveui nialoinocneho a dnou stfie- 
u6ho), atd. Zkrdtka stru6nymi livody Hus pfipravuje cte- 
ndfe na 8vflj v^klad. 

Hus rozdSluje vyklady v odstavce, jimi2 postup my- 
Slenkovy jest zndzornfen. Na pK ve fctenf 15. (Nedfele prvnie 
w puost^) jest y^klad na ev. sv. Mat. 4. kap. (Je^lS jest pokouSen 
od cFdbIa) rozd^Ien takto: 

A) livod, V nSmi se vyklddd, pro6 se 6tou na 1. nedfili v postfi 
slova sv. Mat. ve 4. kap. Vyklad slov: „V ten cas veden jest Je2f§ 
na puSt od ducha, aby pokusen byl od ddbia" ; 

B) poCiud se vyklad vlastuf. Hus navazuje na pfedchiizejici 
livod a uvai^uje o pokuSeni vflbec, jakyin zpusobem se toto v clovSku 
d6je (vnuknutl, kochdnl, pfivolenf); 

C) vyklad, kterymi hffchy byl Kristus od ddbla svddSn a po- 
kouSen ; 

D) pokracovdnf vykladu, jak Kristus posts se 40 dni dal ndiu 
priklad, jak se mdme postiti (1. a 2. pokuSenf); 

E) odpovSd Kristova k 2. pokuSenf diibelskSmu a rozbor jeji. — 
3. pokuSenf, vyklad ; 

F) zdvSr: NauCenf kfestanflm. 

Na konci jednotlivycb vyklacfu Hus pfipojuje prosbu, 
modlitbuy nebo naucenf, napomenutl. 

Postilla obsahuje celkem 58 kdzdnl, z nich2 jost 52 
nedSlnfch. Ostatnfch 6 kdzdni pripadd: 1. na pondeU velikonoCnf, 
2. na utery velikonoCnf, 3. na pond6H, 4. na utery po sv. Duchu, 
5. na posvecenl kostela cten( 1 ., a G. na posv. kostela Ctenf 2. Tato 
dve kdzanl na posv6cen( chrdmu jsou k postille pfipojena, nebof po- 
stilla koncl se vlastne kdzandn na 24. ued^li po sv. Trojici (Erb. H. 
400: „Konec cteni ned6lnfch cely rok s vykladein/*) V Erb. vyddui 
pripojen jest jeSt6 „Dodatek'', obsaluijicl „Jin6 kdzdni na 
ctenf 4G." (Die postilly Norinib. 1563.) Pak jest ukazadlo k po- 
stille, abecedn6 sestavene (fieranek velikonocnl ISC'*), -Bieda jest 
dvoje, du§e a t61a 37 B etc.]. 



*) Oislice ▼ ukazadle znadi, ke kter^mu dtenf se v6c vztahuje, a pismeuo 
znacf odstavec. 



23 

Za ukazadlem pak 6teme: „Aby, ktoi^ bude§ 6(sti, rozum^I 
m6 Cesk6 feCi, v5z, 2e< jsem psal tak, jako2 oby6ejn6 mlu- 
vfm; neb v jednom kraj i Cechov^jiuakmluvieavjintfm 
jinak. U pfiklad6 j^pfSi: niMdny nevie, ajinf fiekajf: i&iny nevie; 
opetjddiem: musiem (mu§(m?) u^initi, ajinf rkii: inuslm; opetjddiem: 
tilestny, a jinf : tSlesny; jd: protiv^ a jini: proti; jd vzjeviti, a jinf: 
zjeviti; jd popad ho, a jinf: popad jej; ja diem: bychme byli dobfi, 
a jini: bychom byli dobfi. A jest jinych drahnS promfin. Protoi 
prosim ka^d^hO; ktoi bude psdti, aby jinak nepsal, ne2 jako2 sem 
jd psal; ne2 chybil-li sem kde ^Cteny", neb ^sfeku", neb slovce 
opustil, za to prosim, aby opravil, jest-li jist pln6, aby mi prav6ho 
umysla nepfevrdtil; neb viem, ie muozi mnSjice, by 16pe rozumeli, 
co2 dobre jest psdno, shlazuji, a zle napisuji. A na ty s6 velmS 
hn^val svaty Jeronym, neb su jemu to cinili.** — Jest to jak^si do- 
slov k ctendfi. Jevi se v n6m Husova snaha po jednotn6 
mluv6 spisovn^. Postilla jeho vynikd vubec jazykem cistym, 
krdsnym. Hus vyhybal se v ni archaismflm a klonil 
se k obecn^ mluv6 nov6, volil tvary nov6, nejvice 
z dialektu jibo6e8k6bO; doudlebskeho. Go uznal za dobr6, 
pfijal ze star^ho jazyka, a to drii pevnS. Dud I jest okolo r. 1400 
znai^n6 v upadku, ale Hus se rozhodl pro dudl^ a proto jej md bez 
vyjimky, tedy nad obycej sv^ doby. Naopak zase, co zavrhoval, za- 
vrhoval rozhodn^; za jeho doby uilivalo se jeSt6 ponekud imperfekta 
a aoristu; Hus naklonil se k usu obecn^mu a md tvary opisn(^. 
veskrze. V postille md tvary impf. a aor. jen v citatech z bible, 
V bibl. textech, ale ve vykladu jich nemd. (Die pfedndSek professora 
Gebauera.) 

Jak Hus Jcdzal? 

Zpfisob kdzdni; od Husa podle prikladu cirkevuich otcfi zaclio- 
vdvan^, jest zpflsob homilie. ®j Text jest thematem, zakladem vy- 
kladu, rozboru a napomenuti. (Vice o torn v Hlasech ze Siona 1867, 
M. Jan Hus jako kazatel, str. 141—143.) Vyklad jest v2dy 
pfesny a jasny. Hus sna^i so, aby vyklddal zpiisobem nej- 
srozumitelnSjSim, sjasnym, logickymrozvrzenfmldtky, 
maje stdle na mysli, ie „kdzdnfm slova boJieho rozum s6 osvScuje, 
dobrd 2adost s6 spravuje, zld 2ddost se uhaSuje, zatrzenie v zlosti 
s6 ruSi, hfiech s6 pudi, a bo2ie milost s6 v clov6ku plodi." (Erb. U. 
Post. 16.) Hus sdm na jednom mist^ v postille pravi, ie snahou 



') Homilie niiii, analyticka. 



24 

jeho jest, psAti srozuinitelnft: „A rAd bych v2(ly, co bych 
mohl najprav^jie a najrozumn^jie polo2iti, tak polo2il, aby i pravda 
plna ostala, i dobf6 a lehcfi v6rnd duSe rozumSla." (397.) 

Casto vyklddd slovo za slovem, hled6 dostibnouti du- 
chovniho smyslu slov Pisma sv.: ;,duch, kdei chce, dychil, a bias jeho 
slysiS, a nevieS, odkud by pHSel, neb kam by Sel" (Jaa 3.) . . . 
a A vedl6 toho vykladu (t. sv. Jana Zlatoiist^ho) takto rozumfij: ,duch* 
t. vietr, „kde chce* t. kde md pfich^lenie, ^d/chi", t. dme, ,a hlas" 
t. j. zvuk neb fuk, ^sly§(S" uchem telestnym, ^a nevieS" t. jist^, 
.odkud by pHsel", proto2e nevieS, kde s6 pocfnd, a ktera v6c jej 
(ini, ^a kam by sel% t. kde s6 skond." (234.) N6kdy zastavf se 
i pfi jednom slovg a uva2uje o jeho vyznamu, zvIdStS, 
u2fvd-li se ho v Pism6 sv. v rozliftn^m vjrznamu, na pf. : .Tak boh 
uiiloval sv6t, atd." . ..: „Tu pro lepSi rozum v6z, ie sv6t v pfsm6 
jinak a jinak 86 b^fe; jako, kdyi die pfsmo: boh jest stvoHl sv^t, 
tu sv^t znamend vSccky v^ci stvoren6 spolu; a kdy2 die pfsmo, 2e 
syn bo2f pWSel na svt^t, tu 8v6t niienf s6 zenife, jen2 jest ve svetfi, 
na nii ]id€ pf^byvajf; a kdy2 die pfsmo: a sv6t ho nepoznal, tu 8v6t 
86 mienf zlf )id6. T^i kdy2 die Kristus: Otce, za n6f (t. za vyvo- 
len6) prosfm, ne za sv6t, tu sv6t mienf zatracence; a kdyi ted die 
spasitel: «tak jest boh miloval sv^t**, a op6t: „aby nesiidil sv^ta, ale 
aby spasen byl sv6t", tu tfikrdt svet mienf vyvoleny lid k spasenf . . ." 
(214). Podobn6 vykMdd o vyznamu slova „krdlevstvf nebesk6" (55 ai 
57). Vyklad slova „racha" na str. 2b5 — 286; Hus vysvStluje slovo to 
nejprve die sv. Jeronyma a sv. Augustina, a pak doddvd: ,,A tak 
Myi kto hn6v ukazuje, fka: Bu! neb Mrfiau! neb kterak koliv^k 
jinak, neb ocima ukd^e, neb jazyk vyplazf, lista ukrivf, neb pfpek, 
jinf Mekajf cfbek, proti komu ucinf, ten sv6mu bratru Heki, racha, 
a jest hoden odsuzenie.' (285—286.) Uva2uje t62 nfekdy, kte- 
r6ho slova dalo by se 16pe u2iti, na pf.: „A aj, obStovdchu 
jemu . . . dnu trpfcieho, leifcieho na lo2i/' (Mat. 9.) „Dnu trpfcieho 
polozil jsem, ie mi s§ l^pe zd<i; uei dnu zldmau^ho; neb ueviem, 
byl-li jest zldmdn, ale viem, ie jest dnii trp61. A druzf Cechov6 fekli 
by pokostnieho, neb pokostnika, od pokostnicft 16 nemoci, jii fiek«ijf 
pokostnice, ie po kostech se tlufte, a obecnS slove dna." (376.) 
Casto pfipojuje slovo latinsk^ nebo feckd a vykHdd, 
jaky mA vyzuam v co§tin6, napK: „latin6 adventus cesky slove 
pffchod neb navStfvenie" (3). „Dfile die ctenie, ie „bieSe tu sest 
studvic", neb kddf, neb cberov; jist6ho jm(^na nevfm, neb latinnfci 

V 

vzfili su to slovo ydria od Rekov, a slove ydria orudie k vod6 pfi- 



26 

praven6..." (35). „I die jira: „Befte jii a neste vladafi." I vykl4d4 
Hus, ie „vladaf svatby" „od ftekov slove architriclious, a byl jest 
ten, jeni svatba zpravovaP^ (36) atd. (Pod. 16, 43, 215—216, atd.)- 
Na jednom mfstS pfipojuje t6i nfemeck;^ v^znam slova, vykld- 
daje, ie malomocenstvfm naka^en;^ „n£inecky dobf^ slove ausseczik; 
t. j. ven vysazen^ z svat^ obc6''. (43). Jm^iia ylastnf casto vy- 
svgtluje, zYliiti jm^na mfstnf, na pi^.: „Tyrus a Sidon byla 
sta in6st6 prv^ zeind zasUbend; ale 2e i\A6 nemohli sti vSech pohanov 
z zem6 vylinati, proto2 v nich a v t6 krajind za 6asii JeSfSova po- 
haii6 su preb^vali" (96). M§sto Tiberias, „kter62to jest na torn mofi 
(6alilejsk6m, jen2 jest Tiberiadsk^), od Eroda ustanoveno ke cti cie- 
safe, jeni slul Tiberius." (108), pod. 320 (Tyrus, Sidon, Galilea, Deka- 
polis) atd. Misty pod&vd t6i historick]^ vj^klad, na pf . o cbrdm^ 
Jerusalemsk^m (417). Klade casto otdzky, k nimi^ odpovidd: 
„Tu va4me, kto, kterak, co, skrze koho a od koho md (61ov6k) pro- 
siti, ac chce usIySdn byti: Kto? ie clovSk spravedlivy; kterak? ie 
Hdni\ CO? ie \ic liodnu; skrze kobo? ie skrze JeilSe; od kobo? 
ie od boha otc6!« (189); pod. 21—22, 214, 429 atd. Uvidf t6i 
n&mitky, je2 by mohl n^kdo 6initi proti jeho mfn^nf, 
a hned k nim odpovfdd, je vyvraci („proti t^ feCi die 
n^kto: ....*' „(>dpov6(I jest: . . .*' „Ale je8t6 rekl by nSktery Sti- 
pdCek. . ." 46.) 

Hus vykUdd tedy podrobn^, alejen to, oJiem soudf, 
ie by tomu (teudfi nerozumdli. Nechce ctendfe unavo- 
vati, chce b^ti struftny. Sim to pravf: „Jin]^ch smyslov du- 
chovnlch jest mnoho v tonito Ctenf ; ale ie pro ukrdcenie jedn6 v2dy 
tdlinu, aby rozum^Ii lid^ slovdni ve ctenf, proto2 musim t6ch smyslov 
duchovnicb uechdvati. A ie toto Ctenie v slovdch, jako2 v/ni, jest 
lehk6 k rozumu^ protoi nenl tfeba ho slovo od slova vyklddati." 
(388.) (Hus mini tu 6tenl 54. Ned. 21. po sv. Troj., Jan 4.) „Ddle 
die Kristus k ucedlnikom: „Jeiit6 muoh6 v^ci mini vdm praviti^ ale 
nem62ete sni^sti nynie'' . . . „Tii dal Kristus mistrom ikazatelom 
nau^enie, aby neobt^iovali tdch, kter^2 uCie, a darmo feci nepravili, 
kdyz znamenajl, ie posluchad^i nemohu sn6sti." (186.) RozhovoM 
se jen tarn, kde vidf, ie jest toho potfebf, na pf.: „Tuto 
sem prodlil (Hus rozhovoHl se o manJelstvi), ie viem toho ve- 
lik6 potf^bie; i musil sem tak z lisky psiti nrchav u (tenie jin^ch 
smyslov." (41, 3. nedfele po narozenf Kr.); pod. 165. 

Citovdnf z pfsma sv., z cfrkevnlch otcii, i ze spiso- 
vatelfl klassickych d6je se zpusobem peclivym. Z clr- 



26 

kevnfcli otcfl IIiis nejCast6ji cituje sv. Augustina (5 — 6 a j.), fte- 
hofe (dovolavd se zejm^na joho homiliO (1, 64 — 65, 141 a j.)i 
Ambroze (33, 143 a j.), (dovolAva se zvldStfi jelio spisu o panenstvl, 
de virginitate), Jeronyma, Origena, Cypriana, Jana Zlatoust^ho („Zlati 
usta"; 277, 285 a j.), Bedy (34), Boetia, Hugona, Bernarda (81 aj.) 
(dovoldvd se ho zvlAStc, kdy2 lioiif proti nefestem ve stavu knSisk^in), 
atd. (Viz Evang. Cfrkevnfk, 1890.) Hus uznjivd autoritu cfr- 
kevnfch otcil, &fm^ liSf se od Wiclifa, jen2 uzndv^ 
pouzc autoritu bible. Ze starov6kych filosofft cituje nej- 
vfce Aristotela (36, 198, 364, atd.) a Seuecu (280 a j.). 

Hus dovoldvd se t4i casto svycli vlastnfch spisii, 
na ph spisii latinskych i Cesk^ch, v nichi psal o „chytrosti Anti- 
kristovS^' (11), „kni2ek o cfrkvi svat^" (39, 63, 175), „knili o pH- 
kazinfch bo^fch^* (89), traktatu „0 svatokupectvf" (313), „0 mo- 
dlitb6^' (315) atd. 

Casto nal^zdme v postille vyklady mystick^ po zpiisobu 
tehdejSf doby: boufe na mofi: luofe — tento bfduy sv6t, lod — 
pevnA nadeje, „2e bufe i more pfeploveme", „bufe jsii naramn6 poku- 
Senie" — atd. (50), (425 atd.) a j. 

Pro v6t§f licinek Hus u2fvd Casto rftznych vhod- 
nych pflkladu, seutencl, prfslovf, pHrovndnl, rCeuf, atd. 

Vhodn6 pfklady, na pr. : „Kto2 dice zndti na sob§, komu 
najviece sluJf, ten obraC rozum svoj a va2, kam sS pilnost najviece 
obr^tila, a ihned poznd, komu najviece sluzf. U pfikladS: md-Ii Petr 
dva pjlny, a jest 2ddostive pilnfejf sluzby Janovy, nez PHbfkovy, 
tehdy Janovi viece slu21 Petr nez Pfiblkovi. A t6i md-li Petr dv6 
mil^: Katefinu a Markletu, a jest pilnfijf iddostivc Katefiny nei 
Marklety, tehdy viece miluje Katefinu ne2 Markletu ..." (346 ai 
347.) Poddvcl i&l za pffklad legendovy pffbeh cfsafe Heraklia, a ap- 
plikuje jej na dobu soucasnou. (127.) 

Sentence: „Ne jedna ctnost l^pe odievd 51ov6ka nei kter6 
riicho telestn^" (5). ;,Zavr2eny knie2ck v sv6t6 pfedejde pape2e a bi- 
sk upy v odplat6, a sedldCek ciesafe a krdle." (70.) „Ta smrt rovnS 
dCli: ani Sarlatu, ani SeH, vSem rovn6 odm6H! Ta pdna s sluhii, 
a krdlovii berlu i pape2ovii v hrobo poloii s motykii. Nechf v kost- 
nici rozeznajf, kterd papeiovy, krdlovy a sedldkovy jsii kostil" (244.) 
„ Jako2 ryba rybu kazf a jie, tak 6Iov6k cIov6ka hubl." (279.) „A jist6 
v torn takm6t vesken sv6t bludf, ze viece \&il sv6t clov6ka bohat^ho 
od^n^ho, nei pokorn^ho chud^ho* (385), a j. 

Prfslovf, na pf.: „Jakyi^ pdn, takyi i sluha'* (242). „Cert 
6ertu oka nevykline." (173). 



27 

PfirovnAnl, na pt. : „Ten, kto2 chvAly v 8v6t6 8ob6 hledA, 
jest podoben tomu, kter^ by cht^l uhoniti stien pi6d sebii, a kdzati 
mu, aby napf6d Sel pf6d ufm proti slunci, a tomu, ktery by chtSl na 
vod6 hory velik6 pfipliiti . . ." (121). „Kteff2 s6 v lifieSiech nezasta- 
rajf, . . . brzo mohii z hfiechov vstAti; ale kteff2 s6 zastarajf, iiebrzy: 
jakoi i dfevo zavil6 star6 nebrzy s6 napravl, a hovado zastaral6 ne- 
bizy 86 CO nauCf jako mlad^/' (359) atd. 

Sloh Hu8flv V postille jest celkem vd2iiy a du8tojny, 
mdlokdy zablhd do drastiCnosti, jako na pf.: ^NeboMtka . . . 
mnie, by bylo s bohem jako s kramdfku, u niei propije v poCet 
i zaplatf, a potom na jin^ dluh pie opilec; i6i 2e by, povSdiice 
knfizi a spfejfce pAtefov n6koliko, 2e by ji?. toho byli prilzdni, a op6t 
t6i aby zas6 hffeSili." (106) a j. Mfsty obdivujeme se8lohuvi)ravd6 
fe6nick^mu, napf.: „MiIostivy spasiteli! zde (t. natomto sv6t6)nech( 
klnii, nechf honie, pudie i tepii, zde (t. o soudn6m dni) ty bij, zde sekaj ! 
Jedn6 V ten den zlofeCenstvie nevydavaj na m6 hrieSn^ho i na jin6, 
kteH2 su tvoji synov6 vyvolenf, ale daj poiehndnie fka: Pod'te, po2e- 
hnanf, v m6 kr^Iovstvie! Amen." (205). Co Cteme pak na str. 98. &i 
99., jest pflmo dramaticky silnd: „,Nenie dobrt vzieti chWb sy- 

novsk^ ... a vrci psom' 6 tvrdd odpov6di ! 6 meci ostry 

slova ! 6 rdno tfezkd od Pdna nebo2i5c6 ddna ! Pvy6 ona k nfimu pHSla 
do domu a on pf6d ni od§el; ona po n^m Mii, a on pf^d uf utiek^; 
ona po n6m kf iCl a on inlCi ; za ni u6edlnfci prosie, a on odpoviedd ; 
a ji2 zemdleld, ana u noli leii, fkiici: Pane, pomoz mi!, kakt ji t6§(? 
ie raezi psy ji pokldd^, f ka : Nenie dobr6 vzieti chleba synom a ddti 
psom! 6 dobroto 16kafe, kde jsi nynie? Tak ukrutnfe ranSn^ se do- 
t^kd§! Tak r^ny jejie tlacfsl Psem nebo^icku uazyvdS, v§ak k zufalstvi 
ji vedeS! Odpovie milf Kristus: Nenie tak, jako die§! nechf jA po- 
piiziem jie, at by volala; tdhnu ji po sob6, aby neodpadla; diifm ji, 
aby jsuc pohan6na nepadia; ddm( ji odtiichu, at by neziifala. JU ji 
nau6fm, iet die : Ovgem, Pane ! vSak take dt^A^tka jedie drobty, ktef f2 
padajl 8 stolu pdnov jich" (98—99). 

(0 slohu Husovg V. m Evang. Cfrkevnfk, 1890, str. 232.) 

Postilla Husova m^ t6i zna^nou cenu kulturn6 
historickou. Jevf se v ni obraz tehdejsf doby. Hus 
staraje se o ndpravu mravnlho 2ivota, kdrd v nl bezohlednfi 
nei-esti sv^ doby. Podobn6 jako Wiclif stavf proti 
cfrkvi prav^ cirkev Antikristovu. Antikrista nazy vfl 
fldrakem", jehoi „hr6zu achytrostl lid6 odpadnii od nebeskych ved" 
(9). Plsmo sv. jest zdklad, na n^mi mo2no se brilniti 

Jubilejnich spisu c. XII. 3 



28 

proti Antikristovi — mySlenka Wiclifova ; IIus ji prijimd za 

8V0U. Spatnf kuiii nechtf, aby vftrnf kazatel6 se hd- 

jili pfsmem sv. : „Znamenajine2, ze n&s spasitel pfsmem s^ 

brdnil; . . . proti tomu jsu nynie antikristovi uCedlnfci, jen2 nechtie, 

aby verni kfesfan^ pfsmem 86 brdnili, ani2 chtie, by zjevovali lidu 

obecn^mu plsmo, a chtie, aby ihned po jich voli Cinili, jakoi oni kd21; 

a kdyi verni chtie, aby oni plsmo ukdzali, tedy fkii: To( jeden 

z nich I to( V i k 1 e f i s t a ! neposluchA cierkvi 8vat6 1 . . ." (93) 

(v. t62 57, GO, a j.) Tito faleSnf proroci kacetujf toho, kdo 

sejim i)rotivl, kdo proti nim kdie. Kdo nechce by ti fa- 

leSnym prorokiim po vfili, proti tomu „vydivajf krfi", hlAsajf 

svatou vdlku a svaty boj. ( 11). (pod. 21.) Hrozf dokouce 

smrtf updienfm (198—199). Jsou to „ludaH sveta, falesnf ko62ie'' 

(151), nejsou pravl pastyfi, ale jsou faleSnl nAjemnfci neb ndmezd- 

nlci (167, pod. 169). Mnozl z niifiiho duchovenstva konajl pfece sv6 

povinnosti, ale vySSi duchovenstvo a fddy mniSsk^ 

nepracujf na vinici Pdn6, „neb velicf preldti, jako papei, 

kardindlov^ a u dvora jiiil, ti s6 jedn^ v proddvfinf obrok6v obecni 

obierajl; arcibiskupov^ a l>iskupov6, ti s paustvim dosti 6initi majf; 

kanovuici, ti s6 sami pasu; oltdfnlci, jen2 nekai^f, odbuduce m§e, 

obecn6 spie nebo hrajl, aneb v kr6m6 s6 obierajf; a mniSie bohatN 

ti zavriice s6, dobi'e 86 sami pickujf ; pak-li jsu iebrdci, tehdy lani^ujl, aby 

co^ mohii najviece na lidech vymluvili." (67). Spatnl kneif „rAdi by veSken 

8v6t na zbo2f pohltili, a jeSt6 by ^fidosti nenasytili!'^ (198.) „Pasu 86 tucne 

a lidsk6ho spasenie netbaj(''( 199 ). Z Jl d o s t i j e j i c h po 

zbo2( nenf konce; „aC jsii jim piny stoly, komory, Spiiierny 

i pivnice, ale Oddest v4dy dSravd nenie plna". (271). Starajl se 

desAtky, o ofery. (81). Jedni z nich pravf, ie „8edmkrdt, 

a druzl fkii, tfikr^t ka2dy cIov6k md jim do roka oferovati.*' (44). 

Zav^d6jf lidi v hffchy, jsouce jim Spatn^m pHkladem. Jsou 

lakotnl (241), nemirnl v jidle a pitl (199—200, 241), 

sami i\}i v rozkosi, ale o ubohou chudinu se nestarajf 

(84), ,;Cinie nddav, n^tisk a nuzi chudym, s jedn6 strany nutiece je, 

aby jim ddvali desdtky, ob6ti za kfest, za zpov6d, za svdtost, zajin6 

duchovnie v6ci; nuzie je tak6, ie co by chudym dobrl lid6 dali, to oni 

vSe k sob6 hrnu; tak6 nuzie je Istivymi odpiistky a tiem zyl^t6, le 

jich statek zle utracuji a lakom6 driie. Neb co2 kn62ie majf, 

to jest chudych.. /' (199). Starajl se spfSe o 8v6 tu5n6 psy, 

chrty, vyilata, ohafe, o „tisty, kurvy neb 2enimy'S a to vSe cini 

z penez chudych, jimi2 vlAdnou. (242.) Ostfe kAri Hus 



29 

svatokupectvf kn62f; kdo jini df slovy Spasitelovymi : Darino 
jste vzali, darmo dejte! proti tomu ihned volajf: „To( kaciet, to( 
bWzeu ! Chce nds jiz uCiti I Bite ho, rujte, do 2aldf e ve tmu vsactte, af 
nds neuci!*' (80). Avftlmfi, tarn je8tpr^„vrchol vSie Anti- 
kristovy zlost i''. „0d ftfma a2 do 6ech svatokupec- 
tvie a lakomstvie s6 vylilo. Neb prod^vajl a kupujf 
arcibiskupstvie drd2e nei mnoha v 6echdch panstvie, a odpustky dd- 
vaji V ndjmu . , .'' (10). Kn621 ndsleduji v t6to v6ci pff- 
kladu papezova, nebot pape2 ,,k sv6mu lakomstTf 86 obi dtil, 
jeni jest svatokupectvie, proddvaje dostojenstvie : arcibiskup- 
stvie, biskupstvie, probostvie, opatstvie, kanovnictvie, i fardfstvie, 
odpustky i dopustky . . . Jakfi otec, tacI2 synov6 . . ." (322). Papeii 
nezasluhuje pro sv6 skutky tak prilidnd iicty, jakd 
86 uiu Yzddvd. Kazatel^ jmenujf dokonce \)ii kdzdnl vfce jm^no pape- 
2oyo nei Eristovo, a vice velebf a zachovdvajf ustanovenf pape^skd nei 
zakon Eristuv. (10). ,,6loY6k nenf zavdzdn k naprost^mu 
poaluSenstvl k pape^i." (32). (v. m 61, 211.) Hflchy 
odpoudtl sdm ajedind Bfth, nikoli papei: „Ede vSak jest 
vzal papei tak nerovnu moc?" (t. odpouSt^ti htfchy, ovSein pry k tomu 
jedte za penlze.) (lo 1 ). I tAie se Hus ddle sarkasticky :,,Zdali Eristus 
za penieze pojiCil jemu 16 mociV (151). Biskupov6 ne- 
majl tak6 moci, aby davali Ducha svat6ho, jako se to d6je pH sv6- 
cenf na kne2stvf, nebot dopouSt^jice se sanii smrtelnych hHchfi ne- 
mohou pKjmouti sami Ducha sv. a nemohou zan prositi pro jin6. To 
vSe mftie jen Bfth. (158). T64 Wicliftak uCil. En62f vubec 
nemajl moci posilati lidi do nebes nebo do pekel. 
Bflh jim nedal takovd moci. Moc ta pfislu§l sam^mu Bohu. 
(158 — 159, 163). Eletby zaslou^en^ Hus nezamftd, ale 
kletbu kfivou zavrhuje; tato n^nf platnd, nenl spra- 
vedlivd, nebot vyobcovdnl 6asto stihd lidi )jpravedliv6, 
ktefl trestajf hffchy knHi aebo neddvajf jim desdtkii. (203.) 

Z toho ze vSeho vysvltd zfejmy upadektehdejSf 
cirkve. I stavl Hus proti sob6 apo§tolskou chudobu 
ahfiSn^, rozkogn^ 2ivot soucasn^ho due hove n stva. 
ApoStolskd chudoba jest v „posm6ch a potupenie.^' A to se datuje 
„od £asu, jakz jest dino pape2i od Konstantina 
krdle panovdnie, po tf eeh stech let a po prv6m po Eri- 
stovi. V kter^ito dauie hlas jest slyseu: ie dues jest jed vlit v cicrkev 
boil . . ." (81). 

Zajlmav6 jest zvldSt6 toto misto s ostrym kon- 

3* 



30 

trastem: Kristus jel v chud^m rou§e iia osliitku do 
Jerusalema, ale „o 11 (papeinebobiskup jedepfi process 
na velik^m bieleui ofi neb hynstu, v lizdS zlatem okovan^, 
a drahym kamenfm lizdu, prsosiiiy i pochvy maje poloieu^, tfapce 
zbarven^ u kobluka a2 do zem6, a dek, jenz koh kryje, a2 s6 i po 
zemi vlece; pf6d iilin^ oslici ienu neD inezkyni, jon^ ua sobfi nese 
t6Io bo^ie, jeducf druhdy trdvu po zemi, ua nii s Kristem nic ne- 
tbajf, a pf6d pape2ein klekajf, ano nad iilm nebe nesu a nazyvaji 
najsv^t^jsfm, a tni se prosiece za obroky, a nohy Ifbaji, ac dopustie 
odSnci 2oldn6fi, jen2 kyji stHebrnyini chud6 od noh tepii; a on sed6 
na hynstu, sin^je 86 tomu, ie tak u velike chvdle jest: a n^§ mily, 
tichy, pokorny spasitel jede s velikyra plaCem na osHku ... .!*• 
(126—127). 

Co se tyce tratissttbstanciace, Hus zachovaval acenf c li- 
ke vnf. V t6 v6ci lisl se od Wiclifa. Hus odporoval toliko 
smysln^rau, netheologick^mu vykladu t^to nauky. Jiz ve 
spise „De corpora Christi in Sacramento altaris" (1401) se to jevf. 
„StvoHl jsein Spasitele/* flkali o konsekrovan^ hostii 
kneil za doby Husovy. (VlCek, I, 83—84). Proti toinu Hus 
kd^e V postille tSmito slovy: „A v torn ruhdni jsii kn62ie, 
ktefli pravie, ie by oni byli 8tvofitel6 sv^ho boha, a ie na mSi stvo- 
fujl t61o boiiie; ale to je lez; neb ani toho stvofie, jej2 jest panna 
Maria urodila, neb to jedinii jest od boha stvofeno a od panny Marie 
porozeno, a nikdy jest nezhynulo, anii zhyne; ani tak6 stvorujl ji- 
ndbo tSla Kristova, neb nikdy nemi jin^ho, anii bude inieti . . ." 
(377). Krev Spasitelovu Hus prohlasuje ji2 ve spise „De 
sanguine Christi" (1401) za bytnou, aC- neviditelnou, to- 
liko ve svdtosti oltdf nf, a vSecky ostatnf zpravy o jejim 
proud6nl na zdzracn;^ch mlstech za zistny klam. (VlCek 
I. 83). V postille ti^o se, zdali by svolil pape2, aby lid6 m61i krev 
nekter6ho kn^ze, ktery ji ukropil na oplatek, za krev Kristovu, a do- 
ddvfl: ,,jako2 s6 piihodilo v mnohych miestech, a zvldSt6 v Lito- 
myslsk^m biskupstvi, v n(^in2 su byli kne^ie krvf svii oplatek 
zkrvavili; ale potoin kdyz sii zkiiSeni, pHznali su s6, 2e sii to u6i- 
nili." (183). 

Hus vSluia si v postille ttSi 2ivota stavft sv6tsk^ch 
a kard pfisn^jejich hrfsuy iivot. Kiinl knl^aUi, pdny, rytffe, 
vlddyky, m6§£any i ni^Stky z pvchy, ob^erstvf, smilstvl a jinych ne- 
pravosU. U nich shied it vd seCastoopovrhovdnfchudinou; 
casto cliovajf ^chlupdCky a niasojiedky k niCemui neu2itecnt5 . . ., 



31 

myjf je, ceSf, do laznl nosie, maso jim zvldStS vafie i kupuji, ale chu- 
d6mu i tal6re nedadie ..." (242). Mnozl „sva bficha obierstvlm na- 
plAujf, majice bricha za boha". CM). Mnozi „cizolozie asmilnieajsii 
jako mezkove neploduf v duchovenstvl." (130). Proti pySe vodSvu 
Hus Wi hoiii, na pf. : „B6da tSin, kteH2 pySn6 rucho pro chlubu 
nosie, kteh' je divne stfihajl, ktefl ho rauoho majf, jeho2 tak mnoho 
neb viece inolov^ uei oui poiivajf!" (18). BohdCi odfvajf se v sobo- 
lov6, kunf, hranostajov^ nebo b^lizuove ko^ichy, v Wlesut^ rozkoSi 
nosf ruzn6 drabocenn^ koSilky, Cechllky, Slojffe; i selsky lid Satf se 
rdd a chlubf rozmauitym rouchem: „A yd rubdSi skoro i u sedlek 
budd vypov6d6ni, ano ka2dy chce choditi v drali^m, v krjlsn6m 
a V p6kn6m a v rozkoSn^m riiSe, a nechce znamenati, ie bohatec, 
jenz s6 odieval drahyin rucbein, jest pohfeben v pekle." (240). — 
ZvldStS mnoho hfichft dSje se v niasopust6 (78) a o po- 
svicenich, „kdy M6 velme s6 obzierajl a jinak rozlicne hf6§ie." 
(416). — Hus kiird t62 nespravedlivost a podvody lidl, 
ktefl u2ivajl nespravedli vych m6r a vah. „0 nev6rnych 
meidch sedlskych i niestskych" v. 273. St62uje si tei do nestej- 
nosti mfer: „my v Cechdch nesjedndme s6 v in6rdch, n^br2 v jednoin 
mSste, V Praz6, jiua mSfice jest na Nov^iu mest6 a jind na Mal6 
strand.,." (36). — Nespravedliv^ jedndnf soudni kdrd Hus 
na str. 283—284: Kui^ata, pdiii i ui68<an6 „mord6re zl6 propiiSt6jl 
na penfezlch, sami je beriice, neb penieze za odklad odsuzujfce. I kde 
u zemka nau&ili su se, aby za sedUka dali p6t kop? I takli jest 
lacin 51ov6k, jeni^ stoji za veSken sv6t? Kde su vzeli nauCenie, aby 
me6t6nln byl drai&i desieti neb p^ti kopami uei sedldk? a pano§6 
draiSi ctyrydceti kopami nei m6§tenfn?a pdn padesiiti nei panoSe?.. 
Tak6 neviem, kde sii s6 naucili siidcie, d^vati pokdnie vra^edlulku, 
aby Sel neb jin6ho najal do ftima a do CAch za toho, jeho2 jest ne- 
vinnfe zamordoval? ProC nesiidie, jako boh pfikdzal, fka: Kto^ zabije 

5lov6ka, smrtf umfilV I kteraki tehdy nehfeSie nynSjSI sudcie, 

jenz mord6fe zl^ propuStt^jf na penfizlch nebo pro pfiezenV . . .*' 
(283-284). 

Tak6, CO se rodinn6ho iivota tyCe, Hus udfli riSzn^ napome- 
nutl a kilr^, co se mu nelfbl. Ne ve vSem maji d6ti rodiCtt po- 
slouchati; mezi jinym hdji Hus volnosti ve volbe povoUnf: 
vell-li otec synu, aby byl mnichem nebo kn^zeni, a vidf-li syn, ie se 
k tomu nehodi, nenf povinen posluSnosti (31 — 32), nebot ,,Clovek md 
pilng v62iti, ktery mu S(^ stav Idpe hodi, a prositi pdna boha, aby 
jemu ten stav diti rifiil.*^ (32.) Boha nemdme prositi za povySenf 



32 

ve sv6t6, za zboif; v torn „bludie obecnfe ?.eny, jeni svym d^tem od 
boha prosie dostojenstvie a zboi^ie . . ." (191). nian2elstvi: „Jako2 
Kristus jest jedno t^Io s cierkvi svatu a iniluje ji jako sv^ t61o, t6i 
mu2 8 2enu svii m^ mfti jedno t61o a maji s6 milovati." (38). Maniele 
nemajf b^ti pHbuzni; fddn6 man^elstvf vyiaduje, „aby nebyli sob6 

V pHrozenf do kolena, do rodu, mienfin, 6tvrWho, ani sobS pffvuzuf, 
jako jsu: nevfista, sviik, ze(, kinotra, kmotr, a tak o jin;^ch . . .''(39). 
Manielstvi md b;^ti CisW. „6 by vSechuy nynie Cert zdAvil, co s6 jich 
tak pro krdsu neb pro chlipnost pojfmd, mdio by snad ostalo mauSeIek — 
ale m6n6 man2eI6vl ..." (41). 

PostiUa Husova prispivd tei k objasneni mnohych v^ci s dijin 
doby tehdejsi a poddvd tcz mnoho dat d&leiitych pro Jfus&v zivotopis. 
Obsahuje totii^ mnoistvl nard^ek osobnlch, t^kajfcfch se bud Husa 
sam6ho neb lidl souv6k^ch, kteff z historic jsou zndmi. 

Na pf. jjStaveni^ kdzdni slova hoHho: „Jako zdkonnfci v pfsnie 
brdnili Kristu v kdzdnf slova bo2iho, i€i nyndjsi Cinie, posielajfce 
posly sv^ i z 6fma i z Prahy, a dobyvajice bul, aby kdzanie 

V kapldch stavili a knihy pdlili; jako2 s6 stalo za arci- 
biskupa kueze Zbynka, a nynie 86 d6je vzmatciech Pra2- 
8k6ho arcibiskupstvie." (21). „Kdy2 sd mi brdnili pod 
kletbu kazati, . . . nechtSl jsem pf^stati, vMa, 2e polo^il 
JeifS, aby ucedlnici branicom fekli, 4e pdn chce mieti." (131), v. i€t 
206. „. . . . Kdy2 su hiedali m6ho bez2ivotie, ustupil 
sem; potom vrdtiv 86 kdzal sem, a op6t, kdy m6i rok o smliivu 
b^ti k 2ddosti krdlov6^ a z svolenie na kdzanf lidu, opit sem 
ustupil. Potom kdyi v torn roku nic nebylo k vysvobozenl slova 
bo^ieho, op6t sem kdzal, a v2dy su slu2bu stavili; a to 
stavenie dfdbelsk^ ze veliky natisk v lidu cinilo, ano nechtie 
krstiti, ani mrtvych pochovdvati, a boje s6 pohromu velikdho v lidu, 
op6t sem ustupil .. .'* (173). „. . . Z t6 Antikristovy puSky byli 
sii kn62ie s Praiskj^m arcibiskupem, kn6zem Sbynkem, 
htdy^ to jest listu s olovSnii pedeti, dobyli, jen2 jest velela, aby 
nikdeJ krom6 far a krom6 kldSterov a jich hfbitovov 
slova bo^leho nekdzali. A. proti t6 bule dal mi pdn boh 2d- 
dost,abych s6 postavil, a proti jeho ctenf tomuto t6 buly pfikdzanie ne- 
posluchal. 1 kdzal sem s jeho pomoci a2 do kletby i sta- 
venie slu^by neprav6ho, a je§t6 kd2i, i budu, dd-li jeho svatd 
milost, kdzati. . . . Prve sem kdzal v m6stech a v uliciech, ale nynie 
kd2i mezi ploty, podl6 hradu, jenz slove Kozi, mezi c6- 
stami m6st a vsi..." (256). Zmin6nd bulla byla vyddna od pa- 



33 

pe2e Alexandra V. „A od t6 bully s boil pomod odvolal sera s6 
k tomu papei^i, an ihned po vyddnf buly umfgl, i s kancl^rem. Potoin 
odvolal sem s6 k jeho niim^stku, Janovi XXIII., u n^hoi nenalez 
pomoci k vysvobozenl slova boiieho, odvolal jsem s6 ku pflnu 
bohu..., aby tea in6 siidil; a kil2i v mestech, po hradiech, na 
polich i V les6 ..." (278—279). ") 

Odpor proti bulle pape2e Jana XXIII.: „Nyn6j8l pre- 
ldtov6 neumSji rozeznati kaukol od pSenice . . .; ji2 zjevnS sii to 
potvrdili, 2e su u prapei^e Jana XXIII. buly dobyli, na nf2 pfikazuje 
zjevn6, aby i zl^ i dobr6 knihy mistra Jana Viklefa spd- 
lili ... A tyto fe6i (t. Wiclifovy) potupili sii n^kteff doktorov6 
s kanovnfky, s fardfi a s mnichy u Praze v radnici, po n6- 
mecku i'kuce na rathauz^; ale mnozl mistH a takmSf v66cie 
strana jich, a obec bakaldfov a studentov, k tomu potupenf sii 
nepHstiipili, ale hri mistfi stdli su v obecn6 Skole v kolleji, a dovo- 
dili su pismein, ie su ti doktorov^ s rotu svii pra\du potupili, 
a volali sii ty doktory do Skoly, aby dovedli plsmeni ; a oni sii ne- 
cht^li, neb sii nesm61i, nemajfce pfsnia, jimi by mohli dov^sti sv^ho 
potupenie. A toho v§eho byl jest povod Stftpin PAlec, ten doktor, 
n6kdy, kdyi jest pravdu miloval, moj v6rn]f a mily pfietel, a druhy, 
Stanislav; a zdvihla sta s6 proto, 2e sme my necht^Ii 
pfivoliti k bule papciov^, na nii jest dal kfii, to jest 
moc, aby, ktoi koliv^k chtie, budto kn64ie, jeptiSky i mniSie, pH- 
pravili s6 na zahubenie krdle Ladislava Napulsk^ho, 
i Ydech, kteH2 pod jeho mocf jsu a s nfm dr^ie; a v t6 bule odsudil 
ho do Ctvrt^ho pokolenie, a mnoho jin^ch v6cf, a ddvd odpuStfinie 
hfiechov i muk, kto^ to ucinie, neb penieze dadie. I dal jest milo- 
srdny spasltel pozndnie mnohyra mistrora, knSzim i sv6tskym, 2e s6 
k tomu nepHvoIili pro mnohd v^ci; a dinzi su hrdla svd na torn 
slo2ili, neb sti proti kazatelom odvoldvali, kdyz su kdzali, ie pape2 
jest boh zemsky, a nio:^, korau chce, ddti odpust6nie hfiechcW i muk, 
a ie mA meCem ieleznym bojovati, jako sv^tsk^ krdl; a z t6ch 
Martin, Jan a Sta§ek su st^ti, a ve jm^no bo^ie polo^eni su 
u Betl6m6, ajinl potom sii jimdni, muCeni, i iaWfovdni. Toto pfSi 
za vernu kroniku, aby naSi potomci . . . v6d61i, ie sii s6 pf^d 
nimi jinf sm61e na smrt posadili." (59 — 60.) 

') To jest ps^no z Husova hlubok^ho pfe8y6d6enf. Jak tedy muze tyrditi 
Jos. Alex, avoh, pdn Ifelfert ve spise M. J. Hus, Nieska bihl. XIX. Pr. 1867, 
str. 156, ie jest to psino b celou jedovatontf, jak^2 pr^ nAruiivost Hiisova byla 
schopna? 



34 

Hus vysv6tluje t^i, pro6 se nesel zodpovldat 
k pape2sk6mu dvoru; pod^Vc'i muoho dfivodfiv: 1. poslal tarn 
sv6 „porucnfky", t^m vsak po 3 16ta nebylo d^no slySeuI; byli uv6z- 
D^ni; 2. pro dalekou cestu; 3. neshoduje se se zdkonem bo^lm, aby 
Iid6 byli nadariiio pohu^ni tak daleko; 4. pravda bo2f nemd mfsta 
u dvora pape2sk^ho; 5. byla by s tfm spojena ztrdta 5asu a lid by 
ho (Husa) dlouho postrddal; sdm by tfm nic nezfskal, zvUSte ne 
u dvora papeiova; G. utratil by darmo mnoho alinu2ny, „nabera na 
lidech" ; 7. pfe jeho tykd se papo^ovycli obycejfl a papeiovy moci 
vymySlen^ pr^ od ddbla; nebof pape2 Alexander V. vydal bulu, je2 
obsahuje veci zdkonu boi^fmu odporn^ ; v bule t^ jest zjevn^ limysl, 
aby kaplo betl^mskd, kterd pfece byla zalo2ena od arcibiskupa 
Zbyiika, byla zbavena k&z&ni slova bo2lbo; 8. nechtel nadarmo pfijiti 
2ivot, nebot jest vsude plno iiepfdtel, Cechfl i N^mcii, kteff o jeho 
2ivot ukWdajf. Pape2 a kardinilovd nazyvaji ho v listech svych ka- 
cifem, ac ho nikdy je§t6 ani nevid^li ani neslySeli. Kfivl svedkov^ 
svfidcili V Praze proti nfiinu a kfivd svfidectvf poslali do ftfma. Listy, 
kter6 proti neniu vydal kardindl, nazyvaji ho svudcem lidu, v 2alob6 
od arcibiskupa Zbyhka poklddd ho faraf Michal od sv. Yojtecha za 
kacffe. KAie pry bludnS v Betl6ine a jest pi7 knf^etem a hlavou 
kaclrfiv. On se vSak pro tato nafceiil nermoutf; wMyt se jemu dSje 
podobn6 jako Kristovi od zdkonnfkfiv. KristovS svat6 milosti poroucf 
svou pH, aby ji dokonal, jak rdcf, tfeba smrtf. Kdyby pr;^ v6d6l, 
f.e jest to vule bo21 a ie by bylo s prosp6chem, Sel by 
do ftima. (112—114). „Nechf poSlf po mi biskupov6 a kn62ie od 
najvysSieho biskupa, jako su poslali po Je/ISel Byli sii po5eli NSmci,. 
kdyi^ sii \ od6nf s saraostHely, s sudlicerai a s meCi pfib6hli na 
Betl^m, a jd kdii, jichz povod byl jest Bernard Chotek: ale p4n boh 
zmdtl jim c6stu, ie sii neved^li, co majf Ciniti . . . Potom sii 
N6mci, radu vzemse, cht61i Betl6m obofiti . . . ; a od nich mluvil Cech 
Holubdf k Cechom, chtie-li k tomu pfivoliti, jako su N^mci pfivolili, 
aby Betl^m byl zbofen? Tu vernf Cechov($ poznavSe, ie to jest proti 
bohu . . . , nechtSli su privoliti. Patfi smSlosti nSmeckd: nesm^li by 
siis^du obofiti pec aneb chl6vc6 bez knllovy vole, a pak smSli su s6 
pokusiti chrani boif I A nedal jim v tom pdn boh moci, aby lehcejie 
s6 pokdli, a potom se tak lehce bofenie chrdmu jeho nechdpali. — 
Toto( jsem psal potomnfm na vystrahu: dobrym, aby o 
pravdu sm^le stdli, a slepym v pravdS, aby s6 {6hoi varovali, a t6m, 
ktefli nevedie m6 pf6 a utrhaji, aby poznajice pravdu, utrhdnlm ne- 
ht^Sili". (114—115). 



35 

PiPiklad, jak by byli „nyn6jSi prehlti rt4(li, aby ni- 
iAdny pisma Clov6k sv6tsky neumftl"; „ I sly sal sem od v6r- 
n6ho dobr6 pamSti, od NikoldSe, jeQ2 slulFaulfiS, 2e, kdy^ jest 
byl V Englantu, poznal jest jednoho kuchafe, s nimi jest st^l na 
ztravfe; ie kdyi biskup tdzal ho, pro6 by cetl pfsmo englicky pioti 
jeho z^pov^di?, a on brdnil s6 plsmem, tehdy fekl jeinu biskup: 
VieS-li, 8 k]^m mluvf§? Odpov6d^l, ie s biskupeni clov^kem. A biskup 
die jemu: I sniieS ty, biedny laiCe, se rami z pfsma mluviti? A on jeuiu 
odpovedSl: Jd viem, ie ty nejsi veccf nei Kristus, a mdm za to v na- 
d6ji, ^e jd uejseiu hor§( ne2li dfabel; a poftavadi^ niilostiv;^ Kristus 
tiSe jest slySal pfsmo od ddbla, i proo by ty ueslySal, jsa men§( ne^. 
Bj-istus, ote mne, 61ov6ka? A biskup rozhnfevav s6, nechtSl s nfui 
mluviti, tak ie kuchar pfemohl pfsmein biskupa jako Kristus df^bla"" . 
(94 — 95). Kneiif jsou proti vernyin kfestanflm, kteH ii e- 
souhlaslsjejichkdzdnlm. Tak stalosena pf. vPrai^sk^m 
kostele na hrad^, ze ^Akovstvo a knfzf v6rn^ kfestany, kteff je 
napomfnali, aby na kdzdni nelhali, bili a polickovali a „v obecnici 
Mkovsk^"^ pak mrskali; podobng ^iuili mui§i u Matky Roi^f. 
Snein6avjinychkU§terech. (124). Husuvddft^ipflklad, 
jak faleSnl proroci, „kohoi^ chopie, an Kristovu pravdu 
upf-iemo vyzniiv^, toho klnii, pohouie, vypoviedajf, hrd- 
lujl i mu5ie i 2alafujl imrtvie": „Jako2 sii nynie v Morav6 
oficial a jinf v^rn^ho clov6ka hladem uinoHli, a kn6zi Martinovi, 
kazateli, nohy uhnojili; a co se stalo loni v Praz6, i nenie se dfeje 
nad t6mi, ktefii^ pravdu vedii, jest zndrao nmohyin lidem". (9). Za 
doklad, jak casto se kfivevykladd plsmosv., Hus uvddi 
spor „cern]^ch mnic hfl" s „bosdky" : onino z fe^i sv. Jana Kft. : 
„NeJ8em hoden, abych rozvdzal femen obuvi jeho"*, „dovodie, ^.e 
Kristus chodil v tfevlch jako oni . . . ; a bosaci zas6 proti nim fkii, 
ie Kristus bos chodil jako oni, neb by jinak na hodech Maria 
Magdal^na nemohla jeniu noh slzami myti". Duvody oba jsou ue- 
platny, ponevad^ vykWdajf se v nich slova ta doslovnS, kde^to jest 
tfeba jim rozumfeti obraznfi, uebot Kristus ,,v luysli byl obut od 2.A' 
dosti zbo^ie Casn^ho, a rd6il-li jest, tehdy n^kdy chodil v obuvi 
a nfekdy bos". (22-23). 

Na jednom nifstS Hus zmiftuje se t6z o papeiici Johanue: 
«... jedna 2ena byla jest pape^em dve l^te a tri m^siece, jen2: jest 
byla rodem z Mohuce a slula Agnes, a kdy^ papezila, tehdy slula 
Johannes; a pak jediic od svateho Petra do Latranu, i porodila diet6. 
Cert ji na pape^ovo miesto a jejie frej^f vsadil, ze byla nfend, a pdn 



36 

b6h pf^pustil pro d^§ ui^itek, abychom no ihned /a svat^ko in^Ii, 
kterfi bude dri^ti biskupstvie neb papeistvie". (30). 

Na str. 132. Hus uvddl zaCAtky svych tff pfsiif du- 
chovuf ch ^, je2 se zpivaly v Betl^mft: Dflbel nastrojil ralstry, 
kuibfA a zdkonniky, aby brojili proti t^m, kteff ndsledujf Krista, a by 
klnuli jiii^nem Jeifse „v§echny ty, ktef 1/ chodie na kd- 
zanie do Betl6ma, a vsecky ty, kteff;: zpievajf: 

Vstal jest boh z mrtvych svii nioci, 

a op6t, ktoi^ zpievajf: 

Jezu Kriste, Stedry kne2e, 
. s otcen), duchem jeden bo2e ; 

a op6t, kto^ zpievajf: 

NavStfev nas, Krist<» zjldiicf, 

pane sv6ta v§emohucf I 

daj ndm s6 v srdci poznati, 

bez hrozy sebe cakati." (132.) 

Husova postUld jest obrazem Husovych ndzor& theologickych. 
Mnoh^ z tfechto Hus pfejal sice od Wiclifa, prece vSak 
postille jelio nemu^enie upffti znaku puvodnosti. Hus 
Wiclifa neplaguje, nebof s nfm v lecktere v6ci nesouhlasf, na pf. 
V otAzce transsubstanciace, kftu aj. Wiclifbyl dogmatik, Hus 
spfSe moralist a. (Winter, Zivot cirk. I. str. 7.) Dr. A. Lenz 
srovndvd uCenf Husovo s Wiclifovyui (Cas. kat. duch. 1871) 
a pravf, ^e Hus Cerpal z Wiclifa sice mnolio, zejm^na v oboru dog- 
matickdm a mravou6n6m, ale ^e nebyl jeho pouhym nohsledou. Do- 
kazuje to srovndnfm. Na ph Wiclif tvrdil, ^e kfest nenf k sptiso ne- 
vyhnuteln6 potfebny, ale Hus mluvf o nevyhnuteln^ potfeb6 kftu 
(Postilla, 233). (0 pflvodnosti ve spisech Husovych viz Sbornfk hist. IV. 
1886, rozprava K. Novdka str. 306. a si.) Lenz srovndvd t6z 
ucenf Husovo s naukami reforinatoru 16. v6ku. (C. kat. 
duch. 1870) a uvAdf nek^er^ pfiklady z Postilly : V zdkladnfm u6enf vfry 
protestantsk^ o ospravodln6nf Hus lisi se podstatn^ od reformatory, ale, 
byf ne s Lutherem, aspofl s Kalvfnem v toni se shoduje, 2e pfedzv6- 
dSnym pr^ se nedostdva synovstvf bo4fho die nad^je, aft i v t6to v6ci 
se od Kalvfna tfm liSf, ie jinak nevylucuje od ud61u milosti posvScujfcl 



«) V. t64 Erb. in. 346. 



37 

ani p{'edzv6d£u7ch, jako2 i ne od ii£inkfi tdto milosti. (Post. 252.) 
Reformatoft uCf, ie vflbec vSecko, co konA 61ov6k hflsny, jest hflchem 
ne vdednfm, ale smrteln^m, ie by tento zaslou2il za ka^dy hrlcb, nno 
i za ka^d^, byt i bezvoln^ huuti ^ddosti, v6i^u6ho trestU; kde^to Hus 
dobte rozezn^vi^, ie hrfch nejprve tane na mysli, pak 
jest lehtdnfCko vinysli, potoinkochdiiie, pakpfivoleuie 
ptes bo21 pf-ikdzdul: Zadost zld s pHvolenim jest hMch snirtelny. 
(Post. 89.) 

Vpostille Husove jevi se zboznd snaha, op^aviti spoledfwst cirkevni^ 
nikoli ji zrefortnovati, Hus vflbec reformatorem nebyl, aspofl nc v torn 
sniyslu, ze by byl verouku u6jak pfereformoval. Husovi neSlo o iiovou 
dogmatiku, Slo mu jen o Ddpravu cfrkve, pfedevSlm o zlepSenf svato- 
kupeck6lio kniistva. (Winter, Zivot cirk., I. 5.) llus kdzal lidu, kdzal 
mu ze srdce, uprimne, z vrouciho presveddeniy kdzal lidu deskeniUy cesky^ 
a tak stal se zdstupcem ceskych ndrodnfch zdjmfl. (Srovii. Lechler, HuS; 
str. 22.) Jevf se to i^i v jeho postille, a v torn zdleifjeji vyznam 
ndrodni. — V dfle jeho zrcadlf se t62 jeho duSe. Vse^ co pravi^ jde 
mu pi-imo ze srdce ; jest otevreny, primyy kde treba, i bezohledny. Jest 
pfesv6d6en o poctivosti svych 6in4 a na svetn presv6d6eni trvd s ne- 
ustupnou horlivosti, jak se to jevf na pf. tii z tSchto slov postilly: 
„A bude-li jeho svatd vole (t. boif), jd odvdze s6 jich sluiby 
stavenie, . . . budu kdzati slovo bo2ie, kdyi vedl6 jeho svat^ho 
nau6enie k tomu cas uzffm, abych ovcf Kristovydi jeSte potvrdil." 
(175, pod. 202, 326 a j.). Ucenost jeho jevf se v ovldddnf Idtky 
av mno2stvf citdtfl. Hus nechlubf se v§ak nikde u5enostf, 
jest skromny. Cemu sdm nerozunif, k tomu se otevfend 
a uprlmne znd. Na jednom rnfst^ postilly nerozunif na pr. slovflm 
sv. ftehofe, i pravf: ,,jdt zndm, iti nerozumieni tomn, a svat^ho 
ftehofe nezamietdm". Ndmitky sve poddvd zpflsobeni zcela skromnym; 
uvddf, CO se mu v t^ neb on6 v6ci jen zda, a opakuje znovu: „je§t6( 
vyzndvdm, 2e( nerozumiem". ((59). Koncf pak takto: „Kone6n6 na tom 
osUivdm, ie ka2d6 slovo Kristovo jest prav6, a kter^hoi nerozumiem, 
to jeho milosti poniciem, niaje nad^ji, 2e po smrti urozumiem." (70). 
Znd se otevreni teS k svym slabostem, Na pf. jest si v6dom, ie casto 
sdm vfce si vd2il bohd6e nei chudasa, ^vstdvaje neb kuklu snfmaje, 
aneb s6 kldnSje bohat^mu, ne tak ch d^mu, a spiege posielaje po 
pitie bohatemu gro§ n(^z dada chud^mu peniez". ^Avsak", dodilvd, 
„ufdm milo8rdn6mu Jeifsovi, uaSemii vykupiteli, ie mi to odpustil, 
a ie m6 jii od toho zachovd". (385-386). 



;t8 

U h r n e m : Postilla Husova jest obrazem velikeho dudia spiso- 
vatelova. Hu8 jevl se v nf znamenitym vykladaCem pfsma sv., 
ucencein vyuikaj Icdn, f ecnf keni vybornym a dobry in sti- 
listou. Pro svou casovost a pro svflj ndrodul raz md jeho postilla tei 
veliky vyznam ndrodni a kultume historicky. Napsal ji proto, „aby 
milovufci bofA v ned^li m^li &fni du§e s\6 poknniti, rozumu pozdvih- 
nuti, a tak niysl6c, ctiic i mluviec bohu st^ libiti, skrze zaslu^enie 
pdna naSeho Jezu Krista . . ." (427). 

Husftv nastupce v Betl6ni6 a pokracovatel v sna- 
il dch Husovych byl M. Jakouhek »e Stribra. Kdy2 ve hnuti, 
kter6 povstalo po sunti Husove, utvoHly se riizn^ strany ndboi^ensk^, 
byl Jakoubek hlavou horlivych kaliSnfkflv. /fdjil horliv^ pri- 
jimdnipod oboji zp^sohou, je^Hus byl jii sclivaloval. „Kalich jako symbol 
husitismu nebo utrakvismu jest jeho skntkem." (VlCek I. 128.) Ja- 
koubek nebyl ducha vybojn6ho; byl m\xt rozvdiny. 
klidn^, opatrny, ktery liled^l smifovati sporystran h u- 
sitsk^ch. ChelCicky nazyvd jej mu2em velik6 tichosti, postavy po- 
8vdtn6. (Jir. I. 306.) Jeho theologicke ndzory uloseny jsou v jeho ^Po- 
stille^, latimke a ceske. latinsk^ ].odiivd zprdvu Martin 
Koldf V „Kroku". („Krok", listy v^deck^, vyd. Dr. J. Dastich, 
prof. Ed. Novotny, Fr. J. Zonbek, roC. 1864, Cldnek Martina Koldre: 
Hlfdka rukopisu Taborskycb, str. 222 a si.) Titul jejl zni: ^Sermoties 
repraesentati a Jacobello per circtdum anni,^ nahofe Cteme: ,Iste 
libellus continet sermones repraesentatos a magistro Jacobello de 
Miza per circulum anni " Pocfnd se kdzdnlni:„ In die Katherinae" 
a konCf ned61f 22. po sv. Duchu. Podle nardiek v rukopise obsa- 
ieafch Koldr soudf, ze slo2ena byla niezi ffjnem r. 1414 
a Cervencem r. 1415 v Prazo. Obsahuje feCi na nedSle 
a svdtky na zdklad^ perikop od katolick6 cirkvc usta- 
novenych. VSude jevf se v n( zdrodky u6eni tdborskeho. Jest v nf 
mnoho nardzek na v6ci souCasnd a mnoho v^tek kn6ilm vySe 
postaven^m, je2 spisovatel naz;^vd „praelati Caesarienses". Obsahuje t6i 
mnoho prftpovedf Ceskych 

Postilla deskd vznikla snad z kdzdni, joz m6l Jakoubek v Praze 
V kapli betMmsk^ na sklonku sv6ho .^ivota (f 1429); vyila v Praze pH 
Melantrichov^ tisku postilly Husovy r. 1C}64 (un., tisk 54A 46, N. 2). 
V. DoBRovsKY, Gesch. d. bohm. Spr. u. alt. Lit. Prag 1818, str. 22K: 
„Des Jakobell's von Mies Postille oder Auslegungen der Sonntags 
Episteln. Lit als ein besonderer Theil, CCIIII Blatt stark, der zweiten 



30 

Ausgabe von Hussens Postille 1564 beigefiigt worden." V. t6z Jg. 108, 
Jir. 1.308. .Jakiibkova ceskd postilla Ceki jeStfi vydAnl 
a hlavu§ rozboru/ pravl VIcek ve svych D6jiadcli c lit. I. 152. 
Pokusime se o krdtky rozbor: 

Titulni list^ I., (pagiuov^no flmskyini cfslicemi) znf: „Epistoly 
ned^lnl t^i s vyklady pfes cely rok Mistra Jakobella, 
kneze a kazatele Zdkona Pdn6, vSrn^ho a mil^ho tovaryde . . . Mistra 
J ana Husi. Kter64 jsau je§t6 nikdy nebyly tisknut^, ale ji2 nynf teprv 
na svfitlo jsau vydan(5. L(^t ha 1564.^ Tituini list ozdoben jest df evo- 
rytinoii. Ndsleduji hned epi§toly neddni s vyklady od L nedile 
adventni do 24. nedele po sv. Trojici Mimo to jest v postille i6i k^- 
zdnf na Bllou sobotu a na den Nnnebevstoupeni Pdn6. Postilla d6II se na 
2 dfly: /. dU po(^fn^ se kdz^nfm na 1. ned^li adv. a kon(i se k^zdnfm na 
6. ned^li po Velikonoclch (na 1. 85»: „Konec prvnl strany epiStol".) 
2. dil po6fn& se k^zduini na den sesMnf Ducha sv. a kon6i se k^zdnfm 
na 24. ned61i po sv. Duchu. Na konci cteme: „Vyti8t6no ke cti 
a chvdle i zvelebenf jm^na Boha vseniohauclbo, potom pak vSech 
vftrnych a pobcin^ch v jazyku a v ndro»lu Cosk6m, k rozhojn^nl i na- 
byti vfry prav^, t4i dojiti milosti vecn^ho iivota a spasenf v Kristu 
JeifSi, P^nu naSem. L^tha Pdn6 Tisfc^ho P6ti8t6ho Sedes^t^ho 
Ctvrt^ho." 

Text(im jednotlivych epistol predchdzeji dasto krdtke pfedmlu/vy, 
Spisovatel Cinf pakmyslonko vy pfechodktextu epistol nimu; 
po textu ndsleduje pak vyklad. 

Ve zmininych predmluvdch rekapittduje se obycejn^ strucm tOy 
CO jest ohsaieno v evatigeliu na pfislusnou nedeli pripadajicim ; n 6 k d y 
d6je se V nich zmlnka o evangeliu nedSle pfedeSl^. 
PHklad pfedmluvy : Ned. 3. adv. „Pfedmluva na epiStolu poMd jdaucf. 
Dnes rdno piaveno o torn pflStf, kter62to 6inl srdce kfesfanskd, 
k nfimuito vSeliky kfesfan mSl by b^ti hotov." Prvnf tyden by la feC 
pMStf t61esn6ra, druh^ t^den o pfiStl hrozn^m; kdo nenf schopen 
k dufievnlmu pffStf, ten se nadarmo narodil. pffprav6 k tomu pfiStf 
jednd dne§nl epiStola sv. Pa via Kor. 1. v 4. kap. (7*). Jiny pfiklad: 
„Ned. 3. po ochtAbu bo21ho kft6nf. Ptedniluva na epiStolu" : Dnes 

V 

tyden slySeli jste, kterak sv. Pavel ucil Riuiany a vSecky vern6 
kfestany, neodpMceti zl6 zlym, ale i nephiteluni svyni dobfc Ciniti. 
A pak tuto popsal a ucf kfesfany, aby se vespolek niilovali, . . . 
jako2 tato epistola svS(16f, ktoi'!(2 jest psaud k Kdnanum v 13. kap. 
(19''). - 



40 

N6kter^ vSnk kazauiJakoubekzacfnaihuedtextein, 
bez |)fe<lmluvy, na pf. pH ktizjinf iia 1). iiedSli po sv. Trojici 
(Pav. V 1. Korint. v 14. kap.) a j. 

Vyklad dili spisovatel obpdejni na jednotlive oddily podle hlavmch 
mpslenek v epiktolc obsaienych; tyto tvoff kostru cel^ho v^kladu. Na pf. 
epistolo, kterd se Cte na 7. nedSli po sv. Trojici (Pavel ftim. 6. K.) 
pravf, 2e se d 6 1 f n a t fi „s tra n j " : aPrvnl u6l, abychora rovno'^t spra- 
vedlnosti cinili . . . Druh6, abychom sluiebnost zlosti obrdtili v slu- 
Jebnost i^ivota . . . Tretf, abychom u^.itek obojlho, t. hffchu i spra- 
vedlnosti, spatfili tu, neb konec t6ch v6ci smrt jest . . ." (126*). 
EpiStoIu na ned^li 0. po sv. Trojici (Pav. v 1. Korint., 14. kap.) d61f 
tei na tH dlly („strany"), ceI6 pak rozdfelenl shrnuje v jedinou 
myfilenku, kterd jestj^drem cel6 epiStoly i v^kladu: „A pro rozum 
jasnfejSf a svfetlejSf t^to Epi§toly sluSi vfideti, 2e Mdost jest kofen 
vfieho zl^ho . . ." (134**). Misty ucf, 2e pflslu§ni epiStola 
m6 dvojf vyznam, ^telestny^, t. j. doslovny, a ^ducfwvni^y t. j. vyzna- 
Cujf cl se mySlenkami pouCn^mi pro kfesfansk^ iivot. Na pf, „Ep. sv. Pavia 
1. ke Korint. v V. kapitole. liratH! Vyiuette star^ kvas, abySte byli nov6 
pokropeni, jakoii jste nenakvaseui. Neb Velikonoc nase, toti2 Berdnek 
Velikonocnl, obfttovdn jest, Kristus. Protoi hoduojine ne v kvasu zlosti 
a neSlechetnosti, ale v pfesniclch Cistoty a pravdyl (47»)" ... „S my si 
telestny t^to EpiStoly jest tento: KorintStf trp61i mezi sebau 
nfikterak^ho smilnfka, kti ryito vzal 2enu otce sv^ho, t. macechu svau 
za svau ^enu, jakoi pravf mistr Haymo A ten uCinil vSem velik6 
pohorseni, pro kter64to veil jeho vyobc.ovati, aby jinych nepo§kvrnil, 
a protoi^ dl k Korint8k]^Hi: Vymette stary kvas, t. hHSnfka . . . ! Ale 
duchovnlm smyslem v t6to EpiStolo radf v§em hffSnym, 
hfichfiv skrze pok^ni pozb]^ti . . Druh6, pokrra duchovnl pfijimati . . . 

Tfctf, V CistotS a pravd^ ostati, atd « (47»»— 48»). Ku konci 

vykladuJakoubekpripo.jujecastoprosbu anapomenutl, 
na pf. (2 ned. adv.): „Prosme2 Pdna Jezu Krista, at rdfif nim d^ti 
rozum PIsma svat^ho, jfm2 bychom byli u vffe osviceni, v nadeji 
posilnSni a v Idsce zam^kCeni, abychom tudy doSli v6cn6 radosti 
V krdlovstvf nebesk^m." (7*) 

Slova, nich^ spisovatel mysli, zo potfebuji po- 
drobn^jSlho vykladu, rozbira dflkladn^, aby se jim 
dobfe rozum^lo. Na pf. vykldda o sobote, ie „sabathum" znaCI 
cesky odpofiiuutl, „pro odpocivdnl t61a Kristova v hrob6% a specieln^ 
velikonoCni sobot6, ze ji Cechov6 nazyvajf Bllou pro 
dvojl v6c: „Najprv6 proto, ze dflve byl oby6ej, kteHi jsau se z po- 



41 

hanuov neb i^iduov na viru ol)i*dtili, ty jsau knUii a jahnov6 najprv6 
vife a zdkonu kfestansk^mu ucili a jako dues je teprv kftili a v (echly 
bile je obWkli, na znaraeni Cistoty jich vnitfnl . . ." (43**) . . . „Druh6 
proto naz;^yaji tuto sobotu bilan, neb tento svaty (as kajfcf mnozf 
skrze prav6 pokdnl vodau sinyli jsau Cernost hffSnau z svych du§i . . ." 
(44»). Jin^ pflklad: „A di znamenit6 (t. sv. Pavel Eflfez. 3. k., 16. 
ned. po sv. Tr.) : Po vSecb n^rodech veky v6kuov (t. budii sWvu 
Kristu). Tu sludi v^d^ti^ ze to slovo v6k druhdy znamen^ 6as 
2ivota kai^d^ho clov^ka zvld§t6. A tak dfine : Tento m^ tolik let v^ku 
sv^ho. Druh^ znamen^ cas, v nein^to vSickni zhynau, kteH^ jsau se 
V u6m narodili. A tak sto let nazyvdnie vSk^ neb obecnS, kdoi^ se 
narodil najni2§ieho v6ku, ten umi'e drive sta let. Tfeti znamen^ 
tisfce let. 6tvrt^ znamend veSken (as svSta tohoto. Pdt6 znamend 
vecuost. V tfich ve vSech v6cech ma b;^ti chvalen Pdii Bilih. Protoz 
bud jeniu cest i sidva na v6ky vekftv, Amen." (169*). Vysvetluje 
t^i cizi si ova, na pf.: „Pentheco8tes jest feck6 slovo ze dvau slo- 
zen^. Neb Pentha u nich slove p6t a Costes slove deset, a tak 
Penthecostes slove p6t deseti a neb padesdti". (86**). 

Jednotliv6 rozbory epistol jsou pecliv^ a dflkladn^. 
Kazatel vkl^dd rt^zni pHklady, vhodnd pHrovndni, leckdy t62 
prislovi^ atd. Tnk na pir. Jakoubek uva^uje „o um6ni pozndni zl6ho 
a milovAni dobr^ho**, uv^di za pHklad Sol on a: „Kdy2 by! otizin 
Solon, pohan a raudfec fecky, od jednoho bohat^ho Clov^ka, md-li 
zbo^i, odpov6d6l jemu: Ty i j^ zboii mflme, ale mezi m^m zbo2im 
a tvym tento jest rozdil: Neb z m^ho niiddny bez m^ vflle nemiii^ 
nic vziti, a kdy2 jinym rozddvdm, umenSenf netrpfm. Ale tv6 na ka^daj 
den k ztraceni jest otevfino a bezdSky tob6 bez tv^ vflle hf\a pobrano, 
ani2 ho co mMes udati bez jeho umenSenf. Jakoby fekl : Oba jsnie 
bohatl, ty tdestnym zbo^im, a jA duchovnim . . ." (174**— 175»). Solona 
pfipomind t^2 na str. 184**: „ . . . opilstvi ke vsem hHchfim hotovost 
(inf. A protoi Solon ustavil za prdvo Athenyenskym, abyopily zhfese 
dv^ndsobnf m61 pokutu." Pythagorovi: „Bu(Ika2dy (lov6k pozdni 
k mluvenl (Ep. Jak. v 1. kanonice v 1. kaj).) ... A proto^ Pythagoras 
svym u6edlnikuom byl ten zdkon ulo2il, aby mKeli za p6t let a jeho 
uCenf poslauchali, a tak nautili se mluviti u2iteCn^." i67**). Pfir 
rovndni, na pf. : „ . . . tu byli pHvdl)eni (t. Zide) k Bohu milovdnfm, 
jako2to dft^ jablkem byv^ pfivAbeno k milovdnf otce sv6ho. Byli jsau 
tak6 mali bdzni, neb jedno (asn6 p.e pomsty bojfce |>lnili jsau Bo2i 
pfikazdni, jako^to dit6 boje so matky u(inf, co2 mu stargf kd2f," (12*)- 
„Vlddte obecnS, ie, kdy4 d6ti do kter^ho sadu nebo do zahrady vejdau 



42 

chtic ovotcc, jablka a neb hruSky, cesati, a zastfhnau-li je tain, svlekau 
jim 6aty, v nichi ( hodf : tak Adam, otec \vA&, jest svIeCen z raucha 
nevinnosti, Myi jest okusil ovotce zapov6d6n^ho . . ." (21^). „Zvl^t6 
na du§i na§I jest obraz Svat^ Trojice, neb jakoi v duSi, jeni jest jedind, 
prostd, duchovnf podstata a tH rozdiln^ moci, kter62to sau byt jeden, 
tdz V Svat^ Trojici jest jedna prostd podstata a tfi osoby. A jako^ 

V slunci jest sv6tlost, od nf2to pochdzi paprslek a od obau horkost, 
t^2 od Otce pochAzf Syn veCnym rozenfm a Duch S. od obau vf cnym 
dychdnlm ..." (53*»). Jako2to olien rez spaluje, zlato pro5iSfuje, 
tenmost osv^cuje, student^ zhfiv^, m^kk^ tvrdl a tvTd6 obmSkcuje, 
tH Duch svaty, kolioi^ navgtfvi, rez hffgnau odejme, ottuSi sv^doml, 
oCistf chlipnost hf fSnau rozkoSf tSlestnych, rozum osvlti, vuoli v Idsce 
zap<lll, im\\6 a bldzniv^ utvrdl v dobr^m a zatvrzenA srdce v zlosti 
obm^kCl." (88*). VSe, co pusobf oheft, pfirovn^no k pftsobeul Ducha sv. 
a doloi^eno z pfsma. (88*— 89^). „My pohffchu slySfce bias jeho (Kristftv) 

V Pfsm6 skrze kazatele, skrze vnitfnf napomenutl Cinfme, jako^to had; 
kdyi^ ho zaklinaji, jedno ucho pfitiskue k zeini a druh^ zacpd ocasem, 
aby neslysel zaklin^nf. T&a my uSi sv6 duchovnS zacpAme peclivostf 
zemsk^ch vScech a rozkoSmi t^lestn^mi, a tak neslySime hlasu na- 
seho povoldni . . ." (169*^). „Ti opilf jsau podobni k jedn6 mofsk^ ryb6, 
jeSto slove Orex neb Orix, jenz jest tak velikd a t^2ka, ie ledvd deset 
konf mohau ji vl6ci. A protoi^ kdy2 ji ryb^fi lapf, dadi ji vlna piti 
mnoho, neb vfno r^da pi A kdyz se opije, tehdy tak znamenite zlehcf, 
2e ji snadnS mohau vyvI6ci. THt jest o 6lov6ku : dokudi jest stHzlivy, 
nesn:idn6 mu^ byti ta2en pokuSenfm d^belskym k liffchu. Ale jaki 
se opi, tehdy velmi snadn6 byvS veden v hffch . . ." (157*) atd. 
PHslovi^ ra pf. : „Sv. Pavel (I. Kor. v 1). kap.): Tak bojuji ne jako 
vltr tepa . . . A tak6 jest pHslovf, 2e kdo^ zle ziv jest, ten jako 
vltr tepe" (24*). „Jest pHslovf mezi latiniky: kdy2 se srdce 
neraodll, nadarmo jazyk pracuje". (116**). 

Vyklady Jakoubkovy jsou t^2 dolo^cny detnymi citaty 
Cerpanymi z pf«ma sv., ze sv. Jana Zlatoiist^ho (133» a j.), Jlehofe 
(U^\ 22»> a j.), Augustina (15% 22^ 45% 45^ 201% 203% 203*» atd.), 
Ambroze (203^ a j.), Bernarda (22^ 02% 68»> atd.), Hugona („Knihy 
duSi" 119»»), Touidge Aq. (134^), Boetia (lOS 176»), Innocencia 
(z knih „o hubenstvi zalo2eni 61ov6clho" 156») atd., t64 ze starych 
filosofu, nejcast^ji z Aristotela, na pf. „di Aristoteles: Ctnost 

V stffdmosti zdle2i ..." (9*»); „jako2 dl Aristoteles v 5 knihdch o DuSi: 
Vuole a rozum jsau vozatajov6 duse" (10*»), jinde na pf. : 45% 55% 
63^ 113^ 130», 130»> („v 1. knihdch o sprdv6 mMsk6«), 153% 153^ 



43 

atd. ; ze Seneky, na pf.: „di Seneca: sndze jest vlast pfemoci, neili 
jednoho mu2e prav^ho pfemuo^. A tyi^ df : NajuSlechtilejSi pldm6 svi- 
tezeni jest trpelivost" (19»); t6i 55» (,v 45. EpiStole k Lucillovi"), 
130^ 176* („v jedn6 opiStole k Lucillovi"), atd. Na jednom mfstS 
Jakoabek cituje t6i Mistra Pafi^sk^ho, t. Mat6je z Janova; 
mluvi utrhdnl, kter6 pry se d^je trojfm obyCejem, jakoi dl Mistr 
Pafi^sky V kniWch o hffSlch a ctnostech: ... (61*»). 

Postilla Jakoubkova jest obrazein theologick ych 
ndzorA mistrovych: Zdkladem prav6ho kfesCansk6ho iivota jest 
pisnio sv.\ V n6m jest nauCenI, kterak 6lov6k mftze dojfti spasenl (i>). 

V pismS sv. jest ut^cha v protivenstvfch (6*»); „skrze cMnl a pfe- 
mySlovani plsma sv. fclov^k v6rny poznd vuoli boi^i ..." (15^). Jest 
tfeba v2dy hled6ti k „duchoviiimu smyslu" pfsma sv., 
nikoli k „smyslu hmotn^mu, hrub^mu", jak to cini „lidd hovadni, 

V plsmS sv. vSemu rozuinSjfce podl6 smysla hmotn^ho a hrub^ho" (15*). 

V pismS sv. jestpravda, kterd se inusi srdcem v^Hti a kterd se 
musf listy stAle vyzndvati (100^). V6rny kfesfan v6fi v§emu, co 
jest V plsmS sv., nehloubd v tajemnych otdzkdch, jako 
to tiui lid6 vSetecni, JeSto vsech skutkuov Boi^fch cht( v6d6ti 
pflCiny, pro6 se d6jl; chti zv6d6ti, co jest Buoh a kterak jest troj 
a jeden, pro6 jest stvofil anjely i lidi a v6da, ie maj( zhfeSit; chti 
tak6 v6d6ti, kterak Kristovo jest tSlo v nial6in chleb6 aneb krev pod 
malou spuosobou vlna; a proc nad lotrem na kfiii se smiloval a nad 
Kainem se nesniiloval. A tak o mnohych jinych vtipn^ch, ale neuzite6- 
nych otdzkdch. A proti t6m jest pismo na mnohych nifstech . . .* (i)4*). 
Bflh chce, aby 61ov6k byl 2iv die zdkona jeho, neiddii vsak aske- 
tismu: „N6kteff, jeStoC pfflisn^mi posty a nespanlnii chti se Bohu 
slibiti a tady mozk vysuSujl a blazni byvajf, — nenlf to obSt Bohu 
libd, ne^ hrfchuov ostati a jich ieleti, a cto^ skutky ploditi, tot jest 
obet jeho libd, rozumnd, vzdctnd". (14*»). 

vftli bo21 maji kneii poufcovati lid. Tito bo2I „slu2ebnfci, kteH 
dr2f misto apodtoluov a uCedlnfkuv Eristovych, majf dobrovolnau 
chudobu trpSti a zbo^i svetskych nera^ti". (?*».) Majl byti ti§I, 
pokomf a milosrdnl (7^), jejich 2ivot md byti pffkladem 
vsemu lidu (51*). Kn62i jsou dlu2ni z lifadu sv^ho lidu kd- 
zati pravdu bo2i darmo, bez penez (76*); to, co mluvl, maji 
i skutky dokazovati (24*); „ni2ddny nem61 by kdzati, lefiby horal 
a pldpolal V Idsce Boii a svycli bliznich" (88*). „Ka2d^ kn6z a kazatel 
md tyto tfi vlastnosti miti do sebe: Najprv6, aby spravedliv6 
kdzal . . . Druhd vlastnost^ aby darmo kdzal, ne pro po2itek ktery 

Jubilejnich spisu c. XII. 4 



44 

t^lestny, ani pro pHzeft lidskau, ani pro chvAlu svStskau ani pro 
ktorau zlan pficinu . . . Tfotf, kdoi^. ka2e slovo bo2f, mi svuoj zivot 
srovnati s svyin kdzanlm . . ." (142^—143*). V6rny kn6z a ka- 
zatcl md t^i v6d6ti, „najprv(5, . . . komu kaie . . . , drulicS . . . , kde 
m^ kdzati, neb na niist6 zjevn^m a pocestn6m . . . , tfetf . . . , kdy 
mjl kdzati, le v Cas liodny . . . , ctvrt^ . . . , kter^ feci mA kdzati, 2e 
uiiteCn^, prave i spasitedln6 . . . , p*it(3 . . . , kterak mi kdzati, neb 
mi kdzati horlive . . . , §est(5 . . . , pro6 mi kdzati, t. ku prosp^chu 
sob6 i jinym . . . , sedni6, trestati ka2d6ho a toho neopauSt^ti ani pro 
strach ani pro prfzen, ani pro ktery vzatek . . ." (14.^^). Kne2f majf 
se „modliti za cfrkev kfesfanskau", udfleti „darmo svAtosti kostelnl", 
majf lid „ve svat^ch pisnlch uCiti" a „pi1klady dokonalosti jim (lidem) 
ddvati". (76*.) Co se pisnf tyCe, zvU§t6 duchovnlch, soudf 
Jakoubok takto : „ . . . sv^tskyrai plsnemi nebyvdf chvdlen BQh, ale 
(Idbel, i tak^ duchovnfrai pfsnenii Btth chvdlen vzdcnc nebyva, lee 
pochdzeji z dobr^ho svSdomf . . . ." (186*). 

Tcrtu Jakoubek soudf takto: „r)dbel i se vSemi hffchy byvil 
skrze kfest potopen, 4e tfni Clov^kem nevlddne, le6 se on sdra v jeho 
moc Ai skrz pfivolenl ke zl6mu. A z toho mdme, 2e l^pe jest AM 
celym t^lem pohHziti na kftu nezli slfti toliko, leCby upln6 oblil, 
neb to cel^ho t61a pohffzenf znamend vSech hHchuov zbavenl a vSech 
umrtvenf." (122»>.) 

lIHchy m4^e odpoi^teti toliko Bfih, nikoli papei: 
„ . . . majKC se neboMtka, jeStof vSfl bulldm pape2skym, 
V nichzto ddvji (pape2) odpuSt^ni hrfchuv i muk zba- 
venf, kdoz koho zabi, a neb oblaupf, neb to ddvd, co2 sdni nemd, 
neb ani^ sdm se mflX hflchuv zbaviti ani muk pekeln;^ch, a pak to 
jinym ddvd za smrtedln^ hffchy, t. za nendvist sveho blii^^niho, za 
linev k sv^m bliinfni a za mord a laiipe2 svych bli2nlch. A tak dice, 
aby skrze smrtedlnych hHchuov cinSnl byli hflchuov prdzdni a skrze 
muky Casn^, kterdito cinf svym bliznfni, pro zachovdnf zdkona Boiiho, 
aby byli muk v{^cnych prazdni. A to netoliko jest proti pfsrau 
Star^ho Zdkona i take Nov^ho, ale i proti rozumu, aby t. htlcbov^ 
smrtedlnf hflcliy snimali a muky muk zbavovaly. Neb jakoz df Aristo 
teles: Takov6 k takovemu pfiddno 6ini je vfce takov6, neb hork6 
k hofk^mu pficinen(5 Cinft je vfce hof*k^. A proto2 jest velika a ne- 
slychana slepota i na t^ch, jeSto ty bully vydiivajl, i na t^cb, jesto 
jim veil, neb obojl puojdau na vecne zatraceni, podl6 toho, jako di 
Pdn Kristus: Kdyi^ slepy slepemu pruovod ddva, oba v duel upadnau". 
(1 13^.) „ . . . mnozi mnejl, kdy^by do Rima a neb k Boifmu Hrobu 



45 

doSli a tam se zpovldali, by ji2 vSech hrf(!hfiv zbaveni byli, a iiebo 
jsauce bullanii papeiovymi Izivyrai oni62d6ni ninf, kdy2 kterdho v^rn^ho 
kfesfana zamorduji, jesto kalich Krist&v pije, by muk i bHchuv byli 
prdzdni, a neb bndau-Ii sami zbiti, ie jsaii muk i hffchuv zbaveui. 
A tak neboi^tka jdau na sinrt jako telata a nemohaiic tuniu lehce 
rozumSti, 2e, poii^vadi ten papez nenuioz sebe a neb jin^ch blecli 
a much zbaviti, ovsemt nemfiz hflchuv a muk pekeluych sprostiti ..." 
(124»>). 

svdtosti oltdfni uCil Jakoubek, Iq jest tfeba prost6 
v6fiti, bez hloub^nf, 4e v chleb6 posviitn^m, ktery vSak 
chlebem zfistdvd, duchovn6 pfijlnidime Krista, — v jiidre 
stanovisko Wiclifovo, v Cechdch telidy obecnS sympatick(5. 
(VlCek I. 129). Jakoubek uifvd v postille o td v6ci tohoto 
pfiro vnAnI: „Jako2to paprslek slunecny vodu pfijme, avSak ji v svau 
podstatu neobrdtf, neb, ac horky kdmen trochu vody na se vzlit6 
zstrAvi, ale vSak v svau t^lestnost jl neprom6nf: t^2 toto jldlo 
a piti, kterei cinil Pdn Kristus po sv^m vzkfi'Senf, nepromenilo 
se V jeho t61o, jako^ se v naSem t61o d6je, ale mod Bozskau 
zmizalo." (78*). 

Pravili jsme ji2, 2e prijimdni pod oboji sp&sobou, je^ Hns 
jli byl schvaloval, jest Jakoubkovym dilem. Na rftznycli mfstech postilly 
Jakoubek zminuje se o pMjimdnl pod obojf; poukazuje vyslovnft 
k tomu, 2e o poslednf vecefi dal Kristus „t61o a krev svau ucedl- 
nfkuom svym pod dvojl spuosobau" (12^), a tvrdf, ie „pod spflsobau 
chleba a vIna jest tfi a jeden Pdn Kristus, jen2 nds krm( svym 
t61em a napAjl svau drahau krvf". (199*»). Mluvi proti nehodn^mu 
prijimdni t61a a krve Pdn6, kter<$ jest hlavnl pricinou „nyn6j§fch 
fcasiS", pfiCinou v§ech bludflv, ktere „vznikly a bojuji 
V kfesfanstvi a zvldStg pohHchu v Cechdch". (183''). 

Husovy stesky na tipadek kresfanskeho iivota opakujf se u Ja- 
koubka. IJpadek ten zavinil Spatny pffklad tehdejSiho 
duchovenstva; Jakoubek si stS^uje, ze mnozf kn6zl 
„o spaseni lidu sob6 poruCendho nedbaji" (GO), Jsau nasledovnici 
Jiddsovi a Antikiistovi" (150''), „kfivi ndmSstci" svatych apostolflv 
(1 ?()•), ktefi „mec duchovni (t. slovo bozi) jsau zavrhli a t^Iestaym 
v6rn6 hubi" (191*), z nichi^ „mnozi vice pccujl o zbozf ne2 o duSe 
anebo o lidsk6 spaseni" (lt>2^), atd. „Nyni je biskupuv mnoho 
v cirkvi 8vat6, jeSto jsau v nyn^jslch dobrych v^cecli, t. casnych 
a t61e8tn;^ch . . . Aby tSch Casnych, dobrych veci nemSla biskupstvi, 

4* 



46 

mdlo by bylo biskupuov pro budaucl dobr6 v6ci. Neb pohHchu tak 
jsau poruSeni, ze nechtl pracovati pro budauci odplatu, kdy2 pfltomne 
a casnd nemajf.** (39^). Proti pffliSn6 (ict6 k pape^i: ^Ocoje 
tSch modlosluh nynf, je§to sn62n6ji raodlf se i klekajl pfed papezem 
nez pred samym P^oein Boheui I A tu modlu u^inilit jsau clsaH 
z svycb skutkuov, zbo2i i klenotuov, a ji2 se mu klan^jf jako Bohu . . ." 
(13i>). Kn64I vedou lid k pfflisnd lictS k papezi, vybfzejlce kfestany, 
„aby se papeii klaneli, noby jebo Ifbali a v§ecka jeho pKkizanI bez 
pocbyby plnili . . ." (139»). ;,Pape2 nenf n^mfstek jeho (Krista), ale 
zfejmej tupitel zdkona jeho a protivnfk pravdy jeho. A nenfC pasty? 
ovd Kristovych, alemord^f, neb veHje mordovati a za to mord^foni 
hrlchiiov a muk ddvd odpuSt6nf. A tenf i s svau rotau zlofecl Je215ovi. 
Neb ty vSecky klne, jeSto Pdn6 Je2l6uov zAkon dr2f. A tak ziidmo jest, 
ze nemluvi V Duchu Svat^m, ale v duchu (I6belsk6in". (139»). Proti 
nospravedlivym kletbdra abiskupu, papeiii a preldtu* .bojujl 
nynf vtoii kfesfan6, nechtic jich kletbami . . . byti odtiSteni od zdkona 
sv^ho Pdna Jezu Krista". (188»). (0 kletbdch v. te2 14*, 170»). 

I jin6 stesky Jakoubkovy svedci o tehdejSlm lipadku 
kfesfansk^ho 2ivota v Cech^ch. Mnozi zH lid^ Jsau kfesfan^ 
jedno jmdnem a re51, ale Antikristov^ sv^nii hflSnymi 
ciny". (144**). Nenlkfesfansk^ lasky k bliinfrau, „nebot uaj- 
nienfiiho slova protivneho nestrplme" (41**), „neb nynf je hanenf, 
laupez, bitf, jfmdnf, etc." (171**). „0 co jest tech Ihafflv nyni, ktefizto 
Boha Otcera naz^vajf a pravl, 2e ho milujf, a svych bliinlch nenjlvidf, 
nybri jo zrazujf a laupl, pjilf, morduji!" (13»). „Sv. Pavel nazyva 
8v6 uCedlnfky bratry, ne slauhami, ani chlapy, ani robot^zi, ani 
sodldky, jakoito ninozi cinl". (14*). Lest vlddne ve sv6t6, zvlaSt6 
„mezi kupci, kramdfi, i vselijakymi tS^afi, ktefizto um^jf Istf zboif 
dobyvati a je mnoziti a zachovati". (17**). Obchodfl vfibec clov6k 
nemflie v(^sti bez hffchu (138»). Pycha, rozkoSnictvf a ne- 
uiravnost vzrustd. „Py8nf a bohatf... nic nechtf trpfeti ani 
pro hffchy, nei vzdy v rozkosech tohoto svrta pasauc se milujf se." 
(34**). Mnozi „sv6 t^lo okraSlujl, v raucha slu§n6 pfipravujf, m^kce 
a Cistfe jemu usthlvajl, rozkoSn^ krm6 pripravujf a rozlicn6 jemu 
hov6jf." (17**). PySni bohdCi pohrdaj 1 chudinou. (181*»). Vrch- 
nost utiskuje pod dan 6. „Nenf ustaven krdl, aby lidi utiskoval 
a yA6 zveleboval, alo aby dobrd ctil. svobodn6 ucinil a jim jich dobroty 
spomdhal a nedal jich zlyin utiskati ani jim piekdieti . . . Ktery2 kral, 
knf^e, pan, viadaf, duchovnl neb sv6tsky, lidi spravedliv6 utiskuje 
a zlo s nimi naklddd, ji2t zle pozfva sv6ho krdlovstvf aneb duo- 



47 

stojenstvi, a neni aufedlnfk bo2f, ale (Wblflv, neb vuoH dablovu v torn 
cinf . . ." (63*). 

Nemravnost mezi lidem jest tak velikd, ie, kdyby „uyni 
v§ichui smilnfci a smilnice m61i zbiti byti, iidky by dfim byl boz 
zabitce". (135^). 

Jakoubkova postUla svMci o dobrem hazateli. Neiif vSak tak za- 
jlmavd a tak znaiiienitd jako postilla Husova, nebot se ji nedo- 
stdvd tak logick^lio uspofdddni Idtky a noul psdna tak 
pSknym, v pravdS feCnick^m sloheni, jako jsme shledali 
u Husa. Vykladyjsou celkem dosti suchd, na mnozeneza- 
j I m a V d, a nejsou tak srdecn^ jako Husovy, n e j s o u p o p u 1 a r ii f. Hus 
pusobil na srdce, Jakoubek vice na rozum. Vyklady Jakoubkovy jsou 
6asto pflli§ strucnd, jsouce spf§e zakladem, vodftkein jin^mu kazateli, 
ktery by je dovedl prizpftsobiti pomferftm 8v6 doby. Souftasnd doba 
nezrcadll se v uich takjasn? jako vjinych postilliich 
doby hu8itsk6. Jakoubek jakoby se bdl ostfejsfho tonu. Byl sice 
liorlivy kaliSnlk, ale nemiloval sporflv, byl clov6k velice ra 1 ru- 
in ilovny. Hlavnlm znakem jeho charakteru byla opatrnost, s nil 
prostfedkoval mezi stranami husitskymi. Jeho suahou bylo, aby v Cesk^ 
ieformovan6 cfrkvi nastala jednota, vziljemn^ pftsobeni vSech 
na zdklade prave ki-esfansk^ Idsky. A opatrnost ta jevi 
se t^2 V jeho postille, kterd co do nardiek na souCasn^ pomery 
md rdz mfrn^, kon)proniissni. Jakoubek kdrd v nf sice i^l 
zkdzu mravfi, ale cinf to zpfisobem klidn^m. 

Uhrnem: Postilla Jakoubkova obsahuje strucn^ vyklady, 
dolo^en^ hojnymi citaty z plsma sv., z cfrkevnlch otcu a ze 
star^ch filosoffl, jsouc rdzu vfce uCen6ho nei lidov^ho. Con a jeji 
spofclvd hlavn^ v i6 v6ci, ie pozndvdme z ni Jakoubkovy 
ndzory theologick^, kter6 po snirti Husovfe zpftsobily 
pokrok ve vyvoji husitismu. — 

Z nejhorliv^jslch posluchacii Jakoubkovych byl 
kn^z podobojl Martin Lupdd, Latinskd. kdzdnl jeho jsou 
obsa^ena v rukopise univ. III. D. 3, pap., fol., (349 listfl): 
„Serinone8 de tempore et de Sanctis." Zprdvu o nich poddvd 
J. Truhldf ve V6stmku ces. Ak. 1898 str. 409—410, z ni2 se do- 
vidame toto: Jest to veliky homileticky material s rejstrikem a listem 
Martina Lupdce, jenz radf v n6m n6komu asi z tvofici se tenkriite 
Jeduoty Brat, (die Golla), aby vystrihal se zbytecn^ho hloubdni o trans- 
substanciaci, nybri^ prost6 \6H\ slovum Kristovym. Nejstarsl tdst 



nikopisu pochdzi z r. 1429, jin^ Cdsti z r. 1432. Kdzdnl ta jsou 
neobycejn^ iiifrntl, z doby, kdy Liipdc dosyta zakusil lirflz vAlek 
nabozeiiskych a poznal marnost hadek vfirouCnych. Hled6 k niravnf 
stn^nce kfesCanstvl, jost oclioten k snilru coskych stran, 
jolioi se pfi lisilovn^m jedndnl o konipaktata skute5n6 domdhal. 
Trpk6ho iitocenf proti llimu tu neni, v pfi6in6 dogina- 
tiky jest liberalnf, ale V mravnim ohledu pfehorlivy, 
a zvlji§t6 k ubolie cbudinS laskavy a soucitny. 

Jind latinskjl kdzdnf z 15. stol. pocbttzejf od M. Jana z Pribrame. 
Jsou to kazdni sviltecni, ,^Sermones de Sanctis^ v rkp. kodexu univ. 
knihovny III. 11. 1. M. Jan z PHbraraS byl pflvodn^ horlivy stoupeuec 
Husuv a i»rfvr2eiiec nov^ho bnuti ndbo?.ensk6ho, ale sttil se z u^ho 
nejmfrn^jSl kaliSnfk. Sl)frka kdzdnf jebo bldsl se asi v dobu pfechodu 
jebo od reforinacnf borlivosli k pozd6j§l mfrnosti k Rimu, jinak od 
infrno.'ti kiizatelski^^ho kdraiif k jizlivc^mu litocenl proti sektdfstvf 
doiiidciimi. Za iiejvetSi zlo v Cecbdch poklddd nesvornost v pff5in^ 
v^rouky a niseuf jediioty skrze vytr2n6 kazatele (105^), a borii pro 
spojeiif 8 cfikvi fimskou. Attribut hficbu ,,bestiali»'* a „bestialit.as" 
sv6dc( autoru M. z Pffbrani6, iK^bot v „Knfikdch o zarmoucenich" 
uiiva s oblibou slova „bovadny", uiluv6 o hffSfch. Cesk6 interpohice 
a uprava stilisticky velmi nedokonala (jsouf mnobd kdzdnf poub6 nd- 
(•rtky a vypisky z otcu cfrkevnicb) zfejm^ poukazuji ku kazateluin, 
kteH sice jeSti^ po staic^m zvyku boniiletickou Idtku nacrtavali si 
latinsky, avSak podlo tecbto iidcrtku ji2 vetSfrn dflem kdzdvali po 
tesku. (Vytah z referatu J. Trubhtfe ve V6stniku ces. ak. 1898 
str. 522— r)24). 

Husitstvl nedosdlilo, co se ndbo^enskych oprav 
tyce, cfle, ktery si vytklo: iieobrodilo cirkve v duchu 
ryze kfesfansk(^m, ua zdklad6 evangelia. Ruznost sray- 
§ 1 e u i z p u s b i 1 a u p I n y z m a t e k, jonX skoncil se bratrovrazednym 
bojein lipMiiskym. A toto nospln^nf idealu ndbo2enskych 
a s])()le(:ensky cb, jo^ si bylo vytklo biisitstvf, i»dl( do bloubi 
duse Petra Chelcickelio^ jenz s odbodlanostl cbce postaviti op^t 
zivot kiesfansky na zaklad evangelia, jenz kaze inlr a Idsku, a za- 
vrbnje nasi If. „U uelio v§e niluvf k srdci, protoi^e v§e plyne ze 
srdce, ucen( i vymluvnost. Prosty d(5dinuik, bez ndrokft vedeckych, 
bez licbycb slov vzd^Idvd cfrkev, je2 zdd se na cbvfli, 2e podmani 
colou zeuii ceskou, i pfetrvd staletf pronasledovani a nezabyne v n^in. 
A jakou to silou tajcninou? Siloii cist^ dii§(\ Nejvice povznd§i 



49 

jej jeho uplnA sprostnost, zapomenuti vSelikych ohlediJ zeviiSjSich, 
iiedostatek rozvaby a sebeldsky. U nikoho nen^vist sv6ta neiil 
iipln6j§l a upflmn^jSf . . ; vSecko pflvodu lidskdho, hldy poli- 
ticke i cirkevnf, stalet(§ tradice, nauky mudrck6 zavrhuje bez litosti; 
jen jediny luA cil: naplniti zdkoa Kristflv". (Denis, Kouec 
sam. ces. 'J22— 223.) 

ChelCick^ bystfe pozoruje lidsk]^ i^ivot, vidi jebo 
svfetl^ i stinn^ strdnky. Kristus ukazuje cestu k sv6tlu, jen 
Kristus, nikdo jiny, proto jen Krista md ktestan po cest6 
sv6tla nisledovati, Krista a jeho evangelick6ho ucenl; pravy 
kfesfan md byti pokorny, trp61ivy, laskavy i k nepfatelftm, m& pro 
Krista sndSeti vSecko zl^ bez reptdni. Od idealu cfrkve Kristov y 
cfrkev se odchylila. Cechove cht61i jej obnoviti, ale 
nikoliv Idskou, nybrz bojem, ndsilliu, tedy cestou ne- 
pravou, pficlcf se idealu Syua Clov^ka. Obrozenf raiHe nastati 
jedin6 v duchu Kristove, na zdklad6 evangelia. A na 
tomto zdklad6 zbudovai CheUicky svou vclkolepou 
nauku ndbo^enskou, kterd v hlavnlcli rysech jest ob- 
saieua v jeho imstille. Ve vyklad6 evangelii CheUicky 
vid6l nejvhodn6j81 formu „k naznaceui atanoviska, s kterdlio 
na vSecky zjevy poruSenosti v iivot6 jednotlivcu i cel(5 tchdejsl spo- 
lecnosti pohlf^el. Pffklad, dan]^ Stftnym, Milicem, Husem, tak6 ua- 
svMioval, 2e postilla jest nejobj emufijSf slohovd forma, 
ve kter6 vSecky reformaiini mySlenky nachdzeji voln6 
aprostrann^ misto, aze podklad evangelii zdroveft rucf, aby 
nepominulo se niteho, cokoliv do soustavy 2ivota kfesfanskeho die 
tehdejsfho lulnSnl ndle4elo". (Ferd. Schulz, Petr Chel6icky, Osv6ta 
1875, roc. V. dll 1. str. 147—148.) 

Postillu svou CheUicky napsal mezi r, 14S4—14S6, Napsal ji 
po ne§fastn6ni roce bitvy u Lipan, nebof zaraftd v nf valku 
husitskou, kterd trvala 15 let, a v dob6 jedndni sboru basilej- 
sk6ho kompaktdta, pfed r. 1^36, t. j. pfed ohldsenfm prvnich 
kompaktdt v JihlavS, toti2 pfed dopuSt^nfni kalicha Cechiim a Mora- 
vanum, co2 vysvltd z techto slov postilly: „Co kardinaluov, co bi- 
skupuov, CO opatuov, fardfuov, innichuo rozlicnych, co luistruov 
a doktoruo v lifadech davno le^i v Konstanci, v Bazilf, u far i jinde 
v Cechdch, v Rakiisich, v PoI§t6, vsudy se radiece o to, aby JeziSe 
s jeho apo§toly v feci popadli! . . . Na to se radi mnoho let, v§elik6 
smysly, zdkony, dekretaly, prdva, doktory, pisina i v§olik6 vtipy 
snaSejf, aby bldznivu fee jeho (Kristovu) i apoStoluo ucinili a netoliko 



50 

bldzuivu, ale i kaciefsku . . . A co sii v tech raddch Istivj^ch vtipuov 
nasliromjl2dili proti kalichu bo2ieinu . . . !" (Post. 264'*, z r. 1522, 
iiius. 25C5.) (Srovn. Osv6ta 1875, I. 150, Jir. I. 287.) 

Postilla Chelcick^ho vysla tiskem v Praze r. 1522, 
fol., s nazvem: „Kniha vykladuov spasitedliiych na ctenf 
nod^lnl cel6ho roku", potoin podruh^ t6z v Praze r. 1532, 
fol. (1522: univ. 54AG6, mus. 25C5, 1532: un. 54B37, inus. 35 
Bll.) (Dobrovsky, Gesch. d. bohm. Spr. str. 229, Jg. 108, Vybor II. 
822, Jir. I. 291.) Ve Vyboru II. (1868) otiSWna jest pfedmlnva 
(str. 621.) a kilzdnl na 1. ued61i po sv. Trojici (— 625.). Ve Spies- 
80v6 Vyboru na str. 7. — 11. otistSna pfedmluva a ukdzka z vykladu 
na ctenf sv. Luk. v kap. 16. o Lazaru a bohatci. Novo6eskou traus- 
skripcf opatfil v Praze r. 1890 Benj. Ko§ut 8v6 Spatn^ vydanf prvrii 
Cdsti postilly Chelcick^ho. Nejnov6ji (1901) vy§el I. dil postilly ve 
vzornem kritlck^ni vyddnl Emila Smetanky. 

Kozdeleyii postilly die vyddnl z r. 1522: Titulnf list (1), 
pfedmluva (2-' ^), vyklady (2^— 232*>), doslov (2S2»'). 

Doklady uvdd6ti buderae z tisku z r. 1522 (inus. 
25C5, fol.). 

Titxdni list ozdoben jest ornamenty, uprostfed nichi cteme ti tul : 
Knyha wykladuov Spafytedliiych na C^tenie Nedielny czeleho roku. 
Wierneho a dobreho Mu2e a Ci^echa Petra Chelfficzkeho: 
milownika horliweho prawdy pana Krysta: W kterychito Kniliach 
innoho potrzebnycli wyftrah a treftanye y viiteciSnych nauczenye 
vprzieuiie podle finyslu Zakona bo2ie° poloze*^ geft. 

Piedfitluva. „Tuto se po6fnaj( spasitedlni vykladovd na Ctenie 
Nedelnf ... A najprv pfedmluva jeho (ChelCick(^ho) takto." 

Obsah picdmluvy : Che Ricky prosi Krista o pomocpfi 
spisovdnl sv6ho dil a, aby prdce jeho byla prosp^Sna k chviUe 
\W/A, Pfiponiind pfikazdnf bo^f: „Pomni, abys den svd- 
tecnf svetil", a poddvd jeho vyklad. Protoie na kaidou 
ned^li piipadtiji zvldstnf ctenf, pokldda za uzitecni^ 
je vylo^iti („tak, jaki jd jini po jinych mistfich luohu ruzumSti"). 
Doty k a setehdejglhoduchovenstva; pravl, 2e „f ddy slavnymi 
V kostel^ch toliko zakryvajf svd seredstvie svych ohavnych 2ivotuov 
lakouiych, svatokupeckych, sniilnych a prdzdnych, v rozkoseeh vycho- 
vanych . . ." Kne^i jsou niu nepf dteld cteni bo2fho, odsuzujfce 
v6rii6 kazatele na smrt upalenfni a kacefujic(^ lidi spravedliv6. Lovf 
penfzo a jsou nephUel^ kflie Kristova. Jt^ich okdzal6 oslavovdnf 



51 

a povySovAnf sv. 6tenf jest jen pokryteck6 jedn^ni. Lzlalstljsou pry 
proniknuti kn62i i lid. PIsmo sv. jim neprospfvd, pro- 
spfvA vSak lidem vSrnyin, kteH se chtl pfsinein sv. Hditi, je 
6isti a n6in v den nedelnl rozjimati. S pomoci boil tedy 
ChelCicky chce „n6tco psdti o t6ch Ctenich k uiitku 
t6ch, kteff2 jsii poziiali a miluji pravdu". 

Prvni dil postilly obsahuje kdz^nl od 1. ned^le adventnf a^ do 6. 
ned^le po Velikonocich (2*» — 139**), dil druhy obsahuje kdzdnf, poCf- 
najicf se kdz^nfm na den sesldni Ducha sv. (141*) a kon6fd se k^- 
zduim na den posv^ceni chrdmu (282^). Na str. Ul"*: ;,Druhd 
strana V;^kladuov spasitedln^^ch na 6teni nedSlnf . . . A najprv 
na cteni, kter^i se citi na hod SesUnl Ducha svat^ho ..." 

Doslov: „Tuto se skondvaji fctenie nedSlnl sv^klady: 
a na to su psdna, aby tiem piln6jf nedSle kaidd sv6cena byla. Neb 
jest pdn biioh pfikdzal s pilnostf fka: Poinni, aby den sobotni sv6til. 
A my fiekdme nedSle proto, 4e nemdme d^lati niMdu^ch d61 
robotnych, to jest hfiechuov, jeSto v slu^bu d'ablu porobujf, ani tak6 
diela telesn^ho, kterdi^ v jin^ dni nmoz 5lov6k s u^.itkem i s odplatii 
d^Iati. Proto^ ku prav6mu svScenie ned^le a ku prav6mu upokojenie 
s bohem bude ctenie toto k tomu zvldstne pomocn^ a k napomenuti 
zvldStniech v6ci. A najviece proto, kdy2< se kdzanie nedostane od 
vfernych zprdvcuov listnieho." 

Na konci tisku z r. 1522 Cteme: „Vyti§t6ny jsii Kuihy 
tyto L6ta pdnfe Tislcieho Pfitist^ho Dvainezcftm6ho. Ten pdtek po 
boffin Vstiipenie. V slavn^m M6st6 Prazsk^m. Budi2 z toho pdn buoh 
pochvdleu a ra(^i2 ddti to k napraveuf naSomu a k dojitie od nMio 
zde niilosti a potom v6Cn6 radosti Amen. Pavel Severin." Tot62 
tteme i ve vyddni z r. 1532. To znaCl, ze tisk z r. 1532 jest 
v6rny otisk z vyddni z r. 1522. 

Jak ChelUcky vyklddd? (Srovn. Comenlum III. Pamdtky refor- 
ma«e Cesk^. I. Petr Ch. Upravil J. KarAsek Praha 1892. Na str. I. 
a2 XVI. pfedmluva Kardskova, v n\i £teme t^i o vykladacf methods 
Chelcick^ho.) • PflsluSnou perikopu analysuje Chelcicky 
zpClsobem dukladn^m. Napo^dtku vykladu 5asto poddvd 
strurn6 smysl cel^ perikopy, na pr. v kdzdnf na 4. ned61i 
adventnf (Ctenie sv. Jana v prvnie kap.) pravl: „Toto ctenie svat6 
ukazuje ndm veliku lest a neupfiemnost iidovsku", a vyklddd pffCiny 
toho. Pak cituje z perikopy v6tu za vetou a vyklddd, jak 
se nid rozum^ti jednotlivym vetdm. Vylo^iv v^tu, pf«»chdzf 
k vete udsledujicf, pfl Cem2 pfechod naznafiuje obycejne slovy: 



„Potoin (Idle die Ctenie . . .", nebo: „Pro6e2 znameniW die pfsrno sv/, 
nebo: aZnamenitu v^c pravi cteiiie*', atp. V jodnotlivych vy- 
kladech podavd obycejne pflvodnf smysl, smysl „zevnitfni\ 
dol()2eny pflklady „UMestnymi" nebo „vid()inynii", a teiito smysl pre- 
ndSf j)ak ve ^sinysl nebo rozuin duchovnf", Cili vykWdii pak 
ve sniyslu i)ienesen^m, „vnitfnfin". Na ph vyklddd o sku- 
tecne^m malomocenstvl a uvaiuje pak o malomocenstvf duchovnfm 
(42^ — U>); nebo niluvf o pastyHch betl^iiiskych, kteh' ostfihali stiid 
svych, a pfipojuje vyklad duchovuf: „Kazdy md stdda uesklidml. 
jeStof ma, co pdsti a nad U\\\ bdieti v l6to velike a temn^ noci sv^: 
1. srdce sve . . ., 2. smysly t61esn^, 3. obcovdnf, 4. dobr6 skutky ..." 
(23^). riavbu po mofi pHrovnava k 2ivotu na torato sv^t^, v nSini 
je potfebf : kolvy — nad^je, pldtua — bdzn6 bo2f, pf fvoznika 8 veslem — 
kneze se zakonem bozini (49^), atp. Podotykd casto, 4e prl- 
slu§nemu nifstu z pisma sv. jest tfeba rozuni6ti v «po- 
dobenstvi", na ph: „v§ecka fee t)hoto Ctenie svat^ho (Mat. 13.) 
mluvf se skrze podobenstvie . . ." (5()^.) Mnoh^ vyklady appli- 
knje na zivot lid sky, na pr. vlastnosti tftioy v6trem se khiticf 
applikujo na vlastnosti lidske povahy (13*» -H**); applikace na 
iivot tehdejsi, na tehdejSi p ornery ve sv6t6 viibec 
a V z e m i c e s k e z v 1 a s 1 6, n a r a z k y k u 1 1 u r n 6 h i s t o r i c k e, 
nal^zdme v Postille Clielcick(5lio tinier na kazd6 strdnce. 

C h e 1 c i c k y snail s e v y k 1 d d a ti c o n e j s r o z u m i t e 1 n e j i. 
Slovalidu nesrozumitelnavyklddd, na pf., 2e centurio neb 

V 

setnik mel „sto rytiefov pod sebu" a 2e byl nstanoven „od Rfmanuov vla- 
dafem nad timmesteni (t. Kafarnaum)" (45*), nebo 2e „racha" jest slovo 
Jidovsk^, J*^ko bychom my z hn^vu fokli bezmozky nebo s hlavii zvr- 
tanii". (195*). Nekdy klade otdzky (jako Hus) a sdni na n6 od- 
povidd, na pf. : „Tu jest potfeba ndm znamenati slova toho clivd- 
leuie: Kto chvali?, ze syn boii vecny; koho chvdli?, ie otce, sv6ho 
boha, vecntMio pdna nebe i zeme; z ceho chvdli a dekuje jemu?, 
z toho, ze jest skryl svd veci prav6 a nejle|)§f ..." atd. (5l*~^). 

Co S(5 citato tyce, Chelcicky cituje nejradeji pis mo sv., jinym 
citatum se vyhybd. Kdezto IIus v postille „representuje se 
j a k c i r k e V n i u c e n e c, s e C 1 6 1 y v o t c. i c h a p f i s n 6 o d c h o- 
vany latinsk(5 vzdelanosti, jehoz vyklad oplyvd ucenymi citaty 
ze sv. Otcu, zvldSt^ z Augustina, Rehofe, Ambroze: ChelCicky 
jest obycejny muz z lidu se zdravym intellektem, brd- 
nici se vsemu formalismu, sice tiiz sectely, av§ak skoupy 
na priicz citatt\v'^, (Comenium 111., z Karaskovy pfedmluvy str. XI.) 



53 

ChelCick;^ cituje t^2mfsty otce clrkevni ajin^ spisovatele, ale 
neuddvd na mnoze ani jejicli jmen, nybr^^ pravi vzdy, 2e „mistf i", 
„(loktorov6, slfipov^ cierkve 8vat6", „u6onl" tak a tak vy- 
klildaji (na pf. 175% 184\ 215* atd.). Leckdy podavd proti mistrflin 
vyklad svflj, jen2 se mu zdd pHhodnejsl (na pf. G*). Z cfrkevnfch 
otcu md rdd zvldstS „velik6ho doktora svatdho feehofe" 
(201*). 

Sloh jeho zabihd misty do roz vldCnosti a do nepra- 
videlnych, dlouhych period; nezndka vsak povzndH se 
k opravdove krdse dokonaleho recnika. (A. N. Pypiu a V. D. Spa- 
soviC Hist. lit. slov., dil II. 1882, str. 345.) Ukdzka slohu reCnick^ho: 
„Posli, pane, angely sv6 s trubii, at shronuii^dl volen6 tv6 od ctyf 
v6truov nebesk^ch, at t6 chvalf jako sprviil Jiz si ddvno hov61 
a milostiv byl listom tSm, jeSto se tob^ posmfvajl a riihajf, a dobfe 
si 6inil tem, jeSto sii te na zemi povrhli, a 2ivot tvoj jako v bldtS 
potlaCili. NebucT d6le milostiv listom jejicli k ruhdnl otevfenyml 
Povstan, Pane, a rozprchniif se tvoji nepfftel6, zemdli jejicli sflu 
velikii, ufz pravi, 2e na v6ky stane nepohnuta, roztrhaj svazky 
jicli ^elezn^, v nicliz nad6ji majl! Nebot tob6, mily Pane, vSecky v6ci 
podobn^ sii; ty nio^es to mofe ukrutne spokojiti jako jednoho Cloveka: 
nynl, nebo kdyz se tobe llbiti bude. Jedind v tento cas zacliovaj lid 
svuoj prosty, kteryz milujeS, at by nezahynul v techto bufech, kter^i 
muo4es brzo ukrotiti, jestli tak lib^ a prav6 pted tebii!" (oO'*). 

K udinnosti slohove pfispivaji u ChelCick^ho 6astd pfirovndni, 
na ph: Jako tma nocnf nemuoz chvdliti svetla dennieho, proto 2e 
jest jemu odporna viec a od n6ho vzddlena: tak(^2 hrieSnfci v star^ni 
^ivote a poskvrn^n^m nemolnit slaviti narozenie Kristova ..." (lO**-**). 
„Jako oblak slunce, tak ta mylnost (kiie^f) 12mi skovana zastfrd 
pravdu Kristovu" (48''). „Jako2to v mofi ryba rybu hltd, tak Clov6k 
clovSka nasilfm liubie" (188^). Leckdy uziva pfirovudnf 
pfilis drastickych, na pf. : „Jako svine hla<lovitc'l b6hd podle 
douiuo lapajfci, kde se jl co nahodf na smetisti, bud* ohryzok, kost 
i lajno: taky2 jest tento lacny lid a opuSt^ny ode vSech daruov 
bo^fch . . ." (11 3^ pod. 26 IK) 

llrichy kdrd CheUicky tony ostrymi, uzivaje ironie i sarkasmu 
V hojm mUe. Vubec md postillajeho rdz sve doby. Co pravi Denis 
ospisech jeho vftbec, plati zvldSt^ opostille: „Jeho 
spisy zajist6 maji n6kdy rdz doby svd: skladatol rdd roz- 
uinuje prostfedkeai citatu, kupi rozthJovdnl a rozdelovdni, ale ndkaza 
byla toliko nepfimd a nedotkla se vnitfniho jadra: pravidia, jo2 si 



54 

sloiil; unavujf ho zdhy, podddydsesv6mu nadScnf, ru§i plan 
vytteny, iiefidl vice mySlenek svycli, nybri strieii jest 
jinii, ztrdceje so v odchylkdch, ale podporovtin svyui vznetem 
brzo prost3'm, brzo obraznym, lined drsnym, lined neznym, vidy vsak 
upNinnym a dojimavym. V^tSina theologu Ceskych, zvyklych niysliii 
po latinsku, nosnadno i)sali tesky, a jejicli sloh rozvldcny, pfepln^ny, 
tfe^.ky a temny pro 2ivly cizl prozrazoval nuceuost a ndsilf. fteC 
Chel6ick6ho jest prosta v§f pflsady; jest feC lidu, mezi 
nimi sUlle ^.il; n6kdy je pon6kud rozvldcnd, perioda zapl^ta 
86 a dlouii, spisovatel zdpasf s nAstrojem jest^ nedokonalyni, ale 
mySlenka vytryskuje pioudem, a dojem je tfm mocnejsf, 
51 ID nien6 byl pf edvfddn a oCekavdu". (Denis, Konec. sam. 
ces. 224.) 

fjV mnohych kusech ^Postilly^ Cheldicky pouze rozvddi ideje 
Wiclifovy; po t6 strduce v opravn^m hnutl Cesk^m je pffmym po- 
krafcovatelem Husovym; popularisuje nauky oxfordsk^ho mistra 
a applikuje je na souCasny stav vecl v CecMch tak, jak pfed 20 lety 
tinil kazatel betl^msky." Tak pravf VlCek, I. 171. 

Poddme toho dokUidy^ v6tSiuou na zilkladS rozdelenf Vlckova 
I. 171—174: 

, Wiclifovi, Ihtsovi i CheUickimu jest jedinym vzorem a zdkladem 
kresfanskcho hivota Kristm a pismo sv/ „Ktoi^ jelio (t. Krista) jinde 
liledil (t. ne2 prdv6 v n6m saui^ni), ten jeho nenalezne a panu Kristu 
kHvdu Cinl. Proton ani v papeii, ani v jeho moci, ani v jeho usta- 
venich, ani v biskupstvlch ani v jich konfch spasenie jest. Nebo fa- 
leSud jich moc; faleSnd jich ustaveni; fale§n<5 jich muoistvie koni 
k spasenl; falesn6 zdi vysok6 kosteluov a kldSteruov k spaseni; fa- 
leSnd vSech pokrytcov n^bo^enstvie k spaseni. Proto2 jediny Kri- 
stus jest pravda k spaseni vSem vSficlni v ngho". (oS*); 
pod. liil^, „V n^ni (v Kristu) bude jdni^ zdravi bez nemoci a vSecko 
Sfastne, niiI6, neteskliv^, niclra^ neporu§en6, neskonal6, \idy radosti 
pine." (lG8*j. Jen v plsni6 sv., v „ziikon6 boifin", jak je jii^ 
Wiclif nazyval, jest pravda nejvySSf, jen die „zdkona boifho" 
musi sekfesfansky^ivotffditi: „Ka2dy stav, obchod, fe- 
lueslo, Iliad, obytej, trh, musi pravdu zdkoua bo2fho zpraven byti." 
(48^). Die „zdkona boziho" byli zivi ])rvnf kf est an 6, ne- 
jsou vsakbohuiel tak i^ivi kiresfane nynejSi — vlivem po- 
kh'sle mravnosti duchovenstva. ^^ i y o t k n (^ z f n e ii i d li s t o j n y . Az 
kn^zi budoii vyddvati pocet ze svdho j(Mlnrini pfed Bohem, „t^< by 
sc V tu chvieli radejSe vid^li fiinskynii osly nez papeiti, biskupy 



55 

a fiii-dfi." (206*). Nenf u nich chudoby Kristovy, ale staraji 
se (Ivory, d^diiiy, platy, desiltky spfSe nei o spasenf lidf. Hlodi 
jen pen6iit6ho zisku. To 6ini pode jin^nem apo§tolsk(5 sluieb- 
nosti! Tftkovf nehodf se k poselstvf nebesk^niu, pfekdiejice duchu 
Kristovu V lidech. (3*). Zapletii so v zemsk6 zboil (12''), pochleben- 
stvini doSli lifadflv (14**); jsou to lid6 boliatf, .mu2i rumnf, roz- 
tylf, s velikymi bfichy: o stolu tucn6(?)^) v2dy p^ci a starost majfce 
v^tCI nei duSe lidsk^" (15*, pod. 177**); nemohou byti pravyini 
svMky Kristovymi: „Mohut oni toliko svSdciti o svych panstvich, 
kterak jsu velikd, i o zisku, kteryi maji pen62fce svdtosti, o dSdiniich 
a hospod^fstvie, o vinfch, koliko drajliftkuov jcho majf, a o hiistych 
pivfch starych a travenin^cli kurvy velik^, kterak by je v chriliiifch 
vylili V lid boha neznajfcf.** (15**.) „Skrze sluiebnost knc^stvf sv6ho 
hledajl mnoh^ y6ci zemsk^ zfskati ... a kostel sob6 /av(^siti jako 
vymeno u krdvy, aby skrze n6j a skrze svdtosti v2dy lid z jich stat- 
kuov dojili. Protoi vlnu stfihu a nd^ka dojf, sami se pasii a stildo jsii 
opustili a dali v rozchvdtilnf vselik^ zveH polnie." (193*). Vsecky 
obfady hledl zpenCziti; proddvajl mSe, „tfidceti jich za 
patnActe neb za dvadceti groSuov" (227**, pod. 86*); za penfze 
slibiijf odpust^nf hrfchflv, ustanovujfce „zpov6(I tHkrjlt do roka 
s pokdnfm peneiitym", nafizujice „of6ry, desdtky, kropenie" 
a mnoli^ jin^ fddy a prAva. (34**). Vsecka jejich sidva „snndf jich 
tobolku a lakomstvfm svatokupeckym** (203**). I pros! kazatel Krista, 
aby z chramu cfrkve sv6 vyhnal svatokupce, ktefi hledf svatosti, 
mSe, pohfby, kostely, „i prst okolo kostela zpen621ti." (21 1»). — 
Pape2 jest pry Antikrist, ndmSstek ddblftv na Hinsk^ stolici. (81*). 
Vzddvd se mu neprdvem ucta t^m^f boiskd. (81**); on sam nad samt^ho 
Boha se vyndsl. (18*.) „Zdkony sv6 odporn6 zdkonu Kristovu ustavuje 
a spasenie z moci sve stSdfe v§em na listech rozpisuje a rozsfhl 
milosti (V. t6i 145**) a odpustky ode vSech hf iechov i od muk. Protoi 
aby ten buoh tak mocn^ na inistS Certovy pychy sed6 i mohl f^ci 
kn^Mvii svemu svatokupeck6nm i k jin^mu lidu: ,A& padna, modliti 
so budeS mn6, a ddS opasek zlatych, budeS biskupeni, opatem, ka- 
novnikem, a tfebas lotrem i Ciein chceS . . .', rozddvd obroky, ufady, 
diiostojenstvie, sdm nic neinaje ani veda, kde jest, co2 ddvd; . . . darmo 
neddvd, ale zlato za to vezme, z cehoi jest ani kiipil, ani vydelal, 
ani vf, V kterii jest stranu sv6ta ten kostel, za n^jz penfze bdfe . ." 
(81**). „Pape2 md na ponioc vSecky kldSterske roty, vSecky koleje 



') Spf§e asi: i,o stoly tnCiie' 



56 

mistrskd s jich vtipy mnohymi: a ti jednfin duchem proti pravd6 
Kristov6 stojf, aby pod nimi jako mrtva leiela . . ." (107»). Jaky 
jest rozdll mezi Kristeiii, jeho chudobou a pokorou, 
a mezi velikou svetskou moci papezovou! CheUicky pravi 
podohne jako Ifus: *") „Pan Jeiis pokorii6 iia osliku jel. ale 
pape2 na velik^m bil^m hynStu v uzd^ zlatem okovan6 a drahym 
kameuini ozdoben^, prsosiny zlat6 velebnS k sv6tu pfipravea^, tfapce 
u koblukuov barevne s perlovymi knofliky, dek, ktery2 kuoil kryje, 
zlatem vyrazovan;^, a2 se koni do zem6 vlece, a 8 velikym zdstupem 
i7tffstva a panoSf, ani nad nfm nebesa nesu. A tak jede s veliku 
sldvii tohoto sveta a v radosti, ano se jemu volikA cest deje: aj, to( 
pravy Aiitikrist, jeSto se proti vf Kristu pychau! Ale n^§ 8 pa- 
site 1, Kristus, ua osliku s pi deem velikym jel jest..." 
(105'' — 106*). „Pdn Je^is t6zce nesl hHechy sv^ta s pWCem vise na 
kf fzi. Ale papei snadn6 opna rukavicky s perlami a s zlatymi prsteny, 
vstup6 na vysoku pavlac, po^ehnii velik^ho zastupu lidf a vSem 
hfiecby odpustf; neb tu moc ma jako buoh zemsk]^!" (178^). 

,Jako Wiklif a llus, tiz Chelcichj zavrhuje vnijsi obtadnictvV 
Broji proti chnlmovym f ecem lilucn^m aozdobnym, „proti 
fvanim dluhym a mnoliym rozlicnych pisni mnichovych" (142'), 
proti velebeni Bolia (pfi oslav6 uarozeni Kristova) „8krze pfSfaly 
varhanuov a skrze n^jak^ pfsu6 s Iflmanymi notami" (24'), 
proti „plsnfm sladkym a mnohym" (20*), proti „hlasuov vysokych Mmdnl 
a divn^mu notovdnf," proti zvonflm velikym, atd. (139*), proti 
odpustkum pape^sky m, p o u t e m, m i 1 o s t i v ^ m 1 6 1 u m, f d- 
dum kostelnim, kropd(ium, llbadlflm, atd. (174*). To v8e 
poutd jen smysly, neobrozujfc nitra. Lid6 chovajf „v domech sva- 
cenii vodu a kropf ji vSecky pokoje v^fiece, ze, kde2 ta svatd voda 
padne, tu ze dabel uesmf ostati." (228^). Jsou „rozliCnd posv6- 
covdnie" (271^), Jako vkropdci umyti hfichuov vSednfch a ddbla 
z doinu zahndnie, kolikrdt^ se koli kto a nebo domu pokropi. Od 
p 1 1 b e n i e 1 i b a (1 1 a Ctyrydceti dni odpustkuov. Co2 kostkdf a smilnfk 
za ctyfidceti dni hfiecliuov napdSe! Polfb6 dcku bude o{^ist6n ode 
vSeho. Kolikrdt pojmenuji JeiiSe a nebo Mariji, matku jeho, v2dy 
Ctyfidceti dni odpustkuov obdr^i. Kto2 klekna spfeje Zdrdva 
Maria, ktOi^ dostojf do pozehndnie u svat6 mse, ten md od nl od- 
pustkuov tak mnolio, jako prdSkuov v paprsku sluneCn^in atd." (272*). 
Pouti nazyvd Cholcicky touldnim po svStS, po zemfch 



10 



) srovD. u Husa na str. 30. tohoto spisu. 



57 

a krajindch, co2 se dejo „po(lle zjlmyslu svatokupcuov, jesto penfze 
t&li bohem i svatymi, ukUUlajfce milostivd Idta u luobuo svatych 
a V chrdmiech iiiatky bo2f a pravf tu lidii o velikych inilostech a od- 
puStftnio hfiechuov ..." (257^); (pod. 82^). Proti pout em do Rim a, 
do Cach a j. v. 154**, 257** a j. To v§e jest zbo^nost jen vnSjSf, 
ktord se jevi i6i posty. Kii62f a mistfi, potom knf2ata, pjtni a m6- 
S(an6 postf se tfin zpfisobem, 2e „uIo2[ sob6 na ka^dy den syty obed: 
ryby ve trojlch promenach, v jin^^ch a v jinycli kofenich, huspeuiny 
rozkoSne, heryftky, vyzinu, ffky a mandly, feck6 v(uo, i jine v^ci roz- 
ko§n«§ V nemal^ra poctu krmf, vino k tomu dobr(5 a pivo hust6 pijice 
az do vecera, a s tim spat puojdii " (78^). (v. t^z 171**). I sedlaci 
Jich ndsleduji, pokudi najddle moliii; ac tak rozkoSuycli krmi miti 
nemoliii, ale naicrii se smatlok obecnycli, ze jim ledva bHcha statci ..." 
(78^). Mistfi prazSii uklddaji k postu stfedecnimu a pdteCnimu je§t6 
pflst sobotni k poct6 Matky Bo2i (213'*). Pust neni vSak nic platen, 
nebot hrfchy trvaji ddle. — Ani pfi modlitbe neni prav6 poboiuosti. 
Modlitba prostd nestaci; 2ddd se na lidech, aby Boliu ke cti 
,mnoh6 pismo tvofili pod sladk;^nu notami a umoho listy bublali vy- 
my§lenych modliteb obyCejem pekelnikuov." (82*'). „Nyn6jsi kne?.i . . . 
napsali jsii Bob6 velikd knihy k dli'ih^mu bubhlni, a ne k modleni 
V duchu a pravd6" (85**), a „domnivajf se, 2e pro svd mnohd bu- 
blflnie a fvanie budii uslySilni" (213*). Modll se za lidi „na svatych 
hodinach" a lidem to ohlaSuji „zvony velikymi o puolnoci i o po- 
lodni." „A vSichni \id6 za nic by nestjili bez jejlch modliteb I - (213*). 
A jako kne2i, tak bez prav^ [loboznosti modll se i lid: 
jedni „na prdzdno jedne listy klapaji", Jini . . . se za ty v6ci modl6, 
kter^ sii jim k zatraceni" (na pf\ za St^sti, zdravi, atd., vflbec za 
v6ci sv6t8k6), jini modii se k stvofeni misto k Stvofiteli, na pr. 
k obrazOra, „domnivajice se, 2e divy 6ini a 2e v nich moc bozi jest 
k uzdraveni a nebo k jinym pomocem" (132*), „jini se modl6 svat^m 
a n^kter^m uejist^m a mnichoin utylym . . ., a prosi jich, aby je vy- 
prosili ze zlych v6ci, z vSzenie, z neStSsti, z hanby sv6tsk6, od bo- 
lenie zubuov i oci, od vlkuov, od hadov i od jinych v6ci protivnych 
a od nemoci" (132*»), JinI padaji klekajice na kolena pfed pape^em, 
modlece se a zlatj^ch mnoho k sv6 modlitb6 priddvajice . . ., jini pa- 
daji a klekaji pfed mocnymi tohoto sv^ta, pfed cisafi, pfed krdli, 
pfed kni^aty, pduy, pochlebujice a modldco se jim za dary, .... 
jini se modIi carodejnikom, kuzedlnikom, liada^om^ aby skrze n6 
zdravi nalezli a zved61i o svych skodach . . ." (132**). Noni zbo2- 
nosti, neni riry pravc. Lid je v hfiStich zatvrzely; snadno 



58 

hfeSf, v2dy( spol6hd na zpovid. Ale jen „s4m buoh tu 
inoc nid, aby hficby odpiiStfel- (22G*), nikoliv kni^fA, (226\ 
119*" *', a j.), nikoliv pape^, jen2 pry vsecko chce rozhfeSiti : „by 
bfiSnik otce neb matku zabil, nianiSelstvi roztrhl, nade vSlm (papei) moc 
ma za penieze odpustiti" (182*). Nenl tvulii tfeba, aby se lid^ „Sd- 
mali boli po tm6 do ftima** (154) nebo do „Cilcb, do Etyftku 
a jinam" (182*) pro odpu§t6n( hflchfiv. To vSe ukazuje zbo^nost 
jen na oko; \Myt vira lidu je mrtvdy „umrld", jen „U8tnl" (130**, 
154*); lid stard se jen o „v6ci zeniskd" (4*). ^Najprve kn621 za- 
bliidili 8u od viery pro zemsk^ v6ci a u velikd osidia 
ddbelskd upletii jsu se, i ve§ken lid po sob^ vta osidia 
vlekii." (4*); pro v6ci bo^sk^ jest „nirtvost pHliSnd v lidecb" (151*). 
Advent u na pf. lid rozumi tak, ie pravf: „ Advent jest, nemdme 
inasa jiesti, budem calty kupovati, puojdem k zpovMi . . ." (2**). 
vanocicb myslf lid jen na Cdry, kouzla a pov6ry; „iuy8H, co na 
kter6 mSi md oftry polo^iti, co kteryni koleduikoui ddti, kterak vSecky 
pokoje i chldvy zkaditi, rozkoSi slavoe sob6 pfipraviti, v rucha ^istd 
a dralid se obl6ci a sv6tu se v nicli poctiv6 ukazovati." (19**). Chel- 
cicky nazyvd to rouhdnfm. „Jednu v rok koldci a caltami velikymi 
ani sveceninami mnohyuii 2ddny jeho (t. Kristova narozeni) neuctf." 
(20). A tak vubec ^Kristus umfel jest v lidu i jeho viera 
i v§ecky jeho nul«§ v6ci zahynuly jsii" (15*), nebof „lid ]\i 
se jedin6 dotykd spravedlnosti pohanskd, prdvy m6stskymi a ciesaf- 
skymi se z[)ravuje u vScecb sv^tskych, u v duchovniech spravedlnosti 
Antikristovy ndsleduje" (193**). Lide hfeSl pychou^ pHpravujfce 8ob6 
jinou tvdf, upravujlce si vlasy, aby kadefav^ byly, pletouce vrkoce, 
aby a2 do pat visely, odivajice se drahyiu rouchem (217'), rouchein 
„hesovnyin a dvornostmi rozlicnymi zkrdjenyni a zstffhanyni" (169*), 
nosfce zlat6 pdsy, nohavice, jednu zelenou, druhou cerveuou (2U^). 
Zeny nosf na hlavdch „choniuty §irok(^", nosf „rukdvy do zeme" 
(217**) — a kdoby vubec vypsal „pychu ienskiivodS- 
vlchV" (169*). Lid6 hfeSl ihned z mlddi Jreji a smil- 
stvim", tanci, toulanfm po jarmarefch, po posvicenlch, po kr6mdch, 
„v rozpu§t6nfch nestydatych, oplzlych a ruflfianskych". (30*). 

^Jako Wiklif, a cdstednd i IIus, tei Chelcicky zavrhuje podu 
svatych,' Jim prokazuje lid casto v^t§f poctu ne2 Bohu (46**), modll 
se k jejich obrazflm jeho pohan6 k modldm (46**), vzyvaji je v ne- 
mocech; veH, 2o sv. Barbora uzdravuje nenioci oCnf, sv. Valentin 
padoucnici (10**), sv. Linhart ze snfmd okovy (133'*) atd., a v6H v pH- 
mluvy svatych ztrdcejfce „zatim jistii a dostatefcnii pHmluvu, kterii 



59 

jest buoh ustavil v synu svdm" (132*» — 133*). A nestaCf-li svatf, 
vzyvajl Pannu Marii inajfce k nf v6t§f iictu nei ke Kristu (16*», 40''). 

^Jako Wiclif a Has, Uz CheUicky horli proti „zpohanile^ udenosti 
universUnV Mistfi a doktofi „na to naklddaji vsecko sv^ umc^nf, 
aby potlacili cliytfe slovo boif." „Pakli puojdem k lidu uCene^niu, 
tu ovSem' uhl^djlme veliku vieru o Pdnu Je^fSovi a chvalu povySeiiii 
jm6na jelio. A kterak jeho brdnl pfed kacieri piln6 skrze mudrost 
plsma mnoh^hol By pak kto cht61 zle dr2eti o Kristovi, ale oni se 
postavi proti n6mu, nebo maji' knihy hlubok]^ch smysluov 
mudr(5 a dekrety velik6, lojku, gramatiku, bibU, a dok- 
toruov mnoho . . ." (13*). „A mnoho jsii prospfili v t^chto Casiech 
brdnfce kdzati slova bo21ho a obci lidu sprostneSho brdnfce po- 
sluchati, a dva ClovSky spravodlivd 8 velikymi ndklady updiili sii 
V Konstancl pro kdzanie: a to veliky zbor luistruov, biskupuov 
i s papeiem svatokupcem, hlavii svii." (68**). „VSeclien lid u6euy 
opil se jest Hi ddblovu; potvrzuje skrze pfsma, prdva bo2skd, 
vSelikych bluduov z sebe nalezenych a vymySlenych, aby ti odpornf 
bliidov6 pfsmy zodfvanl mistrae zddli se pfsmo svat^ a jako zdkou od 
boha vydany . . ." (81*). uCenych kazatellch: „6fm slavD^jsf ka- 
zatel, tfra vi^ce pHbyvd mu platuo, knih a sddla v bHSe, Ifce byvajl 
cervenSjSi a riicha zbyteCn6ho hojnost. Nebo kdzanl jeho dobr^ a rniidr^ 
jest a Ifbl se dobfe lidem svetskyin i mu26in rathuznfm a clivdla po 
n§in zuostdvd, 2e krdsnfi Ctenl vyklddd a mnoho pfsma doktorskdho 
uml a mnoho kapitol vyjmenuje z zdkona. A s tim do kiddy nebude 
od bohatych veden po kdzaui, ale splse z:i tuftny stuol bude od nich 
pozvdn . . / (68*). 

, Wiclif, Hus % CheUicky kiadou upadek kresCatiskcho zivuta do dohy 
cisare Komtantina^ Od t6 doby pry ndbozenstvf Kristovo jest „dilem 
ptaka, vysoko l^tajfciho ddbla", Antikrista (68*); cfrkev ;,pob6hla 
jest od Krista a u6in6na jest krdlovstvie a pfiebytek 
cTdbluov" (90*). (0 Antikristovi 6% 51*, 130* atd.) Cirkev rimskd 
klesla pry tak, h zjevne hriiniky poklddd za potrebnc: „0 nevfistkdch 
pravi, ie nemuoi bez nich stdti cierkev svatil a tSch ona posvecuje 
svacenii vodii po jich hfieSfch. Co2 tehdy rychtdfi, bifici, katov^? 
JeSto se skrze n6 spravedlnost d6je, za nimii^ cierkev svata odpocfvd 
a fddy sv6 pokojn6 vede, odtluajfci lidy shnil6 mefiem katovym, aby 
jie neptekdi^eli, prolog takovj^mi ufeduiky nehybaj I T^2 kupci a krC- 
mdH jsii sluhy obecn6ho dobreho, aby chudiua mohla tak6 pivo plti I 
A podle t6ch budii potfebni rufidni i kostkdH, neb by bez nich viua 
a piva nevypojili O tajnych pak hrieSnicich feci ji2 uenie: 

Jubilejnich spisu 5. XII. 5 



60 

iiebo ponSvadJ jsii zjovnf slilazeni, kto by se s tajnynii pocltal a na 
ne se ptalV Co jest cizoloistvie a sodoniskych liiiecliuov! Co jest 
pokrytstvie v stavu duchovniin, posvjitnem ! Co zlych Mdostf, limysluo 
kfivych, nenilvistf tajnych! Co slu^ba kne^skii zakryva 
htiecliiio, svatokupectvi, kaciofstvl, lakomstvf, okla- 
iiiilni, Istf, to so vse svatosti a spasenlm stkvl!" (179*). 
Jcz nauky o piedurdeni hdji Chelcicky, jako Wiclif a IIus, 
„Cierkev Jest ebor vsech vyvolcnych k spaseni.^ (28 ff*). Jen za vyvolene 
pf imlouvjl se Kristus u Bohaajon ten, kdo z Boha jest, uift^e v pravd^ 
slySeti slovo boil. Procei^ nemaji se dobfl mfsiti se zlymi, nebof „die 
Pan: Sv6^te jo v snopky I (Mat. 13.): ka^d^ho pokolenie hfieSniky 
spoil! . . . ! ■ (f)9*»). 

Zmfnfino se na tomto mist6 je§t6 o CheUkkeho minini o vdebm 
svatosti a o prijimdni pod oboji, jak se jevf v jeho postille. ChelCicky 
ji2 V „Ileplice proti MikuldSi Biskupcovi TAborsk^mu" 
z r. 1424 horlil proti stanovisku tdborskvmu^ die nehoi posvdtuy 
chMb jest pouhym znamenlm t6la Kristova, a 2adal, aby bylo 
v6feno, 2e tfelo Kristovo v svdtosti oltdtnl jest obsa- 
ieno podstatnS a bytn^, a5 ne t61esn6 a hmotn6 — tedy 
v^rne aiepii Wiclifovo^ jehoi se i dovoldvd. (VIC. I. 167 — 168). 
ClielCicky vfefil tedy ve skuteCnou pritomnost Kristovu ve svdtosti 
oltdfnf, ale zavrhoval iranssubstanciaci\ apoStol pravil: cbMb, ktery 
Idmeme; proc nev^fiti apoStolu vice nei TonidSi nebo Skotovi? To 
je uCenl Wiclifovo (remanentia panis). Viz prameny uvefejnfen^ od 
Golla (Quellen und Untersuchungen zur Geschichte der bohmischen 
Briider str. 69— 71). (Tak uva^uje Denis v Konci sam. Ces. 228). — 
Proti transmbstanciaciy proti „nov6mu stvofenf t61a Kristova od 
kn^2f" ChelCicky horlf t^^ v postille. Za doklad uvddfm tato dve infsta 
zpostilly: „v2dy se pletlo o Kristovi, i nynf se plete, 2e pravl, ie 
kne2f stvoff t6lo Kristovo z clileba znova na kaidy 
den. Blaze ndm takovych stvofiteluo, 2e ndm natvofl novych t^l 
Kristovych z chleba na kai^^dy den, aby se nam nestuchla stard t6la 
jeho, je§to sii ndm natvorili loni z chleba! O Ihdfi ruhavi!" (167**). 
„Boha ani t^la Kristova nemuo2 nizadny stvoriti ani z nSCeho z novu 
uCiniti, nebo t61o Kristovo stvofeno jest jednii od Boha v 4ivot6 
panny Marie a jedimi se z nie narodilo, potom viece nezhyuulo anii 
zhymiti muoz. Ale to t(»lo . . . nestvofnjc se, ale byvd, to 
v?.dy obStujem a pfijfmdme." (248^). Horlive hdjf Chelcicky 
iei pHjimdni pod oboji, J a k o u b k o v y c h n a z o r u v t e v 6 c i hdjf 
Chelcicky zpusobem nejrozhodnSjSlm. „A jeSt6 jest i po- 



61 

dues neodpoCinula ta cierkev od bacefovdnie t6cli, ktevii jedl t61o 
Kristovo a piji jelio krev svatii v svdtosti olWfnl, a pravf, ze lid 
ktesfausky obecny nemd piti krve Kristovy z kalichu a 2e toho 
nenl boden ne2 sami toliko kn62f, jakoby se jim zddlo^ 2e jest nekiipil 
pdn JeifS tau krW lidu obecn^ho, jedine sainy kn62f." (179*» — ISC'*). 
Jin^ doklady v. na str. 6% 33% 69% 96»>— 97% 196% 214% 226% a j. 
„V postille Chelcicke^ho silne pronikaji i mySlenky, 
kterymi spisovatel znatelnS a zdsadn^ se lis( od angli- 
ck6bo reformatora i betl^msk^ho kazatele, a jini i^ stavl 
se jednak k Tdbor&m^ jednak na stanovisko dosud u nds upln^ 
ojedin616, protihttsUske a protitdborske. Tyto ideje 6erpal z u6eni 
valdenskeho^ ^^) Takpfse Vlcek I. 174—175. V6t§inou na zji- 
kladS rozdflenl Vlckova (1. 175— 179)pod{line n6kter^ doklady : 
,Z dUkvod^ mravnich Cheldicky zavrhuje vim v odistec' HflSnfci do- 
iifajf, „ze je peklo vyCistf a do nebe poSle," „pokduie necinlce a v ofcistci 
sv6 dokonaW spasenie vfefiece" (34*). „A tof nynie tvrd6 lid uCeny 
drzi, ie by buoh nespravedlivy byl, kdy2 by za pokdnic jedn^ hodiny 
tak sp6§n6 dal krdlovstvl nebesk^, jako za pokdnf mnohych let. Protoz 
jsu polo^ili artikul nebo fildnek viery vo ofcistci ..." (65*). Nikde 
V pfsnie sv. nemohou pr^ mistf i a kniii oiistce ukdzati, takov^ho ocistce, 
lii^mi oni ucf. Zaklddajl jej na nejist]^ch divech, saech a domn^n- 
kdch. Ale ani doktoH vSichni nejsou t6hoz mfn^ni o o6istci; zvldi^td 
staff tomu neu^i „a n^kteff z nich pravf, 2e po tomto 2ivot6 misto 
o6istce nenie ukdzdno, ale toliko mnohymi pflklady a zjevovdniini 
duSf V tftch mukdch poloienych . . ." Doktofi sami si odporujf. Buh 
oCistci nic nepovgdfel. (87**— 88*). 

fCheUicky odsuzuje iivot panstva\ w nShoS vlddfie pycha^ lakota 
a ndsilnictvi. Paostvi £asto neinu^e staciti pduu, jen2 „musi ndsil^ 
6iiiiti chudin6 8v6 i ne sv6." (169**). Mnozf pdni jsou „tvrznl 
a hradovf ndsilnfci, jeSto zjevnych zlod6juov, mord^ruov, ndsil- 
nlkuo k ndsili chudym chovaji; sii knieiata zjevnych hfieSnikuov." 
(278'). Sv6 poddan^ sedldky bijl a tupf, naz]^vajice je chlapy, vyry 
a psy, ano i do v6zenl je ddvajfce (195**); „niajf lidi platn6, jesto 
jim druzi platf troje liroky; v§ak jim Mdny nic neodpustf, a2 nfkteri 
musf z dgdiny ut^ci nemohiice tomu dosti ciniti" (2d2*)^; 6inf bezprdvf 
vdovdm a sirotkflm (235*); CbelCick;^ kdrd jejich lenost, „hry v §achy, 



") Palack;^ se domiilvd iRadhost II. 4:j«— -470), £e Ch. nabyl 8y6 zndmosti 
Valdenskych asi ze star^ho tajneho podani v C^ecb^ch, a nikoli teprve od 
pflchozich do Cech Valdenskych r. 1418, protoie by jinaie o t6chto pfichozfch 
aotva se byl zamldel ve vsech spiaech svych (str. 465.) 



6* 



62 

vrchcdby neb v kaiiy," jejich ^ivot nemravn;^, ob2erstvI a opilstvf 
(lO). Ale i stav mUstsky hfeSl lakomstvfm a dobyvJinim 
zbo^f, „aby z tolio niolili choditi v pSknych odfivfch ni6kkych, 
drahycli, potvornych, hesovnycli, v stavenie dornuov a pokojuov kras- 
nych a n^kladnych." (14''). Kupci, „trhovci, obecnd osidla pfipra- 
vujf, aby skrze n6 popadli statek bliznfch tiniece okrasy svyin kupem 
po svrchu k oku . . /* (237^). „T62 feme si a: vMy lovl a draii 
jedni druh6, nebo Idska a pyclia pud( je k tomu/' (169*»). 

^CheUicky odsuzujc spolek mod duchovni se svStskou:*^ „Ciesaf, 
krdli, kuiiata, rytlfi i paiioSe sii jim (knfeifm) podddni, a su jednoho 
duchu spolu. Kn62I 8v6tsk6 znameniin troStujf, hfiechy jim odpiiSti^ji 
a rozli6n6 milosti jim ddvajl a modid se za ne ve due i v noci. 
A sv^tStf jim zase hojne zbo21 nadavaji a jich hdjf a brdnl .... 
(Kn621) V zdstupfcli jezdl s rytiefstvem a sedf na hradfch i na 
miestech dobfe ohrazenych, aby na n6 strach s 24du6ho neupadl, ale 
s nich na jin6. A netoliko ti prelati, jeSto tak panujl, ale i ti, jeSto 
chtf lid vdsti, hledl m6st, zdmkuo a mod . . . Proto4 su se . . . zavfeli 
dSdinami, platy, desdtky, i jinymi u2itky, aby nedostatek nemolil 
k nim . . .** (117**). ^^Spolek cirhve a statu neboli autorita du 
chovnf podepfrand hmotnou v6ci vefejnou, je Chel6i- 
ck^mu nekf estanskou. Tentorys nauky Chel6ick6ho, spolecny 
8 TAbory a puvodu Valdeusk^ho, zejra^na ostfe j e j odli- 
Suje od Wiclifa a Husa: tito, chrdnSnci dvorflv a aristokracie, 
svou opposici proti litednf cfrkvi z velk6 Casti opfrali prdvg o moc 
svctskou a Slechtu, kdezto v ucenl Chelci ck61io, mu2ez lidu 
selsk^ho, stdtni moc a vdha vySSfch staviiv nemela 
2ddn6ho vyznamu." (Vic. I. 175). ChelCick;^, „mui z lidu sel- 
sk^ho/* jest proto zastancem tohoto lidu^ jest eastancem chudiny, del- 
neholidu, V demokratismu svdm souhlasf s Tdbory. „Pani 
chodi V od6vech drahoconn^^cb," pravi v postille, „2e z toho mnoho 
nabych a odranych musf byti" (7*); pdni uBtavi6n6 a ndkladnfi hoduji, 
a tira ujmu velikou 5in( chudinS, kterd uemd co jlsti (7^). Ubohi 
chudina musf pracovati, aby „lid6 rozkoSnf tohoto svSta a chlailo- 
lei^kov^," „m6s(an6 roztyll a m^Stky, pdni, vladyky, . . . knfiil, . . mniSi, 
jeptiSky" m61i se dobfe (63**); tito vSichni drou chudinu, „aby jim 
stolov^ sytf nezhyuuli" (79**). L^pe se chovajl k psftm ne2 k chudym : 
„t6ch< dosti mievajf, chrtuov, vy^lat, ohafuov, a hojnfi je chlebera 
krml. Psfky takd chlupat6 maji, ty pak na polStdffch podle sebe 
kladii, do Idzne je nosl, niyjf, cesf, niaso kupuji a vaff jim, ale Lazar 
chudy nemd pro6 k jich stolu : smrd!al by jim. NSkdy roznemuo2 se u nich 



63 

fclov^k: ihned s nfui se dvora pospieSf, aby na n6 z n6ho sunt nepHSla" 
(l69»>).(Podobnekitie Hus.) Kn62I inajf t62 „mrzkost k chudym" 
(76*). „Dobrd bydla maji, rozkosny a syty zivot vedu beze vsf prdce, 
na usiI6 a krev robotneho lidu, jako2 na ne to sv6dci jicli tuc^nl 
a sirocf brichove, sddlem prorostU zd§ijkov6 a lalokov6 utyll a lice 
ducate a rumud, an je sob6 vychoval Antikiist na bohatych fardch co 
pekaf vepfe ua krmnieku ..." (79»). Kmii cti boliat6 a urozeii6, 
„ale chudf lide, by i svetf byli, in6n6 sii jim vaieni uei uekdy psi, 
anii na n6 vzeztie/' (257'';. Tak ChelCicky hdjf chudiny. 
De.nis se torn vyslovuje takto: ,,Strjl!iky, na kterych Chel- 
Cicky lief litrapy chudych a poddan^^ch, nespravedlnost pdnu, u&IqH 
k nejvymluvn^jSim mfstum jeho. Narodil se ve stavu selsk6m a v n6in 
ill po dlouli]^ cas: pffmfi a n§2nd duSe jeho boufila se hnSvein pH 
vapomfnce na lo, co vid61 vSudy kolera sebe. Jeho sv6dectvi, pffliS 
pohDuW, aby bylo kidsomluvn^, dojiniji nas proto, ie cfthne jeho 
upflmiiost, 2o za vetou biblickou shleddviime opravdovy skutek, pre- 
chvaty Slechty a l6^Sf porobu sedldka potrestaniJho za vzpouni svou . . .*' 
(Denis, K. 8. c. 231). 

Chdcicky jest v&bec proti ndsili^ pdchanemu v jakekoli forme, 
Ndboi^enstvi krestansk^jest ndboienstvi laskyamd byti 
stiile tfm, 6iin bylo v star6 cfrkvi, radostnym poselstvimJ' Kfesfanstvi 
hlasd liisku k pidteluin i nepfdteluin (23*). Kresfan nut byti 
tichy, trp^livy a pokorny. KfesCan sdm ndsili necinf, ale 
sndSi je trpcliv6 pro Krista, neCinf zl6ho za zl6, neod- 
pfrd zl^mu, dobfefcinf svym nepfdtolum a mlsto pomsty 
modll se za n6 (56% 71^ 78^ a j.) I)ohu2el v^tSina kiestanfl 
neiije die Kristova pfikdzanl Idsky: „Jedeii druh^niu 
Skodu 5ini, zklamavd, Isti sklddd, krade, zrazuje, tepe, zabfjf, ud- 
sil6 5inf, kHvd sv6dectvie vyddvd, zlym uCenfm svodf, tdhne v hHechy, 
a zuofd-li V uicli, jeSt6 jemu peklein hrozi." (183*). „Nenl bratr 
bratru poniocen, ale lovi jej ^i k sinrti 2ddaje jeho pravym lovein 
uciuiti kaciefe . . . ; lid proti lidu, Clovck proti clov6ku . . .** (90*). 
Lid poddany sndSi ndsill od vrchnosti sv^tskych i du- 
chovulch (7*). Proti zdsti ndrodnimu ChelCicky vyslovuje se takto : 
,,Zid6 ne vsech lidf meli jsu za bli^iil, jako pohanuo a nepfdtel svych, 
jim2 sii mohli zl^ za zl6 ftiuiti. A takovi sii i kfestane svedenf, ze 
nechti tech za bli^ui mieti, ktefi sii jinych jazykuov . . ." (221*^). 
Mnoho ndsill deje se v6rnyni kfestanum pro viru od 
fimsk^ clrkve: „Svatd niatka Cierkev Rfmska, ta vSecky, ktoi se 
jie pfidrzie, Cierkvi Kristovii nazievd a jiz jest tomu sv6tu jako choti 



64 

Kristov6 zjednala zdkony hodn^, aby podle zprdvy jich lidi mrtvila, 
vSsila, pdlila, topila, i jinak moHla a muCila. T6 Sirok6 Cierkvi nenie 
potfebie zprdvy Kristovy, neb jest t jin6m duchu Stiepena, jedin6 ie 
8 Krista odevec sob6 dflA chtiec zakryti Seredstvf sv6/' (185*). Anti- 
krist vt^rii^ kazatele, „ktefi2 Ctenie zvcstujl podle duchu Kristova, 
piiU, V i^aliirfch je linoji, kine, kacefuje, i t6m, kteff2 Ctenie ndsledujf, 
posmievil i riilisl se, hrozf, tepo, stfnd, piilf, ialdfnje a o to pilnS 
iisiluje, aby lista zavfel vSem zv6stuj(cfm iitenie.** (6**). Chelcicky vy- 
tyk^ kne^ini, „2e updlili muie spravedlivd v Konstancf, kteri je 
spravedliv^ k^rali." (103'', pod. 119*). Pro viru zakusila zem6 
teska vubee mnoho ndsili, zvl^StS kdy2 „bezmdla vsecky 
zemfi okolnf proti nl povstaly jsu pro pfi viery . . ." (7»). 
Rozhodnfe vyslovuje se ChelCick]^ t6i proti pfisn^m trestum, 
k nim^ se lid 6 na soudech odsuzujf, zvldSt^ proti 
trestu smrti (152**) „(Kristus) ani mstil, ani hrozil pomstami rych- 
tAfskynii aui lidi obtfiJoval prdvy ukrutnj^mi a bfemeny tfiikymi, 
jako Cini siudce tohoto sv^ta" (153*.) „Md-li ta fee (Kristova: Ne- 
sudte a nebudete souzeni) byti pravd, tehdy netoliko k smrti iieui61i 
by Slid it i, ale ani ku pomstfe ukrutnd, jii by sob6 necht^li: to jest 
k mucenf, o6f vylupenie, ruky ut6t(, statku pobrAnie, z m^sta vy- 
hndnie.*' (184»>.) 

Sv^m rozhodnym protestem proti ndsill ChelCicky 
odchylil se liplnfe od Tdborfl: tito ndsillm, vdlkou, 
SI fill sv6 ucenf, Cliel6ick^ vSak ,vdlku zam%td\ Pro 
zemsk6 v6ci vedou jedni proti druhj^m vdlky, „chtiec se povySiti 
jedni uad drub6 a lepSf byti, i vadi se o to a sahajl 8ob6 na zbozf, 
na lid i na cest, a o to se tepij, pdl6 sobfe, krev proldvajl." (7**). 
Moc (tuchovni se spojuje s moci sv6tskou, cht^jlc „vdl- 
kami a nesndzerai tSzkymi** potlaCiti „kacffstvie sob6 
nelib^'' (73»). „V§ichni vzavse smfelost od ul (t. od cfrkve fimsk^i 
hotovi jsu s nieCi, s sudlicemi, s vo§t6py a s samostKely udefiti se 
spolu slovo protivn6 jako2to synov6 t6 inateie, kterdi jest opila 
krvf svatych i vSech, ktoiby podolkuov jejiech nepodkasovali, jimi2 
jest okrdgiena.'* (194**;. Chelcicky zavrhuje i ,celou patndctiletou vdlku 
husitskou^'. „V t^chto Casech zkusili sii lid6 t^to zem6 i okolnf velikych 
zamiicenf, b6d a niizf, kdy2 se stale zbufenie strany proti strane z pf ieCiiiy 
viery, 2e jedni na druli^ tiskli mod jako na kaciefe. A trvala ta 
vdlka ukrutnd na patndcte let s zdhubami pflliSn^mi, 
8 velikj'mi strachy a s davy. Mnozf z sedldkuov a lidi robotuych 
pro cliudobu a pro lilad nemohli na dedindch ostati, nebo nekteH 



65 

troje neb Ctvery platy na hrady a na m^sta musili platiti obema stranoma, 
a vojska polul ostatek jim vydrali .... Ten zdmutek . . . pHSel skrze 
falesn6 proroky . . . Ti najprve viduce, ie kv&[ a pdni protivf se kd- 
zanie prav^mu a kalichu boiiemu, zdvihli jsii boj proti nim. A potoin 
ti jistf kn^2f zm^nichu kdzanie prava a zato&ichu lidem na jin^ cesty 
popiizejfce jich k bojom proti strand odporn6 a roztrhali su ten lid 
rozlicn]^mi nau6en(mi v roty . . ." (?*»). Chel6icky odsuzuje 
i pflmo Tdbority pro jejicli hdjeni vfry me 6 em: „A to 
jsii uCinili i v tento Cas: uchopivSe meC zdvihli jsii boj proti ne- 
pMtelom kalicha Kristova a mnoho su jich zbili na ten rozum praviece, 
ze tak zabijejfce pudi na vecefi, palace a statky bliznim denice." 
(177-). 

„Theologicky vynikd CheUicky jednou v6cl mezi 
husitskymi bohoslovci nad jin^: se zvldStnf zdlibou 
proti ylastnfm zdsluhdm 61oveka^ tak jako pozd^ji 
Luther, kladenekonetnounedostatecnostlidskouamoi- 
nost spaseni jen milosti boiU' (Vic. I. 177). V postille Chelcieky 
vyslovuje se t6 v6ci takto: „Jedin6 ten u2itecn6 pfistupi k Kristovi, 
kto2 srdce sv6 ustavl milosti bo2f; taf neodpadne pro nesndze, 
okusivSi, kterak jest m\^ a sladky pdn buoh, a v^.dy jest srdci tomu 
vSudy chuten: v chudob6, v iahifi, v han6nfch, v pracech, i v jinych 
bezpraviech vzdy neprestdvd milovati a ptati se na jeho vuoli i na 
skutky. Jinak Ciem se koli ustavuje, s Kristem neostojff." (10^). Zivd 
vfra pusobf, 4e se Clov6k stdvd liCasten milosti boi^l. 
„0tcov6 a matery majice vieru velikii, 2ivu, skutefinu, mohli by mnoho 
prosp^ti dfetem svym k dobytf milosti bo2I . . .*' (87*). krtu kn^^l 
ucf, 2e d6ti pfijimajl jim milost bozf beze vseho zaslouienf sv6ho 
skrze zdsluhy Kristovy a skrze viru rodicuv a kmotrflv. Proti tomu 
mluvl Chelfiicky V tomto smyslu : Lid ddvno odstoupil odBoha, 
proto nezjednd na kftu dStem synovstvi bo^lho, jeho2 
sdm nemd. „Proto2 hledice k apoStolom a k jich potomnfm u5edl- 
nfkom, kterak sii oni viery po^ivali za mlad(5 d6ti na kftu, nemuozem 
tohoto sv6ta pobShl^ho a od boha odvracen^ho pfirovnati k n6mu v tom 
skutku . . .'* (87* — ^). Chelcieky ukazuje, 2ekn62i mylu6 vztahujl 
slova Kristova nov6m rozenizvodyaDuchasv. (Jan3.) 
jen k dltkdm, 2e toti2 ditky zemfeW po krtu pujdou do krdlovstvl 
nebesk^ho; toto tvrzenf jejich md pry platnost jen potud, pokud d6ti 
nemaji vlddy nad sebou, pokud jsou nemluvhaty; ale jakmile poCIuaji 
nab^vati rozumu, pozndvajf hfich, a pak nemohou v hrlSIch phjfmati 
Ducha sv. Rec Kristova md vsak SirsI a hlub§f vyznam, vztahujic 



66 

sc i k lidem dosp61ym, kteH maji se sna^iti, aby se 
mravnft obrodili, aby mohli vejiti do krdlovstvf nebesk^ho. 
(162* — *'.) KnSil pry klamou svet kftem ^oslavujlce jej v dWli 
neniluvn^m znamenlmi posvdtnymi, kfiimem, sv6cenu solf, bldtem, 
l>6n(m inodliteb a pravlce, ie je kftf u vffe cirkve bvat6 a u vlte 
kmotruov opilycb, a ie po jich kttu dfte pfiji'mfi Ducha svat^ho; 
i dadl je s Duchera svatym otci a matefi . . /' (163»). „Nevlm nyiiie, 
nalez-li by jich deset zde v zemi, by oni cht61i se kftfti v bolestech 
Kristovych a nositi je na sobS s pohan6n(m sv6ta: radSjSi oni budii 
Ihdti svetii skrze kfest, svatd znamenf velebfce nad t6mi nemluvnymi, 
rozprdvSjfce staryin hHeSnfkora, ie jich d6ti kftf u viere cierkve 
svatd a u viete Trojice svat6, aby jisti byli, ie jsu jim dobfe kftili 
d^ti; ale Hi, tak mluvfce . . /' (164^). 

Postillu Cheldickeho mi\Seme nazvati nejlepsi postillou nasi litera- 
fury, Zaslubuje toho uznani z n^kolika pNCiD : analyticky zpusob 
vykladfi jest dukladny, svSdomity; rozdfilenl pfesu^, 
logick^; feCjest ryzl, nezkaleud scholastickou utenosti; 
innoh6 mySIeiiky jsou pflvodnl, z rozumu clov^ka sainostatne 
inyslfciho; k ttoto prednostem dru2f sevelikd cena kulturnS 
historickd: v postille Chelfiick^ho mdme obraz tehdejSf doby; 
konei^u^ pozudvdme z ui t^i nauku CheHick^ho, kterou bratfi 
teStf pfijali za sv^ uCenf. Postilla Chelcick^ho jest zdkladem 
pro jin6 jeho spisy, nebot, jak pravl Goll, celd tada spisu jinych 
jest obsa^ena ji^ v Postille jako v zdrodku. (CCM. 1881, 
sir. 14., Cldnek Gollflv: Petr Chelfiicky a spisy jeho.) — 

PHkladu Husova a Jakoubkova ndsledoval 3/". Jan Roky- 

caua, mvii vynikajfcf v d^jindch Ceskj^ch, jen2 usiloval o obrozeni 
iivota duchovniho v Oechdch a o ndpravu mravu v hlav6 i v udech. 
Rokycana zachoval „cistou tradici husitskou... Jako 
kazatel^ betl6m§t(, tak i Rokycana myslil, ie dlu2no pfedevSim ocistiti 
duSe a ptiv^sti v6Hci op^t k opravdov^mu plnSni pfikdzdnf Spa- 
siteloY^ch. Kdy2 vystoupil na kazatelnu svou v Tyn$, po- 
vySen jsa nesmiritelnym zastfin nail se sdpajfcfra, cten pro tistotu 
mravu svych, Wm6r muCednik od doby zkouSky mu2n6 prestdl6, lid 
tiacil se kolem n6ho a v kdzdulch jeho nalSzal op6t 
trochu by val^ho nadSenf sv^ho. M61£ n^kter^ vlastnosti 
velikdho kazatele prostondrodniho, vroucl pfesvfid- 
ceni pfechdzejfcl na posIuchaSe, sflu pi-emahajfcf pochybovdni, Casto 
drsnou svobodu mySlenky a vyrazu. Ob r a eel se k lidu, 



67 

ku prostym, vyhybal se polemika'ii a ot^zkdm dogma- 
tick ym, kter^ pflsobi nesvoruost a zmatek; clitSlC odvrdtiti duSe 
od hHchu a zatraceiif". (Denis, K. s. C. 215—216.) VeSkerd jeho 
snaha sinSfovala k obnovenl clrkve. Dokladem toho jest 
jeho horlivost na ruznych suemfch cfrkevnlch, hlava6 na konciliu 
basilejsk6m, kde se suaJne dovoldval opravy cfrkve a jestS pK sv^ 
dfikovacf fe£i 13. dubna 1433 pi-lnilouval se za uskuteCnftni opravy 
clrkve a vymycenf panujfcich nef-estl. (Srov. Tomek, D6j. Prahy IV. 
str. 566.) Myslenka mravniho obrozenf hybala tehdy lidem 
ceskym. Rokycana sv^in 2ivym teinperamentem, ohnivym 
predneseni, sinSlymi obrazy a podobenstvlmi, svymi 
hrozbami i prosbami mocnS pflsobil na posluchaCstvo, 
j e m u z HI 1 u V i 1 k s r d c.i, doduSe. Zliavdslovajehodo- 
tykala se palCiv6 hfiSnlkuv a sflila dobrd kfe- 
sCany. Slova ta 6teme dosud v jeho pastille a cltime 
jejich sllu. „Byl duch prakticky", pravl o n6ra dobfe Sabina 
v D§jepise literatury Ceskoslovanskd (str. 565.), Jehoi myslenka 
zivi/m slovem nabyvala teprve prav^ho vyznaniu a pflsobeni. Byl pfe- 
devSim fecnik, profiei nechtSMi se minouti cfle, jasndsti Setiiti musil 
nanejvfc ..." 

Ruznost sm^ru, jimiz ndprava mravu se m^la uskute6niti, 
probudila i ruznost mineni, tak 2e mu^ove o ndpravu usilujlci 
dostdvali sedokolise s autoritouHmsk^cirkve. Rokycana 
pocKoval onu propast mezi ceskym odporem a cfrkevnf nadvladou, 
i cht61 ji Casto pfeklenouti svou smifovacf politikou — ale 
marne; dostdval se tfmCastodokolisesesvymivlastniini 
zdsadami. Smifovaci pldny jeho nesou znak opravnt^ho, 
ale nikoliv revolu6niho husitstvf. (Denis, K. s. 6. 219.) 
Palacky pravi o n6m (D6j. nar. cos. 1857 IV. 1. str. 392—393): 
„ Jakkoli zajistd horlivym a neustupnym byval pfi hdjen( cldnku svych, 
jakkoli pffkry v slovfch proti odpurcum, nechtel prece nikdy, aby 
ve v^cech viry uzivalo se moci a nasilf, anobrz mirnil a kdral 
pfecasto kvapnost oufadfiv sv6tskych v prontisledovdai a trestilni lidt 
bludnych ..." 

Nad Send kazdnf jeho, vypo6tend hlavn6 na city po- 
sluchacstva, vdbila veliky po6et lidu. Lid ho rdd po- 
slouchal; v^dyf Rokycana rozvijel pred nfm mySlenky, kterd 
tehdy byly majetkem valn6 cdsti cesk^ho ndroda, a zvldstSjeho 
horliv6 hdjenl kalicha zlskdvalo mu oblibu. Nenf tedy 
divu, 2ese pod jeho kazatelnou shroma2doval hlouCek 



68 

inu2fl 2iyota svat^ho, zakladatelfi to Jednoty bratrske, 
jejlm2 duchovnfni otcein Rokycauu nazyvdme, ackoliv se 
tento pozd^ji od ni liplnS odloufeil, vida, f.e bratff prohloubivSe sniysl 
kdzdnf jehO; dospfvali ponendhlu k zusaddm, kter6 s jebo zdsadami 
pi'ichtizely do sporu. Mdrae-li to pficftati tomu, ze za poslediiich let 
vlddy Jii-fka z Pod6brad nabyl koneciie toho, po Cem po Idta baiil, 
totii arcibiskupstvf strany pod oboji, uznati mflieme, 2e 
jako vrchnl duchovnf sprdvce nemohl siiad jeduati jinak. *'•') Cti^ddo- 
stivou jeho snaliu po nadvIddS v cirkvi kaliSaick^ 
oiuluviti Ize tim, ie bledtM asi zlskati svyra opravnym snabdm moc 
autoritativnf, aby mohl ve sv6 dftstojnosti pusobiti ve prospech lidii 
i V kruzfch dvorskj^ch. Pfislovf, kter6pozd6ji o ii6m vznikl o. 
2 e b y totiz „v nadSji tohodflstojenstvf(t. arcibiskupstvi) 
oblevil V ndbo2enstvf, a pro kus ko2icha zapfel bo2iho 
kalicha"/*) neni snad tfeba bniti vd2n6 a doslovnS, sice by byly 
vSecky jeho oliniv6 feCi o kalicliu, kter6 tak Casto v jeho kdzdnfch 
se ozyvajf, pouh6 plan^ frdse. \idyt Staff letopisov^ ceStf hrde do- 
klddaji o Rokycanovi a o krali Jirim: ^Oiien slovem, tento 
mecera hdjil *Kristo va kalicha!"^^) 

II ok yea novo smySleni o soucasnych poinSrech 
V zemi Cesk6 jevf se zvld§t6 v jeho kdzdnfch, ktera 
mival V chrdiue Tynsk6in v Praze za poslednich dvou 
let vlddy Ladislavovy. Podstatu techto kdzdnf pojal 
nebo jiuymi napsati dal do sve hlavni prdce literdrnf, 
do sv6 Post 11/ y. (Vlcek I. 189.) 

Rokycanovi postille napsal J. Goll Cldnek do C6M. 1879. 
Die jeho zprdv o ruznych rukopisech a die vlastnfch studif poddme 
pfehled rukopisfl Rokycanovy postilly. 

1. Jeden z nejstarsich rukopisd byl napsdn od Stanislava 
Kfiianova. Jest to opis z r. 1500. Nalezen byl v krdl. bibl ve Stock- 
hohnu. (Cod. Ms. chart, fol. seel. XVI. Pag. 626.) Poddvajf o n^m 
zprdvu Dr. J. PeCirka v CCM. 1851 (Zprava o rukopisech ceskvch 
y krdl. bibl. ve Stockholmu se naohazejfcich) a B. Didik ve spise 
„Forschungen in Schwoden fiir Miihrens Geschichte" (Brno 1852, 
str. 145—146.) (v. tez Jir. I. 422.) Obsahuje 323 listy. Titul znf: 



'-) Srovu. tez uvahii Tomkovii v Doj. Praliy IX. 49, kde je fe6 o pomeni 
KokycanovC' k ces. braliiin. 

^^) liratr Jafet v Illase stiiizneho di, ie o Rokycanovi bylo toto prfslovi 
rozSfrcno. (CCM. 1879, str. 211. poJ fiarou.) 

") Staff letopisov^ desti, vyd. Palacky, str. 203. 



69 

„V^kladov6 a Ctenl svat^ ued61nf cel^ho roku i nS- 
kterych sv^tkfiv, skrze M. Jan a Rokycana." Na konci jest 
napSiino: „. . . A napsdny jsu^knihy tyto skrze prAci Stanislava 
zKfi^anovaki^ddosti urozen^ho pan a, Pana Buriana 
na Brtnici. L^ta Bo2ieho Tisfc^bo P^tisWho, tu sobotu pfed 
svatym Havlein." Po kjlzdnich nedelnfch pocinaji se na str. 550. 
kdzdnl svcltecnl (9), z nicli2 dv6 poslednf jsou dogmatickeho obsahu. 
Na str. 614. uvazujo pak skladatel o j^ovabdch „spasencuov a za- 
tracencuov" a na str. 616. o ocistci. ZAsluhou B. Dudika dostal se 
rukopis tento r. 1878 ze Stockholmu do zemsk^ho archivu 
ni r a V s k (5 b o. 

2. Rukopis knihovny kfiiovnickc v Praze, sign. 17F3. Zprdvu 
n6ni poddvd F. Cerny v Listecb fil. roc. XXI., 1894, str. 112—113: 
Jest psdn na papffe a md 44i3 listil fol. Nadpis zni: „Poczynagy 
fe knieby wykladow dobre pamieti misftra Jana Roky- 
czany na Nedielnij cztenij doroka..." Rukopis neni ji2 
dobfe zacbovdn, listy jsou potrbdny, zvldStS na pocdtku a na konci, 
a nesou patrnd stopy, ze byly ve vod6, bezpocliyby za povodne r. 1845, 
kterd zatopila tak6 6dst kN2ovnick6 knibovny. Mnob6 listy jsou vy- 
trbdny a uabrazeuy jinymi. Pfsafove byli dva; vidi se to z rozllCn^bo 
pravopisu a tvaru pfsma. Obsabem jsou ieci nedelnl a svdtecnf na 
cely rok, poCfnajfci prvni nedeli adventnf. Ku konci jsou pak pfiddna 
kratSi a dels! rozjfindnf. Rukopis pocbdzfasizdoby okolo 
r. 1500. 

3. Rvkopis knih, univ, v Prase 17 D40, pap., fol.; die zprdvy 
Dudikovy rukopise Kf lzanov6 soudfGoll, 2e se tento rukopis 
srovndvd a2 na nepatrn6 odcbylky s rukopisem Kfiza- 
nov;fm. Dopsdn byl od Davida Pretoriusa, ^sauseda a pre- 
caeptora v m68t6 Tdbofe ve Ctvrtek po pamdtce svatycb appoStoluv 
SimonaaJudy Wta patndctist^bo vosindesdt6ho sest6bo". 
Na 1. liste jest v rdnici s barevnou liponkovltou ornaineutikou ndpis 
provedeny barvou modrou a cervenou; list tento jest sice asi do ^/g 
utrzen, ale snadno pozndnie, ze ndpis cely zn61: „Ve jni6no (blabo- 
slaven^ Tio)jice S(vate, Bo)ba Otce i (Sy)na i Ducba S(va)tebo vSe 
jednoibo) Pdua Boba n(a) v^ky po^ebnanebo. AME(N.)" Na 2. Iist6 
cteme: „Pocfnaji se Ctenf s Vejkladem pfes ceiy rok dobr6 pam^ti 
Mistra Jana z Rokycan. A nejprve se pocind Prvnf Neddie 
Y Advent, EpiStola S*' Pavla k Rdnanuora v Tfindct^ Kapitole". 
Rukopis jest psdn pismem velmi p^knym po dvou sloupcfcb na strdnce 
a jest ozdoben bojnymi inicialkami. Vynikd zvldStS tlm, ze 



1 



70 

pisar V n6in starSIch tvarfi jazyka dosti peclivi Setfil 
a jich za pozddji b62n^ nezamiiioval. (Goll.) (K rukopisu 
tomuto jest pfiddu je§t6 opis ChelCick^ho ,Vykladu reci 
8v. Jana, mihiCka Jezu Kristova", z r. 1597 [viz o nini Vli. I. 186 

a2 187.]). 

4. Rukopis knih, univ. v l\aze zkonce 16. stol., 17 B 2, fol. Na 
pfednf desce jest vytlacen uprostfed obraz ukfiiovan^ho Spasitele, pod 
tfm ndpis: ^Kaupeni ste za velikau inzdu", doleji vroctni 1598. Nad 
obrazem Kristovym cteme: „Kazani M. Jana Rokicana." Pfed vlastnf 
postilion jest 5 listu, na nicli^ jsou napsdna n^jakd kdzdnf, jichz 
poCdtek sclidzf. Rokycanova postilla zaffnd se teprve na list^ 7. 
Psdna jest sice Citeln6, ale nikoliv ozdobnfe, pisniem leMym. Uvod 
zni: „Za5fnajl se vejkladov6 pfes cely rok od slavn6 
pani^ti Mistra Jana Rokycana^ Arcibiskupa Pra2sk^h0; 
vydanf, na Euangelia, kterdi ve dny nedfelnf se cftdvajl . . ." Kdezto 

V rukopise Pretoriov6 jsou obsaieny tei pflslusn^ perikopy, v tomto 
rukopise fiteme z nich pouze slova poCdtecnd, k toinu ptipojeno ,etc.", 
a hned pak poClnd se vyklad. Ve vykladech Cteme tyi text jako 

V rukopise PretoriovS, jen stim rozdflem, ze pisaf 
starSf formy jazykov6 priodSl dasto rouchem nov6j§Iiu. 
(Srovn. Goll.) 

V jinych rukopisech setkdvdme se s textem i co do 
slohusv^tglnebomensivolnostipfepracoyan^mainimo 
tovSelikymi deUiminebokratsimidodatkyroz§li*enym. 
(Srovn. Goll.) Jsou to: 

5. Rukopis knih. univ. v Praze i7 C33, v 17. stol. ze star- 
Slho nezndm6ho rukopisu (IMl) pfepsany. Na prvnich 
listech Cteme tento titul a livod: „Postilla 6eskd, to jest jinak v^^Klady 
pfi slavnostech vyroCnlch i tak6 na kaidau nedfili, kter62 se v shro- 
md2d6nl cfrkevnim na ty^ nedSle i slavnosti a i tolik62 svdtky Cisti 
mohu. A to zejm^na M, Jana Rokycana, dobr^ a svat^ pa- 
mSti. Spravend skrze usilovdnf Pana Havla Beznati- 
ck^ho" (u Jungm. : Bornarticktiho), „inest6ulna Star^ho M6sta Prai- 
sk^ho . . ." „L6ta pdn6 1581". V rukopise tonito jest zprdva o smrti 
a politbu M. Jana Rokycany, o jeho pocliovdnl v chrdm6 Tynsk6m, 
smrti krdle Jifiho a o jeho pohfbenf v chrdm6 sv. Vfta, kter6 bylo 
spojeuo s pfekdikami. Pisar stoletl 17. opsal t62 pfedmluvu 
k Ctendfi, datovanou r. 1581, a pripojil pozndmku: „A nynl do- 
kondno tu sobotu pfed oCiSfovdnfm drah6 Panny Marie a jinak Hromic 
vll hod. 21. dne mesfce aunora L. P. 1671,^ Ty2 pfsaf pf epsal taM 



71 

to, CO do rukopisu, z n6ho2 opisoval, pozdfiji bylo poznamendno, na 
pf. vyklad M. Jana Husi na 2. hoii pfikdzjlnf, jiny vy- 
klad na tot^^pfikdzdni, aj. Na konci opakuje se Ictopo6et 
1671. (Srovn. Goll.) 

6. Podohny text dte se jesti v rukopise univ. knih. v Praze 17 
D 12, napsan6m r. 1659: „Po6fuajl se Cteni a vejklady pfes cely 
rok dobr6 a sv. pamfiti M. Jana z Rokycan, jen2 jest lid vyucoval 
u raatky bozf pfed Tejnem 6asflv tSchto L. 1470 . . . Scriptum est 
anno Domini 1659." Rukopis se koncl kdzdnim na sv. Petra a Pa via 
uprostfed v6ty. Psdn jest rubou rozliCnou a jest zneSvafen nevkusnynii 
okrasami. 

7. S pf epracovan]^m textem setkAvilme se t6ivruko- 
pise 17. stol., chovanem v knihovni ryt, Neuberka v Praze. Na konci 
jest poznamendno, ie rukopis tento byl napsdn mezil. 1611a2 
1612 od Martina Nikolaidesa Brodsk^ho v dom6 JiHka 
Zinkovsk^bo z Klenov^ho na Zderaze, ndkladem P. Vdcl. Sixta, 
m6st6nfna St. M. Pr. Zminuje se o nem Dobhovsky, jeni piSe 
V Gesch. d. bohm. Spr. II. 230, 2e md jeden rukopis Rok. Postilly 
a pravf o nSm: „Meine Abschrift besorgte 1612 Weuzel Sixt, ein 
altstadter Burger". Rukopis tento dostal se pak ngjakym zpusobem 
do knihovny ryt. Neuberka. 

8. Rukopis musejni (5D3), novd sign. V. E 2, pap., 4®; psAn 
jest rukou rozli6nou, ne-li v 15., aspon na poCdtku 16. st 
ObsaUuje nejprve kdz&nf Rokycanova od 1. ned61e adv. a2 
k masopustu (!• — 310»), tyt^^, kter6 jsou v rukopise Pretoriov6. 
Jazyk vynikd v nich (aC ne vSude) jeStS starSfmi formami. Potom 
ndsledujl kiizdnf na kaMy den v poste, o kterycb je po- 
chybno, zdali jsou Rokycanova. (Slo*^*)— 476^) Na str. 477% 
478% 480» jsou vSelijake pHpisky (^tendffl, 48l»-498^: kdzdni na 
den narozenf Krista Pdna. Koneftn6 tento rukopis obsahuje 
kdzdnf nedfilnl od nejsv. Trojice a2 do 24. ned61e po 
sv. Trojici. Jsou to kdzdni proti 6eskyui bratffm, „pi- 
kartum", pfed nimii kazatel lid varuje, vytykaje jim pokrytectvf 
a zvlddtg bludnd u(^enf o svdtosti oltdfnf. Tato kdzdnf byla 
dlouho pokldddna za Rokycanova, a2 Goll v Oes. Caso- 
pise histor. II. 1896 na str. 246. dokdzal, Se nejsou od Roky- 
cany^ nybrz pozdejSf, proto2e obsahujf nardzky na nfikter^ poz- 
d^jSi osoby; na str. 740-' Ctemo toti2: „Mistr Sovka, ten pro 



16) 310b— 314b: prdzdn(J strinky. 



72 

kus koii zaprel kalicha a Mistr Havel, ten vb6hl v Pikharty, 
aby byl zveleben a cten, jako2 sii se jim divne pochlubili." Sovkovi 
srov. Star6 Let. k r. 1510. (Goll v t6m2 filanku zminuje se jesti 
ojinychdoranfeiydi latinskychkdzanfchRokycanov^ch 

V rukopise kapit. F 105, z i)ich2 nSco vytiskl Hofler, Geschichts- 
schreiber 11.836; i tii se nar42i na pozdSjSi uddlosti, z r. 
1480. SrovD. Palacky, Die Gesch. des Hussitenthuras str. 11.) 

Za nejstarsi rukopis Rokycanovy postilly byval 
pokladdn rukopis musejnf, star d sign. 1 C 14, novji: IV. 
Bll. Ve Vyboru z lit. L II. 738 tteine: „Mezi rukopisy, pokud po- 
vedomo, nejstarSf zdd se byti Musejnf (I C 14), psany na pap., fol., 
rukou rozlicnou asi okolo pociitku 16. v6ku, avSak nynf ji2 velmi 
porouchany, nemaje ani poCdtku ani konce, a vniti* tak^ n6kter6listy 
vytrh^ny." Ale Rohycanova postilla to neni, jak dokazuje Goll CCM. 
1879: „Ze by to bylo dilo Rokycanovo, o torn nesv^dci 
i&Axi^ zevnitfcul svfedectvi, ani obsah, n]^br2 od postilly 
Rokycanovy se tyto vyklady slohem i obsahem liplnS 
liSf. Jsou to vyklady ucen^, nechutn^, jakych ve stfedoveku pluo. 
i/anfcazcela libovolnS na hfbet rukopisu pHlepil Ifstek, 
na ktery svou rukou napsal: M. Jana Rokycany Postilla. 
Co tedy ve Vyboru z t6ho2 rukopisu vytiSt6no, ukdzkou z postilly 
Rokycanovy nenf." 

Postilla Rokycanova vznikla po r. 1456, nebot jest 

V nf nard^ka na smrt Kapistranovu (f 1456). Jakym ap&sobem vy- 
hlddd V ni Uokycana pismo sv,? torn budeme nejprve uvaiovati. 
VSecky doklady Cerpdme z rukopisu Pretoriova (un. 17D40). 

Po texts pflsluSn6 epistoly a prfsluSnSlio evan- 
gelia ndsleduje vyklad. Na po64tku vykladu pfipomina kazatel 
casto hlavnl mySleuku z kdzdnf prede§lSho a cinf pak 
pfechod k vlastnlmu vykladu, jen2 postupuje die pohldku 
textu. Smysl jeduotlivych Mstl textu Rokycana nevyklddd podrobnS, 
nybri Cerpd z n6ho po kratick6m vysv6tlenf hned pouCeni 
a napomenutl se vztahem na zivot soucasny. Na p!\ v kd- 
zdni na 4. nedfeli adventni pravi: „I di ddle (t. 6tenf): Zpravte cestu 
Pdn6! Kterd^ jest to cesta? Vuole tvd, to jest ta cesta!" Vyloiiv 
takto krdtce smysl duchovni pHpojuje ihned napomenutl k pln6nf 
vflle boi^f, kterd jest obsaiena v pfikdzdnfch boiich. A hned potom 
td?.c se, zdali „nyn6jSi lid" ffdi se slovy pf sma sv. „Nuie, 
mill kfes(an6, jiz-li ste tS vuole aueb napravili tu cestu? Slibuj za 
to! Zdalii vy nev6rujete, nepfisahdte, jmSua boifho nadarmo neb6fete, 



73 

nedSli sv6tlte, v trhu 2ddn6ho nepfesdhnete, kfivdy jeden drub6mu 
hal6f neu5inlte . . . ?" atd. Td2e se ddle sluJebnfkflv a slu- 
2ebnic, slou2Wi v^rnS svym pdnum, pdnfl, ue6inl-li slu^ebnfkftm 
kfivdy, hospoddfuv a hospodyft, maji-li p^ci o svou celed, aby 
znala Je^fSe, jeho kdzdiif plnila a nehfeSila. (26*-**.) K otdzkdin 
tSmto pak odpovidd. Odpoved kazatelova, jest, jako obytejnfe, 
nepflznivd: „NynejSf lid" neffdi se tlm, co slySi v plsine sv., ale 
jednd tak,. jak si zvykl. I napomfnd kazatel k polepdeni. Vytky 
jehoj8ouostr6, bezohledn6. K vykladum pfipojuje spisovatel 
citaty z plsraa sv. a ze sv. otcfl, nenf vsak jimi postilla 
pfepln^na. Sou(^asn;^ iivot jest vyhradnlrn pfedmStem 
kazatelovych livah, kter6 jsou rdzu prostondrodnfho, jsouce 
psdny ticinnym, 2ivyin slohem horliv^ho mravokdrce. 

Jak soudi Rokycana v posttlle o soucaHnych po^ 
merech v zemi ceske?^^) 

Usudek Hokycan^v o dob6, v nfz Jil, jest velice nepriznivy, 
Rokycana divd se na lidsky 2ivot pHliS cern6, nevidi nikde spdsy 
a vychodu z bludi§t6 hffchuv a casein sebe menSi jiskH(^ku nadSje 
dusf a tlumi ve sv^m pessimismu. Lid jest mu skrz na skrz zka2eny, 
protoie se spustil Boh a. VSude, ve v§ech stavech, vlddne hffch 
a mravnf zka^enost, vSecko naponiindni jest niarn6. Vldda Antikristova 
opanovala i sluhy Bo2f, kteH nepfedchdzejl lid dobryra pffkladem. 

Tento vseobecny ndfek ozyvd se v Rokycanovych kdzdnich. Roky- 
cana vidl pokleslost mravu ve stavu sv^tsk^m i duchovnfm. Zajfinav^ 
jsou jeho livahy o lidu Cesk^m vflbec a o jeduotlivych stavech zvldStS. 
Z tobo poddvd se ndm rozdelenf ce\6 Idtky. Poddme I. Rokycanovy 
uvahy rdzu vSeobecn^hoo torn, v £em R. shleddvd lipadek mrav- 
nfho 2ivota v Cechdch a pfiCiny jeho, II. livahy zvldstni o torn, jak 
se lipadek ten jevi v SivoU rodinnim (poinSr rodicfl k d^tem, vy- 
chovdnl mlddeie), v pomeru obojiho pohlavi (mimo manielstvl a v man- 
ielstvi) a V jednotlivych stavech ; pojedndme pak o stavu duchovnim 
a cirkevulm iivotS v Cechdch za doby Rokycanovy, a o stavech 
svfitskj^ch (stavy vySsi, Ceskd m^sta, lifednictvo, Cesky venkov, chudina, 
kroje, prdva, soudy a vdlky). 



^^) Sta< tato pracovdna jest podrohwyij jakozto spis j)uvodn^ samosiatnft, 
i vklildii se do tohoto dila pro souvi^jlost a uplnost; tim se vysv^tluje jejf 
obSfrnost. (Pocliizf ze slovansk^ho seminife des. uuiversity, z r. 1896.) 



74 

/. Uvahy rdzu VHeobcciieho. 

Zdklad vSelio Stfistf a vSf spokojeoosti lidsk6 Rokycana spatfuje 

V 80ula(ln(5m pomSru vezdej§iho ^ivota k iivotunadpo- 
zemskdmu, duchovnfmu. Jest to v6c svSdoinf , v6c naSeho mrav- 
niho iivota. V^zorem k upraveni tohoto pomSru jest sdm Bflli, jen2 
se \t6lil — Kristus, nejvStSl a ntydokonalejsf uCitel v8ech lidi a vekft, 
jeho2 svatyin pflkladem md se Clov6k ffditi. Ale, bolmiel, htfSny lid 
nezafldil si lisoi svflj die pflkladu Kristova, lid neni v pravde 
kfestansky. R. 2elf toho slovy: „A nyni aby naSel kfesfana tyto 
Casy losleduf, jen2 Antikrist vMdne a panuje, jest ndramnS fidk^. 
Jako nesnadn6 jelena najdeS v lese s zlatymi rohy, tak nesnadoe 

V pravde kfesfauanalezneS." (387*"^). Zdd se mu, iejsou lid^jendle 
jm6na kfestany: „jedine teJ 2o sau kft6ni a kfestan^ slovii" (183^'). 
Stesk svuj R. infrni litfichou, ie jsou suad pfece n§kde v ukrytu dobH 
kfestan^: ^JsauC, ale nekde v kaut6, jeStot o torn sv6t nevi" (387*»), ^') 
ale takovych je zajist6 po ffdku: „Jsau( pravl jeStfi a dobff lid^, ale 
po lifichu mdlo!" (32i»). Jsou sice tak^ n^kteH lid^, jii z jakebosi 
mravnlho instinktu, bez zvliStullio pobizeni jsou dobH, ale t6ch je 
rovii62 mdlo: ^Jsauf lid6 dobff, je§to, byf pak kazdnf nikda vice ne- 
sl^chali, protot by dobfe 2ivi byli, ale mdlo. A co jest vds, jeSto vdm 
tyto fe(^i jako ua blavu kapl, ano se vds dot^kd, a vSak se nic ne- 
ulekne duSe otrld, opuStfeud od mil6bo Boha!" (337^). 

R. vidi pak pHcinu upadku kfesfansk^ho 2ivota 

V torn, i^.e lid prilnul k sv^tu nestaraje se o Bob a. P6ku6 jest 
pHrovndnf svfeta k moH: „Povim vdm osmeru v§c, kdyby se na 
mofi shledala a pHbodila: Jedno, kdyby se mofe zbauHlo; druh6, 
kdyby byla tma velikd, 2e by ani slunce, aui mSsfce ani hvSzd nebylo 
vid6ti ; tfetf, 2e by se plavci svadili, a jedni tarn cht61i v^sti a druzf seui a 
tak, ze by se o to nesmlu vili ; 5tvrt6, ie by ochechule ty, jesto v mofi byvajl 
a sladce zpivajf, sna?.ily se na lodi, chtfc ji pfekotiti ; pdt6, ie by ti zlod^ji, 
jako byvajf na mofi, jeSto slovii pirete, pf ispeli ; Sest6, ze by se provazov^, 
jako na t6ch bdrkdch byvajf, a pldtna, jeSto jirai zpravujf, ztrhali a vesla 
se zldmala; sedm6, ie by zima byla velikd, ^e by rukama nemohli 



^^) Slova Rokycanoya dosvedcuje bratr Lukds. V. CCM. 1884 (Goll), 
str. 48.: Br. LiikAie „o obnoveni cfrkve'* (1610): „. . . A na kdz^nich mluvil 
(t. Rokycana : . . . A kde sau pravi kfesfan^? N§kde v kaut6 a fidko nalezti 
kfesfana prav^ho jako jolena s zlatymi rohy na Prazsk^m mostS". — 

Denis v ^Kouci sam. dei.^ t^ie se ysak: nJakym pravem osmell se pozd^ji 
K. zavrhovati ty, kterf zili v tisine a ne^ddali na svete, nei aby jich neznal 
(t. bratfl)?" — 



75 

hybati, ano vSe pfestydlo; Ocjm6, ie by se lodi neb bdrka na (lv6 roz- 
trhla. Pravda-li, kdy2 by se to vSe pHhodilo, ie by byl u velik^m 
nebezpeCenstvf a sfastn^ by byl, kdoi by vyplaul, Clovi^ce, pravda-li? 
Ba dIS: ,JiBt6 Sfastny!* VSecky ty v6ci a ta nebezpeCenstvl shledAme 
V tomto hanebn^m, zl^m, baufav^m sv^t^, v tomto mofi, jeSto jest 
pfedfastny clovek, aby molil t^chto nya^jSIch posledufch CasAv k sko- 
nAnl sv^ta vypliiti a spasen byti." (341»-**). 

Lid jest Hk&n v^cnii sv^tskymi, a die toho tak^ jednd: 
^Tak^i^e . . . jest prdvS do tohoto lidu, ie jsau ii^ramne pfivdzdni 
k sv^tu, p^CI a milov^nfm ustrnuli, a2 Boha zapomfnajf. A neinohau 
oni rozumem postihntiti spasitedln^ch vicf, tak sau oslepeni, a pravd 
hovada, coi se boiskych v6d dotkne. Nei co2 vykupCiti, utr^iti, vy- 
Ibati, vytantovati, tuf sau maudfl. A proc? Neb jsau ustrnuli milo- 
vdnlm sv^tsk^ch, t^lesnycli v6cf, ie jiiu bozsk^ v^ci a duchovni nic 
nevon^jf, ani2 jich oni sobS um^jf v^2iti. Zajist^, by tento lid um^l 
sob^ vd2iti ouu radost nebeskii, Y&^nxiy ie by nikoli nei^dali t^to ra- 
dosti sv^tsk^, ale vSemi by oby^eji se varovali t^to radosti ininul6, 
krAtk^l" (87-t»). 

Y6ci boisk^jsou tedy lidu nftcfmvedlejsim: „...po 
hflchu tak sme zabliidili v rozkoSech tohoto svSta, ie k vfecn^mu pff 
bytku nikoli uhoditi neumfme." (220^). „U, tot jest, ved, do tohoto lidu, 
ze, coi se tkne sv6ta, nahmatati, dobyti, tuf jsau niaudrf, ale cot se 
boha tkne, ba pry: ,Myf tomu nerozumfme!* Ale musfC poslauchati, 
kdoi chce uzdraven b^ti, neb z poslauchdnf byvd pozndni dobr^ho. 
Ale jeSto nedbajf poslauchati spasitedlnych v6cf, a pak chtl se hlau- 
posti, nev^d^nfm vymluviti: jin6t vds potkd, shleddtel** (355*»). ,Nenlf 
t6 tauiebnosti srdecn6 po nebesk^ch v6cech. Byt byla, jinakt by se 
lid6 m^li pH zemskych vecech. M6n6t by bylo toho tSktlni, fresovduf, 
lopotovdnf . . ." (40O). S rozhorlenfm pravf R. o lidech, iejsou ,pravd 
hovada k Boisk^m v6cem" (87% 319^ a Casto tak), ie pro t61esn6 
hHchy budou schnouti jsouce vlaini a studeni k boisk^m v6cem ( 1 1*»), 
ie se majl k boiskym v^cem ,,vlazn6, vdhave, lenivS" (320»), ie jsou 
to Jid6 tilesnf, hovadnf, jeSto ustrnuli v milovinf sv6ta . . . Jedn6 
po lakomstvi stojf o to bfdn6 zboii ..." (37»). 

Tedy /(i*ot/w^i'» jest jednou z pHCin mravni zkdzy; „VSichni od 
najv^tSieho ai do najmeDSieho stojf po lakomstvi*. (400»). Vedle la- 
komstvi rodi se pak z milovdnf svSta jin6 hffchy, jako pycha, 
obzerstvl, opilstvl, freje, tance a rflznt^ rozpustilosti, zvldst6 pfi 

.lubilejnich spisu c. XII. 6 



76 

plnych stolech: „. . . veCer nad karhany sediti tr^bjgfc (?) ^•j, za- 
l^vajic. dv6, tfi, 6tyf i hodiny bldznujfc, 2erty. smichy vedauc. Ba, tut se 
nesteskuediiblov^ duSi bidn6, hanebn* . . ." (94*""**). „Jako toho po brichii 
mnoho jest nynf, ie pfi jfdle a pH stole po 8ob6 i^erty, smichy, roz- 
pustilosti, reii siniln^, oplz16; ddbelsk^. A to pochodi z lakoty, z uob- 
ierstva a z prdzdnosti pfflidn^". (232*). .Nu, mnedle, majMi za hrich 
freje, tance, rozpustilosti ? U pr^: ,MuslC lid^ veseli byti!*'' (293»). 

Tak^ ctii&dost sv&dl lid k p6ci o v6ci pozemsk6: 
„V4dy iAilAme zvelebenf oa tomto sv^tS!" (144**). 

Pro pi'llidnou p6(i o sv^t lid nedbd sv^ho spaseni 
OvSem, „. . . . kdo2f Mdn6 svd hospoddtstvf vedau, 8v6 obchody, 
nicC to dobr^m lidem Deni Ku prek^ce jich spaseDf* (351*), ale lid 
nepoklddd jich za dary bo2f a nev^I si vdbec dobr6ho bydia : ^nei 
prdv6 jako hovado ji, pi, a nic o torn neumf pov^dSti, td2 pr&v my 
jfme, pime dobr6 veci, a nic toho nevdifme, ie dobr6 bydlo mdme^. 
(267 ^) 

V manwstech svitskycfi jest tedy pficina mraval zka2e- 
nosti, ve kter6 lid tak zabfedl, ie nedbd Boha, nedbd toho, co 
BAh chce a veil: „aby se niodlili v duchu a v pravdi, postili 
V duchu a v pravd6, zpovidali se v duchu a v pravdS, a tak vSecky 
jin6 v6ci vedli, jakoi Buoh chce a veil, nic toho tento lid nehledf . . ." (40*»). 

Pro nevd^nost k slovu a zdkonu bo^lmu lidmravn^ 
neprospfvA (78^), vSecko jeho pofifnilni bez Boha nevede 
k spdse: „. . . vSichni dobrf skutkov6, kter62 61ov6k muoie v6sti, 
vSechny svdtosti poSna ode kf tu, vSichni zdkonov^ mniSf, jeptisti, kteH- 
koli^®), vSecka femesla, vSichni obchodov6, toho vSeho nepovedau-li 
lid6 podle slova Bo^fho a zAkona jeho, vsecko to obrdti se lidem 
k ve5n6 mauce na v6ky". (259*). „Nynl sob6 lid6 mdlo vdif slovo 
Bo4f, jako by bylo n^co star6ho; ji2 osmrkali, vostydlo jim. Pry: ,Vsak 
to ddvno slejcham!' Jdau na tula(^ky, radSe se projdau. A druzl pak, 
a6 posluchajf, ale nedbajf pamatovati." (HI*"**). „Prdv se ma teuto 
lid jako osel. Hud voslu na lautnu, osel slySf ted, ale zddn^ho 
kochdni z toho nemd. Tak tento lid sly§f slovo Bozl, a nic jfm nemuoi 
hniiti, aniz se mohau pokochati v sv^m mil6m Bohu . . ." (191*).*®) 
(Pod. 430»> a j.) 

^*) Spise asi .tryrajlc"; v. Jungm. Slt)viiik pod heslem ,,trejrati" (touUti 
se) (IV 686.) 

^^) Srv.: ^Ysichni z^konov^, Frantiskoy^, Dominikoy^, Kapistrdnov^y jestli 
ie se chybi z^kona Boiiho, a v kter^m slove budau jemu odporni, oni nikoli do 
nebe nepfijdau.'* (373b). 

»") K tomuto dokladu podotyki Denis (K. s. C. 219—220): ,Viak vsichni 



77 

I zdd se Rokycanovi, ^.e .sau lid^byli prfchylngjSl k jeho 
(Bo2Im) pravd^m, kdy^ je han^li najvic, i vojsky jezdic utisknuti 
cht^li, a hned se valili Talem. Ale uyui ji2 nic I Vfie jitn jiit ostydlo, 
ie ']\i odstupujf znamenitf lid^. Ale ji2 neni toho, aby, elm by vice 
br^Dili, tiin se vice toho driieli." (90^). Ano, tak daleko to doSlo, ie 
,innoz(t by to sobe za hanbu poctli, kdyby se m61i z^koDem Boifm 
zpravovati a s nim ^e obfrati." (105^). 

Z^dny vfibecstav neiridi se zdkonem Boiim: „V&ichni 
stavov^ krdlfiy, knfzat, pdnuov, r](tfruov, pano§f a jinych, miStanuov, 
sedUkfiV; — kde se ktery stav, fdd, duostojenstvf nebo obchod sjednd 
s zdkonem Bo2fm? Ne2 kaid^, jakJ komu libol" (21*). 

Kdyby byla vd^nost k Bohu, staral by se lid, aby 
plnil prikdzdnf boil, ale to se nedgje: .Tento lid . . . 
zjevnS, beze vSl bdzni Boi^f, bez studu, ajakoby nebylo Bo2i pHk^dnf, 
pfestupuji je, vferuji, pffsahajf, bohddkajf, ned61e nesv6tf a jin6, svor- 
nosti aldsky nehledi zachovati . . .■ (162*»). Ale jak mi lid piniti pti- 
kdz&nf bozi, kdyi jich anidflkladn^neznd? R. mluvf o torn 
takto: ^MiU, velmi-li jste toho pilni, abySte um^li pHkdzdnf Bo2f, 
vfitSlch deset a meaSfch Sest? Pilni-li jste, aby je vaSe d6ti um61y? . . . 
Kdoi nezachovd ptikdzdni Boilho z uon^ch deslti nebo z t^chto §esti, 
iet zddny spaseo nebudel?... Bojite-li se toho? U, slibujl Ba fci: 
,Tob6 z aust a udm mimo udi Saustl' . . . Ale nalezl by dosti starych, 
je&tot sami neumejf t6ch sesti prikdzdnf Boiich ^^) . . . Ba, plnfte li 
oii6ch deset?..." (175».) 

Z toho ze vseho plyne, ze lid nemd pevn6ho zdkladu 
na ii6m2 by spoc(val jeho pom^r k Bohu a k jeho svatym 
piavddm, nybr2 ie se da lehce odvrdtiti od pozadnf Boha, ie zkrdtka 
plati nem pffslovf: „Kaui vftr, tarn pld§t!" (23\ 169*). 
Lid podl6hd tedy snadno sebe nienSlmu pokuSeni: „A jakoi velik6 
vluy na vodfe b]^vajf od nialeho pov^tff i od velikeho, a nikdy 
nestojf, ale vzdy se hybi: tak tak6 tento lid. Ji2 netco uloil 
dobr^ho (initi a ted jiz Dynf v advent netco pocne tak6, a hledajit: 
jedn^f n6jak6 mal6 pokuSenf6ko prijde, ait jimi hned Sinel" (U*). 



nezAstali Ihostejni k ▼ykladftm jeho (Rokycanoyym), a brzy utvoHIa se pod ka- 
zatelnou jeho skapina poslacbadfi pozom^ch, spasenim svym zaujat^ch a odho- 
dlan^ch zaslouiiti si ho svou dobrou vflli a svym ilsillm. Z t§ch poslucha^A nej- 
niboin^JBi a nejznamenit6j§l byl synovec (pr^) Rokycandv, Rehof, prary zakia- 
datel Jednoty desk^ch bratfi.*" 

*^) N^sleduje Ty6et tichto pfikdzini. 

6* 



78 

PH takovych uvahdch R. phch^f k pozndnf, ie lid nedbaje 
Boha, z Boha neni: ^Nenf tento lid z Boha!'' (144*); „proto ?y 
iieslyifte (slova Bo2fho), ie z Boha nejstel* (174^). Lid neni tedy z Boha, 
ale z ddbla: „Poznamenaj2 tohoto lidu, jest-li z Boha (ili z ddbla? 
Slychdte-li co toho slova Bo2Iho, hddaj V ; . . k6i se v^s chyti, k^2 
plnftel? Proc? — neb z Boha nejstel...- (142>»). 

Edy£ tedy nevl^dne lidu Bflh, kdo jest jeho uejvySSfm pdnem, 
jeho yfldcem, vlddcem vdeho sv^ta v dob6 mravni ndkazou tak stl- 
ien6? — Antikristl Tento potlaCil svat6 pravdy Kristovy 
a opanoval hfiSn^ lid: ^To jest na okovidSti, 2e se Hdko (lov^k 
nahodi, aby vedle Jezi§e 2iv byl v 8v6m stavu a v sv^m f.ldu, vSe 
vedle jin^ho. Vedle koho ? Vedle Antikrista ! . . . A co jest tftch Anti- 
'kristuovl Nebo fekl jest svat;^ Pavel, 4e mnozi jsau Antikristov^." 
(20^). „A tak ie jest ji2 6as Antikristuov, proto2 jsau lid6 malo- 
mocni a ClovSk hflchu panuje jim . . ." (59*>). ^Tento lid ji2 jest t4ik 
ddbel zmi^dil a jeho slu2ebnfk Antikrist, ie lid6 leckdes jindehledajf 
spaseni sv^ho ne2-li u Je2(se . . . Onen hled& v tulaik^ch, onen 
u vodpustclch, onen k onomuno svat^mu . . ." (356*). „A toihnedbylo 
od prvopo^^tku, ie i hned ddbel a Antikrist, sluiebnik jeho, a jich 
pomocnici a udov6 hledili to udusiti, utiadti (t. j. slovo Bo20i i po- 
dnes jests." (359«»). ^O 

Vldda Antikristova jevf se re svobodi hrich^v, jiniii lid 
Krista znovu kHiuje: „A tento lid nechaje Je^fse kH2uje ho z novu 
nejsa podd^n jeho pfikAzdnim ..." (25*.) 

Hffchu pfibyvd, lid je horSl a horif: ,Mnedle, co ste 
letos lepSf nei luoniV Ba strach, ie horSI! Buoh vi, co jest hHchuov 
pHbylol" (106*); ano „tento lid tak jest zka2en, ie nezna 
8v6ho zavedeni" (298^), neboC se nevaruje pf Icin zl6ho (425*). 
ZvldSt6 R. horlf proti zjevnym, smrteln^m hf fchftm, kter^sene- 
smfrne rozmohly ve vSech stavech za jeho doby, afckoliv se Cechov6 ve 
5tvrt6m artikulu prazsk6m usnesli, aby vSichni htichov^ 
smrtelnf a nerddov^ zdkonu boiimu protivnf byli ka- 
2eni a stavovdni. Cechov6 dokonce kompaktata ua to 
uzavfeli, ale nevedlo to k clli, nebot lid nestydl se za 



^'') Srv. C. C. M. 1886 (Goll : Jcdnota bratrska y 15. St.). ..V CechAch od 
mnoh^ch desftileti se nahromadila literatura, ve kter^ se Ifiily t&padek a zkiza 
cirkTe a zvl^gtd bierarchie: ie Antikrist }\i pfisel; ie cfrkev opanoTal, ieplnlse, 
CO T apokalypsi prorocky se zv^stuje, hUs^no pfsmem i iiiym slovem. Obrazft 
takoY^cb uiil t^i R. yb SYycb kdz^nfcb.*" (Str.46.) SloYa Rokycanova o Antikristu 
dosYedduje tii 4. psanf bratfi Kokycanovi. Y. CCM. 1884, str. 45 -46. 



79 

hrfiii^2ivota2ijejakoYSodom6. ^Atoho sau byli Bob6 Cecbov6 
dovedli; ie na to compactata zd^lali a zape^etili, pape2, kardin^li, 
biskupi, cisaf, vSe. A toto ]ii zase plnu svobodu majf vfiichni hrfcbov^. K^ 
se za to Btydlte, mill Cechov^, 2e ate tu nev6ru ucinili Bohu, ie^ 06 ste se 
zasa^iliatoho dovedli, ieste zase v to vkro6ilil ? Zddn^ho studu nem&, za 
iAdwf se hffch nestydf teoto lid lJi2 jest to nynf pHsIo a ddbel v tento lid 
uvedl jako v Sodom6. Tak bylo v Sodom^, 2e s sebau zjevn6 na 
ulicech hfeSili a 2ddny jedeu druh^lio se nestydel : takt jest i nynf, 
ze, co2 se hflchuov dije, iddny se za nic nestydf a rauhajf se zjevn6 
Bohu. Zda pajchu majf za hrfch? Ba, sluSnostf to nazovau, a ie na 
nc slusl! K^i se za to stydf, k6 za lakomstvi, i^edobudau, jaki^ mohau, 
jeden druh^ho vodfe I ? A, tohof pochvdli I U pr^ : ,Tenf ami dob^ti I*, 
a nic se za to nestydf. Aby to pak vfra byla? Nikoli!" (202*»). 

R. uva^uje pak pfi£in6 a ndsledcich svobody 
hflchflv. Pficinu vidf v tom, ie nikdo nedbd a nemstf 
hi'ichuv: „A pro6 jest to, ie jsau se tak velmi rozmohli hHchov6 
zjevnf? Proto, neb jich 2ddny nemstf; kn^^f nedbajl, ruka duchovni, 
sy^tskd t6i, krdli, kuf^ata, pdni, rytfri, panose, kondele, lifednlci, 
vSe, kde kdo msti zl^ho ? Ne2 prav^ svoboda ve v§em zl^m se roz- 
mohla..." (322*). Ndsledky vidi v torn, ie Bflh dopouStf pro 
hrichymor, hlad, vdlky, atd.: „A mnfte, 2e jest to darmo, kdyi 
Piln Buoh dopusti moi*; hlad nebo vdlky, a nebo kdy ovotce nenf ? U pry : 
,Ruda zabila a povitH zkaziloS a ted toto a neb ono, ved-liV Ba ioi: 
,Hflchov^ nasi pfekazilil' Kdyi by on rdCil, iAdnAt by v6c neu§kodila. 
By se asa um^l tento bfdny, hanebny lid v t(»m zndti, ie se to d^je 
pro jich hffchyl PomysllS-li a ddS se Bohu vinen fka: ,A; nastojte, 
toto vdlky, nesndze, vojny, toto se zl6 obrodilo, a snad jsem j^ toho 
pH&ina sv^mi hHchy a snad jsau to moji hflchov6 ui^inili, a beda 
mn6l?' Nastojte, nic toho neumf tento lid opuStfiny od Bohal" (429^ 
— 430»). 

Ze hffchfl nejvfce se rozuiohly pycha, lakomstvf, 
smilstvO; lei, lenost, hn6v, msta a na cti utrhdni. Jmeno- 
vite pyse R. v6nuje ninoho ostrych slov, jimii tepe vSecky stavy. 
„Kdo by to vypravil, co je^t t6 pajchy vymyslen6 tato I6ta!" (18*»). 
„Ji4 tyto Casy p;^cha pfen4ramn6 panuje v§em stavuom." (231**). To 
plyne z toho, 2e jeden nad druh^ho chce vynikati: „ . . 
nyni dFdbel ndramni nadymd pejchii nesmfrnu lid tento kfestansk^ 
skrze ta urozeuf a ty rody jedny nad druh6 vyS§i." (415^). 

ZvWSte 4eny kdr^ z pychy. A profi jsou 2eny tak pysn6? 
Protoie jejich samolibost a sebeHska je sv&df: „By< tyto 2eny 



80 

samy se nemilovaly, v8ak by t^ pajchy nechaly." ^08*). Pfi torn vSak 
Seny nepomysil, ie krdsa tSlesnd jest pomfjejicf, ale duSevnl 
krdsa — cnost — ie trvfi na v^ky: „Nu, vy 2eny, od koho vy tu 
krtsu m^te, zda od pfirozenf? Ba, byt mily Biioh ji tobS nedal, nic 
by nebylo! Kdyi se v zrcadlo vzhMdneS, a ty, clovek 8lu§uy, velmj-li 
mil^mu Bohu z toho pod^kujeg a poprosffi, fka : ,Miiy Pane, nedaj2 
mi sebe Mdn;^m smrtedlnym hHchem zde zmazati a po smrti nedaj mi 
gkared^mi ddbly ob^vati I ?* To( by byla dobrd vzhled^nf v zrcadia, ale 
ne k fiflovdnl. A ty, babo, drchta star^, opatfic se, a ty, §karedd, 
poprositi mil^ho Boha, aby on^ Skaredosti vecn^ byla zbavena, takt 
by m6io b]^til** (314*). Pycha rozhostila se vSude, ano i v ko- 
8 tele: „MnedIe, vy pak^ mdte-li u vdinosti tyto chrdmy hoii, jeSto 
phpravD^, fiflovni, pySni, hrd6, nadute do nich chodfte, jako k tanci, 
u vfocfch, V perWch, v zlat6, vSe?" (286^). „A poii6vad4 nad tSmi 
m&tSno bude, kteH2 jdau do kostelflv a poifvaji svdtosti bez ducha 
svat^ho, CO pak dlS, stane se t^mto, jeSto jdau do kostela v duchu 
pySn^m, hrd6m, nadut^m?" (401**). „Ba, kdo vis na to navede, abyite 
asa V kostele pajchy nechali?" (402»). 

Lid pry p^chy ani po smrti nezanecha: „Ba jeStfe i po 
smrti 8v6 pychy nenechaji, anit na hroby kameni drahSho 
8 stf ty nakladii, jeSto to nic pomocno neni k spasenf, jedin^ toliko 
nfijake posmfvdnf a neb povysenf nad jin6." (232**). „Tento lid i po 
smrti sv^ pajchy nenechti, ono: ,Tuto mne polo2ite a udSlajte mra- 
morov^ kdmen na muoj hrobi A toto dajte do tohoto kldStera, 
a« se za m6 v6Cnd pamitka d6jel^ • (342»>). ^^) (Pod. 361*). 

Lid pychu nepoklddd ani za hHch: ^ctnostl to nazovau 
a slusnostf, fkauc: ,Na n4s to sluSf...!*" (201). 

S podobnou horlivosti, jako proti pySe, R. mluvf * proti jinym 
hricMm ; kdrd lakomstvl a srailstvo, „kteMito hffchov6 nynf jsau 
ndramnS se velmi rozmohli v tomto lidu" (83*); „vsady lakomstvf 
panuje" (317»); plyne to z milovdnf svSta (37% 318% 400»). 

Smilnych lidi, o nich2 pravf, ie maji druh^ misto v pekle 
V mukdch ihned po kacffich (17**j, jest i€l velik^ mno2stvf. 

Zjin^ch hHchu kdrd obierstvf, opilstvf a mnoh^ nfoz- 
pustilosti**, kter^ zejm^na o masopust^ maji volnost, kdy „mnozft 
znova kfiiujf Je2fSe svymi hflchy, rozpustilostmi" (84*»); i horlf tedy 
proti „ryninf masopflstnfmu" (111**). „Lid6 zanechajfce dfla 



*') Kokycana mluvf tu dale o kUsteficb, kter^ piredko?^ hojnd nadali, 
aby mdli po smrti pamdtku, naddni ta slouii Tsak pry jen hfichthn ... (34da.) 



81 

t^lesnd toho (asu masopflstnlho Mii k taiicuom, do kr(^eiii, k o^ralstvf 
etc." (74*); podobnS na str. 83* vytj^kd, ie o masopust6 panujf 
„kolby, tance, smilstvo, hry, neMdy, ono ob4erstvl, opilstvl," ano lid 
to i vymlouvi slovy : ^Masopflst sv6 pr^vo md!" R. odpovidd: „i)ib1ovof 
jest to prdvo z horaucfho pekla!** (83*). 

opilcf ch: „Oiii o2ralci sednau do puinoci alehnau, aisluuce 
vyde, oierau se, opijf se . . .* (334*). 

Lenochy a spd^e kdrd slovy: „Strach, ie za to vaSe le2eni 
dlauh^ a povalovdni a kochdnf toho tela bldndho pfijde na vds, jako 
dl prorok: ,Pod tebau bude prostHn mol a odln budeS Cervy, jeSto 
nikdy neumrau!'". (429*). Na str. 334» dovoHvd se pak l^katft, 
„4e, by byl najvospalejSi Clov^k, ie jest jemu dosti ku pfirozenl 
sedm hodin spdti." 

Proti bo^imu prikdzdni Idsky k blii^nfmu lidhfeSi: 

1. Hnivem: „Ba, slova protivn^ho nestrpf, ale zrotl, zeklnd: 
,0 by zabit, 6 by dibel hlavu strhl, 6 by siehoi roku ve zdravf ne- 
doCekal, 6 by tvii krev psi lokali!*" (II*). „A raildCek jeho (Kristflv) 
Jan pravl: ,Ea2d^, kdo^ se hn^vd na bratra sv^bo, vra2edlnik jest!* 
A my sob6 toho nic nevdilme, zhn^vdroe se, zrotime, zeklnem^ jeden 
dnih^mu zlaje, zhanf, cti na nem kusa neostavf a mnf, 2e jim to 
splyne! U pry: ,V6ak sme se jii^ smlHli!' B^vd-li tak, ha!?" (261*; 
pod. 264**); jin;^ zasepravf: ^VSak se nehn^vdm, ale neniohu nafihle- 
dfiti!" (265*); neni odpuStSnf upffmn^hozldsky: „MdStohoto 
mnoho mezi lidem timto. ,Nu, ji2f jemu odpiistfm I', a ted ruku dd, 
ale V srdci kyselost, nechut; u pry: ,0 vSem, jsemt s nim smlfen, 
ale protot jd vfm, cot mi jest ucinil!' A ha, z srdee odpustiti mdS! 
Zklamdf yds to! Ant nemuo2 s nlm mluviti, ba t62ko mu nad i hle- 
deti ne jednau." (370»). R. kdrd zvld§t6 baby zlostnd: „Nu, vy 
baby! Je&to nejednau mohauce p6kn6 nauciti jin6, i nedbajf; nei 
sedlt baba nadmtici se jako h^I, jako by ji kyselo z nosa kapalo, 
a nemluvl zlostf," (20*), „byf bab6 jedin6 slovo protivn6 fekl, uzfel 
by, strp^la-lit by a neodreptala-li( by" (86*) ; „. . . jeden dinihemu slova 
protivn6ho nestrpl. Tof ji2 baba slySi, a byf jf prstem po ustech mrdl, 
uzfel by, ietbyse jakojeWnka zsdpala." (118*; pod. 162\ 306* atd.) 
Z hn6vu pochodf i nespravedl iv6 kacefovdnf: „Tak md§ 
do mnoh^ch lidi, 2e jiu^ budau tupiti, haneti a kacife ddvati, a sami 
y kaclfstvi svatokupecsk^m a2 do hrdia tdpajf . . . Budau ddvati od- 
dSlence, a sami se vSelijak odd^lili od Jeiilse . . .** (145**). „0 hnfevi- 
y;^ch lidech R. prondSf lisudek, 2e „nemohau dlauho trvati, ale 
musi spf&e umMti, a \km takovym se neokd^e mil^ Buoh, ale ddbel." 



82 

(162*»). Nejlepsf prostfedek proti hn6vu jest trp61ivost a klidn^ 
inysl: ^Takto se nauc: Jest-li ie t6 kdo vini zlodgjstveni, vraidu 
neb cizolo^stvein neb tlm jin^m fka: ,Ty'8 takovy neb takovd!', ne- 
zbauriti se, ale p6kn6 trp61iv6 sn^sti, fka: ,U, mily, ty m6 
hanf§ sv^voln^ a mluviS, cot se zdd, a utrhdi mi ! V^flmt jd Bobu, 
iet mi to k vodplat6 postavf, co2 ty m6 hanfS? A df-lif : ,Ja na t6 
dovedu/ fci: ,Jestli ie na mne dovedeS, budu( vinen,' ale nikoli se 
nesauditi, neHkati: ,Toho Ues na m^l' U£infte-li tak, ha!? Ano, 
slibuj! ZasadftsejsavinenprAv^jakobyprdvbyl..." (378*). 

2. Mstoti: „Ba. jedn^t terf masopflst pHjde na n6, anif sezbauri 
ku pomstS" (11*). „Pin Je2fS df: ,Milujte nepMtely!* Akdy^tomnto 
lidu torn di§, ano : ,Rozka2 sob6, kniie 1 Abych mu- toho nechal 
tak, a von mi toto ufiinil, nechci! Chcif se pomstiti!'" (20**). 
,Kdo jest kde, aby sv6 ktivdy nemstil? VSak toho ndramn^ 
mnoho vidfte V tomto liHu..." (264% pod. 136^ 252*», 387T, o bab^ 
mstiv^: ^Baba, nem^j p^^e, nemuoi-lif a nesmf tak zjevni odl^ti 
a pomstiti se, ale sedeC jako rom^n v kaut6 repcici sama v sobfi." (377*»). 

3. Panduvou a na di utrhdnim: ,Ale toto u/tI§: aniC saudf, 
anit pfevrhau (t. pomluvi) kazd^ho, bud kidle, knize, konSela 
obecn6ho, 2Adny se nem6(l; a s tfm vidy na zpovM: ,Kni2e, posu- 
zujit 2ivych i mrtvychi*" (113»); „pro slovo uzHs, jak(... jeden dru- 
h6ho. ..nacti, nadobr6pov68tizlaupl..." (252^). klevet- 
n^ch babAch: „K^( jest t6 dilbel, babo, rychtdrem ucinil? Proc 
BaudiS?" (113*). 

Hn6v, msta ajin^hHchyrodl8etedyzevz^jemn6ho 
nepfdtelstvf. Ale i prdtelstvi svddf fcasto k hHchiSm: ^Pfltel 
pro pfitele ucinf proti Bohul" (46»), z\\km\ipochlebenstvi: „0p6t 
tovafistvo to n^ramne mnoho lidf zavodf tfm pochlebenstvim do 
pekla a pf&telstvo tak^ . . . Byvfl toho mnoho, 2e by nejednau nejeden 
mnoh^ho hrfchu nechal, a to vodl^ pf&tel a tovaryS&v ucinf, anif: 
,Bo, CO chces le|)Sf byti ne21i my? . . . Ba jedno pod, v§ak jest Buoh 
milostivy, odpustft! VSak's jedt^ mUd, dosti mdd 6asu, budeS star, 
to2 buded ndboienl'"' (32(3^) Mnozf jsou vSak pJr&teU jen na 
oko. ir^Skdo s tebau mluvf velmi p^kng a: ,Mil^ pMtelilS a takto: 
,Jd jsem pfftel tvftj !', ale v srdci jin6 mysli, aby tS v nitiem uhond 
i ob^aloval. Ale onenno tvftj nepfltel zjevni o tob6 le2 mluvf; m^nd 
tob6 ten uSkodl lei mluve, ne2 onenno pravdu." (H73**.) 

VWdne tudfi svoboda hf fchfiv. Lid jest \)vf dokonce 
tak zaslepen, 2e toho v§eho ani za hffchy nemd, sice 



83 

by se ze hl^ichft kal a Iftost svou by osv^dcoval zejmena po- 
kdnlm a postem. Pozorujme tedy, co soudf R. o poJcdni a o posts. 
Lid nerozponiln^ se na sv^ hrichy a nekaje se 
z nicli: .Bida inn6, nebo^tikovi, nic toho tento lid nedbdl (t. j. ne- 
rozpomlnd se na 8v6 hirfchy); pr&vi jf a pi jako by kuol nepohofaP 
(183*) ; „ . . . ne r^di pldcete ani2 dbdte plakati na 8v6 hHchy, neb toho 
za hflch nenidte." (284»). „PrAv6 jako onen, jeSto jej na Sibenici odsaudf, 
ani( jej trkoll, anC zkamenf, royn6 ie zaplakati nemuo2; uei hledl sem 
i tani. Tak prdv6 bojfm se o mnoh^cli, ie sau jii^ ku peklu odsauzeni 
a zkamen^U, 2e nemohau zaplakati na sv6 na tbik^ hffcby. Ai prdvg 
kdyi smrt pfijde, hledaj2, an hledf, hledi okolo na pfdtely, na dgti, 
ano pozd6, ano se s nfm dabli trkoU do horauclho pekla!" (350^— 35l»). 
vdnoclch a o veiikonoclch lid^ 6inf sice pok^nf, 
ale to vSe jest vStsfm dilom jen na oko; uaoko „8epo§mauK''y 
a hned zase tyt^i^ hHchy piichajl (309*; pod. 422^); jmenovit^ se jevf 
takov6 domn^i^ pok^ni oveliky pdtek, kdy chodf mnozf bosi, „po- 
Smaufl se", „poslintaji", ,uslintajl", „popliCf", „zpU51**, „posmrkaji", 
.poml^ti", .poknifi se" (140», 166% 185»>-~186*, 380*^), ale to vSe 
jen na oko, Jakoby se kdli". (380*). Na ukdzku stuj2 aspofi tento 
doklad: „A tento lid jediii^ ted u veliky p^tek se poSinaufi, ba i po- 
pM6if, posmrkajf, pomldSil, poslintajf, a to nedlauho. Jednot bude v pon* 
dSlipo velicenoci, nu2 zasevt^i obycejese dadf jakoprv6.* (185^ — 186*.) 
K pok&ni lid vymySlf sob6 v§elijak^ modlitby, na 
nm spol6h^, a mnl, ie tlm ji2 vsecko odbyto, „ale aby lid6 
uhodili na prav6 pokdnf, fidko". (320'^). 

R. myslf; ie lid prohI6dne abudesek^ti, ai^ bude Bo ha 
potfebovati, ale pak bude snad u2 pozdg: „Jako onen bohatec 
tepruv prohl^dl, a2 byl v raukach, tak tento lid prdv6 jf, pf, spf, 
vesel, jakoby kuol nepohofal, ne2 a2 bolest na hrdlo naskoci, to2 
tepruv se chce Mix. A daj Buoh, aby pozd6 nebylol" (364*~**). 

R.vybfzi tudi21iorliv6 k pokdnl, pro kter6 prynenf 
tfeba jfti a2 do Gdch nebo do fllma, nebo( b&h m&ie od- 
pustiti hfichy T§ude; tlm R. nartl^i na 6ast^ pouti i do zeml 
vzddlenych:**) „Naucii se tomu, iet mily Buoh md moc a niuoi 
tob6 hHchy odpustiti vSudy, i doma, i v tv6 komofe. Nicf se jest ne 
tfeba taulati ani do Cdch ani do ftima, doinat von tob6 muo2 tak 
mnoho daruov ddti a hHchy odpustiti jako kdejinde". (358^). 

•*) nPutov^ai do cizfch mist za pMcinou poboznosti strana pod oboji ne- 
pokl&dala za u2ite£ii^, shled^vajlc, '2e lide na mnoze konali pouti ze zalfbenf v za- 
hilce nebo pro pobavenl." Tomek, D6j. Prahy IX., 74. 



84 

PA^f jest ,,ZDaineDf dosti ^iD^Di za hHchy" (40*), a knidf, „koinQ2 
jest jedenmecitma let minulo, mA se postiti a k tomu jest za- 
vdz&n, le^by pHCina hodn^ byla"*. (84*). Glrkev proto ^ustavila tento 
(^as svat;^, ie se cast^ji majl modliti ono neSpory, kumplety, Salve 
regina a jin6". (84*). Ale lid6 se postf, Jaki jim libo" (43*), 
casto jen na oko (94^), nebo tlm zpfisobem, ie se najedf jfdel 
nemasit]^ch dosyta, mlsto aby ^zla^n^ii*': „Proto2 ti lid^, jesto 
ono fedkev rfno jedi, ono lektvaf veCer, ono topenice, nenlf to pravy 
puost" (95*); zvldSt^ o postni ned^li se tak dije: „Ba nynl toho 
mnoho jest v post^. Kdy2 ned^le pfijde, uzHS. iet se nepostl, anoC 
cel^ den jedi ono pucdlku, navaru jablka, ono i ono, a mnf, ie mi tak 
b^ti". (98»>). 

A tak vubec neni vdinosti, Hsky, ani Td6(nosti 
k Bohu; torn se R. vseobecn^ zmifiuje. PodArae nSkter^ doklady. 

Neni vdinosti k Bohu. R. st62uje si, ie „lid tfilesny, hovadny . . . 
nic se neuml . . . vd^n^ji a snaSn^ji povobirati s svym milym Bohem 
a s jeho dobrodinstvim" (2^); „ba netku nejednii jsme svinf pilnSjsf 
ne2 Boha, ie pro svinS jej druhdy opustlme" (5*»); a jako my se mdme 
k Bohu, tak i on casto se chovd k n^m, „ray po hHchu vla2n6, syrovS, 
leniv^, nedbale, rovn6 jako spiec. A on tak^ ne jednau mi se k ndm, 
jako by spal, jfm2 tajmi". (168^). PodobnS mluvf R. o nev^inosti 
k Bohu na str. 266*, 261\ 322* atd. 

Neni Idsky k Bohu. Nic nenf, co by lid obmftkftilo, 
„aby byl ohbit a povolen sv^mu Bohu". (203*). Jinf zase 
pfili§ na Boha spol^hajl, hfeSfce Jednii na milosrdenstvi Bo2i, 
. . . jesto Hkajf: ,VSak jest milostivy^ odpustlC ndm to/ a druh6 na 
smrt jeho, Hkajlc: ,Vsakf jestza kozy neumrel, alezandsl' A mluvfce 
tak, iddn^ho sobe hfichu z toho neCinf.-^ (432*>— 433*). 

Neni vdidnosti k Bohu, Lid6 ^neuni^ji v^iti dobrodinstvf 
bo2ich" (199*; 315% 410*» atd.), nejsou za neskonali dobrodini Bohu 
vd^cni: „Oni mn^Ji, ze jim to vSe samo pfichizi a ie toho od Boha 
nemajf". (315**). „Prdv tento lid mA se jako osel neb kuoft neb jin6 
hovado. KAyi jemu pdn jeho jlsti dd, iiict jemu mrcha nepod^kuje. 
T62 tento lid sv^mu Bohu". (J90*i. Podobn6 na str. 410^: „OpuSteny 
lid od Boha nic neum^jl vdi^iti dobrodinstvf Bo2fch, ne2 prava telata, 
krdva neb vuol neb hovado: kdy2 jemu jlsti dadi, nic neuml Hiiti 
toho, ani d^kuje. Te4 prdv6 tento lid." 

Pflle2itost k vd^^nosti naskytd se kaidodennS pfi 
klekdni, ale lid toho nedba: , .. . ano toho u vds neni, kd}2 



85 

na klekani zvonf rdno nebo ve^er, ie vy nemuo^ete poklekutiti a yd66- 
nosti u^initi, 2e jest vas ostflhal, h^jil, brdnil mily Bflh, aby mu 
aspon tehddi podSkoval^ (315*); dokonce se za to i stydf: ^,a]e nynl 
se i'li za to stydl, ji2 to za hanbu majf, kdy2 zvoni^ aby klekli ..." 
(412*). I rozpomfna se R., ie dtlve byli lid^ pfece Bohu 
vdicnfejSl: „V6rn6 jd to pomnfm, v Rokycanech kdy2 bylo. N^jaclt 
sau dflve byli lid^ ohbit^jSf k dobr^mu. Kdy2 na klek^nf zazvonili, 
i hned klekli sami starSl. A ndm i hned: ,Nu, d6ti, kde ste, klekn^te 
a dSkujte Bohu !^ . . . Tento lid toho v pamSti nemd, kdy2 v pdtek 
o poledni zvoni, mSi slauii na pamdtku umuCenf Boi^fho, aby Sli do 
kostela a pod^kovali mil^mu Bohu a chvdlili jeho. Ba, radieC posedf 
a neb se potaulajf . . /* (297**). „N6kdyf saulid^ten iivot bohomyslny 
dvakr^t za defi vedli. Pomnlte-li za krdle Vdclava? JdC pomnlm, ie, 
kdy2 na klekiui zvonili, i hned vSichni klekli a d^kovali milSmu 
Bohu z dobrodinstvi, kter^i s nimi tu noc uCinil, a ze je zachoval 
od zl^ho. A op6t ve£er, kdy2 zazvonili na klekdni, hned v domu 
vSichni klekli: ,Nu, d6ti, kde jste? Kleknfite a dSkujte Pdnu Bohu 
z dobrodini, iet jest yds od zl6ho zachoval!' A na rynku t6L A kdo 
by byl neklekl, i hned byl ▼ Satlavfe. Ale tot ji2 ddblova svoboda 
v§emu zl^mu. Tkiko koho uzN§, at by klekl, kdy2 na klekM zvonf, 
a d^koval mil^mu Bohu z dobrodinf. A ronozl nevidl, pro6 to zvoni . . . 
Ale mnohym by d&bel kolena zldmal, kdyby klekli, kdy2 zvoni na 
klekdnf, a dSkovali mil^mu Bohu . . ." (428»). 

Celkem zdA se Rokycanovi, ie „kfes£an6 na vychod 
slunce... um^ji se miti vil2nSji k Bohu nei^li tento lid 
zdejSl". (?•). 

Lid nemd prove zboinosti; nestard se o to, aby byl zboJny, 
Cili, jak R. pravi, ;,aby mohl miti ndboienstvi." (398**). Ani 
V kostele neniprave zboino8ti\ lid jde do kostela ji2 jen jako ze z vyku, 
^ano se nechce, ano teskno na slu^be Bo2i, teskno na kdzdnf pob^ti, 
jaks ted jedin6 z oby(^eje, a to vlain^ . . ." (11**). Lid jest vlainy 
k Bohu, nenif zanlceni ndbo2n6ho; v t6 v6ci u2(vd R. p6k- 
n6ho pfirovndnf: ^Mnedle, muo2-li to b^ti, aby se tam 2elezo u ko- 
vdfe po jednii mohlo rozpdliti, kdy2 je v uohefi vlo2f? Nemuo2, vSak 
mnoho musi na n6 dymati. Tak tak^ ty prijda do kostela, ano roz- 
nfceni idduclho, milosti k Bohu nenf, ano v§e ustydlo. A ty v6era 
mnoho mluvil, blentoval, prdzdn;^ch feCf, kunStlky, i^erty, smfSky, kldsky 
puosobii, i chce miti ndbo2enstvi ; a s tfni se v§fm k telu Boi^fmu . . .^ 
(398**). Mlsto zbo4nosti lid v kostele hteSf; mnozi 
pretvafuji se v kostele, aby se zddlo, 2e jsou zbo4nl: „0becn6 ti 



86 

sv^tSU a dvordtf lezau i hned k sam6mu oltdH, a b^vajf velici hHd- 
nici, cizolo2n(ci neb jinak, a iMn6 vd2nosti nemajf v kostele, jako by 
jim kuol neiwhofal.** (293*); jinfjsou vkostelenepozorniaroztr- 
an majlce ;,dnu v uori'^ (344*); infsto aby vroucni hled6li k oIUH, 
oh I i2ej i se ^mu2i na 2eny a 2eny Da inuie zle, neHdu6^ (344*), ^po 
st^n^ch hledi a jak se kdo hne, ale dobrodiustvl Bo2f aby oni umMi 
vdiiti? NicI" (393*) ; jinf zase infsto vrouci modlitby Septajf 
mezi sebou v kostele: ^^Pfijda (t. nynl innoh^ 6lov6k do kostela), 
tu( stane a i^ddn^ poctivosti neuCinf^ ani( poklekne, ani nic . . . A tento 
lid i&dn6 \Ainost\ uemi, net nastrojK Septy, mluvenf lecjak^s . . ." 
(2^**); zejmena baby r^dy v kostele Septaji: ;,A, vy, baby 
zl^, uekoln^, jeSto tu riidy Sepcete! A, co vy toho mnoho slych^te, ie 
tolio nemd byti a f,e jest to teik^, hrozny hHch 1 A, vSak by vAin dAbel 
nohy zWrnal, abyste vy tarn n6kam Sly ven Septatl* (287*). 

Lid nemd tei iicty k jinvnu BoSimu^ hfefie tak ftasto 
proti druh^mu pHkazanf: „Divndt jest to v6c, co jest tento 
lid sob6 to jnieno Boil v lehkost vzall" (120). „Neb tak jest 
8ob6 to jii jm^no Bo^f tento lid v lehkost vzal, ie ka2dy: ,na mii 
vfrUy pfisahu Bohu, tak mi Bfih pomdhaj, Buoh mi sv6dek, slibuj 
Bohu,* a vSudy jm^no liofA beze v§( vtiinosti berau, jeSto to jm6no mi 
u velik6 vdinosti byti, neb jest to jm^no ndramn^, velebn6, mocn6 
a hrozn^." (263'). A tak Casto R. mluvl proti „v6rovAnf* a ^bohdd- 
k^ni": „Onof sobe aewAii (t. mnozf lid6) v^rovini, bohddkdnf, nei 
vzdy: ,na mau vfru, namudu&i, 6 by zabit, 6 by t6 nehet rozsadill** 
(^8^), a to se d^je i pH ka2d6 maliCkosti: ^t6 mal6 vgci ne- 
mohau uCiniti pro boha, aby nevSro/ali, nebohd^kali" (142**); majMit 
psa, koCku, svini vybnati, a v4dy : .bodaj t6 vlci, by zabit, by t6 nehet 
rozsadil!*" (119**; pod. 181^); „ neraohau bez bohdAkinl vyhnati 
(t. psa), sami se klnii, zroti: ,o by zabit, 6 by psi tvii krev lokalil"* 
(197*). 

Svecetii nedele a svdtkH. 

Strana pod obojf sna2ic se o zachovilvani p6ti pfikdzdni cfrkev- 
nfch pfihlliela pf(sn6 k tomu, aby ned61e a svdtky byly Hdiii 8v6ceny 
a to nejen zdiienim se od prdce a obchodfi, ale i pilnou ndvSt^vou 
kostelu a zboi^nym rozjfmdnim. ^^') Rokycana pak dovoUvd se slov 
Mistra Mat6je Pafiiskeho, „2e jest to z podstaty sv^cenf ne- 
dele, jlsti kfestanuom jeho drah6 t61o a plti krev 



"*) Viz: Tomek, I)6j. Prahy IX. Str. 170. 



87 

svatu . . . a tak by byla nedele prAvfi svecena" (43**). Ale to se 

nedije. Ililnozf Iid6 vfibec neBvStl Ded^le a Rvdtkfi, tlmi se prohfe- 

fiuji proti tfetiinu pfikdzdnf Bo2finu: „Nu, tfeU pHkdz^Df 

Bo4f, slySfte-li a zachov6te-li je v skutku? PouiDi, aby den svdteCny 

svStil! Sv6tfte*li? Ano, slibujl Jedau na jarmarky, Da posvfcenf, 

na roky, a iidnf u nich to hMcb neni, aui2 oni v6ff, ani za hfich 

majf. Prav jim co chce§, onif jinak neucini. OdI za to majf, ie, kdyi 

nechajl dfia t^Iesn^ho, ie jsau ji2 ten deD prdv6 sv^tili, a puojdau do 

krCmy, oierau se, rozpustilosti vedau, teci oplzl^ mluvf, 2e se jim 

dAbel zasm^je, ono na tula(ky, ono onam/ (181^). Nikdy se ne- 

dopouSt^jl lid^ tolika hfichflv, jako v ned6Ii a ve svd- 

tek: „Nikdy se tolik nefidflv nedSje jin^ dni jako v nedSli svatu" 

(197»), ,je§to vSednf den toho neufiini polovici." (33l*»). Mfsto aby 

86 lid ve dnech Bohu zasvdcenych oblral Bohein a roz- 

pomfnal se na jeho dobrodinl, h^eSf: „. . . i nemfi2ete se 

obfrati \&iuk ten den 8 dobrodinstvfmi Bo2fini. Hddaj, obracujete-li 

svatek y hHch ? Jesto jin^ dni tolik hffchuov nebudau pdcbati jako 

V sv^tky. A svdtky v hHch obraceti, jest se ruhati mil6mu Bohu. Tak 

se nynf d6je po hMchu o t^ch svdtdch, jeSto d^blove posmlvajf se 

naSim svdtkom." (321»). Jak^ch hff chfi dopouStf selidosvjlt- 

cich? „DiIa t^Iesn^ho ov§em nech^/ ale za to „tauld se, o^ffe se^ na 

body, na posvfcenl, na radovdnky, na roky jede . . ." (21^), „do krtmy 

dau, na posvlceni, na tiila&ky^ . . . jedau forman^, pdni, panoSe, 

vSe, a nic sobe za hHch toho nevdil" (175*); „opil8tva, obierstva, hry, 

tance, rozpustilosti, na fady ddvdnf, rufianstva plno" (197»): „svAtek 

kdy2 pfijde, rad^ji se potauldme, a nebo nestatecnd budem blentovati, 

ne2Ii bychom se vding povobfrali s milym Bohem" (309^); „zpiji se, 

z2erau se,' rozpustilosti vedau . . .", (331^) — takov^ hHchy R. Casto 

vytykd. — 

ZvHStfi horii proti posvicenij ponSvadz o posvlceni oddd- 
vajl se lid^ vice ne4 kdy jindy ob^erstvi a jinym nepravostem (43*, 
175^ 197* atd.); na doklad toho uvddim (z kdzdni Rokycanova „na 
hod posveceni"): «... tak^f dibel md svi posvftceni, jeSto jeho udov6 
obracuji ta posvlceni v hfichy. Proto jedau a jdau na n6, aby roz- 
pustilosti vedli, obierstva, tance, freje, nefAdy; anit by sebe nejednii 
neuzi'eli, a tuf se sejdau, tu zld utrhdni, dievky s pacholky, zhIMdni 
oplzU, smiln^, z toho zld mySleni, hnuti neNdna, toC jsau ddbiova 
posvlceni. JeSto nefku, by se posv6tili, ale ohavn6 se poskvrni. Tot 
vdm pravim : Kdo jste byvali na t^ch posvicenfch, tfebat se kdti . . . !" 
(383^). 



88 

R. k&vi t^z lenost o svAtcfch, kdy lidc^ nejrad6ji 
dlouho spi zanedbdvaj fee sluieb Bo2ich a neinodlfce se 
(320», 367»). „Ano \eii v ned61i . . . mohauce ke mSijiti a nebo vstaniic 
modliti se, a to le2i! 6 bidnd duSe, Ie2eti tob^ tu chvfli, ano se ta 
doba obStuje ta drabd ob6t, ten Berdnek nepoSkvrnftny, jeni mimi 
hHchy 8v6ta!? A ty leii&V? A bude-li pak v ta doba smilniti, a, beda 
bude, nastojte!" (388*). Ve svdtek jezdi lid^ k pfibuzn:i^m 
a ptdtelftin, mfsto aby se v^novali nejlep§fmu pfiteli — 
Bohu: „A pak uzfIS, anit premujf, pry: ,Mu8ili jsme v ned61i jlti, 
jeti, byli by ma6 vozov<5 ujeli'; ono pry: ,Pro dobr^ sem to lidi uCinil': 
ono ted : ,U, pro pWtely, abycbom se spolu shiedali, jeSto sebe jiudy 
neoiuoieme vid6til* Pomni in6, ie se nevymluvfS!" (21^). 

V6ecko napomliidni lidu, aby den svdte6nf svStiU 
jest ma me: „Mily Bo2e, co vy ranoho sl^chdte, kterak mdte tu 
ned^li sv^titi! Ano kn^ii up^jf^ volajf, k6 vy uposlechnete ! HIu§f ne- 
mohau slySeti.** (297»): „. . . shieddte, nemSjte p65e, cof vis potki 
pro tu bozl ne«161i!" (42y*») ; „a, a, nebo2dtka, neboidtka, jak vy ha- 
nebn6 o duSe ptydete!" {430^). 

Kouei^n^ R. obracf se tak^ proti tdm, kteff bludn^ 
uci, ie md sobota byti svScena: „N6ktefi lid^ bludni mluvi, 
pravic, 2e md sobota sv^cena bjHi. Tu bych jd cht61 dov6sti, ie jest 
to blud a ie ned^le md sv6cena byti. Nebo jako2 jest onen berdnek 
V Star^m Zdkon^ byl figiira t^la Bo2iho, tak sobota byla jest figura 
a znamenala nedSli ..." (322»). 

Modlifba, 

„Sly§Mi tento lid, 2eseBuoh veil modliti v duch u a pravdfe?*, 
(21*) td^e se R. Lid to slySl a vf to, ale nedbd, nemodii se tak, 
jak Bflh chce: ^nejedent chodi do kostela od tHceti, od padesdti 
let, a jeSt^ se nikdy prdv6 nemodlil". (ll>4*). 

Pravd,vroucl modlitba pfedpoklddd Idsku k Bohu: 
„Onano baba, jens^ modlitbu fikd, vice sob6 zaslauii tlm, kdyi Boha 
miluje, nei^ onenno, byf jich fikal tisickrdt padesdte". (308**). Lid 
vSak Boha neniiluje, proto nemodii se vroucn6, nybrz 
jen lista se pohybujl, mysl vSak jindft se tould; R. mluvi 
casto neplatn^m „lomcovdni pdtefuov" (6^ 31^ atd.), o planum, 
lich^m „blentovdni- (295^ 398* a j.); lid modlf ee ,OtCe nds!'. 
a mysl kdes!** (2l»), Jedno ,0t5e ndS! Otce ndS!', a mysl i srdce kdesi 
jinde se tauld a sebrdnf 2{uln6ho" (37% pod. 43% 290^); „a my ku^ii 
t^i, mniSi t6f. jedno: ,vr, vr, vr/ leda se jedno odbylo splSe" (43*, 
pod. I93^ 398»); „pfijdauc do kostela, tuf: ,OtCe ndS!', a duchu vrau- 



89 

ci'ho nenf, sebrdnf nenf, milosti i&iAci Je2f§oyi nenf*' (398^, pod. 421^). 
Zkrdtka modlitbajestroztri^itd, tak2e lid, „ nejednau kdyby oUzal : 
,Co hkdS?/ iehyueYidm sim, co Hkd; sami sebe nesly^f a chti, aby 
je Buoh slySal*' (118^); »iny mnoho blet^tujem a mnohokrdt sami ne- 
vime CO . . .'^ (295^); roztriiti mysl lidu toul^ se pfi modlitb6 .tarn 
n6kde v kuchyni nebo v pinvici nebo na vinnici nebo v hospod^tstvi, 
. . . ano se kol^cl leccos na mysli*. (133M. „Mnedle, muo2ete-li Da 
modlitb^ sebrdnf mfti jak^, abygte t^ p6ie (t. j. p^ce o vdci sv6tsk6, 
„lakom6 24dosti") ponechali? Jako tedPdndl: ,Necbt6jte peClivi byti !' 
Ado, kdyi se chce modliti, ano se srdce trhne pecov^nlm, on do ko- 
mory tarn, aby doma nepokradli, ono do pivnice, ooo do kuchyn6, 
ono k dobytku, ono k kravdm, ono k svin6m, ono onam, ie toho bro- 
jeni bude pIno v duSi, ie se nemfiz pro to bidn^, lakom^ pecov^nf 
postaviti bidnd duSe pfed svym mil^^m Bohem na malii chvili.*' (317*; 
pod. 344^). V§ecko napomfndnf jest marn^, lid6 modll se, 
,jak2 navykli" (174**), nebo, Jakz sob6 vymyslf a jak2 jim 
libo" (397^), hledfce si pH torn Casto fecikr^sn^ch, ozdob- 
n^ch: ,Onen, upr^: ,Mdm velmi krdsn^ modlitby, ba velmi ut6§en^!' 
VSef to nic neni, nebt s^m Buoh df: ,Jdf neoblibuji t§ch reef krds- 
n^ch.. .!'" (193^). 

Mnozi lid^ zase neradi se modll: Jsme n6mi, neradi semo- 
difme*' (295^). „Nu2e, mill kfesfan^, rddi-li vy se modlfte? 6, 6, slibuj I 
llci: ,Ano ndm se staj§t6 u ceU m§e pobyti!'" (366^); v kostele modll 
se lid „modlitby prokysal^, nechutn^, ano se nechce". (400**). R. dd.yd 
za vzor Pannu Marii, „2e se jest vMy prv6 modlila, neili jest 
CO kdy ciniti pocala. Tut by panny mely pHklad vzfti a modliti se 
ridy, t6i i Jin6, vdovy, manzelky, i jini v§ichni." (414**). 

R. chvdlf casto i^eny, ie se rad^Ji modU, ne^ mui^i: 
„JeSt6 splse 2ensk^ pohlavf znamenati, ie se rad§e modli, ale mu2i, 
u slibuj!, neohbit6 pokolenl kdobr^mu!" (97**). ^Zensk^ pohlavf jeStS 
spfSe, ale mu2i, u hu, neradi se modlf ! Kdyi jest jim na modlitbdch 
pobyti, pr4v6 jako Sindeln6 hfebfky zobati, jim jest milo to." (194»; 
pod. 290**). 

Kdyi se lid^ modlf tak, jak by lo u vedeno^ nenf divu, 
2e B&h jich nesly§f, ie modlitba jejich jest neplatna: 
^Castokr^t a t^m^f vidycky obecnym b6hem lid^ se modlf, ale rfdko 
na modlitbi bejvajf uslySAni". (192»). I td^e se Rokycana: „Pro5 jest 
to?** Ptftinu vidf v tom, ie ^nemajf lid^ kfesfan^ zpuo- 
sobu a zivotuov pravych modlitebnfkuov," modlitba jejich 
jest tedy „daremud a proklatd", nebot 2ivot jejich nesrovndvd 



90 

86 8 obsahem modlitby; roDOzl „. . . vyjdauc z kostela, uui roz- 
pustilo8ti, nni ieti smiln^, oplzI6, zatrhav^, du2 ob^erstvf, lakotu, nui 
tance, nu sinfcby, cfaecbty. JeSto prdvS i6i se Bohu posmfvajf t^mi 
v^cmi, jako oni 2]d^, jedto klekali pfed P^nem Jeiffiem: ,Zdrdv bud, 
Mistrel^ a vstana ti^esk ho v lice. Tak^f se Dynf d£je toiuu dra- 
h^mu Piinu od tohoto lidu slept^ho, hAknov6ho . . .* (87**). A pro- 
toi^e tedy iiinozf jsou jinak 2ivi net jak se modlf, dopouStiji se 
tfm jeSt^ li^i; na doklad toho R. rozbfrd i&stecD§ modlitbu 
Pdn6: 

„Mnedle, lie-li teuto ]id kdy, hddaj I V Zdd mi se, 2e neni jednoho 
domu, ani dvau, ani desiti, ani sta ve vSi Praze, aby v n^m vice 
Ihiifuov bylo, jako jich byvd v jedinem kostele . . . Itfkdte-li vy v ko- 
stele kdy: Pfitf krdlovstvl tv6, jest-li tak, ie v \&s Buoh kra- 
luje, fili jest, ie v vAs kraluje p]^cha, lakomstvf, obierstvf, zdvist, 
lenost, smilstvo? filkdte-li: Bud vfile tvd, plnfte-li tu vuoli? Jest-li 
vuole Bo2f, aby jin^na Boifho na danno nebrali, nevfrovali, jeden 
drub^ho neoklanial, nepfesAhl, cili jiDak jest? Nesaudfteli 2ddn^ho, 
kto2 v6m porucen neni? Ba, vSak 12ete jedno! ftik^te-li: Chl^b n^s 
vezdajSi daj ndm dnes, velmi-li iAA^te toho t^la Bo2lho? On 
da\d, a vy nechcete vzlii: ,Nech ho tain, Pane Je2i§i, m^j je sob^!* 
Rfkdte-li: Odpiist nam naSe viny, jako i my odpaustlme 
nadim vinnikuoni, odpau§t(te-li? Ano, slibuj, ie neodpauStfte ! 
Ba slova protivn^ho ne odpustf, by se neponistil, ueodreptal. Vsak vy 
jedno Bohem, ]il\ Vidycky jinak v kostele mluvl a vyjda ven jinak 
ucinf." (122^— 123*). 

Rokycana vybizf^astokmodlitbevduchuapravd^; 
vyblzf t6i k modlitbu hromadn^ v kostele: ^Na neSpory 
chodte! Pakli ale doma vi^dy se pomodliti cas ne§pornf, ale v2dy( 
jest 16pe do kostela jlti a s jinymi se pomodliti, nebo mily Buoh 
spfSe hf\& ndchyleu, aby ii sly Sal, kdez jich vice se spolu modli.* 
(414^). 

Hlavnf pffCina, proC lid Boha svymi hffchy urA21, jest tedy Idska 
k v^cem svetskym, i>ozenisk^m, pro ktere lid na Boha zapomfnd. Zasle- 
penostjehojdevsak tak daleko, 2e na mnoze ani v Boha 
uev^fl aiieboveffverou nepravoii, totii vSelikymipovS- 
rami a verou ve v§elik6 nejist6 divy a zdzraky. To budiz 
naSfm dalSfm pramenem livah. 

Lid 6 na mnoze v Boha nev^i, nebof „byf oni vifili, zajist6 
by jindCe zivi byli" (89'*), „by vefili, zajist6 by pinili (slovo Bo2i)' (144»). 
„Tento li«l nyn^jSi . . . upadl jest v takovii slepotu a v neviru^ ze hffchu 



91 

za hflch nemajf a hffchy vymlauvaji, n6hrl ie hHchy ctnostmi na- 
z^vajf a tS2k6, hrozn^ hHchy ctnostmi zuobalovali." (20l»). „Pr4y 
jako oni apo8tol6 vidauce Erista, an po mori cbodf, a mn^li, by by la 
obluda: tak^2 i nyn^jSf ]id maje pravdu Eristovu, reci jeho, ano je 
jako V uoci bodau a nemajf jich za prav^ teci, neb jim nevSfl." 
(211*»). „Kde jest vlra, kde ? VSak n e V 8 f I m e Bohu! Mnedle, copudi 
onyno, jeSto jedau k bojuom, k Sturmuom? Nedovftra, ze nev6ff 
BohUy by jim mobl iivnost zjednati." (319*). 

Zkratka: „Nenf prav6 vlry, nenf!" (359^). OvSem uzni,\& 
R:, ie pouhd vfra neposta61; nenf-Ii skutky ozdobena. 
(340^) 

R. uvddl „6tveru v6c, pro6 tento lid nev6H": „Jedno 
proto, 2e tento lid jest ve I2i zchovdn a vykrmen, jak2zmUdf 
nau(eni a v 6em2 zchovdni. Ji2 oni pro 2ddnii \ic pravd6 vSHti ne* 
mohau, nez jak2 je kn62( a mniSi svatokupci naucili a navedli, tak 
y2dy y torn tryajf. Lecjak^s jim b&sng pravili a prayf, a zdkona Bo^lho 
nechaji. Druhd protO; 2e jsau sloya Boii a feci jeho drst- 
nat^, ostr6, nechce se jich. Cos t6 to, yed, drstnat^ho: yezmi 
syflj Vtii a zapfi sdm sebe a ndsleduj mne, milujte nepfdtely, a jind? 
Toto Ieh£ej§f : pokropiti se, poKbiti, tHdceti m&f zakaupiti, onde na 
odpustky 86 projfti, onde na paut, tof nenf tak protivn^. Tf etf 
proto, 2e srdce lidsk6 odporn6 jest dobr^mu. U, slibuj za 
to, by dnes povolil srdci sy6mu, kam by chtSlo, hddaj, kde by se 
stayilo? Slibuj, 2e by n^tco dyorn^ho spdchall Takf jest to zl^ srdce I 
A 6tyrt8 proto^ ie yedle Je^fSe i&du6 cti nedojd'eS ani 
duostojenstyf, ani povySenf, ale puotky, nesndze, han^nf, kacefoydnf. 
Tobo se spfS doyrtfS yedle JeSfSe nei co jin6bo na tomto sy^t^ ; i necbce 
se ndm tobo, ale v2dy 24d4me zyelebeni na tomto sygte." (144»-*»). 

Mfsto ylry panuje na mnozepot-^ra: „Plno povSr y tomto 
lidu!" (181*); lid nebledd ye sy^ch strastecb pomoci Bo41, n^^bri 
utikd se „k badaCuom, bada^kdm, k ^ebndnf, k lekoy^nf, 
k nayazoydnf". (5\ 46% 181», 295^ 346»> atd.). Na pt.: „Kdy2 
dft6 mdtefi postfln^ a nebo pMtel mil^, ani( rau6e 2ebndnl, nayazo- 
vinf, Cdry! Ba by£ jej mobl ddbel z horaucibo pekla uzdraviti, yfiet 
by oni pro tu pflzeii uCinili a dopustili". (46»). „A kdy^ ji4 nicnikdei 
nebude moci spomoci, to2 tepruy k Bobu..." (5^). 

Lid6 ye sye poy6r6iyosti odddyajl se rftzn^m ze- 
vnijSim ceremaniim, „zevnitrn{m svdtostem^ : 

„Ale tento lid slep^ k obrazftmt se spiSe obi4t( oCiraa (ne2 
k Bohu); ptijda do kostela, a ted sylcku polepf^ yed, a neb 

Jubilejnich spisfi <^. XII. 7 



k Sloj^fi nejistdinuneb kn^jakynisvdtostein../* (299»-**); 
^lid tento tSmi svdtostmi sc pHkryl zevnitrnimi, 2e se ted 
zpovfdajf k hoduom, jak2 navykli, a potom zase v tdi hflchy se 
oborf, t61o Bo2i prijimajf, ale i^ivotflv nezm^nf, do kostela jdau 
amodii 81% jak2 navykli, usty lomcujf asebrdnl ^ddn^ho nemajf' (317*); 
„z dopudtSni BoSlho a jedndnfm ddblovym ted jedne stojf po t^ch 
zevnitfnfch svdtoBtech: ted pokropiti se^ polibiti, da 
paut jfti; u mSe pobyti, zpovfdati se, ba tak^ i tilo Boi^( 
pfijfmati . . ." (40O); to Iid6 kdy4 ty svdtosti vedau a poklony 
ze vnitf III, mnSji, 2e raaoho dobr6ho maji, a na to zpolehnti". (400^).") 

Povfircivost vede lid ddle kvffe v rflznd nejiste dky 
a zdzraky: ,A my pak bfdnf lid6 Dajvic k divuom bledime, vice ne2 
k zdkonu Bo2fmu a ke cteni svat^mu" (275*); „nejednau jeste i tichto 
6asflv ddbel cinf divy skrze sv^ audy a skrze pfedchoze Antikristovy' 
(si75*»); „. . . ti divov6 sau faleSnf a 12ivl a ddbel jest je zjednal, 
aby tudy lidi zviklal a svodil ... A tento lid slepy, opuSt6ny od 
Boha hned k divuom hotov: ,A, a, tam divy cinf a mrtv^ krlsf, nu tarn 
rau6e!*" (276*). Nardil t62 na Kapistrdna: „Pak-li sau ktefl liivf 
a faleSni (divov^) a ddbel je jednd? Jako onen Kapistrdn, je§to I2i- 
v^mi duovody, divy od pravdy odvodil a od itenf svat^ho. Nebo sau 
}\i divov^ pfeneseni na Antikrista' a na audy jeho**. (204*). ,,Mnobo 
(lid6) nekvapf, aby na duSech byli uzdraveni. Ale kdy2 by u n^kte- 
r^ho brobu se divov^ ddli, uzfel by, jakf by tam b62ali hUsajic 
tom: ,A tamto u svat^ho Prokopa ddbly vybdnSji, tamt uzdravujf, 
rau5e tam I* Jako to bylo za onoho liiv^ho Kapistrdna, jeSto I2ivymi 
divy svodil lidi od viry a lid slepf: ,Nu, tam!' A, b6da bude!" (3(X)**). 

R. udiluje viricim r&zne rady; odporuiuje dteni pisma «i?., kteri 
jest j^zastinino, ano se lid6 chopili bdsni, oby6ejuov, prdv sv^ch. 
A (tenf svat6 v kautd zastfn^no, nemd mfsta. Ano je§tS, kdo2by se 
chtgl prdvd chopiti 5tenf svatdbo a zdkona Boifho, anit ban^jl, kace- 
fujf, ba i umrtvf, kde2 jedno mohau. Anif: ,A, a, s tfm zdkonem 
chtf ndm rugiti na§e prdva, a my mdme obycej, a oni chtl jinaki'" 
A tak tmy velik6 . . ." (342*); casto se stdvd, 2e vzuikne po- 
chybnost u vire; tu majl mlti Iid6 utociSt^ „k u6en^m kn6- 
2fm", k „dfevnim svat^m" a k„doktorflm svat^m": „Atak( 
md byti i nynf : Kdyi^ by se pfihodilo n6jak6 dvojeni u vffe, a nebo 

'^^) Slova RokycaQova dosv^dduji bratH ce§ti; £te se t 1. a 4. list^ bratH 
Rokycanovi, 2e tento mnoho kazal o tom, jak desky lid tie stoji ve Wfe a Te 
skutcfch, zvldstd 2e svitostf zle pozfy^ i slu^ebnostf kostclnfck k myln^ nadeji 
svdho spasenf. V. OCM 1884 (Goll), str. 46—46. 



93 

nesn&zka pH n^kter^m 61dnku vfry, maji lid^ mfti uto6i§t6 k kiii^fm 
ucenym v z&kon^ Bo2(m a od nich zpr^vy hledSti, jako tento 
malomocny byl jest pHSel k Kristu .... Ale nynf se nal^zajf lunozf, 
ie sobs a svym vtipuom budau daufati, tak ie nebudau chtfti pfijiti 
^ddn^ho Y^kladu jinych svatycb. A my to uto6i§t6 mdme iiiiti vSickDi 
k drevnfm svatym a zvUdf, co se tkne vfry, kterak jsauoni otom 
drSeli a toho paiiiet po sob6 zuostavili.** (62^). ^Ale ti bludnf necbtf) 
by jim co doktory dovodil, ne^vSe zdkonem. A potom pozndg, kto^f ji2 
nechtf doktoruv slySeti svatycb, ji2{ jest zU znameni, jiit ten 
mi nfico do sebe bludnfiho." (135^).*') Naproti tomu vSakvaruje 
R., aby lid nedal se sv^sti t6mi, ktei*! u6enost( svou za- 
v^ddjf lid do blud&: „Ani nejednau budau dovoditi iigceho n6- 
kterym pismem. A nikdy toho neCital, ani t^ch knih vfdal a bude 
lidem Ihdti a svoditi lidi. Nebo ti lid6, jeSto v dalekycb zemfch by- 
vaji, a lid^ uCenl, ba velmit mnoho Ihdti mohau. A tak ndramnd 
mnoho lidi byvd zavedeuo, kde2 lid^ hledl k tSm ucenym, pov^Sen^in, 
a zdkona Bo2iho a 6ten( svat^ho zanecbajf, nedbajf.** (335"-^). 

Tu jest tedy snadnd pf fleiitost, upadtunUi v bind a ka- 
cirstvi,^^ zejm 6 nsL v otdzkdch, zda Bflh skuteCne umfel 
(167**), zda se narodil pravy Bflh aprav]^ 61ov6k (405», 414*»), 
V otdzk&ch velebn^ svdtosti (306 a y), atd. „Ji2 toto nyni 
bludov^, kacffstva, nepravosti, ueslechetnosti rostau z huoru, dobr^ 
hyne den ode dne, pravda Bo^I, prijlmdnf krve Bo2i tupi se, tla(ff 
mizf . . ." (135*). I horll R. proti t6m, kteH o bo4skych 
vdcechhloubaji: .A biduf lid6, vSetecnfl A najvice t^ch uzHS 
zchytral^fch, anof je ddbel svede namitaje jiin o torn. Jedin^£ ted 
Bartalds (?) pocne 5fsti nebo Panna, a hned chce rozumy ddti vgemu 
a traktdty sklddati a ps^ti — 6 bf dnf lide ! — a mnoho vo boi^sk^ch 
v6cech mdceti, a ji2 mnf, ie jsau }ii n6tco. U pry: ,Ji2 jsme napravii 
cestu uhodiliotom t^le Kristov6I* Uhodili ste k dablu z pekla horau- 



") tdchto raddch Rokycanov^ch pise Denis (K. s. c. sir. 217:) ^Jest na 
jev€, ie kazatel jii neuf mocen sama sebe, ze oTlid^n jest a un&den vdrou svou : 
▼ torn D&5elnfka strany jakoby byl triban, jeni marnd snail zdrioTati se. Chce 
b^ti mirn^m a hledf nespouitdti se uieni pravovdrn^ho : jestlize odporu^uje 6f- 
Uni eTangelia, zavrhuje v;^]u6nou p^chu t^ch, kteff krom6 pfsma svat^ho odmltaji 
jak^kolif Tfidce, i prohlasaje aatoritu otcA sv., doktord a tradice; ki6kr& ipato^ 
kn^ze, ale vzpiri se kazd^ SQaze popirati uzitednost stavu kn^isk^ho . . .** 

*^ torn pf§e Denis (K. s. 6. str. 219—220): „Tento b^zliv^ utraquista, 
jeni po vsechen iiTot svflj hil se mydlenky, upadnouti v kacffstvf, pozna], Ie ry- 
choval sektu nejsmdiejsi a vSi minul4 povdry nejvzddlen^jsi ze T&ech, kter^ y&l)ec 
kdy Tznikly v kfestanstvu.** 

7* 



94 

cfho!" (56*). „Ah, bfdnl lid^, bidznivf, Die nerozum^jfce a vidy 
klindflky, otdzky 5inf jak6s bldzniv^I* (414**). I varuje tedyR. lid 
slovy: „Pro mil61io Boba, nechte t6ch vSeteCnostf, nesahajte 
tu, kde nemdte sabati, Tdakf jest vfra na§e kfesfaDsk^ nad veskei*]^ 
roziim lidsky!"^ ('^7*). „Rad(m{ vdm takov^^m, nechte toho, coit vam 
nenf potfebn^ k spasenf, ani^ se ptajte po torn ! Neb mnobokrdt ti, 
je§to chtf mnoho v6d6ti, mnobo hdvati, potom rddi v lecjak^s bludy 
upadajf". (167»»). 

Lid neprospfvaje v dobr^in, nemflie byti li&asten 
milosti Boii: ,Tento lid, jeSto nedbd v dobr^m prospfvati, znamenl 
tu jest, ie tu milosti Bo2f nenf." (41*»). ,Tento lid, jeSto se zase 
V hfichy navracuje, jeSto zpovldavSe se jich, oplakavSe je, slibivse 
nehfe§iti, atoho kusa neplnf, — jist^ znamenf, ze v nich milosti Bo2i 
nenf." (]68»). NenI snahy po dosaienl milosti Boil; t^to Ize 
dosdbnouti bohabojnym 2ivotem, ale ne, jak „mnohym se zdd, ie jf 
snad nabudau kuraStfky, levty vedauc, veselu b]^ti, jfsti, spdti dobre, 
vSe, jakoby kuolnepohofal".(44»). — [R. zmifluj]e se tak^otitulu 
„Bo2f milosti" slovy: „Pomni4 to, 2e nejedni nazyvajf se jm^ny 
krdsn^^rai, ono Jan Bo2i milosti biskup Pra2sk^, ono cfsaf, krdi, knf2e, 
vSe Bo2f milosti. A kdyS pak bude den saudn^, 2e se Buoh ke mnohyni 
nepfiznd, byf by to bylo z jeho lfbezn6 vfile, jestli ie si se kudy v to 
vetfel a neb T§el jinudy, ne2 vedl6 vuole Bo2f libezn^." (374»)0 

Lid nevzbuzuje a nemd ^ri boiskych cnosti: „. . . v lidecli 
jest vira mrtvd, IdsJca faleSnd a oSemetnd^ a nad^je bez u2itka. A protoii 
t6ch ctnosti lidd nevedau v pravdS, ale ve 12i. Neb po hffchu tak 
sati jii Iid6 zka^eni a po§kvrn6ni, ie mnoh^ v6ci, ktei'6 sau prav6, 
ty majl za klam a nebo za 1e2, a mnohd I2i vedau a neb majf za 
pravdu." (210^). 

Lid nenl pryiicasten milosti Ducha svateho: „MiU, 
kdyi vy toho nemdte (t. j. Ducha sv.), velmi-li po tom touifte, 
velmi-li se vo to stardte, velmi-li sobS o to stesknete, mnedle, 
abySte toho mohli nab^^ti? Nic kusa. Leda bylo kdy2 on odtlamd ty 
pdtefe, coi jemu ulo2il kn^z na zpov^di, ji2( jest vSeho dosti, vecf, 
a mnf, ie velmi dobfe stojf". (195*). .,Byvd-li to kdy do nds, ze 
poCneme i do nds ulo2fme dobfe 2ivi byti, a v^dy zase v htfchy pa- 
ddme? Strach, ie Ducha svat6ho nemdme a nic sobS o to nepo- 
styskdme." (206»). — 

ucU k Matce Boii, — R. rozezndvd dvojl drub lid(, 
Jeitot6ik;fm hflchem hfeSfanectf Fanny Marie: 
Jedni, je§to tu (est na ni zklddajf, kterdz sluSf na 



95 

sam^ho Boha... Druzi sau pak, je§to sob6nevdJ^fnict6to 
(Irah^ Fanny, Qe2 mluvf: ,2ena jako jinii^enal' 6 hidn&y z]& aneSIe- 
chetnAucta! Kde tu sm^lost vezmau tak mluviti ? Ba, jako2 jsem fekl 
dHve, ie takov62 nenf ani na nebi ani na zemi . . ." (430*"~**). 
I i&di tedy R. ,zIat6ho stredocestf^ mezi timito dvgma extremy: 
„Daj4 n&m, mily Bo2e, v prostfedek uhoditi,^®) kteryi by se tobfi 
Ifbil a tv6 mil6 Matcel" (430^). 

ucti k svatym. Rozmohia pry se pfilidnd ucta 
k s V a t y m : „Kde iivoty nojisW svatych se rozprdv6jf, ... tut jest dihlxx 
libot" (120*); Je§t6 ddbel klamd lidi zde i on^ini svatyrai, kteM2 
jsau jii tarn v nebi*" (SSG*") ; „onen onomu svat^mu slauif, onen on^ 
svat6, a JeifSe zanedbaji; vSef jest to daremn6" (397*); lid 6 hfeSf 
a spoUhajf pfi torn na orodovdni svatych (336*), zabfhajlce 
pH torn a2 do povirdivosti : „A, a, pryzimniciC ylddne (t. j. ten a ten 
svat]^), onano (svatd) prf svStskou hanbu, ono aby zuby nebolely, jin^ 
svatV; onen oiima, onen ndblii smrtf (t. vlddne), onenno k onomu bledf, 
aby mu neshofalo, a Je^fSe z nova kH^uje, protivi se jemu a k svat^m 
se atiU ..." (356*). 

Ukdzali a dolo^ili jsme, ie pom^r lidu k Bohu spo&fvii die Roky- 
cany na §patnych ziikladech. Lid klesd hloub a hloub, vSecko 
naponiihdni, aby se poIepSil, jest marne^ nic nemfi^e tfmto 
lidem hnouti: „Nu, jest-li co t6 tvrdosti v tomto lidu? Mil;^, jedno 
pomysl na to, rauo2-li co b^ti, aby tento lid obrnftkCilo, aby byl ohbit 
a povolen svdmu Bohu?! Zdali kter6 rdny, kter^2 Buoh dopuuSU? 
VSak oni i toho neumfijf vA2iti, by to od Boha pro hffchy na n6 
pfichdzelo. Zdali kter^ napomfndnf, zdali kter^ dobrodinf Bo2skd, 
zdali kterd kdz^nf mohau tfmto lidem hnuti? Ba muo2-li jak6 kdzdnf 
bj^ti, aby tfmto lidem hnulo? Nic nemuo2 hfti^ nei ji2 tak hdvajf, 
jaki navykli." (203*). „Po hffchu n^mit nic nemuo2 hnauti, Mdnd 
fefi Bo2f, ani hroznd ani p6knd". (274^). „Ne2 ji2 oni (lid6) v torn 
zatvrzenf, a jak2 navykli, tak budau trvati a2 rovnau na v66n6 zatra- 
cenf s (fdbly" (297^); „2ddn6ho polepSenf v tomto lidu hluch^m 
angmdm" (297^; pod. 410\ 430^ atd.) ; „. . . nenf vldhy, padd sfmS 
na skdlu, nemd kofene*. (410^). Ano lid jest tak zatvrzely, ie 



'*) Rokycana zamfta £asto v^stfednf u6eni; odporu6iije na ph iiUni evan- 
gelia, ale horli tdz proti tSm, ktefi zavrhuji autoritii otcft cirkevnich, doktorA 
a tradice (v. str. 92—93. tohoto spisu). torn u?aziije Denis a pficMzi k z&Yerka, 
ie pfea to pfese v&ecko vftdzi kaidou chvili letora Rokycanova nad rozvahou 
a proklouzaji mu slova dale sahajlcf, uei kam inysli a chce. — 



96 

„z kdzdni a z t^ch vScl, kter^ se jim pravf k jich spasenf, kUsky 
a kunStlky majj." (r21*). 

To v§ecko jest proto, ie jsou vflbec nezpAsobUi k do- 
bremu: 

„Tak prdvg v tomto lidu iMni moc Bo2sk& nemuo2 prosplvati 
pro jich uezpusobilost k dobr^mu, Mdny nic nemuo2 pKjIti, 
ani mista ddti pravddm a pHkdz^nfm Bo2lm, neb, jak2 se jim libf, 
tak aby bylo. Kn 6 ii, ka2te jim k vuoli, jak2 jest jim libo! Pak-li 
jich drneS, zvlS hodyl Ji2 prdv6 drah^ Je2id stojf pfed tfmto lidem 
jako Q^kdy pted Pildtem svdzany, i&dn6 moci nemaje. Ji2 oni hri za 
to maj(, ie tak m^ b^ti, aby se ted k vdnocem a k velice noci mSH 
Hinii, nihoinij a k jin^m hoduom, ale potom aby se zase v svobodu 
hflchuov vydali, ano jest to posmfich pravy. Lhalit sau pr^ tob6 ne- 
pfdtel^ tvoji, mily Bo2e 1 Ah, co jest t^ch Ihdf uov, nastojte, a komu 
se toho z2ell, kdo jest nad tfm popldce, kto jest po2eleje \6rn6 prdce 
daremii6 ukfi4ovan6ho JeilSe, ie na nich bude zmafena?'' (187»). 

Nezp6sobilost lidu k dobr^mu jevi se tak^ v torn, 
2e mmzi hledaji spaseni sve viade jinde^ jen ne v Kristu: „ono 
V pautech, v odpustclch, v llbadWch, v zaproSenf msf tfidceti a pla- 
cenf od nich . ." (117»). Lid hledd spasenf ^ono v kbele, ouo v pauti, 
ono V postech sob6 vymySlenj^ch, ono onde." (336^); „i hledi (t. lid) 
spaseni . . . ono v pauti, v postech, jak2 sob§ zvoli, ono v odpustcich, 
ono onomu svat^mu 8lau2f, ono ond svat^, ono Matce Bo2i, a pry: 
,Jdt t^ drah^ Pann6 Mariji slau^imS — a bude zly, nei'&dny, nefddnd, 
cizoloi^nice, cizolo^nfk; opilec, o2ralec neMdny, ptestupec pHkdzani 
Bo2Iho. Je2fSe z nova kfi^uje . . ^ (25»). 

Jest tieba, aby se ji2 lid6 polepSili: „Slu§aIof by se 
ndm polepSiti a v jednotu vstaupiti s Kristem a potom s sv^mi bliz- 
nfmi,neb jest toho velik6 potfebl nynf v tyto Casy," (220), 
sice „s t^mito b^hy naSimi, kter^z my vedeme^ s tSi^ka spaseni bu- 
deme, le6 zmfenlme a polepSfme a kiti se budeme". (409^). 1 napo- 
miuc'inl R. lid, aby pomyslil, ie bude kdysi stdti pfed 
soudnou stolid bo2f. (364^ 433*'). 

IL Vvahy zvldStni. 

A) Vychovdni. 

VSeobecn6 uvahy Rokycanovy o cesk^m lidu vyznfvajl v teu 
smysl, 2e hrlch vlddne v§ude, ve vSech stavech, ale nikde 2e nejevf 
se snaha o polepSenf. 



97 

ViDU toho vSelio nese mimo uveden^ jii pfi&iny (z&liba ve 8v6t- 
skych yficech atd.) hlavn6 ipatne vychovdni, R. rozbfrd poinir rodidA 
Jc ditem a pi^ichdzf k t6mto usudk&m: 

1. Rodi6e nevedou d6tf k pozudnf Boha, ale u6f je 
pozn^vati svet, litx v rozkoSecb, sv^tskych radovdn- 
kdch, V p]^Se, atd.: 

^Nu, innedle, vy mateiy, velini-li ste toho pilny, najprv6 aby 
yafii diti znali Je2(§e fkauc : ,Mily synu, mild dcero, slu2 milium 
Bohu rdda, boj se Boha, atd . . 1' Cili ste toho piln6j§f, kterak se m& 
k svitu miti a slfbiti se jinym, a nebo kterak md utriiti, ukupciti, 
dob;f ti, hddaj t ? A, b^da bude, zl^ mateiy, hanebn^, a otcov6 i^i I I d&vd 
vdm Buoh statein6 dStil JediQ6 hned z m\&Ai rozkodi nau5f, jeSto to 
fikodf ditem jisti i hned z mlddf ty krmd rozkoSnd a piti siln6 piti; 
tak pISf doktorovd; i proto2 byvaji (16ti mdlf, bledf, blikavf a bl&zoi 
5astokrdt. Ale ono ze vsi, je2to se tarn tvarohem vychovd a boso hUtiky 
lei u velik;f svdtek tfevfce obiye, obecnS z t6ch maudfejSi bj^vajf 
De2 ondchno v rozkoSi zchovanj^ch. TrefK se nikdy, ale f f dko, niaudr^ 
z tSch bohatych, aao tak6 mezi 6erQ]^mi kavkami tref( se biU. Ale 
najl^pef jest dStem krm6 sprostn^ a bosii bShati a na hlavd nem(ti 
iepice, aby produch byl, lefi by zima byla." (19^ — 20). 

,Ba matka samaf yyl2e, vytantuje, du§ivyt&hne, kdeimuoj^, aby 
dcerku, syndCka ptipravila, fr^iky, vobojky, perloy6 vSnce zjednala, 
dobrd bydlo u6inila, a potom aby v nich v^tfif z&pal byl, aby smilnili, 
cizolo^ili. A, Deboh6 matky, nastojte, jak vy mdlo dbdte, aby d6ti vaSi 
byli mili a lib( milium Bohu! 2e jsau oni y hndva Boi^im, nic toho 
nedbaji, ale kdyby se na n6 ki*dl hndval, tuf by se starali.*' (44^) ; 
„. . . a kde jest vidgti, aby sv6 d^ti vedli jako slusf? Ne2 ku pajSe 

a k svfitu. U pr^: ,Cot to.dfttem Skodl?!' atd « (45»). Jiud fee 

rodi(^fi byvd: „A, a, mil^ synu, naSe babka Roi^mbersk^f ch a Chlevcov^ 
n&m ujci a Krmnifiek teta. Yed^ umfte-li to, obidof rodicov^ s vaSf 
p^chau?!" (46^). „Matko, kdy2 ty uzfIS dcerku, ana se pySnft pob6fe 
do kostela v perlov^m v6nci, y zlat^ . . ., a neb synd6ek tvQj (an se 
o2frd), po2Md§li srdecni na inil6m Bohu, aby nad nimi zde toho 
r&cil mstfti a yitvA odpustiti? Ba, slibujl; jeSt^f se bdba tomu 
zasmSje ... A, bfdn^ matky, jak vy ty ddti vedete 1 Shieddte, i^ 
nad nimi rukama zlomftet ... A mluv jim, kdo chce, neuv^fft.'' (186^). 

,,Cinfte-li vy to, mnedle, pane tatfku, panf matko^ otd2eg-]i ty 
syndCka sv^ho fkuci: ,MiIy synu, d&vno-li ty t61o Bo2( pfijimal a 
ddvno-li's se zpovidal?' Ano, slibujl, spieSef se otI2e: ,Mily synu, 
mnohO'li siji2 varuov pivapolo2il a mnoho-li si utri^il a cot tento rok 



98 

pfibylo a mnoho-li si vsel pSenice nebo 2ita a koliko set mdS vovec 
a dob(e-li{ se daff a co letos pHsadlfi a co pHkaupfS?^ tof se oni 
starajf, o tol N^kdy se toho zbo2f nasytfte!" (55*). „ JeStif baba drchta 
pHfifluje dcerku, aby pySad chodila, zjednd perel, zlata, raacba dra- 
h^ho na ni nal^pd . . .** (108»»). 

Rodice maji se starati, aby d^ti modlily se tak, jak Buh dice, 
„vedle zdkona Boiiho"*. Ale to se 6asto nedSje: „Ne2 ted, jak2 otec 
a mdti nau&ili z mlddf rikati OtCe n^S, takto ted ty, Maretko, ffkaj, 
a ty, KateHnko, a ty, Filfpkul Ale aby toho hledili, aby to bylo 
V duchu vraucfm modlenfm, aby bylo sebrdnl vd^nd z t6 vroucf srdnat6 
inilosti k bobu, nic!; nei^ leda se blentovalo . . .* (398*). 

MI& Aei se bym6Ia uCiti odvykati svfitu ajeho roz- 
koSem; proto R. kdrA .neSlechetnou fee" t6cli, kteff iwlddei vybfzeji 
slovy: „VSak si mUd, nech toho n^bo2enstvI, poifvaj svfeta! Coijest 
do tebe, a ty t6 mladosti nic iieu^iveg, ani ty hr^S, ani kuoled 
ani tancujeS, ani do kr(my jdeS, ani frejiijeS, vSak mi6 jeSt6 dosti 
Casu (t. na „n4bo2enstvl"), a2 budeS stdr!** (70*-^). 

Vev6tSin§ t^chtodokladflR. kdr& svd^n^mpathosem 
bezohledn^ho mravokdrce vedle v6cf pokdr^nl hodnych 
t62 mnoho malichern(§ho a nepatrn^ho, co ani liHchem neni 
n^br2 co jest nutnd ve spojenf s !^ivou letorou, s radostmi a s jarym, 
veselyin duchem bezstarostn^ho inUdf. Zvl&Stnf, pfili§na lior- 
livost zardif u^s v t6chto dokladech (326^ a 407*»): 

„Matka synd6kovi polahodf, pochlebf: ^1% miiy synu, inil^ 
dcerko, budte veselfl My, dokud sme byli inladf, umdlit sme s do- 
br^mi lidmi veseli bytil* zld, nehodnd mdti, a otec i6il Aby ty 
byla, matko, vezmiic mei, i sraubila sv^niu ditSti hlavu, kdy2 jest 
jedn6 pokft^no, byla by jemu m^ng uskodila, ne21i kdy2 ty je vedeS 
k svStu, k nmrnostem, ku pajSe I" (326**). 

„Tyto matky a otcov^, jeSto z t6 hovadne inilosti dSti pfipra- 
vujf, fiflujf, ono tfevffiky cerven6, obojefiky: jeSto kdyby mAti po krtu 
vezmiici me{^ i sraubila dftSti hlavu, m^n6 by mu ufikodila, ne21i 
i hned z m\Ml vedauce je ku pyse, k sv^tu, n^hri prospila by jemu 
pomobiic jemu do nebes. Co jest Erodes zl^ho t^m d6tem uCinil, 
zmordovav je? Ne, an prospfil, ie raucedlnicf korunu vzali. Aby byli 
iivi a tak je jicli rodiCov^ vedli ku pajSe a k sv6tu, jako nynSjSi 
vedau sv6: - vfra jest a m6j tu vlru, ie by byli v pekle. VSak pfi- 
pravujete, vedete k sv6tu, zjedndte perel, nakauplte pAsuov. . . ; ne- 
v6Hte M(ln6mu, nei vymluvlte, opremujete: ,A, co to Skodl mlad^mu? 



99 

A, CO §ko(l( dStttku ttevfCky 6erven6, co koilSky premovan6zlatem?'" 
(407»'). 

2. Rodi6e uci ddti casto podvodu, klamu a 12i: ,,Nu, 
vy matky, otcov6, velmi-li ste pilni sv^ch d6t(, abySte je k dobrfimu 
vedli? Nei ted k tomu oni vedau, kde by co utrhli, udrieli, utr2ili, 
ukupdili, vylhali, jak4 jedn6 mohli, dobyli, tomuC vedau, ucf . . ." (44*»). 

3. Rodi5e nekdrajf rozpustilosti svj^cb d6tf: 
„Nalez]i sau ho (Jeiiie) v chrdm6 prostfed doktoruv sedfciho. 

Tot rovn6, ne jako vaSe by d^ti nalezl, ani naaulici cbrleji kamenim, 
kfici, lajf, nebo tyto jin^ mlad^ lidi v krcmdch, v kostkdch, u tance. 
A hd, neboh6 matery a otcov6, popldcete-li, poi^el6te-li toho, kdy je 
tak vidfte, ty sv(3 d^ti, ani jsau proti Bobu zle 2ivi? Ba, jeSt^t se 
splSe zasrafijf ..." (46**). 

4. Rodi(e mluvi 6asto pfed dgtmi zl6, nesIuSu^ 
feci; d6ti se tomu snadno nauif: 

„0 vy bidn6 matery a otcov6, je§to pied nimi zle, neMdnfi mlu- 
vite, zvfte, nemdjte p^&e! Ono, psota, nau&( se t^^, a matka uslys^ci 
neb tatik zasm^jet se jedtS: ;6a, hie, zmilitk^hol' Oh b^da, zli, ne- 
Slechetnf rodi£ovdl tot by vdm sluSelo \}6i\ mlti, aby aui sami ani 
^ddny nikdy pfed nimi zle nemluvil. Ale toto, psota, ne jednaut pHjde 
na zpoved raal^, hubend, a pliStf slovo, ie v^rnd hlava zbolf. A kdyz 
ho otfzeS: ,Kdo t6 tomu nauCil?^ ,TatfkS takfikd, ,a matka!' . . (45^) 

5. KdrajMi rodite piece sv6 dftky, d6je se to Casto 
splldnfm a naddvkami: „. . . tyto mdtery dfitem: ,0 neStastnd 
(Mblata, ddbel mi vds nahodil! () by zabit, 6 by lilavu slomill* — 
takto klnau, rotf, jeSto castokrdt, jako2 2ddaj(, tak se stdvd. () zl6, 
hanebn6 mdtery i otcov6, zvfte, co proto trpf ti budete, nemSjte p^ce 1 
Jd (46\ 47*) to jistfi pomnlm, ie z mladu ndm tak nemluvlvali naSe 
starosty, nei^ provinilo-li kter6, i hned to metlau sftali nerotfee . . .** 
(46t>— 47»). 

B) Pomir pohlavni, 

§patn6vychovdvdnfd6tfmfvdsvujzdkladvhfI§n6m 
i^ivotu, jemu2 rodice ji^. od mladosti navykli. R. uva- 
iuje pomiru obojiho pohlaviy jak se jevi mimo manielstvi 
a V manSelstvi, U mladych, svobodnych lidf neni pom6r 
ten posvScen vzdjemnou Cistotou a stydlivostf. 
K otdzce: „Mnedle, vy panny, panici, tak-li svuoj stav vedete, abySte 
byli sv6tf tilem i duSi, pokorn^, stydliv^, ano?" (21»), davd R. odpovSd 
zdporuou. Slu2ba panim a panndm svddl pry k hiichum; 
lid^ vdak to vymlouvajf, fkouce: ^NeSkodft to, panndm a panfm slau- 



too 

2iti!" (54»^). I dodivd k tomu R. : „I)dblova sluiba z horauclho 
pekla! Vsak vy v2dy musfte n6tco najlti, abySte hlaube v pekle byli.*' 
(54»>). 

R. kdrd panny^ ie se rddy toulaji na z&lety smu2i: 

„Tak by slu^alo na panny, nemnobo se tulati; pak-li se udd 
jfti, ale varovati se muzsk^ho poblavi a pomiaiiti spiSni marnosti 
sy6ta, neznstuvovati se vgudy. A^ panny, panny, jak innoho sluSf ku 
panenstvl!" (415*); kdrd je, i^.e jsou „drz6 a v8ete6n6**: „b62i 
sem, tam, aby noviny zv6dfely, aby vSe shl^dly. UziiS, anyt po ko- 
stele vSudy shlddnau, jak sob6 kdo £in(, vdef sezH ; a h&, nesluSf Da 
panny!** (415*). „NaSe panny i pH porodu, i na radovAnky i na po- 
svfcenf i na svatby. . ." (417^). R. st6^uje si t6i na vzAjemn6 
pohorgeni 2en a mu2fi, p&soben^ zejro^na marnivostf a pochle- 
benstvfm: „A vy, ieny bfdn6, co vy toho mdlomocenstvf mdte, fiflujfce 
a pohorSenI dtlvajfce pacholkuom, jeSto ste pravA osidia cfablova!" 
(310*'). nTyto 2eny fiflovn6, pHpravnd, kladau-Il mu2uom osidia? 
A mu2i zasc i^endm svymi pflpravami, recmi t6mi ochotn^fmi, la- 
bodnj^mi ? . . . Ob, co tobo pohorSenl by vA od zen mu2uom a od mu2Av 
k ien&m fiHovnyml.. ." (331•-^). 

Vmanielstvf vstupuji 6asto lid6 v6kem nerovnf — 
pro penize: „...je8to pojme babu, dixbtu staru, pro penlze, aneb 
ona kmetfe . . •" (5l*). 

Pou&n6 jest t^i^ smyslenf Rokycanovo o torn, jak 
rodice casto bez rozmyslu provddvaji dceru: 

„B]^vd-li to pak, ie ona nebude nic o torn T6d6ti, a oni ji 
vdadi? . . . Matko, mnedle, kdy2 si dcerku mela vd&ti a k tomu ji 
vedla, pomyslila si: ,Ba kam ji to vedu?^ PoraodliIa*s seza ni, popro- 



sila si Boha? ... slibuj I Ne2 povedef ji baba vesele s smfchy, 
s kunStlky, jakoby ji najl^pe zjednala. A nevfS, drchto, ie, by ji 
n6kde vedla do nSjak^ vody prudk^, i strfiila ji tam, a2 by se jf 
V austa nal^valo, tkauc: ,Vyplyfl, muo2es-li, aneb tam ostaftlS bylo-li 
by bezpecn^, ha? Takt jest to to nebezpeCn^, ddti k manielstvl sv6 
dft6." (50^). 

Svatby konajf se casto zpfisobem pr^ nehodnyro, 
ie se k nim pozve mnobo lidf nicemn^cb, k nim2 se 
tebdy poCItali i hudebnfci: „Ty, kdy2 se ienfS, toho mdS se 
v§( pilnosti hled6ti, aby, co2 jest na tob6, i&dny zl^ i^lov6k neMdny 
na tv6 svatbS nebyval. Tak-li vy tobo hledfte? Anol Anit szovau 
co2 najpySn^jSich lidl, piStcuov, hudcuov, lid( nefddnych." (51**). 



101 

R. kdrd jmeiiovitg baby pfitomnd pfi svatbdch, 
pH uicb2 „baby, drchte stard, oplzle mluvl. A hd, ne(ist6 bidnice, ne- 
§lechetn6, jeSto jin6 lidi k srailstvu popauzejl !" (51**). „Vy, baby, na rado- 
vdnkdch, na svatbAch! Co vy tu fefil oplzlych, zatrhavych vypllskdte! 
Pomnii mne, babo, iet Buoh na t6 dopustf, ie oneml§ na smrti v tvii 
najpilnfijSl potfebu! . . ." (52»). 

ManSdstvi same uebyvd posvficeno Cistou Idskou. 
Stiivd se, ze mnozl lid^ pohlavulm obcovilnlm ,se zkazi, 
dtlve uei vstoupl v man^elstvl': 

„Vizme, co dl . . . ctenf svat6 : ,A byla Anna, prorokyn6, . . . 
a ta byla . . . 2iva s mu^em Hvfm sedm let od panenstvf sv6ho/ 
Nebyla, jako tyto nyn^jSl mnohi panny a panici oplzl6, jeSto se ue- 
jedni zkazi prve nei stavu man^elsk^ho dojdau. A panici t&L Ne 
brzot se nalezne, aby se zachovali ..." (40''). 

Tedy hffSnf a ne6istf lid^ vstupuji 6asto v stay 
manielsky: 

„. . . bade lotr, rufian, aona, nefddnd lotrynfi, nev6stka, a pry 
,Kn62e, oddaj nds ! Chcemet v svat^ manJelstvo vstaupiti !^ I plete se 
niezi svjit6 maniely ten neSlechetny lotr, jeSto bude vyhndn a vyprdn 
jako onen, jesto se pletl na svadbu nemaje raucha svadebniho.** (21"). 
„A toto pfijde lotr, rufian nefddny : ,A, a, mily kn62e, chceme v svat6 
manielstvo vstaupiti!'; a oiia, lotryn6, nev6stka: ,A, svat6 manielstvo !' 
Ob, ba fci: ,V svobodu hfichuov a v rufianstvol*" (5l»). 

Mani^elskd lo2e nesdfU se jen pro plod, ale na 
mnoze jen z cblfpnych i&dostl. K otdzce Uokycanov6: „Nu, 
vy, man2el6, tak-li vy v ten stav vstupujete, jako Buoh dice, aby to 
bylo pro chvdlu Bo2l, pro plod, ale ne pro chlfpnost a tftlesnd 4d- 
dosti?" (21») — ualezneme odpovfed v tSchto dokladech: „ .. . . tak 
jest ustaveno, do tfetiho dne najminft aby sebe byli prdzdni pro po- 
ctivost svdtosti man^elsk^. A toto i hned, leCby u dvoriiv nebylo, 
ano! Tuf je vecer oddadi a i hned spolu spdt vedau". (pi^). »Byvd to, 
^e fikajf: ,Ba, mily kn62e, ndrauin^t jest na m6 muj mu2 laskav^ 
mdt ke mn6 velikau Idsku!' Oh, flkdui, a jest tak, ie nenf Idska, ale 
hovadnd milost chllpna, zld, ale ne Idska! ... A z t^ niilosti hovadn^ 
najednau se pojlmajl, aby svau vuoli naplnili; jesto kdoikoli po^ivaji 
sebe, kdy2 chtf a kolikrdtikoli clitl a nezdrzuji se a dad! t6Iu vuoli, 
bMa jimi Jinak nemajf sebe man2el6 po^ivati, jedno pro plod . . .** 
(54"; pod. 68"). „Svaty Augustin pravi, ze mt3n6 by hfeSil ne- 
jednau dotkna se nev6stky ne^ sv6 manielky nefddn^. Ac von proto 
nedl, by hflch nebyl z nev6stky, ale in^nS v^f:cn jest, protoze jest 



102 

man4el8tvl svAtost. A mni von, kdyi jii sob6 ienu pojme, aby mohl 
s ni 8VU vuoli miti apo2fvati jf, k(ly4 r&ci. ,l\ pry, ,vSak's pak mi, 
a proto jsem t6 pojal !*, — kdyi jemu bldnfku nechce svoliti. BudeS-li 
ty pak diibluo i s nf, ha! ? A, nebozf man2el^, jak jste nebezpeCnf 
sv^mi duSemi, a nechti sly§etil Op5t ti, jeSto sv^tkuov nezachov^vajf. 
BartolomSje dfeli, Vavfince pekli, Janovi hlavu sraubili, Petra na 
kfiii vob^sili, a ty pak na ty dni tak hanebnS t^Iu povoliti! Ah 
V pAtek, nastojte ! Tvuoj Pdn na kH2i rozpat, . . . a ty, co CinlS? Op6t, 
kdy t6hotua, nenechdS jf. ,A*, pry, ,nesvoUS-li mi, puojduf k jin6!' 

Kdoi tak d( koliv6k, ji4 jest cizoloinik A op6t, kdy2 je ne- 

mocna, a ty jl nenech^s, b6da budc! . . .** (52*»). 

cizoloi^stvl: „Neboh6 cizolo2nice a cizoloinfci 1 A, nastojte, 
nastojte, b^da v^ml Nebudete-li se t52ce kdti, jak vy t62kau mauku 
na v6ky trpeti budete! atd. . . ." (IS**). „Ten hNch (cizoloistvf) 
tak se jest ndramn6 rozmohl nynl, ie se mnoh^ zdaji poctiv6 osoby 
2ensk6ho pohlavf i muisk6ho, a mn(, ie toho na n6 ncv^di". (294') 

Hl'i§ny a uecisty 2ivot man^.olu jest (^asto pffdinou. 
ie se rod! Spatnd, na innoze nezdrav^ d^ti: „Potom kdy2, 
jest t6hotnd a po4fvA jf, byvd, ie dft6 bude blykav6, nemocn^, 
struplav6, pra5iv6, chrome. Ano bo2ec himd, ano jako by na noze 
bral. ,P, pry, ,tak mtini zl6 dft^, ie s nfni nemohu celau noc hlavy 
polo^iti I* I mild, budte dobie 2ivi, bud'te sebe prdzdni, kdy4 oua 
pocne, a2 i odchovd, tak( by byly jako shi§f d6ti. Ale takto daH 
se vdm . . . Tak pravf (lide), ie kdyby se tehddi dftft pofcalo, kdyz 
se tak neMdn^ maniiel^ schdzejf, ie to dft6 potom nebo bude malo- 
mocn^, nebopadauci nemocbude mfvati, a druhdy se prihodf, ze i po- 
tvoru urodf. Jako se to bylo stale v uosad6 SvatohaveIsk6, ie jedna 
iena byla nedv6d6urodila". (52^-53*). „Ah, maniel^, man2el6, bySte vy 
byli dobfe 2ivi, zajist6 iet by vdm mily Buoh ddval dobr^ dfiti, a iet 
by vdm mily Buoh skrze n6 mnoho dobr^ho ddval I . . . . Ale \y 
jaci2 ste sami, tak^^t vdm buoh d6ti davd, ie byvajf trl^ci jacfs ne- 
fddnf-. (416^). 

Z jinych hffchu v man2elstvf R. kard pychu, mar- 
nivost a lakomstvf. 

P^cha a marnivost: „A dfS-li co (t proti pySe), u pry: 
,. . . musfmt jd sv^mu muzi k libosti choditil Bycht ja chodila tak, 
vSakt by s jinymi dobfe byl!', ie t^cb vymluvnajde§ velikii v6c . . / 
(53*»). „Mnedle, vy zeny, byvd-li to do vds, ie jednef jedna na druh6 
CO uhledd, hned: ,Mily muzi, kup mi takc^! Onano md pds krdsny 
neb jim'i v6c, a jd nemdml Coz pak mdm byti ze v§ech najhube- 



103 

n^jSI ?' . . . Ne2 uzHS t6cli vymluv bromadU; ono : ^Kn^ie^ musiinf jd 
muzi sv^mu k vuoli choditil^ Ono tak: ,Na n^s Hd sluSi, musfmeC 
se tak mlti!* A pak na t6ch hradfcb, tuf pak konce nenf t6 pajSe, 

a kdo jest jim pravdu mliivS? Oni sobS uev^2i tobo, ie 

svymi pflpravami i^eny muzuov ke zlym Sddostera a bnutlm popudf, 
nebo ttoi ocbotenstvfrai d'dblov^mi, ono stiskdafmi rukau, — oni tobo 
za bflcb nemajll . . .« (lOO*-^). 

Lakomstvl: ^Job svaty Hkal: ,MiIosrdenstvi se mnau rostlo od 
m6 mladosti.* Nu2e, mnedle, uleknete-li se tobo, abyste tekli, vy 
maniel^: ,U mild 2eno, stracb, bycbom proto v pekle nebyli, jeSto 
sme skaupi, bouitevnf; cbovdme, bmatdme, pro Buob neradi dd- 
vAme, mild 2eno ... 1^ DMi pak baba hauzevnd : ,Neddvaj I Necbci, 
aby rozddval, abycbom sarai ve psl byli!* Anebomui zase t62, kdyzby 
ona ddti chtfila: ,Neddvaj, dAS-li, zvfS body!** Byvd-li to, hAdaj I ? 
V§ak t62ko se trefl spolu oba manieli, jedto by rddi pro Buob 
ddvali.- (Seg*^). 

Lakota jejicb a Oddest pen^z jevf set62 pfi kftu 
dftek, nebot za kmotry volfvajf se ]\d6 bobati: 

„ Mnedle, kdyi vy mdte svd dfiti Bobu n^sti a kftiti, tak-li vy 
cinfte, ie bledfte tccb nosicuov a kmotruov, jeSto by se Boba bdli 
a libili se inil6mu Bobu? Po bf(cbu neshleddvd se to do vds. Nei^ 
i tlm bledl sobS nahnati, aby tobo u6inili kmotrem^ jeSto v aufadfi 
byvd a jeSto na n6m n^tco zdleii a jeSto pry pro nds muo^ uCiniti- 
6 CO vy pH torn kftu bfeSIte a sv6 duse zavodlte, nemajfce se 
fddn6! ..." (347»). 

Mezi mani^ely nebyvd vzdjemn^ Idsky ani ucty, ale 
casto spory, bddky arfiznice: „. . . zlaje, zpeski^je mu2 (2enu), 
bidnik, jako pes, cti na n( za baler neostavi. Ob, bfdnf mu2i nev^rnl, 
neslecbetnf, utepete, upeskujete! By nev6stka byla, nemSl by tobo 
u6initi . . . Mendl by bffcb m^l, kdyzby jin6 Idl, cizf, a neuctil, nez 
8v6. U pry: ,VSakt jest md, mobu s nf utiniti, co cbci!* ... A t6i 
vy zase, 2eny zld, banebn6l . . .** (54^). 

vdovdcb. R. kdrd ^nynfijSI vdovy taulav6, jeSto budau 
mluviti fe&i zatrbav^, opIzI6, smiecby^ cblecbty, kun§tfky, a taulaji 
se, kde jim libo, vSebo sob6 povolf*. (44*). „. . . A ta (t. Anna 
V pl8m6 sv.) vdova byla a2 do let osmdesdti a ctyf. Nebyla takovd, 
jako nynfejSl vdovy, kdy2 jeden umfe, nu2, bned drub^lio, nu2 tfetfbo 
a 6tvrt6bo . . .** (4l»). „Babo, mnedle, pomyslf§-li: ,U, jd jii m^lamu2e 
a nebo dva a neb drubd p6t a snad jsem nikdyi^ tobo raan2elstvf ne- 
vedla vedle slova Boilbo. A nastojte, kterak mn6 bude?' . . .** (259^). 



104 

C) O Htavu duchovnim a o Hvoti cirkevnim v Cechdch 
za ilohy Rotcycanovy. 

Sem vfadime uvahy Rokycanovy o pomcru lldu k duchovenstvu, 
bohoslu^ebnycb ukoncch kni^ii a o u(^asteustvi lidu pH nich, o ducho- 
venatvu v Cecb^cli vflbec za ou6 doby a o ndzorecb, kter6 byly tehdy 
rozSffeny o velebn^ sv^tosti a o prijdndnf pod oboji zpusobou. 

Knizi majf byti prostfedniky mezi Bobero a 6Iov6kem, roaji 
byti uCiteli, radci a vycbovateli lidu. 

NeuMi vSak u lidu vaznosti k Bobu, tfrnmenSf jest 
va^nost ke kn6zlm, rozumSj ke kn^Hm dobrym, uienijm, Sivota 
hezuhonneho, Tito s nejlepSi vulf a se svatym zdpalem staraji se o na- 
pravu mravii, ale lid nedbd. Vsecko jejicb napomfndnl jest 
marn^. „Kolikrat byvd tento lid naporaenut Bobem skrze kii6zf, aby 
vstali z liHchuov, anic platno uenf I" (109* a j.). Tak daleko to dosp6lo, 
2e „spfs bifice uposlecbnau ne2 kn^ze, a mdlot po jich vuoli nebude 
kdzati, vyzenau bo ven od sebe" (244''), a „byC pape2, vSicbni kn6il 
sna2ili se tohoto lidu, oni neuzdravf, ktery se jest odcbylil od pHkdzdnf 
Bo^lhO; ani2 toinu co u&inf, aby tento lid na du§ech byl uzdraven, 
lefc sdui milej Buob zavltd." (323'^). 

Lidiieprijmeodkn6;jif2ddn6ho poucenf, alevymluvf 
se na svoje obyceje a prdva: „Ji4C jest je tak ddbel oslepil, 2e 
niluv jim co chceS, nic tomu neuciniS. Ba pry: ,Kn^i^e^ takf. my mdme 
obycej, takt jsau naSe prdval' . . ." (51*^). „Tento lid ji2jedn6 vedl6sv6 
navyklosti, vedl6 sv^cb obycejftv ; oni jiz zprdvy a uautenl zdrav6bo ue- 
pfijlmajf, nez co se jim Kbf . . ." (343*). 

Pravdy nynfijSf lid nesnese, ale vzboutf se proti 
knfezi a tupf bo: ,Bj^va-li tokdy dovds, ba, kdy4 vdm knfiz pravdu 
pravl, a vy se zbauf ite, zhanfte, cti na nSmkusa neostavfte? Abudete-li 
CO za to trp6ti, bddajte? YdmC se nezdd, ale shleddte, 2e{ vam to tak 
uesplyne." (6''). Zenypysne „zbauf/ se na kn6ze, ktery proti tomu 
(pyse) mluvf; u pry: ,Nev6rnl popi, cof oni tu mluvl? Zdali nevlme, jak 
mdme cboditi?'" (167*). 

Pro pravdu se lid bn6vda bledC y2dy kn^ze 
„v n6cem popadniiti a potoni ob^alovati" (327*^); 
dSje se to netoliko v raestecb, ale i na venkov6: „.. tento 
lid ji2 tak ddbel zml^dil, i^ t62ko se jim ji2 kn^z slibl po mgstech. 
Mdkol Ba i sedldkuom. JedneC kn^z bude mluviti pravdu a jim 
mluviti proti liHcbuom a nefdduom, uzHS, anit hned bledf zmazati, 
V n^tcem popadniiti a potom obialovati." (327»-^). „Tak mds do toboto 
mnob^bo lidu, ^e kn6z bude uzite&n^ v6ci kdzati, mluviti, trestati pro 



105 

jich spasenf, a oni budau hledSti, aby jej v nScem popadli a obialo* 
vali. Ba, o brdlo by r&di mnohokr^t tak^ pripravili, kudy by jedind 
mohli. A toto mnoho bj^v^, let jedin6 kdz^nl druzf proto poslouchajl, 
aby kneze v n6cem popadli. A to jest povaba t6ch lid( ziycb, 
jioii^ d&hel k tomu b^b^ a popauzf . . . .; a jednet se kn^zi ud& tak co 
Hci, aaf tak druhdy nemln( : a oni( i hned hiedf uloviti. A, cFdblovi lid6 ! 
Ptttinft, neboj se, tKkrdt vice ... I" (372*). R. uv^dlsmutn^pflklad 
takoY^hojedndnf: ^Jako to byvalo zaM. JanaHusisvat^ pameti, 
ze s Mal^ Strany posflali; aby po n^m psali, a hiedfce, zda by jej mohli v cem 
polapiti a ob^alovati. A Mistr Jau Hus flkal, kdyi takov^bo co 
k^zal: ^NapiS to, Sysle, napiS to, Polaku, ahledte, aby§te priiv6 psali!^ 
Take se jest ddlo i jedtS se dije, 2e kngz dobrym umyslem bude 
k^ati, a oni( hledl zle obrdtiti**. (330*). Ani kletby nejsou 
platny, ani vefejn^ jmenov^nl hi^fsnlkfl na kdzdnl: 
„AIe mnedle nynl, Myi by kn6z nikoho n^kolikrdt trestal, a on ne- 
cht6I polepSiti, a kn^z vynesl nafi (t. kletbu), hddaj, m6I-li by co proto 
knSz ciniti? Ale by sezbauHli: ,A; a^ zpov6d pronddf, a, takovy pop 
neSfastnyh Kdyby koho na kdzdnl jmenoval pro nefddy^ hddaj, vztika- 
la-li by se bldnd, banebnd duSe I ? ,A, a, hani dobr6 pdny^ ne5isty popl^ 
Ba, psuom by povrhli . . . ." (311**). Jinl sej douce se naflkali by: 
„,0, mild kmo§icko, lito mitebe! Ne§fastui popi krvautnl, coonimaji 
dobr^ lidi han^ti?' Jako jd jednu chvfli v puost6 byl jsem provolal 
nejakd kmotry. 6 co jest bylo nesnaze, psoty, bfdy^ vdemohaucf 
Bo2e!- (322*'). 

Ale vina teto nevdinosti nespodlvd jen na lidu^ ale take na 
kniSich samych, nebof mnozf kn&il nejsou u6iteli, rddci a vycho- 
vateli lidu, ale utonuli prdvi tak jako ostatnf lid v pHvalu hffcbd, 
libujfce 81 ve vScech pozemskych a nedbajfce lifadu Bohem jim 
sygf en^bo. I neni divu, 2e lid mravn6 neprospfvd, 
kdy2 vidl, ie kn62i nepfedchdzeji dobrym pfi- 
kladem. R. vidf, ie spolecnost sklddajfcf se ze dpatn]^ch kn62I jest 
gpatn^m vzorem kiPesfansk^ho iivota, a ie tak6 upadek Udu plyne 
zvldsU $ upadku kniSstva.^^ R. 5asto o tom vyklddal a kdzal, 
jak uvidlme na dokladech z postilly, a jak to dosv6d6uji 
bratf f 6e&ti. Na pf. bratr Jafet poddvd v Hlase strd2n6ho vyAatek 
z kdzdnf, kter^ m61 R. r. 1441 na sn6m6 u Hory: „() kn62l, kterak 
vy zle stojfte bez fddu a kdznfi! . . ."•'*0*» ▼ &• psani bratfi R-ovi 
r. 1463: gJakoi's i ty, mistfe, k t^mu2 vyklddal z zjevenl knib ana 

«») Srovnej 66m. 1 884, Btr. 38.-39. 
'») Vii CCM. 1884, 8tr. 44.-46. 



106 

kdzdnf si mluvil, ie pape2 se vSemi kn^^lmi; kteff2 nen^ledi^i 
P. Krista v skutclch dobr^ch a v cnostn^m iivotfi, jsiif ta nevfistka 
a sedft na Selm6;"**'0 nebo ve spise bratra fiehofe o dobrych a zl^ch 
kn^i^fch Cteme: .A ziych knkii mno^stvi jest, ano Rokycana Hekd: 
ie ffdky knez, aby nebyl pora2en hHechem smrtedlnym neb svato- 
kupectvfm, jen2 jest kacffstvl." •**) A jak^jsoupfltiny, ie kn621 
nemohou prospSti lidem? Ve studii P. J. Safaflka o Petru 
Chelcick^m v CCM. 1874 sir. 103. jest vlo2eno .psani Mr. Jana 
z Rokycan Petrovi Chelcick^mu z doby 1453—1457" (v Arch. Bratr. II. 
f. 224—227, u vytahu), kter^ uvidf „6tveru pfitinu, proc kn621 ne- 
mohau prosp6ti lidem" : I. „neb sau poSli ze zl^ho kofene* . . . , 
2. „ie sau se v ten ufad knv6 vmluvili a kaupili od svatoproda- 
va6flv" . . . , 3. ^neb zle a faleSne u51, jind£ nei Kristus s svymi 
uCedlnlky ucil" . . . , 4. .zl^ a nepffkladny Jivot jich" . . . 
„A proto2 kazd^ kfesfan vgrn^ takovych faleSnych a nepffkladnych 
u6itelfi varovati se mi . . ."'*') 

Podobng R. soudi o kniiich v postille: mnozf knili 
nejsou vyvolenci Kristovi, nedosahujl fddnym zpflsobem svych uradiSv, 
ucf jinak nei^ Kristus u(^il a pro svfij hH§n^ iivot jsou Spatn^m 
vzorem kf esfanflm. Jest nedostatek dobrych Icniii^ aztoho Rokycanovi 
plyne nutn6 nedostatek dobrych kfesfaniS: ^Takf byvA, ie 
pro nedostatek dobrych kn^i^l, kdy2 se jich nedostivd, 2e mnoho lidl na 
duSech sv^ch hyne . . .■ (104*). Lid by se mfel aspoii o to sta- 
rati, aby m^l dobr6 kug^l, ale ned^je se tak: „() jak milo 
lid^ stojl dobrd kngzf, n^br2 v mrzkost, v nendvist majf, kdoi jim 
pravdu pravf. A beda bude! Jak ty, babo, peniez neb zlat^ dobfe 
ohIeddS, aby se neoklamala! I3a nakausnet jej, ueumMit jinak. Ale 
komut m& sv^ du§e sv^fiti^ nic se na to neptd, leda kn6z byl, auii 
se bojf, aby o duSi zklanidn(a) nebyl(a) (?) Byt doch v kom2i obl6kl, t6i( 
by se jemu tento lid zpovldal jako jin^mu." (181*). 

Lid f fdf se oby&ejne prikladem knUi Spatnych, kterl 
lidu vSelijak lichotf a tim pfizen jeho si zfsk&vajf. 
R. nazyvd je „faleSnymi proroky" (246% 272*, 274% 336» atd.), 
„pokrytymi zdkonnlky" (335\ 336'), „uhlavnlmi nepfiteli 
Bo2lmi, jeho pravdy, Ctenf svat^ho, zrddci spaseni lidsk^ho" (283*'), 



") Viz COM. 1884, Btr. 47. 
38) Viz CCM. 1884, str. 47. 

^*) GoU viak mini, 2e je t3 spise list od Cbel6ick^bo Rokycanovi dan^, proto 
tak^, 2e jest podobneho smerii a r^zu jako Cheliick^bo Replika RokycanoTi- 
(V. CCM. 1881, str. 17.) 



107 

iimii „ndramD6 d^bel lidi klame a zavodf, jejich 12mi" (336*), ale 
zaslepen]^ lid se jich nevaruje, naopak n^sleduje jich, 
proto2e „lehce ukazujf krdlovstvf Bo2I": „Alemy; mnoho-Ii 
se to stardme, abychom se jich mohli vystfici? GroS nebo zlat^ 
dobfe bychom ohledali, aby nebyl faleSny . . .; je§t6 spf§e zlosyna 
k sob6 pfivinein, knSze svuodce, rufiana, protivnfka, kub^ndfe neb 
svatokupce, kAyi ndm jedno lehce krdlovstvl Boil ukazuje, neSli do- 
br^ho." (272*; pod. 283»» a j.) R. u2il ostr^ho pfirovndnl : ,A lid 
tento mi se prdvS jako krdva nebo vuol. Kdyby kdo pfisel k krdvd 
i fekl: ,Krdvo, hyn, onenno feznfk pfiSel a md ti zabiti!', uic by 
krdva toho nedbala, byf se ho varovala nei^ jako jin^ho 61ov£ka, ani2 
by CO i-ekla: Tak prdv6 tento lid slep^ a zhovadily. Co sejemu uka- 
zuje na jich vrahy, na faIeSn6 proroky ! Nic toho nedbd, vSadyt jest 
jira rovno." (274*). 

Spatnl kn62i uchj^Iivde se od zdkoua Bo2iho nekd- 
raji lidl z hffchfl, ba je§t6 „bidnlci i lidem hi'fchy 
oblehfiuji" omlouvajfce je slovy: „Co Skodf pann6 u v6nci cho- 
diti?", aneb: ,Musl mladl V\d6 veself b^ti, co tanec Skodf?" (ISO*), 
a jinymi omiuvami nebrdni lidem hfe&iti. Nekdraji nefddfi, ham- 
pysii, cizolo2styf, nevestek, tancii, her v kostky, obierstvl, opilstvf 
a jinych zjevnj^ch hfichft proti Bohu (180— \ 243\ 327» 
atd.), a6kolijsou oprdvnSni i kletby vyndfieti nadlidmi, 
ktefl se dopouStfejl smrtelnych hffchii (243^); ale „kdyby 
kn^zi desdtku nedal a neb kn^zi naldl, an by druhdy hoden byl, aby 
mu i polf5ek dal, tut by klel base svlce. Ale pro hfichy smrtedln6, 
tut slova nefkau, ml6i. Ba, je&tSC se zasm6je nejeden bldnlk svato- 
kupeck^, oblehcf." (243**). Ani v ned^li nekdrajl htfchu: „Ba, 
ti mnidi a knSzi pollza5i pf ijdiif ne jednu, ano v kostky hrajf, o2eraa 
se o2ralci, opilci. A oni: ,Nuie, ra6te2 pomoci ve jm^no svat6ho 
Filipal At vdm zdaH B&h, Matka Bo2f! Nu, pomozte2, azdaflvdml' 
To-li jest pastyfstvl? JeSto by m61i Hci: ,Nechte toho, ned61e( jest 
svatd, jdete na slu2bu Bo4f!^- (ISO*). Spatnl past^fi tito „vidl 
vlka, an se b^f e, nechajf, nehdjf, neb sau ndjemnici, nenf jim do ovci. 
Vidl, ano ten vlk, ddbel, duse lapd, nic oni toho nedbajf." (ISO*). 
I pfirovndvd je R. ke krkavcftm; »Majf se prdv6 jako ony koby 
a neb krkaycov6. Ti kdy2 vidf, ano kon6 tHice tdhnii u voze, byf pak 
i V bahnfi zvdzli, nic oni toho nedbajf ani se starajl o vobrok kusa. Ale 
kdy2C kuofi umfe, tut se teprve sletf, zberau. A tu tepru kvd(^f, krkajl 
rdchy-vdchy na mrse: Tak^2 oni nic nedbajf, ie jsau lidd zle 2ivi, 
Bozl pHkdzdnf zjevng ptestupujf, nic oni sob6 o to nestesknii. Co vidl 

Jubilejnich spis& 6. XII. g 



108 

po vouech m 68 tech hanipysuoV; tancflv, neHd&v, her^ zlych ieni 
Mnedle, mnobo-li kdi^f, volajf, mnoho-li se na to upU&(? A (16ji-lit 
kdy CO, ale slab^. Prdv6 jako onen \iiinik stary, kdy2 blachne jednu : 
havl, a jedii6t mu vrie kus chleba, a neb tal^f, hnedf necbd: tak^2 
oni, kdyit majf dobr^ bydlo a palec jim podma2e, hnedt vse 
obleh«. . .« (180— »>). 

Od takov]^ch kn&ii nemohou ovSem lid^ ocekivati, 
ie by je vedli k spaaenl: „Toto kn^Mvo leckams jinam lid vede, 
onoonam, ono onain'' (299^); „nyn6jdl mnozf kazatel6 leckams jinam 
ukazujf; ne2 k zdkonu bo2(mu, ledakdes jinde hledajf spaseui . . ." 
atd. (304*), a tak zavddSjf lid od Boha. 

A lid jim vMy nebof dovedou napfnati obrazotvoraost lidskou 
rflzn]^mi vymyHenymi r^cwi, vSelikymi ^bdsn^i^^ nejist]^mi divy atp. 
Vedou lid „k lecjak^ins bobonkuom nejistyin a zdkoQ Bo2I kdes 
V kautS" (75»); „lecjak6s jim bAsn6 pravili a pravf a zdkona Bo2fho 
Dechajf*' (144*; pod, 178% 335^ 339*). „Mdft do tich zdkonnikuo? 
pokryt]^ch, ^eSesterau v6cilidisvodl: jedno Izf, druh6 um6n(m, 
tfeti divy, jakoi^ to bylo za onobo Kapistrdna, ctvit6 ndboienstvfm 
pokrytym, podmurn^m, pAt6 sliby, anit: ,A, a, jedao bud s ndmi a do- 
ponuioi^emef tohoto atohoto a buded zveleben !^ A Sest^ hrozbau, anit: 
,A, a^ muslte do pekla, vSak ste odrezanci a vypadll z posludenstvi, 
Dejste V clrkvi 8vat6, jste v klatbfti*, — iet toho naSplecbajil . ." (335^). 

Tim vgfm iiiohou Spatn ( kn^^f lid snadno s vddeti, 
protoie tento odddvd se ve 8v6 pov6rci vosti rdd rflznj^m 
zeyngjSfm ceremoniiin, ^zevnitrnfm svdtostem'', jimi2 
se dd snadno uloviti. Byla otom ji2 vSeobecnd zmfnka v I. idsti^ 
zde to doplnfme zvlddtnfroi doklady o torn, dim Spatni hniii hlavn^ te 
eiskuchtivosti lid k sobe vdbi a od prave viry svdddji; jsou to: 

1, odpustky ^''') \ „odpustci", k nim2 lid6 be2i ne Ibajice zdkona 
boifho a pfikdzdnf jeho (102*, 117% 120% 144«, 24t)«, 274» a t. d.). 
•A ted . . . ndm kn^^l IhdH n^co sel2f a pov^dl lehk^ho, kde bychom 
snadn^ odpuSt^nf hffchuov mohli vzfti: abychom m§e zakaiipili 
a vigiljf a pokropili se. Ale vziti svflj kH2, zapffti sebe, nepfdtely 
milovati, — toniu hfbetobr^tfme!" (299^). „Kn6if IhdH lehce spasenf 
ukd^f: ,Tuto mdme toliko odpustkuov, tuto toliko. Tuto kdyi^ polfbid 
a tuto vloi^fS, budeS hffchuov prdzden/ A Jeif§e nedbajf, ano v ucia 



'°) nOdpustky byly v neblah^ pam^ti od uddlosti r. 1412, kterymi z nich 
byly Yzaly vlastnf po^atek dom^f nepokoje pro ndboienstvi. Strana pod obojt 
neuzndyala zddn^ho prosp^chu z nich a dnchoTni neschyalovali jich lida.** Tomek^ 
D6j. Pr. IX. 173.— 174. 



109 

cel^ dostate^^Q^ spasenf' (336^); „onino svatokupci, kn&ii lakomf, po- 
chlebnl, lehcelidem tucestu ukaziiji: ,Ono, tuto mi& odpustky ve- 
lik^; atedf kaup(§ svfci; ajd< budu msi slaui^iti za tv6 hffchy^aty 
tak6 tu bud, a budeS ofSrovati, aby toho byl u(asten ! (t. odpuSt^al 
hrfchfi)'." (374»). R. zminuje se t6i o listech „na odpuStini hrichuov^ 
vyddvanych ^od biskupuov^ na zbaveni muk^. (120*). 

2,pouti: 25% 102% 117% 144*. „Pry: ,Tuto na paut pfljdeSl', 
a buh pravf: ,Kdyz se modllS, vejdi v skr^S, uzavlraj sel' To2fI od- 
porn^; a kdo by to vypravil, co toho byvAl?" (275*). „Lidem milo 
ondy V let6 se projiti: ono k svat^mu Prokopu, ono na VySe- 
hrad, ono k Sloj^fi nejist6mu: ,A, projdiic se, tim I6pe pojfmel' 
Tak m^S do tohoto lidu!« (372»>). 

5. sviceni r&znych vici, na pf. ^mazancu*' (102% 180\ 327''), 
Jehn6du^ (koCiCek) (102»). A zvHSte nejhorSi lid^ clitl 
infti vSecko svScen^: „A toho jsem mnoho shledAval, ie ti naj- 
neSlechetnSjfif Iid6 najylc o to stojf, aby meli vSecko sv6cen^. Kdyby 
oni nemSli o velice noci mazancuov svScenych, vSak by oni nemnfili, 
by veliki noc byla." (327^). 

4, kropeni svecenou vodou: 102*, 144% 180**; ^faleSnl proroci 
ukazujf lidem spasenl . . . ono ve kbele, ono vkropdci..." (246*; 
pod. 272^; 400*). 

5. libdni^ na pf. kf f2e, ostatkfi svatych atp.: 102% 117% 
144% 180»», 246% 272% 283% 400* atd. 

6*. obrazy a ostatky svatych: „Jako to po hflchu cini mnozi 
knWl a mniSi pochlebnfci" (t. j. 4e neobracejl ztenf lidu, „k i^iv^mu 
Bohu", ale „k obrazuoni inrtvyin") (211**). „0p6t jeSto t6mito 
svitostmi, kostmi svatych, lovf, vystavujfce je ven. To Innocen- 
tius pape2 ustanovil, aby ty svAtosti nebyly vyklddAny, aby k nim 
lid^ zfenf nem^li, aby najv^tSi zfeni bylo ku P^nu Je2f§ovi a k jeho 
drah^mu tilu. A toto, nechajfce t^la Bo^iho, hynit b62i k Sloj^ri ! A lid 
slep^, hdknov^, opuStfeny od Pdna Boha, faleSnymi proroky s^-edeu^ 
obr^tf t^lu Bo21mu bfbet. A Innocentius rozkilzal, aby ty svdtosti 
(t. ostatky) vtruhlAch na mlstech poctivych byly choviny, a nikoli 
ven aby nebyly vykWddny . . . K62 oni to drif, pape2e Innocentia 
ustanovenfl? Ano^ dr2f, co se jim libf.** 

7. ^falein^ posty,*^ ^vymyslenv modlitby a pokdnV^y almuSny 
atd., ,8kutkov6 p6knf, jeSto se zdajf dobfl, . . . jesto tfm vSlm^(kn620 
lovf**. (273*). „Onen 8ob6 vymysll modliteb, ono postuov, onen masa 
nejfsti, onen jin6, onen jin^, a zdkonu Bo^frau se zjevn6 protivf, jeho drah6 
krvi. A lid slepy, tentochv^li. Vopr^: ,ftidko( kdy maso jedf!^ .. .■ 

8* 



110 

(304^). ijKnfez vymysll pokdnl, aby tedf tolik modliteb flkal, Best 
pdtk&v se suSil, ono, ono — tot jest vymySlen^ pokAnl" (326'); o po- 
pelci 102». 

Vsemi takovymi i jinymi v6cini kn62f lovl lid, aby 
zato brali penfze. (0 ofdr^cb, o kup6enf se svdtostmi, mSeini 
atd. viz nli^e pfi uvaze o lakot^ knSMva.) A \ii6 jsou jim na- 
klonSni. Uv^dim jeden doklad souvisl^: 

„A ]\d6 k nim pfichylni lezau jako slepl, maSjlce, ie tudy na- 
budau spaseni . . . Ba, budef kniz, past^iP nefddny, opilec, oi^ralec, 
krcemnfk, kub^ndr; kdy2C jim jedin^ ty zevnitfnf v^ci vede, mazance 
svrti, kropl, IMnf dAvd, ji2f jest vSe dobr^ho dosti, ji2t se tento lid 
na jin^ neohl^dne, co2f jest piIn6jsIho a podstatn^bo k spasenf, ne^ 
chvdWt jej, uzH§;apdnt, poddacl: ,6, mime dobr^bo kn^ze, vSeckyt 
fddy vede !^ A bude z)^, neSlechetny, spaseni nic nedbd lidsk^bo, leda 
on 1116I hrdlo plno. A kn^z zase, aat chvdlf pdna : ,6, mdmt dobr^ho 
pdna, vSeckyf Hdy kostelnf miluje, desdtku mi Mdn^ho nezadrif, ba 
velmit jest ctn;^ a Slecbetny p&o !' Au bude rufidn, cizoloinfk, smilnfk, 
lajce, lakomec, laupeinfk, zlod6j, drd6 sv^ chudiny; a kn^z chv&li 
pdna a pdn kngze; tak oba zU a nedlechetad budau . . ." (18(>). 

Valnd ddst duchovenstva jest hriSn^ Siva\ pycha, lakomsM a jim 
hfichy smrtdne vlddnou mezi knfeifmi, ktefl fr^ nejsou .pastyfi* lidu, 
ale „o2ralci, opilci, kubgndfi, loti^i, lakoml svatokupci, . . . jesto jedin6 
sv6ho zisku hledf, «le re spaseni lidsk^ho." (ITS'*). .Nejsau past^fi, 
ale ndjemnfci, jeSto jedn6 proto hledi pastyfstvl, aby zah&leii, dobr^ 
bydlo mftli, ct6ni od lidl byli a lehce se 2ivili." (179^). „Kde p;fcha 
\6tAi nei na t^cb garlatnfcich, kdei^i lakomstvl vdeho plno i kubS- 
n^fstvi?*' (240). Sami hfeSI, ale nazvou kaclfem toho, kdo 
s nimi nehiPeSf: „. .. kdyi^ se kdo mezi n6 pHhodf, ani tancujf 
a neb jin6 nefddy vedau, a nebude s nimi toho v^sti, u prj^ : ^Na mau 
vfru, kacff!^ A potom saudl, ie jest kacif, ie hfeSiti nechce." (283'»). 

Pychu knSzskou R. kdr4 slovy: „Tut se porazl naSe p]^cha 
knSiskd (t. j. kdy2 si pfipomeneme slov Kri8tov]^ch: „Kdo z vds 
bude mne trestati z brlchu?"), je§to nechceme ne jednii od lejkdv 
trestdni b^ti" (140** — 141'); p^cha vede kn621 casto k opo- 
vrhovdni chudinou: „My kn62i nejednau a mnidi budau pochlebo- 
vati a lahoditi lidem mocnym, urozen^m, a na 51ov6ka chud^ho, se- 
dldcka, jako s patra se utrhne.**. (141'). 

Nejvlce vSak rozmohlo se mezi ka^istvemlakomsM: 

,. . . t^chto lakomc&v, svatokupcAv hromadu najdefi, je§to pro 
svflj uiitek lidem lehce spaseni ukdi^i leckdes, jeSto jest bo nikdy 



Ill 

tu Pdn Jeiii nezalo2il: ,Ono tuto \\oiii, onde pollblS, tuto mSi za- 
prosiS, tamto pfljdeS !S — aby 8ob6 mfeSec nahnali" (104»); „bude Mk 
chudy s kapsu bghati a jedn^f pleSe dosdhne, uzfld, ant hmatd, ant 
hroma^dl. Ob, byt tSmto biskupuom, prelatuom velikym v^zala v 2d- 
dosti ta radost nebeskd prdv^, nikdyt by oni tak nebled^Ii t^ chv&Iy 
sv^ta tohoto, aai zbo2i telesn^ho ... I" (193*). 

Lakomstvl zavedlo kii6il ve svatokupectvi: „To bidn6 
lakomstvl ndramn^ jest kn62i porazilo a z toho jest je uvedlo v hHch 
kaclfsky, v svatokupectvi; a v torn se oni nikoli poznati nemohau, 
tak jsau oslepeni." (239**). VSecko kupuji a proddvajl, ,kde jednft 
mohau co utrfiti," i mlsta v kostele. (273**). 

Svatokupectvi jejich j e v f s e : 

1. V kupdeni se svdtostmi: kni^ii daji si platiti „ode khu, od svi- 
tosti oleje svat^ho" (ITQ**); „lid6 kupujlce je (svdtosti) a knWl pro- 
ddvajice obracujl hHch v ctnost a ctnost v hricb . . ." (210**); ^berau 
ode kftu, od bifmovdni, od zpovSdi, od oleje 8vat6ho, ... v§e zpe- 
n62f a do tobolky vienau." (239**). „Duchem svat]^m ustaveno, ie 
nemd br&no b^ti od svdtostl. Neb df Duch svaty: ^Darmo jste vzali, 
darmo dajtel' A doktorov^ t^m^i^ vSichni mluvf, ie jest prvnf ka- 
clfstvl svatokupectvf. I svodf (knSzl) Duchem svatym od Ducha sva- 
t^ho." (246»-**). „(FaleSnf proroci) . . . vSlm lovl, od svdtostl berau . . . 
A mime napsdno in statutis provincialibus : Amo&t, prvnl arcibiskup 
praisky, ustavil, ktery by kn6z byl v torn shledin, aby do vfiCn^ho 
iBl&te byl vsazen, kdo4 by od svdtostl bral." (283»). „A Myi je 
(svdtosti) kn^^i proddvajf a \id6 ku])uj(, ndramn6 Boha hn^vajf t^i^k;^, 
kacifskym hHchem, A vyp^fet je Bflh a vymece z sv6ho chrdmu na 
v£ky . . . Od toho ^imona tito §imon6nci, svatokupci, jm^no majf . . . 
Mil^ Bo^O; ra£i2 ty kupce a proddva^^e z nds vymitati, z naSich 
chrdmuv, z srdce naSeho . . . ! A, mily Bo2e, co jest tfich kupcuov 
a proddvai^flv v nyn^jdich naSich chrdmlch kfesfanskycb, jeSto vdim 
na poMd kup(^i I A dMi kdo co proti tomu, uzf f§, kterakf se Antikrist 
zbau«l- (286»-**). 

2. V platech za mhe ; kn^z pravf : „Budut jd slau^iti tfidceti mSf, 
at mi ddfi, abudeS muk a htichuov prdzdenl" (180*; pod. 117*, 144*, 
202% 210^ 342^ atd.). Tak6 zdduSnlslu^byBoif slou21 kn64( 
jen protO; aby pen^z nahnali: „Kdy2f kdo umre, tut se sleti jako 
koby, tepruvf: ,rekviem, rekviem, rdchy, vdchy/ leda jedn6 ku- 
cbynS jich tucnfijSf byla. Takt jest to po hfichu na oko vid^ti ..." (180^). 
To cinl i v nedSli, aCkoli je to zakdzdno: ,,UzHS, anit v ne- 
d61i slu^by Cinl, mSe zdduSnl, jeSto jest to zapovfedfno a v ,Decretale* 



112 

napsdoo a ustanoveno, aby toho v ncdSli nebylo, ani jedt6 v ten 
svdtek trium Lectionuin. Nebo nemd nedilni slu2ba Boil t^to po 
staupiti. A oni m»chajice sluiby nedftlni i svaW Trojice, uui: ,re- 
kviem, rekviem!/ aby of^r nahnali, jeni ]& toho nehyzdfm, kdyby 
to fddne vedii, z milosti a Itisky, nekupfiice, neprodAvajfce ..." (342'*) 

3. V platech za „ii</iUe* : 202», 239»» atd. 

4. V platech za odpustky: „ . . . po bflchu njTi6jSI knfeistvo neveJe 
lidu k tomu, aby {^inili vuoli Boif, ale vice jevedau k odpustkuom, 
k uoferdm, aby sob6 nahnali . . .** (74^) ; ^ba i odpustkuovf dobudau, 
aby lid k sob6 obrdtili a of6r nahnali . . . Oni indlo daduc vice 21daj( 
vziti«. (274*). 

5. V platech za oddavky: 239^. 

6. V platech za pohrby: 239''. 

7. V platecli za riUznd sv^ceni, na ph za ^sveceul mazancii'' 
{[19^) atd. 

Zkrdtka ku62i vde^ cfni pfisluhujf, hledf tak^ 
zpen6iiti, aby co moini nejvice ^of^r^ zlskali; of^ry 
musf jim vSichni ddvati n ojm^ud trikrdt do roka: „je§to 
oni ^ddndho nenechajf, aby ho neutrhli hospoddfe ani otroka, musiC 
jim vdichni najm6u6 tfikrdt do roka ofSru ddvati. Ba, od odd&vanf, 
vSet zpen62i ; desdtek jim dajte, nechcete-U v klatb6 byti I An nebo- 
Mtko nebude miti, a vMy knizi daj!" (239''). R. mluvi td4 proti 
zpfisobu, jakym of6ry se ddvajf: „Nei pak z t6 feci, jako dl 
(teul svat^ : .Obetuje§-li dar svuj k olt.iH etc.', kuiii lakomf, svato- 
kupecti berau sob^ fkauc: ,Hle, iet mX of^rovAno b^ti!* U, vSak nedf: 
naoltdfi, alek oltdfi! A oni pak se v§fm na olt^f. Anojsau na to ka- 
nonov6 a decretuni, ie ieny nemajf tu bllzko k oltdri pristupati ; 
a to i^eny mlad6, pripravn^, pysn6, hrd(^ tarn ruce ztdhaji na oltdf- 

s fry^emi perlovynii, Cistymi. A kn6z mlady stojf ruce klada 

Tak( jest (fdbel mnoh^ kn62i oslepil, 2e oni lecos sob^ vezmauc z fe^^f 
Bo2ich i klaiuajl lid o jich du§e. Nebo kdy2 jeat P&n Je2fS tu fet 
mluvil: ,Obetuje§-li dar tvilj k oltdfi', vSak tehddi ni^Adny jest ne- 
byval pfi ob^ti, kdyi^ jsau ob^tovali, uei sdm biskup, a lid veSkeren 
vn6 stdl. A toto vsichni se tarn trau k olUlH beze vSeho studu I" (265*-**). 

Za penize zapisujf kwiii lidi do sv^ch knih: „MniSi 
a kng2( lakomi: ,A, a, daj toto a budeS mfti ve6nu pamatku! Ba. 
jestliiet tebe neuchovd Buoh, vpf§emt6 vnaSe knihy!' Ba, jestliie 
jsi V uony knihy v6£n6ho 2ivota vepsdu, nechf tebe iddny po smrti 
uezpomene, dobfet jest tvd v6c; pak-li nejsi, ba byt vsichni kniii 
a mniSi po v§em sv^t6 te lisali v sv^ knihy, tob6f to nic platno nenl. 



113 

Mnedle, v§ak vfddte, Myi tiiii sedldk na poll seje, 2e v2dycky pfed 
se mece, ue za se. T6it jest rovnfi ty pam6ti po smrti Ciniti, jakoby 
rozsfvajice i tarn za se metal; velmi sau ty pam^ti nebezpe(^D6; na 
n6 zpol^hati." (342»>-343^. 

Kni^ii, kteiri tak lid svdd^ji a lovf k vlastnlmu 
u^itku, nazyvaR. pokrytci a pochlebniky, „ Kn6z, mnich, neSlechetn^ 
pochlebnfk, polfzaC, pravdy nepovi, ne2 pochlebl, polahodl; u pry: ,VSak 
to na vaM milost sluSf ! A^cot to Skodf?, muslf mladl veself b^til; 2e( 
potancuji? Cot to Skodf pannS v6nec, ano to jich koruna! ?' Um6jf( 
to oni velmi dobfe, kdo by to vypravil!?** (326*); „ . . . pochlebujf 
lidem p^knau fe5i, chodf jako ochechule^ sladce zpCvajl, lehce nebesk6 
krdlovstvf ukazujf . . ." (342»-*>). Je/icA pobo^nost jestpH tomjen zddnlivd, 
jest to ^ndboienstvi pokryte^ po§murne^ (335**), kter^ jevl se v tom, 2e 
kn^ii casto ^^hodiny ffkaji", .mniSi.kdpi vezmau, .... bosi taulajf se, 
pfedfenaminohyohalujl" (261^; „mravov6"jejichjsau „p6knipoSmurnl; 
n^boinfse zdajf lidu, ono masa nejdsti, ono se postiti . . . AniC 
i V noci zezvoni na hodiny, ac vedi, ie itddny k nim nepf ijde, ale aby o jich 
modlitbdch lid6 zv^dSli^ a tudy aby k sobe lidi obrdtili a nahnali sobe** . 
(273*).Tedy imodlitbyjejichjsou neplatny, nebofjenna 
oko mnoho se modll, aby se zddlo, 2e jsou zbo2ni: „... 
kn^ii, kdy2 hodiny ffkaji a m§e sIou2(, jiz oui v torn sv^ spasenl 
kladau ; a tuf, u pry: ,Dominus vobiscum!*, a muf, ie jest jii. n6co. Ano 
onenno v kautfe nekde mlcl a l^pe se pomodH ne2 on kH6e ... A pH torn 
86 ihned svellcejl a za lepsf inajf, ie hodiny fikaji. A ty hodiny jedind 
vr, vr, vr, leda bylo. A vSak pry: ,Babo, co ty chceS tak casto k t61u 
Boitimu?, v§ak neumfS hodin fikati, jako my, kn62i!' Ano jeji modlitba 
ne jednau vzdcneji pfed Bohem, nei by kn6z tSch padesdt 2altdfuov 
vyHkal. MniSi \^i tak^, 2e oni hodiny zpfvajf a v k^pi chodi, a tudy 
vdovski, lidsk^ statky vytantujl svau posmiirnostf, a v torn se zvell- 
^ejl, iAduy jich netresci! JeptiSky tak^ v svuj vejl a v hodiny 
daufaji. Bekyu6 tak^, ie ted sv^ta nechaly, a neb 2e onano pannu 
zuostala, v torn se zvelicejl, zalibi, marni chliiba je nadym^, ieiidny 
jim slova ueHkaj! Pakli dfS, neopleveS sel" (29V'). 

Tak^ k uct6kPann6 Marii knei^lvedoulidnepravym 
zpflsobem: „Knei^i svatokupci vi^dy lidem kladii Pannu Marii pfed 
oci pravfc, ie milostivd, 2e dobrotiv^ ^e prdv6 jako Stftem se zastl- 
rajl a hfeSl. I o vSem, milostivdf jest, ale tem, kdoi jejdio Syna po- 
slauchaji!** (112''). Kokycana po6(t^ kn^ii k tomu druhu lidf, ktefl na 
Pannu Marii tu „cest zkUdaji, kterd^ slu§( na sam6ho Boha^ : „. . . jako 
kn^zf, mnisi, lakomi svatokupci. Uzfid, anit: ,A hd, mild Maticka Bo^i, 



114 

velikd pomocnice! A kdoi jej( milosti slauif, toto a toto dobr^ bude mfti, 
a kdo2 tamto k nf jde na pant, bude uzdraven od ka2d6 nemoci/ 
a toto, ono. Ale prik^dnf Boif zavrhli, toho nedbajfl I o v§em, iet 
jest velikd pomocnice, a komu ? Tomu, kdoi poslauchd Syna jejiho 
mil^ho. Ale oni ukazujl tu spasenf a tu pomoc komu? Lidem zau- 
falym, neSlechetnym, lajcuom, kostkdfuom, smilnfkuom, cizoloSnfkuom, 
lakomcuom, nepHteluom kri2e Kristova. Tak m&i do nich, jeSto ona 
za 2ddD^ho ueoroduje, jedind za ty, Moi jsau piivg kajfcf ... Df 
svat;^ Jan: ,M(ime prlmluvcl pfed Bohem Otcem, Je2fSe spravedliv^bol' 
Tak mtil A oni: ,A hd, milostivd, drahd Panna, ha, pom&hd!' Ale 
komU; hddaj ? Mnedle, byl-li jest kdo, jeSto jest se postil k Matce 
Bo2f v^era a nevzal drahne, aby ten puost zrusil, ale bylo-li jest, ie 
jest zWl neSlechetnfi jako pes a neb ie jest frejoval a neb jin6 ne- 
Mdy vedl, a v^dy mnl, 2e dobfe stojf a ie od nich to bude pfijato? 
Divnd slepota!" (430— »>). 

Mnozl kn^ii a mnidi ^leckams jinam ukazujf nei k zdkonu Bo- 
ilmu, ledakdes jinde hledajf spasenf, onen v kdpi, ona u vdi 
jepti§ka, onen onde, a likon Boii kdes . . ; onen 8ob6 vymysK mo- 
dliteb, onen postuov, onen masa nejfsti, onen jin6, a zdkonu Bo2fmu 
se zjevn§ protivl, jeho drah^ krvi . . .** (304»). ,Onino se domnlvajf, 
by jich spasenf bylo y kn^Mvf, onino v kdpi, onino Kapistranov^, 
onino Franti§kov6, ono i ono, a chybMi sejedind t6 cesty Pilna JeifSe, 
toit vSe pryC, v8e darmol" (411»). — 

Z toho ze v§eho vysvitd zfejmy upadek kn^zstva, Jednu pak 
z hlaynlch pfi£in lipadku R. vidf v tom, 2e neni jed- 
noty V duchovenstvu: „Kne2f, jen2 by oni m^li lidem ukazovati av^sti 
je k bfehu krdlovstvi nebesk^ho (jako plavci, ^marn^K"), ti< sau se sva- 
dili, le jedni takto vedau, oni jinak, onino sem tdhnu, onino tam, 
onino: ,U nds je clrkev!* a onino: ,Ne u vdsl', onino: ,My mdmemoci"; 
onino : ,N^br2 my, vy nemdte !' A tak oni sem vezau a oni tam, a lid 
se nevl kam dfti/ (342*)/^«; 

A tak pi-ichdzi R. k zdv^ru, le jest neoprdvniny a 
neoduvodu6ny ndzev: ^cirkev svatd^. Tato md se zaklddati na 
u6eni Kristov6 a md se skUdati z lidQ, ^ijfcfch die prikladu Kristova; 
neni-li tomu tak, pak to nenl pravd clrkev. Ota4 se jen, vybfzl 



'^) Bratr Jafet v Illase str^ineho uy^df zajimav^- citlit z n^jak^ho latinskeho 
kiz^ni Rokycanova (na 2. ned^li po st. Trojici) o torn, jak skodlivli t^c jest, 
kdyi knhii a duchoYnf nejsou v prav^ a srat^ jeduot^. I pKpodobnoTal pry je 
R. k Tozu dTojfm oji; kon^ jsou zapf aieni z pf edu i v zadu a rozatigoT^ Uhnoa 
jeden sem, droh^ tam. Srv. COM. 1884, Btr. AA—Ab, 



115 

R., na (emsezakHdd clrkevsyatdl? ^Nejeden byneumil 
povedeti!"* (70; pod. 238**). „A toho se ni^ehoi na nich neshleddvA^ 
coi jest prve bylo do prvnl cfrkve svatd, pravd choti Jei^iSe Krlsta" (239*»), 
nebot „tato cfrkev, jeSto (se) nyul svatu naz]^v&, ulnula pf i 
zemskych vScech, ano zbo2f velikd, paDStvf hojnd ; ii^br2 k d o s a u 
obsdhliv6t§lzbo21 v kfestanstvl neikni^ii? Ano bisk u pi 
y§udy V radddch kr^lovskych. A kdy oni mdi tfikrdt v roce odslau2f, 
jlit jest vSeho dosti, a lidi drau na v8e strany a liii jako psi . . ." 
(240*). „Mnozl nazyvaji se clrkyf svatiiajsauc zbor sata- 
nfiv, nebf dibel tak^ md svflj zbor, synagogam, svti cfrkev..." 
(246^). ,Ale aby tii byla clrkev svatd na t6ch Sarlatolcfcb, lakom]^ch 
svatokupcfch ? Aha, nikolil I svodi clrkvi od clrkve: ,A,a,myt 
jsme cirkev svat^, myt mdme moc, onit nemaji (t. ti, kteH 2ij( die 
pflkladu Kristova a neffdi se ^faleSnynii proroky*"), oni( sau odfezancil* 
Ale hledaj, pfijdet hodina, ie stracb, at by nebylo feteno: ,U, ne- 
Y^md cizolo^nice pobehld, ie's se sm^la mau chotf nazyvati, odstiipii 
ode mne na v6ky ! . . .'" (247»). V podobn^m smyslu mluvl R. na str. 
326^ 

Po t^cbto vSeobecn;^ch uvahdcb o kn^^stvu pfistupujeme k tivahiim 
o hohoslvzehnych Hkonech kniiskych, R. podrobuje ostr6 
kritice chovdnf lidu pH kdzdni, na mU a pfi jspovidi; potom zvlddt^ 
velebne svdtosti a pfijimdni pod oboji v6nuje pom6rn6 nejvfce uvah. 

Kdzdni^ ucastenstvi lidu na kdzdni slova boiflio pravi R : 
,. . . pfijdauce ted (lid6) na kdzdni, i posedl jinam mysUce. Paklit 
poslauchajf, ale kusaf nehledf tak iwi byti, jako slysl ..." (389*). 
Na jin^m mfst6 pravf: „. . . Zdstupov6 valili se ku Pdnu JeifSovi, 
aby slygali slovo Boii. Tot prdv6: jako vy ndraranfe nechvdtdte ku 
Pdnu Je21§oyi a ku poslauchdnl slova Boifho, zda-li vy nikoli ne- 
zmeSkdte? U pry: ,Ji2-li sezvduejf na kdzdnf? A2 bude Ctenl! Ba 
dosti casu, Sii bude ku pozdvihdnf t^la Bo^fho, to2 puojdem.' Byvd-li 
tak, ha? Zastupov^ valili se, pospfchali, ale my leniv§, vahav6, 
z^enile . . .« (256»»-257»). -• 

Lid na Tcdedni neslyH rod pravdy\ i ozyvajl se hlasy proti 
kn§2fm, na pt. : „. . . A, neStastnf popi, v^dy rozkazujf a chtf vlddnouti 
a svynu kdzdnfmi chti ndm klddter z m§sta ud^lati!" (131^); nebo: 
,S jich kdzdnlm ano by mohl 51ov6k zaufati!" (327*'; 372*' atp.) 
OvSem, kdyby byla pflle^itost slySeti na kdzdnf 
lecjak^ re5i sv^tsk^, mnozi by rddi poslouchali: 
„Mnedle kdyi^ i^tenf neb nice dobr^ho (^esky zat^nii (kn§20i innozf 
by radSe slygali, by n^tco za^ali, je^to by se cTdbel zasmdl, o Ma- 



116 

retk^ch. Ba, neniohaut tu byti. Takf jest jim to cTdbel v o^klivost 
uvedl.** (183*). 

Meinich obfadA lid t^2 nedb^, mde svatd lined ho 
omrzf, proto2e pfilnul k sv^tskym rozkodem: „. . . . vy, 
byvdte-Ii v kostele, a2 se v§echny v^ci pH slu2b6 Bo2I dokonajf ? Anoi 
slibuj ! Hoed rauce ven z kostela. jedn^f pohledl na t61o Bo2f . . . 
Ba, na 8luiib6 Bo2i hned se steskae, ale d^blu po8lau2iti, v kr(in6 den 
po dni sedSti v karhaay zal^vajic, ba tuC se nesteskne i drobte ; vSe( 
dAbelosladf !"(41— »>). ^Jestliiesekdy oblenlSnasluibuBoif jiti, naslovo 
Bo^i? Ale k tancuom, k kolbdm hotjvi, do krcmy, v ned61i na tulaCky, ne- 
chaje 8lu2by Boil ! ToC d:abelstvi a d:dbel tvyma nohama vWdae !" (119*). 
,T64ko ... do poledne na sluib6 Boil pobyti." (266'»). .UztfS, aniC 
vSednf den na sluibu Boil nejdau, nei doCekajfc uvAtku, ani( se pro- 
taulajf: ,K^, skuro-Ii bude slauiiti, skuro li bude po k^zdnf, skuro-li 
bade po Boifm t^le? A to vlainS, teskliv6. A jednof bude po Boilm 
t61e, chutnfi ven z kostela, radSet vn^ postojf. To( jsau vSe d^blovi lid6/ 
(267*). „Kdyi tento lid u m§e neb u dvu pobude, kter^ den i hned jemu 
libo, u piy: ,Jaki jsem u inse byl, i hned jsem jaks veselejf!* A jsa 
u mse, nic nemd viliu6, nei mysU leckams, pecuje** (346*)*, „. . . my 
jeSt6 kdyi ke nisi jdeme, n6jak6 pov6ry z toho vezmeine. Ted it 
jsme u mse byli, ie se nam ten den nic zl6ho nestane, ale abychom 
tim jeho umuCenf a dobrodinl pamatovali, nic !** (296'). 

Takov^ livahy ddvaji Rokycanovi podn6t k pdtrdnf po 
pff5indch nechuti lidu ksluibdm Boilm, i vidl inezi jin^m 
pHtinu V torn, ie lid neslysi fui n^ick slova Boziho jazykem ceskym, ie 
lid nerozuui6je modlitbdm a zp6vflm latinsk^^m, 
neni veden k poboinosti. Zrejm6 to vysvltd z tichto slov 

V postille: „. . . na kaidy den budau jin^ a jin6 feti na neSpoMch, 
na jitfnfch, na hodinach, na niSech, na kumpletich, v4dy jin6 a jin6. 
A vSecky sau, jeSto, k d y b y jim 1 i d 6 r o z u m 6 1 i, nArarau6 by 
iidi k nabozenstvi popudily. Ale kdyby to lideni fttli Cesky, 
a by rozniueli, uzrel by jednak, jakt by se d^bel zpraucel, ani(: 
,A, a, kn^ie, nechte toho, nepocinajte nic nov6ho, nesedem( vdm 

Y torn!* A i)ocindte-li sami kdy co, ieC se torau d^bel zasm^je?! 
A ha! zvfte, uemSjte p6CeI'* (8;>). „Ba, jedt6t kde se ty plsn6 sv^tsk^ 
ddblovy, jesto k smilstvu popauzejf, zpivajf, tuf nic nefkau, ale je§t6C 
k chuti poslechnau :ale kdeiby fctenf svat6 zplvali tesky 
a neb tak, abylid^ rozum^li^ a nebo plsnS ndboin^, tu 
uzris, jakf se ddbel zbauH a vzt^kd s sv^mi audy, aniC proto i ka- 
cife davajf i bludn6 oddelence, anif klnau, roti . . ." (120~*»). 



117 

R. kdrd t6i neuctivost ke kostelnlm v6cem, 
jicli^ se u^ivd pfi bohoslu^b^ch: 

„A vy. bid 111 Cechov6, je§to kde^ jedete tarn do jinych 
zenii, do Mi8a6 a jinam, jesto ste brali kostelnl v6ci, 
kalichy, ornity, ubrusy, zvoay, shleddte, nebudete-Ii se kdti, cot 
vds proto potkd! Potora pnjev§e d6lali z kalichuv pAsy, z uoniAtftv 
kabdty, z ubrusflv koSile, cechlel A kterak toho bude Buoh institi, 
nastojte ! A vy, je§to kostelnfcli v6ci clio\Ate ne- 
poctivS, kalichftv a jinych vecf, . . . b6da bude, nastojte, kterak 
vy vSady pfi vSech vecech sv6 du§e zavoditel" (3-^4**). 

Z])ovid. -- R. chvdll zpovfed, 2e sama v sob^jest 
velmidobrd a svatd, kdyijestfddnd (27^ 432^), a 1 e 
Jak2ji lid6 poilvajl, ke vSemu sejira zl6mu obrdtf" 
(27*»; pod. 432^); nebot u vetSiny lidf klesla zpov6d! na pouhy ze- 
vn^jSf likon, ktery se odbyvd jen ze zvyku, aby se potom zase 
star^ bflchy pdchaly. R. nazyvd takovou zpoved! „u5m" (35', 
102^, 852*); lid6 mysH, kdyit se tak zpovidaji, ze tlin je 
y\l vSe odbyto. (44% 46% 143^ atd.). Na zpov6di omlouvajl 
casto sv^ hfichy: „U pry: .Musfme my ted maniel^, my ne- 
muo2em tak, a jd man2elka muslm se k vuoli mu^i pripravovati, 
a jd jBem £lov6k d6Iny, a jd jsem 2ena kfehkd' . . .I'* ,Kdyi 
pfijdau na zpov6d, ze t6ch vymliivdni bude, ?.e se ne brzo tlov6k 
iiahodi, aby se prdv6 vyznal bez vymlauvdnl. ,A ted my mdme 
d6ti a musfme, a my hospodrtfstvf, musfm se rozhnSvati a druhdy 
i naldti' . . I" (241*). Na zpov6di lid neslySi rdd pravdy: 
„Kde by mu pravdu iK)v6deli, tu nechce, kdez by trestali, ba pry: 
,Nech ho, zlyf jest a laje na zpov6di!^" (374*j. Lid6 vykonajl 
sice pokdnf na zpov6di jim ulo2en6: „kdyz jemu dd 
(kn6z) nSkolik modliteb fikati, a ted postiti se v stfedu, a on 
to spln6 mni, 2e ji2 vseho dosti ..." (376M, ale pak hned 
zase tyt6^ hfichy pdchajf (27^ 35% 102^). Kajf se, zpovidaji 
se vdnocich a o velikonocich, ale pfi torn mysli ]% „ono aby 
k hoduom m61i raucho novd, krdsn^, pySue, ono aby 8ob6 v6ncuov 
fiolovych nad^lali, ono i ono . . .^ (I25*»). Proto zdd se Rokycanovi: 
nVy jedind kterakys 2ert vedete s vaSimi zpovSdmi." 
(374*). Ale vina spadd i na kn62i, ktefl hned beze vseho 
rozmj^slenl davajf rozhfe§enf, takie lide na to spol6- 
hajf: „. . . ray kn6zi v2dy rozhfesujera, v2dy glejtujem, 
a strach, 2e za t6mi nasimi glejty mnoho jich didi) dabel do pekla 
pob6fe, nebo v2dy pocinajl a uikdy neprosplvaji ... A my kn 621 



118 

i hned rozhiPeSfme, kdy2 oni jedno riU, hned: ^Misereatur tibi 
Deus, vr, vr, vr*, — a lid^ na to zpolehnul* (311»). 

Velebnd svdtost 

Ne jnadgen 6j Sim u kuitu t^Sila se v Cech^ch 
vedefe Pdni. Potvrzuje to HI Rokycana Da sbromd2d6nf cfr- 
kevnlm v Basileji ve 8v6 feCi, kterou tarn proslovil doe 6. bfezna 
1433, a V nil vylicoval velikou Iiorlivost lidu desk^ho v pHjIm^nl ve- 
Cefe Pdn6 a velikou uctivost k t61u a krvi Kristovfi; kterak pr^ 
V Praze ka2dou Dedili n^kolik tisic lidf pfichdzf k zpov^di a ku 
pfijfmdnf, ovSem s velikou pracf duchovnich, kteff pr^ se nemohou 
ani najfsti atd. (Tomek, D6j. Prahy IV. str. 560.) S touto nad- 
Senou feCI nesrovndvaji se ovSem mnohd v^tky, kter^ 
R. 5inf cesk^mu lidu v postille, 2e pry nerad a s nelibostf, 
(^asto i nehodne pfijfnid, ano i 2e mnozf nev^ff, 2e jest ve svdtoti 
olt^fnf prav6 t61o a pravd krev Kristova. Vysvftliti d4 se asi tato 
neshoda tim, 4e R. vida nftkter^ liknavce a vla2n6 kfe- 
B(any, bojf se n^kazy do t^ miry, ie naffkA nad v§e- 
obecn^m lipadkem, aby pohnul vsecky svd posluchace k svrcho- 
van6 licte k veceH PAn6, a 2e ve sv6 nilbozensk^ horlivosti, 
kterd casto zpusobila u n^ho vftezstvi vd§iiiv6 letory nad rozumem, 
vidf vdude a ve vdem jen zio, hfich a z&hubu. Rokycana 
rod generalisujej z hflchfi jednotlivcfl Cinl fiasto bflchy 
v6tfiinyneb dokoncei veskerfiho lidu. Nafefijeho v Basileji 
musime pak pohlli^eti jako na fe( diplomat a, kter^ chce zjednati 
prficbod 2ddostem Cechil za pfijfmdni pod oboji zpflsobou. 

R. uvaiuje o pflprave lidu k veCefi Pine: „A mily 
Bo2e; CO toho tento lid slejchi, kterak se md pfipravovati k tomu 
drah6mu t61u, a nic neni znamenati Mdn6ho polepSenf . . . • (27*; 
pod. 27(J*). Mnozl „pro t61esn6 potfeby zmegkdvaji 
tento ob6d" (351*), mnozi nic nedbajl a nevd21 si 
t61a a krve Pdn6, atkoli „kn6ii chvdll, volajt, up6jf, prosf, 
modlf se, szovau k tomu stolu, totii drah6mu pokrmu a ndpoji" (134*), 
a pfistoupili ke stolu PjIu6, pHjimaji casto nehodnS jsotice pint 
hrichdv: „Vy kdyi^ knSzi poSepccte, nu, hned k t61u Boifmul A verujf, 
pfikdzani Bo^l pfestupujf, pflsabajl, bohddkaji, jeden druh^ho okla- 
m^wij kdez muoz, utrhne, udie, pfesdhne, vylze, dobude, jak2 muoi^, 
jedin6 aby m61. A beda, b6da, nastojte! Ba, mldta v hrdlo vezmi 
a nech t61a Bo21ho, 16pe( bude!" (128*). „Budau baby pllskav6, ne- 
Slechetn^, mluvic smilno, uefddne, muzi lajce zlf, hanebni, anf bfdnik 



119 

ulaje 2enu, dSvku, pacbolka, jako pes ztekly zl^m jazykem, neSlechet- 
nymi slovy. Daj2 jim pak, kn^^e, t^lo Boifl By menSf hrlch byl, 
zdd mi se, by ta velebn^ sv^tost byla v bldto uyr2ena uei y ta usta 
oeMechetnd, z\& ..." (179*). „Pln6nf prikdzdni Bo^fho nenl, a tak 
hned s tlm k tSlu Bo^lmu lehce . . ." (351**). Vymlouvajl se slovy : 
,Abych j& nechal dobrdho pro zl^?". „K tomu dodAv^ Rokycana : 
„I op6t jest to dibe\ v lidi uvrhl, a bojlm se, ^e to od nekter^ho 
kn6ze vySIo: NenechAvaj dobr6bo pro zl6!"^') (178^). 

Lidpfijfind tedy ve 12 i, „neb toliko se k hodflin pfi- 
pravujf, a yaki jedoS liodov6 minau, tak se i hned k bfichuom zase 
navrdtf a k ndvyklostera dfevalm". (210*). 

Lidu t61o Bo2f ,nevonP (99*, 185^), a chutnd mu tak 
jako ka2d;^ iinf oplatek (99», 350'*); ^Stika dobrd a nebo ptAci 
tlustf chutnSjSi jim ne^ t61o Boil" (350**); prijlmajl jen tak ze 
zvyku a obyteje: „Tento lid jedno z obyceje jde k t6lu Boilmu, 
ievelikdnoc pfiSla, alejinak bynicnebylo" (99^; pod. 37\ 38**), atd. 
«A saad vy mnlte, aby on mil^ Pdn proto zde nechal sv^ho drah^ho 
t£la a sv6 drah^ krve, aby§te ted pohled^li a podfvali se, a kdy2 
bude na hod Tela Boilho, ted poctili, vfincuov ruo26nych sobS na- 
dfilali ? Na tot jest nechal fka : Vezm§te a jezte etc. . . . Ale vy ne- 
ucinite, ne2 jaki ste navjkli. Mluv vdm, co ktoi chce, prdv jakoby 
kamenf mluvil, vSe za jedno!" (355»-**). 

E. vybizi k dastemu prijimdni, zvl4§t6 v nedSli; die slov 
V modlitbS Pdn£: »Gbl^b ndd vezdejsf dej2 nim dnesi*' m61o by se 
vlastni kaidodenn^ prijlmati, ale pon6vad2 to mnohym nenf 
vec mo2n^, m61i by lid^ aspoii „duchovn6 iddati, aby byli 
u6astni toho drab^ho t^la a t6 drah^krve"* (269**); ale ani 
t oho nenf : „nic, jedno ; ,OtCe ndSI vr, vr, vr/ a na to nepomyslfmel" 
(270; pod. 417*). „V6rnl kn68f, kazatelov6% m61i by lid 
nabddati k 6ast^mu pfijlmdni, ale mnohdy se tak 
iiedije: „.... nalezl-li by tak6 ty posly zl^, hanebn^, jedto 
nedbajf volati na tu svatbu, k tomu obSdu? Ba, nalezi by nikter^; 



'^) R. nardil pri torn na sektu ViUmoYBk^ch V. cCM 1884 (Goll) 
str. 60 : y k n f e B 8 i (6. 30) . . . „Jako2 potom i Vil^movStf, nejn&boi- 
ndjii T Cechiich, je2to se tim chlubili a tomu a6ili, ie mi dloy^k prijimatiye 
hfiilch smrtedln^ch ;. . .jeMtlizejinak zle u^lniS, proto tohoto dohr^ho neopouit?J 1 ; protol 
Boa to byli prills obecno uSinili zTldit^ca kn^ze Kfiitana i za MikuUie syna 
jeho; i bl^n6m i bUznidm, ant laji a klejf, vidy proto t hrdlo cpali; a tak^ 
a olUlfe 8 sablemi velik^i klekali, a oni jim podiiTali, tak ie nSkteff z nis ty 
T^i vidouce velmi se zarmucovali a se slzami litovali, ie tak se ty v^ci maji ne- 
f^nd a ney^n§.'' — 



120 

jeSto odvodf, anif: ,A, a, co vy, lajci, co vy, baby, mite tak ^asto 
pHjJmati? MAte vy dosti, jednau do roka neb dvakrAt!' 6, co jest 
t6ch zlj^ch, hanebnych poslflv, jeSto to diti nechtl!" (349*^— 350»). — 
.Kterak pak bisk u pi, preUti, Casto-li jdau k t61u Bo2fmu? A, a I 
Biskup kdy2 tfikrit do roka slau2i, m& dosti ted na velik^ hoJy 
A hi, zvedlf, shledajff tol" (122'*). 

R. zastivi se t64 prijimdni ditek:''^ „0 ditkich op6t t^2 
(t. mnozi pravl): ,Co jim mi t61o Bo2f davino byti? Co oni tomu 
rozum6jl?' Mily, a co ty tomu rozumfS? Moc Bo2f jedna jest nad 
rozuml* (269^). 

V uieni o transsuhstanciaci byly mezi stranami bus it- 
sky mi nejvetSl spory. Ve clincfch ohliSenych v Praze 1427 
zvl^§t6 vedenfm M. Jakoubka pfedpisuje se vyzninf, ,2e ve svi- 
tosti oltifnl vidom6, kterouito sim Kristus, jeho uCennki a jini 
svati V pravd6 chlebem nazyvajl, jest divnym pfed smysla i rozumu 
naSeho oCima skrytym obycejem prav6 t6Io Pina naSeho Je- 
ilSe Krista, kter^ito pMjato jest z PannyMarie, umfelo 
na kffiti, z mrtvych vzkfiSeno a sedf na pravici Boha 
Otce vSemohoucJho." (Palacky, Dej. III. 875, vyd. Riegrovo.) 
Bokycana zastdval se fez horlive tohoto vyzndni, coi osv6d6il na k i- 
zinl v Tyn6 11). ffjna 1429*^®), kde horlil proti trojfmu mln^nl 
svitosti oltif nf: 1. ic by Kristus prave: Toto jest tfelo m6, 
myslil pouze znameni sv6ho t^la, 2. ie by ve svitosti oltif ul 
obsa2eny byly pouze mi lost i neb dary, jako2to pusobenl t61a 



^^) „Pro pod^v^Di Bvatosti ditkam mel R. prvnf dni po sv^m zbaveni fary 
T^nsk^ (Y duhnu 1437) nelibosti s cfsafem a biskupem Filibertem . . Filibert 
zrUst^ ukazoval k tomu, ze jiz samymi kompaktaty jest to zavrzeno, ale R. toho 
hiijil, i na k^ziinlee o torn zmlnil; z toho pry poilo velik^ reptdnf lida t Prace, 
a zrUst^ pUd matek nad ditkami, ie se jim 8vit08^ inela odejmouti.** Tom., Dij. 
Pr. VI. 30—31. 

K^ziinf RokycanoYO o torn zn^Io pry asi takto : ..Jii jsme odsoazeni 
pro rozd^viinf sT^tosti dltk^m, ani nebyvse slyseni, ani2 proto ndm jak6 
piRmo n^Ieiit^ Tedeno jest; skrze kompaktaty nejsme zav^dni, leo drieti se 
soudce ve ChbS umluveD^ho, to jest pfsnia svat^ho, svatych doktorft? a pfiklada 
prTotnl cfrkfe, jeito mlufl pro n^s a ne proti n^m; majice pravdu, meli bycbom 
zasazoTati se o ni az do smrti, ale toho jiz nikdo neSini; ba pravi se, ze my ji2 
pozn^Mime se v bliidii sami a poustime ode vseho, co drlre niirodu cel^mii sva- 
t^m bylo; ji2 i zpiTMii desk^ se tupf, kter6 drive T§nde se chvdlilo. Ubohd ditky! 
Co pak ste zavinily, ie jii lid^ tAs hdjiti a o spasenl vase pecovati 
nedbaji?" atd. Z feci takov^ povstal n^fek a povyk v mestd a bylo pry obdvati 
se vzboufeni. (I'alacky, Dej. III., str. 579, vydAni Riegrovo.) 

**) Kaz^nf toto jest v rnkopise bibl. university Praisk^. V. G. 16. f. 11—16. 



121 

Kristova, 3. ie by pfitomno bylo t6lo Kristovo duchovnfi (mysti- 
cum), ne pfirozenS. (Toniek, D6je university pra2sk6, I. 278). 
Podobnfi hiljl Rokycana tohoto vyzndni v 1. a 2. listu proti 

bratf fni (viz C6M 1885, str. 71.). 

Doklady z postilly smySleni Rokycanovo v t6 v6ci 
p 1 V r z u j 1 : 

Mnozl bludnf nevSfl, ie jest prav6 t61o apravd 
krev Kristova ve velebn(5 sv^tosti a 2e jest cely 
Kristus v tak maU v6ci. (55\ 66\ 134\ 269*, 359* ). 
„U?iDi4 ty takto: ftci: ,MluviMi jest to muoj PAn fka: VezmSte 
a jezte, tof jest tSIo in6, a vezmSt^. a pite, tof jest krev md?' 
An mluvil, u fci : ,Pon6vad2 jest to muoj Pdn mluvil, m&mt jd na 
torn dosti, v^ffmf. jd jemu siln6, iet to drah6 t61o a svatd krev jeho 
jest!' Netfebaf se jest mnoho na to ptdti, kterak tu t61o 
BoiU jako to cinl druhdy baby vSetecn^." (SSO*.) 

Zvla§t6 Pikarti"^®) tomu nevetP^), „jen2 jest jich mnoho 
po hHchu ; a pry : ,Aby tu v tak mal6 v6ci byl cely Kristus, neni po- 
dobn6' . . .« (198*). 

Nesrovndvd se sice vlra o velebn6 svitosti s lid8k]^m rozumem, 
nebo( „byti tu v tak mal<^ v6ci cel^mu Bohu, t62k^ v6- 
fenl," ale vfra na§e jest nad veSkeren rozum lidsk]^, 
proto jest tfeba pro8t6 vftfiti^^) a ^nehmatati tu mnoho,**) 
nedomysliti, aby rozumem dosAhl" {bo^, 134^, 314*). „Vedle pfiroze- 



*") Pikartech v. Winter, 2ivot drkefni v Cechdch, sv. I. str. 289 ai 
290. (..JinenoYite zn^me jen Uborsk^ Pikarty, kteH m^li sv^toBt tila za pouh^ 
znameni.") 

•»*) V „li8t6 proti Pikartom" (1468) pise o torn R.: „A ie nynie pfi 

ef e nesn&zky a vjtr^ky diuzl v lidu iinie pfi T^ie Boi&iem a p. 

jin;^ch kusiech, vy takto veftp, drite a ▼j-zndvajte: V6flme, ie ve svdtosti ve- 

lebn^ oltafnf jest pray6 telo p^na J. K, z panny Marie Tzate a na kfiii povd- 

^en4\ neb tak iim p^n Kristus fckl: jVezmete a jezte, to( jest t^io m^, 

kter^i za v^s zrazeno bude* . . .•* V^bor lit. ^es. II. (1868) str. 734. 

«) Podobnd CheUicky (CY'M. 18S4, str. 165.). V l.psanl bratfi 
Rokycanovi (1468) cteme : „Neb< ty to nejl^pe chvAlil, kto by v sprostnosti 
v^fil tak, jakoz Kristus fekl . . .** (COM. 1885 str. 69.) Srv. 2. list Bratfl 
pinflm do Vysok^ho M;^ta okolo r. 1471. Arch. Brat. II. f. 44. (Viz 
('cm. 1874.) 

*") Ve 4. psaul bratfi Rokycanovi cteme: „A takto si f iekal : 
Kdoz vypraTuje, kterak to jest ▼ t6 svatosti, velmi pysn^ jest, a kdoz vytazuje, 
TsetednJ' jest. Jako by na se cht§l veSken svet vzlti, cht6 v^d§ti tajn6 fSci 
boisk^, B^m se nev^da . . . Dobf e, mistfe, vyitfiehl nis, vd^f ni jsme toho 1 . . ." 
(CCM. 1886, str. 70.) 



122 

n^ho b^hu jest (to) nepodobn^, ale vedle moci Boisk^, kterii jest nad 
pHrozenI . . ." (269»). Jest tteba fiditi se slovy sam^ho 
Krista (359*) a vystiPfhati se i6i mnoh^fch knSif, 
ktei^l bludn^ ucf o vecefi PdnS, ^kterf chodf jako 
lajkov6 8vod(ce lidi a tlukau se po mSstech i po vsech lidi mf2dfc6 
a poklddajfce o jich dude* (05'')^ zvHStS pak tdch lidf blud- 
nycb, kaclf skycb, Jeito — jest hrozno ffci — modlu a jioiS 
naz]^yajf, je&to se uehodf nad bias mluviti, aby lidem v srdce ne- 
padlo . . ." (134»'; pod. 283*). 

S naprostou v^rou ind byti spojena nejv6tSi licta 
k velebn^ svdtosti^ kterd se md jeviti blavn^ klaninim ; **) R/ horlf 
proti t6m, „ktefi vydAvajf rozuinky sv^, pry: ,V8ak se jest nekdzal 
(Kristus) klan^ti, ale jfsti a pfti!* VSe( jest to d'dblovo dllo v t^ch 
lidech; ted se and616 klan^li a klanSjf bez pfestdnf . . ."^ (168*); 
0. . , a 2e se jest (Samaritan) jemu klan^l : Tot jest proti t^m zl/m, 
neglechetnym lidem bludnym, jesto pravf, ie neind se klanSno byti 
ani modleno jeho drah^mu t^lu, pravfce, ie jest stvoteDl.** (314^). 

Nejhorliveji zastdvd se R. pUJimdni pod oboji 
zpAsohou. 

Kalicfi byl Cechuni zAffcIm sv6dectvlm pravdy 
K r i s 1 V y, kter6 hdjili proti vSem, ji2 ildlce se zvykem v hier- 
archii ustdlenyni, pHjImali jcn pod jednou zpflsobou. Y;^znam 
k a 1 i c h a jevil se ov§em obrazotvomosti lidu ^toliko v mysti- 
c k ^ m d e r u, ale tato neurcitost prdv6 vlfe jeho doddvala odstfnu 
mysteria, bez ii6ho^ uenl niboienstvf." Tak plSe Denis v „Konci 
sam. Ces.* na strdnce 15., a pokra(uje: ,,Ku pfijfmdnf pod 
b j f vesnick^ fardf , sedldk ^ zemau , m^Sfan praSsky 1 n u 1 i 
sv^mi sny nejsladdfmi, svymi radostminejsrdei- 
n 6 j s f m i : to znamenalo prodavace vyhnan6 z chr^mu, spasitele 
na trfln6 sv^m znovu posazen^ho, svobodu slova bo21ho a slui^bu bo2i 
oiivenou a osv62euou zp6vem a obfadem Cesk^m, r^j otevfeny, zlo- 
Mdy napraven6, liroky zmirn6n6, cizl m^Sf^instvo vypuzen6, vltSzstvf 
jazyka slovausk^ho, sidvu zem^, d^dicn]^ nepHtel N^mec pfemoien 
a yypuzen. Vsecky city tyto, z jichi sm6si podle vzdiltof, 
vychoviinl, veku, letory, spoleftenskfiho postavenl vychAzela nekone&ni 
kombinace, ostatn^ vfely tlumeu^ ve hloubi srdcl tfm 



^*) V feci na sn^me basil ejsk^m (6. bfezna 1433) ch villi i B. 

V 

mimo jin6 t^z lictu CechA k nejsy^tSjif STitosti; praril t^: 
„K(lyz jde ku^z s sv^tostf k nemocn^mu« tehdy vsichnl mimojdaacf klekaji, hji 
y bUtd, kdeito pr^ zde t Basileji jen se klonf . . .** (Tomek, D6j. Pr. lY. 660.) 



123 

vice, 2e nebylyjasnfi vyjadfeny a spl^valy v prvnfm 
rozhodnutf, aby se neopoudtSl drahy kalich ]ii zfiU 
Ciny utrpenf profl podstoupen^ho." (Str. 15—16.) Ro- 
kycana hdjil 6asto ve bv^qi posldnf politick^m 
icfrkevnfm pfijlmdnl pod obojl; posel chebsk;^, kter;^ 
by] ku konci listopadu 1431 v Praze se psanfm koncilia, vrdtiv se 
prayil o ngm : .Est autem praedicans sacerdos, dictus Roggiczan, vir 
magnae eloquentiae, dilectus fere ab omnibus in Praga, praesertim 
veteri, qui do multis haeresibus eos praedicando eduxit, tenens tamen 
articulum de necessitate communicandi sub utraque 
specie." (Tomek, Dfij. Prahy IV., str. 509.) Na sboni basilejsk^m 
r. 1433, hlavng foil svou 16. ledna 1433 (Tomek, D6j. Prahy IV. 
550—551 ; Pal. III. (Rieger) 479—480), na snemu fiesk^m 18. ftervna 
1433 V odpovfedi poslftm koncilia (Tom., Dftj. Pr. IV. 579—580), v fteznfi 
21. srpna 1434 (Tom., Pr. IV. 657), v srpnu r. 1464 proti knftzi 
VAclavu KfiSanoYsk^mu, na schftzich v unoru 1465 (Tom. Pr. VII. 
91, 93 — 95) a na mnob^ch jinycb schftzich a snSmech R. 
hdjil pfesv6d£eni Cechft pf ijlmajf cfch pod oboji. Tak6 
na k^zinich R. zastival se horIiv6 pHjfradn( pod obojf, jak nds 
o tom p]^esv6d(f doklady z postilly : 

Antikrist svedl mnoh^ kresfany od pfijimdni z ka- 
lich a (65^) a „se v§ech stran vlnobiU tepau na lodicku Kristovu 
jednak od tich Pikartuov jeduak od protivniku kalich a" (66^); proti 
protivnfkflm kalicha R. uvddf mnoho duvodfl pro kalich: 

1, B&h sdm to pnkdzal: „Nebudete-li j(sti t6Ia Syna clov6ka 
a pfti jeho svat^ krve, nebudete mlti iivota v sob6.** (64*^). A byt 
i celf sv6t byl proti pfijfmAnf pod oboji, „mdme vice hleddti k slovflm 
Pdna Krista a k jeho skutkuom ne^li k skutkuom tgch, jeSto odporn^ 
proti tomu dr21a ucf". (81'^). „Ba, byt tob6 Idli papeit, kardinali, bi- 
skupi, kn62f, ba, byt se nat§ veSkeren svSt snaiil, nedbaj nic! Kdyi 
jest Yuole Bo2i a tvd spasenf, nikoli nenech&vaj a nedaj se uhroziti! 
Viz, ie pfeyelik^ odplaty dos^hned za to . . . Takt sau byli 6echoy^ 
ufiinili zv6d6yfie, ie jest Buoh s^m rozkdzalai^e jest jeho yuole, pri- 
jlmati krey Boil z kalicha. Co sau yojska jezdila N6meckd, 
CO kffiuoy, kladeb yydali, nikoli se nedali uhroziti I Ale £lm je ylce 
han^li, kaclfe d^yali, od(16Ience clrkve syat6: tfm ylce oni k tomu 
byli pflchylni, ie jd to ylni, ie y Praze bylo ylce y jednom 
kostele t^ch, jeSto pirijfmali t61o a krey Boil, nei nynl 
ye ySech kostelech". (90*~**). 

Jubilcjnieh spisA 2. Xn. 9 



124 

^Kristus pravil: ,Vezin6t6 a pfte z toho vfiichnil', — a oni 
(t. ,kii62L biskupi, kardinali" atd.): ,Nemi to b:^ir (90*; pod. 179 ). 
.Pdn dl: Kdo2 jf m6 tSIo a pi mau krev, ve mnS pt^hfyA a 
jd y nftm a mi iivot v^i^n^. A oni pak: .Kdoikoli pijf krev Bo2i 
z kalicha; budau y horaucfm pekle!* V2dy odpomi proti Je2f§ovi 
drah^mu..." (179»; pod. 246% 409*). „NajlepSI mistr Jeiii 
fekl: ,Kdo2 jf m^ telo a pi mau krev, mdiivot y6£n^ . . / A oni 
tak pravf : ,DostiC jest na torn, kdyi pod jednii zpuosobii pfijfmdme' . . . 
Nenl u^edlnlk nad mistral Nenf-lit to vSete&nost yelikd^ chtfti po- 
lepSoyati a popravovati po torn drabdm nejlepSfm mistru? Kdy2 bylo 
y Hazilei, y concilium mezi jiu^mi feCmi tak^ jim fe^eno to. 
Yy snad neylte, ale myC vfme, kdo jsme tam byli. Tehdy jsau ne- 
y^d^ll, CO k tomu odpov6ddti, a2 potom tak fekli: fiyt toho by la 
cfrkey nephjala a nepotyrdila, prav6 by to nebylo/ Mil^ Bo2e ! Koliki 
jest to jich slepota! GhU oni zdkona a itenf svat^ho potyrzovati, 
ano jich 6teni syat^ a z^kon Bo2f m^ potyrditi. I yelmi jest je to 
sloyo hnStlo: Nenft u6edlnlk nad mistral" (254^^). Kristus od- 
kdzal pfijlmdnf pod obojl ,,clrkyi sy^ za ydno''. 
(237'— 238»). Zkrdtka: ,Tomu y6f iti mAS, cot jest tyfij mil^ 
Buoh mluyil, vice uei vsemu svfttul" (359^). 

2. Dovoldrd se 8v. apoStolAv: „A ie apoStol^ jsau rozdi- 
vali obecn6mn lidu tSlo Bo^I a krev jeho drahA pod 
obojl zpuosobii, a tak k tomu vedli, u6ili i napomlnali, protoi 
mdme i my jich vlry a nau(eni udsledovati. Nebo to malomocenstvl 
nyn6jsiho casu h^ii o pMjlmdnl pod obojl zpuosobu." (62^). Pouka- 
zuje na slova sv. Pavla: „Svat^ Pavel dl: ;My mnozl jedno tile 
jsme v Eristu . . ., jenz z jednoho chleba jlme azkalichajednoho 
plme.^ A oni pak: ,A, a, kdo2 pHjlmajl z kalicha, jsau oddglenci a od- 
tezanci a vypadli z clrkve svat^l' Eomu sluM vice viiiti, Pdnu Je^l- 
8ovi a svat6mu Pavlu, cili jira?" (l79*-*»). 

3. Dovoldvd se ^prvnich svatych^^ „alenyndjfil sokov^a 
uhlavnl nepfdtel^ kalicha Kristova nechtl mfti iito6ifit6 
k prvnlm svat;^m, ale zamltajl je a vice sami sobd daufaji. Zi- 
dajme2 na mil^m Bohu, aby n^ iidnf protivnlk t6 drah6 krve Krista 
Je^lSe od prav6 vlry nesvedl!" (62^). 

4. Dovoldvd se iiienych „doktoHi svcUych* a pravl: «V8ak ti 
protivnlci t^ drah6 krve, majMifjedin^ho doktorasva- 
t^ho proti tomu, necht ok^ill Ale vdzte zajistd pfed mil]^m 
Bohem, iet 2ddn6ho nemajll A myt jich mdme na sto a plsem bro- 
madal" (164^). ,. . . Toto viz anenlf mi leb^ ale doktorflv svat^ch, 



126 

2e 2^(lnau vScf aai obdtf nemuo2em se vyplatiti, jedin^ tauto obStl 
drabau, pfijfminfm hodn^m tila a krve Pdna Jeif&e'^pod 
obojl zpuosobau . . ." (237*»). 

5. Protwnici kalicha nemaji proii totnu ^iddrUho pisma stcUeho. 
By( jej mili, uk^zaliC by jej byli v Bazilei, ale nemajfC, vdzte zajist^I" 
(179^; pod. 283% 386»»). 

6. Dovoldvdse Husa : (Protivnici kalicha)^ pry : ,K^i jest pak M i s tr 
J. Has ddval?!^ (toti2 pod obojf zpdsobou). Zajist^, byf se byl vr^til; 
iet by byl ddval! Neb to yIqi zajist6, 2e byl fekl Mistru Jakaub- 
kovi dobr^ pamgti: ,Mil^ Eubo, nekvap tfml Kdyi^f se, dd-li Buoh; 
yriUm, chcif vgrnS pomoci toho/ A potom kdy2 tain v Eonstanci 
sedSl y 2aUH, a ji2 zde rozddvali, a kniz Havel n^jak^ protivil se 
tomu — a 00, M. Jan Hus, psal jemu z i^aldire, aby se tomu 
neprotivil; a to mi jest dobfe svddomo a pfed mil^m Bohem, ^e 
jinak neni. A tarn, kdy2 ten zbor Konstansk]^ potupil roz- 
ddv^ni pod obojf zpiisobu, a on fekl v iBliii sedg: ,Ej/ pry, 
,8Yat;^ Pavle, ji2f jest tento zbor potupil tv^ naucenf, kter^s dal 
k Eorjmtuom, i^ka: J^ zajist^ vzal jsem ode Pdna, co jsem vydal 
vdm!, — ]\it sau to potupili a za kacffstvf odsaudilil' A to m^te na- 
ps^no na st6n6 v Bethl6me. . ." (165^). 

7. Dovoldvd se kompaktat: ,,Sanii (t. protivnici kalicha) odpovl- 
dajl V compactatlch, ie jest u2ite6n^ a spasitedln6 pri- 
jfmati pod obojf spflsobii. Proto2 d6jf-lit vdm co, to mdte hotovii 
odpovSd: ,Jefito sau sami vyznali!^ Pro6 pf ijlmdte ? : ,Neb jest ui^ite6n^ 
a spasitedln6 !* Pro6 ste se od jin]^ch odtrhli? ftci: ,Proto, neb jest 
a2iteen6 a spasitedln6 1' D6jl-lif: ,Vdak 2ddn6 moci nemdte, cl^to 
mod cinlte?' OpSt sami vyznajf v compaktatfch: ,A budau pH- 
jimati mocf PAna Jezu Erista a mod clrkve, prav^ choti jeho.' Tof 
mdS, ie sami sob6 odpovfdajf ..." (304*' — 305*). „To jest jii dove- 
deno, concilium Bazilejsk^, to drkev potvrdila, pape2 Euge- 
nius povolenfdal, zapecetili, vyznali, 2ejest u2ite6u6aspasitedln6 
pHjfmati lidu obecn^mu z kalicha krev Bo^l, a ie Cechov6 aMo> 
ravand pfijfmajice pod obojf zpflsobii, budau pi^ijlmati 
mocf P&na Je2f8e a mocf cfrkve, prav^ choti jeho. To ji^ 
dovedeno, potvrzeno, a vdak nikoli je§t6 nemohau se upokojiti, uei 
vzdy se chtf hddati. Jedindt se jaky kuklfk nebo ten mnich pHvlece, 
hned se s nfm h^dajtel Ale v^mt nenf nic lepSfho, kdy^f vdm dSjf, 
pro6 vy krev Bo2f pfijfmite, odpovSzte jim, jakoi sau sami vyznali : 
,Neb jest u2ite6n6 a spasitedln^l^ *• (338^ pod. 374»^). 

9* 



126 

8. Diivody protivfUM kalicha vMty jsou Jen b idsti reH Kristov^ 
(0 chleb^ — tHe), aneg redi cde (o tele i o krvi) : »Takd2 mdfi prdv6 o t^le 
a krvi 6o2f zl^, hanebny duoYod, je§to Y 6 z m ti c e sobd jedno slovo, 
Urn se zamftajl a jindho necbajf, pr^: ,V8ak jestFekl: Kdo2 jf tento chl6b, 
2iy bude na vSky 1 J&t m^m Da torn dosti, netf eba mi yf ce I* A tamto oepro- 
hl^dne d^le, ie df : ,Nebudete-li j f sti t^lo Sy na 6lov6ka apitijehodrah£ 
krve, nebudete inlti iivota v6£n6hoI* A nebo opet toto vezmau: 
,Jest-li tu Kristus pod prvDf zpdsobau cel;^?^ DfS-li jemu, an 
jest, u pr^: ^Mdmt j& na torn dosti, kdy2 jest tu cel;^ Kristus^ ne 
tteba mi vicel^ Vezmi proti tomu takto: ^Pravda-li; ie d(, 2e y ti 
dyu pNk^zdnf zayirajf se jind pHkdz^nf: Miloyati bude§ PAna Boha 
z cel^bo srdce etc. a bli2niho jako sdm se? JeBt-li2 na torn dosti, 
proto-lii mdm jin& pHkdz&nf opiistiti, kterdS mi jest Buoh pfikdzal? 
Nebo pi^staupfm-li jedin6, bych Y§echna naplnil, nic mi to platno 
nebude.^ ZHt jsau to jich hanebnl duoyodoy^ . . .* (203^; 
pod. 246% 339\ 373M. 

9. Jiny Spatny d&vod protivn{kA kalicha jest, ie se od^dvaji 
namnoistvi^ ie ,,onech (pod jednou) jest mnoho, atSchto (pod 
obojO mdlo". (386"). Rokycana namftd: „Pomnite-li, jakd Yojska 
b;^Yala z Miini i od jinud chtfce to zahladiti, a y2dy mil^ Buoh po- 
m^hal, ie mdlo bylo Cechdy a yelmi yelikd yojska pfe- 
mdhali; a prayili, ie cht61i sedly zeuii cesku pokUstil Pape2 byl 
kfI2 vydal na Cechy!" (386**— 387"). 

10. Jh'otivnici krve Kristovy vymlouvaji se pry nefapni na ustcUeny 
obyiej^pHjimatipodjednou^anausianovenisvatiho Otce: ,,Mymdme tento 
oby(ej a tak sme nayykli a otec muj tak yedl!' Ai by otec 
tyflj V pekle byl, jehoi Buoh nedaj; cht^Mi by za nfm? Onino pr^: 
yOtec syat^ tak ye HI A co yy chcete b]^ti maudfejdl ne2 toto 
mno2styl jinych kardinaliSy, biskupfty, prelatdy?' VSe( 
jest to ddblovo jednAnf I A ti vSichni pfedCf pfed Je2ffiem. Oh, mily 
Bo2e, CO jest t^ slepoty nynf!** (90*), 

11. Protivnici nduvi proti kalichu^ ale snirtelnych hrichi ne- 
kdraji: ^Pohledte na ty hamp]^sy a nevfistky zjeyn^, na ty tance, 
kolhy, neMdy, k^i se tu na to tak ddbel hn^yd, k^2 na to kn^if 
odpornf yolajil? Nei kdyi^by se 61oy6k s pHiem krye Bo2( 
n a p i 1, tut jich d&bel jako ostrohama pob^dd, tut jim ddbel lista 
otyiril" (367^). 

12. Protivnici kalicha naHkaji^ ie otdzka prijimdni pod oboji 
0p&sobila valky a jind nestesti, ale nepomysli, ie to sami BavinUi: 
„Ano se rmauti: ,A, a, jak2 to zniklo (t. pHjfmini pod obojl), tak 



127 

nemuo^eme Sddn^ch obchoddv mfti, kupectvi ndm nejdau, a nemflieme 
odb^vati, vSe n&m dolflv jde a mizil A dokudi toho uebylo, Idpe 
sme se mSlil A mnobo se zl6bo pod tlm ddjel Jak2 to vzniklo, tak 
v^lky, nesn^ze nastaly!' Ale kdoi jest tim vinen, ie jsau dltky 
zmordovdny, . . . kdo tlm viaeD; ie v^lky, nesndze znikly, zda krey 
Boii? Nic, ale ti vinni, kdo2 sau t6 drah^ pravdS mista 
nedali . . . !• (36^). 

13. , V&ste Bajisti to, hyt nehyla to pravda pravd, prijimaii krve 
Boii kalichaj a hyt to nebylo spasitedlni, Set by nikdy o to tolik 
nesndae nebylo r" (367^). 

Uveden^i prdvg dflvody R. hdjf pHjlindni krve Kristovy, ale 
obraei se t£S proti privrSenc&m vlastni strany^ z nichi mnozf pr^ 
o torn y listranl velmi mnobo mluvl a pro to horli, 
na vefejnosti vfiak mlSf: ^ Jako by tobo mnobo naSel od 
t§cbto nafif strany, anif sejdauce se do kr&my, z2erauce se budau 
tl^mati a tu vymluviti o krvi Bo2f, anif yyzn&vajl: ,A, a, prav^tjest 
praydal', ale kdyi prijde jakd puotka o tO; jeSto by se mil tu za- 
saditi, uzflS, anit jazyk y brdlo tdhnau ..." (70^). 

Stdvd se t6i, 2e se mnozf ptdtell s odpflrci kalicba, 
ano st^vajf se iodpadlfky, ackolibylivychoydniyevlfe 
y kalicb: ^BaJeStSfse s tdmi protiyniky krye Boii pdstujf, spfMujf, 
kde mobau, jeSto by se kaid^ mdl proti \&m postaviti jako proti 
nepMteluom a zylMC proti t6m, jeSto pfijfmayfie, v torn se narodiySe 
a zcboyavse, nstupujf, pdni, znamenitf mistfi, doktorov6, m^gt^ci ..." 
(lOl*). 

Vfra y kalicb yy2idala si a vy2adaje stile nov^cb 
ob6tI; neboC ti, kteiPf pijf krev Kristovu, b^yaji han^ni, 
kacefovdni, naddvd se jim oddSlencfl, odfezancfl atd. 
{64N 65% 7(y», 90», 211^ 283»» atd.), ano i na smrt b^vajl odsu- 
zoy^ni: „nebo dfevnl 6asy u Hory a v Praze mnobd stfnali a do 
Sachet metali, lidi kupujfce jako bovada; a to y§6 bylo pro tu drabti 
krey Kristovu." (64^). 

R. mluyl X&i horliy^ 2>ro^j Kapistranovi, kter^ ydfinivd borlil 
proti ptijfminf pod obojf, Je§to 12iy;^mi duovody, diyy od 
pravdy odyodil a od £teni syat^bo** (204'); JeSto jezdil po okolnfcb 
zemfcb, v Ubflcb, v PolStS, y Slisku, v Rakausich, v Morav6 i jinde 
bauFe proti t^to zemi ((^esk^), tup6 a bangje tu pravdu v zdkon6 
Boiim polo^end, sam;^m Bobem vydanii, u6in6nA a pKkdzanu: pfiji- 
manf tila a krye Pdna JeifSe pod obojf zpflsobu. Tomu se protiy^ 
a od tobo lid yeda o divy se pokauSel . . .** (276**— 27G»). 



128 

Kone£n6 uv^dfrne je9t6 doklad, kde R. h&jf sama 
sebe: „I t^ali mne ne jednu pi*^: ,Budaa-li ti vSichni vpekle, kdoz 
prijfmajf pod jednii zpflsobii?' J& jsem iPekl, ie j& toho nevim, 2e 
sau to saudov^ Bo21, a v ty ndm saudy nesluSi sdbati. A tak6 jedna 
zuameniU osoba na mne sobd smyslila, ie bych jd i^ekl, ie mnoi t^2 
spasen b^ti clovgk pHjimaje pod jednu zpdsobti jako pod obSma. Nenft 
toho; bych( jd to kdy mluvil, kHvduC mi na torn iini pfed mil]fm 
Bohem! Ne2 to bych kaid^mu radii a radfm, co2 bych a&m ufinil. 
Bychf ]i m61 dnes umfiti a nechtili mi ddti krve Bo2f 
z kalicha; rad^ji bych tak nechal, nei-li bych podjednu 
zpflsobu pfijfmal! Duov^Hlf bych j4 proto mil^mu Bohu, zme- 
Skali-li by mne kn62f nechtice mi ddti, iet by mne mily Bflh nezme- 
fikal, ale naplnil by ten nedostatek . . ." (386"). 

Tato slova jsou zvldSt(3 dflkazem Rokycanovy vrouci vlry 
y kalich. Z po6atku jevila se sice u niho v otdzce pHjfmini 
svdtosti oltdfnf jakdsi nejistota a nerozhodnost. Pfi poraddch 
kompaktatech v lednu 1434 Rokycana uzndval, ie rflznice v ducho- 
venstvu neprestanou, i kdyby su6m kompaktata pHjal, i kdyby je 
zavrhl. „Protoi", pravil, Ji vyzndvAm nevfidomost svou; nevlm, co 
jest nynf l^pe voliti . . .^ Obrdtil se zvl&§t6 k Praianflm a pfimlouval 
jim, aby se naii neohllieli, nei co by shleddvali ui^itein^ho cfrkyi a 
sv^ho dobr^ho, toho abysepffdrieli. (Tomek, D6j. Prahy IV, 621—622.) 
Pfesv6d5enl jeho o kalichu ae vsak (asem utuiovalo, a zvldSte na 
on6ch kdzdnlch v T]^n6, je^ jsou obsahem jeho postilly, vidlme jej 
jako uadSen^ho pfivri^ence strany pod obojl a horliv6ho obhAjce 
kalicha. Rokycana mnoho o tom kdzal, a2 se i zd4, ie vMnivou 
t^m^f horlivostf sfdd^n byval k v^rokfim, jichi pozd6ji snad litoval. 
Pokra^^oval v§ak dfisledn^ v hdjeni kalicha; i Myi nSkdj za dob 
klidn^jgfho uva^ovdni dostdval se do sporu s vlastnimi zdsadami, ani 
tehdy nemohl ji2 n6co sleviti z toho, co byl hWsal, by< i pozndval, 
ie ve snahdch s^fch za§el snad pfUig daleko, a ie ustup by snad 
pfispftl k jednotfe vfry a cfrkve. Tak kAyi kardinal sv. Angela pravil 
(26. bfezna 1462) Rokycanovi: „Ty nio^eS snadni, at chceS, pfiv^sti 
k jednot6 cierkve/ Rokycana pry odpov6d61 : „Bych nekdzal toliko 
tom mnoho, mohio by n^co byti ; ale ie jsem mnoho kteal, jaki^ 
sem pocaL o pHjimdni pod obojf zposobu, t62ko mi jest jinak udMati, 
a snad mdlo by jich bylo, je2to by mi uvttili." (Archiv (esk^, 8, 
str. 345.) — 

Svdtost posledniho pomazdni. — R. horllprotitdm, ktefl 
neveri v bozskou moc t^to svdtosti: „Tak my mdme uiiniti; 



129 

chceme-li uzdraveni b^ti : musime uposlechnAti a yfie splniti, co2 n&m 
mil^ Buoh pHkazige. A tot jest proti t£m lidem zl^, hanebn^m, 
bludD^m, jefito nedi*2i o t^ svitosti oleje svat^ho, ne2 kunStfky 
a klindfiky po sob£ nechaji (135^) . . . Druzi pak liknajf se t4 sv^- 
tosti mnijic, ie spiSe zemrau, aiio jemu mil^ Buoh spiSe poleh(i, 
bude-li k jeho dobrtmu." (136'). - 

Eonifce livahu o 2ivoti cfrkevnf m v Cechich za doby Rokycanovy, 
V uii uvedli jsme prisni a na mnoze spravedlive vytJcy Rokycanovy 
tehdejSimu duchovenstvu^ uzn&v&me slovy Tomkov^i o ducho- 
venstvu strany pod oboji, „2e po jistou dobu konalo povin- 
nosti sv^ho tifadu horlivSji azachovalo mravnou kdzei 
u vitfif mffe ne2 v obyceji bylo pfi duchoveDstvu pfedeSl^ch (asfi; 
bylo tak jefitfe za sprAvy Rokycanovy a Viclava Korandy 
CO administrator fl.** (Tomek, D6j. Prahy IX. str. 179.) 

D) O stavech avitskfich. 

Bokycana podrobuje jednotliv^ sv^tsk^ stavy ostrd kritice. Jsou 
to zejm^na stavy vySSi^ mezi nimii vl^dne hflch a dpatn^ pHklad : 
U dvorfly, mezi Slechtou, v kruzlch vysok^ho dfednictva atd. rodf se 
pr^ z n^dhery a pfepychu m no ho zI6ho; jest tu mnoho znamenit^ch 
darfly, hojnost jidla, pitf atd., pH tom vSak hromadi se velik^ mno2- 
stvf vSelikfch hMchftv: „A, nastojte, co jest toho u dvorflv, jeSto tfizko 
dobr6 slovo z hrdla se postojl!" (329^). 

R k^ri radov&nky a zdbavy panstva, jmenovit^ kolby 
a tance (7% 232»); vyt^ki vSak t6i lidu, ie se na zibavy panstva 
rdd chodf dfvat: „A vy, je^o k tancuom, k koMm b^^lte se divat! 
6 bidnf lidd, 2c dva yztekli N^ce k sob6 pob^hneta, neb jin6 trieky, 
vAm se dlvatil" (3*»). Panstvo pft svych zAbavAch podporuje rido trubaCe, 
piStce, bubeniky a hudce, kteM toho nezasluhujf. (369^ 409»). 

pansk^ pomstychtivosti: Kristovo u6enl jest, „abyzl6ho 
za zl6 nenavracoval, ale dobr^ za zl6." Ale mezi .lidmi rytifsk^mi" 
kdyby Jeden druh^mu pollcek dal, hidaj, nastavil-li by druh^ho? 
Byla by hanbal ftekli by: ,Nev6rn^ bWzen, nesmf se pomstitil* Ba 
nefku polliek, ale o protivn^ slovo: ,Ba, hie, neodepfel jemu I 
U, jalr^s babinec a prav^ 2enkyl, d& na sob6 jezditi !^ Tak mdS, 2e za 
hanbu majl. Ba jeStg, dl8-li co, aby strpfel pro Buoh, ano pr;^: ,Tu, 
tu, strpfm!? On mi kHvdu ufiinill Abych jemu toho tak nechal? Ne- 
muo2 to b^til'. . .« (136^). 

p^Se pansk^ na hradech: „. . . A pak na t6ch hradfch, 
tut pak konce nenf t6 pajSe, a kdo jest jim pravdu mluv6? . . /^ (100''). 



130 

PravA zboinosti pr^ a vyftfiich stavfl nenf. Nemajf ticty 
k jm6u\x Bo2fmu; kdyby je D^kdo proto k^ral, zle bypochodil: ^Nu, 
jefitd jdi tamke dvoru, jeSto jmdno Boii lehce berau. . . a rci: |Mili, 
vdakf jest lUiob zapov6d61 fka: NevezmeS etc/ UzHS, cof zase dl: 
,By zabit, jii n^s tak6 chce kdratil''' (183^). 

Vira jejich neni pravd; splse povSra mezi nimi vUdne. Vtirf 
r^di y planety a v rflzn^ .znameDi" : ,Pobledi2 pak na tyto, jeftto t^m 
znameQlm(t. j. planet^in a j.) y^H, ie toto na tomto zaamenf dobr^ 
poietf, tehdy tak6 ttmto to dobr^ vyjeti^ vyjiti tento den a tento. Tak 
piSf doktorov^, ie ktoi to koli dril a v6H tomu, le sa kacffe majf 
jmini b^ti. A co jesttoho, mil^ Bo2e, ano t6miit vSichDi v torn t4pajf! 
A zvHStS ti lid^ velici, kdy2t maji kamjeti, poiekajfC dne neb 
hodiny. A neprav jim Mdn^, nikoli oni neuv^ril Ackoli ty planety 
mobau n&chylnost uiiniti, ale aby to tak bylo a jinak nemohlo bj^ti, 
nikoli!" (346'>— 347*). 

A6koli jsou na mnoze neSlechetnf, pfece nejvfce o to stoji, aby 
m61i vSecko 8v6cen<^ a 2ehnan^: „\ to se najvfc shleddv^ do 
tichto lidi lytifsk^ch; sami neAIecbetnf, lajce, cizolo2nici, a vSe chtl 
8v6cen6 mfti. Ale co2t jest piln^j&ibo, o tot oni se m^lo stanyf . . .* 
(327^). ,A ti lid6 (t. dvorgti) najvfce o to stojl, aby vfie sYdcend a ie- 
hnan^ in^li o Velikonoci, a pfi stole zl^, nedlechetnd mluvf, jeSto jim 
to vSe proklat6 bude . . .« (329*'). 

Tfro ovSem sv^ n&bo2ensk^ povinnosti nemohou dostiti. Zakli- 
dajl sice 16/ Casto bohaUi naddnl ve prospdch kl&Sterflv, kteii 
vSak s u6elem svym se pozd^ji uplni mfjejl: „Poblectte na tyto kU- 
Stery, jefito pfedkov6 vaSi nadali a pamiti zdMali yi^iu6, v6£n6-li jim 
tak trvaji, jak2 sau oni cht^li? Ano ji2 roztrbavSe mezi se i na to 
hodujf, dobr6 bydlomajf, ^eny sv6kr^n6phprayujf jakomodly, tance, 
freje, kolby, nef^dy vedau, to€ m&& to naddni!" (343*). 

Jevi se u nich (asto Ihostejnost, auo i nev&inostkT^lu 
Bo^fmu: „Mnoho-Ii vfddte t^ch bohatycb, ani k t6lu Bo21mu jdauV 
Ano, slibuj ! VoniC jim? Hddaj, nalez-li by tu druh6 p&ny, panoSe, jeSto 
od dvaceti let nepf ijfmali ? Vfm v jistotfi, ie by naSell* (37**); „vSak 
oni (t. p^ni) to ji2 za hanbu majl, pfipravovati se issto k t^lu Bo- 
2imu, uei jednau v rok . . . Zdali2 jest to fekl (t. P^n Jeti& : Nebu- 
dete-li jlsti t^la Syna (^lov^ka atd.) toliko t6mto babkdm a kmetlkuom, 
zavri^enym t^m lidem, a vad( milosti nic?"* (118"). ,Ba, mnedle, veli- 
kau-li pak vd2nost majf (t. \)&u\) k tomu drah^mu t61u Boilmu? 
Nic 1 A, bdda bude I Ah, ti pdni, panoSe, po hradich, po tvrzlch, jeSto 
po jistbdch jim mSe slaui^ll Ani budau v kostky na tdch atolech 



131 

hr&tiy budti tu tancovati, a pak budau tu mfie svatd slau2iti I A bfida 
bude, nastojte ! Sbledajit, iet toho t£2ce bude mstiti mil^ Buoh. Jesto 
kde2 kosteluov nemaji, a sa by zvl^Stnf mfsto m61i jako kapli^ aby 
tu slau2eno bylo, ale v jistb^ch neb jindel? — neni tu vdinostl I ovSem 
z pMSiny hodnd mohl by i v jistbS slauiiti i jinde, ale tak to nenf 
dobr6l« (431*). 

Mnozi z panstva vychovdni byvde vevfi^ekalich, odstupujl 
pozddji od viry zdddiD^ a pro tu£n6 tifady a Sestnd titule za- 
pfrajf Yfru sv^ch otcflv: ,Ea2d;^ by se mSl . . . postaviti jako proti 
nepf^teluom . . . zvl^Sf proti tdm, jeSto prijimavSe (t. pod obojf), 
V torn 86 narodivSe a zchovavSe ustupuji, p&ni, atd. . . / (101*). 
„I nenftf ved, div, ie muozf p^ni^ panode, rytfh (znameniti mistfi, 
doktorovd a jinf znameniti) y 6echdch i v Moravd odstupovali a od- 
stupujl od t^ pravdy Eristovy v nl se zrodivie, tilo Boil a kre? 
Boii pod oboji zpfisobfi pHjimavfie a ji2 zpSt lezau, odstupuji. A co 
jimi k tomu hnulo? Vobrokov6, lij^adov^, kr^snd jm^na, ono doktor, 
ono kanovnlk ... A uzHd, ani( to omltivajl: ,A/ pr^, ,co jest lidl pod 
jednu zpflsobd, biskupuov, prelatftv maudr^ch^ umdl^chl A co jich 
zemfelo, by mSli zatraceni b^i ! ?' — Ba, zvfte-li to, 4e na vSem 
sv^te neni v6tdiho pddu a zavedeni nei na mocn^ch, maudr^ch 
a umWych? ...» (258*-»>). 

Rokycana uvaiuje t6i 6asto o pomiru pdnliiv k poddanym 
a k dtiiebnictvu a soudi takto: 

Pdni nestaraji se o dudevni blaho8V]^chpod- 
d a n ;^ c h : gP^ni, panoSe, rytif i, a kdo2 poddaci maji, nebudau-li 
jicb, sv^ch poddacicb; uiiti, zpravovati, k tomu vMi, aby se oni 
Boha bili a jej milovali a poslaucbali jeho, b6da jim bude . . t A ne- 
mohau-li sami, ale aby zjednali jim jin6, aby jimi k vuoli Bo^l byli 
zpravov^ni. Ale, mnedle^ mnobo-li se oni o to starajl? ITic i drobtel 
Ah, nebozi p^nil T^i vy, jeSto m&te sluiebniky, slu2ebnice . . ^ 
(44**). nNu, vy pini, panoSe, lytffi, (konSel6, mfifitan^), mohli bySte 
kdy CO shromdiditi a sebrati a pfiv6sti k Jeildovi I Kdy2 vaSi pod- 
dai-l pfestupujf pNk^zini Bo2f^ abySte zblrali s Jeildem jedny p6kn6 
teci, jin6 tak^ brubSi, jakoi na koho sluSI, na neposIuSn^ a zl^ pH- 
ftiniti mocl, — ale vy mAlo toho dbdte!* (124^). 

P^ni pe(ujf pfedevdim j en o sebe domnfvajfce sO; „ie 
jest jim na to zboil dino, aby dobr6 bydlo mMi" (19\ 244» atd.) 
Z lAsky ke „zbo41", t. j, k v6cem svfetsk^m, vzbuzuje se 
u nich nezrizend ctii^dost a snaha po povySenf, 
yOnen aby byl kanovnfkem, biskupem, prel^tem vysok^, aby ctdn 



132 

byl. Ani( se ▼ to trau, vyproSuji, i stracb jest, 2e se sami s^ejf na 
najvySSf mlsto, ano jich Buoh posaditi nechtil . . .** (333*). 

Proto nemft2e zkv^tati dudevnf blaho pod- 
dan^ch. Pini peiujfce 8v6 dobr6 bydloajsouce 
sami brfSni, nek^rajf a netrestajf ovSem hi^lchu 
svych poddan^ch a slu^ebnlkflv: 

^Tito p^ni, jeSto sv^ch poddaclch nedbajf y^sti k dobr^mu, ale 
pi'epusti jim zl^ ciniti a nestavl toho, kostek, her, tancuov, opilstva, 
jinych nefdduov: co2koli toho dopustf a mohiic staviti, nedbajf, ne- 
chajf, vSichni takovf pdni musi za to trpfiti, jakoby sami ucinili. Ale 
Hkajl pry : ,Cift ka2dy na svuoj vrub, jdt za nic neponesu I* . . ." 
(19**). »A, vy, i)&ni, pano§e, rytlH, (kon8eI6 mista), jedto bySte mohli 
nejednau mnoho zl6ho sstaviti a nedbdte, zvlte, kdeC bude d^e byti ! 
Je&to mohauce tfm Bohu poslauSiti, nech^te, dopustfle sv^m lidem 
na 8v6m zbo2f neMduov** (197*); ^. . . mnoho-li tich p&Dflv vite, 
aby se vSf pilnostl bled^li zl^ ruSiti ? Ba f ci : Ede vStSf neMdov6 
ne2 u dvorfiv? Ano vSe zl^ svobodu mi. Ano i pini sami z\i, ne- 
f^dnf, drd5i, laupe2nici, cizolo2nfci, kostk^ri. Nedlm o v&ech. Tak6t 
jsau dobH pdni mezi zl/mi, ale zl^ch hromada. ftkti nejednu, pr^: 
,Sjelo se mnoho dobrych lidft\ ano bude hromada rufianftv. cizo> 
loinikfiy, drd6fiv, zlod^jflv! Kterak pak ti majf, jsauc sami tacf, jio^ 
od toho v6sti ? Ba, ti pdni ne jednau slovem mohli by mnoho zl^ho 
staviti, jednd rozkdzati, — nedbaji ani chtf. Jedn^ purkrabie pfikdiii^: 
,At na m6m dvofe nepMsahaji, a( v kostky nehrajf, at nefdduov 
iMufch nenl, Idnl a i^eCf zl^ch !^ A rychtdfi t6i pHkazujf : ,Pod kopu 
a( toho nenl a tohoto, neb jest to proti Bohu ! . . / Uzfel by, iet by 
m^n6 ziostf bylo a nedlechetnostf . . . Ale prav to nyndjdfm pdnuom ! 
Uzfifi, coC k tomu fkau. PosmSch by m61i z toho. To pr^: ^To oni 
by popi cht61i ndm kldSteruov z mest nadSlati 1' . . . Onif za to majf, 
ie jest jim na to Buoh dal zbo2i, aby dobr^ bydlo mSli, a jd se 
bojim, ie mnozf za to nemajf, by od Boha mfili zbo2f, nei pry : ,Ted 
mi otec odumfel a toto teta; a ted po bdb6 dostalo mi se I' . . ." 
(244*). ^Kde jsau ti krdli^ knfiata, kde ti pdni, panoSe, rytffi, (kde 
kon§el(^, aufednfci) (t. kteH by „sv6 poddacf k tomu di-^eli, aby ka2dy 
V sveni stavu fddn6 stdl")? Ano poii nenf v6tSf svobody hffchuov 
nei^li mezi t6mi lidmi dvorsk^mi . . ." (322*»; pod. 389*). 

Proto jest tak6 mdlo vfirn^ch poddan^ch aslu- 
2 e b n f k fl V : „Tak-li2 vy Cinfte, slu2ebnfci a sluiebnice, 4e v6rn6 
slau2fte a hledfte toho, abySte svj^ch pdntkv a panf nermlitili nicfm2, 



133 

ved-Ii, Cili jedno k voku? A nejednau mohauce vice udilati, i za- 
halite . . .• (193* ; srov. 360*). 

Surov^m naklid&nlm se sluiebnictvem pom6r 
ten se jeSti zhoriuje: „. . . zlaji, zpeskuji (t. p^ni slu2eb- 
niky) pro maid vSc. Jefito kdyby se co sluiebniku neb slu^ebnici pfi- 
hodilo z nechtSni, ne ihned toho tak Yiii ti sobd, ne2 zlaje, zbaufi, 
zhanf. To jest velmi zU. M61i by piknS Hci: ,Mil]^ neb mil^, (iniS 
mi Skodu svdvolnd, porauiiint j& to Bohu t . . t' Ale toto, obojf zli, 
nefddnf; lajce, p^ni i pani, slu^ebnice, slu2ebnici, jeSto nic jin^ho, 
jedn6 ie sobS do pekla pom4h4tel« (360^*»). 

Takd stav mistsky mnoho hieii. I^vahu o n6m rozSfffme 
Rokycanoy;^mi ndzory o iivoti v ieskych mistech vfibec. V m^stech jest 
mnoho pHIeiitosti k pichtof hffchflv, kter6 tu majl nejvdtdi svobodu. 
Mgsta (esk^ usnesia se sice, aby smrtelnf hHchov6 a nef^dov^ 
z^konu Bo^lmu protivni byli ka^eni a stavov^ni, plnMi se vdak toto 
usneseni ctvrt^ho artikulu pra2sk^ho? E tomu odpovfd^ 
Rokycana takto : „PohIedi2 pak na tyto m^dt&ky a na vSecka 6eski 
mSsta! Zasadili se na to a neb o to svolili, peCeti ptiklddali o ten 
artikul, aby zjevni hficbov^ smrtedinf byli sstavovini. Dr^Mi to tak? 
Ano V t6ch mSstech vSezU mk svobodu zjevn6 vSudyl 
Ano V ned6Ii jedau svobodn^. tance, v6nce, na fady d^vdni, nevSstky 
bidn^, vfie mi svobodu jak v Sodomi. A voc se zasadili, o ten artikul, 
aby toho hijili, aby zjevni hffchov^ svobody nem^li, to selhali a za 
to se nic nestydi . . . ** (244*-^). (K tresUlni zjevn^ch hfichft zfizen 
byl V Praze zvldStni litad; piSe o torn Toinek v D6j. Prahy IX. 
str. 175 — 176, a zdA se mu z uveden^ch pr4v6 slov Rokycanov;^ch, 
2e i jin^ mdsta strany pod oboji podobn^ dirad si zMdila.) „N6kdy 
sau se byli Cechov6 o to postavili, aby, co2 by zjevnfe se proti Bohu 
dilo, aby toho bylo h^jeno, tak 2e sau byli po m6stech v Cech^ch 
hiPfchovd sstavov&ni, 2e jsi neuzfel, at by kdo smSI u vSnci do m6sta 
jeti neb jiti: ,V nedfili i^ddn^ nejezd, Mdny na fady nedAvaj, 2idn^ 
oplzl^ch pisni nezpfvajl'" (202**). Ale co byvalo, neni. V mSstech vWdne 
mravni zka2enost; jest tarn mnoho „hampysuov, tancflv, neMdflv, 
her, zl^ch 2enl" KnS4i proti tomu nekiii. (180* a j.) 

Rokycana vytyk^ bohatym mS§(ikflm 2ivot pohodln^, 
rozmaHl;^, piny lenosti a zahdlky: „M6Sfan6, miStky, jini lid6 
bohati; nebudau-Ii pracovati, oni nikoli bez pomsty nebudau od Boha. 
Pdrajte se v rukau, vy pani m^gtky, a le21te dlauho a ned^l^te nic I 
Zvite, vsede-lit vim to na hrdlo!" (23*). „ A toto le2i, spi, ai slunce 



134 

zajde, ano tuto ta drah^ ob^t se obStuje, ber^nek, jen2 snfmd hHchy 
sv^tal 6 bldnd; hanebn^ duSe. 2e muo2e tehd^ le2eti, jefito tfm 
i Boha hnSvd i zdravl sobfi ujlmi . . I ** (334*). I zd4 se Rokyca- 
novi, 2e za jeho mHdf byvalo 16pe, ie obyvatel^ mSst b/vali 
zbo2n6j6f a k Bohu yd6(n6j§f. VzpomM si, j.ik pfed lety v Roky ca- 
ne ch lid^ s vroucf zboSnosti klekali pfi klekinf (297^), kterak za 
kr&le y^clava se to d61o v m6stech v jednotliT]^ch domech „a na 
rynku W2. A kdo by byl neklekl, i hned byl v SatlavfiP (428 ). (Viz 
cel^ doklad iia str. 85. 1) Pom6ry se v§ak zmdnily. Mfidtdci n ec h t i \\i 
ani dobr^ch knd^l posloucbati, oz^vajfce se proti nim slovy: 
„ Ji2t D&m V naSe prdva sdhajl, ji^t nim chtf ruSiti naSe rddy, a my m&me ten 
obyCej, a oni nim cos jin6ho zamydlujf, jii nim chti z m^sta kilter ud$- 
lati!** (89»».90*; pod. 202»). „Tento lid ji2 tak iihel zmlidil, ie teiko se 
jim ]\i knftz sHbl po mfistech. 6 Mdkol" (327»). „Tento lid mfistek^ 
mdlo se to stara", t. aby m61 dobr6 knS21. A je-li jicb dosti, ne- 
postari se o to, aby je posllal t62 na venkov, kde pr^ se jevl vdtSf touba 
po dobr^ch kn62ich: „Edy2 oni majf, co oni dbaji ojind? Ano sedU- 
6koy^, neboidtka; rddi by m6Ii, i nemohau mitil" (104*). 

Rokycana vyt^kd Hi obyvatelfim mist, ie jsouce (asto plni 
bHchflv nehodni pfijfmajl tdlo Pdni: „Budau vo2ralci, opilci, 
zlomluvce nefddni, lichevnlci; a pfijdaut k Tdlu Boilmu. A toto mnobo 
jest po mSstech." (178»»). 

femeslech^ obchodi, kupectvf a o trzlch mluvl 
R. (asto; pravf, ie „vsecka iremesla, vSichni obchodov^, toho vSebo 
nepovedau-li lid6 podle slova BoSfho a zdkona jeho, vftecko to obr&tf 
se lidem k v66n6 mauce na v6ky.** (259*). To jest v;^8trahou pro 
femeslnlky, obchodnfky, kupce atd. 

kernes I nfci pHspivajf svymi v^robky k pj^Se: „^meslnfci by 
mili^ ... co2 d61aji, to v6rnS dilati, ne ku pajSe, ne ku marnosti, 
ne k sv6tu. Tak-li jest? Nu, vy kraj6f; ko2i§nlci, Sevci, tak li dildte 
ono i ono? Ba, nefku §pice, ale vy byste jim nadilali ngjak^ch 
rohiiv . . . !" (192^). „Tito femeslnfci, jeSto p^se, ddblu slaoi^f, takdt 
najdau nSjakau vymluvu, let v2dy opremuji.** (293*). 

Kr^^mdfi podporujf opilstvl: „Kr(mdf pro svuoj poiitek a pro 
8V(^ pivo vSechno z\6 pfepustf v sv6m domu, ant se ochotnS postavl 
pfed o2ralcifka jim: ,Mili host6, bud'te veself a mSjte ve v&em vuoli! 
Jit yim tak6 uCinfm, jedno co2 vdm libol" (75*-'0- 

Obchodnlci akupci st62ujl si, ie se jim nedaH obchodj 
a kupectvl; ackoliv jsou tfm sami vinni, vymlouvajf se na leccos; 
jedni pravf, ie jsou tfm vinny ,vdlky a nesndze" vznikl^ z pfijfmAni 



185 

pod oboji (36*), jinf vinf knize, pravfce: „A my ji2 pro jich k^zAnf 
iidnfch obchodfiv nemuo2eme mfti, ani Dim kupectvl jdau ani nic 
z jinych zemf I" (90»). 

N a t r z f c h pide se mnoho zl^ho : „ . > . mnoho zldho 
b^vi V trzich . . ; jest velmi nebezpeJnA v6c s trhem se obcho- 
diti, neb skrze to lid^ ke mnoh^mu zI6mu pfidril se a pHchdzejf: 
anot mlad6 2eny budau se sm^kati po trzich, po jarmardch, a potom 
po noclezfch budau cizolo2iti s cizfroi mu^mi pravlce, 2e sau svoji, 
jakoi oni tobo mnoho umSjf.** (lb""). 

R. 1sAt& jmenovitS nespravedliv^ mf ry a vihy: „PohIedi2 
pak, mnedle, dSje-li se ta spravedlnost y tomto lidu v mSr&ch? Nedol6; 
prf: ,Puol pinty 1^ a lie, ano milo vice ne2 i^ejtlik. Nedospe . . . U v&ze 
nedovi^i, nedomSH, zadr^i; — kdo by to vymluvil ! A zpf Isahi, zvfiruje, 
zel2e: ,Na mau vfru, na mau duSi, samat tak mdm; na mu vlru, 
pfisahu Bohu, jin6mu( bych nedala!^ — a lie. VSak tento lid nic 
jin^ho ne2 121 se obchodl . . . '^ (253^). 

Jevl se to nejvlce na trzich: „ByvA-li toho co v trhu? 
Hledi-li jeden druh^ho zklamati, klade-li jeden druh^mu osidlo?: anit 
natAhnu, pSknd uhladl, vy(e9f, zblll, zbarvi, aby se p6kn6 zdilo, 
a chvili, 2e dobrd jest; ano tak nebude. ^Ba, samat za to nemdm, 
na mau vfru, 2e bych jin^mu nedalal^^ — a 12e, oklami, pfesihne, 
8eI2e, nedol6, nedovi2f, nedomSH. A tito kupujlce t^2 hledf oklamati ; 
u pr;^: .Zklamim jejl. A toho obojl za hffch nemajl, ne2 rovn^ jeden 
druhdho do pekla strkd a pomih&. Odre, oblaupl jeden druhdho, 
a nic se za to nestydite? A, je§t6 jim to chMbau; pr^: ^Prodim sv^ 
jak2 mohu^; u pry: ^Oklamdm jej, jin^mu bych d\6 to diti musela^; 
u pn^: ,Oklamim jeho. Dal mi toto a toto, ano jedva za polovici 
stojl/ Ale aby oni jedni druh]fm z Idsky prodali^ nepfes&hli, ue2 pH 
iemi mohau zuostati; to pHjali? A tito^ kdoi^ kupujl, takd z lisky?; 
Yida, 2e za to stojl, i fekl: ^Dimt j& jemu, aby tak^ nepracoval 
darmo!^? Ale onino, co2 mohau, to najdri2 prodadl; a tito, co2 naj- 
lacin^ji mohau, kaupl, 2idn6 Idsky nemajlc. A tak sobd obojl do 
pekla pomihajl, neb oni pod pfikrytfm spravedlivosti prav^ laupe2; 
zloddjstvl a faleS vedau. Nebo to jest spravedlivost, mlra, loket; viha, 
anit pod tau spravedlivosti nat&hnu, nedomdi^l, nedovd2i? To2t faleS 
a laupe21 Libra, lot, — spravedlivost ?, anit op6t nedovi21, zadr2( 
palcem, iktrhnfll? Oh, jakt oni to um6jl velmi dobfel Op^tpr^: ,Daj 
pintui', voli. A to jest spravedlivost? A nedi mdlo vie nei puol 
pintyl A tak mii ve v§ech obchodlch . . . ** (330^—331'). Pioto tedy 
„tfebaf V t^le oCi miti, chceS-li zklamdn neb:^tit'' (128^). 



136 

R. kiT& Y t6 vSci zejm^na obyvatele m^st: ^Nn, ij 
p^ni mSStao^y tak-li ate iivi v SY^m obcovinl, 2e vy i&ivAmn 
kfivdy neucinite v i&iai v6ci; ie yy, kdy2 v^ host^ prgedaa^ ne- 
Yodfete, neoblaupfte, uepi-es^Qete, tak-li jest? Na, vy kram&fi, 
kupci, fiantroinfci, femeslnici, Senk^fi, jii-li yy i^dn^ho 
nepf esAhnete ? . . .■ atd. (131^). „T^4 vy, mfiif^ci, kdyi vy co kupu- 
jete neb kter6 o be body vedete, ie to v&e (iufte prvotng, hiedfce 
k tomu konci; k nebesk^mu kr^Iovstvf, fka: ^U, ted nakaupfm obil6 
navaffm piva a poslauifm tfm obci, aby mohla potfeba b^ti, aby, 
iiLdn6 zddavy nebylol^? A tak, hie, na spravedlivosti to divati, ne- 
pfesdhnuti, ved-li?! Anol Ba, udrauC, pfesdhnti, nedolijf, nedov^i, 
kdei jedin6 mohau^ leda oni jedin^ mSIi a 8v6 lakomstvf nasytili ... * 
(192^); „ . . .lid mistsk]^, fiantroin^, jeito kudyi^ jednd mohau 
dob^ti, dobudau, vyiichvi, vydantroif, oklamajf, sedrau, a kohoi 
mohau. Byt ptAk pfiletfil, hledlf, at by jemu p6ro vytrhli, — ie prd?6 
jako psi liii neiity, tak oni lidi mi rami, vdhami, obchody, 
trhy ka2d6ho hledf po2iti; pro jeden hal6f selie, oklamd. A, bidn^ 
lide, zly, mSstsky, by sedl&kem byl zuostal nejeden a ty sedlkti jako 
tvd mdtd a oteC; mnohem by sn&ze spaseni bylil* (240^). 

A vfiude vlddne klam, Salba, podvod a le2 u vkek 

stavi : 

„Jest-li pak milovdni bratrskd, slibuj za to, ie co sobd nechceS; 

aby druh6mu ne(inil? Ba, kde2 jedn6 muoi^ jeden druhdho oklami, 

pfesdhne, nedol6, nedomSff, nedovdif, kdo by to vypravill" (11 8»; 

pod. 175^). Jest to mezi vSemi stavy: gYfiak jest to Bo2f divn^ 

dopugtinf a spravedliv^, ie od najvySSfho stavu do najni2Sfho viichni 

jedni dmh^ho drau^ laupi, jako lotH, lotr lotra dfe. Enf2ata, pdni, 

panoie drau se vespolek, hledf jeden na dnihdm vydHti, vylichvitiy 

vyvAleti, vysauditi spravedlivfe i nespravedlivfi, vSm6 i nevimd. M6- 

§tan6 zase drau panoSe, pano&e miStany; pdni sedldky, pdni sluieb- 

nlky, sluiebnfci pdny^ neslauJlce jim virui, mohauce vice nadilati, 

i zahdiejf. Tak lotr lotra vfiudy d!'e. j^meslnfci, hddaj, drau-li sO; 

kupci, pfem^ka6i? Ano lotr lotra diPe, laupf, hokynS kramdfku, kra- 

mdtka rybdfku, rybdfka mlyndfe, mlyndf pekafe, pektf Senk^fe, 

genkif Sevce — a tak vgichni jedni druh6 drau^ laupf, neb jsau se 

vgichni zlotrovali, od Jerusalema ode&li, od pokoje a Idsky ... * 

(306*-\- pod. 182»>). 

Ourednidvu. Rokycana kdrd upfiliSenou snahu po pov^Senf 

V ufednickych kruzlch. I varuje ty, ktefl pov^Senl doSli, slovy: 

.Strachujte se, vladafi a aufednfci, jen2 ste pov;f§eni dodli, a jin;fiDi 



137 

vUdntiCy abydte tdice nespadli, nevfiedfie v ta vladafstvi skrze Eristal*' 
(223^). Na jiu6m mfstd pravi, ie^ .kdo vchdzf v duostojenstvf . . . 
pro chMbu, aby byl ct6n nad jin6, tent nenf past^ff , ale zIod6j a lotr. 
Neb krade ten aufad lidem dobr^m^ kteM2 sau toho hodni, a on dobd 
osobuje cizf v6C| totii aui'ad a po2itky jeho, bez vuole Boil, a tak jest 
zlod^j. Druh^; ze y torn tifad6 jsa nehodn^, morduje s^m svii duSi 
a zlpn pHkladem jin;^chy a tak jest lotr, jeSto lidi morduje bezprivni/ 
(225^-^). K snaze po pov^Seni pfipojuje se vSak tak^ strach, aby mfsto 
jednon dosaien^ nebylo zase ztraceno ; proto pry nevyzn^v^ se vSude 
pravda^ kterd by byla mnoh;^ nemild a pro kterou by ndsledovaly 
utisky, po pHpadd sesazenf : V pismS sv. vodnateln^ stdl pfed Eristem 
a niKel^ pon6vad2 se bdl zdkonnfkflv, aby ho nek^zali ukamenovati. 
Rok. applikuje to na lidi, „jeSto nesraSjf pro bdzen pravdy vyznd- 
vati, . . • aby s aufadflv nebyli ssazeni." (332^). 

soudnfch ufednicfch viz doleji pH livaMcb o prdvech a 
soudech. — 

Cesky venkov. secUdcich, Selsk^ lid jevl pf ece vlcep66eosvou 
spdsU; ne2 lid m^stsk^; vidf se to ve snaze, aby ro^l dobr6 kn^ii: 
ySedU6koy^, nebo2dtka, ridi by m6li (t. dobr^ kn62(), i nemohau 
mltil" (104^). Profc? Proto2e se v t6 pf(6in6 mfista o ni nestaraji. Ale 
pf ece i na venkov^ jevf se odpor proti dobr^m kniiifm : .Ba i sedldkuom 
(kniz se tiiko slibf). Jednet kniz bude mluviti pravdu a jim mluviti 
proti jich hfichuom a nefdduom, uzffS, anit hned hledf zmazati, 
V n6t(em popadnuti a potom ob^alovati." (327»—'*). 

Sedl&kflm R. vytykd, ie jsou (asto nespravedlivf nem6Hce 
a uev&iicG poctivd: „• • • Ba i sedldk, kiei muoi v6rtele uedosauti, 
nedospe, na lokti natdbne, coi muoz najvlc^ co mxxoi najkrat§l, to 
m^. U vdze nedovd2f, nedomSfi, zadr^f atd." (253**). 

Sedl&ci trpl litisky od pdnfly, kteH je vydirajf a olupujf, 
ajedti k&znl to naz^vajf (71*); sedldci, neboMci, musi vynaklidati 
mnofao na rozpustilosti a na prepych zbujn61^ho panstva (7* a j.); 
velik6 dan^ a roboty t62k6 je tiii (239»). Doklady viz doleji ve stati 
pomdru bohat^ch k chud^in. 

Hospoddr, hospodyni a idcd, 

Hospodif a hospodynS maji se starati o svou ieled jako 
rodiSe o dftky. PfedevSfm majl k tomu hledSti, aby telert byla pilnaBoha 
a jeho pfik^LzAnl, maji ji v6sti k pozndnl Boh a. (19*»). D 6j e 
se tak? aMAte-li vy, hospoddfi, hospodyne, o svau celed velikau 
p6fci, aby oni JeiiSe znali?** (26» a j.). Nikolivl „A vy, hospodifi, 



188 

hospodynfi, jelto nedbAte napomfnati sv^ch pacholkflv, divek; a v^sti 
je ku pozntol Boha, . . . ie musfte za to v pekle horaucfm trpiti 
tAtkd mauknl N^bri jako oni na vte 2aluji, kterak pro TaSe d(Io 
nikdy nemohau na mii jfti na maid chylli, ani hospodtf, hospo- 
dyn^sezbuH: ,A, a, meikdtemne 1^ . . On, drah^ Pin JeUi, za ty^ho 
pacholka, za tvii divku dal vSe, co2 mdl ... A ty pak dada kopu 
neb dvd pachoiku neb ddvce, i chce ho tak mnoho poifvati nebo 
vice nei Baoh, aby on byl tv^ho piln6jl, trfch sviA, ne2 Boha.' 
(20* a j.). 

Hospod^i^i nestaraji se o spasenf sYd fieledi 
nek&rajfce a netrestaj ice jejfch hffchAv: ^Nu, yy 
hospod&H, hospodyn^y jeSto y dy^ch domfch dopustfte syobodu miti 
k hHchuomI Ano yirujf, bohdikaji, pffsahajf, peskujf, lajf, zjeyn^ boi( 
pHkdz^nl pfestupujf, a yy nedbdte ; . . jedau syobodni, kam kdo riUj 
y nedile syaM beze ySeho studu, beze y&i bizni Bo2f, y krimAch 
leii, zierau se, — a iMnf tomu nic nedil" (389*). 

P 6 i e o^y £ci sy^tsk^ brinl hoepoddiPflm starati 
se (eled, „anit se rmtitf, fresujf, peSuji, an( nemnoi modlitby 
prAy5 flkati, aby nepeioyal na ono i na ono . . .^ (427). 

Zli hospodifi majf zlou ielecT: „Ah, jak by se (ty) 
zbaidril, kdyby pacholek tyflj neuiinil, co by ty kizall Ale ie toho 
ne6ini, co bflh yel(, o to se m^Io star&te . . . 2alujete-li, jakoi Caste 
i na zpovSdi ^alujl, ie 5eled nekoln^, neposlufin^ b^y&-li to? ProC 
to? Proto, ie yy sami neplnfte pHk^ztol Boifho a pfestupnjete sami 
a jin;^cb neyedete, aby plnili je. I hodnd pomstu na yds Buoh d&Yi, 
ie y&m ddy& zlau, neposlufinau celed . . .* (125*). „Pro£ jest, ie yy 
zM 6eled miyite, bospoddH; hospodyni? U prf: ,Mdm zld 6eled, ze 
mdm s nl psoty dostil' VfS-li, ie proto, ie jste sami zlf?; i dopustf 
na yds buoh zl6, aby zU zl6 trdpili, lotr lotra." (306*)* 

Rokycana kdrd zylddt^ suroy^ nakldddnf s Se- 
ledf: nOp6t hospoddf, hospodyng. U pr^: ,Musft se tak^ iloyik 
rozhn^yati a potehratil* A to nazuoye iehrdnfm, ano bade ztekl^ 
rozpuStinf a yylitf tingyu, ani{ sob6 zlajf, peskigl, hospoddf ieledi, 
hospodyne t6i: ,Ne§{astn;^ takoy;^ paduSe a ty, bezectnd mrcho psfl' 
JeSto jest to ySecko d'dbloyo jedndnl, ie k sy^ teledi tak ukrutnS se 
majf . . / (70). nUzhs, ani( hospoddf zlaje, peskuje jako pes pacholkuom, 
pan! d^ykdm haoebni kobyl, kurey jim nadd, a neHkaj nic I A dlfi-li, ie 
jest to zl6, ani{: ,A, a, kn^ie, musft ndjak^ fdd b^i, musft sebdtil' 
I chtf Hd nefddem uy^sti: neHdnd, neSlechetni alaje, a chce Hd 
y^sti tfm ; royne jako by dKbla ddblem yyhdnftl • . •* (425'). 



159 

Z rozdUu stavi plyne vzdjenmd fevnivost. Stav nad stavein chce 
vynikati, vySSf stavy pohlfiejl na miM se zjevnym opovrienlra. Bude 
se ndm to jeviti v livahdch o pomSru bohatych k chudine a o roz- 
manitosti krojQv. 

Pomir bohatych k chudym, 

Lid6 bobati 2iji v pfepychu a nddhefe; proto jsou Casto pySni, 
uaduti, a poblliejf s opoviienfm na chudinu. Jest to neldska, noDiilo- 
srdenstvi a nespravedlnost vfi&i chudinS, kterd su^Si innoho utiskdv. 
Rokycana casto zastdvd se chudycb proti bohdcum 
viibec. 

Tak chv^lf na ph chu(16, ie byvajl k Bohu vdecnfejSI ne2 
bohatl: „Ba, mnedle, je8t6 vy, jesto vdm dal Buoh vice nad jin6 statkii, 
zboii, vlce-li jemu dekujete? Ba, zajist6 2e in6n6! Vsak jest to na 
oko videti. Tarn v zioie uzfl§, ano ty babky chud6, kmetlkov^ i hued 
ranf6ko tlukau se u kostela tfesauce se zimau. A tito bohatl lezi, 
spl, ztahajl se a mobauc jiti, auo ko^ichflv, Sub, bldn hojne. I mnfte 
vy, ie proto trpSti nebudete? ... A nynl t6z ^1, az bude po 
mSech, a slovo Bo21 nevonl jim. Strach zajiste, 2e vdin nmohym to 
zbo^l bude pflCina k horauclmu peklu . . .■* (19O»-'0; „onenno chudy, 
nebo2dtko, ))0j( zell anebo pol^vky a druhdy chleba sucht^ho a vody 
se napl, a chvdli mil^ho Boha, dSkuje, jeSto tento (bohaty; dosti 
maje, toho neuCinl." (390*^). „Clov6k chudy, jeSto Boha uiihije, iietco mdlo 
pojl pol6vky a ueb hrdchu a druhdy masa kauska nebude, a dfikuje, 
chvdli mil^ho Boha z toho. A oniuo pdni dmychaji sob6 nad krmSmi, 
nad zv6finu, a nepomysll, by( Bohu pod^kovali. Profi ? Proto, neb u e- 
milujl Boha" (SSS-^). 

Chudl byvajl zboin^jSl ne2 bohatl; tak^ pfistupujf rad6ji ke 
stolu Pdn6: ,Tito lid6 chudl, kmetikov6, babky, i hned pfed svl- 
tdnlui lezau k kostelu a tlukau se a pfese vSecky m§e v kostele budau, 
a doma se druhdy nic nevarf. Ale tito bohatl leil, protahuj se. A na 
chvlli se vrazl do kostela, nui rauCe zase! Mnoho-li vlddte t6ch bo- 
hatych, ani k tSlu Bo21mu jdau? Ano, slibuj! Vonlf jim? Hddaj, na- 
lez-li by tu druh6 pdny, panoSe, jeSto ode dvaceti let nepHjimali? 
Vim V jistotS, 2e by nasel!** (37^'). „Ktefl dast^ji jdau ktSluBozimu, 
ti-li chudl, zavrienl, Cili onino pdni velici, znanieniti? Aj, bylo by 
hanba pdn6 milosti!" (li>2^). 

R. 2aluje casto na u^rpem weJoAe cAtwimy. Ptlcinu utrpenf 
vidl hlavnfi v torn, 2e »v2dy tu lid6 hledl, kde2 jest n6co uiocn^ho, 
urozen^ho a zuamenit^ho, ale byt bylo najle[)§l a jest chud6, od 
sv6ta opovr2en(^, tut ucha neztdhnau.. ." (27"). 

Jubilejnich spisu 5. XII. ^q 



140 

Pode jm^nem k&zni* pdni utiskujt ehudinu: .Pin cht61 
kizeh y^sti, povede laupe2, odiPe, oblaapi sedl^ka, a nazvau to 
k^nl!" (71*). SvidI je k tomu lakomstvl. (100^). I kird R. 
pdny: „Nu, vy pdni, jeSto ehudinu laupfte, ygichniseddblu klanfte!* 
(100^). Nemilosrdnf pdni nepokUdajito ani za hflch pra- 
vfce: gUdfiti chlapu sddia, otavff se chlap jako lipa!* (293^); ne- 
maji slitovdnf: „Tito lid^ urozenf ehudinu drau, laupf beze vSf 
Utosti*' (343^), nebot u nieh vflbec vSeeka Idska „ustydla". (343^). 
Ka2dy z nieh hledl jen sv^ho prospdchu a zisku, o ehu- 
dinu seuestaraje: „Ahd, pdni, panoSe, rytffi, konie\6, zvlte, 
jcfito nedbdte obeon^ho dobr6ho chudiny, vdov, sirotkuov, nei ka2dy 
8v6ho hledl, vsedef vdm to na vaSe hrdla, to shleddte!" (124''). Bfih 
preee pfikdzal ^p^ei miti o SY6m bliinlm l** (124*). 

Pdni 4ijl v p^Se, nddhere, pfepyehu a v rado- 
vdnkdeh zvIddtS na utraty ehud;^ch poddanyeh: ,Nebo 
kdo tyto rozpustilosti nese, kolby, tance, deky rozliCn^? Sedldci,kdojiny? 
Edo tu pajchu t§eh lidi pySnych neb t6ch 2en? VSe oni! Pdn 
vydra na sedl^eich i nakaupf 2en6, aby krdsnS chodily. Edo by 
to vypravill? JeSio jedn^ ten lid rytifsky jako krev znich to^ldrauce 
je" (7"; pod. 124% 132% 278*); Jednajl Cast^ snatky, svatby, posvi- 
eenf a radovdnky, jeSto se pH torn mnoho zl6ho ddje, ndklady velik^ 
Cinf bohatym a znamenit^m, a ehud^mu lidu Kristovu ledva kus ehleba 
poskytniil' (232*). R. pfirovndvd je k bohatei v pismfi sv.: 
„(5tvrt^ hHch do toho bohatce byl svfita tohoto marnost. Neb psj 
choval a lovee pro marnii ehlubu a pro rozkoS^ a bez pochybenf ie 
jest i ptdky choval, jim2to v6tSl pohodl6 cinil ne2 chud&nu Lazarovi, 
a t(ni se zaneprdidnuje mnoho dobr^ho zmeikdval a ehudym po po* 
lieh jezdfval a Skodu (inil, a snad i v svdtky to iinival, jako2 i nyol 
po hHchu od mnohyeh se to d6je." (232^). „Sami zahdlejf, 
raj raj i a timto (ehudym) vydrau, jeSto oni to t£2ce vyd^Iajf, ano 
krev z rukau te6e. Tot jsau ti mu2i krvautni, jedto o nieh David 
mluvl : ,Mu2i krvautni !* JeSto oni to krvav6 vyrobotovali a oni jim 
vydrau, aza to sob6 kupuji stHbro, zlato, raucho drahd, ano to v§e 
kivautn^ jest, i to, eo2 sn^dl, vSecko krvautni jest Paklif u nieh co 
dilajl t^^ee^ je§t6 mnohokrdt jim nezaplatl, nafiikajl se na n6, nalaji, 
zpostrkajl:, ,Co ehlap chce?', a — on, nebo2dtko musl miceti, a dd< jemu 
ndjak^ zl6 hal^f e, Smetrliiiky, a on musl vzlti, boje se." (278* ; pod. 376*). 

Podobn^ R. kdrd stav m^stsky: „Panf m^Stko, nedolila li 
si kdy tomu nebo^dtku, je^to tarn t^zee d^Id, ano krev z rukau tete, 
neb nedovd2ila neb presdhia tvd milost, nad eelpretem tu sedlc, pa- 



141 

rajfc 86 ▼ rukau? A on pfijde, ustana, upot6 se, a ty jej pHjmeS, 
nedti prav6 miry, nedoI^S ! Vydd6-Ii z toho poCet, hddaj ! ? A za to 
sob6 pAsuov, Sloj6fflT kr4sn;fch nakauplS ..." (278*-^). „M68tan6 t64 
(t. drou chudinu). Oni neboi^tka pHjdau do mdsta a oni je vydrau, 
voblaupf, presdhnu, kde jedin^ mobau, tak 2e nejeden, cokoli md y sv6m 
domu, vdecko jest krvtitn6 a obavn6 pfed Bohem." (376**). 

Lid robotn^ tiii velik6 dand a jin^ bfemena: „Lid^ 
rytilFStl" . . . drou lid robotn^ . . . „bezprdvii6 dan6 na nd vzkl&dajice, 
zam^Slejice, tiik& bfemena rozkl&dajice jako na vosly.** (7""). „JedQi 
jsau psi (t. JeSto 1121, sami y torn kochdni majl, ale jin^m bolest 
a mauku ftinl''), lid rytlfsk^, pdni, panoSe, rytffi, jeSto ubohu chudinu 
jaku lf2f, sedl^cky, neboidtka^ na nk t&ik& bfemena zkl^dajice, roboty 
zamySlujl, pomoci rozliCn^, vozby d^ni k stavenf : ^A vSe avg^te^ chlapi t 
P^nfjest pfikizall U^iJlte p&nu pomoc, dajte po 6roku, dajte srohfivl^ 
I tof jsau zamyslili, tak slydeti na ni, aby s ka2d^ho rohu sedUk 
s krdvy gro§ dal. A tak^-lii, pane, rozkdied, s vocasu ddti? . . Opdt: 
^Dajtekr^Ii berui po polu uro5i a pdnu po cel^m . . 1^ N6br2 kdo tuto 
pychu tiroto pinuom musl jednati ? U^sedldci! Kdokolby^ tance, freje, 
kdo kvasy jich a hodov^nt kdo na to naklddd? SedUci, nebo2^tka, 
v§e musi n6sti ! On^ nebo^dtko^ pojl chleba such6ho a napf se Yody — 
a pAnu daj, a{ hoduje!" (239% srovn. 7^). 

Zemfe-Ii clov6k bohat^, m^ nddhern^ pohi'eb, ale 
cbudas?: „. . . . kdy2 kdo bohat^ umfe, uzNS, anif se zberau, zzoyI, 
ale chud^ kdy2 umfe, ba, nebrzo tu bohat6ho uzffS ..." (360**). 

Opoyr^eni stihlo i chud^ kazatele: „Edy2t se 
trefl uijak^ kazatel chud^ a yyzndYd JeU&e Krista a pravdu k&ie^ 
tot nebude vzdctn^ ani pHjemnd tomuto lidu, n^bri jeSt^t jemu za* 
pov6dl, mohau-lif a zruSf ti mocnf ..." (27*). 

I klade R. lidu ua srdce, aby se o chudinu staral 
a YfiemoJnS ji podporoval. (233^ 234'). 

I vybfzf k d&7&ni dimuinp, nebot almu^na jest skutek bohu- 
lib^, d4vi-li se „chudym, nuzn;^mauduom Kristovym" 
(390**), kteH toho zasluhujl. „Alepohffchu, ievymdlona 
ty audy Kristovy dbdte!" (390**); „ . . . i nyul (jako y pfsmfe sv., 
kde je ie6 o bohatci a chudasovi) mnohokrdt druhdy 2ddajf chudi 
(t. drobty se stolu bohatce), — anit radSji dadf psuom neb svi- 
niem .... I nynl< to byvd, ie meci tal^i^e z stola psuom a na 
chud6t i nezpomenii." (233*); „. . . muslme z toho poCet vydati, kterak 
jsme toho choyali, cfm jsme yMdli. Vidauc chud^, nuzn^, nebo2dtka, 
audy Kristovy, pomdhali-li sme jim, krmili-li sme je, odlvali-li sme 

10* 



142 

je? Mneille, kdyby ty mfela §afefku a ona sama doWe jedla, pila, 
a tvym d^tem nedd-li, nei aby blad rafely, nechala, netbala, h^daj, 
bylo-li( by libo? Vim, ie by se, je26nko, zbaufila. A toto vidauc 
cbud6, nuzn^, nedati jim, netbati za n6, neboidtka, ano to Kristovi 
audovd, jeho d^ti, h^dnj, rozhn6vd-Ii se na vis proto mily Buoh?* 
(278^). „0h, b6da bude vAm bohatym, jesto chud^ch ne rddi do svych 
domfly pai\stlte! Ba, Miit uzavlrati v8ady, a jestli ze( tarn kudy 
vejde, aniC se zbaufl : ,U, proC ste ho sem pustili, aby n6co ukradl?^ . . / 
(330**) ; „. . . po hfichu, ie vy mdlo na ty audy Kristovy dbdte. Kolik 
ste jii postavflv kaupili k ziiD6 na chud^? A nebo velmi-li jim po- 
mdhdte drvy neb jinii v6cl k zim6? A neb postardte-li se o n?, co 
by m61i jisti?; kdy2 vy sami sedlte za stolem a mdte co jlsti, zpo- 
menete-li na chud^?. . . Ddte, ne2 jinym!" (390^). 

R. radf; aby se almu^na ddvala t6i knUiim „cha- 
d^m, nuznym, ktefi2 v6rn6 pracujf o spasenf lid8k(§". 
(390^). ^Ale ty, jeSto s vdmi v6rn6 pracujf, radio vy se o ne sta- 
rdte! . . . Ddte ne jednd trp6ti nauzi kn62(m dobrym a mohauce jim 
pomoci . . ." (390»>). 

Jinou almuinu R. vidf v zapAj&enf poniz bli^uimu, 
aby si z nouzc pomolil: „Druhd almu^na zevnitfnf, t61esnd : 
vida nuzn6ho, pomoci, ddti, /aIo2iti, pflj&iti, aby bli2nlho z nauze vy- 
zdvihl. Ale my bychom p^cili, abychom lichvu vzali a hlub jeden 
druh^ho v nauzi vrazil . . ." (252''). Na jin^ji mfst6 R. tdie se, 
majf-li lid^ 1 i c li v u za liHch ? Nemaji, a takto se vymlouvajl : ,lJ r o k f 
jest to, komornf plat, darmo-li2 mu pak mdm puojftiti?* (285*'). 
Jind almu2na jest tak^ „libd mil^mu bohu a velik^ odplaty, 
jeSto, kdei jest obecnuzna, chudd, a CIov6k zv6da, i pomfli jim, t^ 
v§f obci: jako jeSto n6kd6 shoH alid6jim poraohau lesem, vozbu; 
ono jeSto cesty se zkazf, jeSto toho obec u^ivd, a n6kdo dobry opravi, 
dd lesu, velmi se ta almu2na l(b( mil6nui Bohu." (300**, 391'). 

Pti udilenf almu^nyjest vSak tfebaopatrnosti, 
aby se jf nepodporovali ti, jii toho nejsou hodni. 
„A m^Ii by lid6 probl^dati k tomu, komu maji ddti almui^nu, ne- 
chtMi z toho hrozn^ho po6tu vydati." (281''): 

Mnozl lid6 almiiiuy nezasluhujf: „Nyn6jSI chudf 
budaut se tlauci po vsechiebffce a penezjinym budau pfijcovati." (233*). 
„Uzf f§, anif (t. mnozf .chudf ' ) s pytli b^hajf : ,Nemdme hrachu, nemdme se- 
mence, slanin, krupl^; vSe to vymluvl, a traup siln^ bude** (268*); 
„. . . tito idci, je§tojedaucalmu2nu, potomseziieni, nebudau 
bez pomsty . . . Ba, fci jemu : ,V§ak's ty almuJny poMval, hied tomu dosti 



143 

uftiniti, bud rane prAzden!*'' (281*). „U tfechto pak pinftv, kdyi tru- 
baCi, piStci, bubenlci pHjdau : ,Cijste?* ,Tohoto a tohoto pdna I* 
,Daj jiin zlat;^ a neb dva neb nSkoIiko gro§flv a posadte je a dajte 
jim dosti vfna, vSehol* A kdyi chud^, neboMtko, pfijde, aud Krista 
JeilSe, prose ve jm6no ukHiovan^ho JeilSe: ,Nu, dnjte mu peniez, 
a kaite mu ven!' Onino d^blovy audy ctl, piSce, hudce. Ale ty, 
kdy2 j8i pak Je^Suov, jdi4, brachu, ven!" (3()9*»; pod. 409»). „Tak6, 
aby (ty) toho hledSl tu, kde mdfi dAti, aby snad nedal tu, jeSto by 
Bolia rozhn6vaI a nepMteluom Boiim §pf2e dodal a jich posllil ve 
zl^m^ jako t^m sterc^iPuom druhym, jeSto sau nefddn^ iiwi proti 
pfik^zdnf Bozfniu, nebo tSm tuldkuom zahdlevyui, silnym, 
jegto se po pautech tkajf, aby ned61ali . . ." (390*). 

Zvld§t£ R. varujt*, aby sealmu^na neddvala kn^^fm 
nehodn^ra, jimi Casto divdme, n^bychom se zddli, 2e my tak6 
s cfrkvf svatu dr2fme ..." (269*), aftkoliv jsou to ^bfehiinov^ -silnf, 
traupi a protivnlci pravdy Kristovy a ctenf svat^ho." (269*; pod. 
281^ 390», 409*). „Tut jest svatd almuina (t. knMfm cliud:fm, ale 
dobr^m), ne t^m lotruom, kub^ndfuom, svatokupcuom, oJralcuom ne- 
fddn^m . . .!" (390^ pod. 409*). 

Ale Cechov6 prdvfe pry lidi nehodn6 horlivft pod- 
porujl: „A Cechov^, hovada hlaupd, slepA, vSe to krmf, chovajl, 
pichll, ani jevSemu svfitu hyzdl, — dopu8t6nlf jest to Bo2(!" (390*). 

Z u6kterycli dokladfl jsme poznali, ie se Rokycana ve spravedliv^m 
hn6vu obraci proti t6m, ktefl jsau chudf jen proto, ie zahAlejf; 
mluvi proti 2ebrdkflm: „. . . . i lined iebrati rAno nechajlce druhdy 
i sluiby Bo2i, a potom tepruv k sluibe Bo2f, jakdt tu muo2 byti se- 
brdnf \&in6 na 8lu2b6 Bo2f, prv^ tam bShati, tSkati? A, traupi silnll** 
(281»>). 

Na jednom ra(st6 vytykd t^i nddennfkum, ie se n^kdy rddi 
oddivajf zahdlce: „A tito pak, jeSto na den d^laji, tesafi, mlatci, 
zednlci na vinniclch a jinde, nem^j p66e, zahdlejK, postojffi jedin6, 
kde2 mohau ! ; jeSto by ne jednii bez sv6 Skody niohl daleko vfc na- 
d^lati^ a nechdf^ zstojK, zahdl^, leda on jedin^ den pretrval. A za 
i^ddny jim to hrlch ncnl, ani2 oni za to majf, by oni proto musili do 
pekla jlti." (360^). 

Jinak vSak v2dy Rokycana horlivi zastdvd se d^ln^ho lidu 
a chudiny. Z dokladfl, je^ jsme uvedli ze socialnlch pom^rfl chud^ho 
lidu, vyznfvd tedy na uinoze citprospravedlnost ahluboky 
soucit s trpfcfmi tffdami lidu. 



144 

Rogmanitost krojfiv. 

Veliki rozmanitost v Satech vyyinula se z pHiin socialnfch ; jimi 
d^val se zevn^jSi v^raz nesCetnym stupfiftm a rozdilflm povoldni. Ye 
starSi dobd bylo to dokonce prikazov&no. Rozdily v Satstvu pflsobily 
ovSem nesmfrnou pychu v jednotlivych stavech; z p;fchy vzrftstalo 
pak opovr^enf k stav&m niiSfm, ano stdvalo se 6astO; ie vznikal 
prudky odpor proti t^m, kteff jsouce ni26lho stavu odv^ili se 
obl^ci roucho pi'fsluSejfcf (lov^ku vygSfho Hdn, NenI tedy divu, 
ie proti takov^m tit^rnostem, proti takov^mu „fiflovdni*' ozyvaly se 
hlasy mravokdrcA, kteH vid61i v torn p]^chu, svdd6j(cf k Demrav- 
nostem a k rozkoSnictvl. Tak na pr. jii StitDy k&rd ziLpony, prsteny 
a jin^ pfepych ; Hub neni spokojen s u^dhem^^mi roucby stMhanymi 
a j. K mravok&rc&iD pfidru2il se Rokycana, ktery slovy 
opovr^liy^mi a na muoze a2 ur^livymi brojl proti vSem, kteH 
dbajlnddherndhoroucha, drah^obuvi, prstenflv^dperkfiv 
atd. ^^). • Hrozf jim, ie prijdou za svou pychu do pekla jako onen 
bohatec v plsrn^ sv. : ,To( u v&s i&dnf hhch nenI, v kmeiitu 

choditi, ved-li? Jest-li u v^s hHch v zlatohlavfch choditi, 

V perldch, v stffbrn^ch pdslch, v drah^m rauSe, s prsteny? Nic vy 
8ob6 toho uewiiite ! . . . Vy mu2i, ieny pySn6, v6Hte-li, ie jest ten 
bohatec v pekle? Vgfte2, kdo2 tau cestau jdete, ie s nim budete! 
Ale dfte vy a vymluvlte se, pr;^: ,Na n^s to sluSll* NevWfte Hi- 
n6mu ..." (238*-»'). 

R. horlljednak proti rouchu pfflifi dlouh6mu (201*), 
jednak proti pflliS kr&tk^mu, o n6m2 pravf, 2e jest zapov6d6no 
„od prvnfho arcibiskupa pra2sk^ho Jana a od cisafe Karla pod kladbii. 
K62 toho nechajfl" (201 •). 

R. k&rd mu2e i ieny zp^chy; niMiAm vyt;fkdzyldSt6 „ spice 
u tfevlc, u Skoren" (18^), „tfevlce Cerven^ s Spiel" (401^), „8pice 
dlauh^" (408*), je2 byly t6i zapov6d6ny od arcibiskupa Jana a od 
cfsafe Karla (201^), „kroje rozlifcn6 na rause" (408'), na pf. rukdvy 
dlouh^ a2 ^dozemfi" (401^), ano i lipravu vlasft: „ono inu2i vlasy Yaj61(l)" 
(18'), nosf „vlasy s vajci delan^" (401^). Bohatl majf „kolichflv, Sub, 
blan hojnfi." (190"). Idokostela chodlvajl ve skvostn^m odfivu. (401^). 
Kn621 nosf stfevfcky knltk6: „Puojde kn6z v tfevltk^ch krdtkych 
a raAlo chce bWto pfeskofciti, ok&ie nohu hold. Oh, nefcist^ pope, 
nestydaty, ie se nestydfs v sv6 hrdlol (310^). 

*») Yiz Sy§tozor 1892: Dr. Zikmund Winter: „P^cha staTOvaki v satech" 
8tr. 618, 534. 



145 

Nejvlce horlf v§ak proti iendtn, kter^ si pr^ 
zvH§t6 libujf Y p^Se a nddhefe. Obecng pravl, ie ,toto jest 
vfra kresfanskd, aby ieny k uokrase nepo2(valy stflbra, zlata^ ani 
perel a raucha drab^ho." (66^). Ale zeny toho nedbajf nepfipomlna- 
jlcesisloY svatych apoStolA Petra a Pa via, kteff napominali 
i^eny kfesfansk^, aby nechaly zlata, strfbra, perel a roucha drah^ho. 
(167", 174^). Kazatelfl neuposlechnou, vSelijak se vymlou- 
vajice: ^U', pr;^, ,na nds to slu§I!' Ba, jeitit se zbaufl na kn6ze, ktei*^ 
proti tomu mluvf : ,\J\ pry, ,nevernl popi, cot oni tu mluvf ? Zdali nevlme, 
jak raame choditi ?'** (167"). .A tot oni vSe vyraluvl : ,U, na nis to slusf I 
Aj, CO to Skodl pannft, v6nec?', zet oni kaidy hffch vymluvr. (40P— 402^, 
pod. 201^). ZvldSt^ k&r& u 2en dlouh^ roucho, kter^ se za nimi 
vleCe: mluvf o ^ocasech^ (t. j. o vl eckdch), kter6 se po nich plfif (7»), 
^bUndch*^, kter^ se po nich smykajl (US'"), a i&ie se 2en: ,Skuro-Ii 
ujmete tich ocasflv, aby se po wis nesm^kaly sukni, bl^ny, ko^ichy?** 
(408*). nMajf raucho py§n6, hrd6 nad mfru, ano se za nf povlete, 
bldny neb sauknS''. (201*). MIuvl proti ucesu na hlav^ch ^ensk^ch, 
proti „chomautum velikym na hlavAch" (7*, 118*, 401*^ a j.), nazyvaje 
zeny s takov^m uCesem „chomautnicemi" (303*), mluvl proti 4en4ra, 
JeSto se IK I; jeSto tv^fi natahujP: „bude drchta stard; ana vy- 
t^hne celo, vrdsky aby nebyly na iY&t'u knot sob6 cela trhajl, gkubau, 
ono liliky dSlajf..." (18'); horlf proti rft2encftm, „pdtefflm kori- 
loyfm^yjei zeny ridy nosf (7% 285'), ^proti perlov^m vfencfim", prsteniim, 
(401**), atd. I do kostela chodfvajf ieny pySnfe, v niidhern^m rouSe, 
kter6 tarn stavf na odiv : „ . . . i^eny mlad^, pHpravn^, pySn^, hrd6, tarn ruce 
ztdhajf na oltdf s fr^2emi perlov^mi, Cistymi ..." (265'), jdau „do 
kostela jako Diany, ... co2 se mohau najpy§n6ji pripraviti, to s tfm 
k t61u Bo2fmu do kostela pfijdau ; . . . kter^2 by kordlov^ho pdtere 
na ruce v kostele nem^la, vSak by (ji) ddbel nebo kfe£ zMmal . . I** 

y 

(285'). Zena jde do kostela, „ano se povlefte po nf suknft, rukdvy, bldny, 
a hlava jako chomut velikd, ano perlovf v6nci, pdtefi, prsteny na 
rukti.- (401»»). 

I ddvd R. lidu za vzor svat^ho VAclava: i,Svat^ VAclav, 
ie rid n mSe pom^hal, y2dy v sprostn^m rauSe Sel do kostela. Ai 
jelii z kostela pfi&el, tepru na se vzal knfiecf raucho. A toto pfi- 
pravf se jako k tanci do kostela a jako modly ..." (384'-^). 

ZvldStfe khodiim bo2fmlid vymySlf sob6 vSeliki drahi roiicha; 
myslf na to, „ono aby k hoduom m61i raucho nov6, krdsn^, pySnd, 
ono aby sobfe v6ncuov fiolovych nad^lali, ono i ono ..." (125^). 



146 



pAnech pravf, ie si kupujl „8tHbro, zlato, raucho drah^" 
na uftet chudiny, kterA pro n6 pracuje. (278*). 

K p]^9e V odSvu a k rozmanitosti v krojlch vedou iasto rodice 
8v6 dftky, zjednAvajfce jim ^fryjky, vobojky, perlov6 vSnce" (45*). 
„tfevf6ky ferven6, obojeCky" , nakoupfce jim perel, pdsfly, odfva- 
jice je V „ko2f&ky premovan^ zlatem", atd. (407^*), vodlce dcerky do 
kostela „v perlov^m vftnci" (186*), atd. 

Z dokladftv uveden^ch jest patiiio, ie R. zaujlmd v t6 vfici na 
ranoze stanovisko pflliS ptfkr^, ba pf Imo nespravedliv6, 
povd2fmeli, jak nolftostn^ tepe i marnAstky proininuti nejbodD^jSi. Denis 
odflvodfiuje to nemilosrdnou prudkostf kn^ze, jemu2 vSe 
sv6tskd je poskvriK'nlm. S tohoto stanoviska jevil by se ndm 
R. ovsera jako njlbo2ensky fanatik. Byl vSak syn 8v^ doby, 
procei hrozf se mravnf zk&zy a strach jeho sv^dl ho k ostr6 kritice, 
kdrajfcl bezohlednfi vse, co jen pon^kud nese znak sv^tsk^ho iivota. 

Prdva a soudy, 

Poznali jsme, jak Rokycana soudf o jednotlivych stavech. Nenf 
mezi nimi vz^jemn6 Idsky, mfsto spravedlnosti vMdne vSude nespra- 
vedlnost. Spravedlnost vyiaduje, aby se kaid^mu d61o po prAvu, proti 
nespravedlnosti maji celiti svitskd prdva. Ale tato se pry nespra- 
vujf zdkonem Bo21m. „Lid tento t^lesn^, hovadn^," jest pHvdzAn 
(jako oslico v pfsmft sv.) „obyCeji a ndvyklostmi svymi, prdvy zem- 
skymi, rathauzsk^mi, m^stskymi . . ." (G**). Mime to vypo- 
Cltdvd R. je§t6 ^prdva papeiskd, krdlovskd, knfieckd, bis- 
kiipskd, panskd; rytffskd, kn62sk(i, mniSskd, jepti§ie 
panoSskd... a2 dosedldkuov. A vSickui svymi prdvy pfed(i 
pfed Je21§em" (89^); „. . . ji2 oni prdv6 svymi prdvy, obyceji a nd- 
lezky udusili a utlacili sau prdvo a zdkon Bo2f, ie nemuo2 mfsta 
ralti. Alo zjevn6 se vSudy proti pHkdzdnl BoSfmu d6je, a nenf, kdo 
toho( polituje, poieleje, ani kdo se proti tomu postavg, nenf, ne2 coz 
se proti Bohu zjevn6 d^je, to prdvem a fddem nazvali . . ." 
(202*). Kdyby se knez nebo kdokoliv jiny proti tomu 
ozval, uslysel bys hlasy. „A, a, co chcete ndm naSe prdva 
ruSiti? ... A, a, rusl iidm naSe prava, tacf neSlechetnl popi zrddnl!" 
(7*). „Ji2( ndm v nase prdva sdhajf, jiit ndm chtl ruSiti naSe fddy, 
a my mdme zde ten obycej, a oni ndm cos jindho zamySlejf, jii ndm 
chtf z m^sta kldSter ud^lati!" (89^—90*; pod. 202»). 

Prdv md se uifvati pro obecn^dobro, kaid^mdhle- 
dSti vfce obecneho dobra nei sv^ho, ale „mnoho-li t6ch 



147 

ktesfanuov najdeS, mnoho-li t§ch aufednlkuov, aby tak pilni byli obec- 
D^ho dobr^ho? Ksiidf sv^ho hledi a obci se d^j jak2 d^j!'' (401^). 

R. t&ie se, zda sotidtf f idl se spravedlnosti? I nar^2i Da 
jednom mistS na liplatnost pri soudech: ,,Nu, vy pdni, jeSto sau- 
dfte, nu, kon8el6, rychWfi, ji2-li vds nikdy darov6 neodchj^ll od 
spravedlnosti?" (132'). Tdie se t62, d6je-li se na soudech vdo- 
Y&m a sirotkftm po pravu: „Cinfte-li vdovAm, sirotkilm pravdu ? 
Ji2-li pHzefi v&mi nedine a nebo hnSv nebo bdzen, ale upfim6 ka- 
id6mu spravedlivosti dopom^h^te, 2e 2ddny na vds v pravdu nemuo2e 
ialovati, by se mu kHvda stala?" (132'). 

I k&T& R. titisky vdov a sirotkfi^ pri 5em2 zminuje se 
casto 1. zv. odumrtech : „. . . po hf Ichu nynfijSlho casu d6jf se velikd bez- 
prdvi a n&tiskoY6 vdovdm a sirotkdm, 2e vyproSuji stalky sirotcf 
na krdlich, na knl2atech, a oni ddvajf, jedto jest to zjevn^ proti 
zdkonu Bo2imii. Neb tak sv^dcf zdkon Bo2i, ie odilmrti nemajl 
spadnuti na ni2iidn6ho jin^ho ne2 na pfdtely . . .^ (66'). 
„Pohledi2 pak na tyto vy prosy, jeSto pdni, panoSe, rytffi, m6Stan6 
a jinl v^prosy CinI a krdli, knl4ata, divajl dsaH, jeSto jest to zjevnft 
proti zdkonu Bo2imu, neb zdkon Bo2i veU, aby odumrti na naj- 
bliisf pfdtely spadaly! A oni dadauc, vdovy, sirotky chud6 oblaupf 
a pfdtely. A pr^: ,Jest to naSe prdvo, na n^s to sluSf!'" (202'). 
Pre vdovsk^ a sirotCl by se m 61y spravedlivfi a nej- 
dfive projedndvati pfede vSemi jinymi prdvnimi zdle- 
iitostmi: „Vy, pdni, panofie, rytlK, jak byste vy m61i na to pomy- 
sliti, abyste rddi vdovdm a sirotkum pomdhali! Nebo by tak m61o 
byti, aby ve vSech prdvfch, saudlch zemskych, rathauzsk^ch, naj prv6 
pfe sirotil a vdovsk6 byly pfed jin6 brdny. Ale toto pld6f, na- 
Hkajl, a vy mnite, byf toho Buoh nemstil? Ba, budet zajistd t&ice 
mstiti, sbleddte to! . . . Tento lid lakomy ba i vdov6 i sirotku, kde2 
jedno muo2; vydfe. Ah, ty odumrti bfdnd, v2dy jest je (Jdbel 
z horaucfho pekla vymyslil! Jinakt jest Buoh rozkdzal o tfechto od- 
umrtech, aby na bli^Siho nebo na najbli2i^fho pfltele spadlo; a toto 
leckdos vyprosl, ba i nepHtel, a vysadi ze v§eho.* (324'"*>). 

Poucn6 jest sm^Slenl Rokycanovo o trestu smrti*^): 

^[flospoddf (v plsm6 sv.)] . . . nedal i hned vytrhati (t. j. kou- 
kole mezi p8enicl) . . . Tu bySte vy se mfeli uleknuti, jeSto ste 

*•) Zikmund Winter: ^Kultornf obrp*x deskych m^st" 11. (1892) str 809: 
nZa obzTU§tnf zmfnku stojf, ie nasi knkii husitsti, mezi nimi zvldste Rokyaana, 
a tlsp^chem se zasazovali o to, aby 5Iov6k pro ledajaky vzatek nebyl smrtf 
trestlin. Opfrali se o bibif, kterd2 neakl^dala smrtelnou pokutii na kr^deJE a tvr- 



148 

hotovi ku prol^v&ni krve: ob^ste, upalte, setnete rauce! 
. . . Naucte2 se tuto, ie P&n veil spolu nechati ruosti pfienice a kau- 
kole do inl . . , Ale ne tak, jako vy to vedete, i hned jedno : ;Rau5e 
upalte kacife, ob^ste zlodSjel^ Jsaufnato pr^va, ustanoveni^ 
a tak dffve bylo, ie, koho2 takov^ho neSlechetn^ho neb bludn^bo 
na§Ii, tehdy vazbu kdzali za (^tyfidceti dni, zpr^vu a nauienf ddvali; 
aby se mohl poznati v hHSfch a jich se k^ti a ^eleti** . . . (71*); 
„. . . kdy2 zlodgje popadnau, odsaudi jej na smrt, aby ob^Sen 
by 1. Saudi spravedlivost, ale nespravedlive, neb jsauc sami ▼ smrtedln^m 
hHge, jsau hodni pekla; i odsaudf toho k uob6fienf a sauc sami hodni 
i6i zv^Seni, neb^ kdo2 jest pekla hoden, tak^t jest obSSenf hoden ; 
i saudf spravedlivost nespravedlivS, neb by se mgli prv6 sami sau- 
diti, a kdy2 by sami v se nahl6dli prdv6, ne i hned by tak rychle 
kvapili clovgka na smrt odsauditi." (247*> — 248*). „. . . Nepospfchal 
drahy Pdn, proUihl saudem [t. kdy4 pravil k cizolo2nici (Luk. VI.): 
„Jdi a necht^j vice hfeSitil"] Ale my jedno chutnS: ,VSak< jest hoden !^ 
A^ b6da budel Ba^ mA-Vit kdo, ved, saudcf b;fti, mdt b;^ti sv^t^ 2iv, 
aby, co2 saudI a neb sauditi m&^ sam4ho se to nedot^kalo, a kdy2 
saudi, v2dy vice k milosrdenstvi hled^l ne2 k spravedl- 
nosti . . .« (250»»-251*). 

Za odstraSujici priklad n espra v e dli v^h o souda 
uv^di R. odsouzeni Mistra Jana Husi: „... pohledii, 
h^daj, prdv§-li jsau odsaudili oni Mistra Jana Husi svat^ pam6ti, onen 
zbor Konstansky fkauc: ,My( tvii duSi porauCime cKlblu!'? Bojim se, 
iet zv6di, a n^ktefi sau ji2 zv6d61i !« (252*). 

R. mluvi i6i proti (sn^mfim a) soudfim, kter^ v ned^li 
se konaji, ackoli jest to pr^ duchovnimi privy zaki- 
zdno: „Mime v duchovnlch privich, He v ned61i nic nemd je- 
dndno b^ti Mdnych rokflv, a) jestliie by kter^ saud byl v nedSli 
vyddn, bud o man2elstvi nebo o cemkoli, 2e se mohau jinam odvolati, 
a 2e je to kHv^ a nepravy saud, proto ie jest v nedeli vydin." (332»). 

R. mluvi t6i proti zneu2ivdnf pf isahy: .VSakjestto ji2 tak 
V lid iivedeno, ie jedn6 jak^ najmenSl ufad kdo mi prijiti, hned pti- 
sahu u5iiil; a kusa toho za 2ddn^ hHch nemaji.* (263*). 



dili, ie mnozt ani pro cizolo2stvo, tedy ohavn^jM zIocId, hrdla nepozb^Yigi. Tato 
lidskou z^sadu hdjil Rokycana r. 1433 i ▼ snSm^ Basilejsk^m. T^o2 mln^nf byli 
potom cefiti bratff, Chel6ick^ psal o torn v Slti vlry." — Sry. t^4 Tomek, D^j. 
Pr. IV. 609 (sn^m o Nov6m roce v Praze 1432), 672, VIII. („YynasnaiOT^nf to 
m^lo tak^ ddinck, tak ie po vice let nebyl ▼ Praze 2idoy zlodSj ob^fien die 
stardfbo oby5eje.") 



149 

lyubrmanech a smliivcfch": „. . . (v pfsmft sv.) roz- 
mluvajf (t. and^l s Pannou Marif) o ten pokoj, o to smffenf . . . 
Pohled, mily ilov^Ce, a podlvaj se tdm ubrmanuom a smluvcfm, jak( 
rokujfr (405). 

Jak soudi Rokycana o voice? 

Ve vdlco R. vidi zlo, kter6 Bflh posfld Da lidi proto, le jsou 
hH&Q(: nA mnlte, ze jest to darmo, kdy2 P&n Buoh dopustf .... 
vdlky ...?... Pomyslid-li a ddS-li se Bohu vinen fka: ^A, nastojte, 
toto v^ky, nesndze; vojny, ... a SDad jsem j^ toho ph(^ina sv^mi 
hf Ichy a snad jsau to moji hMchovd u6inili, a b6da mni V ? Nastojte, 
nic toho neural tento lid opuStfin^ odBohal^ (429^ — 430*). Najin^m 
mist6 \Me se: ,BauH-li se to mofe, tento hanebn;^ sv6t? Jest-li co 
v&lek a nesn&zf, ano kr&lovstvi proti krdlovstvl, ano knfiata proti 
knfiatuom, lid proti lidu?" {UV>). ZvldStS vyt:fkA, 2e Ce- 
choY^ odddvaj i se valce z f emesla: „Hyne-li tu co lidl a zvlASt 
Cecbuov tato l^ta? Mnoho-li se oni na to ptaji, kdo jest kfiv a kdo 
jest prAv, aby k prav^mu jeli? Na to< se oni ptaji, kdeit vice 
d&vajl, a byf vM61i, kdo jest pr^v a kHv, za tof slibuj, ie by nmozl 
jeli i k kfiv^mu, kdy2 by vice dal. Ba by{ ddbel z horauclho pekia 
zavolal vojnU; za tot slibuj, ie by se nalezli ranozl Cechov6, a( by 
jeli, kdyby jedno dosti d4vali." (342»). vdlkAch viibec soudI 
R. : „. . . z t6ch v&lek nic jin^ho ne2 pov^tfl kHkem chud^ch lidl plnl 
se, zem6 krvl a peklo duSemil'' (396*). Pfiiinu vdlek R. vidI 
t62 vsebeldsce a p;^de lidsk^: „Z £eho tyto v^lky, nesndze, 
mordov^, ne2 z toho, ie se lid6 sami milujl, hrdl, nadutl, pySnl, aby 
jeden nad druh^m byl? Jedto t^mi vdlkami nic dobr^ho nephch&zl, 
nei jednO; ie zemi byv^ krvi naplnSna, pov6tfl kfikem od vdov 
a sirotkuv, od lidl chud^ch^ ano je drau, laupl, a peklo duSeini b^v^ 
naplnSno. Ra6i2 ty, mil;^ Boie^ ty vdlky sstaviti a d^ti 
pokoj vedle sv^ vuolel" (408* — IDS'*). 

lyhmem jevl se n&m Rokycana v Postille jako po- 
suzovatel pflsn^. N&bo2enskd horlivost sv^d^la 
jej (asto hi do krajnostl. Vinu toho nese ovSem hlavn6 
tehdejSl pohnutd dob a. „Reakce totii^ za gubern&torstvl JiHho 
Pod6bradsk^ho tlumend, se samostatnou vMdou Ladislava Pohrobka pro- 
pukla znovu. Zejm^na po smrti fanatick^ko Kapistrana v 1. 1456 
a 1457 dostupovala vrcholu. Tehdy . . . utiskovan^ kazatel tynsky 
. . . roepomnil se na radu ChdiickehOy ie Upe jest se bdti Boha 
nei lidi, a souiasny iivot podrobtye ostre kritice, pri 6emi i naukou 



150 

svau sfpiisobem pfekvapujicim se bliii ndzor&m CheUickeho,* (J. Vl6ek, 
D6j. i\ lit. I. 189). V jeho kAzAnfch obrA^eji se mySlenky, jinn4 se tehdy 
piisobilo na raysl Ceskou a kter6 se nemolily ani vyjaitovati jinym zpu- 
sobem v dob§, kdy zka2enost mravfi, jf2 Rokycana tak se dSsf, roz- 
Slfila se i ve stavu duchovnfm zpflsobem nebyval^m. Rokycanajest 
synem nezdafen^ rev ol uce, jak di o n6m sprdvng Denis, a tedy 
„nezIomn4 hou^evnatost nezdafeu^ revoluce", vzdorovitost a tvrdosij- 
nost doddvaji i k^zilnim jelio podobn^ho rdzu, ktery se jevi v d e- 
ustupn6m hAjeni zjlsad slohem bfitk^m, pddn;^ra, nevy- 
hybajfcimseanivtipamanijist^kousavostiasarkasmu, 
kdy2 R. vidi, 2e v§ude a ve vSem pfevlddd smyslnost, maroivost a 
zdliba ve svetsk;fch v6cech, mravnlho iivota v8ak se nedbd; pak ne- 
mflieme se diviti, 2e jde Sasem i do krajnosti.] 

Vyznara Rokycanflv v Cesk6 literatufe byval casto 
podcefiovfln. Palack^ o ieho spisech prondgf nepflznivy 
lisudek (D6j. Mr. Ces., IV. 1, 392, podobnft Vybor z lit 6. II. 731-2), 
ie nevynikaji pr^ ani slohem, ani pfl vodnosti a dflmysl- 
nosti obsabu nad jin6 podobn6 spisy v6ku sv6ho. Go11(CCM1879) 
pravi, ie sond tento byl by spravedliv^ jen odomn616 postille 
RokycanovS, o prav6 vSak Jejest kf ivdou nemalou, nebof 
tato vykazuje pflvodci sv6mu neposledni mlsto v d^ji- 
nAch literatury cesk6 doby stredni; v^dyf cenujejl uznal 
ji2 Jungmann tfm, ie ji prijal mezi prameny sv6ho Slovnfku. 
B. D u d 1 k uzndvd cenu postilly Rokycanovy, podot;fkaje o nf, ie 
jest z ni patrno, jak dflrazn6 Rokycana dovedl k^ati. Winter 
chvdli 2ivy rdz jeji; \id\t Rokycana vynikal „v 2. pol. 15. stol. 
nade vSecky kazatele". „Co tu cteS v jeho Postille, jest takofka on 
sdm, iivy, horlivy, ostr;f, nezdvoril^, nfekdy poeticky, i zase hoW 
realistickd prosa . . . Kde vid61 hfich, nikoho neuSetfil . . . Rokycana 
t^mSf plytval rdzovit^mi slovy . . ." (Winter, Zivot cfrk. 11.887.) 
Denis pravi sice o n6m, ie nebyl ani velik^m logikem ani 
vynikajicim theologem, 2e vsak v postille jeho poznivdme 
jasn6 jeho u m 6 n 1 ; jsou pr^ to opravdovd kdzdnf urCend 
proctenf. J. V16ek konecn§ pravf o postille Rokycanov6 tato 
slova : „I V psandin slove Postilly je zfejmo, ie pftvodnS bylo mlu- 
veno : fefcnick^ pathos kazatelovo anAruiiv^ stesk 
sklaman^ho zni zfeteln6 z iiv^ch, prostondrodnS 
jadrnych jeho v^kladuv." (Vl£. D6j. lit. c. I. str. 192.) — 

Stopujemeli desJce kazatele od dob Waldhauserovych, shleddvdme 
a2 do Chel6ick6ho postupn^ v2dy ostfejsi t6n, slova v4dy bezohledn^jSi, 



151 

rdznSjSi, a tim v6t§f odIouceDi od hierarchie Hinsk^. Waldhauser, 
Milic a Stftn^ byli pflsni mravokdrci, ale byli v6rni clrkvi. 
Hub mluvi j\i ostfe proti zlofAdum v cirkvi, ale neblasd nauky 
nov^. Jakoubek zvldStd horliv6 zasUv^ se pfijfmdni pod obojf. 
C h e 1 6 i c k y poddvA ji2 novou samostatnou soustavu a odlu5uje se 
8 rozhodnostl zcela od zHzeni clrkevniho sv6 doby. Kompromisnf jest 
vsak jeho soucasnik, Rokycana, ktery chce pfeklenouti propast 
mezi cirkyf flmskou amezi husitstvim. (Srovn. Pypin-SpasoviC, Hist, 
lit. slov. II. 1882, str. 345.) 

Uvahu kazatelstvi &esk6m 15. stoleti do- 
plnfme zminkou o zvldStnlm zpflsobu Meant latinsko- 
ceskeho. Na pf. z konce 15. stol. zachoval se r u k o p i s u n i v. 
k n i h. 1 1 F 3 , pap , 8., 140 listii, v n6mi jsou homilie na dni 
vat^ch. Zprdvu o n6m poddvd J. J. HanuS v COM. 1861, 
str. 11 1— 115. Ze zprdvy t6 \yjimdme : Obsah kdzdni t6ch 
jest neobySejn^, tdm^f humor isticky. Spisovatel ndS 2il 

V 15. St., jak vysvitA z nardiek po cel6m 8i)ise roztrouSen^ch. Byl to nSjaky 
osvlcen^jSf, rdzny exhortator, knez pod obojf, jeni maje 
jak^si uceu^jSf poslucha5stvo pred sebou brzy 
latinsky, brzy Cesky mluvf, a to tak, le vazba latinskd pfe- 
ch&zi ihned do CeStiny. Pravopis pfechdzl prdv6 ze starSI doby 

V uspofddanSjSf pravopis dob husitsk^ch. Ukdzka: „Modo pomyslte, 
mi christiani, jak^ tu byl pld6, dum istos pueros occidebant I Jakd tu 
byla bolest, 2alost ! Td2 t6 se prve ddlo istis bellis hie Bohemie, hyn 

V Kolovci, V mfistecku u Klatov, prAv6 ie drahn6 dietek zbili kH- 
ioynfci, stfnajice jim hlavy, i hizeli na sejako zelnymi hlavami . . ." 
(116^). Nebo: „Co tancuov, co lichvy, co utrhdnie, co falSe v trhu, 

V obchodech! Totum hie sunt quasi gladii dyaboli, qui homines ad 
inuieem dividunt, vulnerant, oeeidunt. NSkto svym jazykem secejako 
nie(^em; multi oeeisi sunt gladio, sed multo plures lingua mala. Vos 
mulieres frejovn^, eo duSi zmordovaly jste vestra lingua impudiea, 
gravius multo quam gladio . . .** ete. (138*). 

Zpflsob kdzdnf, jeho2 ukdzku jsme prdv6 podali, jest t. zv. 
makaronsky. V Ceehdeh nebyl obvykly, ale v eizin6, zejm6na 

V Italii a ve Franeii slouiiil kazatelum k vzbuzovdui komick^ho effektu. 



III. 
Stoletr XVI. 

( Vliv nimecki refonnace. PostiUy protestantski, ieskobratrske a katdicki.) 

Kazatelstvi teskS mi v 15. stoletf sy&j ylastnl reformaCnl 
r ^ z, vedeno jsouc snahou o ndpravu poklesl;^ch mravft y CechiLch 
a spole6oosti lidsk^ vflbec na z&klade evangelia. Avfiak idedly 
reformni v torn tvaru a rozsahu, jak je byl yzbudil po(4tek 
15. stol; mizely v posledni 6tyrti t6hoi stoletl^ a 
proti Dim vznikala silnd reakce timskd. Spor mezi husit- 
styim a 6imein zastayen byl r. 1485 mi rem Kutno- 
hor sk]^ m, V D6m2 uloieno bylo kazatelflm, aby ob- 
mezovali sejen na k^zdnl sloya bo2fho a horlilijen 
proti hfichflm^nikoli proti jinoygrcflm (Sry. Vlft. I. 273.)- 
Tak yyCerpdv^ se na sklonku 15. stol. y Cechdch 
husitstvi jako panujicf sm6r literarnf a yfldd jeho ukol 
mySlenkoy;^mi i slovesn^ pfejimajl sm^ry noy^: humanismus a bra- 
trstvi^ je2 literaturu naSi obrodily noy;^m n&zorem na sy^t 
anov^mi formami. (Vic. I. 289.) 

Ve stol. 15. nastala y&bec zm^na scholasticki^cli 
k&z&nl. Mfsto Htek dogmatick^ch kazateld pgstoyali ylce 
Htky moralnl, Umi pfibliiili se zpAsobu k&z&nf biblicko- 
praktick^ho, a2 tomato oddali se upln£; z biblicko-praktick^ho 
zpusobu kdz&ni mizel pak 2iyel biblick;f a pteylddal pak sm^r ethick^. 
Reforma6nf sm6r kazatelsk^ s ideou oprayy cirkeynl pi^jimi 
netoliko m y s t i c k 6 2 i v 1 y, ale i zablb^ £im d&te tim upln^ji 
ydruh kdz^nf lidov^ho. V N6mecka GeUer von Kaisersberg 
(nar. r. 1445) studoval nejlepSl homilidi'e a postilly, zvldStd ySak 
skutecuy ^ivot ve yfiech stavech, a tepal souyekd po&etilosti. V^klady 



16S 

V jeho postill&ch jsou provedeny strudnou methodon analytickou. 
Spisovatel nejprve vykUdd smysl sv^ho textu, potom allegoriemi, po- 
ucenfmi a napomeQutimi hledl hovdti ti(el&m praktick;^m. Netajl se 
nelibosti nad stavem kfesCansk^ho 2ivota t6 dobv. 
Mnoh^ mista vjeho postilHch zd( pfimo reformatorsky. 

V Italii zase Hieronymus Savonarola (nar. 1452) vidi, ie jeho 
doba potf ebuje pflsnSjgl mordlky. NeSetH y kdzAnlch sy;^ ch 
i&dniho stavu, zvldSti ne duchoyenstva. Nafikd^ 2e kazatel^ opu- 
stili Boha a zabi'edli do filosofick^ch pfedndSek a feCni- 
ckych um^l&stek, jimi lid nerozumf, z^leilejfcfch z pfiroyn^ni 
a y^ok& Aristoteloyych, Vergilioyych, Oyidioy;^ch, Ciceronoy;^ch, ze 
zpgyu Dantoy;fch, Petrarkovych aj. Od kizAnf i&i& jeduo- 
ducbostiapfirozenosti. Neuzn&ydiddn^hok^zdnf, jeho2 
z4kladem by nebylo pfsmo sy. Text yysyfitloyati, jest 
pfedni ulohou kazatelovou. Sayonarolovo pojeti kfesfanstyl 
j est y praydft eyangelick6, dograatick6, jako2 i ethick^ 

a praktick6. (Die Rotha, Gescli. d. Predigt, 264 a si.) 

V Cechdch s dokondyajfcfm y^kem strednim yznikd 
snaha^ yyprostiti Qe humanismem z pout scholastick^ u£e- 
Qosti a obroditi se yzd^lanosti a krdsou klassickou^ 
hratrstvim pak yybayiti se z inechanickdho obfadnictvf 
cfrkeynfho a obroditi sevduchu pray^ pryok(es{ansk6 
Idsky, styofiti krdlovstyf Boil na zemi. Oba sm6ry, h u m a- 
nismus i bratrstyf, seSly se pak ye spole6ny ch snahdch reformnfch. 
(Viz V15. I. 289—290.) 

VSecky zmfn6ii6 snahy reformaf, y cizin6 i y Cechdch, 
pf iprayoyaly ponendhlu cestu h velike reformaci Lutherovd, 
Tato zpflsobila, ie se kdzdni mohlo yolng yyyijeti jako2to 
kfesfanskd ieii nejsouc tak ydzdno formou, jak ji cfrkey pfed- 
pisoyala. Lutheruy zpAsob kdzdni jest prost dosayadnlch 
cfrkeyng konyenSnlch pout. Z hloubky kfesfansk^ho y^domi a 2iyota 
Lutber Cerpd syou Wtku a predstayuje ji y analytickd, neum616 
a neprayideln6 form^, kterd se hliii yfce homilii star^ 
clrkye, bez logick6ho poWdkU; bez fe6nick6 ozdoby, ale za to ye 
velikolep^ prostot^, popularnS ye ylastnlm smyslu slova, 
y mladistyS sy62f, jadrn6 fe6i. Die zSsady reformace, aby bible byla 
pokldddna za j^diny pramen k pozndnf 2iyota kfesfansk^ho, jsou Luthe • 
roya k&zini nejen co do obsahu, ale i co do foriny pteydiaou ygtSinou 
yyklady plsma. (Rothe, 365.) Prosluld stala se \t6 yfeci Lutherova 
^Kirchen- und Hat^postille^. 



154 

Vlivem Melanchthonovy retoriky vedle velik^ho vzoru Lutherova 
objevila se t^i synthetickd kaz&nf. JevI se to zvld§t6 v zname- 
Dit;fch kdz^nfch Jana Mathesia, jeni napsal n6kolik postill (vyi 

V 2. pol. 16. stol). (Viz Georg Loesche, Johannes Matheaius, Gotha 
1895, 11. 161 a si.) 

Reformace zpiisobila ovsem silny odpor. Proto 

V kiz&nich stoleti 16., zvldStS v 2. jeho polovici, jestpolemika 
hlavnimzam&stndaimtheologfiaposkytujehlavnl Idtku 
ke kdzAnlm. Polemisuje se proti ffmsk^ cfrkvi, ale i cirkve evan- 
gelick^ poleinisuji samy mezi sebou^ a to iasto ostre, i ar^iyg. Tak^ 
y lepfiich k^z&nlch nal^zdme nizkost a triyialnost vedle jednotlivycb 
kr^snych a nS^nych mist. EatolKti kazatel^ opustili v poleroioe pole 
exegese a chopili se filosofie scholastick6 (zvlddtd Jesuit^). 
Protestants pak myslili, ie mohou odp&rce sv6 prem^hati stejn^i 
zbrauSnii. A tak pfi&la scholastickd methoda zase na kazatelnu, 
a polemika byla hlavnlm obsahem kdzdni. Ale pros to 
evangelickd cfrkev uzn&vala v kdzdni stdle autoritu pisma sv. Kizioi 
mMo byti v zdkladS vykladem pisma syatSho, jak to jii Savonarola 
byl i&dsl. Ale prdv6 tato jednostrannost byla pfffiiiiou uplnSho pochy- 
benf pHm^renS formy homiletickSho v;fkladu, ktery se stal 
iAceny^ exegeticky dogmaticky. S protestantskym usudkem o pomiru 
k^dni k pfsmu sv. nesouhlasilo ov§em uspofdddni perikop, od 
Luthera z nouze ponechanS. Cftila se tato nedflslednost, a proto Cinily 
se pokusy o kdzdni na celS biblickS knihy nebo na vetSi 
biblickS uryvky. (Cyriac. Spangenberg, KriStof Fischer, 
D. Aegid. Hunnius, a j.) Ale homiletickd methoda nebyla ani tebdy 
lepdi. Yyklad zustal u5enou exegesf, pi*! ul2 se myslilo, ze 
se musf ka2dS jednotlivS slovo textu vysv6tliti. OvSem 
zpflsob kdzdni zfistal i pH torn analytick^. A vStiina kazatelu 
byla v6rna aforistickSmu zpfisobu kdzdoi Lutherova. Ku kouci 16. 
stoleti^ zavedl pak Joh. Arndt mystiku na kazatelnu,^) ale 5inil to 
s nejvetSi opatmostl, aby 6istota evangelickSho uceni nebyla tim po- 
rusena. Arndt sna4il se zvldStfe ve svd Post i lie, (Postille, d. i. 
Auslegung der Soun- und Festtags-Evangelien durcbs 
gauze Jahr gepredigt)o 2iv6, vrouci kf estanstvf , oblral se nejvlce 
pf edmSty kfes(ansk6mordlkyao dogmatick^ch l&tkdch pojedndval 
se strdnky praktickS. Kdzal jednoduSe, proste, ale bez prav6 umgleck^ 

^) Arndt 6ital vedle bible horlivd ve spisech mystikii, lejm^na TaoleroTfch 
a Weigelov^ch. 



165 

formy a bez pHsnS logick^ho pof ddku. Ale velik^ sila nSme- 
ck^ch kazatelfi luthersk^ch nebyla vlivem Arndtov^m 
dot^ena a Sla starou cestou. (Die Rotha; o Arndtovi 371.) 

V Cechdch nabyla k&z&ni kazatelft vSech vyzndni vlivem 
Skolsk^ho humanismu foriny rozvl^&n^, jsouce napln^na 
kresfanskO'humanistickouudenosti a polemikau protijinovircAm, Polemika 
vedla se (asto zp&sobem a2 urd21iv^m. A nepfesUvalo se na spo- 
rech n4bo2ensk^ch. I spory n&rodnl dostdvaly se ob (as do 
kiz&nU t6i osobnf nar&iky (6asto i ur^2ky) nebyly vz^cnostf. 
K&z&nf opl^vajf 5asto dlouh^mi pfirovn^nlmi, nSkdy i sm^l^mi. 
Ndbo2enskd rady pod^va jeden kazatel dokonce ve formS apat^kdf- 
sk^ho receptu! (Knih. volt&fn. Tdborsk^ho 1588). Mnozf kn62i vpl6- 
tajl do sv^cb k&i&ni i Htefeni a hrnb^ nad&vky. — Od tako- 
Y^ch kazatelA li&i se zase kazatel^, kteff nedbajlce nic 
o dogmata, jako dobromyslni soused^ vykMdali na kazatelaS o po- 
ygtrnosti a uiili, kterak by lid^ nnasUvajfcf pov^tri zahnati a na 
lesy obrdtiti mftli." takov^ch kn621ch mluvf r. 1550 v postille 
Bavorovsk^, ie by „jim l^pe plauh sluSel ne^li ufad kazatelsk;^/ T6t 
k^&nf bez v;^tek, k^zdnl lichotnd, pochvalnd, se Ifbila, zvld§t6 
„ma2&m rathuznfm". — Podle agend a vSelik;^ch rad o ducbovnfm 
fe(nictvf milo Hdn6 k&zinl miti vstup, exordium; druhoii i&sti 
byla narratiO; vlastnl v^klad na 6d8tku pisma sv.; jeji si m61 
kazatel die uienf tehdejdf rhetoriky rozdSliti na 4 (dsti (propo- 
sition confirmatio, confutatio, epilogus). (Die Wintra^ 
i. c. XL 889—896.) 

To jest vhlavnfch rysech vSeobecny rdz kazatelstvf 
V 16. stoletf, zvld§t6 v Cechdch^ kde m& stoleti toto rdz 
zcela zvldStnf, jsouc pro Cechy dobou poni6rn6ho klidu 
mezi8toletImil5. a 17., dobou pfim6fl a utiSeni. (Denis 261.) 
Reformace nimeckd mila veliky vliv na 6eske kazatelstvi. Vliv ten byl 
jaksi odm6nou za mySlenky, kter^ z ndbo2ensk^ho hnuti (esk^ho byly 
piredly na pAdu reformace nSmeck^. Luther \iii\ si Husa ne- 
smlmfe; hdjil jeho ufienC a vyznival zfejmfi, ie Hus byl nespravedlivS 
odsouzen; uzndval t6i prijfmdni pod obojl a vlivem svym zpAso- 
bil, ie V Ceskdm kaliSnictvi ujaly se brzy jeho ndzory. 
Panstvo „ vlivem tfm nabylo posily a neodvislosti proti domiclmu kato- 
lictvu i proti stolid pape^sk^. . . . Nauku kaliSnickou, od dob 
Rokycanovy reakce stdle vice se piribl i2ujicl k u(eni 
katolickdmu, Luther ziskal pro sebe nejprve laickym kalichem, 
potom ucenlm o vSudypfitomnosti Kristov^, a tudf2 i v chlebS po- 

Jubilejnich spisd 5. XU. XI 



156 

svdtn^m, a posl^ze Daukon, 2e in§e nenf obit, jeito Kristus na kfifi 
se ji2 obStoval za vSecky". (V15. I. 354—355.) 

Konservativni r&z n£meck6 reformace podporovalroz- 
Sifenf jeji v Cech^ch tfm, ie u8pokojoval svidoml ; ovfiem protestanU 
ieiti liSili se pon6kud od 8y^chii6ineck^ch80UY6rcfl;jak 
soudi Denis, byli pffliS yypoiftavf, mdlo nadSenf, pfiliS 
uskocnf a obmyslni; na sektu n&boienskou upomlnali jen ne- 
sn^Selivostl svou, jinak byli jen sti anon politickou. (Denis, 375.) 

V literatute Cesk6 brzy objeyil se vliv nimecke re- 
formace. JevI se t6i v postilldch v6ku 16, Pod&me rozbor nejdflleii- 
tijdfch postill tohoto stoleti. 

MySlenky a nizory Luthero vy ynikaly do Cechhoj- 
n^mi preklady z ]uther8k;^ch kazatelfl. Nejyfce bylo plPekU- 
dtoo z Korvfna, Spangenberga, Hoffmeistra a Fischera. 

Z postill Anionina Korvina vyfily tyto pfeklady: 

1. rt Vajklady na item nedSlni Antonia Korvina, mu2e a£en^ho.* 
(Univ. 54 E 717). Na druh6 stranfe titulnfho listu jest dfevorytina, 
pfedstavujfcf M. Jana Husa. Obraz obsahuje vro(eui 1539; nad 
nfm (teme: ,Po stu letech odpovfdati budete i mni.' 

Pfedmluva: .Zygmund Antoch z Helfenburka, ^ 
umSnf svobodu^ch mistr, vSem, kdo2 knI2ku tuto cisti budau, po- 
zdravenf yzkazuje.*^ Mluvf i^i o pflsobeni u6enl Husova na 
nimeckou reformaci: ^Co^ od onoho dobr^ho mu2e a v nad6ji 
bo2i svat^ho ^lovSka, Mistra Jana z Husince, . . . dobire zapo(ato bylo, 
to se ']\l od t^chto mnifk, kteH2 z ndrodu jeho nepf&tel sau podli; 
^ol s nemalym podivenfin jest, s horlivau 2^dostl vykondvd. O 6emi 
on tak6 z vnuknuti Ducha svat^ho i pfedpovidil.*' OAntonfnovi 
Korvfnovi pfekladatel pfipomlnd, 2e byl z tfich, ktefl vyklA- 
dali slovo bo21 v upHinnosti, bez pfimlSenf lidsk^ch rozuinuv; vy- 
klady 8v6 sepsal jazykem latinsk^m a nfimeck^m. PiPeklad vj- 
kladfl nedilnfch pr;^ u2 odkohosi vydel, ale jest gpatn^, 
a proto pfekladatel vyddvd pfeklad nov^, podle exem- 
pH^e latinsk^ho. 

Ndsleduje pfedmluva Martina Luthera, jen2 mimo jin^ 
pravi : „. . . ndramnft mi se libf Antonovy Korvinovy v]^kladov6 na 
evangelia nedglnf, 2e jsau kr^tcf, (isti, a 2e nikam ddl neodch&zeji 
od evangelil ..." 

') Pfekladatel (1508—1552); „z panstva sUl ▼ bliiiim spojenf se zn^mym 
podpftrcem Jutherstfi, 0. Ungenadem, k jeho2 2lido8ti pfekl^al spisy Komno? j 
a jeden MelanchthonfiT*'. (Jir. 1, 10.). 



157 

Postilla sama obsahuje kdz^nf od 1. ned61e adv. do 24. ned^le 
po SY. Trojici. Na konci 6teme: „Yytigt6no a dokondno v star^m 
Mist6 PraSsk^m a Pavla Seyerina z Kapi H017 v ten pond^lf po sv. 
Jakubu . . . L. P. 1639 ^ 

Druh6 oprayen6 vydAul vySlo r. 1542. (Univ. 54 C 93 
N. 1., W4: 54E40, N. 2.) T6ho4 roku vySIy: 

2. yjVejklady na 6teni svdlkt^ vejro6nich Antonia Korvina^ 
z latinskd i^ii na Ceskau pf eloien^.** (Univ. 54 G 93 N. 3., 
54E40N. 2.) Pfedmluvy jsou dv6: 1. Korvlnova, 2. Jana Racka 
Hradeck^ho, plsaiPe radnfho MenSfho M6sta Pra2sk^ho, jen2 postillu 
tuto pfelo2il. «VytiSt6no a dokondno v Mengim M6st6 Pra2sk6ni 
u Bartolom^je Netolick^ho, ten pond^lf po kvStnd nedeli L, R 1542". 

3. j^Krdtci vykiadove na epiStoly ned&ni ceUho roku od Ant, 
Korvinay kazatele evangelitsk^ho, kr^tce sebranf az latiny do 
&e§tiny pteloieni. L^ta id4i.* PfeMil je Adam Bakaldf, 
fiesky bratr, z Litomy&le; pfedmluva jeho v6novdna jest p. Bohudovi 
Eostkovi z Postupic a na LitomySli. Mimo druhou pfed- 
mluvuy Korvlnovu, jsou v t6to postille je8t6 „verfiov6' „Filipa 
Melanktona* ; potom n^sleduji vj^klady. gVytiStdno a dokon^no v Li- 
tomySli, v Ocbtdb ttie krdliiv. ^Utha 1541 ^ (Univ. 54 C 93 N. 2, 
54 E 40 N. 1.) 

Zp&$ob vyJUadA Korvinovych. Ve v;^kladech na ctenl ned^lnf 
poddvd Korvin v2dy „krdtk6 vylo^enl" pHsluin^ perikopy. PH 
v^kladu epiStol vyklddd se takofka v6ta za v6tou, jednotliv6 vfety 
se uv&d6ji jeSti zvldst6 mezi vj^kladem jakoi^to nadpisy jednotlivych 
odstavcfl. 

Spisovatel hledl si svfedoraitfi 8v;^ch v^kladil vyhybaje se, pokud 
mo2no, polemikdm a nard2kdm casov^m ; na n^kter^ch nifstech sliledii- 
vdme Yfiak horlenl proti NovokftSnciim (na ph 21*, 139*> a j.). 

Jin^ obllben^ n^mecky luthersky kazatel byl Jan Spangen- 
berg. Pfekladatel jeho byl Jan Stranimhy, jen4 pfeloiil a vydal 
tyto postilly Span gen bergovy : 

1. ^PostiUa 6eshd k uiitku nUddeSi kresfanske v jspdsob otdzek 
od nedile adv. ai do vdikonoci sloiend, a skrze Jana §panbersk^ho, 
cfsarsk^ho m6sta Northauzu kazatele, netoliko podl^ latinskdho, ale 
tak^ vedle nfemeck^ho exemplaru na Cesko vyloiend", v ProstfejovS 
u GUnthera 1546, ve 4. (Univ. 54 C 89, mus. 35 E 2.). 

11* 



158 

2. (Jako 2. dil pfedeSld postilly): ^PostiUa ieshdnaob- 
0vlditni svdtky ceUho roku . . ." 1546, 

aid postUla ve 4, r. 1553. (Jg. 215.) 

V y d d n f z r. 1546. obsahuje pf edmluvu Spangenbei-govu, Luthe- 
roTu, a v^klady na DedSlni evangelia (jen na evangelia, nebof vy- 
klady epiStolnl pfidru2ily se k nim Sii ve vyddnl z r. 1557.) 

3. n PostUla dcbJcd, anebo vajJdadovi na epiitoly a evangelia 
nedilni i taki svdteini pi^es cel^ rok z latinsk^ho a ni- 
meck^ho jazyku ▼ desk^ pfelo2end, nyai pak ▼ dobry 
poHdek a ▼ jednu knihu uvedend, tak, jak2 ty2 pofddek cIrkeY 
kfesfansk^ od prvnl ned^le adventnf a2 do posledni nedSle po sv. 
Trojici zacbov&vA . . . K nl2to pHd&no jest patn&ctero k^of 
mrty;fch t^lfch, i tak6 LX pfikladuv z pfsem svat^ch vybran^ch, 
2e se tSIa mi-tvych majf pochov&vati . . . Figurami p6kn;fiiii ozdobeoa 
a vytidtina v slavu^m rifisk^m m^stS Normberce u Jana Montana 
a Voldticha Neybera I. p. 1557". (Fol., uu. 54 A 45, inus. 35 A 9, 
540 listii). Pak jin6 vyddnl z r. 1566 (FoL, un. 54 B 45). — Postilla 
tato ddli se na 3 dfly („strany'): 1) Od 1. nedSle adv. a2 inch Velik^ 
pdtek; 2) od Hodu Bo2iho Yelikonocnfho do 1. neddle adventnf; 
3) v^klady na epiStoly a evangelia o svdtcfch pi'es cely rok. Pted- 
mluvy jsou t^t^^ jako ve vyd&nl z r. 1546 a 1553. .Jest misty 
jizlivd proti katolik&m, (estina dobr^, dobropisemnost 
fipatnejSl." (Jg. 215.) 

Spangeuberg (^erpal mnobo z postilly Lutherovy, 
Korvfnovy a j., jak pHpomfnA v ptedniluvfi. Ve v^kladech sv^ch 
klade otdzky a odpov6di na zpAsob katechismu. 

Spangenberg u2lvd casto ostrych slov proti kato- 
likum. Eatolictf kn^21, kter^ nazyvi ^^svatoskutecniky* a ^pokry- 
tymi papeienci" (I 42^)/) pi-^ mysli, „iSe na jich pySn^ch slovlch, 
cereinoniich, kostelnich n^dberuostech a na Hmsk]^cb odpustcicb vdecko 
zAle^i ..." (I. 42*). Y kdz&nf na Zelen;^ ctvrtek Spangenberg st^i^uje 
si na ,pape2ence", 2e „u(^inili z velebn^ sv^tosti ob^t a uvedli 
jednu mSi po druh6, za mrtv6 i za ty du§e, kter42 se v jak^ms o6istci 
zdr^ovati m61y .... Odtud tak6 p&vod svuj vzaly hrozn^ ohavnosti 
rozlicnych mSl, jako mSe pokautnf, kter64 se slou2ily proti pov^tfl, 
proti vdlkdm, proti drahotS, proti moru etc. A nebylo t^uiif 4Adn6 
nemoci a neb protivenstvl, kter^i^ by obzvldStnl mfie a neb sepsan^ 
kolekty v mSdlu nemfelo ..." (I. 130 •). 



*) citoY^o z yydAnl z r. 1646. 



159 

Stran6nsk^ho pfekladech postilly Spangen- 
bergovy srovn. t62 Jir. II. 247, a Jahrbuch dor Gesellschaft ftir 
die Gesch. des Protestantismus in Oesterreich 1. Jg.: „EYangeli8ches 
Bficherwesen in Olmfitz und in Prossnitz". Von Lie. Dr. Gustav 
Trautenberger. 

Stranensky p]^eIo2il t6i postillu nSmeck^ho kazatele 
Jana Hofffneistra: 

^PostiUa (eskd, totii hdzdni na evangdia^ hterai se v nedHsM 
a jinS svdtein( dny pres cely rok &au^ a t^m^i^ vSe'ka na HSskfch 
snSmfch y Wormsu a 6eznS kdzand skrze velebn^ho otce Jana Hoff- 
mejstra, bratra paustenlkfiv, Mdu svat^ho Augustina, v obojf Germanii 
obecn^ho viktfe. Pfi torn sau epidtoly s krdtk^roi summami 
z kn£h kfesfanskychuiitelflypismasv. sebrdnyakt6roto 
kdzdnlm pfid^ny...** V Prostfijovft skrze Jana GtLnthera 166U 
(Fol., un. 54 B 40). (Jg. 215). 

Postilla tato obsahnje nejprve dvfeptedmluvy, autorovu a pfe- 
kladatelovu. V Hoffmeistrovd pi'edmluvg 6teme mimo jind, 2e 
autor casto pKpomfn^ ve sv^ postille i to, co nalezl dobrdho v kdzdnlch 
n^boSen^k^ch protivnfkft. Autor st62uje si i^l do velik^ho 
po5tu postill, do mnoh^bo .postyllovAnl"; Wpe by pr^bylo, 
„abychom jist6 postyllacl meli, od ucen;^ch a pobo^n^ch mu^uov 
sepsan^y zku§en6 a zchv&len^, kter^2 by se od sprostn;fch past;^ruoy 
lidu kfesfansk^mu podid pof^dn^ho sepsdni, slovo od slova, 6tly, ne2 
tak nahoru i dolfiv zbihati, a nic dokonaldho, coby potoro pi^edlo^il, 
nem^ti ..." — Stranensk;^ poddvd pak ve sv6 pf edmluvS zprdvu 
o Hoffmeistrovi a o sv6m pfekladu, jej2 rozSlfii k^zdnfroi 
na svdtky, kterti se sv6ti y praj^sk6m arcibiskupstvi. 

Edzdni V Hoflfmeistrovfi postille rozdSlena jsou na tti dfly; 
1 . a 2. dfl obsuhuje kdzinl nedfilnl (I — CCLXXXI), 3. dfl obsahuje 
kdzdof sydte(nf, 

V pfedrolavS k Hoffmeistrovi po4ille Straninsky pfipomlnA t64 
svd^Summaria anebKr&tkd nau5eul na evangelia." Jsou 
to krdtkA rozjfmdnf, kratick^ y^klady pflsluSn;fch perikop evange- 
lic k^ch. Kr&tk6 sura my epiStolnf, kter^ k tomuto spisku jsou 
pKddny, pochizejf od Tom^Se ReSela Hradeck^ho. (Mus. 
35 E 5). 

Tomdi 6eSdtko Sobislavsky, administrator konsistofe pod oboji, 
o n6m2 df Strdnsk^ v Res publ., ie byl spfSe papeienec ne2 podobojf,*) 

*) Die STfidectTl Skilofa (Histor. I. 167) byl pr^ to „61ov6k u vffe popleteny 
a iivota naskrze nepflkladn^ho.*' (Winter 2iyot drk. I. 242) 



160 

(Winter, Zivot clrk. I. 188), pfeloiil z nSmCiny PostiUu dUek oi 
Kriitofa Ftschera. Fischer pochizel z Jdchymova v Cechteh; byl 
luthersk;^ kn^z ve Wittenberce, 1544 pastor a superintendeDt, 
t 1597. Postilla jeho vySla v pfekladg lleSAtkovfi r. 1578, 
1589, 1601 a 1617 (Jg. 170, Jir. II. 176). 

Nalezl jsem pouze 2. v y d d n f z r. 1 589 y univ. knih. 54 B 104 : 

^PostUla ditek, v kter^2to vSecka ned^lnf a pirednich 
svdtkfty evangelia s krdtk^mi ityfmi ot^zkami najednu 
formu sprostn^ se vysvfitlujl . . . Nyiif v nov6 z i^efii nSmeck^ 
y jazyk (esk;^ pro obecnf u2itek ditek a jin^ch prostych lidl od 
ThomiSe Sobdslavsk^ho 6e6^tka pfeIo2ena. YytiStina v StM. 
Pr. u M. Daniele Adama z Veleslavlna. L. P. MDLXXXIX*. (%% 

Po pfedroluvS ^eftdtkovS, y iii2 si pi^ekladatel pfeje, aby si 
zvlddt^ .ditky cel6 obce" postillu tuto takobllbily, „a2 by z nl, jako 
z n6jak6ho kfesddka, v traud srdce jich jiskra Ducha svat^ho upadla', 
ndsleduji v;fklady. 

Zpflsob vykladfl jest rozdlln^ od v^kladfi; kter6 jsme dosod 
poznali. Spisovatel klade v nich 1. text evang.; 2. sum ma, t. j. 
obsah, smysl pNslu§n6ho textu, 3. nau(eiii, 4. apotidenl", 5. pH- 
padnoa modlitbu. 

V;fklady jsou krdtk^; vysv6tlajl poaze smysl textu, De- 
zabfhajlce v polemiky ani ve zvldStni nard2ky; jsou 
such^, a pro svflj dosti strojen^ s 1 o h nehodi se po naSem zdiini 
pro mMdei^ ani pro lidi prost^, neu^en^, a(^koliv jsou pro nS ps&ny a urceny. 
Pfes to by la tato postilla v oblib6, o 6em4 svfidJl ttvero vy- 
ddnf. Kn6z tumovsky Mat6j Radda ChrAsteck^ (f 1600) porouef po- 
stillu fle&^tkovu brati^fm a sestrdm sv^m. (Winter, i. c. II. 682). 

E DejslavnSj&im zdstupcftm luthersk^ho smSra 
y 6e8k6 literatuf e ndle^el Martin PhUadelphus Zd- 
mrshy, Narodil se r. 1550 v Z&mrsku u Vysok^ho M^ v Cech4ch. 
Dr. Theodor Haase soudi die jm^na, 2e pochdzel z uh. Slovdcka, 
aspou ze sIovAck^ rodiny. Domnfinku tuto vyslovenou v .Jahrbuch 
der Gesellschaft fiir die Gescb. des Protestautisnms in Oesterreich* 
III. Jg. 1882'') rozhodn6 popfrd Dr. Ant Rezek v IX. rocnflni 
(1888) t6ho2 Casopisu, str. 116. Byl horliv^ pi^fYrSenec kon- 
fesse augsbursk^; pfisobil na Moravg, posledng y Opav6, 
kde cesky kdz^val pi^i osad6 sv. Jiff. Kdz^nf sy& se- 
psal ve vdike jmstille, kteril jest z nejzajlmavfijSfch fteskjfch knih 

^) cUnek Haas&y jest pr^ star^ a chatray. (Aiheneam IV 269). 



161 

vilbec. Zprivu o nl podAvajl: Jg. 216, Jir. U. 110, C. Zlbrt ve 
Sbornlku hist. IV. 1886, str. 77—84, 149—157. 

Prvnl vyddnl jejl vyfilo r. 1592. Titul jejl znl: PostUla 
evangditskdy aneb vejkladovi na evangdia nedilni a svatedni, kter&2 
se ka2doro(n6 v kiPestanstvu cftaji, rozjfmigf, a y shrom^^dSafch 
drkevnfch lidu Bozfmu pfedkUdajf." 

Na tituiniin lists jest vyobrazen Eristus, nesoud kfii s n&- 
pisem: „Fer crucem, sequere me*; na drah6 strand titulnfho lista 
jest vyobrazeDi znaku Hyuka starSlho Brunt&lskSho z Vrbna, s latinskou 
b^nf. 

Postilla obsahuje nejprve pfedmluvu dedika5nf nP&Qu 
Hynkovi starSimu BruntdlskSmu z Vrbna, na Bruntdle, 
Goldfitejnd a v Ejvanoyicfch etc., Jeho Milosti dsai^e Hmsk6bo Ru- 
dolfa Druh^ho, UherskSbo a Cesk^ho, radS, a hejtmanu osvfcen6ho 
margkrabstvi moravsk6ho etc.", jen2 postilla dal vytisknouti. 
Spisovatel vSnuje mu knihu svou „cuai summa reverentia", zpflsobem 
velmi 8kromn;^ra, naz^vaje sebe „nejzadnSjSfm kopaiem na vinici 
Pdnd" (III); sepsal ji „ke cti a s\&y6 Pdna NaSeho Je2iSe Krista 
i k u2itku cirkve*' a y^nuje ji zminSnSmu Slechtici joienem 
vSech kniii evangelick^ch, jim2 jest tento milostiv;fm 
ochr^ncem. Pak jest pi^edmlavakeySemydrn;^mcirkevnini 
slu2ebnikfim, sloya bo^Iho uprimn^m a ygrn^m kaza- 
telflm, i k pobo2n^mu iten^fi. Po tSto predmluvi ndsleduji 
latinskS bdsnS t;^kajid se osoby knSze Martina a jeho dlla. Potom 
jest rejstitlk: „Pozuamentof hlaynfch artikulfty u6eni kfestanskSho 
confessione Augustana obsa2eu6ho a y tSto knize naskrze y jist;fch 
a patm^ch k&z4nfch yejklady textfiy eyangelium nedSlnich a sy^te6nlch 
vysv6tlen6ho, yedle registrA, jen2 jsau tyto: ..." 

Postilla sama 6iti 1274 stran (I), fol., a jest rozdi- 
lena na 3 dfly: 1. dfl obsahuje k&z&nl od 1. nedSle adyentui a2 
do pam^tky S. Trojice (1— 591), 2. dll kdztof od nejsy. Trojice a2 
do adyentu (593—1022), 3. dil hiz&ni na evangelia dnfi sydte5nich 
(1025—1274). Jest ozdobena pSkn^mi dfeyorytiuami, pfed- 
stayujicimi pHbdhy eyangelickd. 

Mimo 1. yyddnf z r. 1592 [tiStdno y Jezdkovicich (Jeschken- 
dorf) bll2e Opayy] jest jeSt6 2. a 3. yyd^nl z r. 1602; 2. yyd^nf 
tifitftno bylo y Dr^i^danech, 3. y Lipsku. V knihoynfe uniy. jsou 
tyto tisky : 1) 1592 : 54 A 22, 2) 1602 : 54 A 23 (Driid.), 3) 1602 : 
54 A 67 (Lipsko). V knih. musejnl: 1) 1592:35 A 2, 2) 1602: 
35 A 3, 3) dto., del, 35 A 4. ExempMf 1. yyddnf jest tS2 ymSstskS 



162 

knihovD§ ve Vratis vi a D&le2el prvotnd Jiffma Baumannovi, 
m^dfanu a knihtiskafi ve Yratislavi, kter^ r. 1592 (12. tin.) daroval 
knihu tu ke cti kostelu mdstskdmu sv. Maff Magdaleny. (Pozn. red. 
ve Sbornfku hist 1886, 79.) 

Postilla Z^mrsk6ho m& zajfmavou historii. 
Spisovatel sim pravf. ie mooh6 t62ko8ti a starosti pK t^to sv6 knize 
procitil (piPednil. z 2. vyd.) Nedodkal se ani dokon&enf tisku z r. 1592; 
zemirel 9. bfezna 1592. Pan Hynek starSf Brunt&lsk^ zYiboa 
vynaloi^il vSecku p6fi, abybyla kniha vyd&na arozfiifo- 
vdna. Narazil ovdem na siln;^ odpor se strany katolick^. 

V lists datovan^m na Bruntdle v uter;^ velikonoini roku 1591, st^ 
ujo si panu JiiPimu z Lobkovic, nejvySSfinu hofinistra ki4- 

2ovstvl (esk^bo, ie dSkan a kapitula kostela a hradu pra2sk^ho zbii- 
nili Jifiku Da5ick6mu, impressorovi na Star^m M6std ▼ Praze, tisk- 
nouti postillu Zdmrsk^ho, aCkoliv konfessf augsburskou ▼ zemfch Jeho 
Milosti Cisafsk^ jest povolena a aftkoliv v postille t^, vydand ke cti 
a chvdle hoii, neni bludfl kaciiPsk^cb, a pros! hozapffmlavu 
u cisafe, aby t&i postilla tisknouti se nezbraflovala 
a V torn pirekdika impressorovi aby se neddla. (List tento jest otiStio 
ve Sbomiku hist. 1886. Poslal jej archivdf mfstodrS. Earel Kopl do- 
datkem k CWnku Zlbrtovu [str. 156 — 157.]). Pflmluva tato vSak 
neprosp^Ia. Biskup Stanislav Pavlovsk;^ zabavil nS- 
kolik v;^tiskfl postilly, a tfm byl nepatrn;^ n&klad 1. vyddnf 
zten5en Proto^e pak „mnozi poboi^nf lid^ j( jiddostivi byli,* poslal 
ji impressor Daniel Sedlcansk^ Jeronymu Sicovi, 
impressorovi kurfirsta sask^ho, do Drd2dan, kde byla 
vytiSt^na r. 1602 s velik;^ni ndkladem „bez vSeho pHddvdnf 
aneb s prom^nami smyslu a rozumu, toliko mistem na orthografii 
pozor majlc, ponfivadi pH prvul toho SetNno nebylo." (PfeJmluva 
k II. vyd.) Toto vyddnf rozSffeno bylo v dlle 3. o osmero 
kdz^ni „od u6en;^ch mui^fl a vSrn^ch kazatelfl pod obojTi 
ozdobeno jest na za(dtku znnky p^nfi (ieskych, s jichi znaCnou pod* 
porou knil;a vygia, a venov^no od evangelick^ch kazatelfl 
v Cech&ch a na MoravS Kristianovi II , sask^mu kniieti. 
Na list^ 661. jest podobizna Z^mrsk6ho s ndpisem: ,Sacer 
Martinus Philadelphus Zamrscenus, aetatis suae 42. ** T^ho2 r. 1602 
vyslo vyddni tfetl v Lipsku u Michala EapihorskSho. Pfi5inil 
se to impressor Dacicky s pfispSnlm bratff Vencelfkfl ze Sarabic. 

V tomto vyddni jest priddno kdzdni na sv. Michala a na den 
ProminSnf Pdnd „od vysoce u6en^ho mutea doktora Ji- 



163 

f"fhoWeinrycha**. ImpressorovA SedlCansk^ a DaCick/ byli potom „ do 
yfizeni i&ai a nemal^ ias v nim dri&ni.*^ Dovld^me se o tomz „Kr^t- 
k6ho poznamendnf n6kter;fch pMkorf a utiskiiv y n&boienstvf, ** poda- 
n6ho 27. tinora 1609 od stay fly eyangelick^ch cisidri Rudolfu II. ®) 
(Sbornlk hist. 1886, Dodatek, 157.) (Viz t6i Diplomats mas. 1609 
[Winter, i. c. I. 243], Slayata, Pamfiti I. 240 [Jir. I. 151—2.]) 

Jak Zdmrsky vyUdddl 

Kazatel poddy& nejprye uyod k pfisluSn^mu k^z^ui, pak 
gSummoyui zpr&yu**, nebo ^summoynl uiitek** pMsluS- 
n6ho texta eyangelickdho, a pak yyklad. Ku konci y^kladu 
pfipojuje piseii, obsahujicf z^kladni mySlenku kdzdni s oznacenfm 
znkmi pfsnd, podle kter^ se mk zpfyati. 

Na pf. (z yyd. r. 1592): ^NedSle, jen2 sloye Judica^ 
oby6ejn6 smrtedlnd, neb pitd y postd, Eyangelium sya- 
t^ho Jana y VIII. kapitole." tryod ke kdzdni: NynSjSi cas 
uklddd kfesfanflm. aby si pfipominali ndbo2ng atrpeni Krista Pdna 
a ddyali se na pokdn'. Dilye ne2 by se y&ak o t^to y^ci rozjimalo, 
jest tfeba pHpomenouti si neyinu Je2iSe Krista. Eristus za kriydy se 
nemstil, „ale poru6iI to tomu,kter^i^ sprayedliyg saudf. Z t^ pH6iny 
ned^li dneSni . . . ddno jest jm6no Dominica Judica, to jest no- 
ddle pfipomindni bolestn;fch syych ki'iyd od Krista P&na, sprayedli- 
y6ma saudu poraa(en;fch, kter^i i^almoyd proroctyl pfedozndmilo, a za 
Introitam dneSnfho zp6yu cfrkeynfho jest zffzeno, i^ka: Judica me 
Deus, etc." Zdmrsk;^ yyklddd l)otom obSirni, pro(^ se u Cechfl na- 
z^4 neddle tato smrtelnou (294 — 295); vyprayuje til o obydeji, 
kter^ pi^i&el do 6ech z Polska, 2e totii^ na tuto ned^li d6ti, zyldStS 
yenkoysk^, nosf na holi strati dlo ud^lan^ z do§ku neb z hadra, a prayf, 
2e smrt zanMejl. (Viz Zlbrt, Sbornlk hist. 1886, 81—82.) Po tomto 
uyodu ndsleduje text eyangelick^, Jan VIII. (V onen Cas mluvil 
P^n Je2fS ZidAm : Kdo z y^s trestati mne bade z hHchu? etc.) Po text£ 
jest „summoyni zpr^ya textu evang.** Kazatel prayf: Historie 
pfeiten^ho eyangelia ndle2f k 4. cldnku yiry: TrpSl pod Pontsk^ 
Pil&tem. lAii pak ostrymi sloyy zlost farisefly, jejich nepiPfzeft a z4yist 
ke Kristu P&nu, jim2 ySak Kristus dobre odpoy^d^I nazyay je Ihdii 
a syny ddbloy^mi. (296 — 297). Takoyou poyahu jako fariseoy^ majl 
pr^ nepfdtel^ praydy bo21 yflbec: „Kdy2 jf nemohau odpfrati, tehdy 
ji potapn^i han^nlmi usilajf zbyzditi, rozum syflj tSIesn^, bludy 
zapliskan^, nad zjeyn6 slovo Bo^l vyzdvihujlce a ukrutnost (fdbelskau 



*) Rakopis strahoYsk^ dK3. 



164 

pfedky sv^mi, a i S. Otci (co ^id^ proti Kristu Abrahamem) zasU- 
rajice . . ." CtiteI6 pravdy bo2f jsou vfiak povinni htfjiti pravdy i 
sv6domf sv^ho proti nim a utfkati se ke Kristu o pomoc, jeni, kdji 
Dedopustil, aby ho ukamenovali, chriniti bude tak^ svych vdm^ch. 
»Potud jest pflvodni, summovnf i u2ite£od spr^va dne&nfho evaoge- 
Hum, kter^ho2 sv6t\f vyklad vztahuje se na artikul: jizliv6 s^iii 
zlobiv^ch Zidflv s tichym a nevinn^m Pdnem Eristem. R o z d f 1 o v 6 
d V a. P r V n 1 . 06 se ta sv&da Fai iscfiv s Pdnem Eristem d^la ? D r u h ^ : 
Comyot^ svddd k sv^mu u2itku n^Ieiitd smejSleti mime?* torn 
pak die on^ch dvou nrozdilfl** obSirnd vyklddA na 
str. 297—304. Na konci jest: „Modlitba k flk^uf, neb 
pfseA k spiv&ni pffhodnl Jako: ,Jesti( ps&no divnim rokem', 
etc.: 

,Ber^nku Boii nevinn^, 
kter^2 z sv6ta snfm^§ viny, 
Biskupe najduoBtojndjfii, 
Eriste, krdli uajmocnijdi! 
My lid, tv^ kaupd pi^edrahd, 
znaje td, prav6bo Boha, 
nemflime se vydiviti, 
2e'8 rdCil V sv6t6 strpgti: 
nepf^telskd pomlauvtoi, 
hanliv^ zvo§kIivovdni 
2ivota naj8v6t6jdlho, 
i pravdy uCenl sv^ho . . ." atd. 

(ZyerdovaDy obsah evaugelick^ho textu.) 

VSecky pisnfe z Postilly ZAmrsk^ho vyfily o sobi 

V Praze r. 1607: ,Plsu6 na evangelia". 

Vyklady ZdmrsMho jsou velice iiv6 a rdanS, Uiinnost sloha 
podporujf mnoh^ kr^snd 5esk(i pfislovf a potekadla. (Viz 
Sbornfk hist. 1886, str. 81.) I cizl sentence snail se Zdmrsk^ podati 
jazykem Ceskym, aby byly kaid^mu CteniH srozumitelny. Na pK 
^Jest zajist6 sv^tle pravdiv^ one pov^d^nf latinskd: Quo seme! est 
inibuta recens sorvabit odorem testa diu. To jest: Hmec dim zanova 
navfe, i z stfepin pdchne ta vdfe. (116).^) Libuje si, jak patrno, 

V rymovdni\ vselikd lislovl, naufcenf, pi^iroYndnf, atd., i ci- 
taty z klassickych bdsnlkfl podAv^ rad v iesk^ch ver- 
Slch ryniovanych. Na pf. : „() jak mnozf fcistf, krisnf, mladf, 

') Citaty JB'>u z vyddnl z r. 1692. 



165 

▼zictn^ch 8taro2itn^ch rodfiv jondci zaumysla pro samau ni(^emnau^ 
marnaa chvdlu v nebezpeienstvf se yydivajice dhve 6asu a bezpo- 
tiehni hrdla stracujf, zdalii se toho nevfd^?, nechtfce poinnSti na 
onen rejm: 

Cblauba marnd bez u2itka 
pfinddf mnoho zdrmatku." (242). 

Jiny pflklad: Horatias: .Impiger extremos currit mercator ad 
Indos — Per mare paaperiem fiigiens, per saxa, per ignes. To jest: 

Kupec piln^ tato 16ta 
zjezdf, zbghd i kraj sy^ta 
▼Sady po zemi, po moK, 
aby nabyl statku, zbo21.'' (770). 

6asto dSje se to zpflsobem zcela voln^m, na ph: 
„Suum cuique est pulchrum, alieoam velut patens sepulchrum, t. j.: 

Eazd^ liSka svau kfl2i chvtif, 

vlk pravl, ie mu beran vodu kail." (Z pfedmluvy, VII.) 

Kazatel pfech^zl t6f, v&A z prosy do ▼ e r S fl ; vypravuje 
na pf. synu mamotratn^m a vklddd tyto verSfky: 

„Kam, kdy, jak cht^l, se probfhal, 

a vesele se obiral 

s konmi, s cbrty, s ruCniCkami, 

s v^nci, 8 tauci; s karti6kami. 

Ted! pak chod6 za svin^mi, 

smrad, hlad, pUc, div neon^mf, 

trpf, sn&6U nebo2dtko, 

to ndkdy slavn^ paMtko.** (668). 

Slob svAj o2ivuje (asto fe(nick;^mi otdzkami. 
O znamenit^m slobu sv^dU na pi^. toto mlsto: 

^Kdo mfl2e slovy stihnaati ka^dodennf lidskd usilov^nf, p^6e, 
fresunky, starosti, prdce^ kterd2 o dosdhnuti 2ivnosti, pohodli, pokoje 
a rozkoSn^ho bydia lid^ vedau? Kdo femesia, obchody, kupectva, 
hokyn&JFstva, praktyky a v^ecka Santroctva se(te, jimii se lid^ iiYi? 
Kdo skvostnA krmf, lahfidky, jlchy a pMpravy vyJte, jimi2 sviij 2ivot 
krml? Kdo nov6 kroje ka2dodenn6 vymy61eu6, obojlho pohlavl, 
a k toma i 2enski zavfjeni vypsati mfi^e? Kter^ se iPerooslnfk, bud! 
maudr^ ClovSk najde^ at vSem hrdm, kratochvilem a rozpustilostem 
lidsk^m nyngjfifm lustbauz vymSH a vystavl? Kdo postfhne vSecky 



166 

fortele, Isti, fochy, podvody, praktyty, falSe etc., jiini2 jedni z dnih^ch 
zisku nab;fvati usiluji? Ach, ceho se nedopauStSjil? Ve5 se nevydd- 
vajf jii Mi pro sam6 nabytf n6t(^eho k 2ivQ0sti tdlesn^l? Ach, jakych 
ndstrojflv vile^nych, ruCnic, me^fl, tulichfl etc (kdoijemflie fyfiisti!) 
)\i nevymyslili k satn^ skdze a z^hubg sv^ch bliinfcbt? A tojenpro 
dosihnutl neb zdrienf t^lesu^ho jmSnf!" (770). 

Hlubok^ ucenost jevi se v dile Zdmrsk^ho. Znk dfl- 
kladnS a cituje pismo sv., star^ klassiky, drkevnf i sv6tsk6 spisy, 
zv^dfit^ obliben^ stfedov^k^ skladby sv^ doby, uv^f pHklady z historie 
cfrkevnf i sv^tsk^, ba nar^f i mimovolnS na mythologii ceskoslo- 
vanskou [Veles, 135.®)]. Uvozuje casto Veleslavfnovu „Politii" (117), 
^Historick;^ k^lenddr", (^eskou Eosroografii MOnsterovu (99^400^421), 
Kosmu, Hdjka, AenedSe Sylvia atd. (Die Zibrta, Sbornlk historick^, 
1886, 81.) 

PostiUa Zdmrskiho md velikou cenu ktdtumi historickou, Zfbrt 
sestavil z nf ve zmfn^n^m 6Mnku kalturnf obr^ek pom^rft Cesk^ch 
na sklonku 16. stoletf. Pod&vd obraz iivota rodinn^ho, potom ukizky 
ze 2iyota prost^ho lidu, pak lidl yzneden;fch a kone^nS kn£21 rflx- 
n^ho vyzndnf. N^s zajimati bude nejvfce cbraz pomirii naboienskyck^ 
jak se jevil v Cechdch na konci 16. stoleti. Pod^me jej tudiz ve struc- 
n^m v;^natku ze Zibrtova dldnku: 

Ku v§eobecii6 zkdze roravd napomdh^ zdirfmald ospalost 
a nedbanlivost cirkevnfch sp rive ft. Tito jsou vice 
iidostivi hrsti jeCmene a sk^y chleba nei spaseni lidsk^ho (466, 
752, 1228). Na kizdnf tlachajl, co slina k hubi pfiplavf, nSkteH 
jako tihor po trdv6 se plazf, onoho drbne, onoho nechd^ svat^ pismo 
po kusu CO psi mrchu trhajf, kdzdol na jednostejn^ kopyto kr^f, neb 
jednou strunou bfinkd (XIII, XX, 210, 567). Jak^ 4ivot vedou, 
6 Bo4e, Boie, ty zndS, i dobr^m lidem jest pov6dom6l (171). Tim 
klesi ajen klesi v2dy vice vi2nost kni ii aka- 
zatelfi, jichz losem jest koldC vlMm pepfem posypan^. (1043). 
Neni viinosti k jejich ufadu kazatelsk^mu. Kriem- 
nici a flutkov6, ie kn6z o Inu, konopfch, tfp6, kaSi, kuchyni, o dftvkAch, 
vretendch kizal, tlachati se uestydf. (304). Lidtfjii nev^ri 
tomu, cokn^z uakdzdnl raluvl. ^kikdvaji : .By sdin Bfih 

^) „C)a8to po svatbd nastdvajf sydrov^ a rftznice : on {mui) sobS yiniaje, 
ien6 8v6 pak preje, aby diyokau husl byla a ndkain k f^eUsu pryd na mofe «a- 
'etela . . ." (135). Aysak Zdmrsk^ opsal mlsto toto t^m^f dosloynS z Beielioyi 
Syracha, XXV. kap. list Ff V., pramene, z nShoi 6erpal, oysem neaday. (Sbomik 
hist. 1886, 160.) 



167 

z nebe se vfiemi anjely pfiSel a mluyil to, co ten kn6z na k^dnf 
mluvf, nev^hm, by to pravda byla." A op6t: „To, co kn^zi jde z oust, 
mimo uSi mnS Soustl* ^) (1043). V kUStef Ich vymyslili si 
jalovf 8vatdfcko76 povfery v pokrmu, v od6vu, u vlasecb, 
majl sv^ regule, fddy, k^p6; hlavu, bradu, ruce, nohy i v§ecko obco- 
y^nf iivota sv6ho jiudc, net natur^lnf zpfisob lidsk^ v sobg nese, 
8ob6 zpotvofujl. (1157, 1252). Nehledajf Erista, ale pi^izn^- 
vajl se k I idem, jin^ k Jesuitflm, jin^ Bemardinfim, FraDtiSkanflm, 
Dominikdnflm, k Jedootd BolesIavsk6, Habrovsk(§, Pecinovsk6 — ach, 
kdo2 by je mohl vy distil (752). Mnidi pro vySept^ui mSe (jin^ho nic 
neumdjfce), pro pobreptdnl 2almfi, pro pilst, svdte(ek, pout6, toulky da- 
lek^, deptav^ zpov^di, bl^nov^ posanky, urputn6 povSry 6o2f strej- 
cov^ a nad peklem krdlovd so byti chlubng domnfvaji. (859, 944, 1207) 
Takovf svatoskuteCnf ci Bohu cti a sldvy ujlmaji a na 
leckohos radSji z jalov;^ch svat^ch, mrtvych a dfevfinych, 
tu £est cpaji. Mrty^m obrazfim a reliquifm, mSem, ou- 
kolnfm p^tefnlkftm, of^r^m, koui^euf, voska, soli, 7odi 
8v6cen6 vice ne21i sam^mu Eristu moci pfipisujf. (42, 
527 — 529). Ukazujl v kliSteflcb hrob, dfevo, hfeby, sukni Kiista 
P^lna^ svatych kosti, koSile (1203), ba i s ndboi^nou ceremonif okazujf 
ubrus, na kter^in pry p&a Jeiii nejposl^ze vecefeti r&6il (1039). Svat^m 
jm6nem ,Je21d^ sv6t( byliny, ohnS, masa, vejce, holoubata^ jehnedy 
i dMvl. V torn po6tu jsou i ti, kterli pov6re£n6 6karti6ky a Ifstky, 
vSude yJesas, Jesus, Jesus' popsan^; na hrdle uoslvaji (82, 180, 208, 
1084). — Moc vlny, boufky, more upokojovati pHpisovali staH pohan^ 
Neptunovi; nyni(^ko pov^re5ni pHpisujl tou2 moc sv. MikuldSovi 
a Kristovi (162). Podobn^mi pov6rami pamutka svat6ho Ondfeje jest 
zprzndna^ zvld6( vigilif a postem pro nov;^ koiiich na zimuetc. (1039). 
— :&ehol, bratrstev, jednot, iPddfl, sekt tak mnoho jiz 
nynSjSich 6asfly jest v ki^estanstvi, a2 by t^mSi^ celd 
hodina k b62n6mu jich jmenovdnl nestacila. (81, 132, 170, 
242, 363, 467, 520, 706, 75G, 999, 123S atd.). Ba, sv« nyufijSf 
boufliv^ Novokftduce, zvlddtS proklat6 iidy netoliko trpl, ale 
je fedruje a obhajuje. (21). 

Tehdy vSeobecnd myslenka o konci svita jevf se t6i v postiile 
Zdmrsk^ho. Bylo to podivfnske pov6rectvf, jak pravl Denis, 
jeni takto seo torn vyslovuje: „Pfedtucha konecn^ katastrofy 
ovUd& mysli a udriuje je y neustdl6 hr&ze: 8v6t bliil se konci 



") Podobnd Rokycana, viz Btr. 77! 



168 

sv^ma . . . PH kaSd^ kroka potkiv^e se 8 toai mTtlenkoo 
koDci 8v£ta, jeho sklono a poslednfch letech. Lid zpfvi pfseft o Umto 
pfedmMi a nejosYfcen^jSl dachov^ nemajf Tlce ani dftv^ry, ani mimi 
pofetilAo stracbu." (Denis, Konec sam. fes. 627—628). T61 Zi- 
mrsk^ vdff, <e se bliil konec svfita: Snad jii den poslednfho 
pHchodn krile nebeaktfho k soudu nastivi (23). Kolikrft mislc jakoby 
z nebe padal, neb poternalou krvl akropenej, bnd kffii potaieoej 
byl, spatfin jest (19). T^i mnoho zizrain^ch zatmfinf, hv&d, metel, 
kopi, meCflv, pochodnf, proiin, krvavin, ohnivf ch tervenostf , chasinat, 
tak6 Ivfly a zbrojn^ch vojsk, dvou i tit slond na nebi spatMno byvi 
(17, 19). A proto2, co ji2 dUe jin^o iekati chceme neili soamrakn 
a nod, s?eta skoninf? (17, 787, 1(X)0.) 

PogtUa ZamrsMho md eetm vdikau. Mezi sponsion niboiensk^ch 
koih (esk^ch stoleti 16. vynikft pfiknon, celkem sprdvnoo 
6eStinon, znamenitym slohem, y^born^mi myllenkami, 
kter^ sv6dcf o znamenit6m kazateli a horliv^m mravo- 
kdrci sv^ doby. Postilla jeho trpl sice ai pffliSnon roz- 
vl<6no8tf, ale vyt6en^ pr&vi piPednosti vadu into zmfr&njf. Ztamkf 
jest pMm^ a upflmn^; pravda IFekne bez obalu, ▼ route sice Caste 
dosti hrub^m, ale doba ji2 toho 2&dala; ostatnfi nevedl si ▼ 16 vtei 
Die I^pe a strfdm^ji, ne2 katolick^ ReSel nebo ntraquista Rvafiovsk^ 
V pov6stn^m MasopustS; v2dyt bylo velmi obHbeoo, co na srdci, to 
na jazyku mfti. (Winter, ^ivot clrk. II 890, 891.) 

EnltnrnS historickd cena postilly Z&mrsk^ho jest 
rovQ62 znaCn^. Mimo iasavost jeji jeSt6 jedna vlastnost dodivi 
zvltitnibo r^u t^to postille: jest to ryzf CeskA price, price 
uvSdomgl^bo Cecba, vlastencO; jen2 horif pro ceskoa 
iet, pro dobrd Cesk6 zvyky a obyceje, a kkrk vSelik^ 
hiricb, jeho2 se ngktei'f Cechov^ doponStdjf na sv^m 
n d r d u. Dokazuji to na p^ tato mista (Sbornik bist. 1886, 83—84): 
„Proti pHrozeni sv^mu 6inf zvedinosov^, ktefi2 naufie se (mnob^ 
sotva velik^m nikladem sv^cb rodiefiv) kolikasi slovilm cizi, 
vlask^, a zvI&St^ nimeck^ feci, bned necbti ve vSem nei 
8 Vlachy, s N6mci driieti a je cbvdliti, sv^bo pak nirodu, 
ro(li(^uv a feCi t^, v nii jest narozen, nestydf se ban^ti, tnpiti a po- 
sm^dnS lehciti a z toho se k svym otcflm, matkim neznati. Jakoi 
pak iiinf nirod nenf, aby svAj jazyk pfirozen^ tak 
zapfral a za nic pokldd^je teti, krojem, jidlem, ndpojem, i obcovinfm 
(iinsi jinym, cfni2 nenf, se d^Ial, jako ni§ Cesk^ nirod, je2to 
ve v§em sv^tg krom bebrejsk^, feck^ a latinsk^ feci 



169 

pgkDdjSf a summovngjSf mluvy i&dnf n^rod nad Cechy 
nemd. A ji2 netoliko mluviti, ale choditi, se obllci, posedSti, ba ani 
pojteti a se napiti neumdji po (esku, ne2 at jest vSecko co rok, to 
d^ u nich po vlasku a n^mecku" (563); „... pod nebemnd- 
rodu nenf, aby se v odSvu (ast^ji m^ail a potvoi^il jako 
my Cechov6, zvWfitfi iensk^ pohlavl. UhK, PolAci, Turci a jin( 
ndrodov6 sv^ho vlastniho starod&vno zvykl^bo kroje u2ivaji, mill 
pakCechovdpo vlasku, francausku, Spaniels kumerhujf 
a ladrujf se... A proto2 nenf divu, ie se n^m jini n^rodov^ 
posmivajf, neb na nis vopKf bl&znovvstvf spati^ujf'. (872). 

Mimo nauku lutherskou mila t^ nauka kalvdtskd v 6echdch 
sv6 SiHtele. 

V 6esk^ni Musen jest rukopis sign. II. G 6, obsahujfcf preklad 
zajimavi postUly polskeho kalvinskeho kaeatele Aehofe » icmovce 
(Grzegorz z l^amowca). J. Jire6ek pfSe o n6m a o jeho spise y Ru- 
kov^ti Il.'str. 369 a ve SvStozoru, listu pro zdbavu a lit. (pHloha 
k Slovensk^m novindm) 1858 — 1859 na str. 342, a znA cesk;^ pfeklad 
jeho postilly z rukopisu universitni bibl. y Krakov6 ((. 535). 

Grzegorz z ^arnowca byl rodem z Podg6rza; pfestoupiv 
ku Ealvinflm, stal jejich kazatelem a pozdgji sprdvcem sboru wlosz- 
czowsk^ho a starSfm sborfiv evangelick^ch v Litvd. Zemrel okolo r. 1600. 

Postilla jeho byla vyddna tfikrdte v 2. polovici 
16. stol. 8 pomocf jinych kazatelfiv. Jsoii y nl ostr^ na- 
r42kynaJesuity a polemika proti nijake postMe jesuitskSj nej- 
spiSe proti postille Wujka z Wqgrovce. Jesuit6 vydali proti ^ernov- 
cov6 postille apologii, na nii Zernovec odpovM^l obranou, vydanou 
r. 1591. Prvnl dll postilly, obsahujfcl v^klady od ad- 
ventu do sv. Trojice, byl pfelo^en do 6edtiny r. 1594 
od nezn&m^ho (esk^ho bratra Rukopis choY^ se y uniy. 
bibl. V KrakoYd, obsahuje 455 listfi velik^ho oktavu a m& tento 
titul: ,Po8tylla neb v;^klady eyangelif ned61nlch i SYdt- 
kiiY Y^roinlch, kter^i se CItajf pfes cely rok y cfrkyi kfesfan- 
sk6, pro CYiCenf fclovfika v Cldncich vlry prav6, i tak6 pro Y^strahu 
ucenf odporn^ho a protivn^ho potrebnl Napsand v jazyku polsk6m 
od uCen6ho mu2e, kn6ze flehofe Zernovce, kazatele praydiv^ho Slova 
BoSlho. L6ta P4n6 1594." Pfedmluya jest yfinovAna „panu KristofoYi 
RadiwiloYi, knliieti na Bieri^dch a z Dublnek, yejyodoyi Wie?yfisk6mu, 
hejtmanu nejyySSfmu", a podepsdna jest od „Star§fch Zborfiy Eyan- 
gelitsk^ch y Lityg shrom^M^n^ch". pfekladateli neni zndmo 



170 

nic ur£it6jSiho. Jireiek doddvd jeStS ve Svitozoru o tomto rako- 
pise, 2e jest ps^a tym2 pfsmem a pravopisem, jaky2 shied&vilme 
Y p6ku6ji(ch rukopisech bratrsk^ch z konce 16. stoletf, a o pi'ekladu 
prayf, ie jest plynn^ a ie jest videti, jak pfekladatel byl obojlho 
jazyka dplnd mocen ; mdlokde vyskytujf se polonismy, a to y2dy ne- 
patrn^. 

Rakopis musejnf, fol., psan^ na papffe, mi titul: ./WyUe 
Qregora jtarnowca. Prvnl dfl". Puali jej pfsah dva. Pnrnl p^al 
dosti uhlednd, zsXiAiJk z poCdtku; popsal 104 listy, obsahujfcf kizAnf 
od 1 . nedSle adventni a2 do ned^le devftnik. PH k&zdni na 2. ned6li 
adventnf na str. 18^ jest vrotenf: 1604. Od listu 105. psal jiny 
pfsaf ; za(al nedSlf po devitnfku, a psal zb62iid a nedhledad. Posledai 
kizini jest na 1. neddli postal. E&zdnf a2 do 4. ned^le po Yeliko- 
nodch majl yro(enf 1618, ostatnl jsoaps4nar. 161 9. 

Zpflsob jednotliv;fch v^kladfl jest tento: I. Exordiam. 11. 
Rozd^Ienf v^kladu na (isti; na ph kdzint na 1. ned61i adventni 
pojedndvd o tSchto dvou y^cecb: 1. ^Jak^ kr&lem jest Eristos 
a jak6 jest krdlovstvl jeho a co n^ dobrdho ten kr&l n&S s sebaa 
na torn potupn^m osli^ku v chud^m pflchodu 8v6m pfin68ti r^il?'* 
2. „Jak^ dvofauy a jak^ slauhy m^l a m& tento kril?** Die tohoto 
rozdelenl vykldd^ spisovatel „o prvnim** a o ,drah^m." Na konci jed- 
notlivych k^zinf jest pod&na (asto ,summa toho evangelium* s pfi- 
sludn^m nauceniin. 

6ehorz Zernovce jest zjevn^ nepf ftel katolikfl. Post ilia 
jeho jest ostr^fm, pj['lkr;fm projeyem^ndboien8k;^ch bojA 
z konce 16. stoleti. Zdd se mu, ze jest cirkev svati za jeho 
doby „od zlostn^ho Antikrista tak zkrvaveni, 2e za Nerona, Domi- 
ciana, tyranfi clikve Bo2f, nikdy tak zallv^a krvi nebyla.* (8*). Ni- 
pravu a spdsu pfindSl (^ist6, svat6 u(eni Kristovo, obnovend uceni 
evangelick^. Mnozi je tupi, zleh(uji, nazyvaji kacffstviniy ale 
^to u^enl apo§tolsk6; kter^i^ se nynl po vsem svitd rozneslo, neof 
kacifstvini, ale jest prav^ to evangelium, kter62 po vSem sv6t6 pred 
poslednim pHchodem Ping kizdno byti mSlo v 6istot6''. (9*). Ti2e se: 
„Pro6 se uri^lme nad tlm, 2e podnes cisti pravda a u6enf P&ne od 
nyncjgich farizeQ pikhartstvim a kadfstvlm prokletym se jmenuje 
a naz^vi?^ (5^). I vyblzf sv6 souvferce: nPoddejme se ochotnd pod 
Md a panovdni P&na toho, a ne pape2e neb Bernarta, Dominika neb 
FrantiSka, ale Kristu pfivedme oslAtko..!" (5**). Gelipostilla 
Zernovcova oz]fvd se prlkr^mi protesty proti cfrkvi 
katolickg. Jeho n&bo2enskd horlivost jevf se na ph v t6chto 



171 

slovech: ,Clrkev ffmskd potlacivSi vymysly sv^mi Cistotu uceul 
apoStolsk^ho, samu larvu toliko a tvdrDost clrkve prvnf apo§tolsk6 
zflstavila, tehoi zjevDym svedectvim, apoStoIflin Desl;^chaiiym, u6eDi 
jejicli mSi, o oCistci, o odpustcfch, o vzyvdnl svatych mrtvych, kla- 
n6nf obrazum, poSkvrnenf^ a ska2enl svdtosti Pdn6 atd.^ (9*). Nardzl 
na klatby a koDcilia proti vyznaya5um Pdna Krista ustnnovenym 
a vyhWSenym (5*-**), horll protikn628k6 pySe (9"), proti t6m, 
ktefl cti Pannu Marii jako Boha (77'*) atd. Ostrou polemiku 
vede 8 Jesuity a s jejich postillami. Zvld§t6 nard21 Casto 
na jednu jesuitskou postillu, snad Wujkovu die domnfenl 
Jireckova. Poddme nekter6 doklady jeho poletniky. Na 1. ned^li ad- 
ventni jest y^klad, 2e nam nenf nic u2itecn6j§lbo, ne2 kdy2 sc 
k Pdnu Bohu navracujeme skrze pokdnf a jej v svat^ro slovu k udm 
pricbdzejlclho pHjimdme. Knzatel k tomu doddv.l; „A]e 2e scbvalu e 
Josuitavpostylli sv6 lidem blaup^m llfinsk^bo adventu cery- 
monie, ukaznjfc, jakoby Pdu Kristus nyni na ka^d;^ rok in6I se v den 
Boi^fho narozeni roditi, a proto^ radi, aby 8e po ctyfi ned^Ie sy- 
nov6 cfrkve, 8vat6 matky, pfipravovali, aby potom narozen^ho pfi- 
vftali a pfijali, co2 jest zjevny biud: Pon6vad2 syuov^ cfrkve 8vat6 
vSdi a veff, ^e jednau se vt6iiv Syn Bozf, rostl tridceti let, potom tf i 16ta 
kazal, u^il, divy 6inil a Spasitelem lidskym se b^ti ukazoval, naposledy 
umucen, unifel i pohiPben a ttetiho doe z mrtvych vstal , vstaupil potom na 
nebesa,odkud2pHjde sauditv§ech, proteose nerodi nakaidy rok. Poznajz 
tedy, jak6 sau to bajky! Zchvaluje jestd Josuita nad to mfii^ku 
rannf, kt^rau^ novym i starym otciim neslychanym jmenem roraty 
nazyvajf, i mSi Panny Marie, jak2 v Postylli sv6 pfse, atd." Horli 
ddle proti ceremoniim, pH nicb^ pry nic jin^ho nenf ne2 
.zevnitfnf tvdrnost bez pravdy, oci lidsk6 mAmfcf, co^. se z jejich 
postylle ukdzati mu2e . . ." atd. Tak mluvf na str. l*-^ Na str. 
30^ mluvf ddblu, nepHteli pokolenf lidsk^ho, jen2 pusobf, sSe ne- 
pravd cfrkev pf ipisuje si moc cfrkve svat6, a ^e v6riif poslov^ Kristovi 
jsou kacefovAni, a doklddd, 2e zfetelny prfklad toho jest ^v postylli 
Jozuitsk6, V nfi nestydatf lid6 sekt6 Babilonsk^, od Nimroda 
rfmsk^ho z falSe a I2i ulepeu^, titui cfrkve svat6 nestydat6 pfivlast- 
ftujf . . . Jakoi sme jinde ukazali a s pomocf boif ukazovati budt me, 
i% my ne proti cfrkvi Bozi svat6, prav6, apo§tolske vdlCfme, . . ale 
vdlcfme 8 rotau Antikristovau, kter«52 stfecha jest, jak po- 
styllafi 8v6dcf, odpustkov^ rfmStf, 12ivy, smySleny oCistec i jin6 
bludn6 povSry . . ." atd. 

Takov6 polemiky tahuou se postillou Zernovcovou 

Jubilejnich spisu c. XII. ]2 



172 

d u navy. Na pf. je&t6 na sir. 101" rozhorluje se kazatel v k&iini 
na ned^Ii devftnlk takto: „Vini zajist6, 2e Hmsk^ho dvora doktorov^ 
natabuji tohoto svat^ho evaDgelium k sv6 jak^s septuagesim^ a jejl 
cerynionii, ale jako2 ta jejicb septuagesima jest yla§sk;fch tnozkfl vy- 
myslek/co^ i to slovo vlask^ neb latinsk^ ^septuagesima^ svitle ukazuje, 
kter62 jazykein polskym vlastnd okftiti neum^jf ani nemohau: tak 
tak6 toto evaDgelium vlastn^ k nf a cerymonii jejf slauSi, jako ffmski 
mSe k vecefi PdnS. Vfm, jak vyvozuji Jozuiti v postylllch 
svych tu septuagesimu svau a z niCebo (aby v2dy bludu sv^bo po- 
tvrdili) n6tco uftiniti cbtl ..." 

Doklady tyto dostacf k sY^dectvi, kjakym prikr^m slovum 
vedia nesodSelivost n^bo2ensk4, kter^ pSsobila, i^e kazatel 
nedbal vlastnfbo uCelu niibo^ensky vzd61avateln6bo pK 
svycb kdzdnlcb a ie blavnf zretel obracel na h^dky ndbo- 
2ensk^. Le£ doba bojfi n^boieuskych zanecbala svou pecef 
na borlivem kazateli polskym, jeni zoufdt^m5f nad soucasnym 
stave ID vccf, nad ustavifin^mi spory a boji, a tuSi, ie „ty vdlky, 
hrflznice na svSte" sv6dcl o brzk^m .padu a skondni tobomi- 
zern^bo s v6ta."(8'*). 

Rukopis musejni jest jefiti tim zajfmav^, ie bratr MikuUS 
Drab Ik napsal pozdSji do n^bo sv&j Jiivotopis, a to na titul- 
nfm list^ a na okrajicb listu, na n6m2 se za(^inaji Zernovcova ki- 
zduf. Mimo zivotopis, ktery jest ps^n sp6SnS a neublednS, pf ipojil 
Drabfk na nmohych mfstecb sv6 pozndmky a napsal t^i 
kdz^ni na 1. a 2. ned61i postni (s vro^enim : 1665). 

Eazatel6 16. stoletf, jak jsme ji2 poznali, u 2 f y aj 1 nad 
rafru rddi polemiky. Byli tehdy Cetnl kazateW, u nicbijen po- 
leuiika tvofila jddro celebo kdzdnf. V6cnych, stffdmycb k&zdnl 
nebylo mnobo; k nim n^le^f na pf. kdzdnf „0 hidb nynfejSlbo ii- 
vota* od kanovnika JiHka Netolick6bo z r. 1568. T^iklidnym zpu- 
sobero k^zdnl se vyznaCu je Jan Achilles Berounshy, knSz 
pod oboji. (Viz Winter, Z. c. II. 887). Z jebo vykladflv niboien- 
skycb vynikaji zvljlSt6: ^PostUla,^ z latiny pieloJend, tistfini 
V Praze u JiHka Da6ick6bo, v 8^ a ;, Vejkladove kratiici fia epiHoly 
neiUlni a svdtecni,'' v Praze 1595 (preklad z latiny). (Jg. 216, Jir. 
I. 6). ;,Vejkladov(5" jsoii v knih. un. 54 F 1128. Obsabujf pfedmluvu 
pfekladatelovu k pobozn^mu ctendfi, datovanou r. 1593, pak latinskou 
bdsefi (dist.): Jobannes Acbilles Veronensis, minister Verbi Dei (Ex 
capite Esaiae Propbetae 43). Vyklady jednotlivd jsou rozde- 



173 

leny na dlly, oby£ejii6 na tri „artiku]e.^ Na ph v kdzdui na 
1. uedSli adventni jedud „1. artikul o 2ivotu poctiv^m, kteryi mdroe 

V tomto 8v6t6 v6sti," .2. artikul jest o sttldmosti,** ;,3. artikul jest, 
kterak se v Krista P^na obldcfme.** 

Z postill smdru reformainiho v Cechdch pi^ipoinf- 
n&roejeSt6postilIu Bohaslava Bepty Vi/sokomytskeho, 
potomka patricijsk^ rodiny vysokomytsktf, fardie v Miletfn6 (f 1C08). 
Jeho PostUla evangdickd (vykladov^ na evangelia ued^lnf, sv^te^^nf, 
epi§toly a na dni vSedni, stfednl a pdteCnl) vySla v Praze r. 1594. 
(KlfC 122.) (Jg. 216, Jir. I. G5.). Bepta Vysokomytsky byl z kn621 
pod obojl, ktei^l se hldsili k uauce Lutherov^. Jinistaro- 
kaliSnici nechteli ji uznati. Svou opposici proti Lutherovi 
zaplrali viastn6 svAj puvod husitsky. Luther uznal Husa, ale 
dom^cl strana pod obojl husitsky zdklad svAj zapfrii 
z politiky, pfedstavujfc se za nejstarSf, a tudf2 jading oprdyn^nd vy- 
zndnf V zemi, vznikW ddvno pfed Husem. iVlCek I. 365—366). 

Odpor proti nauce LtUherovi vznikl dokonce i ve stran6, 
od nii se Luther odporu nenaddl, ve strand ceskych bratri, kteH 
z pocdtku 8 Lutherem sympatisovali. Pfivodcera odporu byl 
brafr Lukds, ktery zpusobil, ie Jednota „poCata byvSi ve dnech 
linavy a hruzy, jak6 ndsledovaly po boufi husitskt^, zachovala novy- 
hladitelny rdz pftvodu sv6ho a nedilltklivost t^mef nervosnf." (Denis, 
K. s. c. 397). Bratr Lukdft poznav ndzory Lutherovy vid61 

V nich nebezpe(^enstv( pro nauky, na jich2 zdkladech 
byla Jednota zbudovdna. Hned r. 1522 odpov^d^l ostfe na 
vlfdny list Lutherflv Bratflm, po fiesku vyti§t6ny. Hdjl seduii svdtostl 
a knSisk^ho celibdtu a zamftd lutherskou nauku o ospravedln^nf 
z pouh6 vfry. To je stanovisko zcela katolickd. V jinych naukdch 
vSak pokroCil zase za Luthera. Ucf o ve6efi Pdn?, ie v svdtosti 
Kristus je pfitouien toliko posvatn6. HIdsf se k uCeni tdborsk^mu 
posvdtnto chlebe, o ocistci aj., s Rokycanou pfijfmaje pouze kfe- 
sfansky pflst. Tfni opouStl Petra Chelcickeho, jen2 prdvg o pojfuidni 
veCefe Pdn6 s Tdbory se rozesel, a Jednotu pHbliiuje k vyzndnf 
helvet8k6inu. (VlC. L 372—373). 

Bratr Lukd§ byl spisovatel nad mfru plodny. Spisy 
jehoinaji liftel dogmaticky, cfrkevnc organisatorsky nel)o 
obranny. AleLukdS nebyl stilista; spisy jeho jsou pfepln^ny 
polemikami, a ani formou svou se nezamlouvaji; sinysl byvd 
fcasto temn^, nesrozuniitelny. (Vic. L 377). Ilajil vnich pHsne 

12* 



174 

discipliny bratrskd proti vzmdhajicfma se lutherstvf. 
Velikd cAst spisii jeho zachovala se rukopisnfi v Ochranovc. Co se 
tfie jeho postill, nevime sice, kde se n6jaki zachovala, 
ale jisto jest, ie jich n^kolik sepsal; neb pfde se o nSm 
V IX. foliantu rukopisu6 sblrky Ochranovsk^ (Ht. IX., fol. 
67): „Lukd§ podle daru sob^ od Boha dan6ho suinmovne krat- 
deji i rozs(reii6jimnohyinispisyu5en(Bo2i atakpravdu 
Pdne vysv^tlil, i kdzdniuii kratSimi i delSimi na ctenf 
a epiStoly latinfi i fcesky, coi ode vSi jednoty oblfbeuo i pfijato, 
toho i dobfe a svaW u2iv4no jest a i je§te se u^ivd." Tain2e na 1. 71. 
sepravi: „B. Lukdd zvlditnych pomocf nad61al, to jest post illy, 
t. kAzAui na ta 6tenl a ep iStoly pfes cely rok, a to nSkoIikerym 
zpiSsobem i desky i latin 6.* Pak se pravf na 1. 88.: „Usouzeuo 
(jest mezi bratrimi 1. 1561), aby postilla ta prostfednf B. Lu- 
kdde dobr^ pam^ti na 6teni a epiStoly nedelnf mali6ko po- 
zpravena, aby se s konfessi uovou i budouci nilpravou smyslu jed- 
noty pln^ho dobfe trefovala, vyddna byla a vyti§t6na." Patrno z tolio, 
ie Luk^s slo^il n^kolik postill. (Viz CCM 1861 : Ant. Gindely, Br. 
LukdS a spisov6 jeho, str. 278—292, o postillilch str. 289.) 

N6meck6 hnutl reformaftnl bylo tedy u Ceskych bratfl zadi^ono 
bratrem LukdSem, ale ne na dlouho. Po smrti LuksiSovd pi'0|iuklo 
znovu. Bratfi znendhla blHili se reformaci a ve v6t§iue 
dule^itych 51dnkAv opustili sv^ zvldStnf vyzndnf; ale lisill Lukdsovo 
nebylo ncplodnd. Prvul doba minnla, doba nad&eni a ob^tf, kter^ vedly 
k odhkdnf. Jednota, i kdy^ za Augusty se stala temSf upln6 luther- 
skou, nicm6n6 bedlivS zachovdvd svd obyfceje, sv6 obfady a iivot 
vlastni; spoji se s protestantismein, ale nesplyne s n(m. 
Naproti LutheranAm likoleni bratri bylo predsta vovati 
sm^r voln^jSi a vi2n6jSf, vfru vfelejSi a obsain6jsf. 
(Denis, K. s. c. 389). Jednota dovedla pronikati du§i lidskon a2 do 
jejfch hlubin. To jevf se i6i v knihjich niboienskych, kter6 
z nf vygly. YnichJednotanezanedbdvsi^ddu^ho u6inn^ho 
prostfedku k vychovdnf duSi. (Denis, K. s. L 545). 

Ze spisii ndbo2enskych, kter(5 CeSti bratfi vydali 
V 2. polovici stoletl 16., vynikaji dve postilly, Krdlickd 
a Kapitova, 

Velikou zdsluhu o vydnnf XPOsHlly KrdUcke (r. 1575) mi 
hmtr Ondrej Stefan (f 1577), iak a ndstupce Jana Blahoslava v lifadS 
biskupsk^m. Titul jejf zuf: „ Vyklad reH Boiich, kter^i vedny 



176 

ned^lni a svdte5ni v shromd^dSnich ki^esf ansk]^ch od 
uCitelu Jednoty Bratrsk^ obecnd predkldd^ny b^vajl." 
R 1575 (ve4", uuiv. 54 C 255, mus. 35 C 1). 

Nejprve jest predmluva ,,kn62(ui a slu^ebnikfim lidu 
Boilho V Jednotfi Bratrske od bratfi 8tar§fcli." Obsah: 
Nade pfedni povinnost jest, kdzati slovo hoii a vyuCovati lid um6iii 
spasiteln^mu. Pon^vad^ v^ak innozi mezi ndmi, slu^ebofky v Jednoty, 
nem61i v mladosti 8^6 pffleiitosti k „cvi6eul se v umSnlch pptfebnych" 
a npotom V dosp^leiD v6ku neinohau tak, jak2 by chilli a ndleielo 
by, k siuibilm slova Pdn^ dostat^^ovati, proto2 z milosti bratrske zna- 
jfce se tiin poviniii byti, takovyin prost^jSfin, pokud^ by Biih dal, 
napomoci jsine umlnili . . .'' A proto vyddvdme tato kdzdni „a neb 
radgji krdtk^ a sumovnf poznamendnf t6ch v6cf, kter^2 
od slu2ebiiiku v6rn]^ch lidu Bo^imu pfedkldddny by- 
yaji . . ., aby tak ode vSech, jich2 psdnl toto dujde, patrnd vidino 
byti mohlo, 2e s ucenim a kdzdnim svyin se neskryvdme 
(2. Kor. 4), ani se lstiv6 s sloveni Bo21in obfrdme, ale 
V 6istot6 slu^by Kristovy ..kondme, pfi n6m2 . . . pfed- 
kov(§ ua§i stdlf jsauce v torn 2ivoty skouali a smrti svau je zpecetili. 
Z jejich2 psdul s cdstky i kdzdni tato yybrali a shro- 
ind^dili sme/ Doufdme, ie vyddnf t6chto kdzdnf nezpfisobi ne- 
dbalosti v (itdnf plsem sv. Ka^.dy lud v nich mfti nPOinoc k be- 
dliv^mu a ustavi6u^mu Pisem svatych 6itdni a pfeiny- 
Slovdnf, aby mohl z nich jako z nepfevd2n6 studnice sob6 i ji- 
nyui vody 2iv^ vd2iti . . ."^ Slu^ebnik KristAv musf nabyvati „mou- 
drosti a um6iif Bo2fho'' a musf zndti potreby sv^ho lidu. B^da ka- 
zateluin, kteff povinnostl sv^ch zanedbdvajf! Kdzdnf tato v§ak vy- 
ddvdme netoliko pro kazateie, ale i pro pobo2n6 z lidu obecn^ho, 
aby jich u2fvali, „a (aby) zvldSt6 ti, kteHz by nemohli bezelstnS spo- 
le6n;^m shromd2d6nfm pfftonmi byti, pfe61tdufm sob6 a rozjfmdnfin 
tfichto vfecl den Pdn6 sv^tili a jednomyslnost svatau o tych2 v6cech 
pfemySlujice s v6rnymi zachovali . . ." „ Jestit pak tuto C t e n f svatych 
a EpiStol ned^lnich i svdte6nfch . . . krdtk^ vysv^tleuf, 
i n^kterych jinych plsem svatych, kterdi z novu v jazyk 
Cesky pfelo^ena jsau, a podle toho pfi ka2d^ nedeli pona- 
vrienf bud* nSkter^ho fcldnku vfry obecn^ kfesfansk^ 
neb v6cl v n^m zavfenych, aby tak ptes cely rok vlra obecnd, jeni 
sieve Symbolum Apostolsk^, v svatych 6teufch a Ctenf svatd u vffe 
kdzdna, utvrzovdna a obnovovdna v srdcfch lidskych byti mobla . . . 
A ji2 vdm, Bratri vPdnumilf, totosepsdnf...ob^tujfce, 



176 

vSemohauciho a milosrdn6ho Boha i&d&me ^ aby t^to 
i jinym pracem nadiin poiehudni 8v6 ddti r4(il..." — 
„BratH StarSI vdni zndiiil." 

Vyklady jsou rozd61eny na dva dily: na ned^Ie 
a na svdtky. Mezi kdz:inimi svdteinfnii jest t6i k&zini ,na den 
pamStny Mistra Jana Husi". (873-877). 

Jednotliv^ vyklady d^If se 1. na kdzdnf rannf, 2. kdzdni 
druhd, velik^, a 3. kdzdni nesporni (podobnd jako v pozd^jdf postille 
Kapitove); jednotlivil tato kdzdni jsou rozd^lena zase na 
D^koiik cdstf, nich2 se rozjfmd. V 2. dfle postilly (na doy 
svdtecul) jest v2dy jen po jednom k&z&ni. 

Tisk jest velmi p^kn]^, tak^ jsou v nein p^kn^ inicialky. 

Poddme nfekter^mySlenky zPostillyKrdlick^: 

D b r d i n 1 b 2 f jsou ^dobrodinf nejv^til sv6tu (^ingnd, kterychi 
tfdcf znajf, a jest6 fodSl k svt^iuu dobr^inu u2fvaji." (225). Bezboi- 
nfci si nevd2( dobrodinf bo2fch; jest to «I. Ndramni nevdd- 
cnost...II. PosmfVi^ni se, hffcky strojeni z slu2ebnikii i z slova Bo2iho.. 
III. Ilauhani ... IV. Mordovdni svat^cb, ziost, nendvist vra2edlnd, s li- 
bosti a chutf, aby v psi steklost se ol)rdtiIi a kausali: a to za pMiinami 
sv^tskymi^ scftajic na svat^, ie sau buHci, ie pro n6 neaurody Bflh 
dopaiistf, turecky ine6 a vSe zl^, cehoi pln6 historie clrkevnf i start 
i nov6 . . ." (22G— 227). Jest mnoho zla ve sv6t6. PffCiny 
toho jsou ruzn6, zvH§t6 v§ak pflsobl to „8ml§eu{ zprdvy 
clikevnl s moci sv6tskau." (228). Duchovnl „hfeSf bez bdznfi 
a v6rn6 ssuiujf v^zenlm, meCein a rozliftnym trdpenlm To vidauc 
staff Cecliovt^, k Ceinu ti, kteffi slovau duchovnf, moci a zboil uii- 
vajf; proti tomu inluvili i psaii, ie kuiii nemaji sT^tsky pa- 
novati, o torn i zpivali; ,Deji krdlflm v srdce niocn]^m, i jinym 
v§em poniocnym, at nev^stku ohyzdnau u&ini opuStSnau, zbo2f at ji 
poberau' etc." (228). 

Na Veliky piitek jest kdzdnf, v n6m2 vyz^vajl se kfestan^ k pa- 
matovanf smrti Krista Pi'ina: „Ov§ein pak painatovdnf Bohu mil^ neni 
V nejakych divadllch kejkllf sky ch, tragedifm nijakym 
podobnych, Clin2 se vice raubdnf ne^li jakd cost Kristu Pdnu Cinl." 
(304). Jest to nardzka na hry volikonocnl. 

Postilla Krdlickd md rdz klidny, dftstojny. iJCelem 
jejfm jest prav6 jen vyklad slova bo 21 ho. Uirnf, klidn;^, 
svaty 2ivot Ceskych bratfl obrdjf se v nf skvgl^^m zpii- 
sobem. 




177 

Roku 1586 vytidt^na byla y krdlick^ tiskdrnS po- 
st ilia bratra Jana Kapity (Gapito), kn^ze bratrsk^ho v Tfebfci 
na MoravS, jen2 uiastoil se \Al pfekladu bible Krdlick6 (f 1589). 
(Cf. JireCek, Rukovftt I. 387 a Ottuv Slovnik nau6. XIII. str. 957—8.) 
Vyddnl druh6 vyslo r. 1615. Z vyddnl 1. jest v univ. knihovnfi 
jen dll druhy (54 F 14); v musejnf knihovnfi vyddni 1. vflbec nenl. 
Rozbor svflj poddme tudl2 na zdklad6 yyddnf druh^ho, 
kter6 ostatng, jak v pfeduiInvS k tomuto vyddni jest pfipomeQuto, 
neli§i se od 1. vydaui Qi6fm jin^m ne2 tfin, 2e pHddny jsou k n6mu 
„texty fefcl svatych prorokil, evangelistuv a apoStolflv.** (Univ. 54 
E 7, mus. 35 C 3). 

Titul postilly Kapitovy (2. vyd.) znf: ^PostUla^ to 
jest k&zAni, kterd2 na fetiBoii ke dnflm svdtecnlm pri- 
ndle^ejicl, pros cely rok 5in6na byvajf, v nich2 po 
5dstkdch artikulov^ viry obecnd kfestansk^ se yy- 
sy^tlujf. Sepsdna, jak2 pfedu6 pro Bo21 cest a chvdlu, tak i pro 
vzdSldnf clrkve Kristovy i ka2d6ho auda jcjfho, a2 i pro pomoc 
vSechn^m v6rnym kazatelum, slovem Pdn^ v cirkvi pfisluhujiclm. 
MDLXXXVI. A znovu vytiSt6na I6ta MDCXV." Na druh6 stran6 
titulnfho listu jest vyobrazenf znaku baronfi Smifick^ch. Ndsieduje 
pfedmluva Jonata Bohutsk^ho z Hranic, m^Stinina a im- 
pressora v Star6m Mest6 Pras^.sk6m, v^novand „urozen6mu 
pdnu panuAIbrechtoviJanoyiSmifick^muzSmific'* atd., 
y nl2 vydavatel niimo jin^ pfipomfud, ie bylo nutuo yydati 
znovu postillu hodn^ avzdcn^ pam^ti mu2e, ku6ze Jana 
Kapity, ponfivadi prvnl vyddnl bylo vyti§t6uo pouze 
V nekolika mdlo exempldHch a pon6vad2 byla po ni velikd 
shdnka a poptdvka. 

D6H se na 2 dfly: 1. dll obsahuje kdzdnf „od 1. ned. 
adv. a2 do svat6 Trojice i s svdtky k tomu casu pflle2fclrai" (966 
str.); dll 2. obsahuje kdzdnf od sv. Trojice a2 do adventu ; jest v n6ui 
i6i kdzdnf „na den pamdtny M. J. Husi/ na kouci pak pfipojena 
jsou ,,kdzdnf ku pamdtkdm n^kterych skutk& Kristovych a muCedlnf- 
kfty svatych pfindleitvjlcf." Na kaidou nedfeli resp. svdtek pfi- 
padd v2dy 1. kdzdnf rannf, 2. kdzdnf velikd, 3. kdzdnl ne- 
Spornf. (Srov. rozdSlenf stejn^ v postille Krdlick61) 

Postilla Kapitova poddvd ohraz ndzor& ieskobratrskych doby 
tehdejhi: 

Kristus jest studnice hojnd, plnd vody, k obmytf ka2d6 poSkvrny. 
(1.166). Zanechal ndm drahy odkaz, pfsmo sv. ,6 pfe&fastnl 



178 

takovi lid^, v kterychi skrze to svat^ evangelium takovy ohnlcek 
za^hnut a ro/nfcen b^va, aby bned zamilovali ty v6ci nebesk6, po 
Dich Sli, jicli hledali, je sob^ za nejv^tSf zisk a za klenot nejdra^f 
polo2ili!'' (I. 17G). Jen ti, ktefi Krista ndsleduji, kteH 2ijf 
tak, jak Kristus u(il, jsou pravf 6leuov^ cfrkve Kristovy. 
Ide^leni cfrkve Kristovy jestKapitoviclrkevbezsHvy, 
cti, bohatstvl a iiioci. Slu/ebnici Kristovi trpf pro spravedl- 
nost. (I. 98). Pravf kfesfiin^^ kteH udiiledujf Krista, jsou napin^ui 
14skou k bliznfniu, Idskou i k nepf dtelAm svym; ueziiajf 
neMvisti; infsto t^to znajf jen siidSelivost a odpuSt^nf (1.237); 
milujfce i nepfdtelo sv^, ueodpirajf zl^inu (I. 562). Jak se pruti 
tomu nynf hiPeSf! Mfsto kfesfansk^ Idsky jsou saui^ ,ne- 
sndze cfrkevnf, bddky, rflznice, 8vdrov6 inezi pi'ednlmi 
uciteli, vra2edlnd se jedn^cb na druh^ zlobeuf' atd. 
(I. 78 — 79). S radostf ind pravy kfesfan slouiiti Pdnu, jak 
pravf sv. Pavel k Filip. (IV. kap.): ,Kadujte se v Pdnu vidyckyl* 
Pravy kfesCan slou^i Bohu ocbotnS, s veselou tvdff, a bliznfmu 
\ii\y jen dobfe cinf, nebot „uecbce z nds Ducb Pdufe mfti 
pokrytcd zasinuSiI]^ch ueb pla6kfl tvdrnS naboinych.*' 
(I. 134). ^Nerozuuiud pak slui^^ba jest, cbtfti Pana Boba odbyti ze- 
vuitfnf poklonau, zlatem, st fib rem, msenii, zvony, zp6vy, 
varbany etc." (I. 289). ^') Bub iieiddd tei asketick^lio 
nirtvenft61a, nebot jrst „farizejsk6, zeviiitrnf a marn6, podl<5 vymySle- 
D^bo ndbo2eustvf, mrskati se, trdpiti, nespdnfm, postern, pracf, jakoby 
to sauio V sob6 zdslubau u^jakau byti in^lo a pred Bobem mnoho 
platilo..." (I. 400—401). Asketismu viSbec Bflb neiddd. Kapito 
neni sice proti postu, ale proti t^iu, kteff postern t^lo 
sv6 trdpl, aby sv^m trdpenfm Bobu se Ifbili, jakoby byl Buh 
takovy tyran, 2e by chi61 mlti zalibenl v naSem trdpenf. (I. 465). 
,Ne zevnitfnimi vecuii, ue ostf f bdnf m ceremonif austa- 
veni lidskych neb kosteluicb Pdn B&h ndS ctSn byvd, 
ale posliiseustvfm slova jebo a ostffhdnfm toho y§eho, coi^ on sdm 
pi'ikdzal a ustavil.** (I. 537). BAh nei^ddd i6i, aby pri ka^d^ 
prfle2itosti Clov6k se mu kian^l. Klandni md byti nikoliv 
t6lesu6, ale ducbovni, t. j. licta k Bobu, Idska k n^mu skryt4 
v ryzfin srdci krestensk^m beze vSf zevnejSl okdzalosti. (I. 600—601). 
BAb ne2dda, aby byl ct^n na pi*, processim. Kapito nard^f 
na tento zvyk v cirkvi katolick^ v kdzdnf na 5. ned6ii po veliko- 



'*) srov. pod. u Ghel6ick^ho! 



179 

nocich: „Den tento ned^Inf slove vObec mezi kfesfany ned^ie mod- 
litebnd, a u u^kterych jmenuje se ned^le kfiiowi od pov^rn^ 
cereinonie, a obyceje lidnii uveden^ho, s kfii^i senoSenl a pro- 
cessi dr^enf, nk'hi pam^t se nal^zd, ie by okolo 16ta Pdn6 
4G0. nejaky Mamraerkus, v Frankrejchu Vidensky biskup, z pffCiny 
jakehos nebezpeCenstvf a zeni6 tfeseni je ustavil, a potoin papei toho 
potvrdil. My piik den toii'o nedeli modlitebnau v pravd6 inlti a jine- 
novati muieme, opustfc tu kff^ovau, pov6rnau ceremouii." (I. 803). 
Modliti m& se kf estaii v duchu a v pravd6; prositi m^ Boba, 
aby ho vysIySel. „Co prosp6je modliti se pdtefe (jak2 obyCej 
majf li(l6 i mluviti i ciuiti), jestli^e Buh neuslySf?" (I. 801), 
Jeu Boha md kf estan vzy vati, jen k nemu se obraceti s prosbou 
o milost, „8krze jm^no Paua Je^lSe.** (I. 811). ^Bflli uechce n.4s 
mfti obrdcenych k svatym, sv^ticein, k Maryji Pann^^ 
ale k sob 6 sam6mu." (I. 480). Ale „z kfesfaiiii n6kteH maji 
Paimu Maryji, kter^2 se modlf, jini svat^ho Mikui^e, jini svatt^bo 
Ha§tala, jini dibilky domovnf, jini dilbly, jini Spalky, neb obrazy lit6 
nebo ryt6." (I. 809). „Svatl ani sami sob6 spomoci nemohli, vSichni 
pomoci Boi^l V Kristu obmy§leu(^ poti'ebovali. Obrazov^ pak ani se 
sami hnaati, ani co sob6 opatfiti nemohau: tedy nemaji vzyvjiui byti, 
jedin^ sam Buh."" (I. 810). Modliti se md kfestan k Bohu za 
sebe a za svu bliinf, ale za^, iv6, uikoliza mrtv6. (I. 813). 
Proti Kristu a jeiio svat6 pravdS povstal Antikrist. 
Tento flproti Kristu a jeho uCenl se postavuje, lidi od pravdy svo- 
zuje, V bludy a hrlchy uvodl.'* (I. 722). „Pfichilzf proti- 
venstvf od Antikrista, kteryi, Myi jerau Clgvek v jeho bludfch 
povoiiti nechce, hned se bauH, mecem, ohn6m, v^zenim ho trap! a 
i^Jvot pHpravuje." (I. 7G3). V6rnf kresfane vSak se uelekajf 
protivenstvf Antikristovych. Lodicka Kristova, „drkev ry- 
t^fujicf", ode davua jest zmltdna bouff tohoto sv^ta. „A za naSich 
duu, kdyiPduBdhobnovilkdzdnisvateho^tenlivt^chto 
krajindch skrze Wiglefa, Husa a jint^: jak se to more dulo 
a jak jeSt^ podnes se baurl, zndm^ takm^r vSechugm byti milk2e. 
A ovSem je§t6 po uds tak se diti bude . . ." (I. 352). Jak bldn^ 
chovd se „sv6t Bohu odporny" proti v6rnym ktesfaouml 
„Nemfl2e . . . na torn dosti mfti, kdy2 vem6 boil vy4eue, vylauci, 
statek, 2ivuosti jim odejme: ale nad to . . . niordovati je usiluje, ate 
jest^ divn6, dlauh^ muky, trdpeni a smrti, jak2 mfi2e uejukrutn^jii, 
beze v§( litosti jim ciui; jin6mrskd, v6zenim trdpf, n^kter^ kamenuje, 
jin6 dfe, jin6 osekdvd, pdli, pece etc. Tak svaty St^pan kamenovdn. 



180 

Svaty Jakub sfat. IzaidS pilau pretHn. Svaty Bartolomgj odrfn. Svaty 
Vavfinec na roit^ pe5en. Mistr Jan Hus a Jer 00^111 upilleni etc." 
(I. 856). 

Pravda nemd nynlmista na tomto sv^tS. Sami kniii 
jsou proti t6ni, ktefi pravdu vyzudvajf, nebot poklddajf 
,yUprfmn6 vyzndnf pravdy od svSta za rauhdni a kacii'Stvf.*' Chovaji 
86 tak, jako ,biskup pokrytec" KaifdS, jeui roztrbl roucho sv6 na 
znainenf, ie se Kristus rouhd, kdy2 vyznal, ie jest Syn Boii. .Odtud 
se nii)2e vid6ti, jak6 pokrytstvi bylo tSch svatd5kii kneiskych, 
a CO se tobo je6t6 podnes pfi nich nal^zd/ (I. 625). Kn 6 ii vubec 
nejsou tacf, jako za prvnlch dob clrkve Kristovy: «0, 
zlaty v6k jist6 toto byl, kdy^ kn^^f a uciteI6 tak 2ivi byli, jak2 ucilil 
}L^l pak nyn^jgf v6k tobo nasledovati cbcel? Ale nedbajl ua to nyni 
Antikristo vi slu^ebnicil** (1.401). VetSina kn62f bledf 
jen sv^bo zisku; ^sa vde penize tr2f, ki'est, oddavky^ mSe 
etc. . . .** (I. 422). „Zly slu2ebnik nepase ovcl, ne2 sim sebe a bHcho 
svt^: pakli kdy na pastvu je vyvede, krml je mldtem lidskych 
ustanovenl a n^IezkA^ z nicb2 ony nasy ceny by ti uemohau. " 
(I. 908). Kn62f opustili Ufestanskou chudobu; jak chudy, 
ale prece slavny byl pHjezd Kristt!iv do Jerusal^uia, ale jak .nyni 
ji2 innohem jind6 jezdf ti, kdo2 jm^nem Krista a ndm^stenstvf jeho se 
pHodfvajlI" (I. 580). 

Horlivd zastdvd se Kapito kdzdnf slova bo21bo. 
St62uje si, 2e jcdni „o kazatelich svat^ho (teni vice ne2 n^Iezi 
smySlejl, jini pak ni6n6 ue^li slusi;** jest tfeba zacbovdvati cestu pro- 
stfedni. (I. 109 — 110 a si.). I vyzyvd kazatel ktesfany tSmito slovy: 
„Rddi se uCme se v§i chtivosti poslaucbati bo2ibo slova tu, kde2 se 
ono od v6ruycb cirkve zprdvcfl v cistotS rozsfvd a kdie, bez lid- 
skych vymyslenycb a bludnych pffdavkii! Z tobo slova 
bo^iho u6n)e se naby vati tobo v§eho, co2 k spasenf nasemu pf indlei^i 1 
Neb jak2 mistr Jan Hus svat6 pam6ti u5il: Z^kon Kri- 
stuv jest dostateCny k zpravovdni cfrkve rytfifujlcl 
bez pfi6in6nl a pf imiSenf zdkonfl lidskycb." (L 537—538). 
Nezale2i na torn, kde se kdie. Kdzdnf „nemd k mistu pfiva- 
zovano byti." (l. 411). 

Co se tyce velebn6 svdtosti, „md se v6riti, a vyzndvati, 
2e Pdn Jezf§ jest v sldve Boba Otoe a ne nfikde v mon- 
strancl v kaut6, ne v cbleb^ ani pod cblebem neb nad chlebem, 
kdeiby znovu trdpen a t^lesne Idmiln a jeden byl." (I. 601). „Pon6- 
vad2 . . . veCefe Pdnd jest od Pdna Krista ustavena . . ., md( jf sob6 



181 

ka2dy vd^iti a n e m ^ i&dny pfi nf po Kristu nic inSniti, pfe- 
d^ldvati, ujimati, neb pfiddvati, ale jl v sv6 5istot^ a pro- 
stosti tak uilvari." (I. 608). Chl6b a vfno jest viditelnym 
znamenim t^la a krve P^u6. (I. 610). Velebo^ svdtost „neni 
k tomu ustavena, aby bohem byla, a neb aby jako modla vy- 
stavovdna a vyzdvihovdna lideni k ukazovdni byla, aby 
86 pfed nf klan^li, neb klekali, aby ji po m^st^, ulicech, apoHch 
nosili, aby jejfm pfeneSenlm tu neb jinde (fdbly, neSt^stf, nebezpe^en- 
stvf, krupobitf zahdn^li^ aneb aby ji do komflrky, za mff2e, neb do 
jin6 skrySe scbovdvali a zamykali, ale aby ji v6Hci s dfkflvcin^nfm 
a s Bvym mnoh;^m potSSenfm jednomyslui po2(vali.^ (1.611). Kapito 
tedy u(I velebu^ svdtosti, podobn6 jako bratr Lukd§, 
i^e jest Kristus v ni pfitomen toliko posvdtn^. 

Postilla Krdlickd nevystupovala z hranic suchych 
d ogmatick]^ch v]^kladflv; z postiUy Kapitovy v§ak se ozyvd 
nad§eny iesky bratr, kter^ hdji horlivfi a state5n6 8v6 vfry, 
ktery rozehflvd Ctendfe fefcl upffmnou, dojemnou, po- 
u(uje a napominaje (^esky lid, aby se vrdtil k idealu 
cirkve Kristovy. PQsobl na cit 5tendffl vrouci zbo2iiostf; 
kd2e i^e^f plynnoU; lahodnou, prosycenou mnohymi pd- 
knymiobraty, slovysrdeCnymi. Nfikterdmlsta vynikajf z vldst- 
nf vroucnostf a mile dojfmaji 6tenafe. ZvIdStS dojemn6 jest 
na pf. rozjimdnf o umuceni KristaPdua: «Kdy2 byl na krfi^i rozta^en 
a piPibit ukrutnd a v svych uzkostech k Bohu lipel, ani to slunce na 
to se dfvati nemohlo . . .** aid. (I. 591—592). Jak pfekni jest 
t62 Ifcenl poslednlho soudu!: .Pfijde Pdn s sldvau a s moci velikau, 
a tut se zjevl nesmirnd nice Bo2stvf jeho, tu dAstojuost krdlovskd se 
stkvlti bude, blesk nesmrtedlnosti jeho jasnfi tfpyt^ti bude, tu vojska 
and^lskd kolem n6ho: Tu vSemohaucnosti svau v§ecky mrtv^ z pra- 
chu zemfi vzbudf . . . Tu budau ^alostnS kvfliti . . . vSecka pokolenf 
zem6. KrdI pak, saudce nejvydSI, na trfinu velebnosti sy^ sedne . . .** 
atd. (I. 80—81). 

Juuginann piipomlnd v Hist. 1. c. (1849) na str. 216., ie 
V knihovn^ musejni jest rukopis 1. dilu postilly Kapi- 
tovy z r. 1605, num. 357, a rukopis 2. dllu z r. 1607—12 ve 4" ie 
jest u Bocka. 

Rukopis 1. dllu jest v mus. knih. pod novou sign. V. B. 3, fol. 
Na zadnl strand piPednl desky jest pHpisek: „Letha 1622; v sobotu 
pfed masopustnf ned^lf, kaupil sem tuto knihu, poznavSe ji, (i jest 
rukau psdna, od Jakobusa Bavorovinusa, rektora Bechyusk6ho, v TejnS 



182 

Nadvltavau (!), v doin^ pana Vdclava Podmanick6ho.* Kdo tento 
opis poHdil, neuf zndmo (snad sdiii n^jaky Bavoi-ovinus?). Jest ps^n 
pfsiueui cildnyiu, nikoli ozdobn^iii, ohyi^ejnyin; Ie2atym, ua papire, 
a zachovdv^ jeSU^ star^ pravopis. 

Poddvdme z n^ho tuto u k ^ z k u : 

„Wffem()huczy a wieczny Pan Bull nafs cbtiege w fwe przediwiie 
iiioczy a iiefmirnero uiilofrdenflwi znaiu a flaweu byti, rac/il gest 
fobie proto na poczatku czlowieka, a v niem Hdfke pokoleni, a podle 
tobo nas wffeczky k obrazu I'weinu llworziti ..." (2*). 

K jednotiivym kazdniin jsou pHddiiy za(dtky pisni. 

Kukopis kond se kdziiniin oa utcry svatoduSnl; na 
konci jest poznanien^no drobnym pismeni: .Dopsano w pondieli 
den obietowani Panny Maryi 1605.*" 

Z post ill kalolickych v IG. stoleti nejznamenitejSi jest po- 
stiUa kueze TonuMe Bfwovovskeho (univ. 54 B 6, mus. 35 A 5). 
PojtMlnAnl nl vySlo v Oasopise kat. diuh. 1864 roc. V. (J. JireCek, 
Kn^z T. BavoroYsky a jeho v6k, str. 401 — 412, 492—505), ve Sbor- 
nlku bist. III. 1885 (str. 138 a si., 236 a si.) od Dra Jaua V. Xo- 
vaka, a ve Vltkovfe lit. I, 421—425. 

Na /<iklad6 t^cliio pranienA pojedndme o postille Bav aovsk^lio. 

Pan ViUm z Rosenberka byl borlivy podporovatel 
literatury cesk6. Znamenityni kazatelem byl tehdy TomAS Bavo- 
rovsky, d^kan kapituly u sv. Vita v Praze, jen2 jsa t^i archidiakonem 
kraje Bechyilskeho, pozvdnbyl od p. Vil^ma na Krumlov. Kd- 
zdni jeho se tak libit a, 2e na vyzvAnf mnoha pMtel a k pHni 
pana z Kosenberka je kazatel sepsal a vydal r. 1557, pH tend 
vcdl nAklad siini pan Vil^m z Rosenberka. Tak vznikla Bavo- 
rovsk^ho „PostiUa deskd anebo kdzdni a vejklady na evaiufdia, 
kterd^ se v ned61sk6 dny pies celej rok ctau, v6rn6 se- 
psdnai kdzana..." Jest to kniha objemn^, 5ftajid 380 listii foL, 
a ndle2iknejznamenit^j§impostilldm (esk^m. Jest tiSt^na 
pismeni vi^hni p6knym a zfetelnym v Olomouci u Jana Gflnthera 
r. 1557 a niii ke ka2<l^mu evangeiiu nedelnfmu pHhodnou dfevofezbu, 
niimo toctyri velike p^kn6 dfevofezby, predstavujfci znak domu Ro2m 
bersk^ho s nadpiseni: Arma Doi AVilhelnii a Rosenberg a s heslem 
^Festina lente" (tyi obraz se spatfuje v cele Ferovy postilly, o nlz 
se t6/ zm(ufine), ddle pfed kazdniui na Veliky pAtek obraz Krista 
na kHii, z\id§t6 p6kn6 provedeny, pak ozdobn^ titulnl list k 2. po- 
lovici cel6bo dlla, a na konci obraz rytfre jak^hosi, vde ve slohu 



183 

kreseb Durerovskych. Vinovdna jest „Vysoce urozentSiiiu 
Panu paini Vil6movi z Roimberka a na Oesk^in Krum 
lov6, zpnivci a vlailaH slavndho domu Ro4mbersk^ho." V pted- 
niluve, kterd jest spolu dedikaci/^) vyklddii kn6z ToindS, 
ie proto sIo2il postillu, aby evangeliuin stalo se lidu 
obecnemu srozuuiitelno, vykladdno jsouc vjazyku ce- 
sk^m. Poleinisuje proti t6in, kteM zbraAujf lidu Cisti 
plsmo sv. V cesk^m jazyku; vzdyt Kristus kdzal pravdu Bozf 
vSem lideiii, a nikoli pouze u5enym vyvolencflni. Kristus se ob^toval 
za v§ecky lidi, aby doSli spdsy; niaji tudf2 vSichni lide prdvo, pe- 
covati rddnyuii prostfedky o spdsu duse. Bavorovsky vyvraci ddle 
ndmitky tech, ktefi jsou proti &teuf pfsina sv. v domdcfm jazyku. 
Horll proti takovyiu kazatelum, ktefi lifadu sv6ho ne- 
zastavajf s prlsnou sv^domitostf, a kteff k sveuiu posvdt- 
n^mu lifmiu jevl neschopuost; proto l^pe jest 6fsti kdzdui psand ne^ 
posloucliati kdzdnl takovych kn^ii. Jest povinnosti duchovnfch; myln^ 
vyklady pfsem svatych opravovati a brojiti i)roti inaru6mu hloubaiil 
V pfsmecli; ale tfm nenl feCeno, 2e by se m6l lid vfibec zdrJovati od 
Ctenf pfsma; kazdy stav mu2e z pis in a sv. muoha dobrym 
vSceni se nauCiti. Sprdvn6 vyklady pfsma sv. nezdriuji 
lidu od uav§t6vy kosteini, uaopak k ni spfSe vyblzejf. Price 
spisovatelova pry neni zbyteCnd, nebot vznikla z potfeby, 
kterou uzuali mnozl pfdteie, a zvld§t6 pau Vil6m z Rosenberka. Po- 
mocnfkem a korrektorem pfispise torn byl Jan Straninsky^ 
ktery sepsal k n^inu druhou pfedmluvu, k ctendfflm, 
zvlddt^ stavu ducbovuibo, v ufz uvddi nekter6 prfklady, jak muozi 
kuezf za jeho doby mdlo dbajf sv6ho ufadu. Na konec Stranensky 
doddvil, 2e chce na vyroCnl svdtKy tak6 n6co z ufcitelfl clrkevnlch 
pro lid sepsati, a6 zalibi-li se tato kniha. 

Po pfedmluvdch ndsledujc seznain clrkevnlch otcu, 
z nichi se uvad^jl citaty v knize, pitoin rcjstflk vSeho 
toho, CO se V kdzdnlch vvkldda. 



^*) dedikacich postill ▼. Gcor^ Loescho, Job. Matbesius I. Bd* 
(iotba 1895. Spisovatel pravi o obyceji tomto, ze niiiozi zili od dedikovani s?^cb 
del. Proti dnesni ponejvfce lakonske forme vzrostla tebdejsf ve- 
il oTanf na velik^ predmluvy k pHbuznym, pj^atelQni, pHzDiYcflm, kni- 
zatfim a j. Matbesius napsal na pf. k jedn^ ze svycb postill velikou pfedinluvu 
▼enovanou ^Josefovi XVI. stoletf**, cisafi Maxmilianu II. V^noYacl pred- 
mluvy obsabuji casto mnobo biografick^ch dat o spisovateli 
8 a mem. — Budeme miti pffle^itost seznati jicb je§td maobo. 



184 

Postilla rozdSlena jest na 2 dfly: 1. df 1 obsahuje ki- 
z^ni od adventu do Bfl^ soboty, 2. dfl kdzdnf od Hodu Boifho 
Velikono&olho do posledol ned^Ie po sv. Trojici. Ka2d6mu kizini 
pfedesl&na jest pHsluSn^ neddlni perikopa. 

N^kolik k&z&ni vyiiatych z postilly Bavorovsk^ho 
bylo vyddoo r. 1822 v Hradci Ki'dlo?6 a v Praze od Jos. Fr. 
Ditricha (Kll£e, Skalick^ho), kanovnika kapituly Vy$ehradsk6. Viz 
Cas. pro kat. duch. 1828 I. 146, C. kat. duch. 1864 V. 406, Jir. 
I. 51, Jg. 216. 

Zp(isob vyklad& u Bavorovsk^ho. Bavorovsk;^ nevykl^d& pri- 
slusny text evangelicky slovo za slovem, nybr2 rozjfm^ o celko- 
v6m smyslu evangelia se zvlddtnlm zi'etelem t6i kdobS 
roku cirkevniho. Spojuje analytick^ v^klad se synthetick^^m. 

Po perikopg n^slednje livod k vykladu, pak v;fklad silm, 
rozddlenynac^sti. Naphna den Bo2iho T61a rozjfm^ kazatel 
po livodfe: 1. prav6in u^fvAnC T^la a Kfto Kristovy. 2. O poklon6 
a slu2b6, kter^2 se (ini t^Iii Kristovu. Ku konci kazatel pfipo- 
juje napomeuutl v^rfcfm. 

Bavorovsky zachovdvd ve vykladech jasnou disposici, 
kterou piredesfl^ na po6dtku jednotlivych vykladA. Vykladjest 
si ozumiteln]^, jasn^, jsa pfizp&soben v2dy k rozlicD]fm 
potfebdm ki-esCansk^ho 2ivota. Hojn6 doklady z pisma 
sv. a z clrkevnich otcu sv6d6i o vyborndm znalci theologicke li- 
teratury. „Dukladnd zndmost pramenft tich patma i odtud, 
ie velnii mdlo jest pflkladil ve vSech kdz^nfch, aby jednotlivd vyroky 
opakoval, vynaWzaje spfSe vidy novych a nov^ch dokladft hojnost/ 
(Nov^k, Sb. hist. 1885, 141). 

Bavorovsky uvddi v postille ninohd podobenstvi a pH- 
rovndni^ }ei ierpA v6t§inou z pisma sv., nckdy i6i z dSjin nebo 
i z praktick6ho iivota. Pfirovnilnf, jicbJ u2ivil, jsou vesmfts velmi pfl- 
padnd. Na pf . pravf : Neduzivf jsou „knihy otevten^, na nichi i nej- 
prostn^jSf (Isti mobau, jak mnoh^m a nenaddlym pddAm, neSCastnym 
pflhodilin vsichni sme podddni." (64*). „N{1§ ^ivot ustavifcnfi jako vody 
do zern^ vchdzejfc se tratf a, jako 2eIezo od pilniku, tak se den ode 
dne kazi a pomfjf jako stin, pdra nebo dyra . . ." (54»). 

Bavorovsky jest prisny mravokdrce. HffchyvySSfchstavfl 
tepe nemilosrdn^. V zka2enosti jejich jest pry pflCina 
v§eobecn6ho upadku lidu cesk6ho; kdyby lid nevid61 Spat- 
n6ho pHkladu u vysdfch stavu, nehfe&il by tak mnoho. Panstvo 



185 

iije V pfepychu, jest zbujnSI^, utiskuje ubohy lid pod- 
dany a nevi vAbeC; co jest cit a kfesfanskd Idska. 

Bavorovsk^ vystupuje rdznS proti vselikym nepra- 
Yostem. Jest tfeba pflsn6, dilkla(in6 vychovy, aby d6ti 
nezvykaly nepravostein. „Tuto jii necht rodiCov^ SetH, v cem 
ditky jich od inladosti maji prospCvati a cviCeny b^ti. Ne v chytro- 
stech a rozpustilostech, ne v pfsnitkAch svfitskych a oplzlych, ne v zlo- 
feCenl, hrAnl, pejSe, jak4 v torn mnozf od dStinstvl se cviftf. Ale pfi- 
kladem sv^ho Spasitele, ktery^ se mali^k^ pro mali5k6 narodil, pfed 
Bolieni y bdzni jeho a v svatych pfikdz^nich, pfed lidmi pak v ctno- 
stech svatych prospivati niajl . . ." (28*). StSiuje si na mUdei, 
na Spatn6 jejf vychovdni, t^mito slovy: „§etfte nyn^JSf mld- 
de2e, kterak sau 2ivi bez bdzn6 Boi^i, bez umeni Bo2fho, bez poslu- 
Senstvi svych starSlch! fteci jich oplzl^, Saty ohyzdn^, skoky nesty- 
dat^, obcovdnl mrzut^. Tomu k inysli opilstvl, jin^mu zlodfijstvf, n6- 
kter^mu hra, jin^mu kub^ndfstvl. Z toho co pochizf? N6kter6ho 
z nich pred oCima vlastnfch jich rodifiuov obfesl, jin^ho ohavnfi ctvrtf, 
toho z mesta chvoStfSt^ui vyprovodf a jin6 jin^iui hanebn]^mi poku- 
taini trescf; v§e( to z toho poch&zf, ze nenl bdzn6 Bo2f plPed oMma 
jich, ie se k tomu od mladosti ncvedli, by pomdiu slovu Boifmuzvy- 
kali, jemu se uCili a vedl6 zprdvy jeho i^ivi byli." (94*). 

Mlddei roste, s ni rostou hfichy, zvldst^ p]^cha. 
Pycha lidu se jevl na pf. v „potvornosti toho Casu zbyte6n6 
V Satstvu." „Nosl nSkteH od6v zbyteCny, vocasity; ten vymyslila 
bldznivd marnost. JinI ndkladny, drahy; ten nalezlo bohatstvf. Jinf 
pak kusy, oplzl;^, kteryrai vice sv6 hanby obnai^ujf, nei zakry- 
vajl, a ten vymyslila siuilnost. OpSt jini potvorny, zfezany, navla- 
cowsiiif, V kter^m2 lid6 vice za potvory nei lidi se ukazujf, a ten 
nalezlo bldznovstvf . . ." (212*). Jake uemlrnost v odSvu, stejn6 prfsnS 
Bavorovsky kdrd t^4nemirnost vjidleapitf; st62uje si, ie 
mnoho zbytefcnych penfez se naklddd na hostiny, na hodovdnf, na hy- 
fenl, na ^nestydatd obierstvf" (214), pfi cem2 Casto se slychaji „po- 
mlauvdnl, feCi mrzk^ a oplzl(5." (13^, pod. 259^). Lid se k toniu dd 
snadno sv6sti a nepozoruje ani; ie casto byvd pH torn i podvdd6n. 
(212*'). 

V lidu nenf mravnosti; ncmravne 4ijl mnozi nejen 
za svobodna, ale i v manzelstvi. (27\ 34 atd.). PNfcina mravnf 
zkdzy jest, jak ji2 bylo podotceno, ve §patn6m pfikladu stavft vysSlch. 
Bavorovsky jest ve v^tkdch svych nestr anny a sp ra- 
vedlivy. Se stejnou horlivostf kdrd vady duchovenstva 



186 

a pdufl strany kaliSnicko-luthersk^ i strany podjednou 
Spravedlnost tato ciiii Ravorovsk^ho, jak Vlcek do- 
kWdd (D6j. lit. C., str. 424), zjevem vzAcnym mezi sou- 
c a 8 n y ID i i [> o z d 6 j S i m i s t r a n n f k y. Mnozf tide pry hiedf 
ovgein n a k n 6 z e, z v i a d 1 6 k a t o 1 i c k ^, zl^ skutky vyzvM^ti, 
aby z toho proti vyzndnf samemu a vife mohli tSi^iti a ji za ai^e- 
mnou vyhlaSovati, ale Bavorovsky sdm skute(n6 pry pozual m n o h o 
nepravosti vestavu kiiS^sk^mvflbec. jich2 dopoust^ji 
se zvl^§t^ „neu&enf, uefidni a bludnl kazatclove.* 
(57**, 58*). Neni ovSem divu, 4e jest tolik nepravosti v knei- 
stvu, kdy2 se do stavu tohoto dostalo mnoho lidi 
nepo vo I a II y ci). Mnoliy „maje stat^^ek a 2ivno8t fadnau, utratf 
to skvostn^, proiiraje, a neb s nev^stkami utratf, potom opusti man- 
zelku, ditky, na kn^i^stvi, neb na kb^Stery mysli, jakoby posledni aiito- 
Ci§t6 bylo tak >vat6 povoMnl. Opet jiny jsa pfed tim cbudy, nuzny, 
V bfd^, V nauzi vychovan^, dosdhna kn62stvf, rozbuojni, uabuiia sta- 
teCku, maje jej im knfhy potfebn^ vynakMdati, nuznym spomdliati, 
obrati na panf kub6nu, kterau2 rad^ji pri sob6 vidi nei svatii Biblf.' 
(221*). Bavorovsky st64uje si t6i do kuikii z Polska, 
jich2 veliky po^et katolickd strana v 16. stol. pfijfniala. Jest zcela 
pfirozeuo, ie k ndm priSei asi jcn ten, kdo nemolil nebo uesin61 doma 
zustati. Byli to nejhorsi kn62( a nejm^ne vzdfelanf. (150). (Winter, 
Z. c. I. 127, 464.) 

Co se e V a n gel i ku ty6e, Bavorovsky vidf v Cechach pouze 
vn^jsi nAtcr lutberskeho e v angel i c t v I, pohnutkj 
jebo stavovsky ziijinove, nenilbo2ensk6. (Vlfcek, 422). 
Mnozi cht^ji pry „evangelfci rad^ji slauti neili byti." (I17**i. 

Nenf pravc zboznosti. Tato md se jeviti v prostfedcich 
i V licelii svem; proto hfesC tak6 ti, „kteii2 sml lehkomysInS, ueva 
zen6 skr/e jeho (Kristovy) niny, vSecky elementy, sakramen'a, got- 
§enty pffsahati" aneb docela snad i „smcle a lehkoniysln^ svatych 
ran jeho (Kristovych) S(» dotykati." (82*). 

Pilni nepecujl o duSevni blaho svych poddanych. 
(:?o9*). Mnozf z nich jsou k cbudine neniilosrduf: „Kdyz 
sami na kaicdy den stkvostnS liodujf, pokrray rozkoSnyini, n^iwji la- 
bodnyuii az do vosklivosti . . . naplneni l^^vajf, k tomu kdyi sami 
pySnyni rauchein se odfvaji, a coby to byl hlad neb t62ka nenioc, 
nesku§uji, nerddi torn, ktefl2 lilad trpf, neraocini t62kymi tiil[)eni by- 
vajf, v(Ti, ale zlolicujfc je sami u sebe, za nehodn^, aby pfed jich 
obli^ej pfijfti ni^li, saudf . . . Jestli2e n^kdy bladem jsa pKnuceo 



187 

filovSk nuzn;^ do domflv jich prosfc almu2ny vkro^i, mfsto nasycenr 
toto slySeti musf: ,Cert-li t6 sem vnesl, nemohl si vni zuostati? To 
chud^ch potdSeaf! Jakd pak almu2na se jim ddvd, vfdati jest, kdy2 
je zase ven z domflv bidein vyhdn^jf a pfed nimi jako pi^ed n^jakau 
ohavnostl dv^fe zavlrajC . . ." (324»-*»). 

Jest vflbec mdlo Hsky mezi lidmi. Lid6 nemiluji svych 
bliinfch; proto nenf tak^ Usky mezi jedDotliv]^mi ndrody. 
,Lid jindc DesmejSlf, nei 2e ten jest mu bliinf, kdo2 vja- 
zyku podobny, jako Cech Cecha dvii za sv6ho bliinfho, 
jin6 pak ndrody v nendvisti majfc ohavnymi jm^ny 
Nemce psem, libra vSf, Poldka svinf jmenuj f. To jest ve- 
likd potupa a zlehcenf bliiniho naSeho, kterd2to hodnau svau pokutu 
casern svym najiti md/ (299»-**). 

Nenf nikde upfimnosti, ale vSude jen neuprfmnost 
a pokrytectvi. pokrytectvf (esk^m vzniklo tehdd pff- 
slovl: „Cech ne2 by v pdtek s mdslem jedl, radSji by 
koni ukradl." PHslovi toto Bavorovsk^ taktovyklddd: ,Cecho?6 
sautakovipokrytci: v poste ml^cn^ho neu^ivaji, za hHch to 
8ob6 poklddajl, ale kdy2 se krdde^e, vra^dy, voiralstvi dopusti, vtom 
hHchu nepozndvaji." (67*;. 

Bavorovsk^ 8t62uje si vflbec mnoho na neblahd 
pom^ry 5esk^. PfKinu jich vidf mezi jin^m ve velik^m 
mno2stvi sekt v 6echdch, kter6 majf mnoho spoi-flv, tupfce se 
navzdjem. „Na§i n6kter6 nazyvaji Lutheriany, Zwinkliany; 

V ndrodu pak Ceskdm jmenovali se ValdenStf, BolesIavStf, 
Pecfnovdtfy HabrovanStl etc. Oni pak naSi stranu Papeienci, 
Rimany, ^eholniky etc. A to vSe posm^dn^, jeden druhdmu k po- 
tupe . . .• (10^; pod. 251*). ndbo2ensk6 sndSelivosti Ba- 
vorovsk^ho ke kalidnikflm sv6d5i zvldStd toto misto* 
,Vds pak, nejmilejdf; . . . napomindm, abyste o t^ch vSech, kteff2 
s ndmi v svdtosti olt^fni v6fl a vyzndvaji byti prav^ tdlo Kristovo 
a pravau krev jeho, toliko sam^m pfijfmdnim, kter6i^ na 
zevniti^nich zpuosobdch zdle^l, od nds se d^lf, dobfe 
smejSIeli, je za prav6 kf es(an6 drieli a m^Ii, a jako bratry 

V Kristu Pdnu milovali..." (lOO*). Tak vyzyvd Bavorovsk]^ 
k ndbo2ensk6 sndSelivosti k pffvr2encflm strany pod 
oboji, napomfnd vSak, aby se lid Jako &kodliv6ho jedu" va- 
roval Jinych zmStencuov a chlebnlkuov, kteff tu (ve svd- 
tosti oltdfnl) nic jin^ho nei posvdtn]^ chl6b a znameni toliko 
T61a Kristova mfti chtl/ (100*). I napomfnd Bavorovsky neustdle 

Jubilctiofeh »pM S. XU. Ig 



188 

k stdlosti a Yiie. Mnozf Iid6 pry snadno dajf se sv^sti a od 
prav6 vfry se odchylujl. V tehdejSl dob6 bylo hojnS 4en, 
kter6 pos ilovaly sekty, zvldStS Jednotu (e8k;^ch bratH, 
tlm, ie jim pfivddfely pffvrience. Tou2f na to Bavorov- 
sk^ slovy mrzut^mi (Winter, i. c. I, 57): „Nenf-li4 to t6c 
y tomto slavn^m krdlovstvl zn&ind, ie mnozf^ nfiktefl i z vySSfho stavu, 
tak musili v6fiti, jak od manielek svych jim vym6feuo bylo, kter^ 
vedle sv^ho ^easkdho a mdI6ho rozumu oblibivSe si tuto neb jinaa 
bludnau sektu v tu sv6 man2ely vice lahodn^m namlauvtofm De2li 
plsma sv. duovody uvedly? A tak se potom stalO; 2e . . . tyto man- 
4ely a\6 vyvedSe z vyvolen6 a 8tarobyl<5 cirkve Bo4f a z kosteluov 
kfesfanskych uvedli do rozli^^nych Bratrsk^^ch zboruov aji- 
nych domuov pokrytsk^ch." (224*-^). Jest vidHi, ie Bavorovsky, 
jen2 jinak pokoj a smffenf mezi stranami kdie, nemd bratff ?e 
zvlddtnl Idsce, ponevad2 se mu zddlo, ie ntenim svym 
od viry katolick^ nejvlce se odch^lili. (Novdk, Sbomlk 
hist. 1885, 238.) 

Bavorovsky hdjf vfry katolick^ pri ka2d6 prileiitosti, a (ini 
to zpflsobeni zcela dflstojn^m. (375* a j.) 

Sv6t zkaien^ chyii se ke konci sv^mu. Tuto my- 
Slenku u mravokdrcA 5asto projevovanou shieddvdme 
t6i a Bavorovsk6ho: ^Jii, yii, 6 uejinilejdf, chejli se k vecera 
sv^t, k sv6mu skondui pospichd, obil6 dozrdvd, ieh se pHbliiuje ..." 
(54^; pod. 7% 328 a j.) 

Sm^SIenl Bavorovsk^bo v postille jest £ist^, evan- 
gelick^; kazatel chce, aby lid v6fil vsemu, co jest ob- 
sa^eno v evangeliu. Nesta^f v§ak pouze vdlfiti, jest tfeba skutky 
vlru osvSd^ovati. Sama vira bez skutkfl k spaseuf nepo- 
sta6i; i horii tedy Bavorovsky proti protestantflm, ktef 1 tditice 
se: „Kdo v pekle bude?**, odpovfdajf prj^: „Sami toliko nev6Hcl, 
nebo v^ffclm i^dni hHchov6 negkodf^ neb za n6 ji2 Kristus dosti 
uCinil, prve iie2 jsme my se jich dopustili." (177^). 

Bavorovsky jest z nejlep§fch (esk^ch katolickych 
kazatelfl. Dostalo se mu plD]^m prdvem cestn^ho 
ndzvu „6eskeho Skargy^. Petru Skargovi, nejv^tSlm z pol- 
skych feCniku duchovnfch (nar. 1536), vyslovil se Mickiewicz, 
ie se V nem obrdif celd vlast, ceiy ndrod se svou minulostf, pH- 
tomnosti i budoucnostf, ie rodinou jeho byla Polska, (Viz 
Mu2fk, Strucny dSjepis kazatelsk^ch literatur slovauskych, Praha, 
1875, str. XII.) Podoba6 mil^eme tvrditi o Bavorovsk^m, ie ro- 



189 

dinou jeho byla 6eskd vlast, o je]ii blaho duSevDf se staral. 
By I pravy kazatel lidovy^ vlastenec upffniny, v^born^ kii6z, 
jeD2 z ndboieDstvf necinil politiku, kn^z sndselivy k ostatnfm strandm 
niboienskyra, zvlAStfi k pfivr^encuin strauy podoboji. Postilla jeho 
▼ynikd celkem sprdvnou £e§tinou a znamenit^m slohem. 
^Bavorovsky sice nezlskal si ndzvu ,zlatoust6ho^, jako Sfastny Poldk 
Skarga, mistr jazyka, v^tecu6 vlddnoucl pathosem, ironif, hrou slov 
i jinymi prostfedky feCnickymi, ale ani on neul bez pflsobiv^ 
ironie, t6i on mluvl jadrng, ndzorn^, lidov^, nepfeh^nl 
a nerozpfddd, m& cit i humor, suiysl pro pflsobivou hru 
slovnf, a plastick^ jeho sloh vyhodnd se odrd21 od 
m6Ik^ zdplavy velik^ v^tsiny tehdejSich uadich stili- 
stiSv." (VlCek, I. 425.) 

Dobry, horlivy kazatel katolicky byl t6i 
TomdS SeSel (Beschefius ) Hradecky, pf(tel pfekladatele a vy- 
davatele Stran6nsk6ho (f asi 1562). Viz o n6in Sbornik hist. IV. 1886, 
cWnek Zlbrtftv (str. 234-240, 293—301, 337-342). (Jir. II, 178). 
R. 1561 vydal pfeklad postilly, kterou latinsky sepsal 
Fridrich Nausea Blancicampian, n6kdy biskup vfdeAsk^. 
Titul (esk^ho pfekladu znl: ^Kdzdni kresfanskd na evangelia^ kterd2 
se pfes ce\f rok v ned61nl a v svdteCnf dni ctau, . . . nejprve 
latin^ sepsand, potom z t6i fe6i na ceskau vylo^ena, vytist^ua L. P. 
MDLXI." (Dniv. 54 C 231). ZmlnSn^ biskup neukoncil svych 
k^zdnl, proto je dokonal Re§el pomocf pfftele sv^ho 
Jana StranSnsk^ho a pfidal k nim je§t6 jind kdzanl na 
svitky, kter6 se sv6tf v Pra^sk^m arcibiskupstvf ; pramenem mu k tomu 
byla dllem jind kdzdni biskupa Fridricha (Centuriae homiliarum), 
dllera jinf cfrkevnf ucitel6. Zralnka o torn d6je se v ptedniluv6 
ke „Kdzdnfm'', datovand r. 1561. 

Pfeklad jest v6novAn p. Joachymovi z Hradce a vy- 
tiStfin byl u JiHka Melautricha z Aveutiuu. Drub 6 vydilnf poffdil 
r. 1574 Jin dfich Scribonius z Horsova, proboSt kostela Prai- 
sk^ho. R. 1578 dalje Scribonius vytisknouti pottetlspo- 
volenfm arcibiskupa Pra^sk^ho Ant. Brusa, a venoval je Adamovi 
z Hradce. 

kazdnfch techto pravl Zfbrt: Obsah jejich jest ryze nd- 
boiensky. Spisovatel jevf vSude scetlost v pism6 sv. a 
ve spisech sv. otcu, z nichi uCenymi citdty jen jen plytvd, ai 
misty nevyfterpateluou svou duklacinosti Ctendfe una- 
vuje. Ze byla kniha Re§elova bedliv6 Cftana, sv6d6f rnnoh^ pff- 

13* 



190 

pi sky po straD^ch i mezi fidky, ba nikdy svedena celi polemika mezi 
Ctenifi rflzn^ho smySlenf. (Viz Zfbrt, Sb. hist. 1886, 239.) 

Arcibiskup PraSsk^ Antonin Brus s Mohdnice cbtSje; 
aby proti ruchu reformacnfmu mSli katolictf duchovni 
bezpe6nou a spolehlivou rukovSt, u6inil smlouvu 
preklad postiUy Jana Fera ( WUda), kazatele Mohu(- 
sk^ho (Jg. 216), se Zikmundem z Puchova. Slfbil mu za- 
platiti ctvrtletnS 20 kop miSenskj-ch, diti mu byt, stravu, Saty loJofi 
dHvf a pachole k sluibg az do ukon^enl dfla; denni pak mil pre- 
kl^dati Sest hodin. (Aich. zem. Opisy z arcib. Winter, Zivot cirk. I, 
171.) Do v6d6v se pak arcibiskup, 2e i jinf (Astky t6to postilly 
Y cesk^m piPekladu vydati mini, vyiddal si u cisafe Maxmi- 
liana II. privilegium, ie v 10 letech nikdo jin^ pfeklad vydati nesmi, 
Ie6 komu by arcibiskup Pra^sk^ povoleni udSlil. Proto2e vSak knih- 
tiskafov^ pra^Sti tisk postilly ptevziti nechtili, vyiddal si arci- 
biskup r. 1568 od cisafe dovoleni, aby mohl knihu tn d&ti 
do tisku y Norimberce. (Ant. Brus z Mobelnice, arcibiskup 
Praisk^. Historicko-kriticky iiTotopis, napsal Dr. Elem. Borov;f, Praha 
1873.) Ale nedodlo k tomu. R. 1573 Melantrich uvdzal se 
y tisk n^kladem Brusovym a Yil^ma z Ro^mberka, ale m61 vtom 
nesn&ze, neboC Jan Novohradsk^ z Eolovrat v6znil pr^vd papimlka 
Fridricha Fraye a Mela ntrich tudi2 pro nedostatek papira 
nemohl s tiskem postupovati. Arcibiskup se pHmlouval opro- 
pu§t6ni Frayovo, aspon na £as, a b y d k n d n a b^ti mohlakniha, 
JI2 V Cechdch nikdd jeSt6 v jazyku 6esk6m rovn^ ne- 
vySla." (Borov^, Brus 122.) Tisk nicm6n6 byl dokon^n r. 1575. 
Arcibiskup dohliiel, aby nic dflleiit^ho v pfekladu nebylo vynech^no 
a aby nic nendle2it6ho nebylo pfiddno. UCastenstvi pH upravfi 
textu mil pr^ zvl^§t6 Jindfich Scribonius z Horsova, 
zndm;^ ndm ji2 vydavatel ReSelova pfekladu postilly biskupa Fridricha. 
(Jir. II, 221.) A tak vySla ^PostiUa aneb kdzdni evange- 
litsk^ pravdy . . . na evangelia a epiStoly nedSlni, 
kterd se podl^ poMdku obecn^ cfrkve kfes(ansk6 od adventua^ 
do velik^noci ctau, skrze ctihodn^ho kn^ze Jana Fera, kazatele 
kostela Mohutsk^ho, k^zand a nyni z feci latinskd a ndmeck^ 
na ceskau pf eloiend . . ." (Mus. 35 A 1). 

Zajimav^ jest pfedmluva pf ekladatelova k cten^fi. 
Pfekladatel pravi, ie nastdvd prdv6 konec svita, protoie svSt je 
pin zrady a krveproliti. Lid neni vzd^ldvdn, neboC jest nedostatek 
dobr^ch kazatelfl. Mnozi kazatele jsou r&di, kdy2 ji2 mohou sejiU 



191 

8 kazatelny, jinl pfi kAzdnlch zapletou se v tak mnoh6 „rozdfly", ie 
k prvnlmu argumentu, kterj^ si byli pfedloiili, vrdtiti se nemohou, 
spletou se, sami s sebou se hddajf, „lidu obecn6mu argumenta pfed- 
mitajice" a vyndSejfce se svou ucenostl; jinf „mnohokrdt plfskaji, ie 
sami nevftdf, co. . ." ; casto „pfepfSI sob6 n6jak6 Spurty aneb pro 
lenost dajl n6kter6mu mlddenci n6jak^ k&zdni6ko sob6 dosti neforemnd 
vypsati . . .** N6kdy dokonce femeslnlci ,vSeteca6 se vstrkajl k kdzAnl 
slova Boi^iho a v spr^vu cfrkevni neumSjfce prvotnS sami sebe ani 
celadky sv^ ii&le2it6 rlditi . . .** Tudf2 jde na jevo, ,,kterak v^ecken 
sv6t t^chto poslednlch (^asuov k sv6mu skon^ni se schy- 
luje.** Mnozf pr^ schdzeji se tajng po domfch a pdfiou skutky 
temnosti, Stftice se sv^tla. Jinl op^t Ctou doma n^jakou Skodnou po- 
Btillu sob6 a sv6 fielAdce. Za takov^ch pomSrfl jest pry tfeba horlivych 
a v6rnych kazatelflv, zvWStfi v CechAch, kde se ctou o pfekot vSelikA 
bludnd a zdhubnd kdzdnl. Aby pry se lidu dostala do rukou postilla srov- 
navajlcf se se svatou obecnou kirestaDskou vlrou, poffzen byl pfeklad 
postilly kn6ze Fera, jen2 v ni ,,pfivozuje sv6dectvl Pisma sv. upHmnS 
a nezatm^Ie, bez vselijak^ho dot^kdnf a haD^Qi." 

Ea2d6 kdzinl v postille Ferov6 jest rozdSIeno na 
n^kolik kdz&nf menSich. Ydecka kdzdnl jsou obSlrnd. 
Na pf. jen v^klad na 1. nedSli adv. obsahuje 13 listfl. Zimni kdzdnf 
ned61ni jdou od 1. ned^Ie adv. a2 k Velik^mu pdtku (incl.) a obsaliujl 
423 listy. (Mus. 35 A l,fol.). T6ho2roku (1575) vySla kdzinl letnl 
ned^lnl „od Velik^noci ai do Adventu" (fol, univ. 54 A 18, 54 A 
50). VySIa i6i postilla zimnl svdteSnl, s jejfmi tiskem se po- 
fcalo ji4 r. 1574, fol. (un. 54 A 21 N. 1., id. 54 A 25 N. 1.), a letnl 
sv^tecnl z r. 1575. fol. (un. 54 A 16 N. 1., id. 54 A 18 N. 1., id. 
54 A 50 N. 1.) Cist svdteCnlvySla t6z pozd6jijeSt6jednou 
u Melantricha r. 1625 s pfedmluvou Ferovou vfinovanou 
knli^eti Sebastianu, „svat6 stolice Mohutsk6 arcibiskupu, svatd ffmsk^ 
fiSe po Germanii arcikancl^fi a kurfirStu etc.," z nii se dovlddme, 
ie Ferov^m spolupracovnlkem zvld§t6 na letnfm dflu postilly svdtecnl 
byl Dr. Filip Agricola, fardt v Eyienkuru. Kdzdnl ta obsahuji 
hojn6 zprdvy o 2ivot6 svatych. Pocfnajf se kdzdnfm na den sv. Ondfeje 
a koncl se kdzdnlm na den Zv^stov^nl Fanny Marie (161 listfl). 
(Mus. 35 A 1). 

Jest zajfmavo, ie KoniAS katolickou postilla Ferovu 
poloiil mezidllazavriend doklddaje, ie „Postilla tato latinskau 
ieti vydana polepgiti se mfl2e, vSak na (ieskau re6 pfelo2ena od ka- 



192 

dfe, Idevf ji v§elijak bludem poskvrnily tak 2e polepSenf hodna neiif.' 
(Kllft II, 48, Jir. II, 221— ii22.) 

Jesuita Ondrej Modestin, (1558—1601), znatel jazykft 
slovanskych, ka/atel v Olomouci a v Praze, rektor kolleje u sv. 
Klimenta, pfcloiil z poUtiny postUlu Jakuba Wujkaz Wo- 
growce. (Jg. 216, Jir. II. 42.) 

Jakob Wujek, Clen Hdn T. J., byl vedle Skargy z nejzna- 
menit^jfifcli kazatcl&stoleti XVI. R. 1575 vysla jeho „Po- 
Btylla katoliczna wi^ksza*", obsahujfcl 100 dlouhych kizini^ 
jei jsoii naskrze bud dogmaticka nebo dogtnaticko-moralnf a polemicka, 
vynikajlce d&kladnym vyCerpdvdnfin Mtky, iivostf a kr^sou slohu. 
Pro 8V0U drahotu a obSfrnost nebyla pHstupna lidu. Proto Wujek 
sepsal postillu dovou, kratsf, s ndzvem „Po8tylla katoliczna 
mniejsza", obsahujfcf 134 synthetick^ch homilil. Tyto dvft postilly 
s pfekladem bibli zjednaly Wujkovi pffjmf polsk6ho Jeronyma, 
tvflrcebiblick6polStiny. ( A.Muifk, Strutn^ d^jepis kazatelskych 
literatur slov., Praha 1875, str. X— XI.) 

Modestin pfeloiil do feStiny postiUu menSi: „Po- 
stylla aneb kdzdnl evangelitskd na nedSle a svdtky ce- 
16 ho roku. . . vydand skrze Jakuba Wujka z Wag ro wee 
etc., Doktora Pisma S° v Polsk6 feCi, a nynf zase na ftesko 
pfeloiena." (Ve 4", univ. 54 B 90.) Obsahuje dva dlly; 1. dll 
d611 se op6t na dv6 cdsti: 1) k&zini na evangelia dnf nedel- 
nfch, a 2) kdzdni na evan*;:elia dnf svAtecnfch; podobnd dll 
druh]^. Hrauicf mezi ob6ma dily jest kdzini na den nejsvStejSl 
Trojice. 

Postilla tato vytiSt6na byla v LitomySli, u Andr. 
Graudence r. 1592. 

Na pocdtku ka2d^ho dflu jest pfednUuva. Pfed- 
mluva k 1. dllu jest v6novana biskupu Olomiick^mu, Stanislavu 
Pavlovsk^mu, od ptekladatele kn^ze Ondreje Modestina Hradeck^ho. 
Pfekladatel dotyka se v nf m „Pikharta v", kteH pry po domech se 
schdzejfce vykladft pisma sv. uzivajf do kostela nechodlce. Vsudy pry 
jest plno „neS(astnelio koukole, to jest rozlicnych spisflv, traktatuv, 
vykladav a postyl kaclfskych", a casto stdvA se, ie i mnozi 
z katolfkfl je ttou, vynilouvajfce se, 2e se katolickych nedostdvd. Pred- 
mluva k dilu 2. jest od Wujka („k vern^rau a poboi^u^mu fcte- 
ndfi"); autor horli v nf mezi jinym proti „kacffiim", kteH „evangelit- 
skymi" se nazyvajice, odporujf vSelikym v^kladflm doktorflv katoli- 
ckych; polemisuje t6i s Lutherem. 



193 

Spisovatel rozddluje jei no tliy 6 vyklady na n6ko- 
lik cdstf, odstavcfl; a na konec v ^zdyfrce" evangelia 
pod^vd naucenf z v^kladu plynoucf. Casto dot^kd 
se doby sou5asn6, zvUst^ tarn, kde se mu to uejl^pe hodf, 
na pf. pfi vykladu na ned61i masopustnl. Celkem vyzufvajl jeho 
kdzdni (asto tonem pfllig podrd2d6nym a pflsnS katoli- 
ckym. Kazatel liAjf horliv6 pfijfmdnf pod jednou zpflso- 
bou (kdzdnf na zeleny ttvrtek): ^CosenaSI Ceskd zem6, mo- 
ravsk^, polsk6 a okolnich krajin dot^ce, v6c jisW jest, 4e za 
mnoho set let, jak se u nds vfra kfesfanskd zacala, nejind£ ne2 pod 
jednau jest uifvdno." (I 1, CXXVII*.) Na jin^m rnfst^ pravf : „Jako 
kali§nfci s vojskeni^ mod a kvaltem kalich sv&j sobe osobili: ^ii^ka 
vCechdch a Nftmci ve svych zemfch, tak z druh6 strany ptijl- 
mdnl pod jednau spftsobau s velikym pokojem vSeho kfestan- 
stva jest phjat6 a na mnohych sn6mfch obecnich potvrzen6 ..." 
(I 1, CXXXI>».) Kazatel vklddA t6i cast6 polemiky s naukou 
Lutherovou. 

2. vyddni vyslo r. 1629 ve 4® (univ. 54 E 51); vytist^no 
vPraze uPavlaSessia;tento napsal k 1. dilu pfedmluvu, 
V uii pravf o t6to postille, 2e jest Jako jddrn^ vejtah netoliko 
hlavnlch vfry katholick^ artikuluv, prednfch raezi ndmi a sektdfi 
rozepti, ale i rozdiln^ch a na urcit6 slavnosti katolick^ clrkve zbdh- 
lych a zvyklych ceremonif a kostelnfch obycejflv ..." Na konec 
2. ddu jsou pfidAny zivoty svat^ch „ce8k6 zem6 vla- 
stencQ a patronfl." 

N6kolik kdzdnf z postilly menSl (v pfekladd Modesti- 
uov6) a je,dno kdzdnf z postilly v6tSi (na 6. ned. po Velik., 
v pfekladi Mu2ikov6) vySlo ve sbfrce „Kazatel6 slovanStl" (ve- 
denim Vdcl. Stulce . . . vyd. Ant, Mu^ik). 

Mu2fk (Struc. d6jep. kazat. lit. slov., XL) prondSl omensi 
postille tento lisudek: „Prohl6dati k perikop6 obsahujfd Casto 
predm6ty rozliCn^, spojiti je ale vidycky v krdsny harmonick^ celek, 
v nSmi se pravdy nejvzne§en6j§i jevl v rouSe i prostdCku pHstupn6m 
a pfi torn uvarovati se vSech slov marnych a zbytecnych, jest zajist6 
mistrovstvi ; a proto jest Wujkova „postylla moiejsza" dllo ovSem 
mistrovsk^. Zdajff se n6kter6 reci bj^ti krdtkj^mi, ale toho pHdna 
jest, 2e Wujek n6kde vice gnoinicky si vede." 

Tak6 pfeklad tdto postilly uvddf KonidSvKUci (299: „Vujky 
JakubazVagnerovce(l) postilla...")apolepSuje z ni dv6 
m ista. (V. CCM 1863, HaouS, o pusobenl Jes. KoniAse v lit. 6., str. 198.) 



194 

Z katolick^ch kazatelA iesk^ch 16. TSku piPipoml- 
nime jedt^ jesuitu Jana SuchSho (Job. Suchius), Praiana ze 
St. Mista, jeni pfeb;^vaje v letech 1596 — 1599 v Krumlovfe, se- 
psal foliant kdzinf, jen2 se chovd v rukopiseuniv. bibl. 
praisktf, sign. XVII C 2. (Jir. II, 251—252.) Psin jest na pa- 
pfte, fol., aobsahuje innoho kdz&ui DedSlnich, psan;^ ch rukon 
rozlKnou na konci 16. stoletf. Nejprve jsou tu kdz&nf na 
1. — 24. nedeli po sv. Trojici, s vrocenim (t^mir pfi ka2d6m k^zdnl) 
1596, pak jsou kdzdni od 1. ned^le adveutni a2 do 6. ned^le poW 
likonocfch (incL), psand tou2 rukou, s vrocenfmi 1596 a 1597 ; potom 
n&sledujf „Cztwrta kazanij nedielnij"* „Letba Panie 1598** na 1.— 24. 
nedeli po sv. Trojici, psand jinou rukou, kone6n6 zase od 1. ned^le 
adv. do 6. ned^le po Yelik., s vro5enlm 1598 a 1599. Na konci cteme: 
,Konecz cztwrtycb Kazanij Nedielnfcb w Gzeskem Eramlowie 1599 . . . 
P. Joannes Suchius Starebo Miefta Praifkebo Rodicz.** 



IV. 



Stoleti XVII 



{PostiUy evangdicke a ieshobratrske, Doha prondsledovdni: postiUyU- 
teratury extdatUske. — PostiUy katolicke; po6dtek protireformace.) 

IJpadek kfesCansk^ho 2ivota ke konci 16. stoleti vzbudil op^t 
reformainl reakci v Nimecku, kterd byla zahdjena Janem Arndtem, 
avSak nemSIa vlivu na veliky po(et n^meckych lutherskych kazatelfl. 
V stoleti 17. doba vAlky tficetilet6 zpflsobila v stfednl Evrop6 nov^ 
lipadek nibo2ensk^ho a inravDiho iivota. Kazatel^ byli nev^doml a ne- 
obratnl, kdz^nf jejich obmezovala se pouze na dogmatiku a pole- 
miku. Forma kizini byla pedanticky u£end, jednotliv^ slova textu 
byla zahrnuta nes(^fsln;^mi u(enymi exegetickymi pozndmkarai. V N^- 
mecku nastal scbematick;^ a emblematicky zp&sob kdz^ni, pfi cemi 
thema bylo rozvedeno v obraz 6asto a2 smftsny, ktery byl rozbfriln 
do detailu. Yrcholem takov^ho zp&sobu kdzdnl byla t. zv. me the da 
realii, zavedend iitavskym rektorem Christ. Weisem. Thema utdp 61 o 
se V sam^ch „realifch", t. j. v obrazech, prirovndnfch, antithesAch, 
atd., kter6 vlastnf smysl v^kladu zakryvaly aCinilyjej nesrozumitelnym. 
Mnozf vidili sice, 2e to nen( pravd methoda^ vraceli se ke kdzdnlm 
zaklddajicfm se jen na pismg sv., ale tito zase sblrali sam6 biblick6 frase 
a obrazy bez ohiedu na smysl, tak ie vzniklo 6asto ua n^kolik mdlo 
slov texta ceU velik^ k&zini, Na lepSfm stupni byla tehdy kdzdnl 
reformovan^ cfrkve niimo N6mecko, zvWstg ve Francii a v Anglii. 

Velik^ho rozkvfetu v kazatelstvl nabyvala v tomto obdobf cfrkev 
rimskokatolickd, Pflvod toho hledati sluSi ve Francii; kazatel6 po- 
kUdali se tam za skute&n6 fecnlky, kteH m^li svd kiz&ni vypoctena 
na potlesk a&en^ho posluchacstva, ovSem bez ohiedu na vlastni ucel 
kdzdni. Duchaplnost, vtip, ohefl, lesk, elegantnl, uhlazend tei byly 



196 

znaky jejich Uzdnf. Hlavnfm zikladem jejich T^kladft byla moiilka. 
Nebyli v&ak oblfbeni a lido, nebo( inluvili T^tsiooa jen k ucenema 
posluchacstva. 

V protestantsk^m X^mecku nastala pro kazatelstvf lep§i 
doba V poslednfch desitileticb stoletf 17., zvlaSt^ pusobenim Spene- 
rovym. Spenerovy hhsni po2adavky byly, aby byla k^zdnf biblickd, 
neU)Iiko co do l^tky, ale i co do formy. aby se ukizalo, jak se pravdy 

V text^ obsa2en^ <1^ u2iti k u2itku poslucha(stva, aby se kazatel Hdil 
potfebami sv^ch poslucha^uv, a aby mel zfetel vice k Devzdelaoym, 
kterych je vfce nei uCenych. Vliv Spenerflv byl velik^, zvl^tt kdyi 
theologick^ uceni na UDiversitdch se zlepsilo. 

To jpst vs(»obecny rdz kazatelstvl 17. stoleti. (Die Rotha.) 

T&i V ieskem kazateldvi \A doby dogmatika a polemika 
jest zdkladem kazdnf. Jest to odkaz z 1(5. stoletf. VypoTiddDfm uekato- 
Kkfl po bitv6 Wlohorsk^ se polemika jestS vfce pHostHla. Protireformace 
katolickd byla zahdjena. Nastalo t^2 ni^eni knih nekatolickych, zvlditi 
ndbo2enskych. Na pf. due 5. ledna 1C26 byl posldn od nejvydSich 
ufednfkfl zemskych Janu z Tulechova, J. M. C. rychtdfi, prfpis do 
Kutn(^ Hory, v n6m2 se niu poroucf, aby se pdtralo po kacffskych 
knihdch, zvld§t6 po nekatolickych biblfch, postilHch, kancioDalech 
pikartskych, ^almech a pod., a aby inajetnfkfim takovych knih kdzal 
je pHndSeti na lathouz a odvdd^ti patribus S. J. (C C M. 1^93 
str. 268.) 

Tou dobou mizely ov§em postilly nekatolick^, za to katolick^se 
mnoi^ily. Mnoho nekatolickych knih ceskych bylo v t6 dobS vytiSteno 
y cizin^, v N^mecku, kam^ se uchyliii mnozf destf exulauti. 

Poddme ukdzky nejlepsfch (Ceskych postill nekatolickych, kter6 
vyfily pted dobou prondsledovdnf ve stol. 17., a kter6 vySly 

V dob6 prondsledovdni u exulantfl; pak po6neiiie probfrati po- 
stilly protireformafinf, katolick^. 

Z kazatel^ evangelickych stoletf 17. pfed r. 1620 vynikd zvld§t6 
Vdclav Sfovacius Turnovsky. Byl vychovdn v nauce Liitherovfe 
a sklddal spisy ve smyslu Lutherov^. (f 1616.) (Jir. II, 233.) (Jg.2l6.) 
Jeho cinnost literarni byla velikd. Vydal mimo mnohd kdzdnf vyklad 
cel6 bible — prdce to dukladnd, obrovskd. 

Postilly Slovaciovy: 

1. Dil postni vejkladfiv feCf celoroCnfch, vzatfch 
s pfsem zdkona obujfho, Stareho i Nov6ho, Cin^nych od kneze Vdcslava 
Slovacya, sprdvce cfrkve Pdn6 v nifeste Rozdalovicich . . . VytiSt^ny 
y impressf urozen^ho Pdna pana Henyka z WaldStejna nazdmkuDo- 



197 

brovici etc. . . . L6tha od narozenl PAna Krista MDCXIII." (V 4^ 
mus. 35 D 8.) Na 2. strand titulnlho listu jsou pochvalnS la- 
tinsk6 bdsnd (disticha) od knfeze Melichara VereSe, fardfe Dobro- 
vick^ho. Pak jest pfedmluva, y^DOvand urozen^mu p. Hendrichovi 
Krineck^mu z Ronova a na Roidaloviclch, autorovu kollatorovi. Spi- 
sovatel klade dfiraz na to, ie jest tfeba ve v^kladech strucnosti, 
,rozko§n6 krdtkosti**, ale takov^, „za kteru2 by nekrd&ela zatm^Iost, 
ale ve vSech aby byla spolu uiiteCnost a vd^nost." Protei pr^ z vy- 
kladfl feU celoro^nfch, slo2enych jednak na zdkladd slova bo2iho z obo- 
jfho zdkona, jednak podle u(^itelfl clrkevnfch, kteM vyzndvaji konfessf 
augsburskou, k i^dosti pf. Barbery Kfineck^ z J^erotfna ,ku potfeb6 
pobo2n^ch lidl na ten (as jen samy dll postnf^ jakoito prostym pfi- 
hodn^jSl, Setfic krdtkosti, vybral . . . ** Melichar VereS slo2il k tomu 
je§t6 pfsefi „k poboi^u^mu (tendfi : £j tot ta prdce | z ddvna viuSo- 
vand i sebrand krdtce | a vftbec vydand jak2 skutek svSdcf | v pH- 
rozen^ fe5i" atd., ku konci : ,A protoi netup, | price nezamltej || ale 
sobs kup I ji 6ti, a rozjimej ctnf hospoddH | pobo2n^ 6tendHI | Bfih 
prdci zdaffl" 2. vyddnf vySlo v Praze r. 1616. 

2. „Vejkladov6 adventnich reii k vSednfm dniim 
naflzenj^ch", z r. 1613, v 4^ mus. 36 B 8 (bez tit), univ. f>4 E 
279. (Tisk mus. 36 B H je codex mixtus: mimo neukonfien^ vyklady 
Slovaciovy obsahuje jeStfi rflznd kdzdul kn^ze Jana mladSfho Flaxia 
z Cenkova.) 

3. nVejkladov^ na fe6i postni k vSednim dnflm 
n a f 1 z e n 6."(Un. 54 C 69). Spisovatel poddvd v2dy text starozdkonni, 
pak jeho v;^klad, potom text evangelia a zase vj^klad. To se opakuje 
ph ka^d^m dni v tydnu. Vyklady pocfnajf se popelel^ni stfedou a 
kontf se kdzdnfm na Bilou sobotu. Na Veliky pdtek Jest vysvitleni 
na fee proroka OzedSe v kap. VI. a na tet z druhe knihy Moj2f§ovy 
V XII. kap., pak jest modlitba a obsirnd „Historie o utrpenf a smrti 
Jezu Krista , . , ^ JireCek (Ruk. II, 233) se doiimivd, 2e kdzdni tato 
jsou zvlddtnim vyddnfm postulch vykladu ze spisu: 

4. ^Kraticke a summovni vysvetleni ka^dodennlch celo- 
roCnfch feci vSednlch z S t 1 N. Z. vybran^, kter62 
]^e6i sludng Zahrddkau duSijmenovdny b^timohau.** 
VytiStfino na Star^m M6st6 Prazsk^m u Matftje Marynka Pardubsk6ho. 
JireCek (II, 233) uviUlf tei vrocenf: 1613. Zniiiu ze spisu tohoto 
jen titulni list pfilepeuy k tisku vykladfl fe6i adveutnfcli, un. 54 E 279. 

5. Vysvetleni pro$te bibli maU, jindk feci z obojfho 
Zdkona Bo21ho, na kai^dy den ned^lnl i vSedni ce- 



198 

l^ho roku rozdglenych, kter^ito fet\ sluSn^ Zahridkaa 
du§e jmenovdny b^ti mohau . . . ** Vyd^Qo nikladem Jana 
Albr. stirSfho Kfineck6ho z Ronova. Jsou to dva velik^ folianty; 
prvnf dil vySel v Praze u Mat^je Panlubsk^ho r. 1615, dnihyr. 1620 
t^4 V Praze „u Ctibora Kbelskfiho, jiodk u tH Nedvgdfl." (Un. 54 
B 16.) 

1, dil, Pfedmluva jest v^novdna panu Jana Albr. starSlinu EH- 
neck^mu z Ronova a jinym pdnum z Ronova. Jednd nejprye o stvo- 
irenl sv6ta, o rozd^lenf roku, o rozdfln^in po6dtku roka u r&znych 
ndrodflv ; pak spisovatel oznamuje, 2e pf ede dv^ma l^ty ohldsil v pred- 
niluv6 k v]^kladfim adveDtofm, ie mi sebrAny takov6 v;fklady na 
vSecky dny cel6ho roku a ie je vydati mlnf, co2 jest ma nynf 
mo2no pomocf a ndkladem pana J. Albr. starSfho EHneck^ho z Ro- 
nova. UvAdi tii 6dst historie rodu pdnft z Ronova die Dubravia 
a Hdjka. 

Postilla pocfnd se vyklady adventnfch feCf, kter^ vy§Iy jii r. 1613 
(v. cis. 2.); jsou zde jen mdlo pozm^n6ny. (1—150, 1. nedfile adv. 
— incl. St^dr]^ den); pak jsou „v^kladov6 feci o narozenf Krista 
Pana" (151—212), „vykladov6 fetf masopustnfch k vSednlin dnflm 
naflzenych," (bez oznaCenl stran, Novy rok — liter;^ masop.), ,.dll 
postnf feci nakaMy den, nedfelnlivSednf," vySly o sob6 1616 (2. vyd., 
v. ftls. 1.) (popeleCnl stfeda — BilA sobota, str. 300.), ,kazdnl dvoje 
na slavnost vzkfiSenl Pdn6, na artikul p&tf \\vy obecu6 kfesfansk^* 
8 obslrn^m vykladem epistoly na Hod Boii VelikonoCnf (301—324), 
kdzdnl od velikouocniho pond61f do soboty po Velikonocfch ( — 354), 
,.vyklad feCf provodnich" (1. ned61e provodnl — sobota po 6. ned^li 
provodnf ; — 602), na den sesldnf Ducba sv., a konefinfi kdzdnl od 
pond§ll do soboty po sv. Duchu ( — 656). 

2. dil obsahuje kdzdnl na vSecky dny „od sv. Trojice do ad- 
ventu". Pfedmluva jest velnii zajfmavd. Napsal ji knftz Jan Bozacius 
Hofovsky, sprAvce cfrkevnf u sv. MikuldSe v MenSfin M^st^ Prai- 
sk^m, a v^noval ji ,urozenemu |)dnu J. Albr. star§fmu Khneckemu 
z Ronova^ R o z a c i u s vyklddd, jak pracn6 a ndkladn^ pfed vynalezenfm 
tisku knihy se dostdvaly. Pfipomind, co jest zaznamendno v cesk^ch 
kronikdch o deskdch zemskych. Erdlov6 a kn(2ata neSetrili ndkladn 
na vyddvdni knih, tak napr. „Ptolomeus, slavn^ krdl Alexandrinsky", 
vydal pry na pfelo2enl Zdkona Boilho Star^ho z 2idovsk6ho jazyka 
do feck^ho dvakrdte sto tisfc zlatych (I); k pfekladiim pfsma sv. pfi- 
porafnd t6iy ie pry sv. Jeronym pfelo^il bibli z feCtiny „do Dalmac- 
sk;^ho, aneb Slovencskyho jazyku". dsafi Earlu Velik&n pravf, ie 



199 

zaIo2il V Par(2i slavnou akademii. Mluvl o velikych vyhoddch tisku, pH- 
pomfnaje na pf., ie knihy Platonovy, za ni^i psan6 vydal kdysi pan 
Bohuslav HassiStejnsk;^ z Lobkovic 1000 duk^tfi, Ize nynf koupiti tiSt^n^ 
za 10 zl. Vyklddd pak ruzn6 domu^nky, .odkud by tla^eni kn^h svuj 
po(^^tek vzalo''. St^^uje si, ie um6nf knihtiskafsk^ v i&dn6\n ndrodu 
nenf tak malo \&ieno, jako a Cechft. U jiQ^cli n^rodfl tisknou se ZDa- 
menit^ knihy y§ech um^nf v hojn^m po(tu, ale „y nadem pak Cesk^in 
jazyku po Biblf Svat^ velmi mdlo kn6h rozIicn;^ch se nacMzf;" vinna 
je tfm nedbalost ndroda naSeho; mdio kdo n^co na knihy vynaloi^f. 
Edyby m6l mnohy to, co smf za jeden den prohrdti, vynaloiiti na 
dobrou knihu, bylo by mu to obtiino, aftkoliv by to uCinil pro sldvu 
bo2f a pro dobro jazyka sv6ho, „nebo po stu a vice letech knihy 
dobr6 svSdectvl o vlfe, poboinosti a Idsce k Bohu, i o milovdnf nd- 
rodu a jazyka sv^ho vyddvaji o t<^ch, ktefl vyzdvi^enl a rozmnoienl 
knfeh fedrovali. Ach, jak mdlo jest t6ch v ndrodu na§em, ktefl by 
opravdov6 o rozmnoJenl cti a sldvy Bo21, o pobo2nogt, o fedrovdnl 
mUde2e k um^nl svobodn^mu liternfmu se starali, ale mnohem vlceji 
jest t6ch, ktefl rozmnoienl sidvy Boii a um6nl svobodn^ho rozhojn^nl 
i svat^ vlry a pobo2nosti rozsifenl pfekdi^eji, cehoz zjevnl a patrnl 
pfikladov6 pfed ocima se nachdztrjd Kdo toho nevl, jak mnoho far 
a kostelfty pust^ch se nachdzl, kde2 by slu2ebnlci cfrkevnl mohli se 
chovati? A to vSe pro Casn;^ zisk se d6je: nebo pole, lauky, zahrady 
od pfedkfiv pro sldvu Bo21 k far&m nadan6, smlsily se s panskymi, 
i sedlsk^ini, a tak pro zisk (asny opaustl se veci nebesk^/ Jini 
(asem povolajl knSze k slu^bdm bo^lm, ale „cim cht^jl, jej odbydau, 
a sami Bozl v6ci z21rajl ..." Pdni nechtl, aby ditky poddanych byly 
ve Skoldch vzdelAvdny; rad6ji je „za psovody a marStallfe ddvajl, 
ffkajlce, ie o to nestojl, aby z poddanych svych Skoldry a uSen61idi 
m61i. 6 jak nanozl z Cechftv za svflj matefsk^ a pfirozeny jazyk, jemu2 
jsau se s ml^kem nautili, se stydll Nebo to slychdvdme, kterak n6- 
ktefl dosti mdlo cizlch jazykflv pov6domi sauce, tesky mluviti ne- 
chtijl, jakoby svfij jazyk v cizl zemi zapomenuli, a (asto se pfihdzl, 
ie V cizlch jazyclch blaudlce, i pfirozeu^ho neum^jl, a to ti obycejng 
iinlvajl, kterym kortesie zdvofilosti cizlch ndrodftv, ba necht dim ra- 
d6ji pySn6 svfetsk^ a promrzl6 marnosti, tance a froje se zallbily, a 
8tar6 Cechflv dobr6 obyceje omrzely, ie s tlm i feC pfirozend jest 
V oSklivosti." A proto tak6 jest vyddvdno mdlo dobrych knih jazykem 
fteskym. Nenl tak6 t6ch, ktefl by vyddvdnl knih |)odporovali; „Nebo 
kdyby n6kdo vSeckny spisy Otcftv Svatych v Cesky jazyk pfeloiil a 
na tisfce na ti&t6nl yynalo2il, mdlo by m61 t6ch, ktefl by pod^kovali, 



200 

mfnd t/kch, ktefi2by n^klad vynahraSovati pom^hali, a mnozf vd^^niji 
chrta anebo vy21e, neili knihy svat6ho Augustina za dar by pfijali.* 
To vSe ovSem neplatf o vSech. Jsou vzdcn^ vj^jiinky. Rozacius pfipo- 
mfD^ p. Bohuslava HassiStejnsk^ho z Lobkovic, jen2 mil „8lavD^ a 
ndkladny librdf", piny z Rozmberka, p. Vtfclava z ]^i£an a na Hofo- 
viclch, jen2 mnoho vynakl^dal Da knihy 6e8k6, zvlddtd na knihy n^bo- 
Jensk^ch v^kladflv, „na niMdence Skolnl z dflchodiiv svych jisW vyii- 
venf naHdil, i d^vaP. Slova napsand vlastni rukou pana V^clan 
z Ri(^an na truhle, v nii tilo jeho odpocivA, akazujf, jakiho uiitka 
nabyl zmlnSn^ (esky p^n z poslouch^nf a citdnf siova bo2iho a z knih 
vzdcn^ch a pobo2n;^ch; napsal to dv6 l^ta pf'ed svou smrtf (r. 1594). 
Na cel6 strdnce Rozacius poddvd verSe onoho epitafu. Pfif>omfn& pak 
jedt6 jinych Ceskych pdnfiv. Ze stavu mestsk^ho Mi mnozf pecuji 
literarnl vzdil^uf; mnozf m^tani podporovali akademii pra2skou, 
iemi sv6dcf pr;^ kmotr Rozaciflv, Mistr Jan Eampanus ve spise 
Calendarium beneficiorum Acadeiniae Pragensi coUatorum, Stxenae 
loco Anno 1616. Potom zmiuiye <c Rozacius o p. J. Aibr. stardfm 
Erineck^m z Ronova a pravf, ie promluvil ^o fedrovdnf a tiSt^Df' 
knih z tichto pMcin: I. aby pan Krineck;^ mil dtichu, 2e nAle2i 
k ndsledovnfkfim tich, ktefl podporovali ieskou literaturu, II. aby 
i jin^m bylo uvedeno ve zndniost, ze veda nilklad na tutx) prAci vy- 
hleddvd cti t\ sWvy bo2f a prospichu bliinfch; nebot pr^ „a6koli feci 
tyto ka^dodennf prvi tiStin^ byly, avSak byly bez v;^kladflv,^*) a k tomu 
jii tich dostati a kaupiti so uemflie." Cti a sWvy bo2f vyhleddvA pry 
se vyddnlm dfia Slovaciova 1. tfni, ie hospodafovi a hospodynS zvlAStd 
pK raunfch a vecernfch inodlitbdch mohou se s doini\c( celddkoucvi- 
(iti v pobo^.nosti, 2. tim, ie mnoli^ mui^e byti napomenut k pokdnfi 
ponivadi pravf se v torn spise kaidimu pravda do o6f. III. Pfed- 
mluvu tuto napsal pry Rozacius taki proto, aby pdnovi z Ronova 
nelitovali ndkladu, ktery vinovali na toto dflo. Ponivad2 pak dffve, 
ne2 tato prdce vyti§tiua byla, autor jejf, knftz Vdclav Slovacius, 
(„kter^2 tato prdci v 1. dflu I6ta 1615 zacal") zemfel (r. 1616), a 
bylo potfebf jeSti mnoho vykladfiv doplniti^ po^dddn byl spisovatel 
pfedmluvy, aby ji doplnil a vydal. 

Podepsdn jest: „kn6z Jan Rozacius Hofovsky, sprdvce 
cfrkevnf u sv. MikuldSe v MenSfm Misti Prazskem, assessor konsistofe 
Praiski pod obojf pfijfmajfcfch." '•'*) 

'^) Jsou to „Celoro6ni feci Bo21 z star^ho i uuv^ho Z^ona . . '^i vytistin^ 
y Praze na St. Mdstd. Tohoto dila zachoval se jen list titulnf^ zndmy z musejoiho 
tisku feti postnich 36 D 8, kam2 jest pfilepen za 2. listem pffdestn^m. 

") Ferd. Cisar y pfedmluv6 k bv6 Postille („Chl6b iivoU", r. 1892) pfipo 



201 

Ke k&z&iiim 2. dflu (1 — 1104 str.) pfipojena jsou kdzinf na den 
posv^cenf chr^mu (1105—1110) a o nejsv^t^jSf vecefi Pdna naSeho 
Je^iSe Krista s modlitbou (1111 — 1119). Ku konci jsou 3 rejstrfky 
k obema dflum. Dvema latinskymi b^sn6mi a krdtkym doslovem koni^i 
se cel^ dflo. 

Slovaciovy vyklady jsou nad miru obSirni. Spisovatel vy- 
klM^ smysl jednotlivych v6t, rozvMl Siroce mySlenky v nich obsa- 
2en6 a vysv6tluje vse dftkladn6; dflve uei pfistoupf k vlastnfmu vy- 
kladuy pod^vd v uvod6 smysl prislu§D6ho textu s castou applikacf na 
dobu tehdejsf a rozddli si pak vyklad na n^kolik cdstf, kter6 pak 
probfrA a ku kterym pfipojuje nauceiif. 

Ukdzka. Ve vykladech feci postnich (1. dil Vysvfttl. bibl. 
str. 2. a si.) jest kdzdnf na 1. stfedu v post^ takto rozdileno : 
tTvod: Vrcbnosti se majl starati, aby poddaal byli vychovAvdni 
v6m]^mi u^iteli. K tomu nemaji litovati ndkladu; „ale proti t6to po- 
vinnosti t^chto cas&v mnoh^ vrcbnosti misto shromaidovdni lidu pod- 
dan^bo v chr^my Boii ddvajl jiiu pflCinu k shromaidovdni se k oiral- 
stvf, stav^jfce mfsto chrdmfi krCniy, pivovdry, pAlenice, na ty ochotnfeji 
nikter^ sto tolarA^ ne^li na cbniui Bo21 n^ktery gros nalo^f. Pfijdef, 
pfijdef Cas, 2e, pon6vad2 nynf cti a sWvy toho nebesk^ho krdle ne- 
vzdildvajf a nefedrujf, k nim se takd v den pWStl sv6ho saudu ne- 
priznd, ale s otcem pejchy a s pflvodcem lak<»mstvl je od sebe zavr^e 
a v^cng zatratf". (2—3). N^sleduje text: Johel II 12—20 a rozbor 
t6to starozflkonnf feCi, pak slova sv. Mat. kap. VI.: „Kdyz se pak 
postlte^ nebudte jako pokrytci sinutni . . . ^ atd., a k tomu vyklad 
takto rozd6ieny: („K vyrozumSni t6to feCi pfedloiline sob6 toto" :) 
,Nejprv6: V cem pokrytci svflj pust zakUdajl? Drub6: Proc kfes(an6 
nemaji sob6 na zemi pokladu sbromaSdovati a jak^m spflsobemvnebi 
roajt jej skWdati?" N^sledujf vyklady „k prvnlmu" a „k druh6mu", na- 
ucenf, pak vysv6tlenl epiStoly sv. Pavla 2. Kor. kap. 10., v. 1 — 8, nauCenf. 

Slovacius cituje Casto pfsmosv. a otce cfrkevnf. Citaty latinsk6 
pi^eklddA. VkMdd t6i casto verge latinsk^, kter^ voln6 pfeklddd, 
na ph: 

„ Casta Deus mens est, casta vult mente vocari 
Et castas pondus jussit labere preces. 



min&f ze Rozacius „yykl^d& iten^fi starocesk^ v^oj literatury od Adama takofka. 
R. vl, pro6 tak daleko do minulosti v pfedmluv6 si zasel. Chce dobrym Cechflm 
poloziti na srdce, ie y torn velikd milost bo21, jsoii-li knihy dobr^ pHstupndj&L 
hojnej&l a lacin^jsl neili za doA starodavnych . . , ^ (3tr. IX.) 



202 

To jest : Pdn Bfih n66 jsa nej^istSl v svd bytnosti 
Cistau raysH chce ode vSech ct6a hfti: 
Neb prosby kaid^ho cist^ho srdce 
Oblibuje sobft ve vsem uejvfce.* 

(fteti postnf 69).^*) 

PHpojuje £asto verSe pouze (esk^; ve verfifch na ph vykUdii, 
ie \)Tf se flkd v pMslovf: 

^Kde jest m^lo nebo mnoho (t. ^rozumu tSla^i 

Tu jest mfD^ni d&blovo: 

Eterd jest prosttednf cesta ? 

Boil jest bezpefini jistA." (Postnl 276). 

Slovacius DapominA k cast^mu pfijfmdDf sT^tosti ol- 
t^f nf, zvld§t6 V k^z^nf na Ze\euf (tvrtek. Zastdv^ se horlivS pfi- 
jfradDf pod obojf, pH iemi (asto polemisuje ; to bini v2dy zpft- 
sobeui ddstojnyDi, heurdilivyin, ale rozhodn]^m. K otdzce svdtosti 
oltdrnf pfipomfn^ : „Pravautedy a, jakiHkdme, obecnf, krdlovskaa 
cestu uk^2i, tak, abySte neblaudili u v(fe, k slovAm Krista P^a. 
lecby dobrovolnd D^kdo sebe svMi bludarflm dopustil a v cizim smysia 
rozumu t^Iesn^ho zaslepen byl.** (Postoi 276). Z kAz&nl o vecefi 
Pdn6: ^A 2e ta slova: ,Jezte a pfte* nic vice nejsau, nei jakoby- 
chom fekli: fV^fte^: a ie my sprostni, upHmng, a povinni t^mto 
slovfim v^fime, proto nds Garni voras, Sangvifusas, toti2 2rd&& mass 
a pijanftv krve Krista Pdna nazyvajl." (II 1114). „Item, jestliie ta slova 
(t. Kristova) zle jsau mluveni, nechf je z bibll vyma21 a vyradiruji! 
Pakli dobfe: Pro5 nis nepr4v6 iv&li masa a krve Kristovy pijany 
nazyvajl? Myf se k tomu nezn&me^ abychoin liraotn^^m a Kapamaj- 
titskym zp4sobem t61o Krista Pdna jedli, a pili : ale vftflme torn slovirn, 
ie posvdtn6, duchovnfe, i podstatnS, vSrau i listy, Modo 
Sacramentali, T61a a Krve Krista PAna u2f yime . . . " 
(II 1115). Z modlitby o veCefi Pdnfe: „Slova Tv4 (Kriste) sau v4ma 
a pravd, a zasllbenl tv6 nemiaitedln^, i v6c od tebe naflzen^, nepfe- 
mo2en^, tak ie, byf se peklo baurilo a knliata temnosti proti tomu 
se f)ostavovali, m^m pevnau a st^lau vlru a nadiji nepohnutedlnoU; 
ie oni zahanbenl budau, a ty pravdomluvQ]f zflstaneS ..." (II 1119). 

Ch vdll dokonalost plsina sv. a pHpomlnd, ie mistrem pfsem 
sv. jest Silm Duch sv. ; k tomu dokUd^: „Ta Plsma saa tak^ s?icl 
noh^m a sv^tlem ztezk^m nndim: jak^ho^ vysvM6enf ie v§ickni jinl 



^^) Doklady jsou z ^VyBvdtleDf prost^ho bibli**| an. 64 B 16. 



203 

spisov6 od kohokoli pochAzejlcf nemajl. Protoi za vSeteCnau neSle- 
chetnost uznivati m^me iiCenl, kterymi se Pfsma svatd pravl byti 
nedostatecn^ k rozeziiAnf rozepff o artikule nabo^eustvf kfesfansk^ho. 
FodobD^ iu(en( Entuziastftv a Stenkfeldidnfiv bud proklat^, 
kierii Pisiiia svaW pravf b^ti literau zabfjejfd." (ftefii adv. I 47). 

Slovacius podnikl prdci velikou^ velmi zdslu^nou. 
Vyklady jeho nejsou sice popuWrnl, ale byly zajist6 znamenitou 
pomftckou kazatelflm jin^m, kteff z nich jako z nevyjerpa- 
teln^ studnice mohli v^2iti velik6 mnoisivf dobrych, ddkladnych 
vysv6tlenf. 

Soucasnlkem Slovaciov^ byl JiH Dikast (Dtcastus) zMif- 
kova (nar. okolo 1560, f v 2itav6 1630). Byl knSz pod obojl. Jsa 
fardfem v Tyn6, zvolen byl r. 1619 za administratora dolnf konsistofe 
protestantsk6. Kdyi byl 13. prosince 1621 vyddn patent proti praedikan 
tflm, ocekdvalo se, 2e se Dikast vzmiii^i k odporu; ale poiif2il se vice 
ne2 ostatnf: hledfel h y perl oyaln fin i projevy dffvSjSl svou stranickost 
pfiv(^sti V zapomenutf; krdle, kter^ho korunoval, prohldsil za nepfftele 
vlasti, pfdl clsaH vft6zstvf a opakoval to ve sv^m kdzdnl. Ale nebylo 
mu to nic platno : musil pfece opustiti vlast a odebrati se do vyhnan- 
stvl, timi byl u6in6n konec konsistofi evangelick^. (Winter, Zivot 
clrk. I 284, 341—342; A. Gindely, Gesch. der Gegenreformation in 
Bohmen, Leipz. 1894, 104—105.) 

Vydal dv6 postilly: 

I. ^Postylla, nebo kdzdni krdtkd na evangelia svatd . . . k iitvr- 
zenl vfry kfesfansk^ a iivota poKo2n6ho prostfijSfm v lidu Bozfin 
nApomocnd. Vydand jazykem Ceskyra od kn6ze Jiff k a Dykasta 
Mlfkovsk^ho, fardfe pfi kostele S" Stepdna Velik^ho v Nov6m 
M68t6 Pra2sk6m. L^a P4u6 MDCXII." [Mus. 35 C 4 (d(l 1.), 35 C 5 
(dfl 2.), un. 54 F 46.J 

Dil 1. : Na poMtku jest v^Cetjmen 6esk]^ch pdnflv, jim2 
kniha tato jest v6novdna, pak jest pfedmluva (v mus. tisku3oC4 
jen 2 listy, konec sch^zf, v univ. schdzl tit. list i pfedmluva). Df 1 1. 
obsahuje kdzdnf od 1. ned^le adventnf do uterka svatoduSnfho. Jed- 
notlivd kdzdnf jsou v^novdna rdznym osob^tm, ]\mi cht61 se Dikast 
zavd^citi. Na pf. 1. kdzdnf napsdno jest „ku pot^Senf urozen^mu 
panu Jiljfmu Pergerovi z Castolovic, m^§t6nfnu a primasovi Nov6ho 
MSsta Pra2sk6ho**, 2. kdzdnf „ku pot^Senf panu Jiffku Svikovi z IjU- 
konos etc. a kaid(5mu kfesfanu pobo2n6mu", atd. Pfed textem bibli- 
ckyni spisovatel klade uvod, obsahujicf povSechnou uvahu o torn, co 
jest v text6 obsaieno. Leckdy v tivaze t^ dotykd se i v6cf sv6tskych, 

Jubilejnich spisu c. XII. ^4 



204 

na pi^. na str. 75 (T) jako dvod ke kiz&ni niia nedili mezi slavnostl 
vAnotnl a nov^m Intern" podivi tento prAvnick^ v^klad : .Pravdapfi 
8Y6t8k^m prjlv6 radio vd2f, jestii se priivody nedovodf: Nebo by( 
i p&Yod aneb obviD^n^ pravdu mluvil, y§ak nemd-li prAvodu, prdvo 
ho neospravedlfiuje. Jsau zajisM dvg strany sobS odpornd : Jedna 2a- 
laje, druhd odpfri: a saudce nejsa povidom^ tSch y6c1 do sixlce 
hlediti nem&2e, jest tedy poti^ebf, aby ialobnfk 8v6dky provodil aob- 
vinSn;^ odvodil, aby pravda se ukdzala a spravedlnost od prdva pK- 
sauzena byla: A tat jest opatrnost tSlesni^ y obcovdnf YezdejSfho ii- 
vota potfebnA, zvWSt6 v velik6 pfi." (1 75). Po pWsluSntfm textJ 
evangelia ndsleduje v^klad. Po krdtk^m dvodS kazatel pod&vd roz- 
d61enl v^kladu, na pf. pravl v 1. k&z&ni (na 1. nedSli adv.), ie 
bude rozjfmati o dvou v^cech: ^l. Jak^ jest kr^ Eristus a jak4 
krdlovstvl jeho?" „2. Kterf povinnost lidu poddan^ho tomu krfli?* 
tftch dvou v6cech pak obSlrnfi vykWdi. Kazatel vyjlraA tedy vidy 
hlavnl mySlenky (obyCejn6 dv6) z textu, a tyto tvoh' potom osnovu 
Y^kladu. Casto Dikast poddvd na tut^^ ned61i dvojf i vice 
k&z&nU na fi- na Hod 6o2f Velikono(nf jest dokonce (tverokdzini 
(I 319- 349): 1. s v^kladem na ev. sv. Jana 20. k., 2. s v^kladem 
na ev. sv. Marka v 16. k., 3. ^Historia o Jozefovi, kter^i nasi obraz 
Krista Pdna*, v;^klad na I. knihu Moj2. kap. 41., 4. „Vysv6tleni hi- 
storie o Samsonovi, ktery2 byl obraz prav^ho Samsona Pdna J. K." 
.Z knihy Judicum, Saudcfi kap. 14.** 

V^klady Dikastovy jsou vyplnfiny zvMStfi hojn^mi pffklady 
z pfsma sv. T6i z historie sv6tsk6 kazatel uvddl r Ad pf I klady; 
na pf. kd2e, 2e bohA&i b^vajf (asto pySnl, a doddvd: „ Augustus, ten 
sldvy, triumfu hled^l a toho roku chrdm Marsovi dediciroval s veli- 
k^mi ndklady a dfvadly oby6ejn;^ch kratochvllnych her." (I 55). JinJ 
pffklad: „Julianus cfsaf, pob^hlec od vfry kfestanskd, pohrfi2ku uiinil 
kfestanflm straSlivau, ie jich, navrdtf-li se z Persk6 zem6, iiviti ne- 
chce; na cestfi s hflry povfetff stfelaii postfelen scepen6I(l)" (I 73). 
Y jiu^m k&zAni pravi, ie kfestan6 v6rn( se modlfvali i za pohansk^ 
cisafe, ale ie bludni a nev^rnf krdle „mordujf "^ : „Tfm nAsiUm zamor- 
dovdn Hendrych tfetf toho jra^na Fransky krdl. Jtem Vylllm, knlie 
Auraniae. To ndsili cht^lo odjfti hrdio Henry cha ctvrt^ho toho jm^na, 
krAle Fransk^ho, a ted neddvno Jakuba, krAle Englick^ho, chtSlo 
zahladiti ..." (I 25). noci bartolom6jsk6 v Pafl2i : „Kdy2 I6ta 
Pdn6 1572 pfed lety fityfidcfti onen velik^ pin, KaSpar Kolignius, 
Amrairal Fransk;^, v t6 Slachtat6 (I) zrddn6 paff2sk6, kde2 kfesfanft pfes 
tHdceti tlsi'cfl zmordovdno bylo, zamordovdn byl: hlavu jeho doftlma 



205 

poslali, ale tilo na Sibenici pov^sili. YydaHl se u prostiFed toho hroz- 
n6ho protivenstvf a tyranstvf krvav6ho jeden, kter^i tSlo toho pdna z Sibe- 
nice sfial anamlstfipoctivdin pochoval." (1311, nardzka na tot62 I 459.) 
— VklAdA Casto rflznd „podobeiistvr, t. j. pfirovndnf, napf.: 
„Jako veliky Alexander jsa tdzdn, kterak tak brzo v krdtk^m £asu 
t^mef vSecken 8v6t sobe podmanil, odpov6d6I: ,neobme§k4yaje a ne- 
odklddaje, ale rychlosti ui^fvaje^ : t)&be\ tak ustavi&nymi osidly mnoh^ 
jlmd.** (I 214). ^Preceptor vySetfuje vtipu a prospfechu sv^ch ncedl- 
nlkfiy, aby vSech na vSecko se vyptdval. Tak Buh s n^mi naklddl 
Nezaufejme tedy sobfi jsauce v pokusenf ... 1" (1 219—220). Zajlinavo 
jest, ie kazatel vkldd^ do svd postilly i zrofnku o dvou pam^ti- 
hodn^ch ud&Iostech souCasn^ch, kter^ se pfihodily prdv6 
V dobu, kdy psal pHsIugnd kdzdnf. Na konec kdzdnf „na nedgli 
pfed nov^m Intern** (kdzdni o ii\ot6 a smrti svat^ho Simeona) zminuje 
86 smrti cfsafe Rudolfa II.: „Kdy2 jsem probu tohoto kdz&nl 
(eti, ozndmeno mi, ie Jeho milost Gfsafsk^ Rudolf toho jm^na 2. 
2iYot SYJiy mezi 6. a 7. hodinau na pfll Orloji y P^nu svat6 dokonal. 
Bo2e, bucf nim Y§echn6m milostiy a pHdej let k letflm kr&Ie naSeho 
a ndm pokoj dej, Amen. 

Yicena Jani Caesar lugente Rudolphus 
occidit: 6 yivat rex Yaleatque plus. 

[M. Geor: Caro: a Carlsp:].** (I 87). 

A na konec k&z6,nl na Bilou sobotu jest zminka o smrti M. 
Martina NaumSiPick^ho z NaumgiPic a o gkole 2ateck^: 
,Kdy2 jsem toto kdzdnf psal, ddno mi jest zndti, ie y noci po sedm^ 
hodind na pdtek po svatdm Yalentinu, 17. dne mSsfce linora pobo2nS, 
tiSe a SYatfi 2iY0t SYuj y P&nn dokonal urozeny a vysoce uCeny Pan 
Mistr Martin Bachacius Naum^i^ick^ z Naumefic, Akademie Pra2sk^ 
Rector, a koUeje krile V^cslaYa, jindk cisafsk6, proboSt, nfekdy prae- 
ceptor mflj y slavn^ Skole m^sta Ziat^^e. Ta Skola po akademii Pra2sk6 
mfl2e slauti matka oddan^ch ku pobo2nosti a litemimu um6nf. Nebo 
slaYn^ pam^ti M. Jakuba Strabona ElatoYsk^ho, kdy2 z Akademie 
Wittemberskd pHSel, kimila, a2 ho i za spr^Yce SY^ho pi^i Akademii 
Pra2sk6 obdriela. Potom i tohoto mistra Martina, kdy 2 z Wittem- 
berka diakem pora2en^ pf iSel, chovala, a2 ho zakustoSe ditek, a potom 
za sukcentora pHjala, i tak^ za druh^ho SY^ho sprdYce pfi t6i Aka- 
demii Pra2sk^ vy^ddala. Pdn Bflh ra{^ tu dkolu i obec, kter62 sem ]& 
mnoho dlui^en, do skondnl SY6ta opatroyati a po^ehnati, a dobrodincflm 
podl6 dude i tdia zde 6asn6 a potom Y6(n6 odplatiti. Amen. 

14* 



206 

TerqUInft et bInA FebrUI, BaCChaCIUs eXIt, 
HInc pIUs, eXCeL(& Mente, fUb aftra feneX, 
Quae docuit vivens alios; jamq; ilia corufcans 
Ante Dei vultus inferiora videt. 

Geor: Carolides i Carlspergl" (I 316—317). 

Horlivd zasUvA se Dikast ve sv^ postille u6enf evangel i- 
ck^ho. Nenf kfestanem, kdo vSfi tomu, 6emu nikter^ strana 
ndbo^enskd \iH a co v^fiti ustanovila, ale ten, „kdoi v^fl. co psdno 
jest y knihdch Mojii^ov^ch, prorockych, v ialmlch a y knih&ch evange- 
listflv a apoStoliSv P4n6". (I 358). Jen Plsmo 8 v. jest ndm vy- 
d^no od Pdna Boha, a proto jen to ndbo2enstvf jest prav^, kter^ se 
zaklddi jen na Plsm6 sv., a tedy „jind v6ecka n^boienstvl, a6enf pro- 
rock^mu a apo§tolsk^mu odpornd, jsau b&sn6 a rauh&nf proti P^nu 
Bohu ..." (I 287). Nynl zvlAStfi se rodf mnoho koukole, vice nei 
kdy jindy, nebot „lid6 zpSjf, jsau nepilnl, jeSto d^vno se zvSstuje 
evangelium." I 165). Ucenf k^estansk^ jest u(enf Usky. 
Zle tedy (^inf ti, „kterl2 bojujf proti odporulkfim v uCenf meCeni: 
Nenf cll brand ten, nutiti k vffe. Nebo vlra jest dar Boi^l. Ephez. 2. 
Mat. 16. Ale mod moci odpirati sluSf. Neodpfrdm tomu, ale toliko 
m& byti ochrana vdrn^ch skrze takov^ vdlky. Abraham mfl^e l^ota 
z vSzenf a zajeM vysvoboditi." (I 164). Na cirkev katolickou 
nardif (asto, na pf. : „Tut jest opravdova drkey, kde2 netoliko 
yidlme z^zraky, ale tak^ slySIme potdSeni evangelickd. A tot jest 
proti tdm, ktefi kiiti : ,Z^raci, z^zrad 1^ ale chud^ evangeliam ne- 
zvostiyf." (I 21). Horii t^i proti Novokttftncflm, ktett bloudi, 
kdy2 pravf, ^ie nejblfieji k apoStolfim pHstaupili, kdyi nemajlce 
iiddn^ho umdnf moc sobS k vykldd^nf Pfsem svat]^ch osobujl*. (I 492). 
Jsa knSzem pod oboji, Dikast void: „Ach, jak^ pot^Senl, kdy2 
krflpdjiCka krve P^na Je21Se obCerstvuje a obiivuje srdce naSe!* 
(I. 272). ZvW§t6 na Zelen^ itvrtek ki2e o vefceti Pin 6. Naartikul 
vetefi Pdn6 pr^ „(fAbel veliky autoky Cinl, a nesCIsln^mi la- 
birynty jej vyvr^titi usiluje, vSak v6rn]^m prav^ho smyslu jeho vydUti 
nerafl^e. Nebo tu vei^efi svau sdm Syn Bo21 sv]^m vim^m ku {)osile 
viry, Idsky, nad6je, svornosti a zachovdnf svat^bo obcovdni vydati 
riCil." (I. 278). „Pite z toho vsidmi! Ten rozkaz je proti lidsk^mu 
ustanovenf, kter^ii odjlmd kalich v6rn6mu obecn^mu lidu. Kristus 
dice, abydiom v6ickni jedli a pill: ale lidskd ustanoveni nechcei 
abychom vSickni pili, ale sami knkii, Ta nestydatost por&21 se tfm 
rozkazem Pdn6: ,Pite ztoho vSicknil' atd. . ." Kdyby bylo po n^oru 



207 

protivnfkfl krve Kristovy, „nem6l by Mdn^ z lidu obecnlho ani 
chleba Pdn6 poifvati" . . . atd. (I 282). 

Zajfmavo jest, ie u Dikasta neshleddv^me pov6re&Q6ho sm^Sleni 
konci svSta, kter6 jsme poznali z jinych postill. Znamenf na 
nebi („zatin6nl stance, mSslce, kom^ty, a zap&Ienf s pldpoMnfm 
nebes, chasmata a j.") raajf 8v6 pHrozen^ pficiny; b^vala a dosud 
byvajl. (I 13). Nenl jisto, kdy bude konec sv6ta. ^Ireneus mil 
takov^ domninf : Jako2 v 6 dnech Bflh dokonal vSecka dila 
stvofenf a sedmiho dne odpodinul: tak po §esti tisfcich letech 
sv6t ie skond. Jinf m^li toto domnSnf: Jako2 od po(&tku svSta proSlo 
let 1656 do potopy svSta, tolik zeprojde let od narozenf Krista Pdna 
az do saudu. Ngktei'f z let vSku Pdni, kter^chii mezi lidmi zde na 
zemi bydlel tfidceti tfi, domn6nl brali, ie tfidceti tfi jubileov6 t. l^ta 
milostivd do skonCenf 8v§ta prebglmau; to by t6i u6inilo 1656. Jinf 
poi^ftali, jak dlauho politia, obec iidovskd stdla; stdla pak 1532 I^ta, 
tak dlauho od narozenf Pdn6 sv^t ie stdti bude. Ale Pdn Eristus ta 
pffli§ pei^livd, nedfm vseteCnd domn^nl sv^tle zamftd, kdy2 
pravf, ie ani Syn Clovfeka o dni a o hodinS toho saudu nevf." (I 14). 

2. dil Dikastovy postUly vySel t62 r. 1612 a jest v6novdn rfizn^m 
6esk]^m pdnflm („pdniSm a patronflm mj^ni laskav^m"). V obSIrn6 
pfedmluvS dedikacnf zmi&uje se Dikast o evangeliu Krista 
Pdna, kter^ dosud jest mocnou zbranf „proti odpfircflm, kacffflm 
a fale&nfkfim'' ; v n^m jest obsai^ena vflle Bo2f. Aby tak^ prost^ lid 
byl veden k moudrosti boi^sk6, jsou vybrdny feti nfekter^ ze ctyf 
evangelisifl pro ctenl na ned6Ie a svdtky, kter^ jsou summou 
utenf P4na Krista. „A4 do Casu B^dy presbytera, kter^i za clsafe 
Justiniana toho jm^na II. 2iv byl, a umfel 16ta Pdn6 726, ceM pofAd 
Pfsnia svatd v shromd2d^n(ch svatych se cftala a vyklddala." Kdo to 
zm^nil, nenl pry zndmo. „N6kteH pravi, ie Isvaldus Albinus Flakkus, 
Englig, ui^edlnlk anebo posluchac B^dy a Karla velikiho preceptor, 
z nov^ho Zdkona ty fe6i svat^ k nedellm k rozkazu cfsare, aby y ne- 
deli byly cteny a vykldddny, vybral. Jinf to sCltajl na Pavla Warne- 
frida, Lonkobarda, historika ..." At byla pffcina t^ v6ci jakdkoliy, 
jevl se V torn sice clsafova horlivost „na oko chvalitebnA, ale 6koda 
cfrkvi velikd. Nebo lid prosty se domnlrA, ie 44dn^ch vice evangelium 
nenl nei ty fe6i, kter6 se Cltajl, jeSto Ctyfi evangelistov6 dosti velik6 
knihy Evangelium, S. Matau§, S. Marek, S. Lukd§, S. Jan sepsali . . .** 
Pfl6iny pak, pro kter6 Bflh chtSl, aby jeho nebesk^ u6enl bylo Cltdno 
a rozSifovdno, „sau hlavnl Ctyfi, jaki je v jedn6 sv6 pranostyce 
dobrd a bodn6 pamSti M. Petr Kodycyllus z Tulechova etc. (jeho2 



208 

tdlo V kostele S^ St^p^na velik^bo na MenSfm M6st6 Praisk^m . . . 
odpocfvd), poklddd." Dikast je vypo^itdvd a vybizl k rozjfm&ni o slovu 
Bo^fm. „! abych jako nehodn^ slu2ebnik a kn6z P&n6 k utvrzenf vlry 
kfesCanskd a 2ivota poboin^ho prost^jSim y lidu Bo2(m nipomocen 
by], tuto Postylku sem jak z plsem svat^ch tak z rozdlln^ch u(itelft 
cirkve svaW sebral, a podl6 konfessl 8vat6 pod obojf etc. v krdlovstvi Ce- 
sk^m pfijaW srovnal, i vflbec na svflj ndklad vydal.** Vypravuje, 
8 jakou pracf to bylo spojeDo: „Jedno vyvoliti materii z rozli^n^ch 
ucitelfl. Druh6 psAti a zbfrati. Ttetl pfepisovati. Ctvrt6 proby opravo- 
vati. A to v§e pln6 v pAl \6ti slo a die 2ddo8tiv6bo .... dokrocilo. 
Jin]^ aby se o t^i z bw6 prdce, a ne z cizl pokusil, upHmnd i&d&m. 
Nic to neSkodf, ie jednostejnd slova, kterych sem }A u2il, jedoostejn^ 
Y^klad mfti budau. Pdn Bflh ra( ddti, abychom o boii8k;^ch v^cech 
V cfrkvi jednostejnS vsickni bez rozdilu mluvili a jako apoStold lovfce, 
zabniut]^ini lybami obi dvi lodiCky naplnili (Luk. 5)'. Spisovatel 
pak pfipi8uje knihu svou 61echticAm pod obojf, kter6 na po- 
CAtku vyjmenoval, od jejichi rodiCfl jii „byl fedrovAn", kdyi byl 
.Y Skole I^ateck^ pod kdznl dobri pamSti Yzdctn^ch Mistrft P. Pavla 
Filopatra M6liiick6ho, P. Jiflho Ostracia, P. Jakuba StrAby, P. Jiffka 
Su&ila, P. Vdcslava Posthumia, a tak potom i y slu2b6 kneistvl S° 
od l^ta 1578.** PiPeje si, aby ka2d^ ctendr mdl z jebo postilly uiitek. 
Dat. 13. cervna Ye stfedu po slavnosti sesUnf Ducha sy., „kteriho2 
dne MatthydS II., krdl Uhersky a Cesk^, y Frankfurt6 pH Mejnu na 
krdlovstYf ^fmsk^ ode Y&ech kurfirStflv jednomyslnd jest Yolen etc., 
kterimuz Pdn Bflh, jeui ddvd krdlovstvi a cfsai'stvl i sidvu sim, rac 
zdraYf, gtSstf, silu ddti, a let k let&m Jeho milosti piPidati Amen. 
L^ta PdD6 1612. Nehodn;^ slu2ebnlk v Kristu Je^igi kn6z Jiflk Dy- 
kastus MifkoYsk^ etc.** 

To piPedmluvS ndsledujf dYS bdsnS latinskd (dist.), na 
krdle MatidSe a na kdzdnl DikastOYa, pak .Omluya autora kn 
poboiin^mu Ctendri.** Mezi jin^m pfipomfnd Dikast y ^Omlav^*, 
ie mu byly dvS Y^ci Yyt^kdny: 1. ie dal ka^dimu kdzdnf »titul: ku 
potSSenl", nebot pry nejsou eYangelia jen ku potiSenf, ale tak^ 
«k nau6enf, k 8prdv6, k rad6, k napomenutf, ku potrestdnf, k napra- 
Yenf;" k tomu odpovfdd spisovatel; ie vf, ie k tomu ke Y&emu pri- 
splYd pfsmo SY., ale 2e, hledf-li se k clli nejposlednijSfmu, doddvd 
iloY^ku nad^je k zivotu Y66u^mu, tudf2 jest mu ^ku pot^Senf" ; Y2dy( 
samo sloYo nevangelium" znamend dobri a Yesel6, iili potiSiteln^ 
poselstvf; na konec piavf: „Summau i^ddniho u^enf, 2ddn6ho ndbo- 
2enstYi; 2ddn^o kdzdol a napomeuutl nechtSl bych slySeti, z kter6ho2 



209 

bych potfeSenf nemSl oCekdvati." 2. Druhd v6c, kter4 mu byla vy- 
tykdna, jest, ie ka2d6 kdzdnf osobS nebo osobdtn n^kter^m 
jest pHpsdnO; tak ie se zdd, jakoby se spisovatel uchdzel ojejich 
pfizeii, Umi prf „se tu vice prondSf pengz lakomost ne^li sidvy Boil 
24do8t." Proti tomuto ,utoku' mi fvf spisovatel dobrd svfedomi (?) Dobro- 
5iDD08t jeho jest pr^ zndma, tim pr;^ se mfl2e pochIubiti(!) Edzdnl S7d 
pNpsal „poctivym lidem" proto, 1. ie ,nebylo moin6 aui sluSntf", 
aby „pfes tH sta z sv6 ruky na tu postyllu naloiil." Ostatng „kter^ 
jeri clov^k z sv^ prdce u2itku neiidi?"^ Dobrodinci; jim2 k&z&ai 
pfipsal, podporovali pry jej dobrovolnS. 2. Uiinil tak proto, aby 
mnozi poznali, ie se mfl2e se svou nepatrnou pracf odvd2iti pi'ed- 
stoupiti pfed takov6 mnoistyf slavn^ch, Yzicnfch, poctiv;^ch a po- 
bo2n^ch lidi. 3. UCinil tak proto, „aby i dobr6 jejich jm^no skrze 
takovau knihu k budaucim potomkfim zachovdno bylo." Sv^doml 
spisovatelovo jest tedy pry cist^ jako slunce. 

Jednotliva k&z&ui 2. dilu po6inajf se dnem sy. Trojice 
a konCl se „8edmmecItmou" uedWl po sv. Trojici. (II 1—359). PH- 
pojeno jest kdzdnl o iivotu v6(n^m a latinskd bdsen od Jana Cbo- 
rinna (SI. Nauc. III. 1110), vinovanA Dikastovi (Georgio Dicasto S. D.), 
y nii iteme: ^Artes discere bos juvenes vidit Zatecensis Apollo." 
Podle toho byl Dikast v mlddi na Skoldch 2ateck]^ch. (Viz str. 205.) 
[Cas. Ces. Mus. 1888, str. 472. (A. Podlaha)]. 

Parafrasl na 2alm LI. kon(i se 2. dil postilly. 

V^&atky z t6 postilly Dikastovy s ndzvem ^JiskriSky du- 
chovni^ yydal Sixt Palma MoHdlansky (nar. 1569, knihtiskaf a spi- 
sovatel, sklddal pfsn6 a spisy ndbo2ensk6), v Praze, 1612. (Jir. 
II, 75). 

Jungmann se domnfvd (Hist. lit. 216), ie 2. vyd&nf Dikastovy 
postilly vyglo r. 1614; ale nenf to \Ai postilla, n^br2 jind, drubd 
postilla Dikastova: 

II. PostyUa haSdodenni poboSnd, „k modlenf ustavidndmu, rannf mu 
i veiernfmu: na vSech sedm dnf pres cel;^ tejden ndpomocnd .... 
VytiStfind v Stard Praze, u Mat6je Pardubsk^ho 1614." (Un. 54 G 78). 

y^novdna jest glechti(ndm AnnS Dvofeckd z Olbramovic, 
VorSile BenignS z Michalovic, Polyxeng Cernfnov6 z Chudenic 
a A12b£tS Bukovansk^ z Bukovan. V pfedmluvg obsa2en jest ob- 
6frn^ v^klad na slova sv. Pa via 1. Kor. 1., citovand na listfi titulnlm. 
Spisovatel velebl v nl svornost. Nejv6tSI povinnostl vrchuostf sv6t- 
sk^^cb i diichovnfch jest, zacbovati mezi lidem svornost a Idsku. Jedno- 
myslnosti jest zvlddtS tfeba u vfi^e. ,E kterd2to jednomyslnosti vfry 



210 

a chval Boifch abych ndpomocen hyl, op^t jsem pfepsal, sebral a vy- 
dal tuto knl2ku . . . Toho jen hleddm, abych, pokud^ na mn^ jest, 
nejprostnSjSfm, kter^ch v sv6 osad6 nejvfce mAm, posIau2iti raohl . . .■ 
Jmenovanj^m filechticndm spisovatel „of6ruje a pHpisuje" svou po- 
stillu, nebot vl, ie jsou „horliv6 inilovnice a ndsledovnice . . . viry 
Pdna Je2Ise ....", a prosl o jejich pHzen. Dat na den sv. Anny 
I. P. 1613. 

Postilla tato jest podobna postille bratra Matou§e Konecu^ho, 
nii se pozd^ji zmfnfme („Kazatel domovnf). Na ka2d^ den v tydnu 
polo2ena jest poboi^.nost rannf a ve6ernf. Na poC&tku postilly jest 
^zprdva", jak^si ndvod, jak pobo^nj^ CtenAf t^to postilly uzfvati ml 
^Zpr^va** ta zni: „Vzdyckny nejprv6 pH kaiid^m ranndn modleni nd- 
leii zpfvati jednu celau pfsefi iidbo/nau a modlitebnau, budto rannl, 
anebo kteraukoli jinau k tomu pfihodnau, o cenii^ se ten tejden slovo 
Boii k&ie. A potom pfe&lsti bud* jednu kapitolu pofdd z Bibli Svat6, 
bud jeden Svat]^ Zalm, budto fe6 Svatau, kterdiby ke dni tomu obrdna 
byla. A potom teprvd napomenuti toto tisti: A po pfertenf kleknauti, 
a Pdnu Bohu se modliti: po modleni pak zpivati plsnicku aneb 
verSfcek nSktery modlitebnf. Pfi veCernf in modleni tak^nejprv^ zpivati^ 
bud vecernf n6kterau pIsniCku, bud jine k modlenf prihodn6, tfi nebo 
ttyry verSf6ky: a potom pfecfsti napomenuti: a po napomenutf mod- 
liti Be Pdnu Bohu : a vstana od modlenf op6t zpivati z n^ktery Pisn6 
Versitek." (I— II). 

Na pf. : „ Neddie svat6 rdno. Prvd nei^liby Clov6k sel ku po- 
slauchdni kdzdni z Boziho Slova, pisefi modlitebni." Ndsleduje 
pisefi: „Pfipravme4 se v6rni k modleni, k sam^mu Bohu v nebe 
m§jme sv^ zfeni . . . ." atd. (str. II— III). Na str. III.: ^Slysme fee 
svatau z knihy prvnl Mojilsovy z kap. 1. (textpfsma str. Ill — VII). 
Na str. VII- XV ^napomenuti" v^Hcich ku svfeceni ned^le, zvldste, 
jak se md ned61e sv^titi; k tomu pfipojena jest modlitba na 
str. XV— XIX a pisefi na str. XIX („0 Jezu Kriste | Synu z Panny 
(ist^ I vzhI6dni2 na nds | svau svatau milosti | zahfivejii nds | aC by 
tv6 svat6 jm6no | v nds i v cirkvi tv6 v2dy bylo | chvdleno i vele- 
beno i . . . . ** atd.). 

A tak pobo4nost ranni na ka2dy den jest rozd^lena, po- 
dobn6 pobo2nost vecerni, s tim toliko rozdilem, 2e neni tu textu 
z plsma sv., kteiy uveden jest ji^ pfi poboinosti ranni. 

Celd postillka, jez jest vlastn^ jen kuihou p is ni amodliteb, 
urienou pro pobo2nost domdci, obsahuje 205 stran. Vlastnl 



211 

}8tilla koncf se }\i na str. 189. Na str. 190 — 205 jsou modlitby 
6as raoru a vdlky. Jin6 vyd^nJ jest z r. 1632, ve 12^ un. 54 F 1119. ^') 

K nejpIodn^jSfin ndbo^ensk^m spisovatelflm na pocdtku 17. stol. 
ile2el ko6z pod obojf, kazatel kutnohorsk]^, pozd^ji hr&i u sv. Jiljf 
Praze, Havel ialansky (f 1621). Dai^ick^ o n^m doklddd, 2e 
rl „(lobr^, pobo2ny (lov^k, ctn^iio chovdni a kazatel slora Bo2iho 
jjborny." (Da6. I 293.) Psal traktaty a knfiky obsahu ndboieosko- 
;d61avateln6ho, kter^ byly tasto vydAny. Viz Sbornlk hist, roc. VI 
J86, tldnek od Dra Jana V. Novdka, v nem2 spisovatel pojedndvd 
historic kych kdzdnlch kn^ze llavla Zalansk^ho (str. 46 a si.), 
apsal pry tak^ postiUu, kterd se v§ak do na§ich 6asu SDad n e d o- 
lovala; propadla kletb^ KonidSov^. ^^) Mo2nd vSak, ie tak zvdii 
1 n^ktery ndboi^ensky traktdt Zalansk^ho. 

Oblfbenyui kazatelem evangelick^^m na po5dtku 17. stol. byl t^i^ 
lazej Borovsky z Borovna, Postilla, kterou vydal v Hradci 
rilov6 r. 1617, ma tento titiil: 

,,Hyponinema epistolaruin, quae diebus doininicis ab ad- 
ntu usque ad festum Sncrosanctae Trinitatis in Ecclesia Catholica 
iristiana explicari solent. Pars prima. To jest: Vejklad redi 
iStolnich ned^lnkh, kter62 se od Adventu az do pamdtky S. 
•ojice V Cirkvi . . . ctau: Podl6 Pisma S*^ a u6itelfiv cirkevnich, 
6 Confessl 6oskd, jinAk AugSpursk^, sepsan^f a vydany. 
il prvnl. PrAcf a ndkladem kn. Bla^eje Borovsk^ho z Bo- 
► vna, sprdvce cfrkevniho v Holohlavech." (Mus. 35 D 1 ; Jir. I, 
>— 91.) 

Pfedmluva(l.) jest v6novdna „p. Adamovi Ertmanoviap. Vilf- 
)vi, pdnflm bratffm Tr6kflm z Lippy etc.," (dat. 13. kv^tna 1617), 
jednd nejprve o uiitku Cftdnf slova boiiho. Spisovatel uvjidl 
ivody, ale pravl, ^e t6mi duvody „nevede se k tomu cfli a konci, 
loby um6l cisti, aby na slavnosti vejrocnl, ve dny nedfelnf, svdteCnl 
kajicf, V domu sv^m zflstavaje, 6etl z Mky Postylly (ti^ebas i nSkdy 
oti vlfe spleteny), sliromdid^nfm i kdzdnfm cfrkevnfm pohrdal 
spoleCnosti svatych obcovanfm se vzdaloval." Vyklada pak u6el 
lisovdnf a vyddvdnl ndbo^^enskycb Y^kladflv. Mezi jinym 
avf, ie dice touto pracl ukdzati, jak6 uceni a jak^ kn^ii md p. Jan 
idolf TrCka „na sv^ch gruntech a panslvich/ „aby ninohym nepo- 

") Jungmann tohoto vyd^nf neznd, ale jmenuje vydaui z r. 1708, t 12'*, 
EvUstni lyd&ai .,pfsnieek rannlch", r 1708. v 16". (Jg. 300). 

'®) Zminkii o ni viz y postille Koni^doy^ „Z\sLt4 neomyln^ hmsko-katolick6 
ivdy dennice'* vyd. v Praze 1728, na str. 313. 



212 

vidom^m sprdvy a dobr^ho Mdu i d^kanstvl vSeho knS^stva lista za- 
cpdna byla, kteH2 nase kn^istvo pof ddn^, staroiitn^, evan- 
gel it sk 6, i Hdy clrkevnf divnS valchujf a cepajf, proto2e se s nimi 
n^kter^mi v jejich kftaltfch Sakrament&f sk^ch a Novo- 
kftSnsk^ch srovnati nechceme a nemfl^eme, pro syMotni dobr^.** 

Ndsledujepak druhd pj^edmluva k 6teudfi. Spisovatel vy- 
prayuje^ jak^ in61 obtf 2e s vydaafm sv^ knihy, 2e bylo k tomu tfeba 
Ddkladu 300 ii)16ejisk;^ch kop, naflkd na nevd^Cnost mocn^ch toboto 
sv^ta, kteff, kdyi se jim n6jakd kniha uiitecnd v6nuje; Devd2( si toho, 
neodmtof spisovatele, a n^kteff ani nepod6kujf. Vypisuje potf2e, jak^ 
in6I se svou postillou, kterou musil znovu sepsati, pongvad2 prvnf 
exempUiP na Cisto opsan^ se mu ztratil. Mluvf i6i o potfeb6 vyd&vdnf 
postill. 

Po latinsk^cb bdsnfch ndsleduje ^Catalogus antorum, 
qui in boc libro citantur.** Mezi nimi jsou t6i spisovatele 
postill: Aegidius Hunnius, Job. fioffineister, M. Philadelphus, Tom. 
Bavorovsk^, pak t6i M. J. Hus, M. Later; pfipomfnd t62 Kosmografii 
6eskou. 

Dil 1, obsabuje kdzdni od 1. nedSle adventnf a2 k sesldnf Ducba 
8V. (215 str.). „V Krdlovi Hradci nad Labem a Orlicl** (vyobrazeni 
tesk6ho Iva.) „Vyti§t6n jest teato vejklad feil epistolnfcb nedfilnlch 
V Impressl Martina Kleinwechtera Pilnikovsk^ho, L6ta 1617." 

Dil 2. obsabuje pfedmluvu a Kiz&ni od sv. Trojice do adventu. 
(199 str.) 

Pfedmluva je v6no7dna dvfima dcerdm p. Rudolfa Tr5ky; spi- 
sovatel rozjimd V uf cistot^ srdce a o odplat^ t6 cistoty, a vyklddd^ 
jak k tomu pHspIvd (^Itdnf, poslouchdni a rozjimdnf pfsma sv., 
sv. modlitby, pisnii^ky cbval bo^icb^ atd. Ku konci 2. dllu postilly 
(na str. 200.) jest vyobrazeni znaku B. Borovsk^ho z Borovna s t6- 
mito verSi: 

,A( lide neupffmnl i zdvistivl 
Bo^lbo St^stl i 2ehndni mnd nepfejl, 
J^ vsak 8 prosta na n& nic nedbdm, 
Edy2 Boha pH mnS za ochrdnce mdm.^ 

Zpflsob v^kladftv. Nejprve jest jakysi tivod (exordium), pak 
text epiStolnl, pak v^^klad blavnf mySienky v epiStole obsaiien^ („summa 
svat6 epiStoly^), potom rozjfmdnl a v^^klad, konecn6 nau6enf. 
Na pf. kAzdnl na 3. ned61i adventnl (I 15—19): 
1. y dvodu pfipomlnd kazatel slova sv. Mat. kap. 7. v. 1.: ^Ne- 



213 

sudte a nebudete souzenil* T£mi slovy Bflh nezapovld^ soudA ndle2it]^ch, 
ale zapovidd soudy vSete5n^, jako pomlouv&Dl, na cti utxhdnf a j. To jest 
spisovateli pFechodem k 6tenf epiStoIy sv. Pavla 1. Cor. 4. v. 1., v nii se 
Bv. Pavel dot^kd soudfl vSetetnych. 2. Text epiStoly. 3. „Summa 
ST. epifitoly": „Sprdvcoy^ vSruf a upflmnf k 6emu sau povolani; 
tomu tak^ zadosti rnajl ciniti. Podl^ deho2 jedin^ v^ci se uciti bu- 
deme: Jak6 majf mfti vlastnosti y^rnf poslov4 Eristovi, jeSto po nich 
snadnd mohau pozDdoi b]^ti." To jest ^summa*' epiStoly, o torn kazatel 
4. rozjfmd a vyklddd. (Mnoho citatfl z pfsma sv., ale tak6 ze 
flv. Augustina a z Luthera.) 5. Epilogus concionis obsahi^e na- 
ucenf ki'estanflm: ,,Nejmilej§i 1 Kdzdno jest vdm, jak6 majf miti vlast- 
nosti v6rnl poslovi Kristovi. PH kterychkoliv takov6 vlastnosti *') 
jsau, ty pfijimejte za posly Kristovy a ne za pdny, o nich vfceji, 
ne21i n&\ei\, nesmejSlejte 1 Tak6 jich netupte, uehanSjte, Slovo Boii 
od nich upHm6 a v^rnS pHjimejte, svdtostf od Krista Pdna narizenych 
v^n6 a V t^ sprostnosti, jak2 uarizeu6 sau, poiifvejte, a tudy vfru 
svau stvrzfljte, a pobo2nym obcovdnim veHcf se prokazujte: A tak 
dojdeme zde milosti, hffch&m odpuSt^nf, a po vyjitl vezdej§fm v nebi 
v6cn6 radosti. Amen." (I 19). 

V postille Borovsk6ho jsou mnoh6 nardikynaNovokftfence 
Na pr. : ^Machomct svAj Alkoran, nad n6]i nic bldzniv^jsiho a bez- 
boin6j&iho vymySleno byti nem&^e, pfipisoval Gabrielovi Archange- 
lovi... Podobn6 bldznovstvl jest NovokftSnciiv, ktefl vSecko pfi- 
pisujf jakejmsi jim vSech v6cl zjevovdnl od Boha." (I 82). 

Borovsky hdji horliv6 pf ijfmdnf z kalicha. Na zeleny (tvrtek 
kd2e ve&eH Pdn6, ,,0 kSaftu Pdna nageho Jeii&e Krista.'' Naz]^vd 
svatokrdde^f, ie „kaUch Pdna naSeho Je2ise Krista proti kSaftu jeho 
patrn^mu lidu obecn^mu odjat byl" na snSmich cirkevnfch. (I 138). 

Proti postilldm stoletl 16., zvldSt6 proti znamenitd postille Bavorov- 
skiho, shleddvdme v probranych prdv6 postilldch stoletf 17. jii po- 
cAtky poruSenl Cesk6ho jazyka, kter6 se jevl tvary a v^razy 
leckdy vulgarnlmi. 

Jazyk m6n6 poruSen;^ shleddvdme v t6to dobS ovfiem 
V postUldch Seskych bratri^ zvMst6 v postilldch Petrozelinovfi 
aKoneCn^ho, na uS4 blahoddrnS pOsobil vliv cistoty jazykov6 
z bible a postilly Kralick^. 

") Vlastnosti ty vylo2il kazatel ▼ \Lizi,Tii, v n§mi kfestany napomfni, aby 
se Tydivali za sluiebnlky, nikoli? za ptoy, a aby Tdetecn^ho soudu lidsk^ho nedbali. 



214 

Jakub Petrozelin Cili JPetrozeHna (Petroselinus;, nar. 

V Kunst^tS 1571, byl prvotn6 lutheranem, pozdSji pak pfestoupil 
k Je(lnot6. Zemfel jako exulaat ve Vratislavi r. 1633 Vydal kd- 
zdDf 8 n^zvem: 

^Postylla neb k^zani summovaf a kr4tk6 na epi- 
itoly ke dnflin P4n6 ned^lnlm, pfes cely rok priloien^, . . . . 
sepsan^ a vydan^ od kn^ze Jakuba Petrozetina Kunstdtsk^ho, slova 
Boiiiho a svdtostl Kristovycli sluiebnlka v mfestS TfebiCi v marg- 
krabstvl Moravsk^m." (Ve 4", mus. 35 C 12, un. 54 F 29; Jir. II, 
107, Jg. 216.) Na druh6 strand titulniho listu jest vyobrazenl dvon 
erbfl (insignia Smili Ossovsky de Daubravica etc., Dn. Catharinae 
Ossovianae de Waldsstein etc.) s latiuskou bdsnf Kami)anovou. 

Pak jest ptedmluva, v6uovanA „ vysoce urozen6 pan! panf Kate- 
fin6 0s80V8k6 rozen^ z Wal(l§te)na . . . ", v nf2 spisovatel mluvl o pismu 
Bv. a potfebfi vykladfi pfsma sv., zvhiStS textfl Casto cftanych. 
Vyddvd pr^ sv6 vyklady epiStolnf nedSInf z techto dflvodQv : 1. aby 
tlm pfisp61 k stavbS chrdinu bo^fho, t. j. cirkve sv., 2. proto, „ie 

V jazyku ceskdm Mdnych tem^r se nenachdzf vykladftv na ty epiStoly 
ned^lnl (?), a jsau-li jaci, zridka a t62ce se dostdvaji, mnozi tak6 
opravdov6 po nich tau2i" ; 3. proto^e byl za to 2dddn. Dille pravf 
spisovatel, 2e si za patrona k 8v6 prdci zvolil p. Sinila Osovsk^ho 
z Doubravice; kdy2 v§ak dal postillu do tisku, zemfel p. Osovsky, 
a proto pfipisuje sv6 dilo jeho manielce s prosbou o pfizen. 

Vpfedmluv6 kcteudfi vykldda zpOsob, jak;^m si v po- 
stille vede, o 6em^ se jest6 zminlnie. 

Po latinsk]^ch bdsnlch sepsanych od ruznych bdsnlkft na 
jm6no Petrozelinovo a na jeho dflo, nfisledujf vyklady. Spisovatel 
vede si v nich tfmto zpflsobeui: 

Na pf. v kdzdnl na I. ned61i adv. poddvd nejprve kra- 
tifck^ smysl, obsah ptfsluSnd epiStoly: „0 povinnosti m6- 
Stanflv krdlovstvf Kristova, kterak skrze vedenf pobo^n^ho 2ivota nd- 
Ie2it6 inaji se pfipravovati k pfiStl toho Pdnii a krdle sv6ho Krista." 
Po text6 epiStoly sv. Pavla k ftlm. 13. od v. 11. a4 do konce nd- 
sleduje vy klad, jen2 po krdtk^ra tivod6 rozd^len jest na dv6 fidsti-. 

V prvnl jest obsaieno „napomenntf kpobo2nosti", v druh^ 
jsou „pff6iny k nl ponaukajlcf." Kdzdnl k o n c 1 s e 
pak slovy, jiini4 v6f(cl napomlnd: „Tak napomlndme se, abychom i my 
pri^inami t^mi probu/ovali se k ndsledovdnf pobo^nosti : tak abychom 
Kristu^ krdli naSemu, se zde llbili, zde, v krdlovstvl jeho milosti 



216 

pln^m, zfistdvali, po zdejSlch j)ak slu2bdch, zde y casu milosti kona- 
uych, k nSmu do sUvy \itu6 dostati se mohli. Amen." (8). 

Petrozelina vykUdi zpflsobem svSdomitym, pfeR- 

nym, jazykem dosti sprdvnym a fiistym. Ale vyklady jeho 

ctendfe nerozhfejf, jsou celkeiu such6 ajednotvJlrn^. Nejsou 

tak^ p ft y d n ], coi spisoyatel sdm v pfedinluv^ y^noyan^ §lechticn6 

Osoysk6 dozndyd, mluv6 o 8y6 prdci sebraii^ a sepsan^ „podle vy- 

kladfi neb spisfl lidf evangelitskau pravdau osvlcenych; (nic zajist^ 

tu se nepravf, jako2 i praviti a psiiti nemflie, coiby prv od jin^ch 

praveno a ps^no nebylo.)" Vyklady jeho jsou krdtk^, jednoduch^, 

ueodchylujfce se odobsahu (duchovnfho smyslu) 

e p i S 1 1. Spisoyatel sdm to pravl y pfediiiluv6 k ctendfi tSinito 

slovy: „ . . . . ponfeyadz vedl^ sv6dectvf Irenaea (Iren. lib. 4. cap. 

63.) podW Plsma v^klad jest nejlepSI a nejjistSl, a jaki vysoce 

uCen^ mu2 Ludovicus Lavalerus y sv6 pfedmluve na proroka Eze- 

chiele dl: ,Krdtko8t a sprostnost v6rn<§ho uCitele ctnosti sau/ protoi 

u2il sem krdtkosti a sprostnosti, jak v methodu tak i v slovlch, ne- 

chteje daleko od textu odstupovati, nybr2, co iiejvfc sem mohl, slovy 

Ducha syat6ho sna2il sem se mluviti: proto ie kdyi se svatych v6d 

dotyce, svatymi fetmi vypovlddny byti majf, a kdzdnl krdtk^ .... 

dlauho se pomni a u^itek pflsobf. DIauh6 pak^ v n^m2 yfce slov nei 

ygd, nepHjemn6, teskliy6, nepamStliv^, a s yfetrera pomljejfcl b^vd, 

i nechtivost k budaucimu sly§enl spflsobuje. A ackoliv krdtce sem 

psal, vSak v2dy sv6dectv( svatycb plsem kldsti sem nepomiiiul, ne 

zauplna oy§em, uei toliko iiavrienfm, y kter6 kapitole a verSi md se 

to, co2by k vysvfetlenf toho, coi se pISe, slau2ilo, liledati." Tim spisovatel 

oznatuje zpflsob syych vykladfl, kter6 majl rdz yfetSinou jen 

ndbo^ensko-poucoyacl bez yalu6ho pfimlseni polemik 

nebo nardiek na dobu sou^^asnou. Stru{^nost jejich s pou- 

h^mi odkazy k pfsmu sv. jest sice chyalitebnd, ale pfece tfm slob 

pozb^vd 2ivo8ti, Ctendf jest brzy unaven. L^j)e by bylo ji2, kdyby 

jednotlivd mlsta z pisma sy. byla citovdna; pouh6 odkazovdnl 

k pfisluSnym mfstflm pfsma sv. pflsobilo 6tendri ztrdtu 6asu 

umorn]^m yybleddvdnim. Nevy vracl tolio nikterak ani tato o m 1 u v a 

spisovatelova: „Co2 jsem u6inil ne pro samau skrovnost t^ prdee, 

jako yfc proto, abych zauplna polozenlni plsem Ctendfflv prdee m^ 

t6to neodvedl od cftdnl svat;^ch Pisem, nybri abych jim pHCinu dal 

k (ast^mn do nich nahlfddni a pisem poznan^ch hleddni, veden jsa 

k tomu saudem mu2e osvicen^ho, a svat^ pam^ti hodn^ho D. Martina 

Luthera . . . .* 



216 

Kizinl y postille PetrozelinovS (510 stran) jdon pof&dkem roku 
clrkevnlho od 1. nedSle adventuf do 25. uedSle po sv. Tro- 
jici. Nakonci cteme: .YytidtSnA v slavn^m Star^m M6st6 Pra2- 
sk6m u Matgje Pardubskdho. L^ta PdiiS Tislcfho §estist6ho THn^ct^ho.' 

Pod^me struCn^ ndstin ndgorA Petrozdinovych^ jak se jevf 
V jeho postille: 

PiPemdhdnf sv6ta jest hlavnf z^sadou prav^ch kfesfanfl. 
„Mime 2ivi b^ti tak, abychom pfemAhali sv6t." (185). Po vSechen 
£as 2ivota sv^ho ,,bu<Ime prosti od hi^fchfl, pHkladem lidi na tile 
mrtvych!" V torn jest prav4 pobo2no8t, prav6 pok&nf, nikoli v torn, 
„coi se od nikterych uklddi: do (asu zdr2eti se od jfdia, piU, dva- 
krAt zrikat Ave Maria neb Pater noster. To jest jen hrdti si s Bohem I* 
(324). Mezi kfesfany m^ b^ti pravd krestanskd Uska V6rlcf 
majf si vz^jemn^ pomdhati „raddau, napomfn^nfm, pfljCovdnfm a yne- 
dostatcfch zakliddnfm. Netoliko zajist^ ne kfestanskd, ale bor§f ne2 
pobansk^ jsau slova mnoh^ch svStsk^ch lidf, fikajfcich: 

Ufiinfm vSe pro bliiniho krom toho tr6ho: 
Neslibiin, nepflj51m, neddm mu nic sv^hol 

Takovl jen z Boha a bli^nich posmlfiky majf, a tot nic neprospfvA." (74). 
Petrozelina napomfnd k dobrotivosti (311)ak svornosti, zvIdStd 
Yndbo2enstyi, nebotnes7ornostjestpH6inou sekt ndboiensk^ch. 
(308). Z tfichto horll nejvlce proti Novokftfincflm, kteH odpfraji 
kftu dftk^m tvrdfce, i^ neni pffkladu (t. v pfsm6 sv.), aby kft6ny 
byly (95), kteh na zdkladS slov : ^Litera zabijf, ale duch o2ivuje^ jsou 
„potupn(ci um6ni svobodnych*, „plaCtivi bratff, jedto za neu2itecn6 
uminf saudl a Nkajf, 2e to jen m& kdzAno b]^ti, co2 by Duch vnukl: 
proCeJ u5en6 od povinnosti cfrkevnich odluCuji" (388), kteH t6i .skrze 
litem mini star^ zdkon. ProtoJ jestli2e co proti nim z n6ho se pri- 
vede, hned kficl, 2e to k nim nepatfi.* (338; v. t62 77 a j.) Mlavl 
i€i proti Enthusiastftm, „kteH2 sluzebnost zlehcuji a jakychs 
vytrJenf a zjevenf tajnych oCekdvajl." (95). kftu soudf, 2e pH n6m 
nemd b]^ti sSvitlo, kri^mo, vyhdn^nf ddblA z d6ti, d^ch^ni, sAl, blito 
etc., protoie to neni z podstaty kftu, ani z naffzenl Kristova*. (323). 
UCeni ocistci jestpr]^ odpomo zAsluze Kristovfe, kter^ dosti uciinil 
za hflchy vSeho sv6ta; proti pfsmu sv., kter6 ukazuje jen nebe 
a peklo, jest „u6enl o ocistci pauh6 smySlenl mozku lidsk^ho . . ." (277). 
Proti obStem pfi mSi sv. za 2iv6 i za mrtv6: „Ne jedni 
majf obSti pfi mSi za iXsi i za mrtv6, timl se zleh£uje ob6t Kristova 
ta dokonald a dostateCnA". (49j. Proti pfisahdm: „Nemd tak6 pf I- 



sah^no b^ti na crncifixu, ani na nSjak^ vici stvofen^: neb toliko Bflh 
toho neporuMI, ale ani pflkladflv v Pfsm6 se nenach&zl, n^br2 jest 
proti pfikAzdnl bo^fmu zjevn^mu. Exod. 20. v. 4.* (106). Kristus 
jest pfftomen v svdtosti olt^ini jen posv&tnS: „(Kristu8) a£ 
Bo2st7lm ygudy jest, v6ak podl^ tSIa jest v nebi. Mejl^t se tedy 
a blaudl; kteH 161 u Kristov^mu vfiudy bytnost pfipisiyl a vlastnosti 
Boiskd, a ie tSIem jako Bo2stvlin; krom ie se vid^ti ned&vd, pfitomen 
jest, u(f; je§to nezflstal na zemi, pfsmo svSddf, ani nezflstal v po- 

v6tH. Mar. 14. v. 7, 2id. 4. v. 14., EflF. 1. v. 21 « (492). Proti 

katollkum ptijfmajlclmpodjednou: «Odporn6. . . Plsmftm... 
i to u£eni, kteH2 t^Io Kristovo pfivazuji k mlstQm, svdtostem, mon- 
stranclm etc. My se pfsma dr2me a rozumy lidsk^mi sklamdvati se 
nedejme . . .1'' (492) a j. 

Edykoliv Petrozelina polemisuje (a to neSinf casto), 
dSje se to v2dy zpflsobem dflstojnym. Jest pi'esved^en, ie jest 
proti dkladAm nepfdtel vlry Kristovy potfebl sily, Satflv a zbroje 
(od6uf, pardzy, Stftflv, mefie), ale jen ve smyslu ducbovnfm, nikoliv 
t^lesn^bo ndsili. .Stfelba tak6 jest potfebnd, a to ne z d^l, neb 
z rucnic, kterau^ okolo l^ta Pdn6 1457 na zhaubu velikau lidskau 
yymyslil ndjak;f mnicb Bercbtoldus fe^eny, alemodliteb svat^ch.** (473). 

Efestanskd Uska jest hlavni z^sadou Petrozelinovou. 

V]^klady Petrozelinovy vyznaCujl se slohem strutn^m, ale 
mdlo 2iv^m, misty t62k;^m a strojen;fm; spisovatel dopouStI 
se leckdy t6i anakoluthfiv. 

Petrozelina cerpal snad z Kapity; uzndvi v pfedmluv6 sdm 
SYOu nepflvodnost; rozd^lenl v^klad&v a leckde i sraysl kdzdnf sho- 
dnje se na mnoze s kdz^nlmi neSpornfmi, obsai^en^mi v postille Ka- 
pitov6. 

Brair MatouS Konedn^ (nar. 1572, f 1622) vydal postillu 
s ndzvem: 

^Kazatel domovni, to jest: nauCenl potfebn6, jakby hospoddfov6 

V domfch a pHbytcfch sv^ch spolu s douidcimi sv^i ka^d^ho dne, 
zvldSti r&no a ve6er, i v zvld§tnf n^kterd easy Bo2ich pokut a metel, 
sebe k dobrdmu slovem Bo2fm napomenauti m6U ... od E. M. Eo- 
ne£n6ho, a vyti&t^no v Er^lov^ Hradci nad Labem v Impress! Mar- 
tina Eleinwechtra 16ta P4n6 1618.- (Ve 4^ stran 416). T64r. 1625, 

V 12^ V Bru6 u Siedlera 1783 ve 4^ (Jg. 217.) (Vyd. z r. 1618: 
un. 54 F 37, mus. 35 D 3, z r. 1625: un. 54 E 428.) 

Tisk z r. 1618 ozdoben jest dfevorytinou, ptedstavujlcl 
Slechtice, kter^ manMku a ditky u stolu shromd2d6n6 pou6uje z postilly. 



218 

Pfedmluva: Bflh mA b^ti ct6n netoliko v kostellch, ale 
i doiua. K pozn^Qi Boha majf v^sti rodiCe doma 8v6 dftky a hospo- 
ddfov^ 8V0U teled. Proto slo2il spisovatel sv6ho „dom4cfho kazatele*. 
Ndsleduje obsah (rejstffk) cel6 knihy, kteri d61f se na dva 
dfly, 2. dll na 6 ^rozdfia" (kapitol). Prvni dll jedni „o 8lu2b6 
a poct6 Bo2i ka^dodennl podl6 fddu dobr^ho a D^boi^enstvf krestan- 
sk6ho, V domdcnosti lidl poboioych a bohobojnych", druhy dll pak 
„o horliv^m Pdua Boha a milosti jeho Bo^sk^ skrze pok^nf svat^ 
hieddni, v easy n6kter6 obzvldstnf, Bo2fch metel a trestdiil, aby Clov^k 
pobo2uy vSelik^ho 6asu, i v 6as Bo^iho rozhn^vdnf, milosti Boil ui^a^sten 
byl a V 111 do smrti trvaje, v6cn6 spasen byl." 

Prvni dil (str. 1 — 185). Na str. 1. je poutenf, co vsecko 
obsahuje 1. dfl a jakym zpusobem (^tendfi pfi (teni si majl po^^fnati. 
Jest rozdelen na dva tydny, ^avSakten ty2 zpusob a rdd pfes cel^ 
rok zachovdvAn hfti mfl2e, tak aby vjeden tejden feCi Boil zvl^tni, 
kaid^ho dne jin6 a jin^, z ZAkona Star^ho, a v druhy tejden feCi 
Boil z Nov^ho Zdkona vybran6 cftdvitny byvaly, s pffpadnymi zpevy, 
napomfnkami a modiitbami." 

Podle tohoto rozd^Ienf se spisovatel ffdl; tak na pf. hned 

„prvnl tejden", na nedfili rino, jsou modlitby, zpftvy a po- 

u6enl sestaveny tak, ie nejprve nap omf n & hospoddfe, aby, 

dflve nei by sel na kdzdni, a 162 v torn pflpad6, 2e by pro neinoc 

anebo pro velikod vzddlenost kostela nemohl slySeti slova boiiho, 
s (^elddkou svou konal tuto domdcl poboinost: 

^Nejprve zplvej : ,PHpravme2 se vftrnl k modlenl, k s.imt^mu 
Bohu V nebe m^jme zrenl^ . . ." atd., text ceI6 plsn6 (str. 2 — 3). 
Potom pravl: „Za tlm (t. j. po t^to pisni) pfetti Evaugelium 
aEpiStolii kt^ ued^Ii p!'iloienaunebfe5tuto poloienau: 
SlySme fefc Boil z prvni knihy MojilSovy, kapitolu prvni: .... 
(str. 3 — ()). NAsleduje „naporaenutl k modlitbdm." JednA se 
V n6m svccenl nedSle. Jest to napomenutl jednoduch^, mlrn6, bez 
nanliek, s doklady z plsma sv. (str. 10.); k tomu jest pfipojena 
modlitba dftkovacl a prosebnd, pak .Ot6e nAS* (11 — 13)i 
pak verSe („verSlcky"): „Cht6 Bflh lid posv^covati, poklony, sluibu 
od n6ho nilvati, vydal tfetl pfikAzdnf fka: pomni, lide mflj, den svStiti 
svdtecnf ..." atd. (14). To jest poboinost, kteroii Konefcn^ uklidfl na 
ned6li rdno. Na ned^li ve6er klade nejprve plsefi k Bohu 
(14 — 15), potom napomenutl, aby veHcl d^kovali Bohu za dobrodinl 
(15—17), modlitbu (17—18), a konecnft plsefi (18). 



219 

Podobng rozd^lena jest pobo2nost domdcf na ponddlf rAno a veier, 
na liter^, atd., na ka2d^ den prvnfho t^hodne ; v jednotliyych gnapo- 
menutfch*' vysv^tli^e se pfedchdzejfcf text pfsma sv., nebo yybfzf se 
k modlitbd (na pf. 83 a si.) a k jin^m pobo^nostem. Napomenutf 
tato jsou dosti suchopdrnd; nemaji yztahft k souCasn^ dob6, jsou 
tedy prosta vSelik^ch nard2ek a polemik. Tato Mnapomenutf* jsou 
ylastnd pH6inou, ie zafazujeme spis Eone(n6ho mezi postilly, aikoliy 
spf§e jest to modlitebnf kniha se zp6ynfkem. 

Str. 95—185: pobo2no8t druh^ho t^hodne. Rozddlenf 
p(snf, f e(f, napomenntl a yerSfkfl jest podobnd jako pH prynlm t^dnu, 
8 tim toliko rozdilem, 2e pro prynf t^den byly ^feci bo2f" yybrdny 
ze Star^ho Z^ona, kdeito zde jsou z Noy^ho Zdkona. 

Druhy dil (str. 186 a si.) .zdrii^e y sob6 zyHStnf dny 
a easy rozm§fen^ podl^ pHMn a potfeb rozlienych, coby y nich 
cteno, zpfytoo, i jak^ch modliteb uziydno b^ m§lo .... A tento 
dil mi 6 rozdllA.** Rozdfl prynf na pt obsahuje rannf pfsnd, 
teii (t. pffslugn6 texty z pisma sy.), modlitby a gyerfifeky**, potom 
yeCemf pfsnS, modlitby a nyerSfeky** na ka2dou stfedu a pdtek 
„o suchych neb modlitebn^ch dnech", t. 1. adyentnlch (187—201), 
2. postnlch (202—220), 3. syatoduSnIch (221-234) a 4. podzimnlch 
(234—248). 

Ukdzky » pisni v 6as vdihy („y rozdile** druh^m), y nichi jsou 
obsaieny na mnoh^ch mfstech prosby zaodyricenf tehdej&fch 
smutn^ch pom6r&: 

Z pf sn6 2. : .Blud se zhusta rozSel | poslednfho y6ku: | kdo2 
jest praydy doSel, | blaze y nf cloy^ku: UmSji^ ji y£2iti | a jf yddCen 
byti, I kdo2 chce spasen hfii \ a nezahynauti.** (254). ,Prynl cfrkey 
syatd I jest zapomenuta | , kdo2 jl ndsledujf | , hned je kacefujf (254). 

Z p(sn6 6.: ^Ej, Bo2e, ra£ se ozyati, | nechtSji d61e meSkati, | 

nebt se nepMtel6 tvoji bauM | " (259). „Aj, jakt sau se 

spuntoyali | proti tobS smluyili | roty, jen2 ty^ pocty sau zbayen^, | 
y ylfe zmfiten^ | . . .« (259). (V. i&k 260). 

Pi sen 9.: „Mocn^ Bo2e, pri sloyu sy^m | zachoyej nis spasi- 
tedln6m, I zkaz Turky, t62 i bludafe | odpom6 Kristoy6 ylfe . . .** atd. 
(264) etc. 

Ukcuska modliteb v das vdllcy\ Modlitba 1. Prosba k Bohu 
za odpuStSnf hrlchfly: „Nebo{ sau pfiSli na nds dnoy^ prdyd za- 
rmauceni, ku pam6ti n^in pfiyozujfcf na§e tSikd a mnoh^ hffchy, 
a ty^ sprayedliy6 saudy: jiSt nds metlami syymi nay9t6yuje§, VixiA 
a tresceS, skrze ndrod pohansk;f, Tureck;^ a Tatarsk^, nad 

Jubiltjnich ipisA £. XU. 15 



220 

Btarcem ani dft^tem Iftosti nemajfcf, poctivosti, statku, i iivotu ukrutnS 
a vraiedlng nisill Cinlcl ..." (266—267). 

Druh6 vydiQl 1625 (12^ str. 310, un. 54 E 428) jestkratSI; 
obsahuje a2 do str. 226 kizini (pobo2nost) na dva t^dny, jako vy- 
ddnl 1., od str. 227—301 pak (rozdllnfi od vyd. 1618) ^verffcky sva- 
t^ch proseb a dikflv iinfenl, kteflS pfed u21v4nim pokrmflv a nipojfiv, 
i po uzivAnl jich, zpfv^ni byti mohau." Jest tu uveden v2dy zaCitek 
.yerSK^kft*' s odkazem k pffsluSn^mu mfstu v kancionalu. Na str. 302 
a2 310 jest .PHdavek duchovnfch pfsDidek^ (o pfli uoci, kdykpliv 

V noci, na <isvit6, atd.) 

Postiila Eone&n^ho jest urCena pro dAm, zvldStd pro 
hospoddfe. 

Hospoddf mi teUdku doma duchovn6 yzdSIdvati, m& se s ni 
modliti, poucovati ji ve vScech vfry a (itati jf z pfsma sv. Aby se 
tato povinnost usnaduila, vydal EodbCd^ .Domovnfho kazatele.* Spis 
jeho nenf postillou ve yiastnim sloya smyslu, jak jsme ji2 
pravili, n^br2 jest spfSe sbfrkou modliteb, pisnf a nihoien- 
skych pouCenl. 

Nastala d o b a prondsledcvdni knih nekatolick^ch. 
Mezi knihami niboiensk^mi pitr&no bylo po nekatoiickych biblfch, 
kdzdnfch, postilUch, modlitbdch, kancionalech, atd. PHsIuSdIcI jin6 
vlry nei katolick6 byli vypovfddni ze zem6. Mnozf ?ypov6d6nJ spiso- 
vatel^ h^jili v§ak i za hranicemi svd vlasti ddle horliv6 sv^ vfry a vy- 
ddvali V cizinS spisy, cimi vznikla ceH literatura extdantskd. 

Tak na pf . evangelicky knSz Viktorin Frfren^fcy (Verbenius) Jeni 
spisem B\fm „Konfessi ceskd — pravd augSpurskd" sna^il se dokdzati, 
ie konfesse (eskd, o kterou se r. 1575 evangelici (esti snesli s Bra- 
tHmi, upln6 se shoduje s vyzndnfm augsburskym, zemfel jako exulant 

V I^itav6 r. 1630. Vydal postillu na evangelia nedilni (ve 4*^. 
[Jg. 217, Jir. II, 337 (K1I6 II, 143)]. (Nenf ani v mus., ani v un. knihovn6.) 

Velik6 oblibd se tSdila u ienkfch exulantft p o s t i 1 la 
Dra Egidia Sunnia, professora wittenberskd akadeinie, kterd 
vySla V Pirnfi r. 1628 (fol.) pfiCingnfm 3f. KriStofa Megandra 
a jinych pomocnlkflv. V Jg. Hist, klade se (na str. 216) 1. vy- 
dini t^to postilly omylem k r. 1588. ie ji Megander s nSkter^mi 
pomocnfky pfelo4i), vysvltA z ,Obrany proti ohWSenI stargich kn621 
bratrskych", vydan6 v Pirng r. 1636 od M. Sam. Martini a, jen2 
naz^vd vnf (na str. 438) Megandra muSem „vzAcn6 pamSti." (Jir. II, 
16, 20.) Titui jejf die JuDgmanna jest: ^PostiUa and> 



221 

vytlad na evangdia nedilni i svdteini od adventu ai do veli- 
koDoci, sepsan;^ od Eg. Hunnia, pfsem sv. doktora a WittenberskA 
akademie professora, y (eskau fek pfeioiend.* Tisk jejf 
jest V knih. mus. sign. 85 B 6 (tit. list schdzf). Obsahuje zajimavou 
predmluvu Hunniovu, vSnovanou ^kng^nS a pani Urdule, 
kn£2nd v Wirtenbergku^^ atd., v nli spisovatel naflki na ^ohaynost 
spu&tdnf v chr&m6 sv. cfrkve Bozf" hiavng pr^ pflsobenfm 
pape2e, jej2 naz^vd Hrosk^m Antikristem. Brojf proti filosofii 
sc hoi a sticks, ie pro 8v6 Skodliv^ iilosofick^ disputace zanedbd?^ 
pfsem BY. Mezi jin^m pfipomln^, ie M. Jan Has byl odsouzen ^pro 
praydivd cfrkye kiresfansk^ yyps^nf.** Gfrkey Mmskou ffzenou pr^ „du- 
choynfm olejoyan^m a oholen;^m zdstupem papeisk^ch klerikfl'^ naz^y^ 
ffmsk^m Babylonem. Cisti, eyangelickd prayda nezanikia. 
,Duch Boif nejen skrze 8y6 S. ApoStoly, ale tii uprostfed papeistya 
ski'ze S"* Jana z Husince, skrze Jana Hieltena a nikterd jind 
osyfcen^ muie . . . tuto reformaci . . . pfedzy6stoyal. K 6emu2 Pin 
Bflh obzyliStn^ t^ sy^ yyyolend nidoby, D. Lutera blahoslayend 
pamSti, yzbuditi a uiiti a sy6mu sloyu syat^mu prflchod a prosp6ch 
ddti rdCil, tak 2e . . . . (ist6 a jasn6 Eyangelium sMyy Erista Jeilie 
jako krdsnA dennice po tmayd noci mocni znsvftalo . . . ** Ale bohu2el 
pr^ „mnozf lidd po^fnajf sob6 ji2 nechutniti a oSkliviti ten znameoit^ 
a nepomfjejlci cbl6b nebesk^ (^ist^ho sloya Bo21ho a hoH 2^dostf, 
jBki Pismo mluyf, a uSi je syrbf po cizim u6enf . . . ." .Neost^chajf 
se pomalu sy^ch ditek s pape2styero zndmiti, do Skoly mezi Jezovity 
posflati, na pape2skA biskupstyf, duchoyenstyl aneb do kl&fiterA ddyati.** 
Bohatstyl y drkyi katolick^ pry je sy&df. Aby posloniil cirkyi 
K r i 8 1 y 6, spisoyatel slo2il syou postillu. 

Pfedmluya je datoy^na y Marburku, dne 22. bfezna 
1588. Datum toto svedlo patrn6 Jungmanna, ie prvnf yydinf (esk^ho 
pi^ekladn poloiil tii na rok 1588. 

Postilla Hnnnioya obsahuje k^zdnf od 1. ned^le adyentni 
a2 k Yelik^mu p&tku (incl.) (1—472), pak kizAnf k pa- 
mdtk&m nekter:^ch syat;fch y t^to dobi (473-578). Eu 
konci pfipomfnd se y poznimce, ie ostatek (2. dil), ddli Bdh, yyjde 
CO nejdHye. l^ena pfekladg pracoyalo yice lidi, jest 
patmo z t6ie poznAmky, v nii Ctendf se yyblzl, aby ty, „jeni y pfekW- 
dtof ji (postillu) pracoyali, modlitbami ustayiCn^mi Pdnu Bohu porau&el.'' 
Na poslednf str^nce jest znak s ndpisem: „S Jeho Milosti Eurfifta 
Sask^ho etc. speci^lnim neboli^to zyl^Stnlm priyilegium a poyolenfm 
(aby na desiti letech od iidn^ho jin^ho tisknutd nebyla), yytiSt^ni 

15» 



222 

jest tato kniba y impress! M. Eristofa Megandra etc. skrze Gabriele 
gtiimfelda L^ta od oarozeDf Syna Bo2fho 1628.*' 

Jednotlivd kdzdnl (.v^klady**) jsou rozd^lena na tivod a na 
jedDotliv^ ,(dstky" (pravidelnd tf i) ; po ka2d^ 6dstce jest ^nau Can 1, 
pot6Senl a napomenutf," na konci modlitba. 

Postilla Hunniova obsahuje isLSt6 polemiky^ zvltit^ proti k a t o- 
Ifkdm, ale t^2 proti vyznavaCftm nauky Ealvinoyy. — 

Z n§roeck^ch kazatelfiv evangelickych yynikal y 17. stol. mimo 
Hunnia yelik^ dogmatik Johann Oerhard^ generalni superintendent 
y Koburce a professor y Jen6 (f 1637), jen4 ye sv^ch kdzAnlch 
spojoval zpftsob katecbetick^ a mystick^. (D. Heinr. Bassermann, 
Handbiicb der geistlicben Beredsamkeit, Stuttg. 1885, str. 300— 301). 
Stipdn Pilarih, ducboynf sprAyce pfi 6esk6 osadi y Neu-Salzu (f 1674) 
yydal jeho postillu. (Salomonea Postilla Joannis Oerhardi, y. Jg. 300, 
Jir. II, 112.)^*) 

Tiskirna y Pirnd fBtfileL Martiniovi. Tento y nf yytiskl sdm 
By^ dyg sbfrky kiz&nl a nSkoIik kdzdnf zyUgtS. R. 1632 prodal 
ji Janu Ctiborovi KbeUkimu^ b^yal^mu knihtiskaH na Star^m M6st6 
y Praze, jeni y nf r. 1631 yydal kancional, pak r. 1632 „Ea2do- 
dennl pobo2nou postillu k modleni rannfmu a yeiernfmu", 
dflo to Dikastoyo, rozgfi^en^ o „PIsnieky ranni, pi^ed k&zA- 
nlm, po k&z&ni sloya Bo4fbo, pfed pKjlmdnfm, atd." Qintf yyd. 1708). 
Viz y tiyaze o postilWch Dikastoy^chl (Jir. I, 129; y. tii CCM 1874, 
61&nek od J. Jireika, Literatura exulantfly iesk^cb, sti*. 212). 

Exulanti CeStf touiili po dobrj^cb postilldch. R. 1658 
psali n6kteM z nicb J. Amosu Komenskemu o n^jakou noyou 
postillu, ale Eomensk^ odpoy§dSl y pfedmluy6 k ,Jddru cel^ 
Biblf syat^^: „Psali jste mi ndkteH o nSjakou postilu noyou, aby pro 
potfebu Yds rozpt^len^ch sepsdna a yyddna byla, ale jd postily syd 
ddti Ydm nemobu, ySecka ode 40 let iinfyani k^zAnf ohn§m . . . 
ztrativ, snad i proto, abychom napotom my lidd m^nfi k Ydm lid- 
sk^mi sloyy fe(fioy&yali, Boba sam^ho Ydm mluyiti necbdyajice, jak2 
y prynl clrkvi b^valo . . ., jinou pak, pfltomn^m casflm slou^id, kde 
naspSch yziti? Radiji tedy Y^ postilu ySech postil posfUlm, 
ji2 ne (loy^k sepsal, ale Bub sdm, kter^2 sloyo sy^ bez pochyby l^pe 

'*) Z J. G e r h a r d a pf elo2il Jan Bard a, evang. Int. fartf ve Velikych 
En^iicfch, „Kiii2ku yelik^ch pot§senl plnou", yyd. y Praze 1616 (Jir. I, 111) 
a Br. CyrilluB Jan z Tfebl6e, kn^z bratrsky (f 1632) „Kaidodenni cvi- 
£enf y poboinosti'*, yyd. y Praze 1616 nikladem Joachyma z Techenic, s dedi- 
kad Karloyi x 2erotfna, po druh^ 1714. (Jir. I, 180). 



223 

k&zati umf nei my lid^. Posf 1dm, pra vfm, vSech postil matku. .. 
Vice ani ji nemohu ddti ani Yy Mdati, pon6vad2 sic i pokladovd 
jacfkoli lidSti a stodoly a sklepy pfebrati se mohou, ale pokladovd 
hlubin Bo2(ho pole ... a vinice rozkodf Jeho nepfeberou se nikdy!** 
(Hlasy ze Siona, 1863, str. 93—94). 

Oddest exulantfly o novou postillu doSla splnSnf B,i r. 1682, kdy 
kazatel Ceskych exulantfly vi^itayg, KaSpar MotiSicky 
(t V 2itav6 1689), vydal Postillu, kterd byla yytiStfina y DrdicTanech 
s tfmto titulem: 

^KresfansJcd domovni postylla, y vAi se ySecky eyaugelia a epi- 
Stoly spolu s paSiji podle sepsdnf 6tyf eyangelistfl summoynfi roz- 
d61uji a yysy^tluji . . ., nejprye na milostiy^ naflzenf yysoce osylcen^ho 
knf2ete sask^ho t; n^ecM redi y y d d n a, nynl pak y ^eskau s pilnostf 
pfdoSena a na dya dily rozd^lena od Gaspara Moteschitzky, 
knize Exulantfl 6esk^ch y l^itayg . . . VytiSt^na y DrdScTanech skrze 
Kristofa Baumanna lata 1682." (Un. 54 E 83; Jg. 300, Jir. II, 46.) 
y ppfedmluy>6 yykladace k uprfmndmu a poboin^mu 
ctendri** se pHpomind, 2e postilla tato byla pflyodng sepsdna z roz- 
kazu sask^ho knfiete od n^jak^ho eyangelickdho theologa a yyddua 
y 6ot6 r. 1668, a ie byla prelo2ena od yydayatele a yytiSt6na y Dr&i^da- 
nech s poyoleDim sask^ho kurfirsta ndkladem Ondfeje Fridr. Hibuera 
a Eri§tofa §uberta, mSsCanfl a kuihatfl iitaysk^ch; doyfddme se td2, 
i^e obsahuje yyklad ySech eyangelii a epi&tolnfch textfl na dny ned61n{ 
a sydte^nf, a mimo to yysygtleni historie o utrpenf, ukfi2oydn(, smrti 
a pohiPbu Je^iSe Erista. 

form6 yykladfl pfipomind se, 2e se klade nejprye text, 
jeni se d61f na hlaynf 5dstky, z nich2 ka2dd se pak summoyn6 
yysydtluje; k tomu pHpojeno jest nauCenf a potdSenf, aneb 
napomeuutf a yystraha, a na konci y^kladu kratickd mo- 
dlitba. Gosepirekladu t^(e, Mot6dick^ oznamuje, ie pH y^kladech 
text iesky, kde se s yersi Lutheroyou nesroyndyal, sdm pooprayil 
a paSiji ze spisfl Ctyf eyangelistfly y jedno sebral a slo2il, misty tak6 
k&zini poroz&fHI, ano na Velik^ pdtek cel^ kizini sdm o biCoy^nf 
Pdna Krista polozil. Pray! t(52, 4e jest „y t^to edici mnoho chyb 
impressorsk^ch", pon6vad2 impressor byl pouhf NSmec, a pfe- 
kladatel pro yzddlenost mista uemohl mu pomdhati pti korrekture. 

Dill, obsahuje kdzdnl od 1. ned^Ie adyentni a2 k sy. Ducha, 
2. d 1 1 kdzdnf od sy. Ducha a2 k adyentu, (celkem 1444 stran). Jsou 
tok&zini ned^lnl; na str. 1445— 1619 jsou sy it e in f ki- 
zini na eyangelia a epidtoly, kter6 se £tou na sy&tky sy. apoitolfly. 



224 

N§kter6 uk&zky z t6to poBtilly: 
Na sir. 54 vykUdd se jedoo nSmeckd pffslovf: .Obecnd, 
a vfiak pravii jest pflslovl: Priester Feinden gehet es nicht wol, Ne- 
pfdteluom kue2sk;^m uikdy se dobfe nevede. Nebo kdo dotj^k^ se jich, 
dot^k^ se zfftedlnice oka Bo2iho, Zacharid§, 2^'. — pom6ru lidu 
ke kazatelflm: „A2 podnes obecn^ lid patff toliko na zevDithif 
dary kazatele, jakov42 jsau pffjemDd a zvu^ni iei^ v^mluvnost, a jin^ 
vSci. Eter^ pak kazatel t6ch dar& nem^, ten iastokr&t y mal6 v42- 
nosti bfyi . . . Castokr^t pfih&zf se, 2e skrze sprostn6ho a v oCfch 
lidsk^ch opovr^en^ho i krasovymluvnosti neobdafen^ho, vfiak v pfsm6 
svat^m zbShl^) kazatele . . . vice vyffzeno b^v& ne21i skrze toho, 
kter^2 v&ecko sv6 datum na zevnitfoim ozdobn^m mluveni aneb na 
jinych lidsk^ch v6cech, jako na historiich, fabullch, . . . poetickych 
r^mich a vtipni sloi^en^ch bdsnSch, k zallbenf se lidem zakl&d^ 
a mezi tfm prav^ cfl kizdnf opaufitl a na stranu odklddd." (58) — 
veCei^i Pdni (proti katolfkflm a kalvinistfim): 
,iAch, mily kfesfane, vystflhej se s pilnostf v tomto artikuli vfry 
vfieho faleSn^ho uceni 1 SlySfS, ie pape2enci lejkftm aneb obeo 
n^m lidem toliko polovi^nf svdtost divajf a po^ehnan^ kalich jim od- 
j(maji a tlacbaji, 2e chleb v sv^tosti t^to od cela v t^lo Eristovo se 
promefluje, ie poiehnanau hostii a neb opiatek ve Ctvrtek po S. Trojici 
sem i tarn nos( a pfed ni padajf, ie z sv&tosti (inf ob§t mfie za iu6 
i za mrtv^; jejich2 dufie (jak2 oni pravf) v ocistci zflst&vajf; anobr2 
Blyi§ffi; jak Reformat ov6 (I) a neb Eaivinistov^ uii, toti2, 
ike pravd t61o a pravd krev P. N. J. E. zde dole na zemi b^ti a jak 
od hodiij^ch tak nehodnych (isty pfijfmati, jfsti i pfti se nemflze, proto 
ie Eristus na nebesa vstaupil a jeho Telo a Erev toliko na nebi a ne 
i zde na zemi b^ti mfi2e. . . . Pon6vad2 nachizffi, ie Eristus v slovfch 
ustanovenf t^to svdtosti nic toho, co2 papeienci a Ealvini* 
B 1 v 6 tiachajf , neu6il, aid ueprik^zal; pus( u vitr vfiecky n&lezky 
a bludy lidske a dri^ se prost^ a uprlmn§ slov Eristovych, kter^mii 
OD tuto svdtost ustanovil, a nebuded oklamdn/ (539—540). 

y gDoplficfch a opravdch k biografifm starSfch spisovatelA ie- 
sk^ch" V CCM 1895 feteme na str. 512, ie spolek ,V5ela Cd- 
B 1 a V s k d** chovd siln^ svazek kvartov6ho formdtu, drobnd psan]^, 
jeo2 obsahuje 6eskd kdzdni Mot^icJUho. Na 1. Iist6 jest phpisek: 
^K&iAX^ Easpara Moteffick^ho wlaftnj Rukau pfdno A. 1677. ** 

Z postiU katdickych 17. stoletl jsou nejdfile2it6j§f a nejlepfif 
postilly Scipionova a §teyerova. 



226 

Sebastian Vojtieh BerlUka (Seipto) Plzen kj^, jesuita, 
mil pHle2itost poznati znamenit^ho polsk^ho kazatele Petra Shargu 
Y Krakov6. R. 1600 jal se pfeklidati z polStiny Skargovy »2ivoty 
Bvatych". (Jir. II, 210). R. 1618 vySlo 1. vyddnl jeho postilly, (ua. 
54 F 23), 8 titulein : ^Post iUa, to jest potomtoho, cose 
zevangelium kai^dau neddli pipes ceiej rok &te, 
kr^tk^, vSak dflvodn^ ajadrnd v otdzkich rozve- 
denl a vyloienl... Prdcf P. K. M. S. W. S. P. (= patera 
kn6ze mistra Seb. Vojt. Scipiona Plz.) . . . Vytlaceno s dovolenfm, 
schvdienfm a s dflstojodnfm osvicen^ho kniiete a pdoa, pana Jana 
arcibiskupa Prask^ho y St. M. P. u Pavla Sessia L^ta Bo2iho 
MDCXVIII." 

yfPrednduva pr{pisn{^, venovani p. Janovi starSfmu ^iianskdmu 
Eavkovi z fti^an^ obsahuje nejprve rozpravu or&zn^m pojmeno- 
Y&ni y]^kladfi pfsma sv.: »Spisoy^ ti, . . . kter^mi se PIsma 
syat^ . . . obecn^mu lidu . . . yyklddajf, ']\iiit a jiD^fi okftgDf slujl. 
6ekoy6 zajistd nazyyajf je 6ftiA/a^, Latinfci conciones, sermones, 
post ill as, Cechoy^ kdzdnf.^ Pak yykUdd spisoyatel, ie feck6 
sloyo 6^cA/a a latipskd concio majf steju]^ y^znam; pflyodnf y^znam 
jejich jest „mQo2styI, shromdidSnl,* pfenesen^ ,obcoydDl s lidem*', 
pak „fet k lidu shroin&id^D^mu'', coi^ Latinici naz^yajl sermo. 
Pro6e2 syati Otcoy^ nazyvali kdzdDf k lidu oynkUg a sermoues. Pak 
se yykl^dd yyznam sloya „postiIla^: SyatI Otcoy^ a cfrkeynf 
u6itel4, «kdy2 pfsma ne fe^nickau a rozyeden^jSi iPe({, ale sauien^mi 
a sta2enymi sloyy yysy^tloyali, (^dstku jistau neb dfl Pfsma beze 
ydeho cizich sloy pfimiseQf napsaySe, jin^m f^dkem po nich psdyali 
tato sloya: Post ilia, to jest Po tom, co totiito napsdno bylo". 
Yyklad sim slul pak „post ilia". N6kdo pak pry tomu snad ueroz- 
um^je spojil dyg slova y jedno, a tak ujal se ndzey .postilla", 
npostillae'' pro ]Pe6i kazatelsk^. ^^Cecboy^ ylce nakonec, ku kter^mu 
se tau, kter^ jedndme, fe(^f sm^fuje a smSfoyati m4, jako i na 
auCinek; Vierji ona y cloy^ku ji poslauchajfcim pflsobly patfice, k&- 
zdnfm ji naz^yajl . . . / Pak spisovatel mluvf o moci fe£i ka- 
zateloyy. Spisoyatel poznal pr^, 2ejest nutno, aby s krajany sy^mi 
to, CO mu Pdn Bflh ye tfech mfislclch (1) biin^m ptfrem 
sepsati dal, se sdSlil, aby „mdli na 5em doma posedSti/ zyl&§t^ ti, 
^ktefl neb mezi noydky prebyyiijice katolick^ho kazatele slydeti, neb 
nedostatkem zdrayl zastayeni, do kostela pfijfti, neb jiste pro fidkost 
dobrych kazatelfly toho pot6ieni, aby z kdzanf sloya Bo2iho posiln^nl 
nabyli, ani dojfti, ani u2iti nemohau/ Zajimayd, ylastenecki 



226 

jsou tato slova: „T6ch zajisM litovav a viddv, ie nebo2&tka v t^ 
pH£in6 hrubi a2 phliS ode v&ech opu&tini jsau, a cizozemci ce- 
Bk^mi dflchody vycpani a (eskau pic( nad sytost piPe- 
cpanf na to, aby ovcem, jichi se vlnau odfvajf a tukem pfejfdajf, 
pomo2eno bylo, ani nemysli, k p^ru jsem zasedl, aby spoluvlastenci 
moji, ]imi i krvf slau2iti povinen jsem, i tehd^S, kdyi jsem se jin^m, 
cizlm jazykem kdzav, propfljCiti musil, pomflcku jakaukoli ode mne 
m61i: zvlifitd, pon^vadi lid^ u^enf, a vlasti na&f mil^ pHznivl, tu 
smyslem m^m chatrnau prdci .... prospSdnau b^ti uzDali a mne 
k tomu, abych to, co tak ode mne na papir uvedeno bylo, pod pros 
poloiil, iast^m napomindnlm pfinutili." GhyaIoiPe(f na pina 
z ftiian pfedmluva se koncf. 

Postilla celi (4^ d^If se ve dva dily: 1. dll od 1. ned61e 
adveDtnf a2 do 6ter^ svatodu&nlho (straD 448), 2. dil od sv. Trojice a2 
k posv^cenf chrdmu (stran 311). V t^m2 kodexu jest pak postilla 
svdteinl z r. 1618 (233 stran). 

Drub6 yydinf vySIo r. 1667 („Jak kostelnl tak domdcf postilla'* 
nedfilnl) a r. 1668 (svAteCnf). [Fol., un. 54 B 43, mus. 35 B 10, 38 A 2 
(jen neddlni); 38 A 3 (jen svdtecni)]. Pfedmluva k ctendH jest ve 
2. vyddnf kratSf nei ve vyd. 1., nebof jest z nl vynechdna chvalofec 
na pdna z fo6an a yypocltdvdnl jeho zdslu^n^ch skutkfiv. Druh^ vyddni 
vytidt^no bylo v Praze v kolleji sv. Elimenta „skrze Jiriho Gernocha/ 
a obsahuje mnoh6 dfevorytiny. 

Tfetl vyddnl vySlo tiskem r. 1695 v kolleji u sv. Elimenta 
^skrze VojtScha JiHho Kooidde faktora", s pfedmluvou k 6tendH jako ve 
2. vyddnl. ft e C jest v tomto (3.) vyddnl pon6kud o p r a v e n a (na 
pf. neni ji2 ps&no bosky, n^hri bo2sky, a j.); ptedmluva jako ve 
2. vyd. (4^ un. 54 C 56). 

Ctvrt6 vyddnl (veM 8^ un. 54D 2) jest z r. 1776, vytiSt6no 
„u sv. Klimenta, za Jana Adama Hagen". Pfedmluva jako ve vyd. 2. ; jest 
pfizpfisobena ovdem dobS tehdejSi. E vydtoi tomuto pridru2il se pak 
r. 1779 V Praze vySl^ spisek: „Uvedenl, jak Skolnl katechi- 
Btov6 postillly Scipionovy pfi vykldddnf evangelium 
die pfedepsan^ho sp&sobu uiSfvati mohau. Zhotoven6 od 
Vdcslava Lenharda, els. krdl. dvorsk6ho kaplana a katechisty pfi 
cIs. krdl. dkole normdini. 

(0 postilla Scipionovg v. Jg. 216, Jir. II, 210.) 

y;^klad dgje se ve zpfisobu otdzek a odpovHi, Eu ka2d^mu 
v^kladu pfipojena jest ,pfsefi na evangelium.^ V postille nedSlnl 



227 

jsou mimo kizini na ned6Ie t6i kdz&nl na Zelen^ ctvrtek, na ponddlf 
a uter^ TelikonoCnf a svatoduSof a j. 

Ukcuska. (Die 1. vyd. 1618, un. 54 F 23). KizAnl na 1. ne- 
d61i adventnf. ,Ey. sv. Mat. v XXI. polo^enf/ Text evangelia. 
Ot^zky: „0 Cem dneSni evangelium sprdvu ddvi?" OdpovScF: 
,0 siavn^m a krdlovsk^m Pdn6 do Jerusal^ma mdsta kr^Iovsk^ho 
vjetl." — „Co Y8ob6 zdriuje? Tichost, totiito Kristovau, a rozlifenau 
tSch, kteH ho prov^zeli a vitali, uslu^nost," ntd. Jin^ ot^zky, na 
pf.: nZ Ceho jest tichost Eristova patrnd?" „Go se tlm, ie na tako- 
v^m boY^dku je), jak^ ndv^Sti iiy&?* atd. PiseA na evangelium 
jest parafrasl pHslnSn^ho textu evangelia. Zacdtek: 

»Go Matau& Evangelista | PiSe (v6f, jest pravda jistd) | V po- 
dflu dvacdt^m prvnfm, | Tot vdm dnes splvati minim. | > ^e Myi se 
k Jeruzal6mu | Blf2ili, m^stu svat^mu, | A a2 do Betfage uSli, | K hofe 
Olivetsk^ pH81i", atd. — Jest to rymovand prosa. 

Podobnd spisovatel vyklddd evangelia dnfi svdtecnich. 

Z pisni, kterd Scipio do postilly vklddd, jsou i€i verSe pisnd: 
^Vesele zpfvejmel", kterd se dosud zplvd: 

„Ej, Kristovo pHfitl | Ctvero pfsmo jisti, | Nejpfednfijfil v T61e, | 
Druh6 V mysli cel6, | A tfetl pfi smrti, | Ctvrtym m& sauditi." (I 2). 
Scipio md vflbec zdlibu ve vei'Sovdni. 6asto i to, co cituje latin sky, 
pi^eklddd ve verslch ceskych, na pf. „Ab omni peccato libera 
nos Domine!^ pfeklddd: „0d hfichu vSelik^ho | A bludu kaid^ho | 
I ode vSeho zl^ho | Chranii lidu sv^hol** (I 383), nebo: «Ab insidiis 
diaboli libera nos Dominel'': „0d aukladflv ddbelsk^ch | Bac vy- 
svoboditi | A iddosti t^lesnych | Zauplna zhostiti I' (I 383). Latinsk^ 
pMslovi „in vino Veritas*' pi^eklddd a rozSifuje drastickym zp&sobem 
takto: „D6ti, bldzni a o2ralci | Jsau pravdy vdrn( mar&alci.'' 
(II 198—199). 

Spisovatel cituje nejvlce pfsmo sv. a otce clrkevnl, a 
poddvA Cetn6 pflklady pflb^hfl z plsma sv. 

Ukdzky smysleni spisovatelova. Jsa pflsny katollk, Scipio 
st^2uje si (^asto na upadek viry katolick^ a pobo^nosti 
v Cechdch. Byvaly pr;^ doby, kdy se v Cechdch Mci mohlo: „Tento 
hospoddf, neb sprdvce mSsta, neb knl2e, neb krdl etc. katolickau 
vlru vede a vSecekdum, knfiectvf, krdlovstvf", atd.; to vsak b^valo, 
a kazatel si pfeje, aby se ony doby zase vrdtily (II 246); kde 
jest b^vald ceskd pobo^nost, £eskd udatnost, byvald 
sfla a moc 6esk^ho krdlovstvl?: .Co pak u nds 
V Cechdch, kde jest ta ptevelikd, kter^ se nemohli vSickni nd- 



228 

rodovd vydiviti, poboiinost a Bvatost, kter& se po vSem BvitS roz- 
ntiela, v prodlauieD^ch a (ast^ji op^tovauych modlitbdch, v (astych 
postech, V hust^iu na mista svat4 a dalekd putovdnf. v ud^lov^ 
chudym a potfebDym, ? nad^nl na zddusf, v vystaveDf tak mnoh^ch, 
ozdobn^^ch a podiveDf hodnych kostelfiv, kU&terflv a fipit^lfiv? Kde2 
jest to y§ecko? Spustne vdm dfim vdd etc. Kde jest ta Ceskd z dobr^ho 
a pobo2u^ho svidoml poch^zejicf udatnost, kteri ie n^kdy vSem jak 
okolnim tak i dalekym ndrodflm k hrfize a k strachu byia . . . .? 
Kde jest ta v boji a y&lkdch stilost a zmuiilost . . . . ? Ede jest ta 
n^kdejSf tohoto kr^lovstvi mo2nost? Kde rozSii^eD^ panstvf? AchI Od 
pfllnoCnlbo m(»fe a2 k polednfinu, y§ecko Cesk^mu krdlovstvf pod- 
dino bylo! Kde jest nynf^ky Lucembursk6 knI2ectvf? Kde Hranick^? 
Kde Korytansk^? Kde Rakausk6? Kde Gorick^? Kde Cilickd? Ede 
lehna Saski? Kde i)anstvi za Cern^m Lesem? SpustDO vdm diSm 
vdgl** K tomuto vlasteneck^mu ndfku piripojuje pak tato slova, je^ 
pffmo koLoicky pusobf: „0 milej Ive, co2 jsi hrub6 a2 do ko2i 
oSklub^n! Goi jsau tH potvorod ua svdtky oholilil*' (Post. svAtefini 
z r. 1618, str. 28). 

Nenf frf jii v Cech&ch pobo^DOsti, nenf stdlosti 
a vff e. Cechovd jsou u vffe tak iiest^lf, 2e vzniklo o nich dokonce 
posm6dn6 nimeck^ pffslovl: ^S^^hwab ein schwetzer, Behem 
ein Ketzer." (Post. svAt. 27.) Pfestupujl pry od ?fry k vffe, 
od vyzn^nl k yyznduf; innozi z nich se hMsf dnos kjedn^, zitra 
k drubd yife. „Kolik blay, tolik y§r. Sami z nich Hkajl, jak 
kni2e 8ask^ J iff, ie, co dues y^H, y^di, co zejtra y^Hti budau, ne- 
y6df . . . ." (II 110). 

Nejyfce pobloudili pry kac/fi y u6enf o sy^tosti 
oltdfnf, poklddajfce t61o Kristovo ve yelebn^ sv^tosti za pouhd zna- 
menl tSlaKristova (I 62). Noyotdfiim u vffe kazatelHkd ^Noyici.* 
Uoini, ie tfmto pojmenovdnim mini hiayni NoyokftSnce. Nenl 
mezi niuii „ani jednoty, ani fddu, ani 2^dn^ho u ylfe z^kladu.' 
(II 5). Jsou to „podvodnl proroci" (II 109), jichi „ylastnl price 
jest, ani k pohanflm, ani k ^idilm, ne2 k nim, katolikfim, pfi- 
chdzeti ..." (II 109). Proti jejich ucenl o odpuSt§nl hHchfiy, o kftu, 
pokdnl a o zpovfidi horll y II. na str. 221-— 222; y. t6i post. sydt. 123- 

T6i spflyrienci u6enfLutherovaaKalyfnoya(asto 
polemisuje: „Luteryanci" pry jsou podobni fariseflin ^idoysk^m; 
jako tito „2ddn^ y ndboienstyl yrchnosti a blayy neiu^li, tak Luterianstf 
Predikanti Mdn6 podnes hlayy nemaji'* (I 40); pfipomind, ie luterdni 
nazyali patriarchu cahhradak^ho .ter sanctisaimus^f ie ySak tento jim 



229 

odpovM^l, ie ,011 jejicb, jako2to v kfl2i kacif&y, hiavau b^ 
nechce**, ie, jestliie se k ffmsk^mu biskupu, jako k hiavd ydf cfrkve, 
neprivinou, yi^n6 zatraceni budou (I 40 a 41). Eazatel voM zoufale : 
,0 £asovd, 6 mravov^l Jakd jste uim to stvAry splodilil? 6 6e- 
chov^, CO jste to k 2esk6 konfessl pfipustilil?'' (II 160, 
V. t^ II 109). 

Proti Bratflm, ,Zboriilkiim% II 109. Kazatel vyblzf 
katolick^ kaSze, aby b nejvdtSi horlivostf dbaii d&- 
p r a V y. 

V prici pro cfrkev katolickou nesmf se pr^ ustdvati, jak 
mnohy fartf cini: .Mnohej fardr shledav nSkoho u vffe n^tco drobet 
odpornSjSIhOy hued nad nfm zaufd, ustdvd, price s uim 2ddn6 vfce v^sti 
nechce. Do pekla ho na vd&n^ zatracenf odsuzi^e, a ie vSecko na 
n6m zmareno jest, vy^ftd. Ne tak, m&j milej {dir&ii, ne tak ! Dosti 
tuhej Tomti v nev^i^e byl, niCemui, co2 mu jinf pravili, mfsta u sebe 
ddti necht^l, ze vdeho se vysmlval: necht^I ne2 s^ videti, skusiti, 
makati, a Pdn to vsecko dlauhomyslng sniSel, a tak dlaubo s Dim 
zachizel, a2 ho napravii." (Post svdt. 14). 

Z hffchfiv, jich2 se iid^ dopoustSji, protivf se kazateli zejm^Da 
p/cha. Edrd ji zvIdstS u lidf mocDj^ch, urozenych, kteiPf si 
na svycb titulech a ufadech zaklddaji, pfipominaje jim pomfjejic- 
QOst lidsk^ sldvy: „Na to by^ pravlm, m61i pamatovati (t. na po- 
mfjejfcnost), a na sy6 Yysok6 rody, titule, vejsady, aui'ady a bohatstvl 
tohoto sv^ta nic nespol^hati. Kam jsau se podeli ty znamenit6 z rodu 
Pto6 osoby? Byly n^kdy^ jii pak i)0 nich jestl Jejich 2ezla, kr&Iovsk^ 
koruny, berly jejich, spravoyanf a panoydni ji2 ddvuo konec m&. VSecko 
to deryi prolezli a proyrtali. VSecka jejich sldya a nadheruost zmizelal* 
(Post. svdt. 168). ^Nekdo z tSch, jeSto se staroiitnostf a velikostf rodu 
sv^ho chlubf, sotya jednu neb dv6 kobylky na pastvg a pAl odran^ho 
pacholete za sebau mr4, a tak sob6 pySD§ a spupnd pro domn^lau vy- 
Bokost a yzdctnost rodu sv6ho, jakoby fimskym cfsafem byl, pocioi, 
a na to, 2e vSecek rod Je^fsfl, tak starej a yzicnej, proSel, a jeho 
rovnfi t6i i s nim projde, nespomind." (Post. svdt. 169). 

Spisoyatel sdm posoudil sy6 dllo. Uzndvd o nSm 
y pfedmluv6, 2ejest to ^spis bSinej, ani fe6i, ani femeslem 
neyyhlazenej, nei sprosta u chvdtayg k pochopeni obec- 
n^ho lidu slo^enej...** Jest to prdce povrchni^ napsand ye 
ti^ech m^sicichl Prece y&ak spisovatel nemflie se yyhnouti sebe- 
c h y d 1 e, fka y pfedmluvfi, 2e kdzdnf jeho jsou „y sloyfch sice 
krdtkd, ne2 smyslem jadrnd a tdhotn^" V postille jeho 



230 

jest mnoho jazykovj^ch nesprdvnostf a mnoho t y a r fl 
vuigarnlch, zpflsobeD^ch snahou mluviti srozumitelnS k prost^n 
lidu. Na ndkterych mfstech jest s 1 o h velice neobratn^. 

„E vyhlazenf kacff skych postill a k&zinf vydal jesuita 
MatiJ Vdclav Steyer (f 1692) r. 1691 ? Praze postillu s ndzvem: 

^PostUla katolickd na dy6 6d8tky rozddloni, nedilni 
a svdteini^ aneb vykladovi na evangelia pfes cel^ rok . . . v Praze 
V impress! universit. Carolo-Ferd. v koUeji TovarySstva Pdna JeilSe 
u svat^ho Klimenta. 1691.^ (Ve 4^) VfinovAna jest arcibiskupu 
pra2sk£mu Janu Fridrichovi hrab. z Walddt^na. Pfedmluva 
tomuto arcibiskupovi y^novand brojf proti rozmdhajlclmu 
se „kaclf styl/ A6 cirkey katolicki usiluje je yypleniti, prece 
jest pr;^ jfm zem6 nakaiena a koireny jeho tkyi siln6 a hluboko 
y zemi cesk^; kacftskd knihy se roz§ifujl, aCkoliy Jich &asto- 
krite na fasuflky sebrino a spdieno bylo^, a s chuU jsou 
Jitdny. Na pMnl arcibiskupoyo yyddyd tedy spisoyatel „k vyhlazenl 
kaclfsk^ch postill a kdzdnf" postillu katolickou, y nf2 lid Cesk^ 
najde vyIo2eny hiaynl Clunky samospasiteln^ yfry. Dat. na Star^m 
M6st6 Pr. u sy. Ignacia L. P. 1691 dne 5. mfis. dubna. (Podepsdn 
„Mat6j gtajer.") 

Toto 1. vyddni post illy Steyerovy (un. 54 C 57, mus. 35 C 6) yySlo 
ndkladem ,D6dictvl sy. Ydclaya'. Postille pfedchdzi dedikace 
sy. Janu Nap. ye yerSfch neumfilych s rfmy, v nl2 pKroyniyi se 
Jan Nep. k sy. Janu KHiteli. Dedikaci tuto 5ini .DSdictyf sv. 
Vdcslaya y koUeji S. Igndcia na Noy^ui M^stS Pra2sk^m zaloien^.*' 

Postilla dfiU se na dva dlly, na postillu ned6lnl (str. 1—592) 
a sydtecnl (1—381). Na konci jest rejstflk „y6cl y t6to postille 
obsaienych" (382—402). Konec: „VSecko k v6tSI sldyS Bo2f, t64 ke 
cti blahoslayen^ Panny Marie a svatych mil^ch d§diCfl Ceskych 
Vdcslaya a VojtScba etc." (402). ; 

Na po&dtku ka2d^ho eyangelia jest maid neumSld dfeyorytina. 
PotextupflsluSn^perikopy ndsleduje v4dy ^yejklad krdtk;^ 
a kfestansk^.** 

2. vyddni vyglo r. 169^ (mus. 38 B 5), op6t v Praze, u sy. 
Klimenta. Postilla ned61nl jest na str. 1—506, svdteftnl 507—834; 
rejstflk 835—856. Dfevorytiny jsou yStSf ne2 y 1. yyddni. Na konci 
jest „Poznamendnl poboinycb kn6h, kter6 se vynachdzejf 
y Impressl akademick6 Kolleje ToyarySstya Je2fSoy6ho 
bllz Mostu." Z postill jsou tarn poznamendny: ^Po sty 11a 
Sebestidna Scipiona, a neb jak nedelnfch tak sydte6nich 



231 

Evangelium skrze oUzky vyloienl in Quarto". — „P o s ty 1 1 a nedSlnf 
a svdte^nf s nov^ma jak na ned^le tak na svdtky yejklady, obrazy, 
pdtera MatSje §tajera, in Quarto". 

3. vyddni vySlo r. 1702 tamie, 4. vyddni r. 1719 u Joach. Jana 
Kamenickdho (un. 54 B 92), 5. vyddni tamJe r. 1731, 6. vyddni 
u Mat. Ad. Hogera 1737. (V. Jg. 300, Jir. II, 266.) 

Go 86 tyCe epHsobu vyMad&v, §teyer klade r&d o t i z k y, na n6i 
pak odpovfdd, na ph v kdzdnf na den Nanebevstoupenf Pdn6 klade 
8 otdzek: 

I. Proc Kristus Pdn ukdzal se tehdd2, kdy2 jedendcte ApoStoIfl 
stolilo ? 

II. Proft V den odjitf sv6ho trestal uCedlnfky pro nedovgru jejich 
a tvrdost srdd? atd. (I 293—297).^^) KotdzkAm danj^m odpovfdi 
bud sdm nebo slovy n^koho jin^ho (nejcastdji n6kter6ho otce 
clrk.)i slova ta pak s&m zase rozvddi. 

Ve y]fkladech u^lvd rdd riSznycb pHrovndnl a kontrastflv. 
Lief na pf. umu£eni Pdn6 a za kontrast klade hflchy, kter6 se pdchaji 

V ostatclch masopustnlch (I 156—157). Ty, ktefl jen na vfeci pozemskd 
myslf, nebesk^ vfiak se nestarajf, pfirovndyd k 2abdm, „kter^ 
vSdycky v audollch a lau2Ich zflstivajf a nikdy na horu nevystupuji." 
(I 175). 3m& pfirovninl : „Jako voda, kterd v4dycky teSe, byvd dobrA 
a chutnd, stojati pak, jakd jest v lau2i, kazf se, jest nechutnA a nic 
jin^ho se v nl nerodl, ne2 Cervy a 2dby: tak duSe, kterd v2dycky 

V dobr^ch skutcfch pracuje, jest Bohu mild, ta pak, kterd2 zahdlf, 
toliko hflchy a nepravosti v sob6 plodl." (I 109). „Jako daleko jest 
lilium krdsn^jSi mezi trnfm ne2 kdy2 samo jest bez trnf, tak tak^ 
jest vSc slavnd, ie dobfl mezi zlymi v dobrot6 sv6 zflstAvajl." (I 121). 

Eazatel poddvi mnoho priklad&v, jednak skuteftnych, zd6jin, 
jednak vymy81en;^ch, zdzrafinych. Lf6e zkdzu mfesta Jerusal6ma, 
poddvd v;^tah z historie 2id. Jos. Flavia (Joseph, lib. 7. de bello Jud. 
c. 12, I 414-420). iivotS sv. Cyrilla a Methodfije, sv. Vojtficha, 
sv. Vfta, a jin^ch svat^ch Ceskych, a o rflznych pHbSzfch cesk^ch vy- 
pravuje die Hdjkovy kroniky (na pf. U 101-112, II 139—153, 
II 172, II 204, atd.) 

Pflbfihy smySlen6, zAzraCn^, kter6 byly v oblibS a 
budilyhrfizu uhfisnikfl stra&n^m namnozelfcenlm, jsou 
vybrSny z ruzn^ch pramenii, nej vice z Pexenfeldera ; na pf . spiso- 
vatel mluvi o sv. Janu Kftiteli, „2e, ackoli byl mu2 svat^, pf i6el do vfizenl 



*•) Doklady niidim jidy z 1. vydinl. 



232 

amusil umHti*, a doddv&: .tak tak^ i jinf, aC nevinnf, i hanbu i smrt 
casern trpfvaji, jako se i tomu 8odldkovi, o kter^m budu psMi, stalo." 
(112). Vypravaje pak hr&zny pHb6h o jist^m sedHkovi ve 
Wolburgu, kter^ ovdoviv livil se 2ebrotou; jednoho dne pfepadli jej 
dva oezndmf mu2i a zavraidili jej inyslice, ie md penize. Edy2 nic 
nenalezli, ob^sili ho, aby se zddlo, ie skonSil sebevraidou. Sedlik byl 
pak pohfben pod Sibenicf jako sebeyrah. Ale Buh pr^ ukizal jeho svatost 
zdzraky, kterd se ddly na mistfi, kde byl pobfben. Kdy2 se to roz- 
neslo, hnulo se pr^ ve vrazfch sv^domf, a pfiznali se. T6I0 sedlttovo 
bylo pak pfeneseno se slivou na podnSt biskupa fiezensk^ho do Wol- 
burgu, kde4 bylo pohfbeno v kostele SpiWlsk^m. (1 12 — 14). Steyer uvadl 
pol iarou pramen sv^ho yypravov^Dl: Pexenfelder Gone. Hist. 23. 
(I 14). Pflkladfi po dob n^ch jest vpostilleSteyeroyS 
yelikd mnozstvf. 

Poddme nSkterd doklady smyHeni Steyerova^ jak se jeyl 
V. Postille. 

Steyer horliyS hdjl cfrkye katoUcke, Tato pr^ Urn zvUBtS se 
liSf od cfrkyf nekatolicUycb, ie mi jednota ve cUncfch yfry. 
sA ta jedoota y cl&ncich viry a y spojeni audfl s hlayaa cfrkye, to 
jest ygech Eatolick^ch s Papeiem ftfrnsk^m, skrze posluSenstvf jemn 
jako2to NdmSstku Kristoyu prokazoyan^, cini siloau cirkev: kter6 
jednoty Nekatolict( mezi sebau nemajf jsauce sob6 y (Idncfch yiry 
yelmi odpornL* (II 265—266). Vyz^vd k stdlosti u vlfe kato- 
lick^: ^NesluSf, abyfite m^li od sy6 starobyl^ yfry a od poboiuosti 
kfes(ansk6 katolick^ odstaupiti, kter^i jest tak mnoh^mi a nezefsl- 
n^mi znameufmi jii ddvno od Erista, od ApoStolfl a mucedlofkft 
ztyrzend ; ani2 to ci&te, abySte se m^li k {6m nach^Iiti, ktef f 2 se o to 
pokauSejf, aby y&s neyfin jak6 noy^ yffe naufiili, kteff2 jeitd ani nej- 
men§fho znameui^^ka neuki^zali, kterym^ by syau noyau zmotanaa y(ni 
neb radSji poy§ru mohli potyr^liti.** (I 11). Pf fcinou yfiech bludft, 
sekt a kacfrstyf bylo odlouienf od spoleinosti cfrkevni. 
(II 21). Eazatel napomfnd casto lid, aby se yaroyal kacif fl, t. j. ne- 
katollkfi. V§e, „cokoli u£f kacffi alid6 bludnf, jest t po- 
dezfeuf z strany falSe a bludu; neb takoyf oby5ejn6 sloyo Boif 
falSujf, neprflyg yyklddajf.* (1380). EaciH jsou „falednf proroci, 
kteff2 prorokujl neb zv6stujf z srdce 8v6ho le2 . . ." (I 397 — 398). 
„Jest pak kacitstyo jedno z nejyStSich, nejhorSich a nejSkodliy^jfifch 
hMcbfly, protoJe yyyracuje prayau yfru ... Od toho nebezpeienstyf 
kdo se chce yysyoboditi, af pfednfi jejich podyodn^ch feftl 
neposlauchd: nebo jako moroy6 nakai^enf, tak kacff^tvf jest piPflii 



233 

jizHv^, pfichytliy^ a nakailiv^, kter^S se velmi brzy rozlfvd a Clovfika 
nakaziti mfl^e. Podruh^ at ku6h kacffskych ani ne&te ani za 
sebaii nem^, neb je 6f8ti neb doina chovati, jest tiikf hHch, 
proto2e ten, kdo je cte neb chovd, v patrn^ uebezpeienstvi kacffstva 
se vydAvd: nebo kdy2 v nich jm^no Bo2f, jin^no P^na Kristi a sladk^, 
pot^Sitedln^ fe6i barvau svatych Pfscm ulf£en6 vidf, domnfyd se, ie 
V nich nic zl^ho nenl, ale vSecko dobfe pravdiv6 a svat^, jeSto pod 
sladkym medem kr>je se j<)d, a kdy2 5tenim sobg med oblibuje, ten 
ncjfikodliv^jSi jed do sebe pfij(ni&, neznamenaje tobo, ie jako ptdcnik 
pt&ky a ryb&f ryby pHjemnau potra^au a vnadau podvddi a lapiii 
tak dabei skrze iahodn^ a na pohlezenf dobi6 kacifskd ieii podvddf 
a lap& kresfansk^ du9e. A proto2 nenf l^peji nei takov6 kacff sk^ 
knihy spdliti, a nebo t^m ddti, kterfi majf dovoleni takov6 knihy 
ilsti, aby z nich kacfi^skau ziost a podvod poznali a zahanbili/ (I 
398 — 399). ^Eacffi . . . faleSnfe prorokujfce slibujf lidera, 
2e, budau-li podl<^ jejich uCeuf v Erista vdfiti, jsau 
jisti, ie dojdau v6en6ho spasenf: ie iAdnf, kdo2 v Krista 
Y6ft, nemA2 b]^i zbaven v^5n^ho 2ivota, by( pak byl sob6 povidom 
jakychkoli, takd tSch nejt^zSich hfich&: ie Kristus Pdn sv^m umu- 
ienfm a smrtf tak za nds dosti ucinil Rohu Otci, ie ncnf potfeby 
ndm 2ddn^ho pokdni (initi, ani se postiti, ani t^lo mrtviti a jeho zl]^m 
Mdostem odporovati: t6i ie nenf potfeby 2ddn^ dobr6 skutky 5initi 
ani prikdzdnl Bo2f zachovdvati, a ie v^ffcim pro kfesCanskau svobodu 
dovoluje se vSecko dftlati podle sv6 libosti...; jestli toliko vlru 
zachovdvaji, 2enaprosto nemohau zatracenibyti..."'^) 
(I 399—400). KteH z kaclffl ^pro svau zatvrzelost v kacffstvu 2aldte, 
pffsnd tresttof, nSkdy tak^ i suirt trpSli/ nejsou pravl mu6edn(ci, ale 
.muCedlnfci iertovi^. (II 72). Kazatel horll proti „bludnlkflm 
a kaclr&m, jako Novokf tgncftm a j.*", kteH usilovali, aby iAdn6 
yrchnosti svStskd nebylo, proto2e pry jsou skrze Pdna Erista u(^in6ni 
svobodn^mi. (I 558). Horlf proti Kalvinistflm, „kteH vfiecky 
obrazy svat^ zamftajf, jeStd cfsafsk6 a jak^koli jin6 obrazy, kter^ jsau 
na pen6zfch, rddi pfijfmajf, llbajf, a n^kdy tak^ mocf jin^m vydlraji 
a pro sebe berau." (I 559). I vyz^vd k lictfi obiazfl svatych a 
zminuje se zvlddt6 o zdzrain^m pryobrazu PannyMarie 
Svatohorsk6. — Ocistec dokazuje z plsma sv., z cfrkevulch 
otcA, z cfrkevnfch snSmfl, z oby5eje cfrkve atd. a vyklddd pfl&iny, 



^ Spisovatel horll tu proti evang. u£eol oospraTedln^nl z ponh6 
Tiry; pod. I 94. 



234 

proi se katoUci majf za duSe v oCistci modliti. (H 350 — 354). pro- 
cess ich pravi, ie maji „dobry zdklad v pismd sv. a uiiteing sevy- 
kondvaji.^ (1 285 a si.) Otdzkami a odpov^dmi vyklddd v kdz^ni na Zeleny 
etvitek velebn^ sv&tosti oltdrnl. (I 208 a si.) Do vyklada 
vklddd tento ,zdzracD;^ pfibih^: 2id jeden jm^nem Lev v Praze na 
krestanskou viru obr^cen^ ukradl pr^ kdysi tH hostie a prchl 8 nimi do 
PreSpurka, kde2 daroval dv6jednomu hospod^H, ^idovi; tento pozval 
k sob6 mnoho Zidfi ; jeden z nich cht^je se pf esvid^iti, zdali ye svd- 
tosti jest moc hoii, probodl Do2em bostii, a v torn okamiiku vytekla 
z ni krev, hrom udeHl do domu, zap&lil jej, hospod&fe i ostatnf, 
ktefl Y torn domS byli, spdiil ; toliko tH zQstali na iivu a stAl se 
dvSma hostiemi nebyl poruSen. To pry se stale r. 1591. (Flores 
exeinpl c. 5. tit. 3. exempl. 11.) (I 210 — 211). Odpovldaje na 6., 6., 
7., 8. a 9. otdzku odflvodnuje kazatel pfijimdnf pod jednoa 
zpfisobou, a doddvd: .Cechov^ hned jak 16ta Pdni devitist^ho na 
kfestanskou viru se obrdtili, pfes 5 set let vidycky pod jednau zpA- 
sobau pHjfmali a2 do 16ta 1414, v kter^m teprva pfijfmdnl pod 
obojf Y Praze sob6 zacali. NenMi2 l^pe onych star/ch pfedkfl; ktefl 
rddi 8 cirkvi se srovndvali, ndsledovati, ne2 t6chto pozdnSjSlch, ktefi 
svat6 clrkve poslauchati nechtfili?" (I 218). 

Postilla §teyerova obsahuje mnoho napomenuti a pokynfl pro 
vycliovdvdnl ditek. Rodi6e maji (asto 2alost nad sv^mi ditkami? 
ale sami jsou tim vinni^ »kdyi sv;^m d6tem z mHdf pfilii 
folkujf.^ (I 44). .Opice tak svau mladau opi6ku miluje, 2e n6kdy 
tak ji k prsdm sv;fm pHklddd a sv^ma rukama stiskd, 2e ji udd?i. 
Tak cini rodiiov^ ti, kteffi sv6 d6ti pHliS miluji, vSecko jim pfe- 
hlldajf, folk ve vSem ddvajl . . ." (II 59 — 60). Rodice se maji starati 
to, aby diti hned z mlddi pfivykaly dobrdmu, „neb (im 
hrnCek po novu navfe, tim potom vidycky zapdchd.** (I 70). ,Kdyl 
d^ti um^ji 6ist], at rdno ranni, vecir vecerni, a jin^m &isem Yejix)5nl 
pisni zpiyaji, a zyldStS y ned61i a yo SYatek at 6eUdce, kdyi m& od- 
podnuti od prdce, n^tco £tau z n^jak^ pobo2n6 kni2ky. To ob6 (i- 
nlYali staff CechoY^, odkud2 ten dobr^ oby6ej poSel, 2e naudY&e se 
pobo2n^m pisn^m je tak6 y chflzi a y pr^ci zpiY&Yali. a z li- 
tdni neb slySeni pobo2n^ch y6cI YSemu dobr^mu se uiili*. 
(I 539). Mnozi rodi^oY^ bohu2el udf sy6 ditky hned od ditinstvi 
hf e, pfipijeni, pejge, Sperk&m, tanc&m a t6m jinym ne- 
dlechetnostem a zl^m skutkftm* . . . , Jako2 ji2 po hHchu 
to na ditkdch Yiddme, i^e spi§e je uslySiS l^ti a zlorediti, ne2 boha 
skrze modlitby SYat6 chvAliti a Yelebiti." (I 71). D6ti brzy na- 



235 

yykaji nepravostem, nebof Jak staH pfskajf, tak mladi po nicb 
plpajl*. (II 60). aN6ktefI 8v6 d6ti zabfjejl, kdyi je sv^mi slovy zl^m 
vScem, jako hanebn^m slovflm neb skutkfim, (dr^m, krdde2i neb vy- 
mSteni se u6f, a k toinu je nabddaji. NSktefl modle Moloch 8vd d6ti 
obStuji, jak6 jsau ti, ktefi jenakacff'skd mfsta pos^laji, kde2 
potom od samospasitedln^ katolick^ vlry ustavicnym s kacffi obco- 
vAnfm odvedeni b^vajf. Tak Cinlvajf femeslnfci, kteH 8v6 syny na 
vaudr posllajl ..." (II 60). Co prf ze vSech takov^ch d6tf bude? „Za- 
chdzejf-li . . . ditky s karty a s kostkami: co z nich bude? Ctver^ci, 
kostk^, karetnfci; jestli se rddi obiraji se Hi: co z nich bude? 
Lhdfi, pletichdri, lidStf podvodnfci. Kradau po malu, jarmaref, otci 
i materi m6Sec ramuji a vyklizeji, mlsl pHliS mnoho na neuklizen6 
lavici nachdzejl: ^o z nich bude? Zlod6ji, viselci, krkavCl potrava. 
Lajf, zloireti, duguji se, i pfisahajf: co z nich bude? Zlolejci, kfivo- 
pffse2ulci. Rddi sklenice a konvice suSi: co z nich bude? Bumbdlkov^, 
korbeltfi, sausedd z mokr^ ctvrti. Kdo chce^ aby takovl nebyli, at 
je tresce a hued z mWdl od Wch zl^ch v6ci af je odtrhujel" (II 182). 

T6i manidstvi nal^zdme v postille Steyerovfi n6kter6 za- 
jfmav6uvahy. Steyer uva2uje na pf ., „proC n6kdyman2el6vsv6m 
stavu ani pot^Senl ani dtdsti a bo2iho po2ehndnI ne- 
majf." .Prvni pficina jest, ie mnozi bez zdrav^ho uvdieni v stav 
manzelsky vstupuji." Zenich m& zpytovati, jak& jest jeho nev6sta, ue 
CO do krdsy, ale co do mravfl. »Druhd pff£ina jest nerovnost mu2e 
a 2eny* . . . ^Kdy^ je mu^ urozen^ a 2ena neurozend, musi mu jako 
dSvka slauiiti. Pakli 2ena jest urozen^ anebo bohatd a mu2 ne- 
urozeny neb chudy, nedd se od mu2e Hditi, ale kdy2 se stane ta 
nejmenSl mezi nimi nesvornost; bude mu hned jeho nfzk^ stav neb 
chudobu vycltati . . .^ ^Tteti pi^i6ina neStastn^ho manielstva jest, 
2e maniel za dobrau man^elku^ dokud byl svobodny, P&na Boha 
8na2n6 neprosil a s nim se neporadil . . ." ^Ctyrtsl p!'i6ina . . . 
jest neptihotoveni se k oddavkto, v cem2 zle 6inl ti, kteH2 rozli(- 
n;^ch tSikych hfichfl se dopustivSe, . . . jsauce v nemilosti boil k od- 
davkdm ptistupujf ..." ^Pdtdpflfina... jest zl^ pfedeSly iivot, 
kter^ b^v& trest^n nedtastnym vyvolenim mani^elstva^ ... ^^a 6ast^ 
takd mnoh^ch nevoli, rflznic a bid v manielstvu pflvodem b^vaji ti, 
ktefii rozn&Sejf klevety a falesn]fm pomlauvdnim snail se mezi 
maniely svddu ztropiti ..." (I 82). 

Steyer jest rozhodny odpiirce pov^r, Mluvi proti t6m, 
ktefl vSH v^kladflm snft, „bude-li z nich StSstf ndsledovati", proti 
tfim, „ktefl dajl sobS od cikdnu hddati o sv^ch budaucich vftcech/ 

Jubllejnich spisu &. XII. 16 



286 

proti t6m, „kteH o ukraden^ch, zalo2en;^ch neb ztracen^^ch vSeech 
ptajf se kauzedlnfkfi, neb 6arod6jn]^ch bab, aby jim po- 
ygd^ly, kdo je m& a jak je' zase doatati mohau**, proti tSm, .kteiH 
z YSete6nosti knihy (arodejnick^ Ctau...** (II 44). „RoTn6t^i 
marn^ a dastokrdte fikodlivd jsau pov^rky, jak^ch n6kdy uilTaji 
ov(dci, skotdci a svindci, aby sv^ st&do od pradiviny, ylkfi 
a jin^ch zl^ch pfihod ochrdnili. Tfm i6i bfe§f kovdfi ti, ktefi 
k uzdravenf nemocn;^cb koni uifvaji povireind jist;^ch slov z raodli&y 
Pdn6 neb kajlclch ialmt vybran^ch. Tak6 ti Safdfi a sedl&ci ne- 
dobfe i^iniy kteii, aby svd bovddka uzdravili, podivn^ch pov^rkA u21- 
vaji, aneb od takov;^ch lidi, kteH na pov^rkdch mnoho 8ob6 zakUdajf, 
pomoci 2ddaji. Slovem vfiickni ti zle (inl, kteH pov£recn;^i zpflsoby 
kraupy neb mra6na zahdn6ti usiiujf, proti zimnici neb 
jin;^m nemocem divn^ cedulky pH sob6 nosi^ nositi ddvajl, neb 
skrze sllvdni neb babskd 2ehndnf a jind od svatd clrkye ne- 
8chv41en6 prostfedky nfitCeho dosAhnauti chtgjf.* (II 271). VyvracI ni- 
mitky, kter^ by se mohly proti tomu iiniti, uvddf nfikter^ odstraSujlcf 
pNklady a pravi : „Baba kdy2 autej llftl, nad vodau zlvajlc ^*) Hk4 : 
,Ve jin^no svatdho rance^ kus mazance, a( ten auCej pfestane, a zdravl 
nastanel Dopomdhej mn toho svaty Eondr^t!' Nejsau-li to sm6dn6 
a bezboind pov^ry, Mdn6 pfirozen^ moci n^tceho divndho k piisobeni 
nemajici? Vrotei cokoli se skrze n6 divn^ho stdv4, to od samdho 
ddbla pocbdzi ... 6 by ?&n BAb dal, aby vice takovych lidi ne- 
bylo, jen2by sob6 vice pomoci na ledajak^chs poy^rkdch ne21i na Pdnu 
Bohu nezaklddaiil'' (II 273). babdch 6aroddjn^ch pravi ka- 
zatel, ie jsou ^(ertovy mu6edlnice, kter^ od £erta, svtfbo Pdna, mnoho 
zl^ho musejf trpdti, v6ci ohavn^ zfiti, svym vlastnfm pHtelflm na 
zdravl neb statku gkoditi, byt to ner&dy cht^ly d^lati. N^kdy je tak6 
iert zbije, a do vAle se jich naSidf.'' (II 72). 

Steyer horlf sice proti poverdra, ale jest pfece jen syn 
8v6 doby; sdm povgfe seodddv^, kdy2 mluvf na pi. o moci, 
kterou md 8v6cen^ vosk, t. zv. „Agnus Dei.^ Tento pHntti 
pr^ lidem „obzvU&tni pomoc a posiln6nf proti vieli- 
k6mu neStSstf a nebezpeienstvi.^ ^^Zvl^tni pak au6inkov6 
pH t6ch; kteH takovd Agnus Dei pri sob6 z poboi^nosti nosi, tito by- 
vajf: 1. k uctivosti a chvAle Bo21 obzvWStnfi vzbuzeni b^vjyl. 2. Od 
Skodn^ho pov^tH na moH i na zemi^ od kr&pobiti, od hromobitf, t^i 
od bauHiv^ho v6tru zachovdni b^vajl ... 3. Povodn6, i ohnovd, i zem§- 



**) 6ti „Tz^ajlc"; srovn. tot^i u BllovsMho („Coelum yivum" 333). 



237 

tfeseni skrze takov^ A. D. pfetr2eni, umenSeni a skroceni b^vaji. 
4. Ti, ktefl t6ch A. D. poboin6 u2fvajf, zachovdni b;fvajl od hllz, od 
padauci nemoci a pfed ndhlau smitf. 5. Od aukladfl zl^ch duchd, t6i 
od CArft ochrtnfeni bfvajl. 6. Skrze n6 spomoieno bf\& tfihotn^m ie- 
n4m, aby plod iivota sv^ho sn^eji na 8v6t vyvedly. 7. Slovein ty, 
kteM2 uctiv^ na hrdle nosi tyto A. D., vSemohaucI Bflh riii ostfihati 
ve vSech jejich zl^ch pflhoddch a nebezpecenstvfch . . / (II 87 — 88). 

Postilla Steyerova jest z nejlepfifch katolick^ch 
postill ceskych. Ucelu ndboSensko-yzd^lavatelndmu celkein 
vyhovuje. R^z vykladftv jest mirn^; polemik&m, kde mfi^e^ 
spisovatel se vyhybA, a polemisu j e-li^ d^je se to zpftaobem 
sIufiDym, z n6ho2 jevl se jak^si shovfvavost a ndbo2ensk^ presvedcenl 
kazatelovo; proti odpflrciSm neu2fvdsm61^ch, pffkrych v^razfl; 
nftkolika slovy se jich vidy jen dot^kd. Struinost jest vflbec 
dobrd vlastnost Steyerova. Kritce vyloil evangelium, je-li potfeW, vy- 
loil jeho duchovni sinysl; pHdd z n^ho nauceni pro iivot^ pro v6t§f 
rozinanitost pHpoji phklady bud ze zivota svat^cfa neb jinych lidi, 
jejichi obsahem jsou oySem (^asto rftzn6 nZdzra^n^"", vymySlen^ 
povidadky, kterym nynf snad nikdo neuv6H; kter^ vSak tehdy budily 
hruzu a pHjfmdny byly od lidu za pravdivtf. Leckdy poddvd v^klad ve 
fornix otdzek a odpov6dl, v postille svdteinf pak pfidivd jest6 
^ivotopisy svat^ch s pfipadnymi nau6enimi. 

Steyer byl znAm^ oprdvce Cesk^ho jazyka. Postilla jeho 
vynikd tudii^ dosti sprdvnou mluvou, jestd nepokaienou (vy- 
jimky, jako: rohami^ zubami, dvefflm a j. nejsou £a8t6). 

Z postill katolick;^ch 17. stol. pHpomeneme dodatkem 
jeSti nikter^. V ces. museu jest rukopis hdzdni nedUnich 
a svdtednich, v 4^ III 6 20; jest to postilla katolickd; kazatel 
nenf zndm. Ye 2. kdzdni na 1. ned^li adv. a jinde jest ostni 
polemika proti Lutherovi. Rukopis psdn jest rukoii rozlicnou 
na poc&tku 17. stol., na papite; 6dst prostrednf jest psdna pismem 
velmi drobn^m, vybledl^m, misty neCitelnym. Na nftkterych mistech 
jsem nalezl vrocenl 1609. Na konci jest ni6jak6 k&z&ni „0 uiitcich^, 
kter^ se konCf t6mito slovy: „Ostatek vezrai z postylly Nagrovy- 
sk^ho (?), z u&ioi na v6t§fin dfle to k&z&ui vzat(o).'' 

Jungmann uvAdf v Hist. 1. 6. str. 299—300 t^z tuto 
postillu: y^PostiUa aneb hdzdni na evangelia dni svdtednich, blaho- 
8laven6 Fanny Marie, svatych apoStolilv, mucedlnlkuv a vyznava6flv, 
ktera obyCejn^ od sv. Ondfeje apoStola ai do sv. Jana Kftitele v cfrkvi 

16* 



288 

BY. ySeobecni se Ctan, aneb kiii: prvufho dflu idstka druhi 1629.^ 
Vice mi o ni neof zuimo. 

Kn6z katolick^ Fuvel Petr HallTJ (OalU) napsal postHu, 
kterd jest v mus. hnihavni^ v rukopise, 17 C 40 (fol., pap.). (Jir. I, 
223.) Obsahuje k&zinf ceskA, rozvrien^ na tfi Uta, na 
nedSle a n6kter^ svdtky. Ku konci 1. dilu kdzdnf jest po- 
zn&mka: ^Finia 22. Octobris 1649. Kn6z Pavel Petr Galli^; oa ni- 
sledujlci strdnce: 23. octob. 1649. N&sleduji pak „k&z^ k budaucimu 
roku 1650 po(^nauc od oedSle prynl adventnf. Na konci tohoto dilu 
k&zdni jest zase pozndmka s podpisem: Paulus Petrus D. Gall de 
Eankf Decanus Golinensis Addo 1651, na nteledujfcf str&nce: „Ye 
jmeno P&ni zaifnajf se kdzinf na ned61e a sy&tky k budaucfmu roku 
per Paulum Petrum D. Gall dek. Golinensis/ na konci: ^^Finis . . . 
per Paulum Petrum Galli decanum Golinensem;" a zase za&inaji se 
k^z&n( k ndsledujicimu roku, ale jsou nedokonCena; poslednf kdztoi 
jest na nedili 5. po sv. Duchu. — Jsou to kiz^ni, kter^ m^l 
P. P. Gall V letecb 1649—1653, a kterd si poznamenaL 

Jin^ katolick^ knSz, JiH Evermod KoSetlck^ z VlaSimd, 
nar. 1630 die Jir. I^ 399, die Sivotopisu ve .V^boru stardich k^^ 
eesk^ch'' (I, 1862) r. 1639, f na Strahov^ 1700, napsal kdadm 
na nedile cdiho roku. Z rukopisu 17. stol. (dokonien 1686) 
vydali je P. Ervln Weyrach a P. Egon K. Br6m r. 1862 
Y Praze yo „V^bora starSfch kiz&nl (esk^ch** 1. dfl (un. 54 D 490). 
Y. m C. kat. ducb. 1862, str. 235. 

Y univ. knihovni jest rukopis 17 F 19, obsabujfci k&- 
z&nt kn6ze katolicktfho JiHho Pelty. (Jir. II, 99). Rukopis 
ps&n jest na pap., ye 4°, pfsmem leiat^m, Spatni iiteln^. Latina 
mfsi se y kdz&nfch t6ch s CeStinou. YrotonI jest na 1. listi: 
1651, Na ko2en6 vazbfi poznamen^o inkoustem : P. Georgii Peltae 
Goncionum pars 4* et ultima. 



V. 

Stoletr XVIII. 

{PoriiUp proHreformaint. — Liter atura exulantskd. — PoatiUy sU}- 

venski [dodatek]). 

Stoletjf 18. jest pro Cechy do boa yitSzstyf snab proti- 
reforma6nfch. Zatlm co v sousednim Ndmecku zkvdti kazatelstvl 
evangelick^ cfrkve snahou po zdokonalenf Ddrodniho feCnictvf i na 
kazatelni, zatim co y anglick^ a ve francouzsk^ reformovand cirkvi 
zvMStd y 2. poloyici 18. atol. jeyf se pokrok y kazatelstyi, y Cech^ch 
neni po kdzdnich prosycen^ch snabami ref ormacnf mi 
ji2 t^mdf ani pamdtky. Zatfm co y N6mecku y stol. 18. cirkey 
i^fmsko-katolickd nemflie se yykdzati y^zDa(n6j§im zjeyem bomile- 
tick^m^ j&sd y Cecbdcb t&i cirkey nad vft^istylm protire- 
formace a zasypdyd ieskou ylast spoustou knib ndbo- 
2ensk^cb, kterd majl nabraditi lidu ieskdmu niCeod kniby nekato- 
lick6. Byla to ygak dobrd ndbrada? Podali kazateld katoIi6tl y6ka 18. 
lidu ceskdmu kniby d^Sfci prayym, syat^m ducbem eyangelia Eristoya, 
duchem Idsky kfesCanskd? Nikoliyl V kdzdnfcb, y postilldch 
y6ku toboto jest kiPestanskd Uska yfici yedlejfif. Misto 
ni nastupuje nesmifitelnd zd§t( proti jinovSrciim. 

VSe, CO jen ponSkud se odcbyluje od zdsad protireformacf yy- 
sloyen^ch, propadd kletb6. Obefi pekelu^, Yibn6 zatracenf, 
yfiCnd muka stavi se bojdcnym poslucbaCflm pi^ed o6i, If 61 se baryami 
nejsytSjSimi; zpflsobem nejhrftzndjSim. NejpodiynijSl 
zdzraky vym]^SlI blava fanatick^ho kazatele, nejbizzarnSjSi 
pfib6by a odporn6 anekdoty yyprayuji se lidu ku potyrzenf 
uftenf cfrkye I Jak^ to strafiny upadek ykusu, jakd to muienf 
uboh^cb dufii kf est anskycb t 



240 

Vlastnim vfldcem protireformace v Cechdch byl fad jesuitsky^ 
jen2 „vedl ceosuru v§eho vefejn^ho tisku do polo vice 18. atol. avtiski 
viiZ a sm^r gyfij i velik^ v6t§in6 tehdejSi literatury; jeho dllem byl 
vegkery vn^jSI, okdzaty a hmotn^ velkolep]^ r^ vit6zQ6 protireformace 
fiesk^ ..." (VICek II. dll, seS. 7., str. 7.) 

Tento x&z Jesuits hled^li zachovati ve sv^ch spisech nibo- 
Sensk^cb. Byly to zejm^na jejich postHly^ jimi2 .laick^ zi- 
stupy m61y se prom^niti v jednotnou massu stejng 
mysllcf, stejnfecltlcl/ (VlCek II, str. 14.) Jak vyhovovaly 
ygak potfeb^m lidu la^Diciho po sloy^ Bo2fm, jsme ji2 vSeobecD^ na- 
znacili. Eleklaf; Barner, Ra^ln, Nitsch, Bilovsky, Vesel^, KoniM aj. 
80 zjevnou ndbo^enskoa nesD^Seliyostf pod&vali tehdej- 
fiimu lidu duSevni stravu uez&iivnou, kof endoou Ddbo2en8k;fm 
faoatismem. 

Jan Kleklar (nar. 1639, f 1703; Jir. I, 349) vydal v Praze 
r. 1701 „Semeno slova Boiiho, aneb kdadni fiedilni^ (ve 4®, un. 
64 B 60, 54 F 3, mus. 40 C 9). Vydal je „zvU5< ku pomoci 
zacfoajfcfch kazatelftv*, a vSoovai je prelatu praemoostrat- 
sk^ho Hdu Earlu Kratochvilovi. Postilla tato obsahuje 113 k&z&ni 
nedfelnich (stran 698). R. 1702 vySla ^KoBdni svdtednf, v 4^ de- 
dikovand AnnS Josefiud Cerninov6 ; obsahujl 69 kdzdnf na 450 str. 

Postilla Eleklai'ova jest z jesuit8k;fch postill c«'lkem jeSt6 nej- 
mlrn^jgl, obsahujic v^t^inou dogmatick^ v;^klady od v6ci se 
Deodchylujf cf a nezabihajfcl plPlliS v ndbo^ensk^ pole- 
mi ky. Jsou v nich hojn^ zmfnky o moru. Eazatel velmi <^asto se 
opakuje. Jazyk jest v postille Kleklarov6 pokaien, ale pfece ne tak 
jako V nfikterj^ch jin^ch postilWch v6ku 18. 

Jar. VI(^ek pfii)omind, ie Kleklar rdd se do void vd ve 8v;^ch kdzd- 
nfch pflrodopisu a hv6zddfstvl, ovSem v duchu 8v6 doby, na 
pf. : „Vidl& sluDce, m^slc a jin6 planetol i tak6 stojat^ hv6zdy s tou 
uejvStdl; anobr^ jakousi nepochopitedloou rychlosti okolo sv6ta b62fci? 
M6j za to vedl^ zddnf filosofflv a theologAv, ie v jedn6ka2d6 z nich 
jeden duch neb anjel jest pfedstaveny, kteHz je obuiSeji, aCkoliv 
takov6 velikosti jsou." (V16. II, 15). 

Jan Barner z Ji6fna (nar. 1643, f 1708) vydal vPraze 
r. 1704 pfeklad postilly u^meck^hoJesuity Jifiho Sche- 
rera, „je2 proti lutherstvu dokazuje z prvotn^ cfrkve krestansk^ 
oprdvnfinost ctlti svat^ a h.ij( vSech katolickych ceremonil." (Vic. 
II, 15.) (Jg. 300, Jir. I, 47.) 



241 

J. Scherer, z nejhorliyijSfch zastancft katolictvi; byl rodem 
ze Schwatzu v Tyrolsku; ilenem Mdu T. J. byl mezi lety 1559 — 1605. 
(Jir. I, 103, Cas. kat. duch. 1888.) Pfeklad Barnerfiv mH tento titui : 

^Postylla to jest vykladovi na nedHni evangdia pi^es cel;^ rok 
podU katolick^ho ucenl a fddu . . . od dvojfctihodo^bo knftze 
Jiriho Serera z TovaryJSstva Je2iSova, Pfsma S*» doktora, nynf v CeStinu 
uvedenl skrze dvojictihodn6ho kn6ze Jana Barnera z t6ho2 Tova- 
rySstva." V Praze 1704, u 8v. Elimenta. (Univ. 54 A 17, mus. 
40 A 3). 

lyNapomenuti k laskav^mu (tendfi'' obsahuje nSkteri 
dataze iivota Jifjho Scherera, znamenit^ho pr^ kazatele slova 
boilho^ kter^ „byl 2iv pr^v6 toho 6a8u, kdy2 kacffstvo zvIAst Lutridnsk^ 

Y dMi(^n^ch oejslavnSjgiho domu rakausk^ho zemich nejvlce se roz- 
mdhalo." Pirekladatel zmifiuje se o jeho ^innosti kazatelsk^ a spisova- 
telskd. Postilla jeho byla pr^ u velikd v^inosti a oblibii 
„2e nejednau s velik^m ndkladem a ne s meDdim du&f prospdchem 

V ndmcinS vytiSt^na byla." Pfekladatel pfipomfnd, 2e evangelia a kd- 
zdnl k nim pfidand ne v torn pofddku, jako spisovatel^ zafadil, a to 
z t6 pHdny, ze za jeho casu „ v t^chto zemich jefitS neHdili se do- 
konale m§dlein fUmsk^m jako my nynl, ale nSktery ned^le jind evangelia 
m^li, neili my 6teme. Pro^ei^ vidSlo se ndm zapotfebf b^ti, pofddek 
ten zmeniti, aby jedenka2d]^ to evangelium a ua n6 ucin6n^ kdzdnf 
d m a 8ob6 p f e 6 i s t i mohl, kter6 se v chrdmd Bo^Im lidu pf edndfii.'' 

Mimo k&zdnf neddlnl Scherer vydal jeStd t6i kdzdai na 
evangelia svdteini^ kterd byla pf elo2ena \At Barnerem v Praze 
r. 1724. (Jir. I, 47, mus. 40 A 4). 

Kdjsdni neddlni (stran 1058, fol.). K&zinl na jednotliv^ 
nedSle jsou obycejnS dv6 i vice; na pf. na ned61i 1. po sv. 
3 krdllch jest dokonce patero kdzdnf. Tim ovfiem vzrostla postilla 
na velik^ foliaut. VSelijak^ duchovni i sv6tsk6 pfib^hy slouil v ni za 
pffklady, mnohd nau(^eni a napomenuti veitfclch jsou v ni 
obsa^ena. Jak zpHIo2en6ho rejstfiku na kooci postilly patrno^ jsou 
vnimnoh^ polemiky> zvIdSti proti Lutherovi (Bible od Lutera 
aLutrianfl zfalSovand 65, 66, 68, 70 etc., 283, 364 etc., 635, Kuiha 
Baruch proti Luterovi se hdjf 63 etc.). (0 bludech kacfffl 203, 243, 244, 
246, 247 etc., proti Carodejflm a kouzelnikftm 427 etc., proti kacifflm 
y uCeni o velebn^ svdtosti 363 etc. ; Kalvin zfalSoval pfsmo sv. 68 etc., 
zavrhl svdtek narozeni Krista Pdna 76, zavrhl v&elik^ av&tky mimo 
neddli 836; atd.) 



242 

Scherer ukazuje ve v^kladech sv;^ch znamenitou uCenost, 
zvl&gt^ velik^m mnoistvlm pfikladfl z d^jin star^ch i novijgfch. 
Pfeklad ps^n jest (eStinou jeStS dosti dobrou. 

Cel^ 2. kazdni na 2. ned6Ie adventnf jest proti nddhefe 
V od6vu, proti p^Se. Spisovatel mluvl na pf. o odftvu AdamaaEvy, 
kdy2 byli vyhndni z rdje, a dodfivd: „Tu mdd pocdtek odgyu, a nic tu 
nesIySifi o rauSe hedvdbn^m aoeb aksamitov^m, o zlato- neb stffbro- 
hlavech, nic o perldch a drahych kamenfch, nic o stfapcovat^ch 
nohaviclch, nic o ve try aneb v Ctvero sloien^ch obojclch, aneb 
okru2i a jinych daremn^ch ozdobdch, n^br2 toliko o suknich chlupa- 
t^ch z koii nerozumnych hovad. Nic tehd^i nebylo jeSt£ Inftn^ho 
neb vlnSn^ho: na nah^ tilo vloiil jim P^n Bfth ty kfl2e; ta byla oeli 
ozdoba a okrasa jejich." (44, Post, ned.) Jin6 zajfmav^ doklady : „Open(ze 
tak6 pHpravi tebe tvd zbyte(nd okrasa a vyprdzdnf tobg tvftj m6§ec, 
jak2 toho kaidodennf zkuSenl mdme : nebo tolik nov^ch cizozemskych 
krojd, kftaltfl a zpftsobfl od6vu^ po Vlasku, po §panielsku, po 
Francauzsku, po Englicku; t62 toliker^ krajfky^ vySfydni, protkdvdnf, 
pfekldddni, obrubovdnf, pr^my, opremovdnf, propremovinf, profezAvdnf, 
prosekdvdnf, trapce a roztrapce, vycpdvdni; podkldddnf, podSfvdni, po- 
vlecenf , etc. severe velmi mnoho penez. Ano 2ddost Satstva jest 
prdvfi podobnd vodnotedlnosti : tim vice SatiS mivdme, tfro vice jich 
mfti 2dddme ; obvzldStnd kdy^ n^Jaky novy ndlez-, aneb n o t y 
kroj vznikne, tu vskakujeme do diuhd, tu shieddvdme penize, kde 
mfii^eme ... Tu na lichvu bereme, tu dfeme a Skrabdme a schrabu- 
jeme, kde co zasdhnauti mfl2eme: tu phjfmdme zapoy6d6n6 dary 
a halafance, pfefiacovdvdme lidi, dan6 na n6 ukldd&me, lidi podvddinie, 
autady i nehodnym proddvdme. Slovem, vSelik^ch oSemetnostl a zlo- 
d^jsk^ch ndlezQ u2fvdme, aby toliko p e j c h a v sv^ bytnosti zacho- 
vdna byla." (46). „To tak6 jest vflbec zndmo, ie sam^ho Martina 
Lutera syn plundry s nekf esfanskyini velikymi f 1 o k y na 
8v6t uvedl, a jsa tdzdn, pro6 by to cinil, odpoved61: ,Co pak jevlce? 
Mflj otec uvedl novau vfru, jd pak uvedl sem nov^ho kroje, plundry/'' (53). 

Jan Barner vydal i€i pftvodnf spis: ^Summarie na 
vSecka iteni a evangelium^ jak neddlni tdk i svdtecni, pfes cel^ rok.** 
VytiSt. V Praze u sv. Klimenta r. 1711. (Jir. I, 47.) 

Pfedmluva k poboin^mu Ctendfi: ;,Bych tuto prAci 
na sebe vzal, pohnul mne pf edn6 k tomu velik;f nedostatek 
6esk;^ch duchovnich katolick;fch kn6ch (I)." Od t6 
doby, CO bylo vyualezeno kriilitiskarstvi, bylo pry v Cechdch a na 
Morav6 uidio katollkuv, nem^li svych vysok^ch fikoi, kde^to kaciiPi m61i 



243 

y Praze svou akademii a vyd&vali 6aBto knihy bludnd; ano i ti, kterf 
pro kalich z Cech do Drdidan nebo do ^itavy se odstihovali, tladi 
bludn^ knihy v 6esk^ impressi v ^itavi. Tarn dali pred 
milo lety znova vytlaCiti starou sammarii; „jeD2jestpIn& 
b 1 u d fl, ani2 Ize poznati z n{, jak^ho ndboienstvl b^i musil ten, 
kter^2 ji slo2il. Nebo uii, 2e samd yira 61oy6ka ospravedlfiuje, 6eho2 
Hus nikdd neuiil a nedr2el, a nicm6n6 Husa mezi mu6edlnlky Bo^imi 
klade; an y^domo jest, ie muiedlnikem Bo2fm b^ti nemflie, kdo pray^ 
viry nemd . . / Jeho suminarie zkr&tka .ani neni docela Late- 
rydnskd ani zcela Husitski, ale sm6ska z rozdiln^ch 
kacffAspHcanl" Tato summarie rozSfhIa se po Cech&ch, a proto 
Earner yydal svou katolickou summarii. 

K&zdni jednotliv^ obsahuji text epifitoly resp. evan- 
gelia, pak „summa aneb vejtah** krati£k^, konecnS deISi 
.nauienl** z epiStoly resp. eyangelia. Ponfivadi vyklady jsou kr&tk6, 
spisovatel nezabihd tak 5asto do polemik. Aie pfece na pf. na str. 
343 pravf, ie velice pobloudil Kalyin, Myi pravil, 2e v cfrkvi 
Eristoyg nejsou ne2 ^^sami pfedHzeni k v66u6mu spasenf . . .^^ a na 
str. 37 horli proti „kacifst vi Valentinianflv a Noyokftincfl, 
jeni bludn6 ucili, ie Kristus pojal Telo sv6 z nebe, kter^i, kdy2 
proSlo skrze Marii jako skrze nSjak^ 2Iab, pfinesl je na zem . . .^ 
Na str. 172 vykhiti^, 2e, kdo pfijimA pod jednou zpiS- 
Bobou chleba, pfijim^ Krista ceUho, ^a proto2 nem^li pfi- 
fciny Cechov6, aby proto, ie jim to cfrkey svatd katolickA nechtdla 
z dflleiitych pflfiin povoliti (t. aby pHjfmali pod obojl zpflsobou), od 
nl odstaupili. Ano i nerozumnS to ucinili : nebo prv^ brali aspofi pod 
jednau spftsobau t^Io a krev Kristovau; potom pak, kdy2 odstaupili 
od cfrkye pro kalich, nemajlce vice poMdn§ svScen^ch kneil, ani pod 
jednau, ani pod druhau zpfisobau nebrali Krista, ale sproat]^ chl^b 
a vino, jak62 v6ci proddvajf pekafi na krdmS a §enk;^H v hospodg." 

Summarie Barnerova jtst zkr^tka „kniha Cist6 prak- 
tickd, se strucnym, paragrafovitym vykladem epiStol a evangelif lidu 
venkovsk^mu, jen2 do kostela md daleko." (VIC. II, 15.) 

Daniel Nifsch z Prahy (1651—1709) vydal sblrku kdztal 
nedfiluich a svdt*-»cnich s udzvem: ^Berla krdlovskd Jem Krista^, 

V Praze 1709 (v mus. 40 A 15). Cely ndklad od staroin6stsk6 kolleje 
S. J. darovdn byl D^dictvl Svatovdclavsk6mu. (Jir. II, 53). VlCek 
pravf t^to postille: Je to soubor kdzdni, jei konal drahn^ Cas 

V knl2ectv( t^sfnsk^in, aby kacffe „na pomezfch moravskych, slez- 
skych, polsk^ch, uherskych" obrdtil na pravou vfru. Drasticky mo- 



244 

ralisuje o y§ech stavech, hlavn6 ni2Sfch, iasto se iotfki jejich 
zam^stndQi i sm^Sleni, ale m& pro n6 srdce. Sloh jeho je samy 
n^dherny v;f6et, hroinadfin 1 obraz&v a stilistick6 nad- 
sazovAnl. (V16. U, 15.) 

Z nejtypi£t£ij6fch kazatelfl y6ku 18. jest Bohumir Hynek 
BUovakyi, exjesuita (f 1725). (Jir. I, 74.) Vydal muoho kdzdnf, 
na ph „Doctrina Christiana", k&z&ni od sv. 3 kr&lfl do 2. aed^le 
po devltnfku, die posleduiho listu vytiSt. v BrnS 1720, die tit. listu 
V Olomouci (asi dotiSt6na) 1721 (un. 54 E 24) (Vic. II, 18—19), „Pia 
quadragesima, Postnl rozvaSovdnl**, v Opavfi 1721 (Vlft. II, 
19); gCygnea cantio, Hlas duchovnl labut6**, k&z&ai od sv. 
Ducha ai k adventu, v Olom. 1720 (Jir. I, 74), (un. 54 E 20), 
^Goelum viyum^, k^z&ni svdteCni, v Opav6 1724, (un. 54 E25) 
(VIC. II, 20—21), a j. 

Bflovsk^ byl kazatel velice oblfben^. Kdykoliy kdzal, 
hmul se lid do kostela, ie ani prostor vnitfnf nestaioval a k oknflm 
lavice i iebflky pi^istavoy^ny. (Jir. I, 73.) 

Nejv^znaCn^jgl a nejzajimay^jSi knihou Blloysk^ho, y nf2 jevf se 
y pln^m sygtle sm;^dieni kazateloyo, jest „Ooelum vivum*^. Jest 
to sydtecni postilla. Na str. 761 pocinajf se pak „k&zdni ad- 
ventnf na ned^le a svdtky." Titul t6to postilly jest dlouhy, la- 
tinsk^ a (eaky; zkr&cen6 zni takto: „Goelum yiyum et firmamentum 
dogmatum Ghristi . . . Nebe syatosyat^ aneb: kdz^ni sydteCnl ke cti 
a sl4y6 nejsyfitSjSl Rodi6ky Bo4( Marie Panny a ySech mil^ch yyvo- 
len^ch Boifch . . . yelebn6mu apoStolu a muCedlnikovi Janu Sarkan- 
droyi sluiebn^ obStovan^ . . . l^ta, kter6ho Benedict za pape2e a uk- 
mftstka Kri8toy6ho yolen^ byl." (1724). 

Prynf dlouhd k&zimi „na slavnost Noy^ho L6ta* se- 
stdyd ze tfi k&zdnl (1—52). Na ukdzku poddme 1. kaz^nf u v^- 
tahu, a z n^ho poddme obSirn^ji exordium a 6dstku (numerus) pryni, 
z ostatnlch pak cdsti kratiCky yytah. 

Kdzdni prvni. Krdtk^ citat z Pisma: Vocatum est Nomen 
ejus Jezus, Lucae 2. cap.: Nazvduo jest Jm^no jeho Jezffi. Argu- 
men turn: Jei^fg, Jm^no Nejsy^tdjgi, jest L^k proti moru nejplatn^jSi. 
(In margine: Sanctissimum Jesu Nomen, contra pestem felix omen.) 
Ndsleduje y^klad, ktery se sklddd z tiyodu (^exordium"), a z jed- 
notlivych CAstl, zvan^ch „numeri". 

Exordium (\ — 3). ZaCdtek pflsobf dojmem humoristick]^ : Stary 
rok (1722) umi'el. Kazatel yold nad nim .Requiem aeternam dona 



246 

ei Domine" a ^Requiescat in Pace." iertovnfi doddvA: „Nebo24tko! 
Edo2 by se byl nad^l, ie tak liable umfe? Byl 2iv dvandcte m^sfcflv, 
pades^te dva t^hodoe, tH sta Sedesdte pSt douv, 8760 hodin, 35040 
ctvrtf, 525600 minut a okam2enf; a 2ddn6ho nebylo v tomto roce 
misice, i&dn6ho v rnisici tyhodne, 2ddn^bo v t^hodni dne, ii(in6 
V i&iu6m dni hodiny, aby nebyl P&na Boha rozhofival, a hlel tak 
D&ble skonal! Zdali2 mu kdo rozhfeSenf dal? To nevfm. Zdali2 po- 
sledol pomaz^ni dostal? To jsem neslydel ... To vdak siln6 vdrim, 
2e, kdyby to jin^oo Jesus skraufien6 byl vz^val a opakoval, v6Hm 
a ujigfuji, ie by byl skrze to jm^DO netoliko plnomocn^ odpustky 
obdriel; ale i SfastuS a blaze s t(m nejsy6t6j§(m a nejspasitedln^jSfm 
jm^nem Jesus 2ivot svfij dokonal." — Jit z t^to ukdzky patrno^ ie 
Bllovsk^ jest hovorn;^, mnohomluvny, co2 pftsobf misty 
a2 komicky; hovoroost jeho nezn^ mezf, co2 dosv6d5uji tfi 
velikA kdzdnf jen na Nov^ rok. Lee pokraiujme v ukdzce z exordia: 

Spisovatel velebl jiu^no Jei^id, je2 mA b^ti v&ein kiPestanQm 
§titem, pomocf a uto^iStSm, a chce ve sv^m kdzdnl na Nov^ Rok do- 
k^ati, ,,kterak to jm6no proti ti^em metl&m, nlmai obyCejne Bflh 
8v6t trestd, jest jist^ a nepochybn^ auto5iSt6." Vyklddd ddle, ie se 
literami IHS zobrazuje neJ8v6t6jSl jm^no Kristovo, co4 pry znaCf 
jednak „Iii Hoc Sanitas, in hoc Satietas, in hoc Securitas/ jednak 
^contra Inf irmitatem, Hostem, Sterilitatera.'' (!) ttech 
vficech, toti2 omoru, vdlceahladu, chce spisovatel kizati. ,P r v n j 
kdz&nl jednd tedy o moru. DSlf se na 7 6dst( (numeri): 

Numems primus. (3—5). „Prvnf metla spravedlnosti boisk^ . . . 
jest ukrutn^ mor^ kti-ry kdy2 hiizami a pryskyH po lidech stHleti 
zacnO; nenadile se tak rozmdhd, ie s svym naka2eoim ndrody nd- 
ramn^ trdvf a plenf." Neni proti n6mu 16ku. ^Panacea^, vSeobecn^ 
lek, nemflie tak^ pomoci ; v^dyt sami l6kaH je§td se svdH, je-li vfibec 
nejak^ vi^eobecn^ I^k mo2ny. Kazatel znd jedin^ l^k, jedi. 
n^ho l^kafe, Erista. Abychom je))0 „panaceam ndleiiti poznali, 
podpisy V apatece jeho rozjfinejme: Nebo dobfe vlte, ie v apatckdch 
rozli5n6 nddoby, gkatule, sklenice^ pauzdra, flaSe etc. se nachizejf, 
a takovd kai^dd nddoba co v sob6 obsahuje, zevnitir 6tendH ukazuje. 
Ta nid napsdno Aqua rosaruu, T&io\A voda, druhd Syrupus violarum, 
syrup fijalovy, Cephalica, l^kafstvl pro hlavu, Cordiaca, pro srdce, 
Hepatica, pro jdtra, a tak ddle. Toto jest v obycejiiych apatekdch; 
CO nal^zduie u iia§eho l^kafe v apatece n.ipsdiio? To, co jsein nahor^ 
uiluvil: IHS ../.,. Jin^no Je^ld obsahuje l^k proti vSem nemocem, 
i proti smrti. 



246 

NumeriM IL (5—9) : zdrayf lidsk^m pravili jii Galenus a Hip- 
pokrates: Sanitas hominis est omnium bonorum aggregatio. Ale jedind 
nej8y6t6j§f jm^no Je2i§ zjednd ndm zdravi, kterdho sob6 na Yzdjem 
na NoY^ rok pi^ejeme; se jm^nem Kristov^m v srdci (sv. Aug.) (e- 
Kme proti ka2d6 nemoci. 

Numerus III. (9 — 10) : PHklady ze iivota sv. Ignacia, sv. Sebe- 
stiana a sv. EateHnj; u nich2 jm^no Je2ii zvftizilo proti vSelik^ 
protivenstvfm. 

Numerus IV. (10 — 12): jia6m nipisu „v apat^ce Kristovfi*, 
t. jm6nu hebrejsk^m (I) tetragrammaton, o n6mi vykl&d^ pr^ uimj 
Abulensis, ie 6inilo z&zraky jsouc napsdno na holi MojifSovg a zna- 
menajlc jm^no Je2iS. 

Numerus V. (12-13): „Divn6 a vgelijak6 16kahitvf lid^ ne- 
mocni obzvUStn6 v (as moru u21yaj(; nekteff pfijimajf jak^ai dry&k, 
kter^ trdveni a ka2dymu jedu protivi. Nei stokrdt lepSf a zdrav6jSf 
jest dry^, kter^ se v torn naSim (I) predivn^m (I) Jm6nu nachizf . . .' 
Kazatel ddle to rozvddi a doklddd citaty z Origena a j. 

Numerus VI. (13—15): „Kdy2 drydk v ias moru nepomdhi, 
uilvajl lid^ jak^hosi oleje, kterym sob6 pod nosem a 2idoviny ma2i 
a tak morov6 rdn^ a jedu jejf ptistupu k sob6 neddvajl. Ne2 lep§i jest 
olej proti v8emu jedu, Jm6no JeilS . . .^ atd. Cit. Cantic. I., sv. Bern.' 
Marek 6. 13, sv. Aug., atd. ,,01eje toho uilval svaty Ludvfk Tolen- 
tinsk^, biskup, proti smrti, v hodinku smrti, kdji po vysloven^m 
Jm^nu Jesus du§e jako holubi6ka z ust vylet61a.^ Kazatel uv&di za 
pffklad t^i Jesuity, kteH se jm^nem Je2i§ov;^m na rtech nehrozi 
se naka^liv^ch nemoci aui morov^ rdny, ale horlivd nemocnd na- 
vStfevujl. 

Numerus VIL (15 — 17): ;,Kdy2 proti moru ani dry&k ani olq 
nepomdhd, rozli^uych letkvardv lid^ u^lvajf. Ne2 nejzdravgjgi letkvaf 
jest jm^no Je21s . . .^ ^Kdy2 se kostel stavi a gruntovnl k^men za- 
kldd^, toto se mezi jin^m modlenim kond : Pone, Domine Jesu Ghriste, 
signum Salutis in loco isto, et non sinas introire angelum percutien- 
tera." T6i krestan6 zacfnaji na Nov^ rok stav6ti nov6 stavenf sv^ho 
2ivota; kazatel vyblzf je, aby na n6m napsali Signum Salutis, Nomen 
Jesus. ,,Vy rodi<^ov6 casto tim znamenim vafie mal^ a nov6 koste- 
Ifcky (t. dftky) znamenejte . . .1" „Pi§te to jmdno i na pflbytkAch 
vaSlch, jak nfikdy psali v cas zem6tfesenf AntiochenStf ... 1^ Vy- 
blzl kfesfany, aby v hodinku smrti vz^vali jm6no Je2fS: „DokA2i 
to Kristov]^m pfikladem a tak dokoudm." Nad lilavou ukfiiovan6ho 
Spasitele byl povftSen boiskym tfzenlm nApis: 1. N. R. I. Prod to? 



247 

Sv. Jan Zlatotist^ yykMii, ie se to proto stalo, aby to jm^no sllilo 
umirajfcfho Krista. Proto tak6 Eristus, kdyi unifral, k tomuto nej- 
svitdjdfmu jm6nu lilavu naklonil. Tak6 my pamatujme v hodinku smrti 
na toto }m6no t Eazatel uvddf jeSt6 pHklady ze Star^ho Zdkona a kon^i 
timito slovy : ;, Vemte sob6 tedy vSichni to jm^no misto Noy^ho L6ta 
a s Dim delejte, co jsem vds u6il, a pozndte, co jsem pravil.^ 

Kdjsdni druhe jedni o hladu (17—36), trai\3Q-'b2) o vilce; 
na konci 3. kdzdni pravi kazatel: „Proto2 petite, proste ve jm^nu 
Je2fse Boha Otce, aby vds tento rok v)SYobodil od vojny, moru a hladu 
et accipietis, a obdrifte, Amen/ 

Pfese vSecku hovornost a rozvld6nost jevi se pfece u BfIovsk6ho 
snaha, itendH podati n&zorn^ a dftkladny vyklad. Vevykladech 
prekdiejl &etn^ latinskd citaty s cesk^m ptekladem, kter6 
sv6dcl sice o velik6 sdetlosti autorovd, ale k jasnosti 
a piPehlednosti v;^kladd nepf isplvajf. 

Go y k^z^nfch Bilovskdho a u vetSiny kazatelfl 18. stoleti uv&ii, 
jest hrubA, vulgamlmi v^razy naplnfind fee. ^SpisovateW 
z chvalitebnych ilmyslft cht^Ii psdti srozumiteln^, prostondrodn6, ale 
zam^fiovali casto proston^rodnost s hrubostl. Jejicb 
vtip jest y^tSinou drsny, a SYddl tasto i k neydSnosti k yi- 
cem n&bo2en8k;^m a syat^m. Y torn zyld§t6 yynikd Bi- 
lovsk^." (Pavel V6Sa, »Orloj", ndrod. evang. kalenddf na r. 1898: 
^Jak se kdzalo a psalo, kdy2 se Cechy staly op^t katolick^mi/ 
Str. 105.) 

Jak znf a2 odporn^ a zdrovefi komicky z tist kazatelo- 
yych, kter^, mfsto aby kdzal mfr a I^sku, radi hospod^fum, aby na 
bezbo2nou (elddku ^vzali duboy^ dtempfl a nabili jim z^da, co2 by 
se z nich yfce nei z rutuice kauHlo''! (758). 

Kazatel zyWSt6 proti ienim neSetH vybran^ch sloy. Vypravnje 
na pf. starou bdji o p^yoyi, jen2 prosil Junonu o bias slaviii, a prayi, 
ie nespokojend 2eny toho pdva ndsledujf : „Na tu padl los chudoby, scb^zl 
jf z kopy gro§, on6 padl los na jedno oko, jest dilhayd, druh^ padl na 
hf bet; jest hrbat^, na tfetl padl los cerny, jest 6ernoyok^, 6tyrtd bohatd, 
p6kn^, krdsnd. Go takovd s dobr^m losem ? Je&t6 nejsau spokojeny, royn6 
CO onen p&y; druhd pak ye dne y noci yzd^chd: ,Ach, kfi jsem j& 
jak ona, tak^ bych se vdala, tak^ bych m^la yfce kaltofly, nei mdm : 
yfce frejffdv, kteff by mng na nohy Slapali; ne2 jiii jest darmo, 6 ji 
neStastnd osobal Ta md ji2 pdt^ho mu2e, j& je§t6 jsem nem61a iM- 
n6ho a mnoho auyodu zmeSkala. Mil^ Pane BoSe, jak divnft ty losy 



248 

rozddvild I Semiramis y poddanosti narozen^, pro knisu na trfln kr&- 
loYsky vyzdvi^en^ byla, a jd musim perautky proddvati I* Tak se mezi 
^enami stAyi, iddnd na sv]^m nepfestdvA, yice a vice ^ddajf, tak proti 
Bohu bublaji; zatim ale kdyby to podl^ sv^ho jenom krdtk^ho rozunm 
rozvdi^ily, uznaly by, jak nerozumnd a pr(lv6 bldznivd naffkajf, kdji 
proti losflm a Hzeni Bo^sk^inu jazyky sv6 darmo vypiazujf." (107). 
NevSfte ien&m, voM kazatel, „nebo zpivA Gato: Instruit insidias^ 
lachrymans cum faemiua plorat: Nevif pld(^i, oev6r iene, pl&6em do 
osidel 2ene/ Gituje t62 Herodota a pfekldd^ jej voln6 ve yer§ich: 
iNevSf ienskdmu Ifb^ni, ani pld6i, ani smdnf, nechced-Ii ofiizea byti 
a do smrti lltost mfti.'' (466). Maria Panna by la ^opatrnd v i^ii, 
mdlomluvnd, stydlivd v rozprivce", ale ^nynfijSira panenk&m" pry 
.huba a jazyk jako mlejosk^ kolo se toci." (467). Zajfmav^ jsou na- 
rd2ky na tehdejfil ienskou modu. Sy. Jan vymaloval pr^ 
Pann6 Marii na hlav6 12 hvgzd. To by se nyni i&du6 ieni nelfbilo: 
„Kdybys byl vymaloval veliky, sirok^, diauhy, vysok^ a jako pastuSI 
chalaupky stfecha naklonfiny kokriiol, kdybys byl vymaloval Neu- 
Modi-Hauben, kter^ vSecky skai&en6 nevestky pHkr^v^, nebo ilovik 
nepoznd po hlav6, kter^ jest panna, kterd ien&: to bys jf y d^k 
pfifiel . . . ." (472). ^eny nosi pr^ .Strick-Rocku" anebo „sukn6 
8 obrucema' .... «tak fiirok6, ie, kdyby tolik d6t(, kolik dn( do 
roku . . . pod srdcem v iiwotk sv6m nosily, lidd by na nich nic nepo- 
znali: takov^ suknS jak vin6 be£ky dole obrucema roztaien^ jsau 
i na pauti v podezfenf.'' (473—474). Jinde kazatel vytyk^ pann^m: 
«M&te vySivand stfey(6ky, vygt^povand obuvi, yykrajovand, a zlatem 
vySivan^ a krumplovan^ pantofll^ky, a kdy2 6as muziky a tance 
pHjde, celd pekla, ienskd, na sebe berete a jako busy krkami (!), jako 
pdv peflm, tak vy se strojem vaSfm vyndSfte, a jste vy Marie 
slu4ebnice? Bohu mil6 nev6sty? Dej Bfth! ..." (835). handck^ch 
d6ve6k&ch pfipomfn^, ie ,v den sviteCnl syrovdtkau se myjf, 
aby se v hospoddch (ml(im v kostele) pacholkfim bl^fitilv a s nima 
pohrAvaly ..." (933). 

Dlvky tomu vdemu zvykajf jii od detstvf, jaouce od 
rodiciSv Spatn6 vychovAvAny. Mnoh6 matky u61 dcery 8v6 
toulati se a tan^iti. Mnobd matka vyt^kd dceruSce: ^Co pak 
nepujdeS do hospody? Bude§-li ty doma seddti, do smiti se nevd^. 
Jdi do hospody k tanci, tarn se proddSI 6 kuplirky a ne matky, co 
d^ldte, kdy dcery vaSe v hospoddch jak feznlci telata a kozy v krdme 
na prodej vykldddte? Vy pak, nestydat^ jalovice, vaSe t^lo a maso, 
aby n^kdy proddno bylo, nestydatS odkr^v&te?" (526). K tomu ka- 



349 

zatel doddvd na str. 527: .Polixenko, Aneiiko^ Marinko, sed ty 
V kaut6, buded-li dobr^, najdau i6\^ 

D6ti snadno pfivykaji hffchAm, nebot „Um hrnfcek 
navite^ Dikdd to z n6ho nevyvfe, a £emu dft6 ptivykne, tomu star^ 
neodvykne, co se Janek nenaucf, tomu se darmo Jan uCl/ (971). 
Jisty rektor ucil pry ,,bratra a sestru, dSti mali&k^, slabikovati tyto 
slova latiDsk^: ,Pietatein amal' Zatfm ty oboje dSti mfsto Pietatem 
ama vidycky slabikovaly : ;pije tdta i mdma*, a v pravd6, co slabikovaly, 
86 nadlo : kdy2 cel6 dni pil t^ta i m^ma. Takovd pietatis (eskd kolik 
je rodiifi, tolik je detf, a kde je tatfk pij^, tarn je syn pijdCek, 
dcera pijavka, a kde je matka pivonka, tarn jest obycejng dcera 
bumb^ka/ (516). 

„NyQf rodiCovd d6tem byVid je§t6 v kolibce o Senichy a nevdsty 
se starajf ; nyni sedmi, osmi l^ty pachoMtka a d^vMtka namlauvati 
se nmiii, nynf mUdei, kterd, jak Hkdme^ jeStd ml^ko m& na hubi, 
kdy2 svatb^, o stavu man^elsk^m bias zaznf, jako mlad^ val^ek 
neb klfsenka, kdy2 oves v pytli zadustnouti uslydf, udi pozdvihuje.* (51 1). 

n'^zn^ch povSrdch sv^ doby BUovsk^ soudf takto: 

Lid r&d dd se sv6sti pov^rami vSelik^ho druhu. 
SvAd6ji jej „h&da£ov6; navdza&i^ hddaCky, 2ehna£ky a 
jak^mkoliy jm6nem od ddbla pokftSnf rarddkovd. Nebo 
obycejng takovi byvajl ovcdci, skotdci; sviMci^ pastyiFov^, hampejsnfcii 
madtalff ov6, 2eny pak a bdby oy(a(^ky, taula(ky, tIachaCky, poitlvaiky, 
kubgndfky, podvodn^ nevistky, kapUfsk^ svodnice . . . ^ (284). 

Pov6reCni lid6; „stratMi n^tco obvzUdtnS skrze 
k r d d e 2, jest pravda, ie n6kteH daji mdi (Isti k svat^niu Antonfnovi : 
pak-li to hned rino svat]^ Antonln neprivede, tu hned posla k babi 
aneb hadaCovi vypravi .... Boleji-li n6koho zuby, postl se 
k svat^ Appolonii, vSak nepfestanaulihned toho dne, tu bez medkdni : 
^Yolejte bdbu, at mn6 2ehnd, stfiU, vyllvd, kliky h&ky nad hlavau 
dSliV 6 virabezvlryl** (289—290.) Baby „kdyi znamenajl ne- 
dostatek b61ma, v kter^m zfetedlnice, oko, sedf, t6mito slovy 
bSlmo 2ehnajl a zahdnl: ,Pane Boie vsemohauci, jd pro tv6 
bo2skd milosti iehndm b^lmo na oku' (kdo tob6, bdbo, kdo, star^ 
bradd£i, dal moc iebudnl?). ^Prosim svat^ Panny Barbery, svat^Vero- 
niky. Otie, proslm svat^ Trojice, aby mu6 byla dnes ndpomocnice: 
aby z toho oka bdlmo zeSlo a tak jak slunce jasn^ bylo. Jd6tei tarn 
dva svatf na horu Olivetskau, utrhn^te tarn berdnka na olivS^ setfete 
mng tfm t^m^f tohoto oka b^lmo, aby bylo tak cist^, jak cistd byla 
pfeblahoslavend Panna Maria! Voda vodice. zld nefitovice, prosfm 



250 

mild svat^ Trojice, svat^ Veroniky, svaM Barbory, dopomdhejte mnd 
k tomu Buh Otec, Biih Syn, Bfth Duch Svaty Amen/" (291). Po- 
v6recn]^m lidem ^skoro nejv6t£f zaneprdzdnSnf . . . 
dSlajf lid^ nemocnf; nebo tenkrdt nejvice musejl sobi blayy 
Umati . . . . : Zdali2 ta oslepla od au(inka ? Zdali2 tomu nSkdo netco 
na cestu nevylil? Zdali2 ona nStco na hodech nevypila? Hlava ji 
rdno boh. Zdali2 onomu n6kdo nedodal ? Hryze ho v bflSe. Tenloktem 
nemflie hnauti, schne mu cel6 rameno, jin^ m^ such^ l^mdnf v ky^licb. 
T^to znl y udlch, onu hauser tr^pf, toho mrzina drii etc. ^ehnejte, 
4ehna6ky, hAdejte, hddaCi, odkucf to ? . . . . Co ti kauzedlnfci ? DNvej, 
je-li pHtomnd osoba nemocnf, tuto iehnajl, diYD]^ma kliky hikj zna- 
menajf; t61o nesaukan;^ma niti (!) mitiy ruce a ramena syrov^a 
provazy v^2f, iilovat^ma stahujl, kfl2 m6ni, levau rukau 2ehnaji etc. 
Zase jinf kocmaudem nemocn^ho kauH, do komlna se dlvati a na 
lev6 noze st^ti poraud. Pfedivn^ Recipe predpisujl, z deviti stromuv 
listl, z jedendcti smetidtf smetf zmfchati a tfm se kauriti nafizuji 
a, CO ani sdm ddbel v pekle nevf, takov^ osoby radf, aby toliko lidi 
odbyli, penlze k obierstvf zejskali . . . ." (297). „Co mnoh^ kfe- 
sfansk^ matky s svyma prsama, ml^kem aditma d61ajl? 
Stydlm se povldati, ie (astokrdte ml^ko matefskd k bohynSm posylajl 
a skrze to jak sob6, tak ditem h^dati porauCejl. 6 nestydat^ hovada!' 
(303). . . . „Go povlm o pacholclch? Jednu toliko ohavnost. Oni 
kde mohau kaupiti, anebo sami ze Sibenice hi^ebfk dostati, ten 
budto pfi sob6 nosf, budto do kofisk^ho 21abu vrazf, aby jim konS 
dobf e stdli, a ti^ebas bez obroku v sv^ podstatS zAstavali . . . ^ (304). 
Nejvice fear a povSr jest „u myslivcfl, nSkterj^ch mly- 
nifftv, polnfch mistriiv a pfi past^flch." (306). Na str. 
307—309 kazatel uvddf, jak se pasty l^ov6 povSrecn* modll, kdyi 
vyh^^jl nebo pasou stddo, na str. 310—311 rozblrd past^fsk* 
zakllndnf a ukazuje na podvod, kter^ pH tom se d6je. ,Coi 
sl&dcich feknu? Go omyslivcfch? Zn&m^ jsau jejich tajenstvf 
a tejn^ kousky, kter^ma n6ktefi sUdci z p&nve pfvo na sttechu vy- 
tahuji. Myslivec pak jeden druh^mu zbran jeho sam^m pohl^dautim 
oCarujl . . . ** (312). Kdosi namftne, ie iirj a povfery sku- 
te£n6 ji2 (asto pomohly; k n^mitce t6to kazatel odpo- 
vidd: „Ne2 ptdm se tebe, zdalii to jejich hdd^nl, 2ehn&nl, povfiry, 
ovsa na hlavu syp^nf, y jist^ poCtu uhly do vody h^eni, zdalii 
yoda sp&tecni z kola mlejnsk^ho a kropenf jejf dobytku tv^mu po- 
mihi? Ptdm se ddl, zdali2 mlfeayd voda, to jest v tichosti takov6 
domA nedend, abys tenkr^t na cestd s kddn^ nemluvilf Mdn^ho ne- 



251 

pozdravil etc., zdalii ta voda plactiv^ dftS upokojl? feekneS ty, ho- 
spodynS: ,Jfl jsem to v pravd6 skusila*. 6 slepota! Nic dokonce ty 
vSechny pov6ry vdm nepomohly, nei vfra vaSe...* (318). 
lyZe pfed tfema Boii muky (!) trhand trdva a ze trech studni Y^ieni voda 
a vt6ch AMy jen2 mi sauchotiny, umyt6 uzdraven^ bude, vfeflte v tu 
vodu a trdvu, ale medle, kdy2 dlt6 sauchotiny strath Kdopomohl? Ta 
trdva a voda? Pro vafif vlrud^bel pomohl skrzejin^ tajn6 
apfirozen^ v§ci, aby vAs pfi pov^rdch zachoval, ale 

V krAtkym Case do v6t81 neiiioci nebo to dftfe nebo vds kvapn6 
strcl ..." (319). „Bdba kdy i aufcinek 16Cf, uad vodau vz^vajic 
ffkd: ,Vejm6no8vat6ho ranee | kus mazance | a( ten auCinek pfestane 
a I j zdravf nastane | dopomahej toho svat^ Kondrat*.^^) Nenf-Ii to smfeSnd, 
zlolejsk^ a zlod^jskd pov^ra? Nicm^ne vtakov^ bldznovstvi vy matky, 
vy hospodyn^, vy ieny, vy hospoddfov^ vfc uei v Boha v6flte?" 
(333). 

Z toho ze vSeho vysvitd, ie poboinosti prav6 u mnohych 
lidl nenf, nebot v6fl vice „hada6&m a hadaCkdm'' ne2 
k n ^ 2 1 m , kteH mnohdy neuctiv6ho chovdnl od nich zakou6ejl. 
Titul ^dvojctihodnf pdni" majl duchovnl sprdvcijen 
odpravych katolfkiiv, „ue2 od svStsk^ch mlaskaCu, od bacho- 
ratych hejskfl, od srardutych kvasovnfkftv a snad jeSt6 od vecefe Maitina 
Lutera zap^chajicfch bfichopdskA (I) maji takov^ titule, ^e mnoh;^- 
krdte ani jim na jin^no trefiti nemohau bezbo2ni darmotlachovd 
a velebu^ho kn62stva nepHtelov^." (707). 

N6kter6 smesm zvlaitnosti, na pr. pojmenovAnl rflz- 
nj^ch svatych tehdejSfmi sv6tskymi tituly a j., coi na- 
I6zfime ji2 v 16. stol. u mnohych kazatelft, na pf. v nSmeckych 
postillilch Jan a Mathesia, jeni nazy v[l ku pf . archanfi61a Gabriela 
bozim legateni a sekretafem, J ana Kftitele Herodesovyra dvornfm 
kazatelem a dvornim radon*'*), vyskytuji se u Bllovsk^ho 

V hojn6 mfre. NazyvA na pf. sv. Josefa „hofmistrem mal^ho Je- 
iiSka** (133), sv. apoStoly „senatory, radnlmi pdny", kteff majf sv. 
Jakuba za „priniatora" (I) (497), jemu2 pry prdveni pflslusf titul: 
„Maudry a opatrny pane! anebo: VaSe Opatrnosti, Pane Priuias!** 
(501), sv. Ondfeje „cooperatoreni" a „coadiutorein" P. JeilSe (779), 
atd. atd. Tfni stavaji se kdzdnl Bflovsk^ho ovdem nad 
miru sm^snd. Komickych mist, kterd jsou pflmou pro- 



'^'') Podobne v Steyerove postille, v. na str. 236. 

^^) Georg Loesche, Johannes Mathesius, (iotha 1895, II, 3. 

Jubilejnieh spisfi 2. XII. ^i 



262 

fanacf, nal^zdme v nich velikd uiDO^Btvf. Na pf. „Na den 
8v. Bartoloiii^je . . . Argumentum : Nemo pellitus aut pelliciatus caelum 
intrabit. ChceS-li do nebe pfijfti, dej sem ko^ich, Bartholom^ji, nebo 
i^dny nepfijde do nebe, kdo nedi koiich ze sebe. Co? iiduf neprijde 

V koiichu do nebe? Co feknau na to pAni PoWci, jichi pffslovl jest: 
Do svat^ho Ducba nesvl^cej ko2ucba a po syat;fm Ducbu cho(f je§t6 

V ko5^,uchu!? A i&dnf nevejde do nebe v koiichu? Co pravl horliv^ 
Moskvanov^?: NaSe 8obolov6 koiichy odfvajf kr^le a cfsare, zahHvaji 
kn^2ny a krdlovny, diichovnf i svedsk^ (!) osoby, a 4Adny v koiichu 
nepHjde do nebe? Co feknau pdni (Jhfi?: NaSe ligkami a popelicema 
pod^it^ (!) 6uby netoliko kavall^r&m a ddni^m i v kostele slauii, ale 
tak^ od sam^ho krdle St^pdna svat^ho \&ier\^ a no§en^ byly, a iiiuj 

V koiichu nepfijde do nebe? . . ." atd. (604—605). — Velice ko- 
mick6 i zdbavn6 jest, jak u6f Bllovsk;^ v6ffcl „do nebe 
tancovati". fAAn^ pry nei Aohrf taneCnfk do nebe nepfijde. Proto, 
aby se vSichni do nebe dostali, noaji v6ffc( pfipraviti noby k tanco- 
vAnf, uSi pak k poslouchilnf. (231). Kazatel vyzyvA „krdlovsk^ho 
lautenistu* Davida, aby mu hrdi k tanci do nebe tu nejsko^n^jSl, 
kterou 8ob6 zahrdl v 2almu 8. ,Ne2 co jest pak to za tanec? PfsniSky 
a melodie jiz mdme; podfvejme se na Krista tanec, aby jsme se 
za nfm nautili tancovati a ai do nebe vyskakovati ... I" (232). .Nei 
na torn jd je§t6 dosti nemdm, pon6vad2 chci vgd^ti, JAkf tanec 
(Kristus) tancoval? Zdali2 francausky, anebo Spaiibelsk^, a nebo 
5esk;f? A i&dim zndti figury tobo Kristov6ho tance. Zdalii byly, 
a jak^ byly reverentiae? jak6 passady, jak6 spazady, jak6 recazady? 
jak6 florety? jak^ bontady, cadenzae? Retirady, capriole, jak6 
volti? .. Jak^ tehdy figury v 8v;^ch tanclch ud61al Kristus? Volti 
a Capriole, nebo ty se nejvfc dSlaly pfes kffi a jmenujf se Creutz- 
Capriol, kH2ov6 Capriole. Kristovy pak tanec ka2d^ byl pfeskfli..." 
(233). I vyzyvd kazatel veflcf: „Cvicte se, cvitte v tanci Kri- 
stovyni skrze kfl2e a nechte tance Luciperov6ho skrze rfli^el Po 
rft^fch tanec vede do pekla, po kfiifch do nebe I" (237). „Taberna 
meritoria est vita praesens. Hospoda jest 2iyot ndd. Bu(fme tedy 
dobr^ mysli, tancujme v t^ hospod6, av§ak ale tak tancnjme, 
jak tancoval Kristus, a vskoclme zajist6 do nebe jak 
skofcil Kristus." (247). 

SpasenI niuze dojfti jen katolfk; i pravl Bllovsky s du- 
razeni: „to taky v6fiui a na to umfiti chci!" (818). Na 
str. 820—821 vyzndvd: „V6ffui tedy, v6ffni tebe, Bo2e, v6ffui v tebe, 
Boie, y^flm tob6, BoiSe, a v6flm vsecko, co vfefiti porauCi§. D6kuji 



253 

tobi za ten welikf dar a milost, za viru katolickau samospa- 
sitedlnau. V W chci 2iv bytl, v W i^ddm umflti . . .* (820—821). 
Yfra katolickdje samojedini „prayd, spravedlivd a spa- 
sitedlnd vira. Jind a( se honosf s kHem, ja ko Luteryanskd 
a Kalvinskd, nejsau vlry, ale kaclfstva vfry pr&zdnd, 
nebo podvodnd, rauhav^, Kristu oSkliv6 a protivn^.** 
(270). »Nds zajist^ povionost nase ka2d^ho okamieni dohdnl bohu 
na§emu d6kovati, ie jsme mezi kat oliky, ne pak mezi 
Turky, ne mezi Tatary, aneb mau^enfny, mez i Luteridny a Ealvinisty, 
etc. narozeni." (272). Kaclfim hrozl peklem. (820). Velebf 
nadsenS Pannu Marii, kterd byla Jak nebeskd perli^ka, jak 
nebesk^ lilium podl^ poCetl a iivobytl 8v6ho" (827); ,nim v ho- 
dinku smrti posifltf uaSe Hromnice, nejkrdsn^jdl panna a hv6zda 
niohkd, nejjasDgjSl Maria.'' (87). Jm^no MARIA vyklddd: 
M 1= Margarita =: Mof skd perla (825 a si), A zz Adamas i= Diamant 
(828 a si.), R =: Rubinus = rubfn (831 a si), J =: Jaspis (837 a si), 
A =: Amethyst us (839 a si.). 

Nesmfrnou, t^mif bo2skou poctu a chvdlu Bflovsky 
vzddvd jesuU&m: „Nad Jesuiti nA& v^k nic ucen6jfifho, nic d&stoj- 
n6jS(ho, nic cel6 cirkvi svat^ u^iteCDijdiho nemSl, neb oni z d6t( 
mnie, z Deum61^cb cfrkve svat^ u5itele a vfry nepfemo2en6 zd- 
stupce Cinf." (539). „Poslal . . . Bflh prvnfho anjela, Svat6ho Jana, 
pfed U&f byna sv^ho, aby pred nfm cestu pHpravil, druh^ho postal 
Igndda^ aby za nlm od pekelnycb formanA (!) Lutera a Kalvina po- 
kaienau cestu napravoval a jak svat^ Jan Erista, tak Igndcius chot 
Kristovau brinil a zastAval . . .* (534—535). Pfed Igndcem otrdvil 
pry nmoho du§l kfeRtan8k]^cb, mnoho knllovstvl, mSst a krajin „pla- 
zlclseslepejdslepy (I), Kalvin a Luter . . ." (536). PfipomlnA, 
CO j est napsdno pod sochou sv. Igndce na most^ pra2- 
sk6m: ,,Hic stat, quo, opem ferente, Christiana in fide orbis stat. 
Zde ten anjel stojf, jehoi silnau pomocl ve vire kfestausk^ veskeren 
sv6t pevn^ stojl." (637.) Vychvaluje Jesuit y, „ktefl sji- 
nyma smfile se postavili do o6f Luterovi . . .** (539). Ka- 
zatel void: „0 Ignati! Tovar ySstvo! quam suavis est 
spiritus tuus etc. . . . Tebe zde za sv^dka beru, Ceskii provincie, 
a ptdm se, kolik ty tislc ka2doro6n6 lacnych duSf nasy- 
cujes? Chcete v6d6t kolik? Podlvejte se do jejich (jes.) duchovnich 
registriS, a pfi velk^ koUegii u svat^ho Klimenta 50, 60, a2 do 70, na 
maly Strau6 30 a n6kdy vice, na Nov^m m6st6 20 a4 30, v Holo- 
mauci, abych jin6 m6sta opustil, 40 2Li do 50 tisfc tich S. J. a an- 

17* 



254 

jelsk;fch hostA tfm neviditeln;^ a pod chlebem krytym pokrmem 
u t^ch anjelA posilndnych ka2dorocn6 naleznuto . . / (547). (Jin^ 
doklady v. Vic. II, 20—21.) 

D6jin^m sv^ vlasti v^nuje Bflovsky mnoho livah, 
casto ovSem bdchorkovity ch. PfSe o Cechovi, Krokovi, 
Libu§i, VlasW atd., vypravuje, jak to vypadalo v Cechdch 
za dob pohanskych. Tenkrate iii^li Cechovi za bohy „lesy 
a bohyii6 lesnf, Jdbly a pekeln6 rardSky. Potom d^le jin]^ch bohfiv 
8ob6 vybledAvali; obzvlAStnS: Jovoni, Martem, Plutonem, Cereiera, 
Venerem et Dianam, sv]^m jazykein je naz^vajlce Jesam, Ladaiii, 
Niani, Marsonem, Ziziliani etc. (!) Cechovi velebili, kn^ze jim 
najfizovaliy koMcky ob^tovali, svatky sv6tili, jim pisn^ sklddali, 
spfvali, a jedti kdy2 kfestan^ byli, na den Ducha Svat^ho n^kter^ 
verSe a rytmy prospfevovali. Zase: kostely jim stav61i, vzldst6 Pluto- 
novi, V kter^ho chrAm6, ai se rozllhalo, kficfvali: Lelum, Popelum, 
t6i Gastorem Polucein pMponifnali. Nad to ctili hromobitf, slunce, diPivi 
spanild i nep6knd, aiio i v skaredych Drakflv obrazy a rytiny siln6 vefili.* 
(125). Za dob pohanskych byly Cechy i Morava „rudi8 indestaque (!) 
moles" (in marg. : Ovid. Met. L. I.), ^neslicnd jakdsi a neforemnd 
materie, t61o bez krve, dpalek bez dude, socha bez ^ivota", byla to 
„mrtvola pohanskd". (117). Jakmile poCalo se pflsobeni 
sv. Cyrilla a MethodSje, 

„Sidera coeperunt toto splendescere regno: 

Vfra svitati zacala, | potoin cel6 krdlovstvf | brzy k sobe 
povolala, I lidu velik6 nmoistvl; | jak Methodius prav^ho Boha 
zacal kdzatiy | hned Idska v srdci ka^d^ho po6ala pldpolati." (126). 

Velebf sv. Vdclava (679 a si.), zlofecf Drahomffe, nazyvaje 
ji smradlavou cibuli (!) (680), vypravuje povfest, jak se Drahomira 
propadla, vypravuje o z^zraku s t6lem sv. VAclava (686) atrt. Velebi 
sv. Vojt6cha. Die HAjka vypravuje, jak sv. Vojtfech z flfma se 
vrdtiv, oveCky 8v6 poruCil Bohu azaial zpfvati plsefl: „Ho- 
spodine pomilujuy (I), tys spasa vSeho m(ra, spasiSny (!) i uslyS, 
Hospodine, hlasy naSe, dej n^im vSem, Hospodine, 4i2efl (!) a mfr v naSi 
zemi KrleS Krle§ KrleS!" (378). Vedomosti sy6 o dejinilch ceskych 
kazatel cerpA nejvice z H^jkovy Kroniky, ale i z jin]^ch kroni- 
kAfflv a dSjepiscftv, jako na pf. z Paprock6ho (47 — 48 a j.) 
^.i^kovi pravf, 2e byl „ukrutn^ vrach (! I) krajanflv a vlasti palic", 
jeui pry „pred smrtl poraufeil (!), tSlo sve po smrti z kiSie stahnouti 
a buben z nf pro strach ud61ati. Zatfni ani se kdo toho bubuu bal 
ani Zidka za svau kfl^i nebe dostal, nybr2 na v6ky trpf na k&2i (I)' 



255 

(616). Zajfmav^ jest t&i zmdika o malffi Skretovi. Kazatel 
uvazuje, jak by ruznf nialffi rflznym zpflsobem vymalovali an(161a. 
O Skretovi pravl, f.e ;,by mu (andSIi) UAre vycpal jako paiatftin 
Nabuchodonosora kr«Ue jejich liofmistr, kter6 nejlepSfma jldlama (I) 
krmil . . .« (409). 

Bllovsky velebl „nejjasn6j Siho a nejnepfemo2e- 
D6j§iho cfsafe naSeho a krdle Karla Sest^ho**, joinu^ 
„nejhlub§l poklonu obStuje", „chl6b kn6ze Melchyzedecba". (31). 
Ptedpovidd mu vftSzstvf nad Turky, „Jdblov^ini holomky" 
(42): „6 siln6 ... a proti vSeui nepfdteliim bezpe6n6 Jin6no Jesus! 
Komuz jin^mu j^ to Jm^no . . . obetovati 16pej mohu, nei Tob6, 
nejnepfemoien^jgf NamSstku Konstantina Clsafe, ffmsk]^ cisafi Karle 
toho jm^na Sesty? Toto jA tv6 Cisafsk^ Milosti obStuji, na erb 
HauSpursky jako na dv^fe toho nejslavn^jsiho domu Rakauskyho pf§i 
a pfipovfd^in, jak jsi in Nomine Domini .... Achmeta tfetfho, Tu- 
reckyho tyrauna, porazil : Tak in N. D. . . Bizantium, Constantinopoli 
obdrzlS . . ." atd. (44-45). 

Spisovatel vid61 pry „knf2ku: Adamas Austriacus, a v t^to 
Cetl: Annulus Europa est, Adamas Domus Austria, Gemma Europam 
melior condecorare nequit. To jest zkrdtka: Evropa jest prsten, Dflm 
Rakausky Diamant, nad ktery draiSiho nemd i&dnf Amant (!). Tak 
drah^ jest ten perlovy kdmen diamant, ie nejslavn^jSfmii domu Rakau- 
sk^mu se prirovnati mflie." (721). 

lllavou protireformacniho hnutl v 6esk6 literature 
v6ku 18. byl jesuita Antanin KonidS (1691-1760). Fanaticky 
tento kazatel, niu2 chatrn6ho zdravl, vystupoval i p6tkrAt donn6 na 
kazatelnu, aby zpusobem drastickym Iffiil lidu 2ivymi bar- 
vami poslednl soud a litrapy pekeln6. Ridil se pti torn zA- 
sadami Lamormainovymi, vyslovenymi \xl r. 1627, pfi cem4 heslem 
jeho bylo: „Napfed jest bAzeii a strach, potom lAska a milovdnf 
pravdy." Vsecka jeho literarnl cinnost jest t62 ve 
slui^bdch protireformace. (Die Vlcka, II, 54). -^) 

I 'ydal dve post illy : 

1. „Zlatd neamylne rimsko-katolicke pravdy Dennice na ve- 
fejn6 slavnosti svatych a sv^tic boilch v epiStoInfch 
fecfch." VySla v Praze u Joachima Karaenick6ho r. 1728. [Mus. 

2*) V. t^i OttaY 81. nau6. XIV, Btr. 700. 



256 

39 D 6 (tit. list schizO, un. 54 D 405''^)], „Ob6tov4na jest' 
aOiiiyu) vlasteDcfliii mfsto bludn;fch kn^h.*' Koni^ neuv^i 
SY^ho jiiii^na, wyhvi pravi na list^ titulnfm, io. jest kniha tato ^n^kdj 
0(1 Kristofa Pjlauniera z T. J. v pfdtelsk^m rozralauvj^nf pfedsta- 
vena, nynf pak od jednoho z t6ho2 TovarySstva kn6ze v epiStoIni 
yysv^tlenf rozSifenii.'' J.J. Han us hledaje pflvodnf spis Pflaumer&v, 
aby srovnal original s prekladeni, pfehU2el bohosloveck^ katalogy 
univ. knihovny praisk^ a nalezl, 2e do katalogft ode ddvna byl za- 
nesen jiny exempMf t62e knihy pode jm^nem Pflaumerov]^Di (54 C 128), 
a poznal dokonce, ie pfivodnf pfekladatel Pfiaumerflv 
nebyl Konids, nybr2 Jan Benedikt Stnolik, jehoi .Katolicki 
rozmlauvdni" vyftla v Praze r. 1654 (un. 54 F 69, 54 F 1^6, M 
F 229), jako pfeklad z Pflaumerova spisu „Dialogi catholici de 
una vera, bona fide, d. i. Kath. 61aubensge8pracb% 
Amberg 1<>35 (un. 35 G 198). Konidi preJUad Smolikiv jen rogSirU, 
(V. CWnek Hanusflv v C. C. Mus. 1863, str. 202—204.) 

Prvnf list t6to postilly obsabuje vyobrazenl znakfl hrabici rodioy 
§likovsk^. Ndslediije dedikace (epistola dedicatoria) Frant Jos. 
Slikovi, hrab^ti z Basdnu a Lokte, pdnu na Star^ch Hradech, 
V Kopidln^, Vokdiclch, BartouSov^, Jicfnovsi, Bflsku atd. a j e b o 
m a n i^. e 1 c e pf . A n n 6 J o s e f i n 6, rozend hrab^nce Krakovsk^ 
z Kolovrat. V dedikaci t^ Kouid§ velebl hrabeci man2ely, ie cinf 
ndklad ua vyddnf spasitelnych knih proti bezbo^n^m blud&m kaclf- 
skym. Jsou tu slova otrock^ho pochlebovini a licbotn^ho 
vyndSenl hrab^cich milosti, bem2i se tu naddvky na ^ka- 
cftflkou zlost", na „nepf4tele clrkve Bo2i**, na Jedovat^, bludn^ 
kniby**, na „kacifstvo mrdkotou pekelnou nakvaden^", a vyslovuje 
se nad^je, ie „po bedliv^m knihy t^to itenl odfeknau se na viky 
vsech kacffskych kn^h, navrdtf se k samospasitedln^ Cfrkvi 
iliinsk6 blaudicl ovci^ky, vypudf se z vlasti naSf Skodliv^ v uiho- 
ienstvf rozepi^e, zrAst vezme jednota viry Kristov^, ptestanau po- 
horgliv^ rauhdnf, rozhojnf se d^dictvl Kri8tov6, mno2iti se bude vnasf 
vlasti katolickd pravda, velice oslaven a zveleben bude v cfrkvi sv6 
Kristus*". KonidS vychvaluje t6i^zdsluhy cfsafe Ferdinanda II 
katolictvl; hrabata Slikov^ horliv6 ho v t^ v6ci ndsledujf; 
kazatel velebf jejich rod pochazejicf pr^ od otce sv. Ludmily, atd. 

Pak jest prednUuva k dtendH, dlouhd, II— XLVIU. KoniiS 



^o\ 



^'^) Tento univ. tisk patHl druhdy Jiffmu Rybayovi a lakoupen byl aii 
r. 1866 nebo 1867 bibllotekiifein P. J. Safafikem pro cia. bibliot^ku. 



267 

V nl naffkd, ie nenl jednotn^ vfry,^*) brojl s odpornou nilbo- 
2en8kou nesndSelivostf proti iiekatolickym ndbo^en- 
stvlm, s nechutnou ironif zmiftuje se o nov^ch apoStolech svftta, 
Husovi, Jeronymovi, Kalvlnovi a o „pfedrah6ra mu2i Bo2(m, tfetfm 
ElWSi apdt6in evangelistovi" Martinu Lutherovi (XIX), velebf vlru 
katolickou jako jedini pravou, kterd nikdy neklesia, ale stdle 
trvd, V wii jedine jest spdsa. Proti kacftuma kpozndni pravdy 
sepsal pi-;^ svou postillu. Pfipojuje pak omluvu: „Co se vejfecnosti, 
krasomluvDosti a inistrnd zbrauden^ ceStiny doty(e, opovfdiim se, 
a voln^ se jirizndvdm, ^e jsem do grammatiky 6esk^pred 
tauto prdcf niou nahUdnauti pi^(le2itost nem^l (I). 
Matefskau reef s rozmilym 6tendfein a s vlastenci inymi rozmlauvdm. 
Nad^l sem se, ie upflmn^ sprostoinluvnost v pMtelskych rozmlauvd- 
nfch Iaskav6inii 6tendri nad vysokau 6estiny pravidel sformovanau 
vejslovnost libiti se bude; nad to cfl a konec t6to knfiky jest, aby 
ona ubohyin vlastenciim m^m na mfstd zlj^ch a podvodnych kacffskych 
knSh k duchovnimu pokrmu a pot^^enl slau2ila; ie pak v^tdfm 
dflem sprost^jSi obecnl lid snilieji bludnym Ctenlm zaveden byvd, infel 
sem za to, ie k siiadn^jSlmu pochopenf sprost^bo lidu prosp^finijdf 
bude kunstoYu^ okrasy zbavena matefskd feC'^') . . . ." 
(XXXIX — XL). Na str. XLI pokiaCuje takto: „Podvodni a bezboinf 
kacffov6 hladovit^m ctenlin s ptedivnau vejslovnostf a krasomluvnostl 
oslazen6 lahfldky v knihilch svych pfipravujf, aby llbeznymi slovy 
chutnSjSl 6tenl sv6 spflsobili, a tak fortelnSji skryty a zmlchany 
V pokrmu slova Bozlho jed poboi^nym Ctentfflm dodavajf . . . ." atd. 
„Sem t^hdy, rozmilf Cechovel Sem, bludnym uCenlm, podvodn^m 
fitenlm, naka^enym rodem zavedenl vlastencov6l Sem, v prav^ vlfe 
vrtkav6, o samospasitedln^ ffmsko-katolick^ cfrkvi pocbybujfcf duSel 
Sem oCi, sem srdce, sem mysl arozum se v§l snaiuostf obraftel Evi- 
gilate adsalutemi AmatepacemI Redite aduuitateml Z&vi v^s uctivd 
k bedlivimu neb Cteni neb slySenf knihy t^to slovy sv. Augustiua . . " 
atd. (XLII— XLIII) .... „Tak s pfihotovenym k pozudnf vSelik6 
pravdy srdcem knfiku tuto Ct^te a na dobrodince jejl pobo2nym 
vzdechnutfm nftkdy spomefitel" (XLVII). Pfedmluva k Ctendfi konM 
se pak citaty latinskymi a ceskymi ze sv. Augustina. (XLVIII). 

^*) Mluvi t^i h u 8 i t e c h a dovoluje si neuctiyou slovni hficku, ie ^liusa, 
nechf ona pod yodaii se skryje nebo po zemi knici, rovnd husau jest.** (III). 

^') Pfiprayil vsak pokrm nezi^iyu^ jeduak hanebnou iestinou jednak 
hemiicimi se citaty zrAzn^chspisfttheologickycb, jimz prost^ ctentf 
nerozumf, jednak nesmysln;^mi pfiklady, hrAzypln^mi poyida6kami, 
kter^ eloydka nerozumu^ho postrasuji, u rozumn^ho v&ak odpor pAaobiti musf. 



258 

Zpiisob vyklad&v, 

K textflm vybran^ch epiStol neb rflziiych jinych 
vyflatku z Pisma sv., na pr. z knihy Prorokft, z knihy Pflslovi 
a j., kazatol pripojujo v2dy ^spasitedlpic vysvetleni v roznUauvdni 
uvedeni^ na rflznd svAtky od sv. Ondfeje a4 do sv. Katefiuy. 
Rozmlouvajl obycejn6 3 osoby: fardr (t. j. sprdvce duchovni), 
ctendr (t.j. clov^k uciny) A^sprosfak (t.j. clov6k ueuceny, laik). Pfed 
rozmluvanii jest sidy oznaceno the ma pflsluSn^ rozmluvy, na 
pf. na den sv. Oiidfeje thema: „Nenf dosti kspasenf: toliko vBoba, 
neb V Krista v^riti" ("J), na don OciStovAnl Panny Marie thema: 
„OCistec plsniem svatym se dokazuje** (194) atd. 

Ukdzka : Pocjitpk „rozmIouvAni" na den sv. Ondfeje: 
Sprostdk: Dej Vdni PAn Bflh dobry den, duchovni a uCen^ Prae! 
Fardf: Zdrdvi bucfto, niil^ pHteli! Co nov6ho tek r^no pfindsfte? 
Sprostdk: Nemnoho zvldStnfho. Jsem pon^kud zamySleny a boj/in se, 
abych nepoblaudil, kdybych bez rady duchovnfho sprtivce v m^m zina- 
ten^m a sprost^ni rozmej§lovani n6tco za spasitedln^ uznal, c<)2 takov^ 
nenl. Fardf: Tt^Sim se z t6 synovsk^ dftvfernosti. OvSem nebezpeCnft 
6inl, kdoi^koliv6k maje nejakau pochybuost o v^cech k s|)asenf pfin4- 
le^ejicicb raddu s maudrym nebero. Yoc vdm jde, 2e vaSemu zmate- 
n6mu mysleuf vcerejSi EpiStola S. Pavla (1. fom. 10. k. od v 10. ai 
18.) nedobfe jjochopena a vyloienA pflleiitost poskytia? Sprostdk: 
Trefili ste mi na notu, pane fardM ! V6erejSfho dne po sluibdch boiich 
velel seni sob6 dl^ obyceje pfecfsti EpiStolu, kteiA na svatek sv. 
Ondfeje, ApoStola Pdno, pfipadil, ajak sem z ni tato slova vyslechl: 
,Vseliky, kdoi v^ff v nej, nebude zahanben. K ftlm. v. 10. kap. 
ver. ir, a zase: ,Kazd^ zajist6, kdo^koli vzyvati bude jra6no Pdne, 
spasen bude, v verSi 13*., pomyslil sem sob6: Jestliie Bfth sdm skrze 
Plsmo sv. n«is vSecky o spasenl vecn^m ubezpe6uje, budeme-li v nSj 
v6riti a jeho svat6 jm6no vzyvati, protiei tedy duchovni i sv6tskA 
vrchnost nds k jist^mu a jednomu toliko udboienstvi fimsk^mu katoli- 
ck^mu dohilniV Zdali^ pak neinfi2em tak dobre v lutery^nskym, 
kalvinskym , husitskym neb v jakemkoliv jinym n^bozenstvl jako 
V katolickym v jednoho Doha v6fiti a jeho 8vat6 Jm^no vzyvati a tak 
bezpec'u^ spasenf v6Cn6ho dojiti? Pro6 se ndm takovj^ svoboda 
ujfmtlV'^(2— 3). Fardf vykUdl Sprostdk se ddle tdie, pozd6ji pfi- 
stupuje 6tendf (6), ktery die slov „sprostilkovych" „mdlo drii 
nagem ndbo^enstvl katolii^kem*', jenz vsak (asto k fardH dochdzi 
a s uiui rozmlouvd o ndbo^eustvl a o vffe. Cte naf pozdravuje fardre. 
,,Fardr: Dobfe v 6as pfichdzlte, mily sausede, prdv6 sem s tfmto 



259 

sausedem hddku zafal. Ctendf: Zajist^ o ndbo2enstvi. Fardf: 
O n^bozenstvl. Cten^f: V kter6m2to puflktu? Fardf : V tomt62, 
kter^m sme ned^vniho casu k slovfini pfi§li; zdali jest k dosa^enf 
spaseni dosti, kdy2 kdo v Krista vfeff, etc.,* atd. PokraCuje se 

V rozmluvg o tomto theuiat6. 

Jindy vystupujf: far^f; osadni a sousedi^ na ph 

V rozmluvS na den sv. Jana, apoStola a evangelisty (104), na Novy 
rok (136) atd. V rozraluv6 na den sv. Josefa vystupuji jen dv6 
osoby, far&fa6tendf (229), podobnS v rozmluv6 na pondfell 
velikonoCni (291), na litery velikono6nf (314) a j., jindy zase jen 
fardr a osadni (na den sv. Jana Kf t. 505) atd. 

Na konci postillyjsou 2rej8tffky: 1. ^Registflk prvnl, 
die kter6ho svdteCni feci k ned^lnlra sikovati se mohau." 2. „Regi- 
stflk druh^ vSech v6c( v t6to knize obsa^enych", (.IpoStolov^, 
ftlizni, olrkev, atd.) 

Na konci: „VSechno k v6tSl sldve Boil; ke cti a chvdle nej- 
svetejSf Rodicky Boil JiCfnsk^, kterd v sv^na milostiv^m obrazu prvnf 
dobrodini prokfizala, kdy2 skrze (ast^ na se vzezreni kaclfsk^ho pa- 
styre srdce zejskala; k pocestnosti S^ Antonina Padudnskdho, jeni 
kladivem kaciffiv slauti zaslauiil." 

V postille t6to spisovatel vyvracf prote- 
stantsk6 ndmitky proti katolictvl a dokazuje samo- 
spasitelnost vfry flmsko-katolick^. Kniha sama jest 
jiz Pflaumereni psdna 2ive, soustavn^ bojujfc proti husitstvf, 
luteranstvl a kalvinstvl. (Vic. II, 55, HanuS CCM 1863, 204.) 

Na str. 346 KonidS uvai^uje o ceskych extdantech^ zejm^na 
o jcjicli „§ko(Ineni a darebu^ni do krajin nekatolickj^ch tauUnf." 

uceni M. J. Husi kazatel pojednava na str. 76 a si. : SprostAk so 
VAie, proC by m61 zavrhnouti ucenf Husovo a Jeronymovo, 
kdy2 nich nic nectneho neni zndmo? Fardf odpovfdd, ie oba byli 
ctnostnl, doknd nebyli naka^.eni u6enini Wiklifovyin. Jakmile pry 
nakazili sebe i jin6 jedein kacfrskym, ztratili v&ecku ctnost a spra- 
vedlnost a pfestoupili zAkon Pdn6 uClce, ie nemd b^ti v ufad6 sv6t- 
sk^m ani duchovnfm ten, kdo life§il smrteluyin hfichetn. PHpomlnd 
krvav6 vdlky, ktere^ pry jejich pftsobenfm vznikly, a chce po- 
ml6eti o jejich zutvizelosti, se kterou se postavili proti vseobecn^ cirkvi 
a4 do skonAnI banebn^ho pr^ iivota sv^ho. Hus byl pr^ naka^en fitenfin 
bludnych knili (308); na str. 309 kazatel naz]^vd Husa hlavnini 
arcikacifem v Cechdch. , Ani onen plamen, s kterym vSeho puvo- 
dov^ Jan Hus a Jan Jarollm(I) spravedlivS updleni byli^ 



260 

ten neMdn;f kaukol (t. kacffstvi) nesp^lil, nybr2 k daUi §kod^ cel^ 
vlasti to Skodliv^ h1o2df a kacffstva strni§t6 zapdlil, 2e napotom ohefi 
ten ani krvf tolika biHcttv odpraven^ch uhafien nebyl". (309—310). 

knihdch nekatdickych , zejtnena o posttUdch^ vyslovil se 
Konid§ s nesmifitelnym zdstim takto : 

„6, tislckrdt zlofe(en^ knihy, skrze kter^ tolik tisic 
tisfcAv duSf vlastencfiv naiich do propasti pekeln^ k zahynutf yit- 
n^Diu a a2 podnes pfichdzl ! B6da tim, kteff o takoy;fch kni- 
h&chv6d( aduchovnfm sprdvcfim jenezjevujf neb ksp^- 
lenf a skaienf jich dopomdiiati nechtf! At v6d(, i oni pla- 
menem ohn6 pekeln^ho dkvaf-eni a pdleni na v6ky budau ! Ale k d e j saa 
takov^ knihy? Ji2 jsem pravil : pfedkov^ naSi, kteN jich 
ui^lvali, ]ii umreli^ ale knihy neumfely; jsau niezi ndmi. Kdyby 
skrejSe, a sklepy, truhly, aalmary, kdyby komory a Spej* 
chary mluviti mohly, uk^zaly by ndm n6ko1ik dflfl pikhardskych 
bibU. Kdyby se vSecky doSky rozpadnauti, vSecky snopy sUmy 
rozvazovati m^ly, vypadly by z nich Postylly Jednoty Bratrshe, JeSte 
u uinoh^ho hospoddfe v posteli pod hlavau neb pod sldmau odpo^fv^ 
Fostylla Jana Ifusi, Postylla Slovdcia neb Spangenberskeho, povaluje 
se po nebesich Postylla Zalanskeho^ zastrCend jest n a p o 1 i c i 
Summdrye, v truhllku v6zl Kanciondl Klimenta Bosdka, 
Tomd&e Sob^slavsk^ho. Zastr^eny jest kdesi Vejklad na 
Jezus Syrach Jana Stran^nsk^ho, Vejklad na TobidSe, 
naDaniele, najin6Proroky, Vejklad nazjevenlS^Jana, 
na Zalniy, ajinf Pfsina Svat6ho podvodnl vejkladov6. 
Jest6 V jarmardcb se skrejvd KatechismusJednotyBratrskd* 
Modlitby a pfsne ^itavsk^, Trnavsk^ i Drdidansk^ . . .' 
(312). — 

2. „ Vejtaini naucetii a vejkladove na vSecky nedHni a svdttini 
Epiktoly^ Hi Evanyelia celeho roku . . . od knSze Antunfna Konidfie 
z T. J." VytiSt^no v Hradci Krdlov6 u Vdcl. Tybely, r. 1740 (uius. 39 
D 5). Postilla tatov6novAna jest t^iFrant. Jos. Slikovi 
ajeho man^elce. KonidS pHrovndvd v pfedmluvft hrabSte k Jo- 
sefu Egyptsk6iiiu, velebf ho pro jeho pfispSnf k vyddvduf ^spasitelnycli 
knih'^, uvddi jeho zisluhy o ndbo2ensk6 vzd^Idnl poddan^ch, chvAlI 
jeho Stfedrost Vyklddd d^lp, jak poboine Citdnl sv. evangelia jest pro- 
sp6§no k spasenl, poddva firiklady ze iivota sv. Cecilie a sv. Theofily, 
a doufd, 2e jeho vykladov^ zpusobf, ie ;,mnoho hflchfl se pfekazf, mnoh^ 
daremn^ fe6i a schflzky se pfetrhnau a snad s pomocl NejvySsiho 
i n^kteH hffSnfci k pokdnf i n^kter^ duSe k v6Cn6mu spasenf pH- 



261 

vedend budau." Nejy^tti zdsluhu o to mfti budou ovsem hrab^cl inan- 
2el^; i vyz^vd v6ffcl, aby je za to velebili, a ^&m jeStS jednou tak 
fcinl. — Pfedmluvoutouto vaiieduch pffmo otrock^, kter]f 
8 patoHzalskou t^m^f oddanostl skldnf se pfedhrab^cf milostf. Jevi so v n( 
t6i^hrd6 sebe vidomf d6sn6ho fanatika, jemu2 vSe nekatolick^ 
jest hri§D^m bludatstvfm. Kazatel douf^, ie mnozf mu budou 
donilSeti dflv6rn5 bludn^ knihy, aby mohli hyti za to uCastni 
jeho celorocnlch vykladA na epiStoly a evangelia, jich2 byli pry d^vno 
iddostivi. 

V pfedmluv^ k cteniifi EonidS vykUdd, jak veliky poklad 
jest slovo Boil; pravf, 4e prav6 svficeni nedSlf a svdtkft jevi se 
poslouchdnfm slova bo2(ho a 5etbou knih od duchovol f'fmsko-katolick^ 
vrchnosti potvrzen^ch; proto pry vydal sv6 v;^klady. 

Postilla tato iUli se na 3 dily: 1. k&z&ni od 1. ned^le 
adv. do svatoduSnfch svdtkflv (1—400); 2. od nejsv. Trojice do po- 
slediif nedfile po sv. Duchu (401—688); 3. kdzAni na svdtky a slav- 
nosti Bvat^ch a svetic bo2fch od sv. Ondfeje do sv. Katefiny 
(689 — 1080). Na konci jest abecednl rejstffk v knize obsa- 
ien^ch nauCeni a rejstffk oroylflv. 

2. vyddni t^to postilly vySlo r. 1750. (Jir. I, 386, HanuS CCM 
1863, 206). Jungmann (Hist. 300) a Pelcl (Jes. 186) znajf jen 3. vy- 
ddni t6to postilly z r. 1756 (8^ un. 54 D 161, mus. 39 D 7, 39 D 20 
[dll 1. a 2.]) V tomto (3.) vyd^ni neni Mdn6 vSnovdnf. Po pfedmluv6 
k itendh (shodn^ s tiskem 1740) n^sleduji hned tfi dfly postilly, 
otisk z r. 1740. 

.Vejta2ni nauCeuf" byla pfeloiena t^i do n^mdiny 
od ngjak^ho jesuity, snad na Morav6; censurnl dovolenl podepsdno 
jest: Olomucii, 30. Martii 1747, biskupsk^ dovoleni vSak: Reginae 
Hradecii, 11. Decemb. 1746 (uu. 46 D 48, jak oziiacuje HaauS v CCM 
1863, str. 206. — Jir. I, 386.) 

Rozdileni vykladA : 1. Text epiStoly. 2. Vytah, t. j. v^klad 
kr^tk^ na epidtolu. 3. Text evangelia. 4. Vyklad tohoto textu. 
5. PHklad. 6. Modlitba. 

Pod^me nikteri ukdzky z t^to postilly. KonidS md proti 
Bilovsk^mu mnohe pfednosti. Ke£ jeho nenl tak hrubd, 
jazyk nenl tak zue§vaten vyrazy vulgarninii. Eaza- 
telsk^ ton KonidSilv jest ponfikud mfrnfijSf. Tak6 nesmy- 
sln]^cb, komickych zvldStuostl Eonid§ nevyhleddvd tou 
mSrou jako Bllovskjf. 

Sloh jeho jest misty 2ivy a ozdobny. S citom a nad. 



262 

Sonfm Ifcl na pf. narozenf Krista P*4na: ,Dne§nf noc v nebesky 
blesk se vyjasnila, z f-ist^ Pnnny vykvetl spanily kv^t, vyskytia se draha 
V Botl6ni^ peria, kteiA ccl^ho sv^ta criiau vyplacenfi byti nemflze; 
radost anjelskil, plesilnl snlce lidsk^ho, jednorozeny syn Boha Otce 
narodil se v Betl^infe ; v cblive mal6 dft6, veliky Biih poloi^.en jest !" (33).") 
P6kn6 uvai^. uje o bohatstvi. „Cest a slava sv6tskd nad^md^ bo- 
batstvf a vseho bojnost k pej§(» vzbuzuje, rozkoSe a vSelik^ pohodK 
jsau iiastrojov^ mnohych hflcbfl, neb z pffliSn^ho dychtenl po bo- 
hatstvi, z neinirn6ho uifvdnl rozkoSf plodf se lenost . . ." (34). Na 
D^kterycb mfstech nal^zame vhodud pfirovndni, na pf. oSffenf 
pomluvy: Pri dedti „padd . . . n^kterd kapka na prvnl Sindel, pak 
z jednoho fiindele na druhy, a2 do 2la')u; ze ilabu potom hrne se 
voda na spflsob pfivalu do ulice a do m^sta, ac se prv6 zddlo, ie 
jen jeden Siudel druh^mii kapku po kapce sv6f il : Tak se deje v po- 
nilauvdui : sotva kdosi n^tco scestn^ho o bli2nfm zaslechne, jak domu 
prijde, jen jednomn domdcimu to saukrom^ naSeptd^ ten druh^mu^ 
druh^ tfetfmu, ai po nSkolika dnecb celyin ilabein po m^st6, po cel6 
obci z\& povest se rozlivd s velikau Skodau i kfivdau Idsky kiedtansk^.' 
(774 — 775). S pffpadnyni kontrastoin vykUda vetSI zboi- 
nost lidu venkovskeho iiei m^stsk^ho: ^Sprosty sedlsky lid, 
aby slydel mandrost slova Bo2ilio skrz iista kazatelQv, prichdzi zdaleka 
na mlli, taky na dv^, a to casu ziinniho v dedti a bldt6 ; zatfm v hlav- 
nicb a velkych m^stdcli m6S(an6 majf kostel pfed hubau, maji ka- 
zatele, kteh ka^i jako Salamaunov^, a po vdem sotva nohau kdy 
z domu vykrocejl, aby kazdnl poslauchali . . ," (208). V 2. d fie aSpa- 
8itedln6ho rozjimdnf o nmuCenf Pilni>" jost llcenl dosti 
zajiniav^, misty i dramaticky ucinn6 (264—277). Pekn^, 
ac jii drasticke, jest toto mlsto: „Ohavny, pfevrAceny a ne- 
bezpeCny porddek jest: kvet mladosti t61u, sv6tu a d'Ablu a niarnosti 
ol)^tovati, ohryzky pak v6ku sv^ho, to jest sediny Bohu jako psu (I) 
chtiti docbovati.* (76). 

Ovgem naI6zdme i u KonidSe mnoho ostrich, dra- 
stick^ch slov, na pr. : ;,My jist6 na svatbu s kozlovau hlavau, 
s badfma rty, s opici tvdfi, s oSkliv^mi pazaury pHstaupiti se 
stydime, zde pak na svadb6 nebesk^ phnl krAlem vSech krdluv 
dostaviti se miinie: pokudz celosrdecnS ode vSeho i vSednlho dobro- 
voln^ho hficbu se neodvrjltlme, mnohem ohyzdiiSjSf pfed twifi boii 
budeme. nei abychom v obliCej obyzdne potvory se oblekli . . .'* 

^•) duty jsou a 1. yjd., mus. 39 D 6. 



263 

(253). „Pova2me ji2, jak se chovati mtoe, kdykoli sv^m 8kodliv;^m 
vnuknuUm k nestydatosti, k lenosti, k neposluSenstvf neb k jak6koli 
nefesti n^s (ddbel) vdbl: chovejme se tak, jako se chovdme, kdyi se 
nd-in na stftl pokrinove cervivy, smradlav^ neb jedeni nakaien^ pfed- 
stavuji; tenkrit jist6 od takov;fch pokrmu, bytby po vrchu oslazeni 
byli, se odvracujeme: tak kdyz nas ddbel k nestydatosti vzbuzuje, 
bytby ndm sladkost rozkoge t^Iesn^ na mysl namital, v^fme; ie to 
jest ten praSivy had, tot ten jedem naka^eny pokrm, s kter^na Jdbel 
duSi naSi otniviti usiluje . . ." (398). Pri'mo odporn^ jest llCenf, 
CO se stdvd 8 t61ein lidskym po snirti: „Sotva se t61o lidsk6 
po smrti, aby sinradem lidem obtl2n6 nebylo, do zem6 zahrabd, sejdau 
se k tu5n^ koristi ohyzdnf zem6plazov^, rozlezaa se po vdech audech 
cervov^; prsa a bficho opanujf jedovat6 2dby, stehna protfnati budau 
Stirov^, okolo ramen a krku otocl se oSklivl hadi, a tak t6lo zde 
rozkoSmi vykrmen^ z^irati budau 2f2aly, brauci a jeStSrky, ostatnl 
mrtvola v nechutni (!) hnlz a hnflj se roztece . . ." (556, pod. 557). 
Hnusne jest t^i toto pf irovndnl: „Jako bnuj su6hem pfikryt^ 
tak diauho se zdd bfl^ a 6isty, jak diauho teplejdi slunce naft ne- 
svfti, tak taky, a2 na saudny den slunce spravedlnosti se vyskytne, 
liffSnA praSivina na kaid6ho pokrytce cel6mu svfitu zjevend bude . . ." 

(101). 

Jako Bflovsky, i Koniiis vklddd do postilly rflzn^ pflklady 
zeJivota svatychajin^ch lidf, napt. osv. Augustinu (5), 
o sv. FrantiSku Xav. (83), o jedn6 divce, kterA svou taneCnf v^eft 
zaplatila hroznou sinrtl, kterou j( dtdblov^ pKpravili (!), o pffkladn^ v6r- 
nosti jednoho vojlna ke knf^eti (320—321), o jist^ni rytffi, jen2 
skonal hroznou smrtf pro svou chlfpnou Oddest (380)^ o sv. pann6 
BrigittS (399), o jist6m inarnotratnem kupci vo SpanSlsku, jen2, 
ackoliv byl zatvrzeiy hrf§nfk,zpov6d( pry pfiveden byl k fddn^mu zivotu 
(461 — 462), atd. atd. Pffklady zdzracn6 ze j^ivotu svat^ch 
neurdiejl fitendre, mnoh6jiu6 pffklady vSak jsou 
hruzn^, hnusn6 anekdoty. Tak na pf . v Horazd'ovicfch 
pr^ Jista 4ena teliotnd v Cas dneSnf piocessi (t. o Bozlm T6h') bez- 
boine skfikla: ,Zavfete dv6fe donm naSeho, at ndm 3em toho bez- 
noh^ho Boha nenesau!^ V krdtk^ni case pomsta Boii bjia ve dvehch, 
neb syna beznoh^ho zplodila, kter^ho a2 do v^ku dosp^l^ho t^^ce 
vychovati musiia; mui jeji sam se zabil, ona i^i bfdn6 zahynula." 
(432). Nebo vypravuje podle traktatu o tanci od Siuiona Loninick6ho 
ohrflzyplu^ni konci „je(ln6 velmi rozpustil^alehko- 
luyslnd 2eny v brabantsk;^ zemi," kterd t^m^i* kazdou ued61i 



264 

a svdtek provozovala taaec: 6ert pr^ pitevr^til nidry s jejf mitvolou 
a mrtvolu roztrhal! (611). Jist;^ rycht^f z KrdloY^ Hradce 
pr^ KouidSovi vypravoval, kterak jeho otec na den Zvdstov^nf 
Panny Marie pfipravoval sft6 k rybifske prdci; vSude prondsledovali 
pry ho za to straSlivf badov6; ai kdy2 se pry sv6Hi dachovnfmn 
sprdYci, byl kouzla toho zbaven (782); aid. 

Piknd vypravuje KonidS mnoh^ y6ci o 6eskych 
Bvatycb, na pf. o by. Vdclayu a o sy. Ludmile (965, 966), o s?. 
VojtSchUy kter^ho Daz;^Yd n^ovfm cesk6 zem6 Moj2l§em* (789), o sv. 
Prokopu (852 a si.) a j., ovSem na z^kladi ji2 zn^mych 
2iYOtopisfl a legeudov]^ch pfibeb&y. Janu Nepoma- 
ck6m Yypravuje, ie »jako nfikdy S. Jau Kftitel, jako S. Lambert, 
Trajekt^nsky biskup, ie sm^le z ohaYiij'ch hfichfiY kr&loYskau a kn(- 
2etcf osobu stfhali, zamordov^ni jsau: tak S. Jan Nepomuck^, 2ebez- 
bo2n^ Mdosti kr&le VdclaYa s velikau sUUostf se protiYil, y fece 
Moldayg konec iivota nalezl. Edy2 S. Jan na 2^dny sp&sob namlaviti 
se nedal, aby spoy^d krdloyny Johanny krdli Yyjevil, milt jest OY^em 
boliaprdzdn^ kral za bldznovstvi ml6eui jeho, a domnfYal se, 2e jeho 
2ivobytl konec beze cti u5in{ ; nyni pak s cel^m SY6tem poznati musf, 
le S. Jan poCten jest mezi syny Bo2fmi a 2e mezi SYat^mi los jeho 
jesf (806-807). 

cfrkYi katolick^ praYf, 2e ji Yede a spravaje Duch sv. 
(203). .EU(e od Y^cf nebesk^ch a Dachu sy. pati^lcfch mi sim Petr, 
s&m n^m^stek jeho, ^fmsk^ Papeii, sam& cfrkey SYatd...** (203). 
„Edyby cirkev nade Hmsk^ katolicka z\i a podYodnii byla, kdyb; 

V n6£em blaudila, nemohla by a2 podues tak hojn^ oYotce sYdtosti 
tolikyini zdzraky potYrzen^ u6sti/ (10). dobr6m katolfko 
u2ivd tohoto pfirovndnf: „Hodiny dHYe se nezastaYujI, lei kdy2 zi- 
Ya2f se a2 k zeini dostane a ua zemi odpo6iue. Tak dobr^ katolfk 
jako duchovnf hodiuy uema nikdy od b^hu pfestati, nikdy y dobr^m 
ustdyati, dokud zdyaii, to jest t61o, kter62 obt62uje daSi, se na zem 
nedostane a v hrobS neodpoCiue . . ." (159). 

Pekelnym 2aldf em a oh n em zatracencfl hrozl 
kacif flm a odpadlikflm. (15—16). Kdo se matky sy6 jedind, f f msk^ 
cirkYO; spouSti a od jeduoty u^eni jejiho se odluCuje, uY^di na sebe zdhuba 
Yicnou a YSecko zl6 (596). Kazatel nafikd, jak ^tolik neJYz&ctnijSich 

Y Europ6 krajin a krdlovstvl," jeSt6 pfed 300 lety Yftm^ch Yffe katolick^ 
od nf odstoupilo a upadio do ney^ry a kacffstvf. Stale se to proto, 2e 
lid6 vedli bohaprdzdny iiivot a vlry dobrymi skutky ueutvrdili. (175). Ka- 
zatel nar^2f tini na protestantsk6 osprayedln^nf z viry. Pro ne- 



265 

katoliky, ^kacffe^ md jen slova nend visti a odsouzeni. 
gOvoce toliko shDil6 a (^ervivd opadd ze stromu, a jako nemoci 
z Skodlivych a ziych vlbkostf se rodi^ tak kacffstva z bezboin^ho 
2ivota." (175). Jest tfeba „zdaleka se varovati a vystfihati vSelik^ 
sektdl'sk^ spolecuosti a zudmosti, jakoz i pokautnych mudrdkflv a do- 
mdcfch ctendf&Y, kteff s sv^m bludn^m ^ykl^ddnim pisma byvajf zd- 
huba obecn^ho, vzIdStS sprost6hc a neum6l^ho lidu." (202). „Kdo 
krev od tela oslaveu^ho Kristov^ho odlouteuau byti vSfl, Antikristera 
jesf (432). „U kacitfl jist6 jednotu a jeduosvoruost 
V uceni Denalezneme. Vjedn^ biblikladau: Vira s skutkanm (1) 

jest mrtvA, v jin6: Vlra bez skutkii jest mrtvi atd Mezi Lu- 

tri^ny za sto let vie ne2 dvi st6 rozdiln^ch a sobg odpornych sekt 
se vyllhlo. velebnA sv^tosti tfidceti a dv6 sekty sob6 vespolek pro- 
tivu6 mezi nimi se pocftajL N^kteff tfi, jinf p6t, jinf 7, jIdI 2 toliko 
BvAtosti, jinf jeu jednu v6fi . . ." (469-470). ;,Ka2(ly kaclf sv6 ne- 
Slechetnosti pld§tl6kein ctnosti a spravedlnosti pHkryvd, sv^ bludy 
a podvody pod fochem 6ist^ho slova bo2fho proddvl** (494). .Zdaliii 
prasiv^^ zl6, sbnil^ a Skodliv^ ovoce kaclfuv iieuf toto bezboind u6enf, 
2e pfikdzdnf bo2sk& zachovdvati v6c mo2nd ueuf?" (495). (Ddle o ka- 
dffch: 496). 

Eoni&§ nezapfel v t(^to i;ostille vydavatele „Klice 
kaclfsk^ bludy otvirajfciho," uhlayniho nepfltele knih 
;ybIudD]^ch''. Rozhodn6 tvrdf: ^Kdo ndm knihy nekatolick^, 
pohorSliv^, tie, chvdlf, neb k skovdnf; k zapfrdnf, k u2ivani jich nds 
vede: ten bud on kdokoli, lotr, Skfldce a nepMtel uds jest." (817j. 
Knihu kaclrskou „ciin d^leji (!) . . . choydme, tim v^tSf trdpenf.na 
druh^m sy^ti sndSejl ti, ktefi ndm ji LffSn^ dohodili . . .^ (1032). 
,Kdo s bludnymi knihami do teuinosti, do skrejdf ychdzf, . . . kdo 
je skryyd pred ndm^stkami Eristov^mi . . ., ten nemd zddnau spole6- 
nost 8 Bohem ani s Kristem ani s pfedrahau krvi jeho. Tomu 2ddn6 
bratrstvo, 2ddnd generalnl absolucl neb rozhfeSeni, 2ddud paut, 2ddn^ 
odpustky, 2ddnd spov6d, 2ddn^ svdtosti po2lvdni ani drahd krev a uma- 
6enf bo2f k spaseni nepomflie; ... pakli knihy sv^ celo- 
upf imn6 yyj eviti hotovi sme: nidme obecenstvf s Bohem Otcem 
Synem i s Duchem svatym a ki*ev Pdna Je2ise Krista se svdtostmi 
a sjin^mi clrkevnlmi poklady ndm k spaseni v6&n6mu slauziti bude." 
(1043). Vftbec pry Krista nenasleduje, kdo s knihami svymi do tem- 
nosti se skryvd a mleiM duchovni vrchnosti ukdzati jich nechce. 
(395—396). Mnoh^ kaclf vyzndvd ua oko vlru timsko-katolickou, ale 
bindnd knihy pfece ukryva. (101). 



266 

Knihy Koniddovy, tedy tak^ jeho postilly, mMf 
zvldStnf osud. Uva^uje o torn Hanu§ v Sitzungsberichte der 
konigl. bohm. Gesellsch. derWiss. 1864 [0 kult. hist.alit.Cinnostijesuity 
Konidde iNachtrag.)]. Byly ur^eny od KonidSe v]^slovn6 k tomu, aby 
byly 6e8k6mu lidu ndhradou za spalen^ knihy kacfiPsk^, ale zvUstnfin 
fizenfm osudu se stalo, ie jfm prondsledovan^ knihy i za na§ich 6asu 
hojnfe se vyskytujf, kdei^to knihy KouiASovy ani v Klemen- 
tinsk^ bibliot^ce nejsou v po£tu upln6m, a^koli Koniad 
dlouh^ 6as pflsobil y kolleji Klementinsk^ a tak^ tam zemfel. (Uanui, 
S. B. 1864, str. 49.) Z toho mCiieme poznati, jak pfisobeni Ko- 
niiidovo nem^Io hlubdiho vlivu a yyznamu, a ze proti- 
reformace jen um^lc a na cas zastavila hnuU reforma£nl. — 

j^adu jesuitskych spisovatelfl postill koni^ime Fahiaiwni Ve- 
selym (1G84— 1729), jen2 mnoho let kdzal v kostele T^nsk^m a ii sv. 
Klimenta y Praze s velk^ uspichem. Kdzdnf jeho byla pfekH- 
ddna t62 do n6m5iny od L. Keila. Vydal t^2 latinskou sbirku 
kAzilnf r. 1727. (Jir. II, 316.) R. 1724 vydal v Praze 

„Gonciones in praecipua totius anni festa et non- 
nulli in speciales soleinnitates panegyric!, Kdzdm m 
svdtky pfes cely rok, jakoi i chvaloredi na n6kter6 
obzvUStnl slavnosti svatych Bo^lch." (Fol.) (Un. 54 A 28» 
inu^. 40 A 5.) 

Vesely jest v t6chto kdzanich prototypem slohov^ho bom- 
bastu jesuitsk^ Skoly a doby, jak pravf Vlcek. (II, 16.) Na 
dokladtoho poddme nSkter^ ukdzky z „kazanf na denS. Jdna 
Nepomuck^ho Muc." (The ma: „Si quis diligit me, sermonem 
meum servabit. Miluje-li kdo mne, ieC mau zachovdvati bade. U sva- 
tt^ho Jdna v 14. kap.") ZaCdtek: „Na den slavn^ho sesldnl Ducha 
svat^ho a na den slavn6 pamdtky mu6edlnika ceskeho, kanovnika 
praisk^ho a kazatele Tejusk^ho, Svat^ho JAna Nepomuck^ho, kaza- 
tedhiice tato se mi proni^nila v vo jensk^ plac (!), na 
kter6m mlcenlivost s vejmlu vnostf se pot^kati bude, 
kdyi jazykov^ nebeStl s vfteznym hlukem a rozlifcnostl feCI sstupujl 
na zem, a jazyk zemsky prostfedkem mlCenf od zem6 a2 k nebi se 
pozdvihuje. UCiteli vejrnluvnosti klanfme se dues, Duchu Svat6mu: 
Ucitele tak6 mlCeulivosti ctlme dnes, Svatelio Jana Nepomuck^ho . . ." 
(147). „Sotva se narodil sv. Jdn, ahned Buh narozenl jeho nebesk^mi 
divy oslavil, kdy2 svetlem z nebe sstupujlcfm vyjevil, ie on svym 
krasomluvnym hldsdnfni a apo§tolsk^m u5enfm tak osvltl krdlovstTl 
Ceske, ie slu6n6 bude moci byti pfi6ten t^m, jim2 pravil Kristus: 



267 

V08 estis lux mundi, vy jste svetio svSta . . ." (150). „Byla Praha 
jako Ninive, proto ilekrdl ieskyVdclav byl jako Sardanapaius 
vice hovadu nei clov6ku podoben . . ." (153). Vesely naz^v4 dokonce 
krdle Vdclava korunovanym lotrem a ukrutnikein, krveiiJuivym tyrauem 
(154), fteskym Neronem (156). 

Je^t6jind kdgdni vydal Vesely: 

j^Gonciones in omnes totius Anni Dominicas item 
sermoncs quadragesimales . . .", k&z4nf mdMni^ y Praze 
1725 (mus. 40 A 6, un. 54 A 28), jind kdzaol nedfiini r. 1728 
ndkladem „D6dictvf sv. Vdclava" (mus. 40 A 7, un. 54 A 28). Mimo 
kdzdnf ned^Ini a svdte£nf vydal t6i ,Kdzdni postni na ka2dy 
pdtek pfes cely pflst", v Praze, 4 dlly, 1723—1728 (mus. 
40 C 5, 40 C 6, un. 54 B 61, 54 C 50, 54 F 8.) t6chto postnlch 
kdzdnlch pravf Vlcek (II, 17) 2e jsou prostsl, hojnft cituji 
bibli, ne2 casto i ddbly, peklo, zjevujfcf se zatra- 
cence a p. 

VSechna kdzdni Vesel^ho ukazujl sice velikou scetlost 
a znacnou u^enost kazatelovu; jsou vSak tak u5ena, ze se liodf j en 
pro theology. Pi*o lid se nehodf. V§ude se hem2I v nich velik^ 
muo2stvl latinskych citatfl s ceskym prekladem a pffkladfl, 
cerpanych z biblickych a sv6tovych d6jin a uvddSnych vespojenf 
s pHsluSnym thematem, kter6 se v kdzdni rozbfrd; leckdy vSak bez 
ndleiit^ho pi'echodu klade se pHklad nebo citat ve spojenf s pdsmem 
kdzdni. Vymluvnost kazatelova jest znadnd, ale na mnoze jsou 
to jen prdzdnd slova, hotov^ bombast. 

S podivubodnou bezsUirostnosti spind Vesely 6asto sebe od- 
lehlejsi pfedmSty v allegorickd ptirovndnf, jinde se 
zdlibou kupi zdzraky, (^asto zakoketuje si s ovocem zapovS- 
d^nym, aby tfm vice napial poslucbace aposl6ze skoni^il di vadelnini 
efektem. (Vic. II, 16—17, tamt^^ viz nSkter^ zajimav^ doklady.) 
Marng tudi^ vyndSi v6as. kat. duchovenstva 1888 (str. 126) 
referent prof. Jos. Nedvidek Fabiana Vesel6ho, 2e jeho kdzdnf jsou 
pry same jddro, sam^ zruo a 2e ctenaf v nich nenalezne sldmy ddvno 
vymldcen6 a plev nezdiivnych. Opak jest spiSe pravdou. 

V roc. IV. Bibliotheky nejslovutnt^jSf ch kazatelu 
6esk^ch starSi doby (red. a vyd. knez Jan BeCdk), KromfeHJ 
1888, vySlo v 1. seS. n^kolik feci svatopostnfch F. Vesel^ho. 

V postilldch jesuitskych, kter6 jsme poznali, jevl se vltezny 
rdz protireformaCni, ale zaroveil zalostny lipadek 
cesk^ho jazyka, ktery nemoha se voln6 vyvfjeti, klesal hloub 

Jubilejnfch ipisu c. XII. Ig 



268 

a liloub a pozb;fval sv^ Mstoty a kr^y, kterou se stkvftl je§tS v dobdch 
neddvnych. Jesuits yykonali, co cht^li; dali do klatby v§ecko bdd^ni 
voln^ho ducha a je pravy div, ie ndrod Ceeky a jeho fee neskonala 
pod jejich tyranstvim. (Denis, K. s. 6. str. 457.) 

Ale a n i katoli&i hazatdi z jinych rddiH n e b y I i iii n o h e m 
lep61 a 8hovfvav6jSI. ^Duch a zpiisob literarnf Skoly jesuitsk^ 
ujal se a rozSIfil tak^ v Cetnych ndbo2n6 vzdfelavateln^ch knihich 
fddftv jinych i kn^4f svgtskych, hldsaje vSestranne vfldcovstvi 
TovarySstvai vtomto oboru." (VIC. II, 23.) Ze spisovatelft 
postill byli to zejm^na: 

Theatin Karel lUuiin (f 1711). R. 1706 vySlo 1. vyddnl 
jeho postilly nazvau^: ^Operae ecclesiasticae^ liobota cirkevni , . . 
To jest nedilni kdzdni die spisu 6tyf svatych evangelistu zhoto- 
ven6 . . . od kn^ze Karla Raiina Theatynsk^ho Hin kazatele . . . (y 4^ 
un. 54 B 62, 54 F 27). 2. vyddnl vySlo v Praze r. 1720 (v 4^ un. 
54 B 54, mus. 40 B 1). (Jir. II, 161). 

Postilla RaCinova obsahuje 52 k&z&ni ned^Inf a jedno 
k^z&ui tivodnf, „kdzdnf prvnl, pretiosissimum et optimum, nej- 
vzdctuSJSf a nejlepSf", „o vdznosti a vzActnosti casu." Jednotliv4 
kdzdnl jsou rozd^Iena na paragrafy a majf nadpisy latinsk^ 
a cesk6 se za6dtkem pcrikopy. Kiz&wi ta jsou ucend, sir- 
dlmu lidu nepflstupnd. Obsahuji mnobo la ti n sky c h ci- 
tatiiv. V^t§inou jsou to ned61n( rozjfmdnf o u6kter6m thematS, kterA 
se neffdf pfesnd slovy obsa2en^mi v pffslu§n6m eyangeliu. Citaty 
jsou z pfsma sv, z cirkevnfch otcfi, z „duchovnlch i svfttskych 
historif s mnoh^mi synibolis a ndpisy^ fjak na titulnim listd pozna- 
mendno). 

RaCfnovi uejde y jeho kdz&nfcho .krdsomluvnost'\ 
ani pjiyodnost Idtky, staCi mu, co o sohi poy6d61 Lipsius: 
„Kamenf a dflvf odjinad beru, yyzdviienl pak cel^ho stavenl moje 
jest." R6d ySImd si zAzraCn^ch zjeyuv a vid6nl a rid z nich 
prorokuje. Rad tak^v popfedl stavl svoje sm^slenl protirefor- 
maCul posmfeSnymi rozprdykami. (Vic. II, 23.) 

R. 1712 vydal Racin v Praze obSlrnou svdteini postillu, na- 
zvanou: „/8W^ nebesky svatych a sv^tic bo21ch, kdez se 
jejich sv. iiyot, hrdinStf skutkov^, divov6 a zdzrakov^ 
pf edstavujf.** Od vydavatelky Katefiny Al^b. Koni^ov6 pfipsdna 
jest „Pann6 Marii v Eiusiedlu aneb Samobytnosti." (Jir. II, 161) 
(Un. 54 B 57, 54 C 82.) Kultus svatych a 8v6tic boifch. 



269 

zvldSto kultus mariansky se v n( obnlj^f. Jak VIcek pfipomlni, 
jest promiSena verSfky a zlahozena v^jevy pfirodnimi. (VIC. II, 10.) 

6oskym AbralianuMU a San eta Clara, jenie pohffchu 
prdzdn^jSfin a lirubSfm, nazyvil Vlfok Stepdna Frant Ndchod- 
skeho, 'pro])0§ta praiskych kfizovoikft z jmfatku 18. stol. Nd- 
chodsky napsal volikou postillu, kterou nazval: ^Sancta Curio- 
situs to jest: Svatd V§etednosf\ 1)11 I. v\Sel v Praze r. 1707 
(un. 54 C 51, 54 E 26), dll 2. tak6 v Praze r. 1746 (uri. 54 
E 2(5. mus. 40 B 2). (Jg. 300, Jir. IL 48.) 

L Dil: Fted titulnfin listem jest list so zajfmavyni vy- 
ol)razenIm: Kristus sedf voblacich se srpem, na prav6 straa^jeho 
aiid^lfCek s ratolesti, po lev6 stran^^ and6licek s plameiinyin ineCeni, 
pod ninii /ase dva and^l^ drzici §t(ty, z ni(h2 jeden nid n^pis: 
„PSeiici shromaidujte**, druh^: „I)o stoduly mi^.** Pod nimi and<'16 
inou pSenici, vdi^ou ji ve snopy a odnrlSejl. Ddblov^ sndSejf koukol 
k spdleiil do v^(^.n6ho ohu6, ktery vycluizf z tiamy n^jak^ho iietvora. 
Jeden cfdbel rozs^vd koukol. Skupina dvou (fdblfl hude na hudebnl 
nastroje, jeden na housle, druh^ na dudy. Z\nt^ 6lov6k Ie2f na zeini 
I ri dvou sudecb, |>fi korbeli, sklenici a pohdru. Vedle n^ho Ie4f na zenii 
rozhtlzen^ karty. Pod tfni i)ode vSfm jest ndpis: ,Kdy2 zesnuli Iid6, 
pHSel jeho neptitel a nasi! kaukole niezi pSenicf a odeSel.* Mat 
13. kap." Kreslil A. Mansfelt. Tituini list: „Sancta Curio- 
sit as, to jest: Svata Vsetecnost, a neb novd novym spiV 
sobem vydand Po stylla katolickil. SkrzeS vatovseteftn^ 
Otdzky ned61ni, t6i n^kter6 svjiteCni evangeliuin v 8ob6 
obsahujicf, kazateluni horlivym a hospoddffini bedlivym k jddrn^niu 
srdce pohnutf sepaand a ponejprv na svetlo vydanfl od ctihodn^ho 
kn6ze P. §t6p«ina Frantiska Ndchodskyho, rodifte Kutnohor- 
skeho, na ten Cas u Svat^ho Kfii^e velik6iio v knll Star^ni M6st6 
Pra2sk6ni Kffiovnlkuv s Cervenym ardcem, blaiioslavenj^ch mufted- 
nikiiv od pokanf ProboSta. Dil prvnf. Od Adventu az k Velik6 Noci. 
V n^ini nachazi se pri kouci prilo2en6 Svdtky RodiCky Bo2f. Vy- 
tiSt^nd V Star^m M6st(^ Prai^sk^m u Petra Antonina Benneka. L6ta 
Pdne 1707". 

Na ndsledujlcini liste jest latinsk^. venordni sv. Janu Ne- 
pomuck^niu, jemui^ autor spis svAj ^huniili penn/i et manu dicat, 
dcdicat, consecrat." Na dalSfni list<\jest vyobraz(Mil, zase od Mans- 
felta, pod nimi jest vysvt'^tlenf: „Obraz S. Jana Nepomuckyho, 
z feky Vltavy Mesta Prai^skcMio vyzdvizen^iio etc. . . . Ctf se obzviastne 
8 horlivau lidu hojn^ho poboznosti dne lij. Maj.* Ndsleduje la- 

18* 



270 

tinskd chvalofe( na sv. Jana, pak cesk^ ygnoy^ni bt. 
Janu, a op6t 6eskd chvalol^e6 nad. 

V predmluvi k fitenAfi spisovatel velebl evangelium 
jako nejlepSi knihu. Pfed Ziikou bylo pry v CecliAch mnoho 
krdsnych ceskych knih a bibliothek, byly vsak znifteny. Kde jsou 
nynl 6eskd knihy? Sotva Hdjka se dopdtrds a za toho bys inusil die 
Rv6dectv( Beckovsk^ho zaplatiti nejni6n6 30 zlatych. „Evangelium 
vSak svat^ vidycky 8tdl6 a nepoSkvrn6u6 ziistalo. SIoyo 
Boisk^ jest nad sto tisiciW lidsk]^ch." Aristotelova logika, 
fysika, metafysika a spisy Platonovy nejsou niCiin proti evangeliu, 
kter6 jest nade vSecky spisy, nade vSecky I^ky, jest prvni 
knihou vdeho ST6ta pi'edpisujici cestu vSem stavflm lidskym. 
Stary Zdkon trval jen urcitou dobu, Novy ZAkon bude trvati na v6ky. 
Na vSCnosti zjevl se moc Nov^ho ZAkona, tarn povedou za sebou 
apo§tolov6 a svatf Boil zdstupy t6ch, kter^ vlfe Kristov^ byli vyueovali. 
„Tam Dominikdni, tam Frantidkani, tain Jezuviti Indii, Japonii, Anie- 
riku, celau Evropu, celau zemi Ceskau, SIczskau, Moravskau za 
sebau povedau. Tam z nich jeden ApoStol Cesk6ho Krdlovstvl, A da- 
mns Kravarsky, a vice Albertns Chanovsky ptedstavf pfed 
trfln sara6ho tfidceti dva tislce Husitick^ho plemena Kristu z evan- 
gelinm zrozen^ho . . ." Spisovatel si pfeje, abyjeho kniha pfi 
nesla v^flcfm u2itek. Uzndvd, 2enenf jebo „chatrnd* kniha 
zee la pflvodnl, nyhri 2e jest do nf pojato mnoho zrozlii- 
nych spisovatelfl. DoufA, ie bude Casern tak6 do nemCiny 
pfeloiena. KonCf takto: „Slova nddhrnd a Cestinu sliCnau 
zde nehledej, neb vfce sprost^mu uei um^l^ma podat 
aslauiiti minim lidu, v6dauc o torn, ie kazatelov^, jen2 na- 
pudrovand slova pfedndSeji, vice rhetoriku a Cicerona nei Krista uCi. 
M6j se dobfe (t. Ctendfi), a tuto kniiku na ka2dau ned^li podle 
evangelium kdyi rozd^liS a cisti domdcfm budeS, i sob6 i jinym u2itek 
bez t62kosti uftiniS." 

Ucel t6to postilly byl, pouciti cteudfe co mo2nd nejvlce 
vSech mo2nych vc^cech uiiteCnych netoliko k spaseul, ale i k po- 
zndni svfita minul6ho i pfitomn^ho; jak^m zpflsobem se vSak pouco- 
vdni d61o, poznAme brzy. 

2. dfi pos^/% (opus posthumum) obsaliuje kdzdni ^od Velko 
Noci neb VzkHsenf Pdne a 2 do Adventu." „V Praze v Ze- 
leznej ulici u Johanny Kaudelkovy vdovy, u Marka Schmolke factora 
16ta 174(^." 



271 

Ukdzka MpHsobu vyklad&v £ dilu 1. 

„Dominica Prima Adventus. Prviif uedfele Adventnf. 
Evangeliuiii S. Luk. v 21. kap." Nilsleduje text evangelia (8). 
Na str. 9-10: ^Pfedmluva na feC svato-v§eteftii6 otdzky 
tohoto svat^ho Evangelium ** Kazatel pHpomlml pffchod mal^^ho 
Jeifska, t. j. advent, a pfichod veIik6ho Je2f§e, t. j. posledni soud, 
a vyblzi k rozjfmdnl o posledndn soud^, ale dtlve jeSt6 ku cteni 
„svatovsete6nych otdzek^^ kter6 ndsleduji. 

Str. 10—11: „Prvnl svato- vSeteCnd otdzka. Zdalii 

V torn sluuci, kter^ se zatinl,*^) nachdzejl se liory, kopce, 
more, skdly, kter^ spat fen 6 v6ci hrflzu lid em 6inl?" 
Kazatel vyklddd: „Slunce, onen geuerdl vysoce osvfceny jest vSech 
mathematikuv nejpfedu^jSf objectum v jejich spekulaci.** „Mathemati- 
kov^" inajf pry rflzii6 ndstroje, zvldStfi „helioscopium**, pomoci jeho2 
zachytf obraz slunce do tmav^ho pokoje „skrze jist6 skla vnitf po- 
staven^" na hiU pldtno, a tii pry Ize spatfiti na pldtnfi celou kouli 
slunetnf plovoucl mezi skalami, raoH atd. „N6kdy zajist6 spatMS 

V t61e jeho 50 i (50 poSkvrn a stfny nejak6 pfehust^ se mfchati, kter64 
zajist6 tak velik6 se nachdzl, 2e podle jejich rozmSfenI celau zem 
pfevySovati maji." ,UCI jisty Mathematicus, ie v ten 6as, v kter^m 
Julius clsaf zamordovany jest, vfdand jest okolo slunce materia nejakd 
velmi tmavd a hustd." Podobn^ likazy za clsaf e Justiniana a pfed 
Sv^dskou vdlkou pry byly vlddny po cely rok: ,,okrSlek okolo slunce 
velmi kypfci a jako vfely, jak svedCl otity sv6dek Pater Athanasius 
Kircbnerus a Pater Christophorus Scheiner ..." „Nyni pomysli sob6, 
jak ta planeta rozhnSvana pro sv^ho pdna baufit, jak obrazem svym 
hroznyni s^traSit nds vSecky bude, neb i sami vyvolenl tfdsti se budau, 
jako se tfese nevinnd pred otcem svym dcera, kdyi on bratra vinn^bo 
pfed nl tresce a kdrd. Rozva^ tedy tuto otdzku a na saud straSlivy 
nezapomlnej!" — Ndchodsky chce pouCiti lid o slunci. Pokia- 
covdni jest v ndsledujlcfcli otdzkdch. Sblrd tehdejSf vyzkumy 
v6deck6 i nev6deck6, a hledl je Ctendfstvu vyloiiti 
zpflsobera popularnfm. Leckde veff i pov6rdm. 

SvatovSetecnych otazek jest celkem 9. Po 
nich ndsledujf ^rozmlauvdni duchovni^ (18—27), nadepsand: 1. Jero- 
nyme, na saud! 2. Jeskyno Jeronyma. 3. Jeronym pfi mysli vytrieny. 
4. Jeronym k sobC pfichdzf. 5. Jeronym videni sv6 oznamuje. G. Roz- 
deleni zatracenych od blahoslavenych. 7. Rozd61enf pape^uv. 8. Roz- 



^) Z ev. ST. TiUk.: -Budou znamenf na slunci" etc. 



272 

(I6lenf biskupflv. 9. Rozd^lenf h^holnlkuv. 10. Rozd^Ienf krdlftv. 
II. Rozdeleiii liauffl, aufadu a stavflv ostatnich. 12. Jeronym tai^.eu 
iia oUlzkii. I«-^. Ile6 anjela k diisi. 14. DiiSe na pauSti cbce zAstati. 
Mystick^ §ero obestird tato „rozmlouv«^nf;" vSe jest 
tu tajeinu^ a z^hadn^. I)ii§e od t^Ia odlou6eiid vzn<4§i se s prAvodcem 
svyiii, aiid§lem strjiisnyni, uad svOtem. Spatff lesiil jeskyni. Tato jest 
hlubokd, okolo nf jsou hust^ z^seky; vSude jest smutn^, tnichliv^ 
niK^enf pferuSovani^ pouze selestem lisU a kvdk^nim velikycli lesnfcli 
pt^kuv. V blubokeiii kout^ jeskyno sodl statec „§edinau hlavy sv^ 
velini \&inf; vlasy jeho jsau bluboce prodlau4el6, lice tv^fe jeho 
bledost zarazila a jako v zdhony uejak6 vyvorala; celo jeho scvrkl^ 
a skormaucen^; zdda obna^enc a kamenem n^jakym pisa zmodral^ 
a stluceu^, na ramen^cli jeho 2(n6nny a okolo beder 2elezny pds visl 
a do masa bluboce se vriiif, vice k mrtvt^mu nei k iiv^mu podobny. 
Leil na zemi, a vedle sebe straSlivau m& Kalvarii." Srartelny pot 
vyvst^va niu na Cele, zda se, jakoby se smrti zdpasil. And^I pravl, 
ie jest to Jeronym, jelio4 pfivedla laska k Bohu v lato pustA inlsta. 
Jest ve vSecli um^nfch liternlch dokonaly. Probird se z mr^koty a 
vypravuje svd vid6nl posted ulho soudu. Kristus ho volal. „Na 
strane vejchodnl traubili hlasem hrozn^m a smutnym anjelov6: Surgite, 
mortui! Vstaftte ziurtvychl Nastran6 zdpaduf traubili anjelov6: Surgite, 
inortui! Vstaftte z mrtvychi, na stranS pfllnocnl traubili andftl^: Surgite 
mortui ! Vstahte z mrtvych, vSudy surgite, surgite, vstante, vstaflte ! 
Tfeskot hrozn6 lesy Idnial, a skalnat6 pahrbky, niofsk^ vlnobitf, ne- 
smlrne vSudy se pohybovali (I) tyto doliny a jeskyu6 zarostl^, bu6eli 
a prudce se rozlftali, pohybovali se kopce lesnf, v62e, tvrzejii^. k pddu 
se uachylovali, vSudy larmo, vSudy rmot, vSudy hrozno!" Hroznd sfla 
lidu hrne se k poslednlmu soudu. Z hrobfl vstdvajl kostlivci. Xerxes 
hledd sv^ vojsko, Jezabel hledd sv6 Hciidlo a Sperky, Salomouu hledd 
8V0U korunu — niaru6! Blyskd se, hromy biji. And61^ oddftluji zl^ 
od dobrych, zl6 pape^e, zl^ biskupy, zl6 feholnfky, zl^ krale, a hrf§- 
nlky z ostatufch stavfl. Bozskd spravedlnost uprostfed ohniv6ho oblaku 
s mecem hrozfcfin, s oCima ohnivyma, prchliv6 tvdfe, hrorauje doliS 
8 oblaku: Quid es, Hieronynie? Jeronym v smrtelnych lizkostech od- 
povldd: Christianus sum. Bfih v nejvetSim hn^vu vdak hroznym hlasem 
odpovida: Nenl, neni tomu tak, Ciceronianus es, non Christianus! 
V torn vSe zmizelo — Jeroiiyniovo vid^nf bylo u konce. Andel pravl 
duSi, aby z vid^nf Jerouymova vzala si priklad a varovala se hflchu. 
DuSe chee zustati na pouSti. Andel ji vybfzl k pokdnf. 



273 

CelA toto „(luchovnI rozmlouvini" llCeno jest velice roz- 
vldftn^, ale slohom na mnoze 2i vym, pestfe zbarvenym; 
pfece Ysak ueubrdnfiue se odporu nad bombastick^mi frasemi, 
jimi2 Hcenf a2 pfekypuje. Zde ]ii se spisovatel prohfeSuje proti tomu, 
CO pravl V pfedmluv^, 2e toti^ chce slou^iti lidu prosWmu a chce se 
vystHhati „napudrovanych" slov. Prosty lid by jeho v^kladumamystick^m 
Ifcenim nerozuuigl^ zvlddt6 proto ne, ie spisovatel hiedf latinskymi flosku- 
lemi a vlastnfmi jni6ny rOzuych osob, jichi podrobnSji nevysvStluje, 
uk^zati svou ucenost a sCetlost; „napudrovan^mi slovy** se jeho v^klady 
jen hemif ! Pravdu iri.i, pravl-li v pfedmluvS: Slova nddhern^ a ceStinu 
slicnou zde nehledej I Slova, kterymi Iffcl na ph vidfenf Jeron^movo , 
iiejsou ii^dhernd, nybrz leckdy pfimo hrubil, ledabyle nahozend; mnoh6 
§patn6 volend vyrazy uedoddvajl ovSem sliinosti jeho zubo2eD6 
ce§tind; kterd jevf stopy hrozn^houpadku; o torn mo2no se ji2 
p!'esv6dciti z n^kolika dokladA v uveden^ ukdzce a naskytne se ndm 
je§t^ castdji pffle^itost poznati spisovatelovu .slicnou" ceStinu. 

Ndchodsky nazval svou postillu ^Sancta curiositas'* — 
a vSlm pravem. Jest to skutecnd kariosita, vymySleti a obSfrni 
fesiti rftzn6, na mnoze podivn6 „8 v atov§etecn6" otdzky. 
OvSem tehdy i na vysokych Skoldch pra^skych konan6 vefejn6 disputace 
zab^valy se otdzkami: „V kolik hodin pocne soudny den a jak dlouho 
bude trvati?'^ „Sv6tMi tak^ andSle v ued^li svdtek Boziho Tela?" 
atd. [Tak Cteme v Evang. Clrkevnfku 1880, str. G7 v cldnku „Z clr- 
kevnlch d6jin Ceskych*^ (vyflatek z CWnku Historische Tabletten aus 
dem Restitutionsalter in Bohineu 1620—1783 v casopisu „Epoche*')]. 
Ndchodsky jest skutecny mistr ve vymySlenI po- 
dobnych „svato vSeLocu^ ch'*, fcasto nesmyslnych otdzek. 
A jak dukladn6, nej bizzarnfijSlmi vymysly vyzdobeni 
jest jejich feSenll 

Napf. na ,,svatov§ete6nou" otdzku: ;,Zdali2 sv. Jan na t6 
pauSti 2iv^ kobylky jedl a jakym zpflsobem je pekl 
a poilval?** pravf v odpovSdi raezi jinym toto: „Ze z mnoh^ch 
zemSplazfl, z mnobych motejlft vSelik6 mediciny zdrav^ se Cinl, po- 
chybnost nenf. Anobr kdybysme my zndmost m61i. jak6 chutn^ jest 
inaso onych (!) bovad, kterych my se hrozfme, s cliuti jako lahftdky 
n6jak6 bysme je poi^ivali ... Co tedy o t6ch kobylkdch feknem? 
Zdalii i sv. Jan v nich sube nepochutnal? Mnozf jsau, mezi nimii 
je takd sv. Augustin, saudlce, ie 4iv6 kobylky jedl. Nicm6n6 ale 
Abulensis a Isidorus sv6tC(, ie ty kobylky, kter^ svat^ Jan na t6 
pauSti po^.fval, nebyli 24dnf iivocichov6, jak se nftktefl domnlvajf, 



274 

ale byli vrsky neb srdf^ka z nejakych bylinek na pausti roztaucich (!). 
jeni on lehce trhaje zbfral a bez pripravy jedl . . ." (I, 76). Jin6 
otdzky: „Zdali2 Panenka Maria cast6j na oslddku (!) jela neili 
svaty Josef posplcbajfcl do Bethl^ina . . .?" (I, 102). ;,Jak velik^ ty 
koSe byli, do kterych drobty Apostolov6 nazbirali? A kam jsau ty 
drobty se podfeli?^' (I, 562) atd. V odpovfidi na otazku: 
„V kter6m m^stft a v kter^m dom6 Jozef s Maryl v Egypt§ zustdval, 
jakym zpusobem se 2ivil?^* etc., Cteme, ie pry se tam „nachdzf je^t^ 
jedna kameund nehrubS hlubokd truhia, do kter^ s\6 prddlo a veci 
podobn^ RodiCka Bo21 schranovala, t64 tak6 ohniSte malicke, na kter^m 
kaSiCku JeJlskovi varila.^' (!) (I, 182) Ndchodsk^ td2e se t6i, co na 
svatb6 V Kdni Gal. chtfeli plti, kdyi vfna nemSli, a odpovfdd, i^ejisU 
v6c jest, ze tenkrate o piv§ iddnau v6domost nemfeli, ale nicm^nft ie 
obyvatel^ GalilejStl mfsto toho ndpoje m61i Jin6 vyvafene z rozliCnych 
u^itkflv zoffty (!), kter64 tak dobfe jako na§e piva posilfiovali a §mak 
doddvali . . /* Tdie se t64, zdali pfi t^ svatbS muzika byla, zdali 
tanec? atd. (I, 176; 1, 279). Na otdzku, kolik svat^chbude 
V nebi, vypocitdvd je Ndchodsky z ffmsk(^ho martyrologia. (I, 363). 
T6i V kapitoldch, r ozmlou vdnfcli duchovnicb, nal6- 
zdme mnoho zvldStnostf. Vedeny jsou Casto formou dialo- 
gickou, jako na pf. na str. I, 119 a si. jest „di§putaci s ddblem 
dusi lidsk^/* Na sti'. 1, 124 — 125 cteine tuto fe6 k ddblu: 
„PoslyS MatauSe: ,Podobno jest krdlovstvi nebesk6 clov^ku hleda- 
jlcfmu dobrych perel : a najdauce pak jednu, dal vSecko sv6 a kaupil 
ji.* Medle, kdo jest negotiator nebo kupec? Kdo perla? Kdo v§ecko? 
Negotiator jest Kristus, perla draha jest lidskd duse. Za tu dal 
vSecko, . . . netoliko pro kaJdau, ale taky za jidnu, una praetiosa 
Margaritta. Pro jednu drahau perlu dal sebe v narozenf, dal sebe 
na kH2i, dal sebe v sldin6, dal sebe v svdtosti, dal sebe v nebi, dal 
nebe, vSecko. Tak (label omnia, vSecko, vzal, in nuuiero plurali, 
Kristus in numpro singulari. Mily ddble, tak mi deklinaci neumfs? 
Cujus nominis, medle, jest mundus? Nominis adjectivi, odpovldd 
certik, neb mundus, munda, mundum nese sebau tri formy. Dobfe 
jest: z toho sam^ho poznati md§, ie mundus nikoliv omnia neni. 
Adjectivuni poclidzl od adjicio, pfihdzeni: DuSe, kterd jest panf, md 
sob6 toliko sv6t pfihozeny, sv^t toliko sob6 sluJebny, sv6t nikoliv nad 
sebau panujfcf, ale sobe poddany. Tak tehdy za duSi Kristovau, za 
Pdna, poddany sv6t ob^tujes? Zdaliz hlaup6 neuciniS? Mfl jsi snad 
rlcti, ie Mundus jest substantivum, ktery muie sdm od sebe stdt, jak 
grammatica mluvl.'* atd. (I, 124—125;. 



275 

Na str. I, 282—293 Cteme kapitolu duchovnf: „Roz- 
mlaiivdnl svadbfe dceruSky Maff Majdaleny a matky 
Sofronie." Na pf; matka pravf: „Co ale cinf, kteff bez rozmyfileni 
ienicha 8ob6 pojlmajf? Kupuji zajice v pytii, kter^ho nevid^li, dvur, 
kter;^ neprohlfdli. Misto KleofdSe dost^vajf KlofiUa, mlsto Samuele 
najdau, ktery vidy Hubau mele, misto Jakuba iiajde se Mo5-Huba . . ." 
(I, 283). dceru pHchdzeji se uchdzet ruznl ienichovt^. Jedeu z iiicli 
jest ,,malffsk^ho kunstu . . . Ten v svych barvdch a jich mistrn^m 
proinichovdnl pfevysoval sam(5ho Skretu Pra2sk6ho'* (I, 288); jiny 
jest muzikant, jeu2 niezi jinym pravi: „Truchlivd a inelancholickii 
mysl neznd v doin6 m6m nni jedn6 stolice: nebf jestli se nelibf 
varhany, natdhnau se liaiisle, zoSklivi se hausle, cymbal se pere, 
cymbdl se pfetrhne, zoi bassa, bru6Mi tuze, zarazl se llbeznau duchem 
snadnym fletnau, najdau se kejdy i molddnky i Strakoaick6 dudy. 
Co vie! Bass, tenor, alt a discant, jsau jako Ctyry angelsk^ kflry. . /* 
(I, 289 — 290). Matka napomind dceru, aby se varovala takoveho i^enicha 
(I, 291), a kazatel pfipojuje napomenuti matkdm. (I, 292). 

Vjinychkapitoldch ducliovnich jsou obSirn^iivahy 
kazatelovy, na pf. v kapitole diichovni: „Jak na mori, tak na zemi 
jsau vlnobitf; kamkoliv se obratis, vSudy kvii, kdzefii a trdpeuf.** 

V 

„ProCe2: Reholnlci, Studenti, femeslnici, ieny, miiii proti ki'iium svj^m 
sob6 st^^uji. Rozdfl prvni: Reholnfkflm 2alujicfm pot6§eni na kH2i 
sv^m . . ." (I, 325—329). „Rozd(l druhy. Studentsk^ kfii 
adoktorsky ndfek: ,U6euf mu2i hv^zdy jsau, ale ciui zesebe n6kdy 
straSliv^ komety . . . U^^euy clov^k vyui^tavSeckybiblioteky, vSecky knihy, 
vSecky kauty, chce ze vseho nStco ved6t a postavi so n^kdy na vysokau 
stolid jako kom^ta chtfc ode vsech vid6n byti ..." ... (I, 329). „Miij 
Bo2e! Jak mdlo doktoru je, kterf s druiiym pravdu pov6dl, hryzau, 
trdpf se dnem i noci, jakby titul zaslauzili: Hryzau se de lana Caprina^ 
a2 smrdf bona Kama. Rvau Aristotela za bradu a za vlasy, ^e, kdyby 
z rartvych nynl vstal, ani jeduoho vlasu v jejich uceiii by nenaSel... 
Zapfit sebe, sebe dri^et za bldzna pro Krista, potupu sn^sti, miti 
sebe za niCemneho otroka, k niceuiu neschopneho: mdlo takovych 
doktorfl najdes ..." (I, 330). K tomu Nacliodsky pfiddvd nau6enl. 
(I, 330 a si.) Na kouci pravi, 2e „lepsi sprost]^, ponl2eny a trp61ivy 
jest laik, neili nadmuty, sebe hledajfcf doktor. Lfpej (!) lajku, neili do- 
ktoru krf2 Kristovy smakuje. (!)" (I, 332). To vSecko ovSem mfl^e se 
obrdtiti proti spisovateli sam^mu: lep§f ovsem jest laik nei 
ucenec takoveho nizu jako Ndchodsk^! 

V jin6 kapitole duchovnf kazatel uvaiuje o dobro- 



276 

(iini ch bo2f ch, j iinii ohdaf ona jest zem6 fieskd: vychvalujc 
I'lroduost zem^ (?esk6 (II, 288), mluvl o hojiiosti stHbra a zlata v dolech 
Ceskych (Kutmi Hora, Tisek, Susire) (II, 2>4); nechco pry vypravovati 
jioycli preduostecli zome ceskd: „Opaustiin drahe kamenf, o kter6m vy- 
vstalopfislovf : Ad Wisokam ])ubulc()s |>etorevacca8, qui ipsis vaccis longe 
sint pretiosiores: ie u Vysoky pastevci kameniin liAzejl za kravami, 
kter^ uinohem drasdi jsau uei^li sain^ kravy. Odtud audoli Kysov^ 
takovym zbo2fm h()jn6 ()|)lyvajl a Jitcfnsky role Cesk^ra kamenfm 
ftfmsk^ olt^re krdslily . . . OpauStfm KrkonoSk^ hory, kter^2 pfea 
cely sv6t od spisovatelilv se rozhlAsily od perel, zlata a kamenf dra- 
hAo ..." (II, 284). Mluvi o ceskych rybnlcfcb, „mezi nimii Ceperka 
(gruntu Pardubicsk6ho) rybnlk na dv6 mile veliky se vztahuje, druhy 
|0 n6m Vyplatil feceny, ie cely n^klad v prvuim jebo lovu am'odau 
svau a hojnostf ryb zaplatil/ atd (II, 285); mluvf o lesich, zvl^td 
V okoll Pardubic (II, 285) atd. 

Na str. II, 94 a si. poddvcl kazatel ^^katalok vsech skoro 
stavO, auradu, rodft a femesel 8vat;^ch^; na pf. kupci byli: 
S. FrantiSek z Assisiis (!), S. Fulgentius, atd. (II, 95). 

Rflzn^ vti py,.nani^ky, hruzn6 pffklady aanekdoty> 
strasideln^ pHhody, prepjat^ Iffceuf, nespolehliv6 vy- 
klady zem6pisn^, pffrodopisn6 a j. stffdajl se u NA- 
chodsk^ho vpestr6 sm6sici jakovkaleidoskopu. Eazatel 
vyjaavuje na pf., jak ^casu jednoho narodil se jeden ClovSk, jemui 
druh^ ze iivota pfirostly clov6k visel" (I, 3*15), jak se jedn^ matC'» 
narodil syn majfci 7 hlav, jedii^ bab6 strasidio s nohama a klouby 
volovyrai, v Plzni pry jedn6 matce r. 1542 dfte podobn6 ukri2ovan6mu 
Spasiteli (II 128), atd. Vypravuje omotskych zvltatech: ,tu( 
nacbdzl se mofsk6 kocky, vlci, opice, kon6, jelenov^, lisky, i tak^mofsk^ 
16tajid ryby, z nich^ nekter<$ na tfidcet sdhfl jsau dylky, huby pre- 
hrozn^ majfce, ie i sud celf na jednau pohltl ... PH tom nemdlo 
k podiveui jest, ie i pri toni sidle broznyin moi'skym mu2i i £eny na 
spiSsob zemsk^ho dov6ka so nachdzf ..." d, 322). Pflmo odpornd 
jsou jebo livaby o Sistote, nebof hem2( se sprost^mi vyrazy 
(na pf. str. I, 166 a si). 

Sprostotu svou ukazuje t&?s iiadAvkami „kacffiim". Nevl, 
jak by na pf. Luthera vybranejSInii slovy pojnienoval. Naz^yd 
ho „svift8k^m'' a dovoluje si o n6m tuto hnusnou pozn^mku: 
„Kdyby Luther byl bficho sv6 zranfm a pitfm nepfecpal, Katefinku 
byl by z kld§tera nevytdhl. Nau6 se, 2e od takov<^ svind nemohau 



277 

pochdzet neili prasata (1) / (I, 459). Na jin^m mist6 iiazvYd Luthera 
„brichatyni fttokfisem" v sftfcli cirkeviiich. (II, 4f)4), 

Rozumf se, ze tak^ na Husa, Jakoubka zc Stribra 
a j. dorAii zpusobein plnym j izlivosti. Husauazyvd slovnf 
hH6kou StSbetavym a daremn^ mezi svou pnizdnou sldraou ivatlavym 
(II, 30). K slovum evangelia ,Et biboruut ex illo omues^ doddva: ^V\\\. 
A to bez Hiisa pili, a to bez Husa vypili a pro jeho kftdn ani 
krupfije nenechali. Zajist6 pro Husa husi vino mlsto dobr^ho viiia 
8lau2f." (II, 36—37). 

Jako V postillach jesuitskych, t^i u Ndchodsk^ho nal^zdme 
hruzyplnd 116 en 1 pekla. Omukdch pekelnych vypravuje 
na pf na str. II, 806 a si Lideui hrfsuyni uic uejson platny jejich 
tituly, i s iiimi pojedou do pekla. Kazatel vtipkuje: M^l-li ktery 
hffsnfk za ziva na pf. titui muzikauta, „takovy jako §mitec namazany 
pojede po 8ti-iin(^. do pekelnd sniflly." (II, 183.) 

Cert pry pokouSl li<lstvo v ruznych podobach ;t6iinnoh6knihy 
jsou vj^plod.em ddbelskyni, jimi2 dabel lidi svddi: „Jestii kdy 
jindy s ttenim u&boiu6 n6jak6 kniliy jste pohnuti byli, dd pozor 
(t. ddbel), by zase do rukau vaSlch nepfiSla; nahodf kupce, ktery 
knihy pln^ Venii§i podstrcl: najd(\^ Ovidia Metamorphosis, 
kunstu t6lesn6 Idsky, najde se vtipny Oven us, jed Cistoty, 
najde se i i v o t . . . E n S p i k 1 a, d o k t o r a F a u s t a, M e 1 u z i n y 
tint^rky . . ." (II, 49). Nachodsky si st^zuje vflbec, ic malokterd 
k n i h a „p o h y b u j e s v ^ d o ui I a s t r a c h s a u d u a p e k 1 a j a d r u 6 
pfedstfrd." Takovydi knili pry jest nedostatek. (Citelnou tu uio- 
zeru V literatufe vy|)lnil patrne sdm Nachodsky !) Jinych knih pry 
jest V e 1 i k ^ ni n o z s t v f , ie „ i I n d i c e s a n e b r e g i s 1 1 i k y j i c li 
sotva pfes cely rok pfefcteS." (!> Mezi niuii jsou pry mnoh^ 
Skodlive a VeiiuSI vonlcf knihy. Kdyby pry ninoiiy student 
vzal do rukou mlsto Livia nebo Cicerona katechisinus, l^pe by ud61al. 
(II, 182). „0d pfirozeni kazdy clico vSechno v^deti, pravl Aristoteles. 
Ale vfceji zacfnd clitlt mnoho vSdtHi ne^li dokona. Tudy do Logiky 
Pra^sk6 400 n^^kdy srazi se hovad il) roziuunych, a sotva devadesdt 
z Metafysiky vychitzf. Ti cht^^ji mnoho um§ti, ale cht6jf s spanlm 
se nauciti . . ." dl, 330). Zendm pry proto ^Studfrovati so 
nedopauStf, iehy predn6 skrze n6 kadfstvf nejv6t§i a hddky ne 
skonCen^ splozpne byli." (II, 400). 

Kulturn^ historicky zajimavo jsou jeho nardi^ky nariizn^ 
(Iruhy kroju, na riizne mody. Na pr. vjedne kapitole duchovni 
uvai^uje mimo jin6 o ruznych moddch klobouku. Kdyby pry 



278 

se klobouky vSelikych mod od dAvn^^cb fasfl snesly na jednu 
lironindu, ^tonto by hyl vysoky jako cukrovd bomole, tonto nizky 
rondlikovy, tento spifaty, tonto tfispi^^aty, tento s stfechau Sirokau, 
tento s polofezanau, tento s knoflikeni jeJnyiu, tento s tfema, tento 
preniovany, tiMito hladky, tento s Sniukem rozloienym, tento sraie- 
n^ni ; kai^dy rok marny klobauk vychilzf, tak 2e v Franck6 zemi pfe<l 
Sesti lety o<l jednobo blilzna na Theatruni kejklujfcibo kavaUrov6 
modu klobauku pulopffstfeSe ustflbnut^ho vzali a tu marnost i <io 
Cecb roznesli, v kter^m vfce bWznu neili inaudr^inu tlovftku podobni 
byli . . ." (11,611). Co se krojft tyce, chvAlf star^ Cechy: 
,Ne tak (jako nynl) staH Cecbov^ naSl, jako na obrazlcb starych 
vidfeti jest, se oblACeli, anobrz saiui krdlov^ sprostS cbodili, a za klepacf 
spodnl Safy se nestydeli. Paruka iAdni k spatfenl nebyla. Pudr byl 
u sam^cb nilyndfuv inaukau zaprASenycb .... Nynl . . . mnoh^ pan- 
nenky nesau pekn^jSi od6v neili oltAfe a kostelnf okrasy ..." (II, (590). 

Ndcbodsky vyzyv^ilidkborliv^mu poslouch^nlslova 
Bozfbo na kazdni. Nesta(^f mfti doma postillu kre- 
stanskou. „SIovo Bo^l tte\\6 jest naproti slySea^mu jako mrtv^: 
Slovo ctea6 jest jako ziv^bo pr.nnluveuf toliko kontrfe. V knize je 
umrl]^ bias, v kostele 2ivy . . ." (I, 423). V Praze pry se mnoho 
kd2e, ale ^adn^bo u2itku pry to nenese. Nedivfme se. Jak 
niobla na pf. kdzdnf Nacbodsk^bo pf indSeti duSevuf ut6cbu, jsouce oa- 
pluena nesmyslnostmi, brozbaini, liiienlm iirflz pekelnych a p.? Vy- 
zndnim prdv^ zmln^nym dava si Nacliodsky sdui nejlepsf vysv^dcenl. 
Kazdou neileli p rv v Praze, kaidy s vdtek, k&ie vice nei 
40 kazatelfl a ranozi z nicb jii ui61i pfes 200 i 300 ka- 
zdni. „Kdzanf dost, u2 i t k u v n i c !** I kon6f kazatel po- 
vzdecbem: „Praba je pre dee Prabau!" (I, 414». 

Postilla Ndchodsk6bo ind je§t6 jednu zvldstnl strdnku : kazatel 
totii jevi se v ni pfikryui antiseniitou. Zidecli uvazuje ve svato- 
vSetecne otdzce: „Zdali2 zid6, ktefi v Mesidse nev6fili a 
spasitele ukfizovali, trpt»t v ui6stecb kfesfanskych se 
majIV"; „Tri veci pfi torn ndrodu se znanienati inajl: Prvni sekta 
jejicb a obchod nabo^enstvl. Drubd licbva. Tfetl zaky- 
selost proti kresfanflin. Ty vsecky veci zl6 jsau a zapov^d^n^. 
Jest tebdy otdzka, zdali^ niagistnit a knf^e zem6 takov6 nepravosti toho 
lidu trp6ti niui^eV" ... Co se tyce 1. v6ci, kazatel pravf, ze ndbo- 
2 e n s t v i jejicb muie byli trp6no, nebo( ceremoniemi 2idovskymi, na 
pf. obfezanim a berdnkeni Velikouocnlm potvrzuje se ndS kfest a 
beranek Velikouocni. Co se 2. v6ci tyce, licbvy, mflie se pry tato 



270 

tak6 (lovoliti, aby v^tSf nepravosti se ncpdchaly (!) ale pffliSu6 lichv6 
m& ovSem magistrdt zabrafiovati. Treti v6c, neiidvist proti kfe- 
sfanflm, jest dvojf, vnitrnf a vn^jsi; vnitfnf nemu^e magistrAt zabrA- 
niti, ale vnSjSf inusi se se vsf rozhodnostf opriti. Tato jevf se pry 
zejm^na t^i jfm^ufm d6tf kfesfaiiskych, jich zabfjenfm, Jich2to krev 
k rozlicnym kauzlflin uzfvajf. T^i velik6 lichvy naprodaji, kter6 aby 
8vobodn6j Ciniti moLli, poddiivajf oficirilm, knf^atftiii, aufedlnlkuin, hejt- 
inanflm dary, jak na stffWe tak na zlat^, by je k sob6 naklonili, \iier6f* 
stflbro skrze 8v6 nescisln^ podvody, nalfceu^ kupeck^ v6ci, splfskan6, 
slepen^ na oko saty, od kresfanuv vytahujl . . . Kupcflm, Landlfffim, 
femeslnfkum jejich chl^b od liuby se jim utrhuje a t6m zlod^jiiin potu- 
tedluym, z ddbla otce narozenym se pfeje ..." Tomu jest tfeba 
br^niti, ale mDOzl s i^idy pry se spolcujl; „ob^vati se velice jest, aby 
ti, jeu2 spolky s Zidma (!) na sv6t6 m61i, s nimi tak6 spoleCn6 
na smrti neplatili/* (I, 34 — 36). Zid(5 Cekajf Messidse. Ten jim 
pry d& vystrojiti skvostn^ body, pri nich^ bude Behenooth, vul ii- 
doNsky, Leviathan, velryba ^idovskd, Bariachne, ptAk 2idovsky; pfi 
tA hosting „^id6 se na^erau a naperau a Messidge mastnau bubau 

chvdliti budau (!)" „0 Spasiteli muj ! Zdali2 to nejsau stfe§t6- 

n6ho mozku d6tinak6 vr6dby ? Zdalii to neni Pisnia Sv. vy vrdceni 
a Tlialmuda dAblem posedl6ho z niy§linky (!), s kterymi (! ?) niysl 
hlaupau jejich a zaslepenau ji2 pfes toiik tisfc let dri^l?** (I, 36—42). 
Proti talmudu mluvi kazatel zvlddtS na str. 11^ 735 a si. 

Pfi vgech Spatnych vlastnostech, kter6 jsme u Ndchodsk^ho po- 
znali, uznati muslme jeho neobyCejnou vynduvnost, Jazyk jest 
ovSem u nSho v zalostn6ni upadku. VlCek srovndvaje Nd- 
chodsk^ho s Abrahamein a Sancta Clara pravf, 2e inu n6co chybf, 
CO ho stavl hluboko pod jeho vzor: vrozend, pflmo dfetskd poesie. 
Nachodsky zustdvd v^dyjen kazatelem akaratelem. 
(Vic. II, 27). 

Daleko mlrnSjSf kazatel byl Pavel Axlar (f 1714). Mel 
velikou sblrku knih, kterou s vlastnlmi svymi rukopisy vSnoval 
cistercidkum v Plaslch. Tito z vd^Cnosti vedli pak naklad na 
jeho p s t i 1 1 u , kterou v y d a I r, 1720 Matej Josef Hdjek, rektor 
semindfe arcibiskupsk(5ho v Praze. Axlarovi v. Jg. V, 870, Jir. I, 40 
(I, 212), II, 380, CCM 1892, 334, CCM 1895, 314. (Dr. A. Podlaha). 
Dodatek v CCM 1897. Postilla jeho Onus. 39 B 4, v 4'^) md tento titul : 

^Ndbozne horlivy vMce do in^sta svat^ho nebeskeho 
J e r u z a 1 m a, aneb kdzani vejrocni n e d 6 1 n f, nekdy porozdflne 
hldsan^ skrze vysoce dflstojn^ho a vysoce ucen6ho P. P. P a v 1 a 



280 

Jozefa Axlara, Pfsma S. Doktora, krdl. hlavnfho kostela svat^ho 
Vita na Hrad^ Pra2skem preWta a kapitolniho d6kana . . . VytiSUno 
V Praze . . . n svat^bo Klimenta . . . L. P. 1720^ 

Obsahuje nejjirve nPflpis velik^mu slova Boilho kd- 
zateli, prozAkon hoii eif. ksmrtihorliteli, cti adobr^ho 
jin^na inocn^niu obhdj iteli, Svat^mu J4nu Nepomu- 
ck^mu." PiSe Matid§ Josef HAjek, kanovnfk kostela 8v. Petra 
a Pavia na V}Sehrad6 a sv. Kosiny a Daiiiiana v Stare Boleslavi. 
Axlarovi pfipomlnd, ie byl horlivy ctitel sv. Jana Nep. Dovldame 
se t^z, ie Axlar byl pohfben v kostele sv. Vfta 8. fteivua 1714. Pak 
jest feC odkazu Axlarov6. Hdjkovi pry bylo uloieno od du- 
cbovnf vrchnosti, aby pfehl6(ll kAzdnf Axlarova, „zdaiby snad od 
jinad se bylo u6co neprimfsilo, coby proti vftii bylo authora." HAjek 
pry DalezI vge bez z^vady, tak2e kaz^iui Axlarova byla ihned scbvdleoa. 

Po uverejiien6m nAlezu censury ndsleduje „Summoynf po- 
f^dnost neb vejtah vSech nedSlnlch kazanf." Na pf. 
„Ned. 1. adv. Kitzanl 1. Poddni. Tunc videbunt. Tehdai uzfl u S. 
Luk. V k. 21. Vejtah. Nejtisl a nejlaskavfejSi Pdn JeifS nic jin^ho 
nihiviti, nic jin^bo d^lati, nic jin^ho z oti uiu nebude hled^ti pfi 
saudu po^^lednim, ne^ sama hroznd a v6(nA IiffAnikAv pomsta/ 

Spisovatel podAvA tedy struCny vytah z pfisluSni^ho kA- 
zini^ aby cteUilf bned poznal, o cem v kdzdnf se jedn4. 

Mimo k^z^inf ned^lnl jsou v postille Axlarov6 t6i k:izanf na 
Velik^ pAtek, na pond61f a litery velikouocnl,* na den Nanebevstoupenf 
Pdn6, na pond^H a uter]^ svatoduSni, na den Bo2(ho T61a a na den 
Po8v6ceul chramu. (Stran 916). Na konci jest rejstflk. 

Dfl 2. (736 str.) obsahuje vyrofinl kAz&nl svdtecnl. (CCM 
1895, 314). 

Jednotlivd kjlzfiiil Axlarova jsou uvahaminapfl- 
sluSny citat z evangelia Na pf. na po5dtku 1. kdz^nf na 
3. ned^li adventnl podiivd kazatel citat: Confessus est, et non negavit, 
quia ego non sum Christus. Joan. I. Vyznal a nezapfel, ie jd nejseni 
Kristus (str. 27). Na str. 27—37 pod^vA pak na toto themak^- 
zjinl, V nem^. jest ninoho fivah o p^Se. Na konci jest v4dy zAv6r, 
v n^ini kazatel posluchaCe naponiind. 

Dr. A. Podlaha uzndvd o kdzfinlch Axlarovych (CCM. 1895 1. c), 
ie jsou sice nekdy ponekud trivial nf, ale chvdlf je, ie jsou velice 
jadrnjl a ze |)odavaji nejeden pHsp6vek k poznilnl doby tehdejSf. Vlcek 
pravl Axlarovi, ie pusobi kfiklavyiui pHro vudnf mi, ie hmot- 
nyuii, raznymi kontrasty vzbuzuje rdd touhu po nebi a hruzu z pekla 



281 

a hmotn6 ok(izalou man^rou litost u svych posIiicha6i!i; a ^.e vubec 
u ndbo jest ohlas tych2 scliolastickych disputucf a vypo^tft, jimi^ 
hlaholily sfn6 chovancuv jesuitskycli je§t6 liluboko do 18. stoletl. 
(Vic. II, 24 — 25). Tot^z |)Oziidine z nrkolika ukdzek a dokladfl, 
pfipomln^me vSak, ie ton kAzAni Axlarov;^ch nenl tak liruby 
jako u N^chodsk^ho, splSe rdzny a upflmny. Jakobychoni 
(tli Komensk6ho Labyrint, podobnym asi dojinem pusobi na 
Dds tato uvaba o p^Se lidl urozenych: „Jejich pejchu kdy2 do- 
konale Tyskaumati minim, vejdu dfiveji do nejak^ slavn^ residenci i 
tut jak do dveff pfijdu, pfchaji mn6 v oci mnozl a vSelijacf erbov6; 
tu( uzrlm dlauh^m fadem poBtaven6 obrazy, tuf vsecky dvefe a vrata 
str^i obsazend jsau, tut semoUim ustavi^nt^ b^hani slu2ebn(k&v a b^- 
haunuv, jeduostejnt^ trmdcenf, a niezi tfin uzffin jednoho v aksamitu 
obIe£en6bo tlust^bo brichd6e sedeti, i cbci-Ii zvSdeti, kdo on jest^ 
miislm zdaleka, nebC se opovaziti nesmdn, abych bifzko pfistaupil, 
vysokym hlasem volati: ,tu qui es? ty kdo jsi?* Ale on mn6 t^z n^d- 
hernS a brauklavS odpovfd^: ,Chces li ty v6d6ti, co jd sem, pfeCti si 
kronyku ceskau, cti Kozinogrnffii a jinSf kiiiliy, a taint najdes, co 
jsem, z jak vysok^ho rodu a z jak6 urozeii6 krve jd |)ocbdzlm* . . . 
Nei milj mily Pane, jakymkoliv titulein nazyvau byti mjis, potreboval 
bys felcara, aby ti iilau pustil, a tob6 tvau krev, s kterau se tak 
chlubl§, ok^zal, ie jest jako jind, nauCil, aby jsi poznal, ie tvA krev 
nic vice v sob6 neobsahuje neili krev n^kterdho tv^ho poddaciho 

sedldka, iebrdka a sprostdka Kdyby v nyn6j§l 6as kaidy, kdo 

svau urozenostl pejchd, m61 mfsto erbu nositi to, 6fm jeho dSd, aneb 
prad^d 8ob6 cbleba dobejval, 6 jakby se jich mnoho vynaSlo, ktefiby 
pravidlo neb nu2ky, kladivo aneb perllk, kratci a mot>ku, cep a fe- 
Seto, radlici a votku ml^to erbu mlti musili . . ,^ Smrt vSe pr^ 
vyrovnd: „ona( knllovsky berly s motykami srovndvd, paWce krd- 
lovsky 8 baudami ^ebrdkflv pord^f, tak dobfe vysok^ a krAsn6 cedry 
jako nizk^ a spaing trnl poslapdvA. Slovem kdyi ona zav^je, v§e 
prachem zeni6 smfsl a v bldto obraci ..." (.'U— 32). PodobnS ostre 
vyslovuje se Axlar o lidech ufienych (32 — 33), ktefl pry „kaidym 
pobrdajly kazd^ho za hlaup6ho a neumeleho osia uzndvajf, sami toliko 
sob6 se zdajf neju6en6j§(, nejraaudfejSf a nejrozumnSjSI." (33). „T6ch 
(t. uCenycli) mravy kdy2 sob6 pfed o6i stavim, jde mi vstfft nejaky 
skared^ho vzezrenl, tak 2e se zdd mlti vazuost mudrce Catena, vsecek 
v rozjlmdnl a mySlinkiich, a kdy^ se ho tdzi: ,tu quis es? ty kdo jsi?' 
on mne zkrdtka sice, ale velmi potupn6 a s pohrozenlm odpovldd 
ikauce: ,Tup6ho rozumu Cloveiie, hanibim se za to, aby darebnl slova 



1?82 

mafil, iia tvau otdsku (!) odpovfdaje. Goi se miim hadati s tak hlaupym 
a neucenyni sprostdkem V Kdyby mi pfiSel Aristoteles, aneb Diogenes, 
vzne§eny Plato, aueb maudr^ §aIomaun, abych s iifm slavnau di§putaci 
dr^el a cedro qua(i est in Libano . . ., abych tak svau maudrost 
i umenl a ostrovtipiiost dokAzal, a tudy sldvy a chvdly doSel' ..." (32). 
Takovi Iid6 pr^ nebyli ve skole Kristov6, ale spfSe ve Skole Luci- 
perove. (32). Proti nespravedlivym soudcflm: 8i)6 — 897. Kdo 
pry nem& cfm podmazovat, ten a( se do saudu ueddvd, nesvede jist^ 
nic! Curia pauperibus clausa est, jirav^ji (!) . . . juristov^." (<577). 
Na jednoni niist6 si stWuje, ie jest v Praze velik6 mnoMvl krcem; 
pH torn poddvA tuto sm6snou etymologii: ^Mily Cechu, otevfi 
oCi a rozejmi sob6 to slovo krCma a najde§ to, ie je v Praze krCem 
veliky potet. Slovo to je slo2en6 ze dvau ukrutnych, z t^ch hie totii: 
krCek md61 (1), aneb ie se v torn doni6 krk mdfcf (!), a2 51ov6k 
temSf href . . ." (672). 

Casto Axlar brojf proti kacffAm, ale kdr^ t62 katollky, 
na pf. : „Ty nejrauhav6j§( kaclfi, kteff o pfftomnosti Boil u velebn6 
svdtosti nic nedr2i, hflfeji sob# vMi nemobau jako sob6 vedau katolici, 
jeSto vyzndvajl, ie zde opravdu Biih pfltomen. Pfuj, hanba! hflch! 
Vfceji ctl pohan sv^ho dfevfin^hoboha, AmonytStI Molocha, 
Babilonstl B^la, ChaldejStf Oheii, PerSan^ slunce, Egiptiian^ krokodila, 
Indov6 Slona bfl6ho, Turci Machometa nei^ katolicti SynaBo- 
2fho. .." (694). 

Rdz jebo kdz^ni jest na mnobych mlstech tri v i alnl, ale 
neni sprosty jako u N^chodskeho. OvSem i on vpl6ta do svych 
v^kladfi rftzn6 nesmysln(3 povidafiky, na pf. o 6ertu, jeoz 
V PaH2i tfem studentfim slouiil jako lokaj (312), nebo o krucifixu, 
ktery ve frautiSkdnsk^ra kWStefe Oxoniensk6m r. 1220 s velikym 
hfmotem se obrjitil, pH cem2 tvflf Kristova vzpWla inifevem, z cehoz 
innozf zeiiifeli (695) a j. v. To ovseni jest spolefin^ vsem tehdejSIm 
k&zdnim. 

Casto zmiftuje se Axlar opo2aru vKlatovech a oyv- 
nesenl zdzracn^ho obrazu Panny Marie Klatov8k6 z hoHciho chr&mu 
(806). Tesf Klatovskt^, pfiponifnaje jim slova Kristova: Nepecujte 
i^ivot vds, CO byste jedli atd. (763). 

3Iarek Dama^cen, frantiSktln, napsal kdz&nf, kterd vysla 
po jeho smrti: „Troii chUh nehesky pro lacny lid cask J, od 
Plsma svat^ho sneSenf ndho2neho, ucitelflv cfrkevnfch a otcftv svatych 
vypfijceny a kned^lnfmu obcerstveiil vSeni milynoi vlasteucfim 
pfedstaveny. To jest: nakaidau ned^li troje kr&tk^ kdzanl 



283 

k hi^fchAv kdr&nl, ctnosti povst^nf, bli2nich vzddldnf.^ 
(V Praze 1. dll 1727, 2. dfl 1728). (Un. 54 B 82, 54 B 68.) ^Jest 
to vlastD^ snddka anekdot, iasto trivialnfch a svStd- 
ckych na yystrahu nebo vzor. Damascen je Spr^maf ; hraje 
si slovy a zabr&v^ si s rymy, z prosy dild verfie a z yerSQ 
prosu, pravy ohlas vesel^ch hovorftv z chodeb a zahrad klASteriiv 
frantiSkdnskych." (VIC. II, 25, doklady 25-26.) (Jir. I, 156.) 

Antonin Kelsky, fardf En62ovesky, vydal v Praze dv6 sbfrky 
kiz&ni : ^Condones festivales in totius anni festa^ 1782 a 
1734. (1732: 4^ un. 54 B 69, r. 1734: 4^ un. 54 E 12) a JJon- 
Clones dominicales'' , 1735—1736 (4^ im. 54 E 13, mus. 40 B 9). 
(Jir. I, 341.) Na kaidou nedfili, resp. svAtek, jsou 2 — 8, nSkdy 
i vice kdztoi na ^t h e m a^ (beslo, citat) z pflslugn6bo evangelia, 
podobn6 jako u Axlara. Y kdzdnfcb jeho jest mnoho latinsk^ch 
citata s Cesk^mi pteklady. „IWd mluvf v okdzal^ch obrazfch 
a drastick^ch pfirovndnich a rdd uvddf rozepre 
scholastick^." (VIC. II, 26. TanDit62 viz n6kter6 doklady). 

JPeliSot (Pelltsehotti) Micfialf minorita a doktor sv. pfsma, 
jen2 byl z nejznamenit^j§fch cfrkevnfcb feCnlkd ceskych v 18. stoletf, 
vydal kdzdnf v6no vand „neJ8v6t6jSl a nerozdfl n^Trojici." 
(Jir. II, 99.) Jsou to : 

a) kdadni nedilni (un. 54 A 19, idem 54 A 53): »Tri- 
nitas Dominicans, to jest Trojice nedSlnf anebo kd- 
zdni troje na kaidau nedSli.** Jsou to kdzdnf, kterd PeliSot 
mfil V chrdmu Pdn6 u sv. Jakuba, obsaiend ve dvou velik^ch foli- 
antech; dfl prvnf (kdzdnl od 1. ned61e adv. do 6. nedfile po Veliko- 
noclch, stran 601) vySel r. 1741 v Praze, dil druhy (kdzSnf od 
svatoduSnfch svdtkflv a2 do adventu, stran 565) v Praze r. 1743. 
Na konci kaid^ho dllu jsou .3 i n d e x y : 1. index rerum et verborum, 
2. index sacrae scripturae ex veteri, 3. ex novo testamento. K 1. a 
2. dflu jest pfedmluva vydavatele a nakladatele tSchto 
kdzAnf, Karla Frant. Rosenmilllera. Kdzdni jsou vfeoovina, za- 
svScena nejsv^tejSf Trojici. K I. dliu jest pHpojena pfedmluva 
k 6 1 e n d f i (praefatio ad lectorem). Ea2d^ kdzdnl m& svuj 
nadpis, titul, na pf. 1. kdzdni na 1. ncd^li adventnf: ,,Saud boii 
strach spravedlivym, co pak hflSnlkflm? Nam virtutes movebuntur. 
Luc. 21. Nebo moci nebeske hejbati so budau" ; atd. 

bj kdzdni svdteini (un. 54 A 20) : „U n u m, b i n u m, t r i- 
num, tojestjedno, dvoje,troje kdzani svdtecnf nasvdtky 
jak zasvSceny, tak kostelnf." Dll 1. „od nov6ho 16ta dA do 

Jubilejnich spiifi c. XII. 19 



284 

svdtku svatych apoStolfl Petra a Pavla, v Praze 1751*^ d f 1 2. ,o(l 
svdtku NavStiveaf Panny Marie a2 do svAtku svatyho Jana, apoStola 
a evangelisty P^n6, v Praze 1753". (1. dfl fol. str. 582, 2. df! fol- 
8tr. 846.) 

Priklad kazatelovy tynUuvnosti: „Kdo pak uCi, nebo napomini 
lid, aby pfikdzdnf Bo2f zachoval, )ie21i kazatelove? Kdo pak vy- 
k\MA, jak se md pfikazdui Bo21 zachovdvati, jako kazateloy6? Kdo 
pak pfipovidd spasenf nebeske za zachovdnf pfikAzani Bo21ho, jako 
kazatelov^? Kdo pak hrozf trestem na pfestupnfky teh()2 pjrikdzanf 
Bo2fho, jako kazatelov(5? NaHkajf sob6 lid6, . . . 2e zlf fcasy jsau aie 
hife nemflie byti, jak je. V^ffm. Zdali4 Bull nepHpovldd 'skrze ka- 
zatele dobr^ easy, bude-li lid i)}'ikdzdDf Boii zachov&vati? Zdali2 ne- 
vyhroituje skrze kazatele zly easy, jako jest mor, hlad, vojna nebo 
nesQesitedln^ dan^? Jestii tedy BOb na sv^dectvi svoldvd nebesa 
a zem: Aiidite, Coeli, et auribus |)ercipe terra: SlySte, Nebesa, a 
uSima pozoruj zem61, a svoUvd 5tyry 2ivly ; i ti svolati (zvolati) mohau 
na dneSnf evangelium z kazatedlnic kazatelov^, ie oni nejsau pf((ina 
trestu Boifho, 2e nejsau pH^ina, kterak z kdz^nf jest 
maiy uiitek, ale pMfiina jsau poslucha6ov6, ie srdce jejich jest 
skdla, na kterym (I) slovo Pdii6 uschne, jest pak trnim zapleten6, 

V kterym slovo Boii se udusf . . . ." (ned., I. 276.) .... „Co se pfini 
kazatelov6 namluv6jf o synu marnotratnyin, ktery svflj dll 8 nev^st- 
kami promrhal vivendo luxuriose, 2iv jsa smilnS, a co platno? Pdni 
synatorov6 mimo §kol j dau dohospody, mfsto kollegium 

V zahraddch se prochdzeji, v kter^ch svau milenku 
ocekdvajl, aabyj(chutn6 pochautky a dobr6 vfnoitak6 
p6kny Sdtkyna krk kaupili, bu(Irodi6Ani penfze kradau 
nebo dluhy delajf nebo pro penize na knihy N. B. k ro- 
dicflm pfSau, zatfm v kartdch a uiezi nevfestkami pro- 
rarhaji.... Pdui hodujf, maSkary dr^eji, co to pen^z stoji ! 
Na bdly, na opery, na komedie, na vysok^ hry, na konfi, na psy co 
pen^z rozhdzejl a z kolik poddanych, z kolik femeslnlkfi 
zebravych Lazaru nadelajH . . . Kdo koho miie oSiditi, 
oSidf, kde jeden druh6mu mvkie kus chleba z huby vziti, vezme: 
dost b^vaji napomlndni, aby cizl veci navrdtili, oni zatlm za vlastn^ 
driejl: co vdovy, co sirotkov6 trp6jl, z kterych pdni porucnici, 
pdni aufednlci sob6 ponidhajf, zatim vdovy a sirotky iebrdky cineji!" 
(ued., I. 278.) 

Pelisot tepe nemilosrdne vSecky stavy. Byl to ka- 



285 

zatel T&znf^ vdin^ a dftstojny. 6inf cestnou y^imku mezi 
ostatnlmi souvekymi kazateli ceskymi. 

CJirysostom Xaver Igndc Tabor sky (1696-- 1748), pre- 
moustr^t, psal tfemi jazyky ; odtud asi jeho chontky makaronskd. 
(VIC. II, 26.) Vydal dv6 ceskrf postilly: svdtedtii s n^zvein 
^jTriaTabernacula iuinonte Thabo reo exstructa", v Olom. 
1738, a nedelni: „Mon8 Thabor" etc. v Hradci Krdl. 1747. (Jir. 
n, 283 uvddf jen postillu uedfelni). (VIC. II, 26—27.) 

Zmfufme se o pastille nedelni (un. 54 C 52). Titul jeji 
jest latinsk;^: „Mons Thabor Evangelicae Veritatis Radi i s 
inclarescens . . . seuConciones Moravicae InDominicas 
totiusAnni etinFesta praecipua... .A P. Chrysostoino 

Xaverio Ignalio Taborsky Reginae Hradecii, Typis Joaonis 

Clem. Tibelli, 1747." V6novdna jest Pavlovi Ferd. Vdclavlkovi. 
Obsahuje latiuskou v6novad pfedinluvu, latinskou pfedmluvu k cte- 
ndfi, latinsky index 1. (Index .... Concionum in Dominicas totius 
anni), potoui 51 kdzdnl (na 750 str.), a koneCng Index II. Alphabeticus 
rerum in hoc opere contentarum. Kdzdnl jednotlivd jsou roz- 
jfmdni na pflslugnd themata (^argunienta"). 

Tdborsk^ v kdzdnlch svych „8tAle se preruSuje latin- 
sky mi citaty, a nejenz Pfsma. Miluje silnd slovaa kfik- 
laY6 barvy. fteC jehojestsamyvykricnlk, sam^tiryvko- 
vit6 volAnf. Pfes to misty Cte se dosti pffjemn6; je 
V nem verva a temperament." Tak soudf o nSm VlCek, II 27. 
Na pf. kdzdnf na 2. nedSli po devitniku jest velmi ii\6^ jsouc na- 
plnSno odporem proti tanci a vesell, hodovAnf masopust- 
nlmu: Kdy2 o masopustS JinSf budau choditi jako bidzni phstrojeni, 
vy se oblecte v Je2f§e Krista a jeho nevinn^ ciny nisledfljte ! Noste 
raucho mrtvlcf tSlo vaSe a k bldznflm Kristovym se pripojte! Nebo 
6 nesmrtedln^ Bo2e! Jak jsi ty velik^ PAn! Jak tehdy veliky poCet 
bldznft mlti budeS! A hie! jestli se nemejllm, cel]^ vojsko jich spatfuji, 
okna a ulice se naplnovati vidfm, veliky haufov6 lidf se zbfhajl, a po 
rynku Clov6ka bllym rauchem od^n^ho tahati znamendm. Nei kdo 
jest ten Clov§k? NejmilejSi ovCiCky ! Jest Je2f§, nds nejmilejSi Spasitel, 
od Herodesa posmfvdn, v bll^ raucho obleCen, od cel^ho vojska po- 
tupen, jest vysmfvdu jako poSetily, jest sem a tam taieny jako bWzen. 
Ach, veliky Bo2e! V^cnd velebnost jest posmfvana a za bldzna se 
dr2i!" . . . (229). Jin^ doklady v. VlCek II, 27. 

Tdborsky proslul t^2 pfekladem Goffinovy pfi- 
ruCnl postilly (v. Jir. II, 283). 

19* 



286 

Leonard Gofflney kn^z Mdu premonstratsk^ho, nar. 6. pro* 
since 1648 v Kollnfe n. R. ; poilval pro svOj cist^, beziihonof livot 
a pro svou horlivost kazatelskou licty a ydftnosti 
i 11 nckatolfkA. Zemi^el v kl^tefe ve Steinfelda II. srpna 1719. 
Postillu svou vydal tiskem v Koesfeldu r. 1690 ve 3 dflech. 
(Jan Nep. Des^lda v pfedmluv6 k 1. dllu sv6ho pfekladu GofBnovy 
postilly z r. 1875.) ToftorsAy ji pfelo2il a vydal snizvem: ,Po- 
rudni postilla, t. j. vyklady nanedSlnf a svdteCnf evangelia. 
V Hradci KrAl • (Jg. Hist 300.) 

Postilla Goffinova vySla potom v jazyce (esk^ni jefiti tfikrdte. 
Druhy pfeklad pofldil Jan Chmela (viz o n^m CCM 1891, 
str. 103.) V Praze r. 1786 (8''). (Un. 54 D 12). (Jg. 497, Jir. I, 294.i 
Tfetf pfeklad vydal v Praze r. 1843 Josef Zimmemiann, 
kter^ postillu rozSifil a pfipojil k nl 2ivotopisy sv. patroniiv cesk^ch. 
(Un. r)4 F 531). (Jg. 498). Kone6n6 ctvrt:^ pfeklad pofidil 
prof. Jan Nep, Desolda r. 1875 (dll I.) a r. 1876 (dll II.) (un. 
54 E 1046.) Reforat o tomto vydAnf viz v Cas. kat. duch. 1875 
(233—235), a 1876 (383—384). Desolda zpracoval pfeklad ten na 
zdkladS nemeck^ho vyd^nf ve Svyc. Einsiedelu 1872, 
a rozsffil jej vlastnfmi clunky a vyklady; v 2. dlle pfi- 
pojil t6i ^ivotopisy sv. patronfiv a blahoslavencQ te- 
skych. V Cas. kat. duch. 1877 poddvji prof. Schindler na str. 
67—68 referat o n^meck^m Ottov6 (Georg Ott) vydinf 
Goffinovy postilly z r. 1876. (Christkatholisches Unterrichts- 
und Erbauungsbuch) a pravi o ni na str. 67, 2e jest to kniha 
nikdy nest^rnoucf, kterd ode dvou stoletf vedle zlatd knihy 
ndsledovdnl Krista od TomdSe Kemp, mezi spisy vzdSlavatelnymi 
prvnf mfsto dr^l. 

Jak^ni zpdsobem Goffine vykUd4, dovlddme se z Cas. 
kat. duch. 1875 v referatS o vyddnf DesoldovS : ^Organismus Goffi- 
nova spisu V torn apoCfvd, ie se nejprve klade jakysi introit, jen^ 
vysvStluje hlavnf mySlenku toho kter6ho dne; kde toho potJebf, 
vysv6tluje se n^zev ned^le aueb sv^tku, jako2 i /a 6ast^ mnoha 
liturgickd ponaucenf se pfipojuji. Pak ndsleduje text epi§tolya 
8trucn6 jeho vysv^tlenl, nacei text evangelia se klade 
s rozSlfen^m dogmatick]^m i inravoslovn^m v^^kladem. 
jen2 shrnut jest ve vicero odstavcil; nad kaid^m odstavcem poloiena 
jest ve zpiisobu otazn^m hlavni mySlenka cili tresf jeho. Nezfidka 
pfipoje ny jsou takd dosti rozSffeu^ a dflkladne traktaty o dftle2it;^ch 
naukSch." (234—235). 



287 

R. 1776 vy§el 1. dfl ^Mravnych a spasitedlnych kdzdni na 
evangelia ned^lni celyho roku^ sepsanych od Karla Khuna, „Hd- 
D^ho kazatele ve farnim chrdinu Pdn6 u S. MikuldSe kr^lovsk^lio 
MenSlho MSsta Prazsk^ho." Ostatnl, 4dfly vySly pak v letech 
1778—1782. Na konci 5. dflu jest „rejstrik vSech naucenl, kter^ se 
ve vSech 5 dflech . . . vyuachdzf." (Un. 54 D 6, idem 54 E 28). (Jir. 
I, 344) Naka2dou ned^li pfipadajl dv6 kdzdni. Kdzdni 
majf nadpisy nazQa6uj(c( obsah jednotliv^ch kdzdni. Na pf. na 
1. ned^li adv.: „kdzani prvnl o saudu spravedlivych''; „kdzdnl 
druh^ vnitfnlch boiiskych vnuknuti (I).** K tomu v2dy jest pfipojen 
kralicky „vejtah", t. j. rozvr2enI kdzdul na 2 fidstky, na 
pf. v 1. kdzdni na 1. ned. adv.: Vytah: „Pfipamatovdni posled- 
nibo saudu iidem s^ i*avedlivyin vfceji k potdsenl ne^Ii k zdrmutku 
byti md, nebo: I. Nemd se saudu toho co obdvati, kdo prdv6 nevinn^ 
jest. II. Anii^ onen, kter^ po spdchan^m hfichu prdv6 kajfcl jest." 
Pak jest heslo z pis ma sv. : Vos, cum videritis haec fieri, scitote: 
quouiam prope est regnum Dei. Luc. 21. v. 31. (ToUi Cesky.) Pak 
jest teprve v^klad podle podan^ho rozvr^eni. 

Kdzdni 1. na 7. nedSli po sv. Duchu jednd o bludn^ch kni- 
hdch. Kazatel horll hlavn^ proti tajn^mu 6tenl bludn^ch 
knih na str. 149. (IV. dll). Pravl: „Dobfe tedy, 6! dobfe 6in6jl tito 
pfedstavenl vasl, ie i vdm zbrafiujl vSetecnych v6cf hled^ti, odjavSe 
vdm a ohnSui spdlivSe knihy ty (t. bludn6)" ... Na str. 152 
vyblzl krestany k pdlenl knih takovych, aby z nich u^inili 
Bohu oh6t zdpalnou (!). 

V kdzdni 2. na 4. ned^li po sv. Duchu kazatel mluvl o pov6- 
rdch (IV, 22 a si.); horll proti Sehndnl, hdddnl, vykldddnl snfi (27), 
proti hdddnl z rozIi6n^ho kladenl karet, z letu ptdkA, proti babsk^mu 
zaiehndvdnl bolesti hlavy nebo zubft, proti rozlicnym divnymi slovy 
popsanym cedulkdm na ochranu proti ndsilnd smrti, proti pov^rdm, 
jako: nedfilniho dne proti zimnici se postiti, evangelium po vyjevenl 
zlodfeje flkati, z p6ti kostelft sv6cenou vodu vzlti, aby m6Ia v6tSl 
moc, atd. (28). „Co pfi vsech p(»v6rdch jin^ho neili sam6 titfirky, ne- 
slu&nosti, blaznovstvl se ukazujl? Sudte^ jenom sami, co2 mohau ku 
prlkladu ty karty, neb malovanl sprostl paplry v sob6 za proro- 
ckau moc mlti, aby, kdyi^ se ndhodau v tom neb ou^m pofddku kladli, 
vdm by vade uastdvajlcl St^stl a nedt^stl, cizlch srdcl tajnosti, a jm6 
nezndmA vzddlen^ a skryte v6ci vyjeviti mohli? Jakau moc mohau 
mlti oni sm6dnl posunky, on^ tit6rn6 okolicnosti, ona i^eckd, hebrejskd, 
arabskd slova ? Jakau moc on6 cedulky ? etc a tito any, kteH 



288 

obycejn^ od rozlicn^ do hlavy vstupujfcl a mozkem pohybujfd pdry 
se vzbuzuji, coi inajf za rovnost s y^cmi biidaucfmi, aby vam z uich 
povfirecny hiidaft n6co prorokovati mohl ?...** (IV, 29—30). 

Probrali jsme nojdflleiittysi cosk^ kazatele katolick6 v6ku 18. 
Kazatelu bylo vubec velik^ mno^stvi, zeiii^ (eskd byla jejich kdzdnlmi 
takofka zaplaveoa. Uveden^ postilly v§ak stai^i k pozndnf upadku 
cesk^ho kazatelstvl. Ke kazatel&m druM se jinf, kterl vyddvali 
spisy obsahu ndbozensk6ho, kter6 sice postillami nejsou, kter^ v§ak 
byly pomuckou kazatelum; tito z nich mDoho 5erpali. Mlnfme tu zvldSt^ 
Beckovski'ho ^Katolkkeho zivobyti nepohnutedlny zaklad^ a ^izkovy 
vyklady cerenionii. Beckovskeho ^Zdklad^ jest rozdSlen na ^tfi 
sloupy": viru, nad6ji a Idsku, obsahujfcf kapitoly (40 v kaid^m 
„sloupu"), V nich2 obsa^ony jsou v;^klady o rflznj^ch v^cech ndbo- 
2enstvi se tykajfc(cb, jako o postu, o alnmiii6, o svdtostech atd., tak^ 
vSak vyklady z cesk6 historic, pohmick^ Cldnky proti evangelfkflm, 
atd. Na pf. poslednf kapitola ('40.) ;,8loupu" 3. jednd o torn, »jakau Wsku 
k udm kfesfanfiii) Tatafi majL* Nesmirn^ fanatisinus ndbo- 
iensky vane z v;^kladflv Beckovsk^ho. Vfie, co neni ka- 
tolick6, propadd u n6ho kletb^. (Rozbor viz v 6CM 1878 od 
Dra Ant. Rezka, str. 154 a si., a doklady v Cldnku Vd9ov6 v „Orloji" 
1898). (Mus. 39 C 7, ve 4^) Ferd. Mzko (Zeelisko), kanovnik 
kathedr. kostela u sv. Ducha v Hradci Kr., vydal r. 1774 „ Vejldady 
svatych ceremonii, rdd&i\ svdtk&i\ pamdtek, obydejAv a naddni v cirkvi 
Boii spasitedlne zrizenych a vykondvanych,"" (Un. 54 G 940.) V pfed- 
niluv6 oznainuje, ze obyvatelum osady Lib^ansk6, kdei pfisobil, Casto 
yyklddal v kdzdnfch svycb o cereinonifch, svdtcfch, pamdtkdch, oby- 
6ejlch a naddnich cfrkve sv., coX pr^ 8e posluchacflrn tak zallbilo, 
ie po odchodu jeho ho prosili, aby vyklady ty vydal. Spisovatel tak 
ucinil, rozdSIiv spis svuj v tolik kapitol, kolik je tydnii v roce. 

Kazatelstvl stoletl 18. jest v Cechdch ve znamenf 
vyluCn6ho, kjinyin ndboienskymnaukdm pffsn^hokato- 
lictvL Prondsledovaiif evanyelici nebyli vsak literarne 
uecinni. Nemohouce svd ftiuuosti rozvinouti ve sv6 vlasti, psali 
avyddvali vcizin^s v6 spisy, t62 postilly, puvodnii pfe- 
lozen6. Tak na pf. Vdclav Kleych (Gleych) z La2an u LitomySle 
(nar. 1678), jen2 se pfidr2oval uceni ceskych bratH, prchl do ciziny 
a vyddval tarn knihy cesk^ (f 1737). (Jir. I, 352—354.) R. 1712 
vydal V Zitav§ Pesk&v preklad posWly LangJiansovy \ 



289 

„M. Krystiana Langhansa, kazatele slova Bo2fho 

V m6st6 Eenigsberku v Prusfch, krestanskych ditek rucni 
a domovni Postylla . . ., kterauz ke cti a sl4v6 Bo2f a k vzdcldni 
blii^niho svdho, i€i ka^d^mu hospodari k spasitedindmu uzfvduf s svymi 
a domdcimi^ z u6meck6 feci do cesk^ s pilnosti pfelo^il 

V 

Krystian Pefiek, um^ui filosofick^ho mistr a pH gymnasi Zitavsk^m 
u6itel. Ndkladem W. K. (=:: VAclava Kleycha.) Vytist6na v ZitavS 
u Michala Hartmanua L. P. MDCCXH." (v 8^ univ. 54 D 140.) (Jg. 
300, Jir. I, 353; II, 103.) 

Rozdfelena jest ua tfi dlly. K tisku jest pHpojena „Po- 
tfebn^l sprdva, kterak tuto ru5nl a domovul postyllu 
kfes(aD§ti hospodiif ov6 jakz k sv^mu vlastufnm, tak t^2 k vzd6- 
Idnf sv^ch dftek a domdcfch ui^fvati mobau..." s modlitbami 
a pisu^mi raQnfmi, ve^ernfmi a obecn^mi; vy§la ndkladem Ydclava 
Kleycba L. P. 1712. 

V^kladd^jesevezpflsobu otdzek a odpov6di, v Dicbi 
vysv^tlujf a rozblrajl se v krdtkosti slova pHslufiQ^ho evangelia 
a ukazuji se nau^eni z tobo plynoucl. Z mnohycb mist je patruo, 2e 
pfekUddni z iiemciny p&sobf pf ekladateli dosti nesndzl. 

2. vyddni vySlo v Zitav6 r. 1734, t^2 ndkladeiu Kleycbo- 
vyra. PHpojena jest k nSmu „Dvou8toroCnf cirkve evange- 
lick6 pamdtka, kterdi se L6ta P. 1717 strany obnovenl drkve 
apofitolsk^ aneb refonnacije a L. P. 1730 strauy vyzndnf vfry kfe- 
sCansk^ v m^stfe Augspurku pfed jebo Jasnostf cfs. Karlem Pdtyin od 
knf2at, hlavnfcb m^st a vzactnycb pda&v verejuS a zmu^ile ucin^Q^, 

V cirkvi cesk^ Zitavsk^ pfipomfnala. Na pamatku potomkflm cesk^m 
k Auggpursk^ konfcssiji se pHzndvajfdm v krdtkosti toliko pozna- 
inenal a yytisknauti dai M. Kristian Pe§ek, pri gyinnazi Zitavsk^m 
um^uf mathematick^ho u6itel. S mnohymi pisn^uii/ (Mus., def., 
37 C 16). 

K 2. yyddni pfiddno jest i^i „Krdtk6 ozndmenl 
vynalezeni um6uf impressorsk^ho a o vyddni postill akd- 
zani V jazyku ceskem; t64 o sbrom azdovAiif slavnych bi- 
bliotek." (Str. 24—36 z predmluvy.) 

Nds tykdse zpidvaovyddviinl postill a ki'izdnicesk]fch 
fstr. 29—33 z pfedmluvyj. 

V obslrn^ zprdv6 t6 uvedeoy jsou tyto postilly: 
Husova (tisky 1563 a 1564), Jakoubkova, Rokycanova, Cbelcickeho, 
Korvinova (pfel. Ad. Bakaldf), Spangenbergova, Straafensk^ho Suni- 
marie, postilla Zdnirsk^ho, Berounsk6ho, Dikastova, Petrozelinovai 



29(J 

Kapitova, Kone6n6ho, vyklady Slovaciovy, postilla Borovskfiho, Hun- 
niova („ale druhy (111 dosavad v Ceske fefci nevySel!^), Mot^8ick6ho. 
Mimo postilly uvedeiiy jsou ve zprdvg t^mnohd rfizni kdz^nf 
na p. Netolick^ho k&z^ni o bfd^ lidsk^ho iivota (158S), vyklady 
K. Vdclava Stefana Teplick6ho ua proroky (1614—1616), Matliesiova 
Historie Krista P^ua preloien^ od Beoj. Petfka z Polkovic (159())^ 
„Polikarpa Lazera vysv6tlen( katechismusu v 8 k^zaoich proti blud&m 
Kalvinskym, do 6e8k6 feci preloieo^ od TobidSe Maufenina LitomiS- 
sk^ho"* (Drd^dany 1606), 19 Uz&ni o pokdnf Blaieje BoroYsk^ho 
«z Borava" (!) (1616), Snopeckova k&zdiil pohfebnl (1616), a j. VSech 
uvedenych spisovatelfl „v6£n^ pam^ti hodn^ho prfkladu P&n M. Eri- 
stiau Pefiek chvalitebu^ ndsledoval, kiji I6ta 1712. in 8. M. Kri- 
stiana Langbausa Postyllu na Evangelia Ned^lnl a Sv^tecni do 
Cesk^ feci pfelo2il; tak aby tudy y§ein t6m tobo jazyka u2ivaj(cim 
ku vzdeldnl jich v kfesfanstvi po8lau2iti mohia . . . Pondvad2 pak ji2 
vice k dostinl nebyla : tehdy ji P. M. Kristian PeSek op6t pfebl^dnul 
a snovym kjlzanfm na 7. ned61i posv. Trojici, pon6- 
vadivn^mecke Postille houebylo, rozdifil, ivmnob]fch 
mlstecb napravil . . ." (PISe Kleych.) 

R. 1738 yydlo tii y i^itayg u J. Krist. Stremela 3. vyddnf 
t6to postilly. 

Kleych vyddval knf2ky ndhoi^ensk^ v malick^m, drobndm formatu, 
tak zvan6 y,ipalidky^, Napsal na pf. sdm a vydal ^Starycb 
lidi koruna poboinosti s pfipojenfm plsnf" r. 1712, 1715, 
1724, 1734, ve formAt6 12^ Kleycboyi a PeSkovi v. VIC. II. 97—99. 

R. 1730 yy§el, nezn^mo kde, ale asi v n^kter^ tiskdiii6 sask^, 
^Sutnmovni a gruntovni vyklad ceUho pisma 5v. Star^bo i tak^ 
Nov6bo Zakona, k tomu i knib, jenislovau Apo- 
crypha . . ., jak k obecnfmu clrkevnlmu uiiy&ui v knliectvi 
Wurtembersk^m, i v jinych tak6 evangelitskycb krajindch, tak take 
i k obzvldstuf ndboiSnosti jednoho ka2ddho otce Celednlho, pro do- 
movnl cbrdm sepsany. Od tebdej§(cb tbeoiogft pfi akademii 
Wurtembersk^ v Tubiiigu s pilaostl pfebl^dnuty a mnobym uiitecnym 
napomenuUm poroz§lfeny, nynf pak... z nenieck^bo jazyku 
pfelo^eny, na ctyry dfly rozdSleny a ua svitlo vydany. 
N^kladem kfestanu uyn^jsfiio casu tim potfebaSji o roz§ifenf slova 
Bo21bo pecujfcfch ... L. P. 1730." (Univ. 54 D 1). Na pocitku 
jest ,;pfedmluva tbeoiogft Wurtembersk;^ch v Tubinga kfesfanskAmu 
ctendfi.* 



291 

Y Jungmannove Hist. lit. na str. 300 mezi postillami 
uveden^ ,Kr6tk6 obsaienf n6kterych evangelickych 
fecl*^ od Miktddie Ludvika z Zinzendorfu^ „DyQ6j§lho biskupa evan- 
gelickych bratrskych cfrkvf" (z n6m. pfel. 1743 v 8^ bez mlsta 
a tiskafe) postillou uenf, n^bri jest to 16 feW na vysvfttlenl 
druh^ho (Idnku vfry kresfansk^ z mal^ho katecbismu Latherova. (Uu. 
54 D 160, mus. 37 C 18). 

Dodatek k posttlldni stoleti 18,: 

PostiUy slovenske. 

Na sklonku v6ku 17. tak6 na Slovensku protire- 
formace dostupuje vrcholu. V dele jejfin jsou TruavStl 
Jesuits, kteM z Cecil ;,brali si vzory pisemni agitaee, Cesk6 kiiihy 
doma pi'episovali, die ceskych skladali a yyddvali nov^ spisy pro 
potfebu dom^cf. Proto, jako vlivy husitsk^ a protestant8k6 
z Cech na Slovensko pronikaly v stoletfch 15. a 16., tak 
i j'e8uitsk6 literarnf hnutf v6ku 17. a 18. v Cechdch, na 
Morav^ave Slezsku odno2 svou md zase tak^ mezi 
Slovdky V se verozdpadnich Uliriich." (V16. II, 32). „Ale 
i to, CO pfivodng vzniklo na pud6 slovenskd, duchem, obsahem i formou 
v6rn6 jde v Sl6p6jfch 6eskdho pfsemnictvl protirefor- 
macnfho." (VIC. II, 34). 

Za prvnf slovenskou postillu prohlaSuje Alexander MdinJ 
sv6 dllo: 

„Panes primitiarum aneb Chleby prvotin lacn6- 
jlclm si ova bo2(lio duSempredlozen^; to jest: Kazne na 
nedde celeho roku , , . v slovensk^nijazyku ponejprv na svfitlo 
vydan6 skrze velebn6ho P. Fr. AlexandraMaczajho, Mdu 8vat6ho 
Pavla prvniho pustevnika, slavn6j arci-provincii Uhersk^j professa 
a v kldStefe Marie Thalsk^m na ten Cas kazatela. Tyrnaviae Typis 
Academicis, per Fridericum Gall. Anno 1718." Pfedmluvy jsou dv6, 
latinsk^: 1. hrab^ti Adamovi z Kollonicz de KoUegrad, 
2. Ctendfi. V pfedmluv6 k ctendU Mdcaj vyklddd mimo jin6, ie po 
stillu svou vydal proto, 2e SlovAci dosud nevydali postilly vlastnf svou 
feCi domdcf, kde^to jini ndrodov^ maji ji2 mnoho postill v jazyce 
sv^ra. Apon^vad2 jeho postilla prvnf jest vyddna ja- 
zykem slovenskym, nazyvii ji ^ChLeby prvotin,'' (V16. II, 49). 

Zpusob vykladflv. Napf. „kdzilnl na nedelu I. adventnl. 
Predpoved: Aspicite, et el'vate capita vestra . . . atd. Luk. 21. 
Vytah: Aby se tlm spiSe vykonalo pokolenf lidsk^ho vykupenf, 
Bosk^ to Otce Nebesk^ho slovo na t6m bylo, aby se tak6 cfm nej. 



•292 

spfSo vt^lilo. Vyklad rozd^leii jest na exordium a confir- 
mation coniiimatio zase na n^kolik „punktfi." Epilogus. 

PoRtil la Macajo va sio2eun jest zccla v duchu a zpi- 
sobu tehdejSich |)08till jesuitskych ceskych, ac skladate^ 
ueliorll a nekanl tak drasticky a proti kaclfstvi neiitofil vfibec. NaHW 
na zkazenost sv^ta, na neuctivost k chrdmu, na satana, duSe kupuji- 
cibo za lidsk^ nefesti a carod^jstvlm obluzujiciho zpozdil6 smrtelnfky, 
stysk^ si na ninoli^, kteri nectl svdtkfi, stSzuje si na mamon^tstvl 
a lichvafstvi j vystrlhd od domaciho neinravu , vSecko oslavovati 
neiulrnym pitfm, pfedvddi r&znd vid6ni o hr&zacb poslednfho soudu 
a poctu zatracencfi, 1161 velikost utrpenl Kristova velikymi Cisly, aid., 
Y§e zpAsobem podobnym, jako v jesuitskych postilUch 
Ceskych. Na ph o Kristovych muk^ch pravf : „Kdoi neuznd 
hrozn^ umuCenl jeho byti, kdy2 sam^ hlavy s trnfm korunovdnf tisic 
ran na hlav6 skrz na skrz mu uciniio^ kdy2 biCov^n byvSi, podI6 
poctu Adulffa patndcte tisic tri sto a sedmdes^tkrdt udlai^en byl, 2d 
vSeckot^lo rozslahan^ do kosti bylo, z kter^ho2to biftovjiul dve sto 
tricet tisic kropeji krvi vypr§t6n^j poCftd se." Jinde pak tM cisla 
uvMl op6t npodl6 sinyslu Adulplia a Alphonsa% i „podl6 zjevenf s. 
Brigity", jak pfSe „Lanspergus".'*°) (Die Vlcka, II, 48—49.) (Y.tM 
S. Czambel, „prvej" kuihe slovenskej, „^ivena** II, 1885, 23(3.) 

.,indCajov§tine*\, t. j. o Mdcajove neodftvodnftn^m „slovenSteiil 
8pisovn6ho jazyka** viz ve VlCkove lit. II, 52. 

Kazatel Jan Blazins (Bldzy) sfar^i [nar. vivancinej (Tur.) 
r. 1684], fardr v Tren6ine (f 1749) pteloiil, ptedmluvami 
a proposicemi opatril posfHlu Martina Mollera; preklad 
jest V rukopise. (Jg. 300.) V. tez SIov. Pohl'ady 1887, roc. VII., 
61iinek: Slovensky Plutarch od Alex. Lombardiniho (str. 42). Lom- 
bardini pf-ipomfna o Blaziovi, ze zustalo po nSm v rukopise ,Pre- 
lo^enj postillii Martina Mollera, kteru predmluv^mi 
a propositidmi opatril." 

U evangeliku slovenskycli zpusobil, jak uvAdi Jir. v Ruk. 
II, 30, velik($ hnutf prtklad postUly Jakuha Spenera, jeji poHdil 
r. 1729 spravce cirkve uherskoslovenske v PreSpurku, pestovatel 
sm6ru pietistick^ho, ElitiH Mllec. (Jakuba Spenera Grun- 
tovnf uceni o clancich viry krestansk6, naoby6ejnd ne- 



^"; Srovn. liceni velik^ho utrpcni KristOYa veil k^' mi fifsly u kazatelii 
Axlara (Vld. II 21—25) a Tdborskdho (Vic. II, 27). 



293 

d^lni a sv^tecnl evangelia.) Jungmann uv&dl postillu tuto bez 
oziiaCenl jm6na autorova na str. 300. (v 8", mus. 35 C 7.) 

Spisovatel, jak se zdd, yM so v nf vycliloubd svon latinskou 
ucenosti. Sloh ptekladu jest misty tvrd^. — Po pfedmluvg 
autorovfi jest tabulka pf edstavujf cl pof^dck cldnkft vfry. 

V postille t6to toti2 vykldd^se uCenloCldncfch viry, alepofadjednotlivych 
&teul na ned6Ie a svdtky jest zachovdn; aby si pak (tendf molil 
z cel6 postilly vybrati prAv6 „gruntovnf uCeni o cWncfch viry," pfi- 
ddna jest zmfD^Dd „tabulka% rejstflk to rozd^Ien^ die ucenl 
I. Bohu, Theologia, II. o ^lov6ku, Antropologia, III. o stavu mi- 
losti, IV. stavu slAvy. To jest pak jeSt6 ddle rozdSlenos pf ipome- 
nutfm, V kterem kdzanf 6tendf o pffslufin^ v6ci se mu2e dot^fsti. 

V jednotlivycb kdzdnlch jsou vyklady na urCit6 thema. Jsou to 
kdzdni biblicksi, v uich2 kazatel ffd( se potfebami nea&en^ho po- 
sluchaCstva, co4 bylo prdv6 poisadavkein Speneroyym. (Srovn. na str. 196.) 

T62 evangelick^ kdzdni Arndtova byla horlivS pfeklddSna. Tak 
kazatel evangelicky Samuel Lissoviny (nar. 1712) „Arndtove 
kdzne a postillu do sloveuftiny prelo2il, tak aj Knihy o oprav- 
divom krestanstve a Rajskii zahradku.^^) PrvSie dielo tla6ou vydal v Prefi- 
porku r. 1776 a druhe r. 1777." (Slov. Pohl'ady VII 1887, str. 135.j 

Z pflvodnfch evangelickych postill slovenskych zasluhuje zminky 
postilla Dauiele Sartoria (1704-1763). Slovensky vySIa 
r. 1746. (Slov. Pohl'. 1887, str. 221.) Po druhd vySla jazykem ceskyra 
r. 1779 v Prespurku a pak tamie r. 1807. (Jg. 300.) 

Ge8k6 vyddui z r. 1779 (un. 54 C 163, v 8^; mi tento titul; 

„Summovni Postylka na vkecky dny nedifni i svdtecni v roce, 
dvojim kdzdnfm, evangelickym a epiStolickym, k ranni 1 neSpornf nd- 
bo2uosti duchovnf zaopatf end, . . . sepsand skrze DanieleSartorius, 
nftkdy pri cirkvi evangelick6 Bansko-Bistryck6 Ndci Slovansk6 slova 
Boilho kazatele. Nov6 vyddnf. V PreSpurku . . . 1779." Nejprve jest 
pfedmluva „k ndbo2n6mu 6tendfi% datovand 1. P. 1746 dne 
20. mdje (z 1. vyddni slovensk(^ho), pak „Modlitbicka, ktera se 
pfed 6tenim premySlovdnl evangelickych flkati inii2e," 
a modlitba „po kdzanl slova Bo^lho.'* 

Dil prvni c^bsahuje apiemySlo vdnf evangolicska ne- 
d61nf i svdte6ni" (1—699). 

Rozdelmi vykladAv: Nejprve jest kratky livod, pak pHsluSny 
text evangelia s kratkym povzbuzenfm, potom vyklad (rozjiniani) 

^^) Tuto pfeloiil tez e?ang. kn6z B 61 Mat6j, 1. vyd. b. m. 1720, pak y Pres- 
purku 1777, 1782, 17«6, 1811. (Jir. I, 50.) (VI6. II 113). 



294 

roz(161eny na 3 6dsti, k ii6mii2 pfiddno jest ^^spasitedln^ 
uaiiteni", „hoi'liv^ napravenl" a ,pronikav6 potfeSeni". 
Toiii rozdi^leiii jeduotlivycli kdzAnf jest i^i v dile druhem, jeni ob- 
sahuje ^ptemyglovdnf epiStolickd na vSecky dny nediini 
i svdtecnf v roce.** (3—541). 

Postillu Sartoriovu k 4. vyddni opravil a vydal vlastnfm ndkladem 
Josef R&iidka, vikAf pH spojen^ n^meck^ evangel ick6 cfrkvi v Praze, 
t866, ve 2 df lech. V krdtk^m doslovu ohrazuje se proti t6m, ktef f byli proti 
nov^mu vyd4nl postilly Sartoriovy z tolio diivodu, ie pry jest jii ,pfe- 
2iU", ie ui^ ,8tar6 vyrazy**, ie jest .nepotf ebna'' atd., a klade 
duraz na to, 4e poddvd text postilly opraven^; Je-li Postylla 
Sartoriusova ,star^ a nepotrebn^^, tedv musi byti stard a nepotfebad 
i sama nade (eskd Bibll Pdn6, jeliko2 postylla tato v duchu 
a slobu biblick^m sepsdna jest." 

Kouecn6 r. 1874 oznaniuje .Evaugelick^ Cirkevnik" (sir. 247 
— 248), ie vyftlo nov^ slovensk6 vyddni Postilly t6to r. 1874 

V PeSti tiskem a ndkladem Viktora Hoinyansk^ho. 

K&zdnimi Daniele Sartoria vane duch vrouci, nellcend 
Usky k Spasiteli. Ukol, ktery si pfedsevzal, vyll^iti totii KristAv 
pHchod, jeho chudobu na sv^t^, ale v^inou sldvu na v]^sostech, spi- 
sovatel vykondvd s presnostf a svSdomitosti, poddvaje pouze 
duchovnf smysl, jddro obsa^en^ v perikopS. Obsah jest jen 
duchovnf; spisovatel neskUul se v prach vsedufho 2ivota, ale po- 
vzndSeje se v ndbo^ensk^m nadSeni k zdfn^mu idealu nebesk^ sUvy 
Kristovy hledl pfiv^sti k tym2 mySlenkdm i pobo^n^ho (tendfe. 

Ukdzka: ,,V6ela pfed pMvalem do aula pospicbd. Kdy2 psi Ste- 
kaji, dlt6 do Iflna matky utikd, a kdyi se jestMb zjevuje, kuMtka 
bi^ii pod kridla slepice. Tak i ty, ssau2eu^ dit6 Bo2il Cfiu jsau tei- 
kosti tv^ bliigf, tfm vie pospfchej k Je21§il On prijme t6 pod sva 
ktldla a do uebesk^bo bydla. Anieu.** (I 51). 

V musejnl knihovn^ nalezl jseinjeSt^ jedno vyddni postilly 
Sartoriovy, vytiSl6u6 v Zitave r. 1757 (mus. 35 C 8). Titul dilu 1. 

V tisku mus. schazi, dil 2. pocind se timto titulem: „Ve jm^nu Pdnil 
Dil druhy, v n6m2 se piPemydrovani epiStolickd na vdecky dny ne- 
ddlni i 8vate(^ni v roce obsahuji. VytiSt^n v ^itavS, skrze Jan Gott- 
lieba MikoUSe 1757." 



VI. 

Konec stoleti XVIII. a stoleti XIX. 



Duch cesky ponendhlu probouzel se z mrdkot, do nichi byl 
uspdnna tak dlouM l^ta. Jitrenka obrozenl nArodnlhokoncein 
stoleti 18. zasvitla, jazyk cesk^ se znendhla zotavoval po t&ik6 chorobd 
sv^ho upadku. 

Co se tyte bomiletiky, povstala ji2 kolem r. 1775 v Pra/e 
spolecnost kritiku, kteH posuzovali kdzdni kostelnf. V cele 
jejich byl prof. C h 1 d d e k. Bohoslovl s duchein v6t§i s n & 9 e- 
livosti, ne2 byla v dobdch pfedeSlycb, dbalo vfce o pravou po- 
boinost nei o hAdky njlbo^ensk^. V Piaze r. 1778 a v Brag r. 1779 
zHzena byla kathedra pastoralnl theologie. (Viz Jungmann, 
Hist. 1. C, str. 366, Sp'achta, Homiletika, Dfl 1. v Praze 1852, str. 45.) 

Mimo jing knihy t62 postilly t6 doby jevf ji2 velik^ pokrok 
proti postilldm protireforma Cnfm, i co do formy a zpusobu 
kdz&nf, i CO do jazyka. 

Dokladem tohoto pokroku v [mstillich jest postilla vydand od 
F. JIf. Krameria. Titul jeji znf: 

.Kfesfanskd katolick^ uiitecnd douiovni postylla. 
Na celorocul uedSlnf i svdtecui epiStoly a evangelia . . . 
P f e 1 2 e n Jl a vydand o d M. V, Kramiriusa. Dfl p r v n i 
V Prazo, 16ta l"7«o." (Un. 54 F 416, N 5.; mus. 69 G 51.) 
(Jg. 497.) 

Jest pfelo2ena z nSmfiiny. (8^ 314 stran.) Obsaliuje nej- 
prve pfedniluvu n§ineck6bo vydavatele. Tento klade diSraz 
Da vSeobecn^ rdz t^to postilly, ktei*^ nenf obiuezena na urMt^ 
nn'sto, na urCit6 osoby, nybri, jak i)ry jli titul sdm ukazuje, t. ,do- 
movnl postilla', urcena jest pro vSecky lidi k poboi^nosti domdcf, 
zvUStS pro ty, ktefl by nerozuineli ucen^m knihdm. Jest urcena 



296 

pro lid. Zajimavd jest pf iporaenutf : „Domovnl postilla jest cosi zna- 
ineiiit^ho pro kaidy diim; take jest v ka^d^m domfi, • i u toho nej- 
sprostSiho lidu zaiuilovand kniha ; a pf i cteni takov^ postilly nepHjde 
spanf aiii na ty, kteff2 prv6 nad innohymi jinymi pos till ami 
usnuli." Jest to dobrd naraika na takov^ postilly, kter6 zumyslnnu 
ucouosti neprospfvaly lidu, nebof lid jim nerozum^l. 

Z pfedmluvy t6to vysvM t6z, ie postillu tuto sloiil str^c vy- 
davatelft V. 

Ndsleduje ptedniluva cesk6ho vydavatele, Kranieria. 
Jest pry tfeba vydiivati tak^ v (eskem jazyce ndbo^ensk^ knihy, jich2 
jini ndrodov^, zvliiSt6 N^iuci, majf velik^ mnoMvf. Ale kn64f sami 
pry t6to povinnosti zanedbdvajf, proto, aby prost^ lid nenauCil sc pre- 
luySleti o v6cecli ndboienskych. Kramcrius polemisuje proti takovfin 
kn^^fin, kteff nestaraji se o dusevni prospfich svych svfifencft bojfce 
se svuj zisk, jeho2 pr^ hledl nsbfti z ndboitenstvf. Za dfikaz takoveho 
ne8lechetn6ho jedndnl vydavatel uvetejfiuje dopis kaplana VAclava 
Loukoty V Lu2ci, v n^mi teuto jisteho obcana varuje, aby necetl 
„Kuihu Josefovu** vydanou od V. M. Krameria, ktei*i pr^ jest hodna, 
aby byla spaleaa, a aby jf inezi katoliky nerozSifoval. Kramerius, aC ka- 
tolik, se spravedlivym rozhorleafm obraci se vflbec proti takovyin kn^zim 
katolickym, kteH sv6ho lifadu fAdn6 nezastavaji. Horll proti mniS- 
sk^mu, pov^rcivdmu a rouhav^mu niodlenf, proti knibim, v nichi se 
vypisujl fale§n6 zAzraky s riSienci, Skapulffi a j., proti vymySlenym 
legeuddm o svatych. Vyt^kd knfiilm, ie nedbajl pfesnosti 
asprdvnosti (eskdhojazyka uvdd^je za odstraSujfcf prfklad 
spis P. Jana Hubdlka, kn^ze clrkevniho, „0 ptijimdni nejsv. svitosti", 
ktery pry jest psdn tak hanebnou ceStinou, ie se zdd, jakoby spiso- 
vatel byl pfiSel do Cech odn6kiid z Tatar; doddvi k tomu vtipne: 
.Oq svau kiiiikau velikaii slii^bu vlasti prokilzal; a bude-li jich vice 
vyddvati, jakoi bude, budaii iiiiti kranidri z (^eho kornautky delati.'' 
Pfekladatel chce pfisp^ti ii6jak k obecndmu osvlcenf 
ceskdho lidu; proto pry vyddvd pfeklad t^to postilly. 

Nebudeme se Slriti o tdto postille, protoie nenf piivodnf. PH 
porafndme \§ak, 2e jest v ui zjevna snalia po oprave, zvld5t6 
V kneistvu katolickym. Spisovatel horlf v nf proti takoveniu 
ndbozeustvl, kterd se zaklada jen na zevn§jslcli obfadech, na ze- 
vn^jSfm lesku; hned v kdzdnl na 1. nedfeli adventnf inluvf o pa- 
peifch, podrobuje historii pape^ii ostrd kritice a horli proti pfe- 
hniatuin papeiskym. Na str. 24 vyslovuje sv6 potesenf nad tfm, ie 
s refonnnu svobody tisku, kterou zavedl cisaf Josef, budou Tychdzeti 



297 

lepsi spisy duchovnf, nebof dosud pr^ „kroni samycli 
jStSpnych zahrddek, diicliovn/ch budicku, Gertrudy 
a Mechtyldy modlitbiCek' a t6m podobn^ch niceinnych 
a k poverdin hrube napomdhajfcich sartek, nebylo nic 
uknihkupcfl knalezeni. S censurau knih byvalaf pnlvS bfda; 
poznamendni kuih zapov6d6nj^ch byl by mohl sedli^k na vflz se dveina 
voly naloiiti; a raezi tr*mi zapovM^n^mi bj^valy knihy takov^, za nfe2 
se nynf i v fifmS styd6jf, ie je kdy zapovgd^li." (str. 24.) 

K textOm jednotlivycb epiStol a evangelif pHpojen jest vj^klad, 
ktery spisovatel jmenuje „mravnym nauCenfm.** Pfeklad vynikjl 
sprdviiou na svou dobu ceStiuoii: z nSho Ize poznati, jak 
Kramcrius byl jat vd^nou snahou o vy tribe iif i)oklesId matet- 
Stiny. Tfmto pfekladem se to liplnfi potvrzuje. Z uveden^ch diivodftvi 
jest to counA knl2ka i po strdnce obsahov6 i po strAnce jazykoviV 

1. dil Postilly koncl se kdzAufm na nedSli niasopustnf. 2. dl' 
nevySel. 

Nasklonku v6ku 18. vysla katolicki postilla Me- 
dl fnova: 

^Posfylla aneb vcjklady na vsecky nedilni a svdtedni cpiUoly 
a evanyelia pfes celyrok, spfidanfmmravnychnauCenf 
pfsnlamodliteb. Vydand od Jana Medlina, fardre Dolenosliven- 
skcbo. V Praze . . . 1796 ^ (4^ un. 54 C 1 6.) (Jg. 497-498.) Obsahuje d v a 
dily. PH 1. dfle jest dedikace hrabfiti Frant. Antoninovi Novohradsk^mu 
z Kolovrat a pfedmluva k CtenAti. Dfl 1. obsahuje v;^klady ne- 
dftlnf, dfl 2. vyklady svdteCnf. Rozd61enl jednotlivycb 
kdzAni jest toto: Text epistoly, struin^ obsah jejf, naucenf, kter6 z nl 
plyne, krdtkd modlitba a pfseii, jejfmi^ obsahem jest pflsluSny text epi- 
Stolnf; text evangelia, a zase obsah, nauCenf, modlitba a pfsefl. Castojsou 
pfiddna t. zv. „ponavr2enl", na ph pfed kdzdnfmi na nedSle ad- 
ventni „ponavi'2eni o adventu", v neini se vyklddd vyznam doby 
adventnf, jejl trvdni, clrkevnf ceremonie v Cas adventnf, co 
clrkev v ten 6as pHkaziije a co zakazuje. Ke kdzdnlm b^vajf pHpo- 
jena t64 rftznd pouCenf, na pf. pfi kdzdnl na 3. ned^li adventnf 
jest na konci poucenf „o suchych dnech** (I 38—39), na str. I 203 
pouCenI nedSli kychavn^ (Jest na cesko kejchavnd nazvdna, proto 
ze V Cechdch v tu nedeli uvedeno bylo, aby se kejchajfcfmu tloveku 
feklo: pozdrav Pdn BiShI"), na str. I 233—234 o smrteln^ nedeli 
(;,deti na ten den figflru smrt vyobrazujfcf z m6sta ven k utopeni 
nesau, na pamdtku, 2e z pfi&in6nf a sna2nosti Boleslava, kni^ete 
Cesk^ho, Poldci k vffe pfivedeni byli, a v tu nedfili sv6 ddbelsk^ 



298 

inodly, ktevfmi se piv6 klancli, do vody hdzeli a topili, jakoby sv* 
pfedeSI6 bohy usmrcovali"), ve II. dfle na pf. pouceni o vdnocfch 
(II 16—18) (o zvycich, o koledft a j.), o Nov^m roce, o sv. Tfech 
krtllch; atd. 

V^klady jsou suchopArn^, sloh jest mdl^, jedno- 
tv^rn^, beze vSf 2iyosti, obsah nudny. Polemikdm a na- 
Y&ik&m se spisovatel vyh^ba. 

Jan Medlin vydal je§t6 r. 1828 y^Dtu^hovni vejklady na epiHoly 
a evangelia nedilni a svdteini celeho roku.* (Toho casu byl MedUn 
kanovnlkem u sv. Vita.) VySly ve 4 dflech v 8^ (un. 54 E 243. ve 
2 sv.) JuDgmann je pokl^dd za 3. a 4. dfl postilly (498). Jak z pfed- 
mluvy vysvftd, jsou urCeny pro knSistvo za pomflcku pfi 
k^zdni a pro hospoddfe k dom^cl poboinosti. 

Vyklady tyto jsou lep§i nei v]^klady obsa2en6 v postille; sloh 
jest v DJch pon6kud iivSjdi. 

O homileticke Itteratufe stoleti 19. ponechdme usudek du- 
chovufni pozorovatel&m samym. Tito na mnoze nevyslovujl se o ni prfz- 
niv6. Pod^vd pr^ se in u 1 1 a, a ] e n e m ii 1 1 u m. „Budto jest obsah sam^ 
moral isovdnf, aneb je zde v6rov6da vyloSena bez ladu a skladu a du* 
zota se kryje bleskn;^mi a vysok^i fantasiemi v pHkladech, podo- 
benstvich atd., aneb konecne hHchy a pokl^sky se kdrajf tak, ie 
i drastick^cb dojniA suadno se domakati. Ne2 poridku nal6zdme 
pokrmu zd2ivn^ho a s ilf ciho . . ." (C. kat. duch. 1861, Afo- 
rismy ouiPad6 kazatelsk^m v dob&ch nyn^jgich, odJos. Hausmanna, 
str. 241.) P. Ant. SkoCdopole uva2uje v ildnku „V^znam a liloha 
posv^tn^ho fecnictvi v bohosIuibS katolickd*' (v C. kat. duch. 1862 
str. 29 a si.) o lozdilu liomilii v prvnlch dob&ch cfrkve^ v prvnfch 
Sesti stoletfch, od v^kladflv pozdSjSfch, zvlAStS stoletf 17., 18. ado- 
br^ho dilu stol. 19. Ony star6 homilie pr^ „tak i^ivft se dot^kajf nej- 
jasudjSfch strdnek a z^bybfi lidsk^ho srdce, a2 neize, aby se posla- 
cbaci nezd^lo, vice ie mluvf s^m nei^li ie koho mluvlcfho poslouchi/ 
kde^to pozd^jSf 6asoy^, t6i d ob r y d f 1 19. s t ol. ^pod^vajl n^m 
kazatelskych plodfl z vitSf cdsti nezdiivn^ch, a nejen 
Dikterak nepoutajiclch k sob6^ ale radej jakousi podivnou a nesnadno 
nazna^itelnou necbuC vzbuzujfcfcb. Odkud jinud by se dal lik&z tento 
vysv^tliti, ne-li odtud, Je doby vzniku a vzrostu cfrkve byly doby 
posvdtn^, naskrze pronikiiut^ skalopevnou virou a horouci l&skou, doby 
vzdjeinii^ho na nejv^S cil^ho 2ivota lidf s Bohem a Boba s lidmi...?'^ 
(str. 34.) Rozdil kazatelskych dftl starSIch od d6l 



399 

nov6j§fch podilva t6f. J. Je2ek ve spise „Zdsluhy duchovenstva 
fee a literaturu ceskou" (Praha 1880): „Kdezto kazatelsW dfia ze 
starSi (loby jednoduchostf mySleaek a fAdnym, byf ne v2dy pftvodnfm 
upravenfm lAtky se vyznacujf: Dal^ztoe v nejedn^ prdci DOvftjSf velmi 
zhusta nelogiCnost V chodu myS16nkovdm, nesporAdanost 
Utky, mnoho krAsnych, vzletnj^ch slov, ale mdlo jddra, 
horovdnl v mlhov6ra Seru, nejasne obrazy, nepflpadn^ 
pflklady, nesfastn^ pfechody. Mnoh^ kazatel chtSje b^ti po- 
pularnfm, stAvA se bohu?.el trivial nlm." (str. 181 — 182.) 

Tak kritisuje se homiletickA literatura stoletl 19. v CechAch se 
strany katolick6. Se strany evangelick6 slySme posudek 
Ferdinaiida Clsafe, jeni pravf v Ptedmluvfi k 8v6 Postille (;,Chl6b 
2ivota", 1892): „Postilly naSe vSem pottebAm nevyhovujl. 
Proc? PostrAdajl bu3 vysp61osti dneSnl ev. homiletiky, 
anebo postrAdajf* Ce8k6 sv^rAznosti . . . Mfl2e ve v6ku Vi- 
netuv a Monodfiv, Kohlbriigguv a Spurgeoniiv ovangelfkum reformo- 
van^in — ve veku Ahlfeldflv a Gerokuv evaDgelfkftm luterskj^m ve 
vSern vyhovovati homiletika z postilly ChelCick^ho, ba i z Husovy? 
Byf i vykony kazatelsk* iif^kterych zvlAStS vyvolen]^ch nAdob bo41ch: 
Lutherfl, Kalvfnu, Kuoxfl a jinych veleduchii z reformaciilch dob, 
tiSt^nou literou zachyceny jsouce, nejen nynl, n^br2 i po tadu celych 
budoucfch let jeSte tvorily poklady, z nicli2 rAd a vd6cn6 obohacovati 
so bude diichovn6 vysp^lejSi cteuAf*, a v niclii^ usilovn6 studovati bude 
mnohy evangelicky homil6t; pfedCltAnim pouhym ty postilly star6 
nemaji Da SirSf vrstvy cfrkve sv6ho star^ho vlivu vice. To nenl 

na jich ujmu feceno Cfm casov6j§i jest kAzAnf Evangelia, 

tfm i pusobivSjSi . . . UCel kAzAni jest pracovati pro vfttnost, ale 

V Case a casov6 Co casovdhovnynftjSl sv^homile- 

tick6 literature inAme^ zpravidla nenf nArodnf, nenl 
Cesky sv6rAzn6 . . ." (XII— XV). 

Celkov^ usudek o homiletick^ literature 6esk6 
stol. 19. nezni tudii pflzniv6. Nicm6n6 nSktef 1 kazatel^ vydali 
dila, kterA cinf cestnou v^jimku. J. Jeiek uvAdl zvlASt6 spisy 
Rychlovsk6ho, Zahradnlkovy, Jirslkovy, Ehrenbergovy, 
DaneSovy, Ceruohouzovy , DiviSovy, Dlaskovy, Ha- 
klovy atd., kter6 pry jsou pravou ozdobou homiletick^ 
literatu r y. Na pf. „V^kladecli a feCech duchovnich na vSecky ned61e 
a svAtky roku cfrkevnlho" vydanych od Bohumila Fr. Haklacteme 
v Blahovestu 1886 (str. 41G.), 4e n6kter6 feCi v nich jsou mistrovsky 
provedeny a 4e ze vSech vane lAska k Boliu a clrkvi. 

Jubilejnich spisu c. XIL 20 



300 

Chv^leua jsou zvIdSti k&zduf Vinafick^ho, SuSilova, 
Jirslkova/') Frenclova a j. Mnoho vykladu na evangelia a epi- 
gtoly vySlo t^2 v Casopise katol. duchoveostv a, v Blaho- 
v^stu a V jin^cb (asopisech a sblrkdch, katolickych 
i evangelickj^ch. 

Z Heskych postUl stoleti 19. zmfoime se o postille Javur- 
kovfe, Zahradnlkov6, Frenclov6, Tf-ebfzsk^ho a CI- 
s a r V $. Ruznil jinii k^zdni v. Jg. 497 a si. 

Josef Javiireky z BeneSova (nar. 1741), benediktin SAzavsky, 
vydal V Praze r. 1819 1. dfl, r. 1H20 2. dfl 8v6 i)ostilly. (Un. 54 E 
181.) (Jg. 498, Jir. I, 312.) 

Titul jeji znf: 

^RoAiina poucovani kresfanskd na ncdde pres cely rok. SepsanJi 
k duchovnfinu zvl^StS ii2itku a pot^seni pobo2nych 
fctenAffl od Jozefa Javflrka, knfize clrkevnlho.** Dii 
1. (1819) obsahuje pfedmluvu vydavatelovu a pouftovanf 
ktesfanska na nedile od 1. oed^le adv. hi do 6. ned^le v post^ 
(414 stran). Dil 2. (1820^ obsahuje poiicovani kiPesfansk^ od 
nedftle provodnf a2 do 24. ned^Ie po sv. Diichu (699 stran). 

Javftrek vyklAdi za lirelem praktickyiii pro SirSf ctenifstvo, 
poiicuje zp&sobem popularnfm. Kiz&ui jeho jsou stHzlivd, 
odm^tcD^, uesou seklidnym, mfroyni tonem poucovacfm; 
z textiiv evangelick^ch pfipadajicich na jednotliv6 oedele kazatel vy- 
bfrd v2dy urcitou, zflkladnf niySlenku, kter^ tvofi obsah 
cel^ho k^zdnf a kterou kazatel sv6domit6 rozbfr^. Postilla jeho ne- 
vynikd sice zvlAStol slohovou vyspfelosU, ale lifcelu sv^mu vyho- 
Yuje majfc t6i dobrou vlastnost, ie z nf vane duch kresCan- 
sk<^ sn^Selivosti, dobromyslnost v^kem seSl^ho, zkuse- 
n^ho kneze, jen2 s pHrozenou sv^mu stAH povidavostf chce sv6- 
fenym ovefckdm sdSliti posledni rady, dtfve ne* se odeb^fe na veCnost 
Jest to lidov^ postilla v prav^m sniyslu slova. 

Kdzilni JavArkova jsou pina laskavych rad a po- 
tideni. Kazatel vybfzf horliv6 k Usee k bli^nfmu; lid^ majl si 
vzdjemn6 pomdhati, zv]d§t6 v tsLS nouze. Variue vSak, aby se ne- 
pfljcovalo teui, kteH ^^ou vlastni vinou majf nouzi, kteH to, co vy- 
d61ajf, propijf nebo prohrajf. (I 33—34). Uvddl viSbec praktickd pra- 
vidla piijCovdni peu6z. (I 27 — 47). Pfispfvati slu§( zvldStd k sblrk^ni, 

**) Jeho kizini na vsecky ued^le a sriitky cel^o roka a fe£i postni do 
titiku k 3. vyddui upravil B. M. Kulda. 



301 

„kter^ ku pomoci pohofal^ch neb jin^ch takov;^ch potfebuycb od 
vrcbnosti zaffzeu^ jsau." (I 45). — Manielum kazatel div& mnobA 
naufeni pfi livabdcb o prdvecb a povinnostecb manielftv. (I 
142 — 161). V uvaze o nev6rnosti pravf na pt. : „Umaun6n4, 
uSpin^ud, ucauraud, rozbaleod, do starycb skMpfl obut^ iena soadae 
muie pfiCinu ddti, ie mu2 vezma si ji v oSklivost, iieveruym jf pocne 
byti-". (I 157). Nerovnd manielstvf byvaji ueSfastnA: j,Mlad6 
ienj V doui6 star6bo muze jsau tolik, co haiiseoky na zelen^m kve- 
taucfm stroma. Hausenky tak o^erau strom, ie na nein nic neostane, 
neili smutn& rohatina. Znal jsem sdm muze velmi mobovit^ho, kter6bo 
statek mlad^ 2ena tak rozcbvdtila, ie posledne cely otrban^ i^ebrati 
musil." (II 272). — Roditflm udlll laskav^ a prakticke^ rady, 
jak majf ditky sve vycbovAvati a o n6 peCovati. (I 106 
aJ 124). N6kdy se pr^ stdvA, ie matka dite zaiehne. „Za tau pf(- 
&inau prdva cfrkovnf ustanovujf, aby matka cel^ rok a §est ned^l 
8 Qvfm V uov6 narozen]^m dSfdtkem nespala, ale obzvldstnf pro n6 
postylku mSla." (I 109.) Aby dftti nedostaly ne§tovice, radi: „Po- 
8lecbn6te m6 rady, a ddvejte sv^m ditkdra kravCf neStovice sAzetil" 
(I 109). MajMi d6ti ne§tovice, radf, aby se v svitnici netopilo a 6a- 
8t6ji cerstv6 povStrf tam pouStfilo (I 1 10). V praktick^ch rad^cb 
sv^chjest kazatel tak borlivy, 4e poddv^ napf. dokonce irecept 
^proti nestoviCnfmu bni8u vocicb": „Vezm6te polovici vody, polovici 
ml^ka^ a to smfcbajfce obfejte, aby vla2n6 bylo: a namdcejice v Unn 
kl&cek, tfm jim jejicb natazen^ klapky navla^ujte, aby ony zmdknauc, 
se otvlrati, a dfeti jirai mrkati mobly. Tfmto lehaunkym prostfedkera 
d6ti od slepoty zacbrdnfte." (I 110—111.) Varuje, aby pted d6tmi 
se nevypravovalo o straSidlech, o bubJlcfch. „Ale tato 
straSidla, bud Bobu dika! nyui jii liodni pfostilvajl, lined od toho 
casu, CO je do domu kflznS neb cuchtbauzu k potrestdnf posflaji." 
(I 114). 

Proti pov6rAm, „bjichorjlm a babskym povidkdm" se 
kazatel vyslovuje s nejv6tSI rozhodnosti: „Lid6 d^ck^mi pfedsudky 
pojati; vSudy hned straSidlo na hfebfcku maji. Jestli no6nfho casu 
my§ 8 n^jakym papfrem se po zemi tabd: to (pr^) neboi^ka panf 
chodl a Slouiprem (!) po zemi saustd. Jestliie kdy takovy pov6re6nfk 
\ei\ V noci v pokoji^ a zda se mu, ie tam kdosi v knize, kterdz na 
stole jest V pokoji, poMd listy obracf, on si z toho hned straSidlo 
ud61A: zatlm pak pHchdzejf Iid6 a ohieddvajfce, coby to bylo, na- 
chdzej(, ze uetopejr sedfi za obrazem, kttdly o n^j Saustd" . . . atd. 
(I 114—115). „Nebylo by konce, kdybych vypravovati chtSl, jak;^ch 

2u* 



302 

straSidel si Dad^laji lid^, ktefi od svt^ho d^tinstvi takov^nii pov6re(- 
n^mi povidkami hlavu napln^nau inajf. Oni noCnfho Casii y§ecky ty 
mastn^ p^ry, kter^i^ se ze zem6 zdvihajf a trauce se o sebe, se za- 
palujl, za ohniv6 mu2e majf, . . . ka2d^ pes v noci jest jim ftertem . . ., 
stfn V zAfi mSsfftnf . . . obr, . . . kai^dy clov^k v noci vstffc pficba- 
zejfci straSidIo ..." (I IIG— 117) atd. (0 „ud614nl'* I 118—122). 

Co se t a n c e tyCe, nenl kazatel proti nfimu, ale jest pry tteha 
vystfihati se takovych tancfl, kter^ v oclch jebo jsou nepo6estn<^ 
a oplzl^: „Co4 tak nepoCestn^ho jest, jako tanec vrtik feCeny? 
Co tak nestydatebo, jako tanec na §Atek nazvan^? Co pro osobu 
Jenskau tak neslu§n^bo, jako tanec kalamajka?" ... (I 289). 

Javftrek jest t6z rozbodn^ odpftrce IfienI briiz pe- 
keln^ch. Bflb pr^ nesoudl bfisnikAv k takovym trestftm, ^jakd 

V knize Pekelny ealdr fecen^ se pfedstavujf (nebo to jsau 8ain6 vici 
vymy81en6, kter6 vfce lidi poblAznily ne4 napravily)." (I 208). Spiso- 
vatel mfnl tu spis italsk^bo jesuity Jana Manniho (La Pri- 
gione eterno dell' Inferno, Venetia 1669), pfeloieny Mat^jem 
V. Steyerem a vydany v Praze tfikrAte od r. 1676 do r. 1701. 
(„V6Cny pekeln^ 4aHf aneb hrozn6 pekeln^ muky, obrazy a pff- 
klady . . . v jazyce vlask^m po CtyficetikrAt na svetlo vySlymi vy- 
podobu6n6 . . .") (Vlfc. II, 33). 

^Homileticke re6i na neiUle a svdtky celeho roku, Od Vin- 
cencia Zahradnika, Mladoboleslavsk^ho, fardfe v KfeSiclch.- 

V Hradci Krdl. a v Praze, nAkladem Jana Host. PospfSila, dil /. 
r. 1S32, dil 11. 1833 (v 8"). (Jg. Hist. VI, 1915). (Un. 54 D. 
287). Ve „slov6 k ctenJlfflm" cteme: „Poddvto knitk6 feci, 
ant obdyln^ neb^vajf vd6k. AC pak jsau krdtk^, jsau nicra^nfi v Se- 
nate a jddrn6"; homilie ty jsou pry „cistau feti a pravS 
staro6esk^m jasnym a llbeznym zpfisobem mluvenf pfi- 
strojeny"; dllo spisovatelovo jest pry „napro8to pflvodnl." 

Spis tento vySel t6z v jazyce nSmeckSm: 

«Honiileti8che Erbauungsvortrage unter derFrQh- 
messe an Sonn- und Feiertage des ganzen Kircben- 
j ah res. Von V. Z., PfaiTer in KteSic. Prag 1832. (Jg. VI, 1915). 

Vyddni ftesk6 i nfenieckS posouzeno jest vCasopise 
pro kat. ducb. 1833, str. 137 — 141. Kazatel zacbovdvd pry starSf 
a otcflin cfrkevnfra nejobyfiejnfejSi zpiisob homilif, t. j. 
vykhidA po Wstkdcb perikopu a kii kazdS t6to fcdstce pfipojuje mravnf 
nauCeui Referent cbvdli Zabradnikilv jasny, prostondrodni 



303 

si oh. CesW vyd^ni jost ob§frn^j§f, n6meck6 pHIiS strucn^, procei 
misty i nezfetelne. 

Ant. Frencl vydal 2 postilly: 

1. ^Postilla, aneb vyklady a rozjimdni na evangelia tiedelni a 
svdfedni ... od Innocentia Ant. FrtMicla, doktora bohoslovf a ucitele 
ndbozeustvf na c. k. akad. staromftstsk^ui gymnasium v Praze.'^ Ob- 
sahuje tfi dUy (54 B 178, univ.): 1. dfl (od 1. ned. adv. a2 do Hodu 
B. Velik.) Praha 1854, 2. dil (od Velikonoc do poslednf uedole po 
sv. Ouchu) Praha 1855, 3. dfl (vyklady a rozjfmdnf na svdtky a slav- 
nosti svatych a sv6tic bo41ch) Praha 1857. 

VySIa ndkladem Dfidictvl Svatojansk^ho. V pfed- 
mluv6 k CtenAfi spisovatel mezi jiuym pravl: „. . . . ackollv ne- 
scliAzi ndm kn6h duchovnfch a to na muoze vybornycli, pfedc vSak 
pohreSuje se onftch, kter62 druhdy u lidu tak obllben^ 
byvaly — totiz post ill. Starych iienf ani k dostiinl; pfeklad 
postilly Goffinovy^ aC v mnoh^m vyborn6 s otazkami a odpo- 
vedmi, nehodi se dobfe k spolecneniu cftdnf ..." Hled6 k po- 
th^bdm lidu naSeho spisovatel obm^Slel pry ']\l diUno vydati sv6 dflo, 
dii pak vyzvan byv Drem Vdcl. PeSinou, tak uCinil. Spisovatel mluvl 
uspohiddnf sveho spisu; za voditko zvolil pry ducha roku cfrkev- 
nfho, jjik se objevuje v perikopilch; po kaid6ni evaugeliu n mi- 
sled uje slovuy v^klad, v n^mi se vysv6tluje sou vis lost pe- 
rikopy s ostatnlmi dejinami 2ivota Kristova a roziim 
a suiysl feci a skutka rdn6 se pn>.stondrodnfm zpftsobem vykWdA. 
Cfleui spisovatilovym pry bylo duchovnf vzdSldni, ne pouh6 
ukojeuf zv^davosti. „Po vykladu udsleduje v2dy roz- 
jfuidnl, v n6mzto «o perikopa rozbird a C4st po cdsti, 
verS po ver§i, na iivot obracf, a sice zpflsobem homile- 
tickym. Je§to v§ak slova hnou a pfikladov^ tdhnou, . . . pHlo2eni 
jsau k naucenim pffkladov6 mnozl..." Zde onde jsou ve- 
tkdny m o d 1 i t b y . . . „Ze pak k ob51rn6mu dflu tomuto mnoho ji- 
n^cb uov6jSIch i starSlch, domAclch i cizlch spisil po- 
u2ito jest, poznd kai^dy znalec literatury homiletick^.'* 

Postilla tato obsahuje t^2 „Rozjim2inl o umueenf Pdna 
naSeho J. K.« (I 620—702). 

2. y,Po8tUla^ aneb vyklady a rozjimdni na redi a epiStoly fiedilni 
a svdtedni ccleho roku ..." Praha 1861, nAkladem Dedictvf Svato- 
jansk^ho (univ. 54 B 289). Yi&i&vA jdou od 1. ned6Ie adv. do 24. 
ned61e po sv. Duchu (406 str.) 



3n4 

V Cas. kat. duch. 1875 pKrovndvA ae na str. 234 postilla 
Frenclova k Desoldovu vydini postilly Goffinovy. 
Ptednost djivd se Goffinovi. Goffinava postilla jest po- 
pularn^jSf, Fretidora jest splSe jen rukovStf pro ka- 
z a t e 1 e. 

Tddav BeneH Tfebixsky vydal: ^Pravdou k iivotu. Sva- 
teSni, ned&ni a prileiifosini promluvy^ (4 dily)/**) V pfedmluvg 
8t6zuje si Tfebizsk^, jak Cechov6 mAIopeCujf o dobr6 
ndbo2eQsk6 spisy dom&cf, a& jicb jest v literatufe naii, 
zvl^Ste star6, velik^ innoMvi. 

V kdzdnfch sv^ch Bene§ (asto pfipomind uddlosti 
z d6jin dom:icfch; nds v^borny historick^ povfdk^i^ se v nich ne- 
zaprel. Mluva jest krasnA, uSlochtiU, vzneSend, dojimave 
poetickl Mnohd k^z[ini d^si upffmn^m vlastenectvlm. Jsou 
r y z e c e s k d, ft a s o v d, n d r o d n f. 

TTkdzka. ,. . . Kdy2 u nis v CechAch pfed 500 lety vyvstivaly 
ua cistern obzorii mraky, je4 v^Stily blfzk6 straSn^ boufe, byly to 
nejvice praiske clinimy, v nich2 ozyvala se slova, jichi ostM podobalo 
se meci dvojsecn^mu ; ale zAroveft byla v nich i nejupffmnSjSl v^ka 
a nejpfjitelStftjSf vystraha. A slova ta, jak vypravujf niim letopisy 
fteske, in61a takovy uftinek, 2e m^Stky praiisk^, kterd dosuil oiely 
nddhern6 zdvoje a pfeskvostu^ Satstvo, pocaly choditi ve sluSn^m 
a jediioduchem od^vu ; lichvdfi i ti, ktefi nabyli jmfinf zpflsobem ne- 
pravym, ddvali se na pokdnf, lid^, dotud oddanf marnostem, po- 
my&U'li na spaseni du§f a zaftali slouiiti Bobu. Chrdmy na Star^m 
Meste u sv. Havla, u sv. Jilji, Matky Boi\ pfed Tynem, nemohly 
a nemohly pojati zdstupy posluchaftfi. Ano jeden z nejslavn^jSfch mu^u 
tfch, Jan MiliS pffjmim z Kromifiie proti samdmu Karlu IV. 
vytkl vefejn6 jak^s poklesek. A Karel? Kdy2 arcibiskup, jehoi sa- 
meho kazatel ostrostf svych slov neSetfil, cht61 sni61eho uapomfnatele 
potrestati, panovnfk sdm niu odpustil, bije se v pi'sa: M& vina, mi 
nejvetSf vina! — M61 jseui pflleiitost prohl^dnouti si zevrubne ve- 
lik6 ty postilly psan6 na pergamenu z onSch dob a po- 
dotykdm pouzo, kdyby dnes, ac easy jsou jeSt^ horSfmi, odvAiil se 
kdosi, nechf je to knt^z fi neknSz, podobn6 mluviti u vefejnosti, snad 
by byl kamenovdn. Ale b^dn, Karel umfel, mu2ov^ ti uloiili hlavy 
sve ku spAnku v6cn6mu jeden za druhym, a vse vrdtilo se do star^ch 

**) Nenf to postilla TO Ylastnim slova smyslu, podobn^asi jakoJono Kolldra 
nedSlui, sr^teine i pfilezitObtue kdzn^ a feci, ?ydau^ ye 2 dflech 
r. 1831 a 1X44. 



Ik. 



305 

koleji. Potora zacaly pflsobiti ocel; oheii a smrtl A nad Ceskou zemf 
krvavd zdplava ani nevybledala I Uplynulo 200 let a v Cechdch bylo 
jii ticho a mrtvo jako na hfbitov6/ (Z dflu III., 65—66). 

Ferdinand Cisaf^ knfez evaDgelick^, vydal r. 1892 v^fbornou 
postillu nazvanou ^.thUb iivota'' (v C^slavi 1892, ndkladem ^sopisu 
nHus""), kterd jest z nejlepSfch postiU ilaSi literatury. Posudek 
ni pi^in^Sf nHus"*, Casopis vSnovan;^ zdjm&m cfrkve 
evang. ref., roc. V., 1893, str. 20 — 23. Postilla Cisafova obsahuje 
103 kdzdnl nedilni, sv^tecnl a pffleiitostnA s 48 mo- 
dlitbaml. I^cel jejf jest prakticky vzdSlavatelu^. Ctendf oa- 
lezne v ni v2dy na urditou dobu, pro ur6it6 pHpady a pHhody pH- 
hodnd k^zdnf, na ph v cas ini, v 6as hospoddfsk^ch po*. cm, v (as 
vAlky, spoleCensk^ch pfevratfl, a j. Vfklady neffdl se urCit^mi peri- 
kopami. Zdkladem mnoh^ch k&z^nf jest nijak^ text ze Star^ho Z^kona. 
Maji T&z nejIepSlch spisfl Ceskobratrsk^ch. Zdkladem 
jejich jest osoba Kristova, jeho svat^ 2ivot, jeho ne- 
besk6 u£eni. Jsou pfivodnf, &asov&, ceski^, a vyznaiujf se 
zvIdStnf realistickou a fe(nicky umSIeckou formou. „Co 
se tyce stromu na§i evangelickd homiletick6 literatary 5eskd, jeho b^- 
valou sUvu rozmetala, jak zndmo, b^lohorskd boute stradlivii. Tvrdfmc 
z pln^ho 8v6ho ptesvftdCenf, anii bycbom i jen slflvkem chtfili tfni 
snad zmenSovati vyznam PostiU doposud u n&s ai^fvanych: Na tomto 
stroma, pokud zase vyhnal u uAs vystfelky v zemi vypralil^, jest 
Postilla „Chl6b 4ivota^ plodem nejzdatilejSfm, jeni na 
nem uzrdl od toleraninlch dob... Plati o nl slova v Ko- 
menskdho ,Um6ni kazatelsk^m', ie kdzinf slova Boi^fho 
majl zdobiti: 1. hojnost, 2. svStlost, 3. Ubeznost, 4. mocnost." (Ca- 
sopis „Hu8", 1. c.) 

Postilla Cisarova se sklddd z oddilfi obsahiyiclch : 1. re(i 
obecu^, 2. fefti pHpadn^ a feC zAvSrecnou, 3. raodlitby pfed i po 
k^zilnl ku vsem feCem knihy t^to pHhodn6 a 4. rejstHky. 

Z kdzdni slovenskych stoleti 19. pHpomindme: 

a) z katolickych: 

„Kjlzne na vSetki cel^ho Roku uedele, kter^ P. 
JB. SeifHdy Radu menSich svat6ho Otca Franciska serafinsk6ho 
kraju blahos. Panni Marie skutecnf kazatel spisal, a veric^mu Ludu 
vyhlasil." (Slov. PohFady, VII 1887, Alex. Lombardini, Slov. Plutarch, 
str. 72.) (Seifrid f 1855). 

„CeloroCn6 neieln^ kdziie, Ixter^ z franciizkfch zna- 
meuitlch kazatelov nSkdi boli viWhnut6, a v uhersk^j reci 



306 

podia nedelnlch evandfilf zr/d^n^; v6il ale z uhersh^ho na slo* 
vendkf jazik su preIoien6 skrz JoT^fa HtUydk, kapldna 
SaSdnsk^ho. V Trnave . . . 1828/ (Un. 54 E 548). V pfedmluve se 
pfipomfnii, 2e tato ka/.dui vjsla ji2 r. 1786 v jazyku madar- 
sk6m. Obsahuji 2 dily (1.: str. 361, 2.: str. 310). - 

Orgdnem katolickych kazateld na Slovensku jest y.KazateVha'' s pfi 
lohou „K dejindiu kat. kazateTskej literatury slovenskej** 
(material ke kazatelsk6 lit. slov.) (Slov. Pohrady, 1890, roc. X, str. 212.) 
„Kazateriia'' z r. 1890 pfin^Si zaWtek studia: „Strucny dejepis 
kat. kazaterskcj literatury slovenskej'' od Ign. Kaviaka. 

6) z evangelickych : 

^Postylla doroovnl, aneb krestanskd pfemySlovdnl oa ne- 
delnl a svdteciil evangelia k sUv6 Boii a k v§eobecD4mu vzd^lam 
spofildanA, od Ondreje Placheho. V Bdfisk^ By>trici 1805 Dva 
dlly, I. str. 624, II. str. 527, s vysv6tleDlai Modlitby Pane." (Jg. 
Hist. 498.) Ve SloV. Pohf. 1887 (str. 223) Cteme o Ondfeji Plachem 
(Andrej Plachy, uar. 1755), evang. kn^zi lut, ie „bol on jednym 
z najplodnSjSlch slov. spisovateTov svojho tasu; vydal 
do 20 rozlicnych spisov." (V. te2 Jir. II, 123-124.) Plachem v. Vie. 
II 288 a si. 

Z jinych kazatelu evangelickych po stilly psal na pf. Karof 
BraxatoriH, kn^^z evang. lut. (Viz Slov. Pohl'. 1887, str. 204.) 



Doslov. 



flada Ceskych postill jest nesCetnd. Cena mnohych jest ve- 
iik^. Jest V nich ulo2eno mno^stvl vzdcDych pokladu 
fcesk6ho duclia. Lid m6I je u velik6 oblibe; vMyt mu pfi- 
nilSely mnohd pouceaf, ninoh6 z nich byly mu dobryrai prflvodci po cestdcli 
^ivota. Lid choval je ve svycli doinacnostech jako poklad drahocenny a 
skryval uzkostliv6 ty, kter6 prondsledovala doba ndbo^enskd nesndSeli- 
vosti. VelkA cast jich poddv^ o b r a z s v 6 d o b y tak jasne, ze p r o 
kulturnlho historika jsou zdrojera ii«vycerpateln/m. N 6 k t e r 6 
z nich zvld§tc maji c e n u t r v a 1 o u i po strdnce jazykov^ 
i literarnl i kulturn6 historick6. Postilla Husova, Chel- 
cick6ho, Rokycanova, Zflmrsk^ho, Kralickd, Kapitova, Bavorovsk^ho, 

Y 

Steyerova, Cfsafova — jsou v z A c n A d 1 1 a, je2 budon v^.(ly ozdobou 
nasi literatury. — 



1. REJSTftiK 



spisovatelu, pjrekladatelu a vydavatelu postill. *) 



Achilles BcrouDskv Jan 172—173, 289. 
Arndt Jan 154—155, 196, 293. 
Axlar Pavel 279-282, 283, 292. 

Bakaldf Adam, bratr 157, 289. 

Barner Jan 240—243. 

Bavorovsk^ Tomafi 156, 182—189, 212, 

21H, 807. 
B^I Matdj 293. 

Bepta Bohusla? V} 8okom;^tsky 173. 
BfloYsky Bohurair Hynek 286, 240, 244 

a2 255, 261, 263. 
RlaziuB (^Bldzy) Jaii, starsi 292. 
z Borovna Borovsk^ Blazej 211—213, 

290. 
Braxatoris Karol 300. 

Cisar Ferdinand 200-201, 299, 305, 
3i)7. 

Damascen Marek 282—283. 
Desolda Jan Nep. 286, 304. 
Dikast (Dicastus) z Mirkova Jiff 203 
az 211, 222, 289. 

Erben; jebo vydinf Husovy postilly 18. 

Ferus (Wild) Jan 1J<2, 190-192. 
Fischer Kri§tof 164, 100. 
Frencl Ant 300, 303—304. 

Gerhard Jan 222. 

Goffine Leonard 285-28(i, 304. 



H^ek MatSj Josef 279, 280. 

Hall;^ (Galli) Pa?el Petr 238. 

Hoffmeister Jan 156, 159, 212. 

Hulydk Josef 306. 

Hnnnins D. Aegidins 154, 212, 220 ai 
222 290. 

IIus Jan 13—38, 45, 47, 48, 52, 54, 56, 
68, 69, (>0, 62, 66, 71, 106, 125, 144, 
148, 161, 156, 166, 173, 176, 177, 179, 
180, 212, 221, 243, 257, 259, 260, 277, 
289, 299. 307. 

Cheieickj Petr 5, 38, 48—66, 70, 106, 
121, 148, 149, 150, 151, 173, 17«, 289, 
299, 307. 

Chmela Jan 286. 

Jakoubek ze Stfibra 17, 38—47, 60, 

66, 120, 125, 161, 277, 289. 
Javftrek Josef 300-302. 

Kapito Jan 177-182, 217, 290, 307. 

Kbelsky Jan Ctibor 222. 

Kelsky Antonfn 283. 

Khun Karel 287. 

Klekl&r Jan 240. 

Kleych Vicla? 288-290. 

Konecn^ Maton§, br. 210, 213, 217 as 

220, 290. 
Koni^§ Ant 211, 255—266; Eoni^ftft? 

Kli6 6, 191—192, 193. 
Korvln Ant 156—157, 168, 289. 
KoSeticky Jifi Evermod 238. 



*) Clslice silnt^ji vytisten^ zna^i str^nky, na nichi jedna se pr^y^ o po- 
stillach UTodeuycb splsovatelft atd. 



310 



Krdlicki postilla 174—176, 213. 
Kramerius V. M. 295-297. 

Langhaus Knstiaii 288— 29(). 
Lenhard Viidav 226. 
Lissoviny Samuel 293. 
LukAfi br. 74, 173-174, 181. 
Lup^c Martia 47—48. 
Luther (postilla) 153. 
z Lyry Mikul^ V. 

Madaj Alexander 291—292. 

MathesiuB Jan (postiliy) 154, 2.51. 

Medlin Jan 297-298. 

Megandor Kristof M. 220, 222. 

Milec Kliii§ 292. 

Mili6 4, 6-10, 151, 804. 

z Mifkova v. Dikast. 

Modestin Ondfej 192, 193. 

Moller Mai till 292. 

Mot6Ki(rky KaSpar 223—224, 290. 

Nachodsky Stepftn Frant. 269—279. 
Nitsrh Daniel 240, 243-244. 

Palma Sixt Mocidiansky 209. 

Pauliis Diaconus V. 

Pelisot (Pelischotti) Michal 28,3—285. 

Pelta JiH 238. 

Pesek Kristian 288—290. 

PetrozeJina Jakub 213, 214—217, 289, 

307. 
Pflauraer Kri§tof 256, 269. 
Pilafik Step^n 222. 
PlachJ Ondfej 306. 

Radin Karel 268-2fJ9. 

Reiel Ilradecky TomAs 169, ICO, 16H, 

189. 
Kokyoana Jan 66—151, 166, 167, 173, 

289, 307. 
Hosenmdller Karel Frant. 283. 



flfl2i£ka Josef 294. 

WoUtko Sob^slavsky Tomas 159— IW), 
200. 

Sartorius Daniel 2^-294. 

Scipio (Berliik.i) Seb. Vojt. Plzeuskv 

224, 225-230. 
Scribouius z Horsova Jindfich 189, 190. 
Seifrid H. 305. 
Scherer Jifi 240-242. 
Slovacius Vacla? Turnovsky 196-20H, 

260, 290. 
Smolik Jan Benedikt 256. 
Spangenberg Jan 154, 1.^6, 157—159, 

260 289. 
Spener Jakub 196, 292-293. 
Stran6nskJ Jan 157-159, 1H3, isy, 

289. 
Suchy (Suchius) Jan 194. 

§tefan Ondf., br. 174. 

SteyerMat^j Vdclav 230—237, 261, :{o7. 

TAborsky Cbrysostom Xaver Igndc 285, 

292. 
Tfebizsk;^ \ aclav Benos 304. 

Veseiy Fabian 266-267. 
Vrbensk^ Viktorin 220. 

z W4growce Wujek Jakub 169, 171, 

jc)2 193. 

Waldhanser Konrad 2—6, 9, 151. 

Zahiadnlk Vincenc 299, 302-303. 
Zdmrsky Martin Philadelphus 160 az 

169, 212, 289, 307. 
Zimmermann Josef 286. 

ialansky Uayel 211, 2H0. 
z ^ernoYce Rehof (z ^arnowca Grzc- 
gorz) 169-172. 



II. REJSTRiK 

r u z II y c h j m e n j i ii y c li. 



Abrnham a Sancta Clara *jr.9, 279. 

Ajiricola lilip, Dr. 191. 

Ahlfeld Joli. Kridr. 299. 

d'Ailli Petr 11. 

Albigciisti 1. 

Alcuin V. 

Alexander V. (pape/) 33, 34. 

Alexander Velik^ 205. 

Antikrist 78. 

Antonin sv. Paduansky 249, 259. 

Apollonie sv. 249. 

Aristoteles 2«, 42, 41, 15:J, 270, 275, 

277, 282. 
Augusta, br. 171. 
Augustin sv. lOI, 213, 257, 203. 
Aiignstns cfsar 204. 

Bacbacius, v. z NaumSfic. 

Halbln Boh. VI. 

Parbora sv. r»8, 249, 250. 

Hanninun JiH 162. 

Baumann Kristof (impresior) 22.'>. 

Bavorovinus Jakub 181. 

Beckovsky Frant. 270, 288. 

Beda Venerabilis IV, 207. 

Berchtoldus mnich (Schwarz) 217. 

Bematicky (Bemartick;^[Jgn.]) Havel 70. 

Biskupec Mikulas (\0. 

Blaboslav Jan 174. 

Bo6ek Ant. 181. 

BratH desti 47, 66, 68, 71, 74, 77, 78, 
92, 93, 105, 121, 148, 152, 153, 173, 
174, 175-182, 188, 213—220, 229, 
260. 

Br^m Egon K. 23^. 

Brigitta sv. 2»53. 

Brodsky Martin Nikolaidcs 71. 

liras Ant. v. z Mohelnice. 



z Bukovan Bukovanskd Alzbeta 209. 
Burda Jan 222. 
Burian na Brtnici 69. 
Bydiovsky Pavel 6, 19. 

Campanus Jan Vodnansky 2n0, 214. 

z Canterbury Stepan V. 

z Carlsperga Carolides M. Jiri 205, S06. 

z Castres Alexander V. 

Cato 248, -JSl. 

de Causis Micbal 34. 

ricero I53, 270, 277. 

(■odicillus V. z Tulecbova. 

Coligny Kaspar (admiral) 2ni. 

sv. Cyrill a Metb. 231, 251. 

Cyril 1 us Jan, br. 222. 

^ Castolovic Berger Jilji 203. 
(^ecb 254. 

z ('enkova Flaxius Jan, ml. 197. 
Cernfnov^ v. s Ghudenic. 
Cernobouz Frant 299. 

Da^icky v. z Ileslova. 

Da6ick.<- JiH (impressor) 162, 163. 

Danes Frant. 299. 

Dante 153. 

Diogenes 282. 

Ditricb Josef Frant. 184. 

DiviS Frant. 299. 

Dlask Ant Lad. 299. 

z Domailic Zikmund 13. 

z Doubravice Osovsk^ Smil 214. 

Doudia Frant 13. 

Drabik Mikul^, br. 172. 

Drahomfra 254. 

z Dra2oTa, v. Martinius. 



312 



DabraviiiB (Jau Skila) 19A. 
Dnrer Albr. (mallf) 183. 

Ehrenberger 209. 
Kogpigl 277. 
Knthusiast^ 20H, 210. 
Kugenius IV. (papei; 125. 
Exulanti; jejich literatura 220-224, 
288-291. 

Fanlfii Mikulas 86. 
Faust Dr. 277. 
Ferdinand IL, ciBai^ 256. 
Filibert (biskup) 1-iO. 
FlaTiuB JoseptiuB 231. 
FlaxiuB V. z Cenko?a. 
Frantisek sv. z Assisbi *J76. 
FrantiSek sv. Xav. 263. 
Fray Fridrich 190. 
Fulgentius st. 276. 

Ceiler Ton Kaisersberg 152. 

Gerok Karel 299. 

de Gulen Jobannes 10. 

H^jek s Libo^au 166, 198, 231, 254, 

270. 
Hakl Bobamil Frant. 209. 
Uanka Viclav 72. 
Havel Mistr 72. 
Havel, kn§z 125. 

7. Uelfenburka Zikinuud Autocb 150. 
Herodot 248. 

z Heslova Da6icky Mik. 211. 
nibner Ondf. Fridricli 223. 
Hielten Jan 221. 
llnik Frant. 18. 
Holub&f Jan 34. 
Tloratins 165. 
Horcidka Frant. 13. 
z Hradce Joachym 189. 
z Hradce Adam 1«9. 
z Hranic Bohutsk^ Jonata (impressor) 

177. 
IIubAlek Jan P. 296. 
Humanismus 152, 153, 155. 
Husit^ 2-)7. 

Chanovsk^ Albert 270. 
ChUdek Jilji, prof. 295. 
Chorinnus Jan 209. 
Cbotek Bernard 34. 

z (.'hudenic Cemfnovi Polyxcna 209; 
Anna Josefina, brabdnka 240. 

Ign^c z Loyoly 253. 
InnocentiuB, papei lo9. 
Irenaeus 207, 215. 
Isvaldus AlbinuB Klaccus 207. 



Jafet, bratr 68, 105. 
Jakub L, kr&l angi. 204. 
Jan ZlatotlBty sv. lY. 
Jan Nepomuck^ 230, 264, 266, 269 a« 
270. 

Jan XXIII. (pape£) 3S. 
a Jano?a Matdi 10, 43, 86. 
Jednota bratrsk^ v. BratH 6e8ti. 
Jesuits 154, 169, 171, 221, 240, 246. 
253, 208, 270, (TmavStf) 291. 

Jeronym Mistr 180, 257, 259. 
Jeronym sv. 198, 271—272. 
JindHch III. (kril Franc) 204. 
Jindnch IV. (kril Franc.) 204. 
Jirsfk Jan Val., biskup 299, 300. 
JiH, knf2e Sask^ 228. 
Jobanna (papeiicei 36. 
Josef II., cisaf 296. 
Juhn VojtSch 18. 
Julian Apostata 204. 
Juno 247. 
Justinian II. 207. 

Kalvln 36, 222, 228, 241, 243, 25:4, 257, 
299; Kalvinistd 224, 233. 

Kampauns v. Campanus. 
Kapistran 72, 92, 108, 127, 149. 
Karel V. 289. 

Karel Veliki V, 198—199, 207. 
Karel IV., c'fsaf 2, 304, 255. 
Karel VI. 225. 

z Karlsperga v. z Carlsperga. 
KaviaV Ign. 306. 
Katharovl 1. 
Keil L. 266. 

Kircber (Kirchnenis) Athanasius P. 271. 
z Klenovdho 2inkovsk^ JiHk 71. 
Kliment Bos^ (kancional) 260. 
Knox John 299. 
Kohlbrilgge 299. 
KolUr Jan 304. 

z Kollonicz de Kollegrad Adam, brab^ 291 . 
z Kolovrat Novohradsk^ Frant Ant. 
297; Jan 190. 

Komensk^ J. Amos 222—223, 281, 806. 

Koni^ovi Katefina Alibdta 268. 

Konr^d sv. 236, 251. 

Konstantin I. Yelik]^ 29, 69. 

Koranda Vaclav 129. 

Kosmas 166. 

Kosmografie 6e8ki 212, 281. 

Kratochvfl Karel 240. 

KravafskJ Adam 270. 

Kristian II., knlie Sask^ 162. 

Krok 254. 

Krisfau 119. 

z Kriianova Stanislav 68 — 69. 

Kfi2ftnov8ky Vdclav 123. 

Kalda B. M. 300. 



313 



Ladisla? Neapolsk^ (kM) 33. 

Ladislav Pohrobek 68, 149. 

Lamoriuain 265. 

LaTaleruB Ladovicus 215. 

Lazer (Layzer) Polykarp 290. 

Leo Velik^ IV. 

Libufie 254. 

z Licka Brikci 6. 

Linhard by. 58. 

z Lipy Tr6kov^ Adam a Vil^m 211. 

z Llpy Tr6ka Jan Rudolf 211, dcery 
jeho 212. 

Lipsius 268. 

Li?ias 277. 

z Lobkovic Hassidtejasky Boh. 199, 200. 

z Lobkovic Jirf 162. 

Lomnick^ z Bud6e Simon 263. 

Loukota V^ay 296. 

Ludmila st. 256, 264. 

Lud?lk Tolentinskf sv. 246. 

z Lukonos Srik Jirl 203. 

Luther VI, 36, 66, 153, 154, 155, 156, 
158, 192, 193, 196, 212, 218, 216, 221, 
223, 228—229, 237, 241, (jeho Byu 
242), 253, 257, 276-277, 299. 

Mahomed 213. 

Makarios starSi (Velik^) IV. 

Manni Jan 302. 

Mansfelt A. 269. 

MammercuB, biskup Viennsk^ 179. 

Maria Panna 59, 94—96, 253. 

Marsiglio z Pado?y 11, 12. 

Martinius z DraioyaSam. M. 220, 222. 

Mathesius Jan 154, 183, 290. 

Matins II. 208. 

Maxmilian II., 190. 

Melanchthon Filip 151, 156, 157. 

Melantrich 18, 38, 190, 191. 

Meluzioa 277. 

Mdlnick^ Payel (Filopater), illuminator 

208. 
Mickiewicz A. 188. 
z Micbaloyic Benigna Vordila 209. 
z Mladenoyic Petr 17. 
z Mohelnice Brus Ant., arcibiskup 189, 

190. 
Mouod Adolf 299. 
Moufenin Litomyslsk^f Tobias 290, 
Monster Seb., (kosmografie) 166. 

z Naumeric Naumeficky Bachacius Mar- 
tin 205—206. 

Nausea Blancicampian Fridrich 189. 

Netolicky JiH 172, 290. 

Nenberk Jan Norbert, ryt. 71. 

Novokrtenci 157, 167, 206, 212, 213, 
216, 228, 23:<, 243. 

Occam Yilto 11, 12. 



z Olbramoyic Dvofecki Anna 209. 

Origenes IV, 246. 

OsoTsky V. z Doubrayice. 

OstraduB J\H 208. 

Ott Georg 286. 

Oyenus 277. 

OyfdiuB 153; (Metam.) 277. 

PHee Stdp^n 33. 

Paprock^ z Hlohol 254. 

z Pardubic Arnoit 2, 111. 

Paulus Burgensis VI. 

Paulus Diaconus (Warnefrid) V, 207. 

Payloysk^ Stanislay, biskup Olom. 162, 

192. 
Petrarca 153. 
Pexenfelder 231. 
Pikarti 71, 72, 121, 123, 192. 
Pingas Josef 18. 
Plato 199, 270, 282. 
z Pod§brad Jifi 68, 70, 149. 
Podmanick^ V^clay 182. 
z Polkoyic Petfek Benj. 290. 
PoBthumius Vaclav 208. 
z Postupic Kostka Bohud 157. 
Fretorius Dayid 69, 70, 71, 72. 
Prokop sy. 264. 
z PHbramd Jan 6, 48. 
Ptolomeus Alexandrinsk^ 198. 
z Puchoya Zikmuud 190. 
Pythagoras 41. 

Racek Jan Hradeckv 157. 
Radda Chrastecky MatSj 160. 
Radziwil Kri§tof, y^yoda Wielynsk^ 169. 
z Ronova Kfinecky Hendry ch 197; Jan 

Albrecht, st. 198, 200. 
z Ronoya p^ni 198. 
Rozacius Hofoysk^ Jan 198—200. 
z Ro2mberka p^ni 14, iOO; Vil^ni 182, 

183 190. 
Rudolf IL, cis&i 163, 205. 
Rya6oysk^ Vayfinee Leander (Maso- 

pust) 168. 
Rybay (Ribay) Jirl 256. 
Rychloysk;^ Jan 299. 

Rehoir sv. 5, 37, 63. 

Rehof Velik^ IV. 

ftehof, bratr 77, 106. , 

z Aiian Jan stars! Ricansk^ Kavka 

225. 226. 
z ftidan VAclay 200. 

ze Sarabic Vencelfkoy^, bratri 162. 
Sarkander Jan, bl. 244. 
Sayonarola llieronymus 153, 154. 
Sedlianskf Daniel (Impressor) 162. 
ze Semechoya Duchek Chmellf 19. 
Seneca 26, 48. 



314 



SesBius Pavel 19M. 

Sixt P. Vaclav 71. 

Scheiner Christophorus P. tf71. 

Skarga Petr 188- IWJ, 19-2, 226. 

ze Smific Smiricky Albrecht Jan 177. 

Snopecek 290. 

Solon 41. 

Sovka Mistr 71 — 72. 

Spurgeon 299. 

Stah' letopisov^ 6est( 68. 

Strabo Jakub Klatovskjr M. lm):>, 208. 

Striinsky Pavel 169. 

Susil JiH 208, 300. 

Sylvius Aeneas 106. 

SafaHk P. J. -256. 

Salomoun 282. 

Sebastian, knl^e arcib. Mohu^sky 191. 

Sic Jeronym (impressor) K.2. 

Skreta Karel 256, 275. 

SlikoY^ Anna Joselina, rozen^ hrab^nka 

KrakoYskd z Kolovrat 266. 
Slik Frant. Jos., hrab6 266, 260—261. 
§tef:m Teplickf K. Vacla? 290. 
Stenkfeldiani 203. 
Stltny 11, 144, 151. 
Subert Kriitof 22H. 



Taborskv Jan (TAhoiita) lf.5 

T{ib')n 61, 62, 64, 65. 

Tatafi 219, 220. 

Tauler Jan 164. 

z Tochenic Joachym 222. 

z Telce Krii Oldfich 5. 

Tonijis Kemp. sv. 2S6. 

Trivettus Nicolaus V. 

z Tulechova Jan 196. 

z Tulechova Kodicill Petr 207, 208. 

Turci 219—220, ti^n. 



Ungenad 0. 156. 



Viclav IV. 86, 134. 

Viclav sv. 264, 264. 

VAclavfk Pavel Ferdinand 286. 

Valdensti 1, 61, 62. 

Valentin sv 68. 

Valentiniani 248. 

z Veleslavlna Dan. Adam 160, 166. 

VonuSe 277. 

Veres Melichar 197. 

Vergiliiis 163. 

Veronika sv. 249, 25u. 

Vil6m Oranzsk^ 204. 

ViltoovStf 119 

Vinaficky Karel Alois 30o. 

Vinet Alex. Rud. 299. 

Vft sv. 231. 

Vlasta 264. 

Vojt^ch sv. 231, 254, 261. 

de Voragine Jacobus 9. 

zVrbnaHynek st. Bnintilsky 161, 162. 

z Wald§teina Henyk 196. 

z WaldstynaOsovskiKatefina 214, 21.5. 

z Waldstyna Jan Fridrich (arcib ) 230. 

Warnefrid v. Pavel Diaconus. 

Weigel Valentin 164. 

Weia Christian 196. 

Weinrych Jiff 163. 

Woyraiich Ervln 238. 

Wiclif Jan 12, 26, 27, 29, 30, 33, 36, 

46, 64, 66, 68, 69, 60, 62, 179, 259. 
Wish.cki Wh 10. 

Zbyn^k, (arcib.) 32, 34. 

ze Zhofe Skrila 159. 

z Zir.zcndoifu MikuUi Ludvik 201. 

ze Znojma Stunislav 33. 

±elizko Ferdinand 288. 

z ^erotfna Kaiel, st. 222. 

z Zerotina Krinerka Barbora 197. 

7Ad4 167, 278—279. 

^iika 193, 254, 270. 



OBSAH. 



St ran a 

Prameny i_n 

Uvod. (0 vykUdech pisma st. vftbec) HI-VI 

6esk6 postilly: 

I. Doba pi^ed Husem: i-ii 

I'vod 1 

Koiiidd Wahlhaiuer: Postilla stiideiitium sanctac pragonsis uaiversitatis . 2 

iUfV/V z Krnmirise: (iratiae D«i, Ahortivus G 

Sbfika stanch kd/iinf ces. v iiikopisc c. k. hibl. olomficke o 

Kaz^Qi Dzikowsk^ 9 

.Mat6j / Jano?a lo 

Stitny 10 

PocAtky rofonny II 

II. Hu8, Jakuubek, Chel6ioky, Rokycana 12 

I'vchI 12 

Misti Jan //us: Costilla; nikopisy Mi 

tisky 16 

jina kaziini IS) 

rozbor postilly 21 

I'lhrn :\H 

A/. Jakouhek ze SfiVna : Fostilhl latinskjl JJS 

ceskd (epistolnf) 88 

rozbor 39 

lihrn 47 

Martin Lupac: Scrnioiies de tempore et do sanciis 17 

M. Jau z Pf*ibramt»: Sermones de Sanctis 48 

/'etr Chelfirkj: itvod 4S 

Postilla; rozbor 49 

vlivy Wiclifovy i>4 

vlivy uceni valdcMiskebo <»1 

ribm 60 



31G 

Strtna 

U. Jan Rokyrana: IWod ... 67 

Fostilla: rokopisy 68 

Jak Boudi Rokycana t postille o souiasn^'ch pom^rech y zemi 6e8k^? . 7H 

I. Uvahy riiza vieobecn^ho 74 

II. Uvahy rAzu zvldfttniho 96 

A) VychoTinl 96 

B) Pom^r pohlavni 99 

C) stavu duchovnim a o iivotd cirkevnfm t Cechich xa doby 
Rokycanoyy 104 

D) stavech svStskych 129 

riirn Rokycanove Postille 150 

I'hrn ccsk^ch kazatelicli od Waldhausora do Kokycany 15(» 

ZpAsob kaziol latiDsko-iesk^ho (makaronskf) IM 

III. Stoletf XVI. (VHt n^meck^ reformace. Postiily protestantsk^, i^eskobratrsk^ 

a katolick^) I5S 

U?od (Geiler von Kaisersberg, Savonarola, Luther, Matbesias, Arndt; 

vseobecny, zvUftt^ polomicky xiz kazatelstTi stol. XVI.) 152 

Preklady z Lutherskych kazatelfl: Ani. Kot-vin 156 

Jan Spangenbtrg (pfekl. Jao Stra- 

n^nskj) 167 

Jan Iloffmeiater (pf ekl. Jan Strandnak^) 1 59 
Kriitof FUcher (pfekl. Job. ftcsitko 

SobdBlavBk^) 100 

Martin Rhif/i'lefphus Zdmrtk^ ajeho Postiila 161 

Preklad postilly kalvinsk^ho kazatele posk^bo 6ehofe z &rnovee .... 169 

Jan Achitlfft Jkrounsky: Postiila z latiny pfeloienii 172 

Bohuslav Bepta Vy»okomi/t»kji PoBtiUa evangelicka 173 

Postilly deskobratrsk^ : Bratr Luk^s 173 

PoitUla Krdlickd (Vyklad vecf Boiicb) 174 

Jau Kapito a obraz ndzorfl deskobratrsk^ch z jeho 

Postilly 177 

Postilly katolick^: 7\)md? //avorot'«A'j; rozbor jeho postilly 182 

TomdS ReSel Hradeckj (2. a li. vyd&ni jeho kizini od 

Jindi^. Scribonia z Hordova) 189 

i^eklad postilly Jana Fera p&Bobenim arcibiskupa 

Ant. Brusa / Mohelnice 19U 

Pfeklad polsk^ postilly Jaknba Wujka z Wt^-owce 

od Ondi^eje Modestina 192 

K^zini JanaSuch^ho 194 

IV. Stoletf XVII. (Postilly evangelicke a ceskobratrsk^. Doha pronasledovini : 

postilly literatury exulantsk^. — Postilly katolick^; po- 

ciitek protireformace) 196 

Tvod: Vseobocny Hz kazatelstvl stol. XVII. (dogmatika a polemika) . . 195 
Kazatel^ ovangeli6t(: Vdclav Shvaciut Tumovikj a jeho postilly, zvlAst^ 

vyklad cele bible 196 



31-7 

Strant 

Pfedmluva kndze Jana Rozacia Hofovsk^ho k 2. 

ddu SloTaciora VysTdtlenf bibli 11»8 

JiN Dikaat % MiPkova (drd postilly) 203 

Havel ^antkj 211 

Blaitj Borovskj z Borovna 211 

Poitilly deskobratrsk^: Jakub Petrozelin{a) 214 

Br. McUoui Konernj (Kazatel domovnf) 217 

Doba proniisledoTani ; exnlant^: Viktonn Vrhenskj 220 

Pfeklad postilly Dva Eyidia Hunnia od M. Kri- 

fttofa Megandra a j 220 

P^eklad postilly Jana Oerharda od Atepiina Pilaffka 222 

Martinias, Jan Ctibor Kbelsky, J. Ainos KoroenskV' 222 

Kaijyar Motiiickj (Efeil domOTOi postilla) .... 223 

Postilly katolick^: SehetUan VojL Berfifka (Scipio) PlzMh) 225 

Maiij Vdclav keyer 230 

Obifrn^ii rozbor postilly Steyerory 231 

Rukopis katol. kf^nf neddlnfch a sT&tednich t 6e8. 

museu 237 

Postilla BTiteinf (Jungmann) 237 

Pafel Petr Hall^ (Galli) 238 

Jii4 Eyermod Eoieticky 238 

Jiff Pelta 238 

V. StOletf XVIII. (Postilly protireformaonf. — Literatura exnlantski. — Po- 
stilly sloTenskd [dodatek]) 289 

IWod: Vlt6z8tYf protireformace 239 

Jesuits 240 

Postilly jesuitsk^ : Jan Kleklar 240 

Pf eklad postilly nemeck^bo Jesuity JiHho Seherera 

od Jana Bamera 240 

Bamerova Summane 242 

Daniel NiUeh 243 

Bohumir Hyuek Bilovkj. Roabor 8Tatc6ni postilly 

Coelum viTum 244 

Antonin Konidi . 256 

(ZUti neomyln^ Mm. kat. pravdy Dennice) 255 

(Vejtainf nautoif) 260 

Fahidn Veteli 266 

Postilly katolick^ch kaiatelft z jinf cb fadft : 

Karel Raiin 268 

^ipdn FranU. Ndchodtkff (Saucta CariosiUs) 269 

Pavel Axl4ir 279 

Marek Damascen 282 

Antonin KeUkj 283 

PdiSht Michal 283 

Chry90»tom Xaver lyndc Tdbotshlj 285 

Leonard Ooffine. f esk^ pfeklady jeho postilly . . . 286 



318 

StranA 

Karel Khun --'hT 

(Frant. BeckoTsky a Ferd. Zalizko) 288 

Z literatnry oxulaiitsk^: Vdcfav Kiei/ch 2i>.S 

Peskft? pfeklad postilly Tjanghanaovy 288 

Summovui a gruutovui T^klad 290 

(Mik. LudTik % Zinzendorfu) 2<)l 

Postilly sIoTeuske: Afexandev Mdi^aj 2iH 

J ana lilazia St. pireklad poBtilly Matt. Ahlfera . . 2ii2 

Kliase Milce prcklad postilly Jakuha Sf^cncra .... *j'.»2 

Samuel LissoTioy, pfekladjitol kazdDi Amdtovych . . 20:{ 

Daniel Savior iu» 21»3 

VI. Koneo stoletf XVIII. a stoletf XIX 29:> 

Postiila vydaiia od V. M. Krameria 2ii5 

Jan Medlin 297 

VSeobecfu) usudek o homileticki liltrdture nlolcti XIX 298 

Jotef Javiirek .'JOO 

Vinrenc Zahrarfnik 302 

Antonin Frencl 303 

(Vaclav Bene! Tfehfziky) 304 

Bcrdtnand Ciaar 305 

Ncktere postilly tlovmski (B. Soifrid, Jos. Hulyilk, Oudfoj riachy^ Karol 

Braxatoris) 3o6 

DOSlOV 307 

Rcgitfiky 30h 



OBSAH 

/vlastniho pojediidni o kulturno-historicke straiice po&tilly Rokycanovy, sir 73—149. 

Strana 

Ihod 73 

J. Uvahy razu v^eobeoneho 73 

Lid Deui V prayd6 krostansky; pHciua: pece u veci po/cinsk^ . ... 74 

Lakomstvi a jin6 hHchy 75 

Pro marnosti sv^tski^ lid ncdbii Roha 76 

Vlada Antikristova; svdhoda hHchAv 7H 

i) pyse, zvlast*^ ionske 79 

Jine hi^fcby 80 

Hn6v 81 

Msta 82 

Pomln?a a na cti utrhani 82 

pokiiil . 83 

poBt6 84 

Neni vaznosti aiii vdecnosti k Boliii .... <s4 

Lid nema prav^ /boznosti 85 

Ilfichy proti druh^mu prik^zani boziinu ... 86 

Sveceni ned^le a 8v^tkft 86 

Modlitba 88 

Nenf pray6 vlry yo 

MlBto vfry poT6ra 91 

Zevn6j8f ceremonie, ^zevnitriii svatosti" 91 

Nejiste divy a z^raky 92 

Rftzn^ rady; doporucuje se ctuni pisma sv. atd 92 

inilosti Boil 9t 

dct6 k Panne Marii 94 

licte k Bvat^m 96 

Vsecko iiapomfiiAnf lidii jest inarn^ 96 

IL Uvahy zvliStni 96 

.^1) Vi/chovdrii 96 



32(» 



ana 

Piiiner rodi^u k d6toin 97 

li) Pnm^r pohlavnx 9'.* 

Miiuo maniclstTf 99 

V manielBtTl 101 

vdovAch lOS 

C) sinvu duchovntm a o Hvoli cirkevtiim v CcchAch 104 

Kncii; o kn^iich dobr^ch a §patnych 104 

Cim ipatof kn^if svideji lid lOx 

P^cha kn64i 1 10 

Svatokupectvi Ill 

Oftry 112 

Zd^nliva pobo2no8t ipatnych kDt>2i 113 

Upadek duchovenstva ; blaTof pri6ina: ueni jediioty v duchoTeustyu . 114 

cirkTi ' 114 

bohoaluiebnycb dkonech knSiskych 115 

KAzinl 1 15 

Mse 8? 116 

ZpovW 117 

VelebnA sviitost 118 

U6eui transaubstanciaci 120 

PryiniAnf pod oboji zpAsobon 122 

Kokycanovy dAvody pro kalich 123 

SyiitoBt posledniho pomazanl 1^8 

I)) ttavech svHtk/tch 129 

Sta?y yyfisf -129 

Pomer pdnA k poddan^m a k aluiebniclTa 131 

Slav m^stsky; o zivotS y ceskych mestech TAbec 133 

Klam, ialba, podyod a le2 u y§ech atayft 136 

ilrednictYU 136 

Oosky Tenkoy. sedlicich 137 

Hoapodlif, hospodyne a deled* 137 

Uozdily stayoYsk^. Poin^r bobat^ch k chud^m ; utrpeuf chadiny . .139 

alina2ii6 141 

Uozmanitost krojuv 144 

Prtlya a aoudy 146 

O trestu srnrti 147 

Oyilce 149 

dTim 149 



Opravy. 



n 

n 



Str. I. fddek 

n ' • n 

n 4. , 

. 4. 

6. 

7. 

8. 
Ifi. 
16. 
16. 
19. 
20. 
5!0. 
il. 

25. 
26. 
26. 
29. 
'60. 
lib. 



r 

«■ 
f« 

« 
ft 
m 
m 
r 



85. 

38. 

4». 

49. 

53. 

63. 

77. 

78. 

82. 

84. 

90. 

92. 

95. 

96. 

98. 
10*. 
109. 
110. 
112. 
116 
116. 
129. 
132. 

ue. 

140. 
142. 
146. 
151. 
152. 
155. 



ft 

n 



f! 



9 
1 






ft 
»» 

n 

« 

n 






r 
n 
w 
»» 



xdola 6d des in. der; 

a 15. sdola cti: chtdla pred8ta?o?ali m. pfedatavovala; 

shora dti: Klicmann; 

zdola „ nosivaly rn. nosivali; 

shora « snaiil Be m. se snadl; 

shora schizi z&?orka: t KruinloT^): 

zdola dti: Bemarda m. Bernharda; 

, jiaa m. jsou; 
shora eti: e) ni. ci; 
zdola dopin: Po (postille); 

„ £ti: 15 m. 10; 
shora schizf zi?orka: TruhU^OT^].; 
zdola £ii: (str. 180); 
shora rozd^l: NoTot-n^ho; 

„ £ti: T m. w; 
a 2. shora iti : vlddaK a vlddaf die K. Nov&ka L. Fil. XV. str. 111. 
shora iti : krilovtc.piipei&ovM „ m m m n r «• 
zdola 6ti: pHklady; 

J, « rozkoftnick;^ m. rozkosny; 
shora . trivn, poie/iu, die K. Novaka L. Fil. XV. str. 113 



16. 
16. 

9. 

«>. 

7. 

8. 

8. 

2. 
18. 

4. 
19. 

4. 

7. 

7. 

9. 

I. 

7. 
20. 

7. 

m 
t. 

17. 
1. 

i1. 

3. 

9. 

4. 

2. 
20* 
15. 
16. 

9. 

4. 
19. 

9. 
17. 

8. 
12. , 
17. zdola 



zdola 



m 

shora 



n 



ft 

m 



ft 






shora 
zdola 
shora 



zdola 
shora 



n 
ft 



T fibecnlci 

papeievo „ .. 

domn6]^ pape2ici; 
, Viz m. v.; 
Jakoito ; 

Htosti ; 

neuTidf in. neiiddva; 
zdola . ,radostnym; 
n zakladu,; 
n 'lid6); 
., Ha m. Ho; 
^ ias svat^ (postnf); 
„ vezdajVi m. vezdajsi: 
., «to; 

dopaustf m. dopoii^ti: 

rakli; 
.. by se m. se hy; 
^ pravil; 
„ fale&ne; 
n vieho no. vse; 
„ neutrhli,; 
. nic se nem&; 
„ ani(:; 

., lancuom in tancuom; 
n yyproSuj/; 

poctive in. prvotn^; 

chtdje m. cht^l; 

nekde; 
a 15. zdola rozddl: bi-skupsk4: 
shora rti s?at^ch; 

zdola n proTlddal smSr in. prcvliida] pak im6r; 
shora „ r. 1557; 



111. 
110. 



shora 



z4loIa 



shora 



:>. 
11. 

19. 
19 

9. 
15. 

1. 

7. , 

1. . 
13. zdola 
16. 
14. 

6. 
17. 



ft 



Str. 102. Hdek 11 — 1*2. shora Hi: BiAi\\\o; 

« kralovstvi ; 
„ Postilla m. Postila; 
., \Vjjgrowc(s 
.. schvaluje; 
ro/Aici: nevdt'o-nosi ; 
^ pek-nymi ; 
r, niCein-noii; 
ddli; 
shora 6ti: krrstaiiskaii : 
„ Wey ranch; 
., skidds so m. seat^vii: 
^ mau m. mou ; 
^ tanec; 
n l»iudn^ ; 

„ V nelii ni. V ncileli; 
„ letajiVi; 
« na pf.; 
.. Kleyehovi; 
shora vynech : (str. •24. ; 

cti : Kbrenbergorovy : 
„ pohrom ; 
r Tvrdime : 
. iiterarne. 
Ih-flmj z llrljenhnrka, Keil, yausaay \Vt\i/ram'Jt vfa«V do 



r 


Ifii. 


«• 


12—13. 


r 


w 


168. 


m 


13. 


•» 


•f 


169. 


f 


15. 


zdolu 


n 


171. 


.. 


14. 


shora 


^ 


1 76. 


¥> 


16-17. 


n 


r> 


IHI. 


m 


20—21. 


n 


<• 


1 86. 


T» 


6-7. 


•« 


^ 


•221. 


»• 


t. 


zdola 


*i 


'2;u. 


« 


16. 


shr»ra 


»» 


•238. 


n 


•22. 


•t 


r 


244. 


f 


12. all. 


zdola 


n 


•2r>7. 


n 


11. 


8horn 


ft 


264. 


m 


1. 


•t 


fi 


26r». 


M 


1. 


zdola 


»» 


273. 


M 


19. 


n 


m 


276. 


.. 


11. 


n 


m 


•290. 


ft 


4. 


shora 


r 


290. 


»• 


15. 


zdola 


r 


297. 


.• 


s. 


shora 


r 


299. 


n 


7. 


*• 


r 


305. 


^ 


1-2. 


m 


«• 


305. 


w 


IM.. 


.. 


f( 


307. 


w 


4. 


zdola 


Z rejstfiku 


II. 


. jmuna: 


Br mi 




rf>J8tf(kii 


I. 





Doplhky. 

K strance 13. Za ?ctou iriidok 20. zdola): Has dopaal ji v Hjim r. 1413 na hradf 
Kozim — dopin: „S tfiu aoiihlasl zminka vc etenf 32., ze Jidas prV jiz vfcc 
nei 1380 let zkousi za svoii zradii.** iKrb. II. 221.) K. Nordk^ O spisovatidske 
cinnosti M. Jaua Huai, Listy til. XVI (18h0), str. 124. 

Za slovy: pravopisem Hiisovym (fddck 14. zdola) dopIn: jimz ysak nisai* 
Zikmiind z l>oiua21ic nale^ito nevladl, jak ukazuje A'. SovAk v Liatorh til. 

XVI (1889), str. 245-246. 
K strance 18. Ke zmi'nco o Erhmovi'' vydtlnf Husovy postilly pfipomenoiiti tn'ba, 

zo K. Novak v Listech til. XV {188m) na str. 110—114 podal nekt«»r6 opravy 

pfepisn Krl)eno?a, ride 8«^ musejnim rnko])i8eni llorcickovym HV (- IS). Viz 

^opravy** m6ho spian. 
K strance 23. jazyln v PostlJh. I/usovf. viz t6z Listy til. XVI ii8S9,' str. 246 az 

248 (od K. Novdka). 
K strance 60. ^metdnhno vyddni pontilty ChclHck^hn J. dfl - vyslo vc Vedeckych 

spisech ^(■omenia'* 6fs. s. 
K strance 63. Za veton: Podobnc kazo IIus. (hidek 2. shora) dopIn: Srovn. na 

str. 30— :n. 
K strance 93^ k pozu. -28., doplh: 't Jodnotn ces. bratri). 
K strance 178, k pozn. lo., dopIn: str. 5<;. tohoto spisu. 
K strance 293. K siovenskym prekladihn kazdnf Arndtovjch: Stalo so p6(>i 

M. Institorise 'Viz Ottflv SI. uanc. II, T<5o, kdo oinylem vytiSteno Bischoviny 

m Lissoviny, n Jungm. (312) Lischowini). 
K rejstflkiim. Str. 309: dopIn jmeua: Flajshans V. 18, Ko§nt Benj. 50; str. 3io. 

dopIn jin^no: Smotinka K. 50. Str. 312: Jau Nop., doi)ln cislo str, 2X0: str. 

313: doph'i jm^no: Pesiria Viicl. Dr. 303. 



riskein Dra VA. iircgrn v Pr.tzc. -^ .N.-iUladero kral. cf*skc spolecnosti ndiik. 



GENERAL BOOKBINDING CO. 

72 A 30 cyir^ 

-Y CONTROL MARK
Internet Archive Audio

Featured

Top

Images

Featured

Top

Software

Featured

Top

Books

Featured

Top

Video

Featured

Top

Mobile Apps

Browser Extensions

Archive-It Subscription

Save Page Now

Full text of "České postilly"

See other formats
